(EU) 2024/1717Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1717 ze dne 13. června 2024, kterým se mění nařízení (EU) 2016/399, kterým se stanoví kodex Unie o pravidlech upravujících přeshraniční pohyb osob

(1)

Podle čl. 3 odst. 2 Smlouvy o Evropské unii (dále jen „Smlouva o EU“) poskytuje Unie svým občanům prostor svobody, bezpečnosti a práva bez ochrany vnitřních hranic, ve kterém je zaručen volný pohyb osob ve spojení s vhodnými opatřeními týkajícími se ochrany vnějších hranic, azylu, přistěhovalectví a předcházení a potírání trestné činnosti.

(2)

Vytvoření prostoru, v němž je zaručen volný pohyb osob přes vnitřní hranice, je jedním z hlavních úspěchů Unie. Je důležité, aby hladké fungování a posílení takovéhoto prostoru, který se zakládá na důvěře a solidaritě, bylo společným cílem Unie a členských států, které souhlasily s tím, že se stanou jeho součástí. V tomto ohledu by dočasné znovuzavedení ochrany vnitřních hranic mělo být výjimečné a mělo by se používat pouze jako krajní možnost, ve vhodných případech na základě konzultací a spolupráce mezi dotčenými členskými státy a Komisí jakožto strážkyní Smluv.

(3)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/399 (dále jen „Schengenský hraniční kodex“) (4) stanoví pravidla pro pohyb osob do prostoru bez ochrany vnitřních hranic a z něj (dále je „schengenský prostor“), jakož i mezi členskými státy, které se účastní schengenského prostoru.

(4)

Schengenský prostor čelil v posledních letech nebývalým výzvám, jež se svou povahou neomezovaly na území jednoho členského státu. Tyto výzvy zdůraznily skutečnost, že zachování veřejného pořádku a veřejné bezpečnosti v schengenském prostoru je sdílenou odpovědností, která vyžaduje společný a jednotný postup členských států a na úrovni Unie. Poukázaly rovněž na nedostatky stávajících pravidel, jimiž se řídí fungování schengenského prostoru na vnějších i vnitřních hranicích, a na potřebu vytvořit pevnější a odolnější rámec, jenž by umožnil účinněji reagovat na výzvy, kterým schengenský prostor čelí, s cílem posílit vzájemnou důvěru a solidaritu a zajistit, aby při překračování vnitřních hranic nebyly prováděny žádné kontroly osob bez ohledu na jejich státní příslušnost a zároveň aby členské státy mohly účinně reagovat na výzvy, kterým čelí.

(5)

Ochrana vnějších hranic je věcí zájmu nejen členského státu, na jehož vnějších hranicích se vykonává, nýbrž všech členských států, které zrušily ochranu svých vnitřních hranic a Unie jako celku. Členské státy jsou povinny zajistit vysokou úroveň správy svých vnějších hranic, mimo jiné prostřednictvím posílené spolupráce mezi příslušníky pohraniční stráže, policií, celními a dalšími příslušnými orgány. Unie tyto členské státy aktivně podporuje poskytováním finanční podpory prostřednictvím příslušných agentur Unie a prostřednictvím řízení schengenského hodnotícího a monitorovacího mechanismu zavedeného nařízením Rady (EU) 2022/922 (5). Je zapotřebí posílit pravidla používaná na vnějších hranicích s cílem reagovat účinněji na nové výzvy, jež na vnějších hranicích v poslední době vznikly.

(6)

Evropská integrovaná správa hranic vychází ze čtyřstupňového modelu kontroly přístupu stanoveného v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1896 (6). Klíčovou součástí evropské integrované správy hranic je ochrana hranic, včetně opatření usnadňujících legitimní překračování hranic. Členské státy by měly společně s Evropskou agenturou pro pohraniční a pobřežní stráž zřízenou nařízením (EU) 2019/1896 provádět evropskou integrovanou správu hranic založenou na čtyřstupňovém modelu kontroly přístupu za účelem prevence a odhalování přeshraniční trestné činnosti na vnějších hranicích, zejména převaděčství migrantů, obchodování s lidmi a terorismu.

(7)

Pandemie onemocnění COVID-19 ukázala, že hrozba pro veřejné zdraví může vyžadovat přijetí jednotných pravidel týkajících se omezení cest státních příslušníků třetích zemí do Unie. Přijetí nejednotných a různorodých opatření na vnějších hranicích k řešení těchto hrozeb má nepříznivý dopad na fungování celého schengenského prostoru, snižuje předvídatelnost pro cestující ze třetích zemí a omezuje mezilidské kontakty s osobami ze třetích zemí. S cílem připravit schengenský prostor na budoucí výzvy rozsahu srovnatelného s pandemií onemocnění COVID-19 by měl být zaveden nový mechanismus, který by umožnil včasné přijetí a zrušení koordinovaných opatření na úrovni Unie. Nový mechanismus na vnějších hranicích by se měl použít v případě rozsáhlé mimořádné situace v oblasti veřejného zdraví s vážnou přeshraniční zdravotní hrozbou, uznané Komisí na úrovni Unie, aniž je dotčeno nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2371 (7),a to s přihlédnutím k informacím získaným od příslušných vnitrostátních orgánů.

(8)

V případě rozsáhlé mimořádné situace v oblasti veřejného zdraví by mechanismus měl umožnit přijetí prováděcího nařízení, kterým se zavádí dočasné omezení cest, včetně omezení vstupu a minimálních dočasných omezení souvisejících se zdravotní situací, jakož i podmínky pro jejich zrušení. Prováděcí pravomoci k přijetí takového prováděcího nařízení (dále jen „prováděcí nařízení“) na návrh Komise by měly být s ohledem na politicky citlivou povahu takových omezení, jež se týkají práva na vstup na území členských států, svěřeny Radě.

