(EU) č. 282/2012Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 282/2012 ze dne 28. března 2012 , kterým se stanoví společná prováděcí pravidla k režimu jistot pro zemědělské produkty

PROVÁDĚCÍ NAŘÍZENÍ KOMISE (EU) č. 282/2012

ze dne 28. března 2012,

kterým se stanoví společná prováděcí pravidla k režimu jistot pro zemědělské produkty

(kodifikované znění)

EVROPSKÁ KOMISE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1234/2007 ze dne 22. října 2007, kterým se stanoví společná organizace zemědělských trhů a zvláštní ustanovení pro některé zemědělské produkty (jednotné nařízení o společné organizaci trhů) (1), a zejména na čl. 43 písm. a), d), f) a j), čl. 47 odst. 2, článek 134, čl. 143 písm. b), článek 148, čl. 161 odst. 3, článek 171 a čl. 172 odst. 2 uvedeného nařízení,

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 104/2000 ze dne 17. prosince 1999 o společné organizaci trhu s produkty rybolovu a akvakultury (2), a zejména na články 37 a 38 uvedeného nařízení,

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1216/2009 ze dne 30. listopadu 2009 o právní úpravě obchodování s některým zbožím vzniklým zpracováním zemědělských produktů (3), a zejména na čl. 4 odst. 4, čl. 6 odst. 4, čl. 7 odst. 3 a čl. 11 odst. 4 uvedeného nařízení,

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 247/2006 ze dne 30. ledna 2006, kterým se stanoví zvláštní opatření v oblasti zemědělství ve prospěch nejvzdálenějších regionů Unie (4), a zejména na článek 25 uvedeného nařízení,

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 73/2009 ze dne 19. ledna 2009, kterým se stanoví společná pravidla pro režimy přímých podpor v rámci společné zemědělské politiky a kterým se zavádějí některé režimy podpor pro zemědělce a kterým se mění nařízení (ES) č. 1290/2005, (ES) č. 247/2006, (ES) č. 378/2007 a zrušuje nařízení (ES) č. 1782/2003 (5), a zejména na čl. 142 písm. c) uvedeného nařízení,

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 2799/98 ze dne 15. prosince 1998 o agromonetární úpravě pro euro (6), a zejména na článek 9 uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)	Nařízení Komise (EHS) č. 2220/85 ze dne 22. července 1985, kterým se stanoví společná prováděcí pravidla k režimu jistot pro zemědělské produkty (7), bylo několikrát podstatně změněno (8). Z důvodu srozumitelnosti a přehlednosti by mělo být uvedené nařízení kodifikováno.

(2)

Mnohá ustanovení nařízení Unie týkající se zemědělství vyžadují, aby byla poskytnuta jistota, aby byla zajištěna platba splatné částky, není-li splněn daný požadavek. Zkušenosti nicméně ukázaly, že tato povinnost je v praxi vykládána velmi rozdílnými způsoby. Je proto vhodné vymezit tuto povinnost, aby se zabránilo nerovným podmínkám hospodářské soutěže.

(3)	Je zejména vhodné definovat formu jistoty.

(4)

Mnohá ustanovení nařízení Unie týkajících se zemědělství stanoví, že poskytnutá jistota propadne, pokud je zajištěná povinnost porušena, aniž se rozlišuje mezi porušením zásadních, vedlejších nebo podřízených požadavků. V zájmu rovného zacházení je vhodné zavést rozlišení mezi důsledky porušení zásadních požadavků a důsledky porušení vedlejších nebo podřízených požadavků. Je zejména nezbytné stanovit v případech, kdy je to možné, propadnutí pouze části jistoty, pokud byl skutečně splněn zásadní požadavek, ale byla mírně překročena stanovená lhůta ke splnění požadavku nebo nebyl splněn podřízený požadavek.

(5)	Důsledky nesplnění požadavků nesmějí být předmětem žádného rozlišení založeného na získání nebo nezískání zálohy. V důsledku toho by se jistoty, pro které byly poskytnuty zálohy, měly řídit zvláštními pravidly.