(9)

Důležité je, že v souladu s platnými závazky podle práva Unie a mezinárodního práva by mělo mít být občanům Unie a státním příslušníkům třetích zemí, kteří na základě dohod mezi Unií a jejími členskými státy na jedné straně a těmito třetími zeměmi na straně druhé požívají právo volného pohybu rovnocenné právu občanů Unie, jakož i jejich rodinným příslušníkům, především vždy povoleno vstoupit do Unie. Rezidentům v Unii by rovněž měl být vždy umožněn návrat do Unie, a zejména do členského státu, v němž oprávněně pobývají. Prováděcí nařízení by mělo stanovit minimální dočasná omezení související se zdravotní situací, jimž by mohly tyto osoby podléhat. Pokud jde o státní příslušníky třetích zemí oprávněně pobývající v Irsku, členské státy by měly na recipročním základě umožnit těmto rezidentům návrat do Irska tranzitem přes území členských států. Irsko se vyzývá, aby sladilo svou vnitrostátní politiku s omezením cest do Evropské unie. Prováděcí nařízení by mělo zahrnovat všechny nezbytné prvky, jež zajistí, aby byla omezení cest účinná, cílená, nediskriminační a přiměřená podle vývoje epidemiologické situace. V případě, že to vyžaduje povaha rozsáhlé mimořádné situace v oblasti veřejného zdraví, by mělo určit kategorie osob podnikajících nezbytně nutné cesty uvedené v části B přílohy XI, na něž by se omezení vstupu neměla vztahovat, a stanovit podmínky, za nichž by mělo být možné výjimečně těmto cestujícím uložit cestovní omezení. Doplňkově či jako alternativu by mělo prováděcí nařízení stanovit všechny zeměpisné oblasti nebo třetí země, z nichž mohou cesty podléhat zvláštním opatřením, a zavést postup pro pravidelný přezkum situace a cestovních omezení, založený na objektivní metodice a objektivních kritériích, a jež by měla zahrnovat zejména epidemiologickou situaci. Prováděcí nařízení by mohlo upřesnit podmínky, za nichž by mohly být cesty povoleny, například testování, karanténa, samoizolace nebo jakákoli jiná přiměřená opatření, například požadavek vyplnit formulář pro trasování cestujících nebo používat jiný nástroj pro trasování kontaktů, a především zohlednit veškeré systémy Unie vyvinuté k usnadnění cestování za bezpečných podmínek, například digitální certifikační systémy. V příslušném případě by rovněž pomocí prováděcího nařízení mohl být vytvořen mechanismus, který by umožnil přijetí doplňujících opatření v případě, že se epidemiologická situace v jedné nebo více zeměpisných oblastech výrazně zhorší.

(10)

Účinnost omezení cest do Unie je založena na uplatňování jednotných pravidel na třetí země a státní příslušníky třetích zemí. Uplatňování jednotných pravidel prostřednictvím prováděcího nařízení by mělo zajistit ochranu veřejného zdraví, a tím zachovat fungování prostoru bez ochrany vnitřních hranic. Členské státy by mohly přijmout přísnější dočasná omezení související se zdravotní situací a jiná související omezení, než jsou omezení stanovená v prováděcím nařízení, pokud tato omezení nebudou mít negativní dopad na fungování prostoru bez ochrany vnitřních hranic. Kromě toho by mohly členské státy přijmout omezení cest v případě, že neexistuje prováděcí nařízení. Prováděcí nařízení by mělo zohlednit zvláštní situaci zámořských zemí a území, na něž odkazuje čl. 355 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“) a které jsou uvedeny na seznamu přílohy II této smlouvy.

(11)

Tranzit v rámci Unie pro občany Unie a jejich rodinné příslušníky, jakož i pro některé kategorie osob podnikajících nezbytně nutné cesty, by neměl podléhat dočasným omezením cest souvisejícím se zdravotní situací při cestě do cíle jejich cesty. Veškerá dočasná omezení související se zdravotní situací by se měla uplatnit po příjezdu do cíle cesty.

(12)

S cílem umožnit členským státům urychleně reagovat na účelové využívání migrantů, je rovněž nutné posílit pravidla a záruky zakotvené v právu Unie. Takové účelové využívání migrantů by mělo být chápáno ve smyslu čl. 1 odst. 4 písm. b) první věty nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1359 (8). Situace, kdy jsou nepřátelské nestátní subjekty zapojeny do organizované trestné činnosti, zejména převaděčství migrantů, by se za účelové využívání migrantů považovat neměly, pokud jejich cílem není destabilizovat Unii nebo některý členský stát. Dále by se za účelové využívání migrantů neměla považovat humanitární pomoc, pokud jejím cílem není destabilizovat Unii nebo některý členský stát.

(13)

Pokud jde o Kypr, nařízení Rady (ES) č. 866/2004 (9) stanoví zvláštní pravidla, jež se použijí na demarkační linii mezi územími, nad nimiž vláda Kyperské republiky vykonává skutečnou kontrolu, a územími, nad nimiž skutečnou kontrolu nevykonává. Ačkoli tato linie nepředstavuje vnější hranici, situace, kdy třetí země nebo nepřátelský nestátní subjekt podporuje nebo usnadňuje pohyb státních příslušníků třetích zemí za účelem překročení této linie, by se měla považovat za účelové využívání migrantů.

(14)

Dotčený členský stát by měl mít zejména v případě účelového využívání migrantů, pokud je to nutné, možnost omezit pohraniční styk na minimum tím, že dočasně uzavře některé hraniční přechody a zároveň zajistí reálný a účinný přístup k řízení o poskytnutí mezinárodní ochrany. Každé takové rozhodnutí by mělo zohlednit skutečnost, zda Evropská rada potvrdila, že se Unie nebo jeden či více jejích členských států potýká s účelovým využíváním migrantů. Veškerá tato omezení by dále měla plně zohledňovat práva občanů Unie, státních příslušníků třetích zemí, kteří požívají práva na volný pohyb podle mezinárodní dohody, a státních příslušníků třetích zemí, kteří jsou podle vnitrostátního práva nebo práva Unie dlouhodobě pobývajícími rezidenty nebo jsou držiteli dlouhodobých víz, jakož i jejich rodinných příslušníků. Tato omezení by rovněž měla být uplatňována tak, aby bylo zajištěno dodržování povinností souvisejících s přístupem k mezinárodní ochraně, zejména zásady nenavracení.

(15)

Evropská agentura pro pohraniční a pobřežní stráž pomáhá členským státům s prováděním operativních aspektů správy vnějších hranic, mimo jiné prostřednictvím výměny informací, poskytování vybavení, budování kapacit a výcviku vnitrostátních pohraničních stráží, cílených informací a analýz rizik, nasazováním stálého útvaru Evropské pohraniční a pobřežní stáže, jakož i pomoci při pátracích a záchranných operacích zaměřených na osoby v tísni na moři, které jsou zahajovány a prováděny v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 656/2014 (10). Nový mandát Evropské agentury pro pohraniční a pobřežní stráž nabízí značné možnosti, jak členským státům pomoci při úkolech v oblasti ochrany hranic, mimo jiné pokud jde o prověřovací a návratové operace.

(16)

Technické prostředky, jejichž cílem je nedovolenému překračování hranic zabránit, by mohly zahrnovat moderní technologie, například drony a snímače pohybu, jakož i mobilní jednotky a případně všechny typy stacionární a mobilní infrastruktury. Použití těchto technických prostředků, zejména technologií schopných shromažďovat osobní údaje, musí vycházet z jednoznačně vymezených ustanovení vnitrostátního práva a musí být prováděno v souladu s ním.

(17)

Za účelem doplnění nařízení (EU) 2016/399 by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU, pokud jde o doplnění přílohy XI části B o další kategorie osob podnikajících nezbytně nutné cesty a o dodatečná opatření upravující ostrahu hranic, včetně vypracování společných minimálních norem pro ostrahu hranic. Tyto společné minimální normy by měly přihlédnout k druhu hranice (například pozemní, námořní nebo vzdušná hranice), mírám dopadu přiřazeným každému úseku vnějších hranic v souladu s článkem 34 nařízení (EU) 2019/1896 a k dalším relevantním faktorům, jako jsou zeměpisné zvláštnosti. Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni, a aby tyto konzultace probíhaly v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů (11). Pro zajištění rovné účasti na vypracovávání aktů v přenesené pravomoci obdrží Evropský parlament a Rada veškeré dokumenty současně s odborníky z členských států a jejich odborníci mají automaticky přístup na setkání skupin odborníků Komise, jež se věnují přípravě aktů v přenesené pravomoci.

(18)

Osoby by měly mít v prostoru bez ochrany vnitřních hranic bez ohledu na svou státní příslušnost možnost se volně a bezpečně mezi členskými státy pohybovat. Mělo by se proto jasně stanovit, že zákazem ochrany vnitřních hranic není dotčena pravomoc členských států provádět kontroly na svém území, včetně svých pohraničních oblastí pro jiné účely, než je ochrana hranic. Především by se mělo vyjasnit, že příslušné vnitrostátní orgány, včetně zdravotnických nebo donucovacích orgánů, jsou v zásadě oprávněny k výkonu veřejných pravomocí podle vnitrostátního práva za předpokladu, že účinek těchto pravomocí není rovnocenný hraničním kontrolám.

(19)

Ačkoli se zákaz ochrany vnitřních hranic rozšiřuje rovněž na kontrolu s rovnocenným účinkem, neměly by být kontroly prováděné příslušnými orgány členských států považovány za rovnocenné hraničním kontrolám v případě, že jejich cílem není ochrana hranic, že vychází z všeobecných policejních informací a zkušeností nebo informací o veřejném zdraví týkajících se možných hrozeb pro veřejnou bezpečnost nebo veřejný pořádek, že se zaměřují zejména na boj proti přeshraniční trestné činnosti, omezení nedovoleného přistěhovalectví nebo zabránění šíření infekční nemoci s epidemickým potenciálem identifikované Evropským střediskem pro prevenci a kontrolu nemocí, že jsou plánovány a prováděny tak, že se zřetelně odlišují od systematických kontrol osob na hranicích, že jsou prováděny v dopravních uzlech, například přístavech, vlakových nebo autobusových nádražích a letištích, jakož i na nákladních terminálech, nebo přímo na palubě dopravních prostředků v rámci služeb přepravy cestujících a že jsou založeny na posouzení rizik.

(20)

Omezení nedovoleného přistěhovalectví a přeshraniční trestné činnosti s ním spojené, jako je obchodování s lidmi, převaděčství migrantů a podvody s doklady a další formy přeshraniční trestné činnosti, by mohlo zahrnovat opatření umožňující ověření totožnosti a státní příslušnosti osob, jakož i ověření jejich pobytového statusu za předpokladu, že se toto ověřování provádí nesystematicky a na základě posouzení rizik.

(21)

Při řešení hrozeb pro veřejný pořádek nebo vnitřní bezpečnost může pomoci používání moderních technologií pro monitorování dopravních toků, zejména na dálnicích a dalších důležitých silnicích určených členskými státy. Zákaz ochrany vnitřních hranic by neměl být chápán tak, že brání zákonnému výkonu policejních pravomocí nebo jiných veřejných pravomocí k provádění kontrol v oblastech vnitřních hranic. Sem patří provádění kontrol, které zahrnuje použití technologií v oblasti monitorování a ostrahy, jež se na území obecně používají, nebo které jsou založeny na posouzení rizik s cílem zajistit vnitřní bezpečnost.

(22)

Za účelem zajištění účinnosti těchto technologií by mělo být možné uplatňovat na silničních přechodech přiměřené omezení rychlosti.

(23)

Je důležité, aby výkon policejních pravomocí nebo jiných veřejných pravomocí příslušnými orgány členských států na jejich území, zejména v jejich pohraničních oblastech, neměl nepřiměřený dopad na plynulost dopravy na silničních přechodech na vnitřních hranicích, zejména by neměl vést k nadměrným čekacím dobám. Je důležité, aby členské státy v duchu dialogu a spolupráce informovaly o svých opatřeních sousední členské státy, zejména pokud lze očekávat, že opatření bude mít významnější dopad na přeshraniční dopravu.