(6)

Náklady na složení jistoty, které nese jak strana poskytující jistotu, tak příslušný orgán, mohou být neúměrné k výši částky, jejíž platba je zajišťována jistotou, pokud je tato částka nižší než určité omezení. Příslušné orgány by měly mít tedy právo nevyžadovat jistotu na platbu částky nižší, než je toto omezení. Navíc je vhodné zplnomocnit příslušný orgán, aby nevyžadoval jistotu, pokud způsobilost osoby, u které je vyžadováno splnění požadavku, činí uvedený požadavek zbytečným.

(7)	Příslušný orgán by měl mít právo nabídnutou jistotu odmítnout, pokud usoudí, že není dostatečná.

(8)	V případě, že lhůta není stanovena jinde, je vhodné stanovit lhůtu k předložení nezbytných důkazů k uvolnění zajištěné částky.

(9)	Pokud jde o reprezentativní kurz k přepočítání zajištěné částky vyjádřené v eurech na národní měnu, je vhodné zachovat rozhodnou skutečnost podle článku 3 nařízení (ES) č. 2799/98 v souladu s nařízením Komise (ES) č. 1913/2006 (9).

(10)	Je vhodné stanovit postup v případě, že jistota propadne.

(11)	Komisi by mělo být umožněno sledovat provádění ustanovení týkajících se jistot.

(12)	Toto nařízení stanoví pravidla obecně použitelná na všechna odvětví a všechny produkty, pokud zvláštní právní předpisy Unie nestanoví jinak.

(13)	Opatření tohoto nařízení jsou v souladu se stanoviskem Řídícího výboru pro společnou organizaci zemědělských trhů a byla předložena pro informaci ostatním příslušným výborům,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

KAPITOLA I

OBLAST PŮSOBNOSTI A DEFINICE

Článek 1

Toto nařízení stanoví pravidla, která upravují poskytované jistoty, buď podle níže uvedených nařízení, nebo podle nařízení přijatých na základě uvedených nařízení, pokud níže uvedená nařízení nestanoví jinak:

a)	nařízení o společné organizaci trhu s některými zemědělské produkty: — nařízení (ES) č. 104/2000 (produkty rybolovu a akvakultury), — nařízení (ES) č. 1234/2007 (jednotné nařízení o společné organizaci trhů);

b)	nařízení (ES) č. 73/2009 (režimy přímých podpor);

c)	nařízení (ES) č. 1216/2009 (právní úprava obchodování s některým zbožím vzniklým zpracováním zemědělských produktů).

Článek 2

Toto nařízení se vztahuje na všechny případy, kdy nařízení uvedená v článku 1 stanoví jistotu ve smyslu článku 3 bez ohledu na to, zda se slovo „jistota“ použije nebo ne.

Toto nařízení se nevztahuje na jistoty poskytnuté k zajištění platby dovozních a vývozních cel podle nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 (10).

Článek 3

Pro účely tohoto nařízení se rozumí:

a)	„jistotou“ zajištění, že v případě nesplnění konkrétní povinnosti bude příslušnému orgánu určitá částka zaplacena nebo v jeho prospěch propadne;

b)	„blokovou jistotou“ jistota složená u příslušného orgánu, jejímž účelem je zajistit splnění více povinností;

c)	„povinností“ požadavek nebo soubor požadavků stanovených nařízením a spočívajících v konání nebo nekonání;

d)	„příslušným orgánem“ buď strana pověřená k přijetí jistoty, nebo strana pověřená k rozhodnutí podle příslušného nařízení, pokud má být jistota uvolněna nebo má propadnout.

KAPITOLA II

POŽADAVEK JISTOTY

Článek 4

Jistota musí být poskytnuta stranou odpovědnou za platbu peněžní částky nebo jejím jménem, nedojde-li ke splnění povinnosti.