(24)

Zákazem ochrany vnitřních hranic by nemělo být omezeno provádění kontrol, které stanoví právo Unie. Pravidly stanovenými v tomto nařízení proto není dotčena platná pravidla týkající se provádění kontrol údajů o cestujících v příslušných databázích v době před příchodem.

(25)

Je nutné zajistit, aby byly kontroly prováděné členskými státy v rámci výkonu vnitrostátních pravomocí i nadále slučitelné s prostorem bez ochrany vnitřních hranic. Z judikatury Soudního dvora Evropské unie vyplývá, že čím větší je podezření, že kontroly prováděné členskými státy v jejich pohraničních oblastech mají rovnocenný účinek jako ochrana hranic, a to s ohledem na cíl takových kontrol, jejich územní rozsah a případnou odlišnost ve srovnání s kontrolami prováděnými na zbývající části území dotčeného členského státu, tím více jsou zapotřebí přísná a podrobná pravidla a omezení, jež stanoví podmínky pro výkon policejních pravomocí v pohraniční oblasti ze strany členských států.

(26)

Za účelem zlepšení fungování schengenského prostoru by členské státy měly mít možnost přijímat další opatření pro boj proti neoprávněným pohybům mezi členskými státy. Pokud vnitrostátní donucovací orgány členského státu v průběhu kontrol prováděných příslušnými orgány v rámci dvoustranné spolupráce, jež by mohly zahrnovat zejména společné policejní hlídky, zadrží v pohraničních oblastech státní příslušníky třetích zemí, kteří nemají právo pobytu v tomto členském státě, měly by mít tyto orgány možnost přemístit státní příslušníky třetích zemí do členského státu, z něhož do přemísťujícího členského státu vstoupili, za podmínky, že státní příslušníci třetích zemí nemají oprávnění k pobytu v přemisťujícím členském státu. Členský stát, ze kterého státní příslušníci třetích zemí přímo přijeli, by měl být následně povinen přijmout zadržené státní příslušníky třetích zemí.

(27)

Řízení o přemístění by se nemělo vztahovat na státní příslušníky třetích zemí, kteří jsou držiteli povolení k dlouhodobému pobytu Unie, a jejich rodinné příslušníky v souladu se směrnicí Rady 2003/109/ES (12), státní příslušníky třetích zemí, kteří jsou rodinnými příslušníky občanů Unie požívajících práva na volný pohyb v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES (13), státní příslušníky třetích zemí, kteří jsou držiteli platného dlouhodobého víza, a jejich rodinné příslušníky v souladu s vnitrostátním právem, státní příslušníky třetích zemí, kteří jsou držiteli platného krátkodobého víza, státní příslušníky třetích zemí, kteří mají právo cestovat bez víz v rámci schengenského prostoru po dobu 90 dnů během jakéhokoliv období 180 dnů, pokud nepřekročí toto období 90 dnů, žadatelé o mezinárodní ochranu podle článku 3 bod 13 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1348 (14) a osoby požívající mezinárodní ochrany podle článku 3 odst. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1347 (15).Pokud jde o žadatele zadržené v rámci dvoustranné spolupráce, měla by se použít příslušná ustanovení nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1351 (16).

(28)

Postup, na základě kterého by měl mít členský stát možnost přemístit zadržené státní příslušníky třetích zemí, kteří nemají právo pobytu, do členského státu, ze kterého daná osoba přímo přijela, by měl být proveden promptně, měly by se však na něj vztahovat záruky a měl by plně respektovat základní práva a zásadu nediskriminace zakotvenou v článku 21 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“), a zamezit tak profilování na základě rasového původu. Orgány by měly mít možnost ověřovat příslušné informace, které mají okamžitě k dispozici a které se týkají pohybů dotčených osob. Tyto informace by mohly zahrnovat objektivní prvky, které by orgánům umožnily dospět k závěru, že daná osoba v nedávné době cestovala z jiného členského státu, a mezi něž patří držení dokumentů, včetně pokladních dokladů nebo faktur prokazujících nedávnou cestu z jiného členského státu. Státním příslušníkům třetích zemí, na něž se vztahuje řízení o přemístění, by mělo být písemně předloženo odůvodněné rozhodnutí. Ačkoli by rozhodnutí mělo být okamžitě vykonatelné, měl by mít státní příslušník třetí země možnost použít účinný opravný prostředek, jímž by se mohl proti rozhodnutí o přemístění odvolat nebo požádat o jeho přezkum. Tento opravný prostředek by neměl mít odkladný účinek.

(29)

Řízení o přemístění podle tohoto nařízení není povinné a není jím dotčena stávající možnost členských států vracet neoprávněně pobývající státní příslušníky třetích zemí v souladu s dvoustrannými dohodami nebo ujednáními uvedenými v čl. 6 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115/ES (dále jen „směrnice o navracení“) (17), pokud jsou tyto osoby zjištěny mimo pohraniční oblasti.

(30)

Při využívání řízení o přemístění podle tohoto nařízení by členské státy měly zavést praktické postupy v rámci své dvoustranné spolupráce, a to i za tím účelem, aby se používání tohoto řízení o přemístění mohly zpravidla vyhnout, zejména na úsecích vnitřních hranic, kde byla ochrana hranic dočasně znovu zavedena nebo prodloužena.

(31)

Pokud je státní příslušník třetí země, na kterého se vztahuje rozhodnutí o přemístění, dopraven na hranice dopravcem, měl by mít příslušný orgán možnost v souladu s vnitrostátním právem dohodnout postup, aby byl státní příslušník třetí země neprodleně přemístěn do přijímajícího členského státu.

(32)

V souvislosti s neohlášenými návštěvami podle čl. 4 odst. 3 nařízení (EU) 2022/922 je důležité, aby Komise věnovala zvláštní pozornost provedení řízení o přemístění.

(33)

V prostoru bez vnitřních hranic, v němž se osoby mohou volně pohybovat, což představuje jeden z hlavních úspěchů Unie, v souladu s čl. 3 odst. 2 Smlouvy o EU, by znovuzavedení ochrany vnitřních hranic mělo zůstat výjimkou a mělo by být pouze krajním opatřením. Výjimky z volného pohybu osob a odchylky od něj je třeba vykládat striktně. Aby nebyla ohrožena samotná zásada neprovádění ochrany vnitřních hranic zakotvená v čl. 3 odst. 2 Smlouvy o EU a zopakovaná v čl. 67 odst. 2 Smlouvy o fungování EU, mělo by být znovuzavedení ochrany vnitřních hranic z důvodu stejné hrozby stanoveno v souladu s tímto nařízením na jednoznačně vymezenou dobu.

(34)

Řešení hrozeb pro schengenský prostor by mohlo ve výjimečných případech vyžadovat, aby členské státy přijaly jako krajní možnost opatření na vnitřních hranicích. Jelikož má dočasné znovuzavedení ochrany vnitřních hranic vliv na tento volný pohyb osob, mělo by být jakékoli rozhodnutí o takovém znovuzavedení přijato v souladu se společně dohodnutými kritérii a mělo by být řádně oznámeno Komisi, Parlamentu a Radě nebo doporučeno orgánem Unie. Členské státy mají i nadále pravomoc rozhodnout o potřebě dočasného znovuzavedení nebo prodloužení ochrany hranic. Podle stávajících pravidel je znovuzavedení ochrany vnitřních hranic možné v případě, že jeden členský stát čelí po omezenou dobu závažné hrozbě pro vnitřní bezpečnost nebo veřejný pořádek. Závažnou hrozbu pro veřejný pořádek nebo vnitřní bezpečnost mohou představovat zejména terorismus a organizovaná trestná činnost, rozsáhlé mimořádné situace v oblasti veřejného zdraví nebo rozsáhlé nebo významné mezinárodní události, jako jsou sportovní, obchodní nebo politické události.

(35)

Závažná hrozba pro veřejný pořádek nebo vnitřní bezpečnost by rovněž mohla vzniknout v důsledku náhlých rozsáhlých neoprávněných pohybů státních příslušníků třetích zemí mezi členskými státy, jestliže tato hrozba vytváří situaci, kdy vzniká značná zátěž pro celkové zdroje a kapacity dobře připravených příslušných orgánů, a je pravděpodobné, že ohrozí celkové fungování prostoru bez ochrany vnitřních hranic a k řešení těchto přílivů a pohybů nebudou postačovat jiné prostředky stanovené v tomto nařízení. Členské státy by měly mít v tomto ohledu možnost opřít se o objektivní a kvantifikované zprávy o neoprávněných pohybech, jsou-li k dispozici, zejména v případech, kdy jsou pravidelně vydávány příslušnými agenturami Unie v souladu s jejich příslušnými mandáty.

(36)

Pandemie onemocnění COVID-19 ukázala, že je zapotřebí celounijní mechanismus, který by se vztahoval na situace, kdy v rámci schengenského prostoru čelí několik členských států rozsáhlé mimořádné situaci v oblasti veřejného zdraví současně, což ohrožuje řádné fungování schengenského prostoru. Nový ochranný mechanismus schengenského prostoru by měl umožnit koordinované řešení problémů, aby tak byly chráněny zájmy osob, které mají mít z prostoru bez ochrany vnitřních hranic prospěch, a to tím, že bude maximalizována účinnost přijatých opatření a minimalizovány jejich nepříznivé vedlejší dopady.

(37)

Nový ochranný mechanismus schengenského prostoru by měl Radě umožnit přijmout na návrh Komise rozhodnutí, jímž bude povoleno dočasné znovuzavedení nebo prodloužení ochrany vnitřních hranic v případě rozsáhlé mimořádné situaci v oblasti veřejného zdraví uznané na úrovni Unie. S ohledem na politicky citlivou povahu takového rozhodnutí, jež upravuje možnost členských států za určitých okolností znovu zavést nebo prodloužit ochranu vnitřních hranic, by prováděcí pravomoci k přijetí rozhodnutí na návrh Komise měly být svěřeny Radě. Toto rozhodnutí by mělo zahrnovat veškerá vhodná zmírňující opatření.

(38)

Zřízení nového ochranného mechanismu schengenského prostoru by nemělo nijak zasahovat do práva členských států, aby v případě, že to situace vyžaduje, mohly předem přijmout jednostranná opatření v souladu s tímto nařízením. Opatření Unie, poté co bylo přijato, by se však mělo stát jediným základem pro koordinovanou reakci na zjištěnou hrozbu.

(39)

S cílem zajistit soulad se zásadou proporcionality by mělo být rozhodnutí Rady přijato na omezenou dobu až šesti měsíců, jež může být za podmínky pravidelného přezkumu provedeného na návrh Komise prodlužována tak dlouho, dokud trvá rozsáhlá mimořádná situace v oblasti veřejného zdraví. Původní rozhodnutí by mělo zahrnovat posouzení očekávaného dopadu přijatých opatření, včetně jejich nepříznivých vedlejších dopadů, aby se určilo, zda je ochrana vnitřních hranic odůvodněná, nebo zda by místo ní mohla být účinně uplatněna méně omezující opatření. Následná rozhodnutí by měla zohlednit vývoj hrozby pro veřejné zdraví. Členské státy by měly neprodleně uvědomit Evropský parlament, Komisi a ostatní členské státy o znovuzavedení ochrany vnitřních hranic v souladu s rozhodnutím Rady.

(40)

Znovuzavedení ochrany vnitřních hranic, ať už na základě jednostranných rozhodnutí přijatých členskými státy nebo na úrovni Unie, má vážné dopady na fungování schengenského prostoru a právo volného pohybu. S cílem zajistit, aby veškerá rozhodnutí o znovuzavedení ochrany hranic byla jakožto krajní opatření přijímána pouze v nezbytných případech, mělo by rozhodnutí o dočasném znovuzavedení nebo prodloužení ochrany hranic vycházet ze společných kritérií a mělo by být naprosto nezbytné a přiměřené.