Článek 5

1.   Příslušný orgán nemusí vyžadovat jistotu, pokud je výše zajištěné částky menší než 500 EUR.

2.   V případě použití odstavce 1 se dotyčná strana písemně zaváže k zaplacení částky ve stejné výši, jaká by od ní byla požadována, kdyby složila jistotu a ta by pak zcela nebo částečně propadla.

Článek 6

Příslušný orgán nemusí vyžadovat jistotu, je-li osoba odpovědná za plnění povinností:

a)	veřejnoprávní subjekt, který vykonává funkce orgánu veřejné moci;

b)	soukromoprávní subjekt, který vykonává funkce uvedené v písmenu a) pod dohledem státu.

KAPITOLA III

FORMY JISTOTY

Článek 7

1.   Jistota může být poskytnuta:

a)	v hotovosti podle článků 12 a 13 a/nebo

b)	stanovením ručitele podle čl. 15 odst. 1.

2.   Příslušný orgán může rozhodnout o poskytnutí jistoty:

a)	formou hypotéky a/nebo

b)	formou hotovostních vkladů v bance a/nebo

c)	formou uznaných pohledávek vůči veřejnoprávnímu subjektu nebo veřejným prostředkům, které jsou splatné a vůči kterým neexistuje žádná přednostní pohledávka a/nebo

d)	formou převoditelných cenných papírů v dotyčném členském státě, s podmínkou, že byly vydány tímto členským státem nebo na ně poskytl jistotu a/nebo

e)	formou dluhopisů vydaných sdruženími hypotéčních úvěrů, které jsou kótovány na burze cenných papírů a jsou volně obchodovatelné na trhu za předpokladu, že jejich postavení je stejné jako postavení státních dluhopisů.

3.   Příslušný orgán může stanovit další podmínky pro přijetí jistot uvedených v odstavci 2.

Článek 8

Příslušný orgán odmítne přijetí jistoty, kterou považuje za nepřiměřenou nebo nedostatečnou nebo takovou, která neposkytuje krytí po dostatečně dlouhou dobu, nebo požádá o nahrazení takové jistoty.

Článek 9

1.   Majetek zastavený podle čl. 7 odst. 2 písm. a) nebo zastavené cenné papíry nebo dluhopisy podle čl. 7 odst. 2 písm. d) a e) musí mít ke dni poskytnutí jistoty prodejní hodnotu nejméně 115 % hodnoty požadované jistoty.

Příslušný orgán může přijmout jistotu uvedenou v čl. 7 odst. 2 písm. a), d) nebo e) pouze tehdy, pokud se strana nabízející tuto jistotu písemně zaváže buď poskytnout dodatečnou jistotu, nebo nahradit původní jistotu, pokud prodejní hodnota daného majetku, cenných papírů nebo dluhopisů byla za poslední tři měsíce nižší než 105 % hodnoty požadované jistoty. Tento písemný závazek není nutný, stanoví-li tak vnitrostátní právní předpisy. Příslušný orgán pravidelně zkoumá hodnotu majetku, cenných papírů nebo dluhopisů.

2.   Prodejní hodnotu jistoty uvedené v čl. 7 odst. 2 písm. a), d) a e) stanoví příslušný orgán s ohledem na výdaje předpokládaného prodeje.

Prodejní hodnota cenných papírů nebo dluhopisů se vypočítává podle posledního kótovaní, které je k dispozici.

Strana, která poskytuje jistotu, poskytne na žádost příslušného orgánu důkaz o prodejní hodnotě.

Článek 10

1.   Každá jistota může být nahrazena jinou jistotou.

Nahrazení však musí schválit příslušný orgán v těchto případech:

a)	pokud původní jistota propadla, aniž by byla inkasována nebo

b)	pokud je náhradní jistota jedním z typů jistot uvedených v čl. 7 odst. 2.

2.   Bloková jistota může být nahrazena jinou blokovou jistotou za podmínky, že nová bloková jistota kryje nejméně část původní blokové jistoty, která je určena v okamžiku nahrazení k zajištění splnění jedné nebo více dosud nesplněných smluvních povinností.

Článek 11

1.   Jistoty podle článku 1 se vyjadřují v eurech.

2.   Odchylně od odstavce 1 se v případě, kdy je jistota přijata v členském státě mimo eurozónu v národní měně, částka jistoty v eurech převádí na tuto měnu v souladu s článkem 10 nařízení (ES) č. 1913/2006. Závazek odpovídající jistotě a veškeré zadržené částky v případě nesrovnalostí nebo porušení pravidel se nadále stanoví v eurech.

Článek 12

Při převodu hotovosti se jistota považuje za složenou až v okamžiku, kdy si je příslušný orgán jist, že má uvedenou částku k dispozici.

Článek 13

1.   Šek s jistotou finanční instituce uznané pro tento účel členským státem příslušného orgánu se považuje za složení hotovosti. Příslušný orgán nemusí předložit tento šek k výplatě, dokud neuplyne lhůta, po kterou je za něj ručeno.

2.   Jiný šek než šek podle odstavce 1 představuje jistotu pouze tehdy, je-li si příslušný orgán jist, že má uvedenou částku k dispozici.

3.   Všechny poplatky finančních institucí nese strana, která jistotu poskytuje.

Článek 14

Straně poskytující jistotu v hotovosti se nevyplácejí žádné úroky.

Článek 15

1.   Ručitel musí mít místo pobytu nebo být usazen v Unii, a s výhradou ustanovení Smlouvy týkajících se volného pohybu služeb, musí být schválen příslušným orgánem členského státu, ve kterém se jistota poskytuje. Ručitel se zavazuje písemnou zárukou.

2.   Písemná záruka musí obsahovat alespoň:

a)	povinnost nebo v případě blokové jistoty druh(y) povinností, jejichž splnění je zajištěno zaplacením peněžní částky;

b)	nejvyšší částku, k jejímuž zaplacení se ručitel zavazuje;

c)	to, že ručitel se zavazuje společně a nerozdílně s osobou odpovědnou za splnění dané povinnosti k zaplacení jakékoli dlužné částky do 30 dnů od žádosti příslušného orgánu a v mezích jistoty, pokud jistota propadne.

3.   Příslušný orgán může přijmout od ručitele jako písemnou jistotu písemnou zprávu formou telekomunikace. V tomto případě přijme vhodná opatření k ověření její pravosti.

4.   Pokud již byla poskytnuta písemná bloková jistota, stanoví příslušný orgán postup, který je nutné dodržet v případě, že by se část nebo celá tato bloková jistota vztahovala na určitou povinnost.

Článek 16

Jakmile se část blokové jistoty vztahuje na určitou povinnost, musí být aktualizován zůstatek zbývající blokové jistoty.

KAPITOLA IV

ZÁLOHY

Článek 17

Ustanovení této kapitoly se vztahují na všechny případy, kdy zvláštní předpis Unie stanoví, že může být poskytnuta určitá záloha před splněním povinnosti.

Článek 18

1.   Jistota se uvolní, pokud:

a)	byl prokázán nárok na částku představující zálohu nebo

b)	byla vrácena záloha zvýšená o částku stanovenou zvláštními předpisy Unie.

2.   Jakmile uplyne lhůta k prokázání nároku na konečné poskytnutí zálohy, aniž byl uvedený důkaz předložen, použije příslušný orgán neprodleně postup podle článku 28.

V případě vyšší moci může být tato lhůta prodloužena.

Pokud tak však stanoví právní předpisy Unie, může být tento důkaz předložen i po uplynutí lhůty proti částečné úhradě jistoty.

3.   Pokud ustanovení právních předpisů Unie týkající se vyšší moci stanoví, že úhrada je omezena na výši zálohy, použijí se tyto doplňkové podmínky:

a)	okolnosti uvedené jako vyšší moc se oznámí příslušnému orgánu ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy se dotyčná strana dozvěděla o okolnostech, které by mohly představovat vyšší moc, a

b)	dotyčná strana uhradí zálohu nebo příslušnou část zálohy ve lhůtě 30 dnů ode dne výzvy příslušného orgánu o zaplacení.