(41)

V souladu s judikaturou Soudního dvora Evropské unie musí být odchylka od základní zásady volného pohybu osob vykládána striktně a pojem veřejného pořádku předpokládá existenci skutečné, aktuální a dostatečně závažné hrozby, kterou je dotčen některý ze základních zájmů společnosti.

(42)

Členské státy by měly nejprve posoudit vhodnost dočasné ochrany vnitřních hranic s ohledem na povahu zjištěné závažné hrozby a vhodnost alternativních opatření k dosažení stejných cílů, jaké sleduje ochrana vnitřních hranic, například přiměřených kontrol prováděných v rámci výkonu policejních nebo jiných veřejných pravomocí nebo formou policejní spolupráce v souladu s právem Unie, včetně možnosti využít řízení o přemístění, nebo společných opatření týkajících se dočasných cestovních omezení. V tomto ohledu by členské státy měly věnovat zvláštní pozornost pravděpodobnému dopadu ochrany vnitřních hranic na pohyb osob v prostoru bez ochrany vnitřních hranic a na fungování přeshraničních regionů a posoudit jej. Toto posouzení by mělo být obsaženo v oznámení, jež jsou členské státy povinny předkládat Komisi, Parlamentu a Radě. V případě prodloužení ochrany vnitřních hranic z důvodu předvídatelných událostí na dobu delší než počáteční období šesti měsíců by měl členský stát rovněž provést posouzení rizik. Toto posouzení rizik by mělo zahrnovat podrobnosti o rozsahu a předpokládaném vývoji zjištěné závažné hrozby, informace o předpokládané době jejího trvání a úsecích vnitřních hranic, které jí jsou dotčeny, informace o koordinačních opatřeních s jinými členskými státy, na něž mají tato opatření dopad, a opatřeních, která dotčený členský stát přijal a hodlá přijmout ke zmírnění zjištěné závažné hrozby, s cílem zrušit ochranu vnitřních hranic za účelem zachování zásady volného pohybu.

(43)

Za účelem zmírnění nepříznivých dopadů znovuzavedení ochrany vnitřních hranic by každé rozhodnutí o znovuzavedení ochrany vnitřních hranic mělo být doprovázeno zmírňujícími opatřeními. Tato opatření by měla zahrnovat opatření k zajištění bezproblémového fungování přepravy zboží, jakož i bezproblémového přemísťování pracovníků v dopravě a námořníků tím, že zřídí tzv. zelené pruhy. S ohledem na potřebu zajistit pohyb osob, jejichž činnost může být klíčová pro zachování dodavatelského řetězce nebo poskytování základních služeb, by členské státy mohly navíc rovněž uplatňovat stávající pokyny týkající se přeshraničních pracovníků, které stanovila Komise ve svém sdělení ze dne 30. března 2020 nazvaném „Pokyny k výkonu volného pohybu pracovníků během šíření onemocnění COVID-19“. Pravidla pro znovuzavedení ochrany vnitřních hranic by proto měla zohledňovat doporučení a pokyny, jež byly jakožto odolná bezpečnostní síť v průběhu pandemie onemocnění COVID-19 pro zajištění jednotného trhu přijaty, aby bylo zajištěno, že je členské státy budou uplatňovat jako zmírňující opatření během znovuzavedení ochrany vnitřních hranic. Zejména by měla být stanovena opatření, která zajistí nepřetržité fungování jednotného trhu a ochrání zájmy přeshraničních regionů a hraničních partnerských měst, včetně například udělování povolení nebo výjimek pro obyvatele přeshraničních regionů.

(44)

Oznámení, jež mají členské státy předložit, by mělo být rozhodující při posuzování souladu s kritérii a podmínkami pro dočasné znovuzavedení ochrany vnitřních hranic. Komise by měla za účelem zajištění řádného monitorování znovuzavedené ochrany vnitřních hranic a zlepšení kvality informací, jež dostává, přijmout prováděcím akt, kterým zavede vzor pro oznámení o znovuzavedení ochrany vnitřních hranic. Členské státy by z důvodu veřejné bezpečnosti neměly být povinny poskytovat všechny informace, a to s ohledem na důvěrnost probíhajících vyšetřování. Členské státy by měly mít možnost utajit všechny nebo některé informace uvedené v oznámení, aniž by tím bylo dotčeno používání vhodných a bezpečných kanálů.

(45)

S cílem zajistit, aby ochrana vnitřních hranic byla skutečně krajním opatřením uplatňovaným pouze po nezbytně nutnou dobu, a s cílem možno posoudit nezbytnost a přiměřenost ochrany vnitřních hranic k řešení předvídatelných hrozeb a umožnit Komisi, aby posoudila, zda je tato ochrana výjimečným opatřením, měly by členské státy vypracovat posouzení rizik, které se předloží Komisi, v případě, že je ochrana vnitřních hranic prodloužena v reakci na předvídatelné hrozby na dobu delší než počátečních šest měsíců. Členské státy musí zejména uvést rozsah a vývoj zjištěné závažné hrozby včetně předpokládané doby jejího trvání a informace o tom, které úseky vnitřních hranic mohou být zasaženy, proč zjištěnou hrozbu nevyřeší alternativní opatření a jaká jsou jejich koordinovaná opatření s dalšími členskými státy, na které ochrana vnitřních hranic má nebo pravděpodobně bude mít dopad.

(46)

Komise by měla být oprávněna požadovat na základě obdrženého oznámení doplňující informace, včetně informací o posouzení rizik nebo opatřeních v oblasti spolupráce a koordinace s členskými státy, na které má plánované prodloužení ochrany vnitřních hranic dopad. Pokud oznámení nesplňuje minimální požadavky, měla by Komise oznámení projednat s dotčeným členským státem a požádat jej o doplňující informace nebo tento členský stát požádat o doplnění jeho původního oznámení.