Nejsou-li splněny podmínky uvedené v písmenech a) a b), jsou podmínky úhrady stejné, jako kdyby nedošlo k zásahu vyšší moci.

KAPITOLA V

UVOLNĚNÍ A PROPADNUTÍ JISTOT, KTERÉ NEJSOU UVEDENY V KAPITOLE IV

Článek 19

1.   Povinnost může zahrnovat zásadní, vedlejší nebo podřízené požadavky.

2.   Zásadním požadavkem je požadavek konat nebo nekonat, který je zásadní pro cíle nařízení, které ho stanoví.

3.   Vedlejším požadavkem je požadavek dodržet lhůtu ke splnění zásadního požadavku.

4.   Podřízeným požadavkem je jakýkoliv další požadavek stanovený nařízením.

5.   Tato kapitola se nevztahuje na případy, kdy zvláštní předpisy Unie zásadní požadavky nestanovily.

6.   Pro účely této kapitoly se „příslušnou částí zajištěné částky“ rozumí část zajištěné částky odpovídající množství, pro které nebyl splněn požadavek.

Článek 20

Jakmile je příslušným způsobem stanoveným ve zvláštních předpisech Unie prokázáno, že všechny zásadní, vedlejší a podřízené požadavky byly splněny, jistota se uvolní.

Článek 21

1.   Jistota propadne v plné výši pro množství, pro které nebyl splněn zásadní požadavek, pokud nezabránil splnění požadavku zásah vyšší moci.

2.   Zásadní požadavek se považuje za nesplněný, pokud příslušný důkaz nebyl předložen ve lhůtě stanovené k předložení tohoto důkazu, pokud tomuto předložení důkazu ve stanovené lhůtě nezabránil zásah vyšší moci. K vymáhání propadlé částky se neprodleně zahájí postup podle článku 28.

3.   Pokud je ve lhůtě 18 měsíců od uplynutí lhůty podle odstavce 2 prokázáno splnění zásadních požadavků, vrátí se 85 % propadlé částky.

Pokud je prokázáno splnění zásadních požadavků do 18 měsíců od uplynutí uvedené lhůty, aniž by byl splněn odpovídající vedlejší požadavek, vrátí se částka, která by měla být vrácena podle čl. 22 odst. 2, snížená o 15 % dotyčné části zajištěné částky.

4.   K vrácení propadlé částky nedojde, pokud je splnění zásadních požadavků prokázáno po uplynutí lhůty 18 měsíců uvedené v odstavci 3, pokud tomuto předložení důkazu ve stanovené lhůtě nezabránil zásah vyšší moci.

Článek 22

1.   Pokud je v případě nesplnění vedlejšího požadavku ve stanovené lhůtě příslušným způsobem stanoveným ve zvláštních předpisech Unie prokázáno, že byly splněny zásadní požadavky, jistota se částečně uvolní a zbytek zajištěné částky propadne. K vymáhání propadlé částky se zahájí postup podle článku 28.

2.   Částečné uvolnění představuje částku jistoty kryjící příslušnou část zajištěné částky s odečtením 15 % a

a)	10 % z částky zbývající po odečtu 15 % za každý den, kterým: i) byla překročena nejdelší lhůta 40 dnů nebo méně, ii) nebyla dodržena nejkratší lhůta 40 dnů nebo méně;

b)	5 % z částky zbývající po odečtu 15 % za každý den, kterým: i) byla překročena nejdelší lhůta od 41 do 80 dnů, ii) nebyla dodržena nejkratší lhůta od 41 do 80 dnů;

c)	2 % z částky zbývající po odečtu 15 % za každý den, kterým: i) byla překročena nejdelší lhůta 81 dnů nebo více, ii) nebyla dodržena nejkratší lhůta 81 dnů nebo více.

3.   Tento článek se nevztahuje na lhůty týkající se žádostí nebo používání dovozních a vývozních licencí a osvědčení o stanovení sazby náhrady předem, ani na lhůty týkající se stanovení dovozních a vývozních dávek a vývozních náhrad v nabídkovém řízení.

Článek 23

1.   Nesplnění jednoho nebo více podřízených požadavků znamená propadnutí 15 % příslušné části zajištěné částky, pokud tomuto splnění nezabránil zásah vyšší moci.

2.   K vymáhání propadlé částky se neprodleně zahájí postup podle článku 28.

3.   Tento článek se nevztahuje na případy, kdy se použije čl. 21 odst. 3.

Článek 24

Pokud je prokázáno, že byly splněny všechny zásadní požadavky, ale současně nebyly splněny ani vedlejší ani podřízené požadavky, použijí se články 22 a 23 a celková propadlá částka se rovná částce propadlé podle článku 22 zvýšené o 15 % příslušné části zajištěné částky.

Článek 25

Celková propadlá částka nesmí překročit 100 % příslušné části zajištěné částky.

KAPITOLA VI

OBECNÁ USTANOVENÍ

Článek 26

1.   Jistota se částečně na žádost uvolní, pokud důkaz vyžadovaný k tomuto účelu byl poskytnut pro část množství produktu za předpokladu, že tato část nesmí být nižší než minimální množství stanovené nařízením stanovujícím jistotu.

V případě, že zvláštní předpisy Unie nestanoví minimální množství, může příslušný orgán sám omezit počet uvolněných částí z každé jistoty a stanovit minimální částku pro každé uvolnění tohoto typu.

2.   Před uvolněním celé jistoty nebo její části může příslušný orgán požadovat, aby byla podána písemná žádost o uvolnění.

3.   V případě jistot kryjících podle čl. 9 odst. 1 více než 100 % zajištěné částky, uvolní se část jistoty přesahující 100 %, jakmile dojde ke konečnému uvolnění nebo propadnutí zbylé zajištěné částky.

Článek 27

1.   Pokud pro předložení nezbytných důkazů k uvolnění jistoty není stanovena žádná lhůta, činí tato lhůta:

a)	12 měsíců od uplynutí lhůty pro splnění zásadních požadavků nebo

b)	není-li lhůta uvedená v písmenu a) stanovena, 12 měsíců ode dne, kdy byly splněny zásadní požadavky.

2.   Lhůta podle odstavce 1 nesmí přesáhnout tři roky ode dne, kdy byla jistota přidělena ke konkrétní povinnosti, s výjimkou případu vyšší moci.

Článek 28

1.   Jakmile se příslušný orgán dozví o skutečnostech, které jsou důvodem k propadnutí celé jistoty, nebo její části, neprodleně vyzve dotyčnou stranu k zaplacení propadlé částky, a tato platba musí být provedena ve lhůtě nejvýše 30 dnů ode dne žádosti o zaplacení.

Pokud platba nebyla provedena v předepsané lhůtě, příslušný orgán:

a)	neprodleně inkasuje s konečnou platností jistotu podle čl. 7 odst. 1 písm. a);

b)	neprodleně vyzve ručitele uvedeného v čl. 7 odst. 1 písm. b), aby přikročil k placení a aby tato platba byla provedena ve lhůtě nejvýše 30 dnů ode dne přijetí žádosti o zaplacení;

c)	neprodleně učiní nezbytná opatření aby: (i) jistoty uvedené v čl. 7 odst. 2 písm. a), c), d) a e) byly přeměněny na hotovost a orgán tak mohl disponovat splatnou částkou, (ii) mu byly dány k dispozici hotovostní fondy v bance uvedené v čl. 7 odst. 2 písm. b) na jeho vlastní účet

Příslušný orgán může neprodleně inkasovat s konečnou platností jistotu uvedenou v čl. 7 odst. 1 písm. a), aniž by nejprve vyzval dotyčnou stranu k zaplacení.