(47)

Komise by měla nejméně jednou ročně podat současně Evropskému parlamentu a Radě zprávu o fungování prostoru bez ochrany vnitřních hranic („zprávu o stavu Schengenu“). Komise by rovněž měla mít možnost tuto zprávu samostatně projednat s Evropským parlamentem a Radou. Tato zpráva by měla obsahovat seznam všech rozhodnutí o znovuzavedení ochrany vnitřních hranic přijatých během příslušného roku, jakož i opatření, která v souvislosti se znovuzavedením ochrany vnitřních hranic Komise přijala. Zpráva by měla věnovat zvláštní pozornost ochraně hranic, které jsou zavedeny déle než dvanáct měsíců. Měla by rovněž zahrnovat posouzení nezbytnosti a přiměřenosti znovuzavedení a prodloužení ochrany hranic v období, na které se tato zpráva vztahuje, jakož i informace o trendech v prostoru bez ochrany vnitřních hranic, pokud jde o neoprávněné pohyby státních příslušníků třetích zemí, a to s přihlédnutím k dostupným informacím od příslušných agentur Unie a analýze údajů z příslušných informačních systémů. Zpráva o stavu Schengenu rovněž by měla rovněž zahrnovat oznamovací povinnosti vyplývající z článku 20 schengenského hodnotícího a monitorovacího mechanismu.

(48)

Zprávu o stavu Schengenu by měla rovněž doprovázet zpráva předkládaná v souladu s článkem 25 nařízení (EU) 2022/922.

(49)

Mechanismus pro dočasné znovuzavedení ochrany vnitřních hranic v naléhavých situacích nebo pro řešení předvídatelných hrozeb by měl Komisi umožnit uspořádat konzultace mezi členskými státy. Komise by měla konzultace uspořádat, pokud o to přímo dotčený členský stát požádá. Do tohoto procesu by měly být zapojeny příslušné agentury Unie, jež mohou v případě potřeby poskytnout své odborné znalosti. Tyto konzultace by se měly zabývat možností uplatnění alternativních opatření a v případě potřeby praktických opatření k provádění ochrany vnitřních hranic a jejich trvání. Pokud Komise nebo některý členský stát vydá stanovisko vyjadřující znepokojení ohledně znovuzavedení ochrany hranic, měly by být tyto konzultace povinné.

(50)

Komise a členské státy by měly mít možnost vyjádřit jakékoli znepokojení ohledně nezbytnosti a přiměřenosti rozhodnutí členského státu znovu zavést ochranu vnitřních hranic z důvodu naléhavosti nebo z důvodu řešení předvídatelné hrozby. Pokud je ochrana vnitřních hranic znovu zavedena a prodloužena z důvodu předvídatelných hrozeb na souhrnnou dobu delší než dvanáct měsíců, měla by Komise vydat stanovisko posuzující nezbytnost a přiměřenost takové ochrany vnitřních hranic. Pokud se členský stát domnívá, že existuje závažná výjimečná situace, která odůvodňuje pokračující potřebu ochrany vnitřních hranic po dobu delší než dva roky, měly by být stanoveny další záruky, pokud jde o posouzení rizik. Oznámení dotčeného členského státu by mělo zahrnovat opatření, která hodlá přijmout, případně ve spolupráci s dalšími členskými státy, a která umožňují danou hrozbu řešit, jakož i popis zvažovaných prostředků, opatření, podmínek a harmonogramu pro zrušení ochrany vnitřních hranic, jakmile to bude možné, za účelem zachování zásady volného pohybu. Komise by měla v takovém případě vydat nové stanovisko. Takovým stanoviskem nejsou dotčena donucovací opatření, ani žaloby pro porušení, jež musí Komise jakožto strážkyně Smluv kdykoli zahájit proti kterémukoli členskému státu za neplnění povinností stanovených právem Unie. Je-li vydáno stanovisko, měla by Komise zahájit konzultace s dotčenými členskými státy. Ačkoli závažná hrozba pro veřejný pořádek nebo vnitřní bezpečnost členského státu nemusí být v prostoru bez ochrany vnitřních hranic nutně časově omezena, je za účelem zachování zásady volného pohybu nezbytné omezit maximální dobu trvání ochrany vnitřních hranic na základě stejné závažné hrozby, a to maximálně na dva roky. Za výjimečných okolností a za konkrétních podmínek by členské státy měly mít možnost rozhodnout prodloužit ochranu vnitřních hranic o další dvě šestiměsíční období. Ochrana vnitřních hranic na základě stejné závažné hrozby by však v žádném případě neměla překročit celkem tři roky.

(51)

Aby bylo možné provést analýzu ex post daného rozhodnutí o dočasném znovuzavedení ochrany vnitřních hranic, měly by mít členské státy i nadále povinnost předložit zprávu o znovuzavedení ochrany vnitřních hranic Evropskému parlamentu, Radě a Komisi poté, co tuto ochranu hranic zrušily. Je-li ochrana prováděna po několik prodloužených období, měla by být předložena další zpráva po uplynutí dvanácti měsíců a poté znovu po dalších dvanácti měsících, pokud je ochrana výjimečně zachována. Zpráva by měla obsahovat zejména úvodní a následné posouzení nezbytnosti ochrany vnitřních hranic a dodržování kritérií pro znovuzavedení ochrany vnitřních hranic. Komise by měla přijmout prováděcí akt, kterým zavede vzor pro tyto zprávy, a zpřístupnit vzor na internetu.

(52)

Při provádění tohoto nařízení nesmějí členské státy diskriminovat žádné osoby na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, etnického nebo sociálního původu, genetických rysů, jazyka, náboženského vyznání či přesvědčení, politických názorů či jakýchkoli jiných názorů, příslušnosti k národnostní menšině, majetku, narození, zdravotního postižení, věku nebo sexuální orientace.

(53)

Příslušné orgány uvedené v tomto nařízení by měly při všech činnostech vykonávaných jimi podle tohoto nařízení, a to i při výkonu svých pravomocí k provádění kontrol, plně dodržovat pravidla o ochraně údajů podle práva Unie. Na zpracování osobních údajů příslušnými vnitrostátními orgány pro účely tohoto nařízení se v jejich příslušné oblasti použití vztahuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 (18) nebo směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/680 (19).