2.   Příslušný orgán se může vzdát propadnutí částky nižší než 60 EUR za podmínky, že jsou podobná pravidla stanovena pro srovnatelné případy vnitrostátními právními nebo správními předpisy.

3.   Aniž je dotčen odstavec 1, v případě, kdy je přijato rozhodnutí o propadnutí jistoty, a poté je odloženo v důsledku opravného prostředku v souladu s vnitrostátními právními předpisy, platí příslušná strana úroky ze skutečně propadlé částky za období počínající 30 dnů ode dne přijetí žádosti o zaplacení podle odst. 1 prvního pododstavce a končící den před zaplacením skutečně propadlé částky.

Jestliže je po výsledku řízení o opravném prostředku po dotyčné straně požadováno zaplatit do 30 dnů propadlou částku, může členský stát vypočítat úroky tak, jako by se platba uskutečnila dvacátým dnem ode dne této žádosti.

Použitelná úroková sazba se vypočítává podle vnitrostátních právních předpisů, ale nesmí být v žádném případě nižší než sazba použitelná pro krytí částek v národní měně.

Platební agentury odečítají placené úroky z výdajů Evropského zemědělského záručního fondu (EZZF) nebo Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV) podle nařízení Rady (EHS) č. 352/78 (11).

Členské státy mohou pravidelně požadovat doplnění jistoty, pokud jde o úroky.

Pokud jistota propadla a částka byla již připsána EZZF nebo EZFRV, potom na základě výsledku rozhodnutí o opravném prostředku musí být celá nebo částečně propadlá částka včetně úroků vypočítaných sazbou podle vnitrostátních právních předpisů uhrazena a uhradí ji EZZF nebo EZFRV, pokud není úhrada připsána správním orgánům nebo subjektům členských států z důvodů nedbalosti nebo závažné chyby.

Článek 29

Komise může v souladu s postupem uvedeným v čl. 195 odst. 2 nařízení (ES) č. 1234/2007 a odpovídajících článcích ostatních příslušných nařízení stanovit odchylky od výše uvedených ustanovení.

KAPITOLA VII

INFORMACE

Článek 30

1.   Členské státy uchovávají pro potřeby Komise celkový počet a celkovou výši propadlých jistot za každý rok, bez ohledu na fázi postupu podle článku 28, přičemž rozlišují mezi jistotami, které se připíší do vnitrostátního rozpočtu, a jistotami, které se připíší do rozpočtu Unie.

2.   Informace uvedené v odstavci 1 se uchovávají pro všechny propadlé jistoty vyšší než 1 000 EUR a každé ustanovení Unie, které stanoví jistotu.

3.   Informace se týkají jak částek zaplacených přímo dotyčnou stranou, tak i částky kryté prodejem jistoty.

Článek 31

Členské státy uchovávají pro potřeby Komise tyto informace:

a)	typy institucí schválených jednat jako ručitelé a stanovené požadavky;

b)	typy jistot přijatých podle čl. 7 odst. 2 a stanovené požadavky.

Článek 32

Nařízení (EHS) č. 2220/85 se zrušuje.

Odkazy na zrušené nařízení se považují za odkazy na toto nařízení v souladu se srovnávací tabulkou obsaženou v příloze II.

Článek 33

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

---

(1)  Úř. věst. L 299, 16.11.2007, s. 1.

(2)  Úř. věst. L 17, 21.1.2000, s. 22.

(3)  Úř. věst. L 328, 15.12.2009, s. 10.

(4)  Úř. věst. L 42, 14.2.2006, s. 1.

(5)  Úř. věst. L 30, 31.1.2009, s. 16.

(6)  Úř. věst. L 349, 24.12.1998, s. 1.

(7)  Úř. věst. L 205, 3.8.1985, s. 5.

(8)  Viz příloha I.

(9)  Úř. věst. L 365, 21.12.2006, s. 52.

(10)  Úř. věst. L 302, 19.10.1992, s. 1.

(11)  Úř. věst. L 50, 22.2.1978, s. 1.

---

---

---