(54)

Jelikož cíle tohoto nařízení, totiž posílení fungování schengenského prostoru, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy jednajícími samostatně, neboť je nezbytné změnit společná pravidla stanovená na úrovni Unii, ale spíše jej může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o EU. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle.

(55)

V souladu s články 1 a 2 Protokolu č. 22 o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o EU a ke Smlouvě o fungování EU, se Dánsko neúčastní přijímání tohoto nařízení a toto nařízení pro ně není závazné ani použitelné. Vzhledem k tomu, že toto nařízení doplňuje schengenské acquis podle ustanovení hlavy 4 části třetí Smlouvy o založení Evropského společenství, rozhodne se Dánsko v souladu s článkem 5 uvedeného protokolu do šesti měsíců ode dne přijetí tohoto nařízení Radou, zda je provede ve svém vnitrostátním právu.

(56)

Toto nařízení rozvíjí ta ustanovení schengenského acquis, kterých se neúčastní Irsko v souladu s rozhodnutím Rady 2002/192/ES (20); Irsko se tedy na přijímání tohoto nařízení nepodílí a není pro něj závazné ani použitelné.

(57)

Pokud jde o Island a Norsko, rozvíjí toto nařízení ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu Dohody uzavřené mezi Radou Evropské unie a Islandskou republikou a Norským královstvím o přidružení těchto dvou států k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis (21), která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodě A rozhodnutí Rady 1999/437/ES (22).

(58)

Pokud jde o Švýcarsko, rozvíjí toto nařízení ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu Dohody mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis (23), která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodě A rozhodnutí Rady 1999/437/ES ve spojení s článkem 3 rozhodnutí Rady 2008/146/ES (24).

(59)

Pokud jde o Lichtenštejnsko, rozvíjí toto nařízení ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu Protokolu mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím, Švýcarskou konfederací a Lichtenštejnským knížectvím o přistoupení Lichtenštejnského knížectví k Dohodě mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis (25), která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodě A rozhodnutí 1999/437/ES ve spojení s článkem 3 rozhodnutí Rady 2011/350/EU (26).

(60)

Tímto nařízením není dotčeno použití směrnice 2004/38/ES.

(61)

Toto nařízení respektuje základní práva a dodržuje zásady uznané zejména Listinou.

(62)

Nařízení (EU) 2016/399 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno,

1)

Článek 2 se mění takto:

2)

V článku 5 se do odstavce 3 vkládá nový pododstavec, který zní:

„Pokud se velký počet migrantů pokouší překročit jejich vnější hranice nedovoleným způsobem, hromadně a za použití síly, mohou členské státy přijmout nezbytná opatření k zachování bezpečnosti a veřejného pořádku.“

3)

V článku 5 se doplňuje tento odstavec:

(*1)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1359 ze dne 14. května 2024 o řešení krizových situací a zásahů vyšší moci v oblasti migrace a azylu a o změně nařízení (EU) 2021/1147 (Úř. věst. L, 2024/1359, 22.5.2024, ELI: http://data.europa.eu/eli/reg/2024/1359/oj)."

(*2)  Směrnice Rady 2003/109/ES ze dne 25. listopadu 2003 o právním postavení státních příslušníků třetích zemí, kteří jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty (Úř. věst. L 16, 23.1.2004, s. 44).“ "

4)

Článek 13 nařízení se nahrazuje tímto:

(*3)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1896 ze dne 13. listopadu 2019 o Evropské pohraniční a pobřežní stráži a o zrušení nařízení (EU) č. 1052/2013 a (EU) 2016/1624 (Úř. věst. L 295, 14.11.2019, s. 1)“;"

5)

Název kapitoly V se mění takto: „Zvláštní opatření týkající se vnějších hranic“;

6)

Vkládá se nový článek, který zní:

7)

Článek 23 se nahrazuje tímto:

8)

Vkládá se nový článek, který zní:

(*4)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1348 ze dne 14. května 2024 o zavedení společného postupu pro mezinárodní ochranu v Unii a o zrušení směrnice 2013/32/EU (Úř. věst. L, 2024/1348, 22.5.2024, ELI: http://data.europa.eu/eli/reg/2024/1348/oj)."

(*5)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1374 ze dne 14. května 2024 o normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli požívat mezinárodní ochrany, o jednotném statusu pro uprchlíky nebo osoby, které mají nárok na doplňkovou ochranu, a o obsahu udělené ochrany, kterou se mění směrnice Rady 2003/109/ES a zrušuje směrnice 2011/95/EU (Úř. věst. L, 2024/1347, 22.5.2024, ELI: http://data.europa.eu/eli/reg/2024/1347/oj).“ "

9)

V článku 24 se první pododstavec nahrazuje tímto:

„Členské státy odstraní veškeré překážky bránící plynulému provozu na silničních přechodech na vnitřních hranicích, zejména omezení rychlosti, jež se nezakládají výlučně na hlediscích bezpečnosti silničního provozu nebo jež jsou požadovány pro použití technologií uvedených v čl. 23 písm. a)“

10)

Článek 25 nařízení se nahrazuje tímto:

11)

Vkládá se nový článek, který zní:

12)

Článek 26 nařízení se nahrazuje tímto:

13)

Článek 27 nařízení se nahrazuje tímto:

14)

vkládá se nový článek, který zní:

15)

Článek 28 nařízení se nahrazuje tímto:

16)

Článek 33 nařízení se nahrazuje tímto:

17)

Článek 36 nařízení se nahrazuje tímto:

18)

Vkládá se nový článek, který zní:

19)

V čl. 39 odst. 1 se doplňuje nové písmeno, které zní:

20)

Vkládá se nový článek, který zní:

21)

Znění obsažené v příloze tohoto nařízení se vkládá jako příloha XI a příloha XII nařízení (EU) 2016/399.