2010/75/EUSměrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/75/EU ze dne 24. listopadu 2010 o průmyslových emisích (integrované prevenci a omezování znečištění) Text s významem pro EHP

Publikováno:	Úř. věst. L 334, 17.12.2010, s. 17-119	Druh předpisu:	Směrnice
Přijato:	24. listopadu 2010	Autor předpisu:	Evropský parlament; Rada Evropské unie
Platnost od:	6. ledna 2011	Nabývá účinnosti:	6. ledna 2011
Platnost předpisu:	Ano	Pozbývá platnosti:

Konsolidované znění předpisu s účinností od 4. srpna 2024

Text aktualizovaného znění s celou hlavičkou je dostupný pouze pro registrované uživatele.

Tento dokument slouží výhradně k informačním účelům a nemá žádný právní účinek. Orgány a instituce Evropské unie nenesou za jeho obsah žádnou odpovědnost. Závazná znění příslušných právních předpisů, včetně jejich právních východisek a odůvodnění, jsou zveřejněna v Úředním věstníku Evropské unie a jsou k dispozici v databázi EUR-Lex. Tato úřední znění jsou přímo dostupná přes odkazy uvedené v tomto dokumentu

►B	►M1 SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2010/75/EU ze dne 24. listopadu 2010 o průmyslových emisích a emisích z chovů hospodářských zvířat (integrovaná prevence a omezování znečištění). ◄ (přepracované znění) (Text s významem pro EHP) (Úř. věst. L 334 17.12.2010, s. 17)

Ve znění:

		Úřední věstník
		Č.	Strana	Datum
►M1	SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2024/1785 ze dne 24. dubna 2024,	L 1785	1	15.7.2024

Opravena:

►C1	Oprava, Úř. věst. L 158, 19.6.2012, s. 25 (2010/75/EU)

▼B

▼M1

SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2010/75/EU

ze dne 24. listopadu 2010

o průmyslových emisích a emisích z chovů hospodářských zvířat (integrovaná prevence a omezování znečištění).

▼B

(přepracované znění)

(Text s významem pro EHP)

KAPITOLA I

SPOLEČNÁ USTANOVENÍ

Článek 1

Předmět

Tato směrnice stanoví pravidla týkající se integrované prevence a omezování znečištění vznikajícího v důsledku průmyslových činností.

▼M1

Stanoví rovněž pravidla, která mají vyloučit, nebo pokud to není proveditelné, průběžně snižovat, emise do ovzduší, vody a půdy, předcházet vzniku odpadů, zlepšovat účinnost využívání zdrojů a podporovat oběhové hospodářství a dekarbonizaci, v zájmu dosažení vysoké úrovně ochrany lidského zdraví a životního prostředí jako celku.

▼B

Článek 2

Oblast působnosti

▼M1

Tato směrnice se vztahuje na průmyslové činnosti, které způsobují znečištění, uvedené v kapitolách II až VIa.

▼B

Tato směrnice se nevztahuje na výzkum, vývoj a zkoušení nových výrobků a postupů.

Článek 3

Definice

Pro účely této směrnice se rozumí:

„látkou“ jakýkoli chemický prvek a jeho sloučeniny, s výjimkou:

radioaktivních látek definovaných v článku 1 směrnice Rady 96/29/Euratom ze dne 13. května 1996, kterou se stanoví základní bezpečnostní standardy na ochranu zdraví pracovníků a obyvatelstva před riziky vyplývajícími z ionizujícího záření ( 1 );

geneticky modifikovaných mikroorganismů definovaných v čl. 2 písm. b) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/41/ES ze dne 6. května 2009 o uzavřeném nakládání s geneticky modifikovanými mikroorganismy ( 2 );

geneticky modifikovaných organismů definovaných v čl. 2 bodě 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/18/ES ze dne 12. března 2001 o záměrném uvolňování geneticky modifikovaných organismů do životního prostředí ( 3 );

▼M1

„znečištěním“ lidskou činností způsobené přímé či nepřímé vnášení látek, vibrací, tepla, hluku nebo zápachu do ovzduší, vody nebo půdy, které mohou být škodlivé lidskému zdraví, nepříznivě ovlivnit kvalitu životního prostředí, vést ke škodám na hmotném majetku anebo omezit či narušit hodnotu životního prostředí a další oprávněné způsoby jeho využití;

„zařízením“ stacionární technická jednotka, ve které probíhá jedna či více činností uvedených v příloze I, příloze Ia nebo v části 1 přílohy VII a jakékoli další s nimi přímo spojené činnosti na tomtéž místě, které po technické stránce souvisejí s činnostmi uvedenými ve zmíněných přílohách a mohly by ovlivnit emise a znečištění;

▼B

„emisemi“ přímé nebo nepřímé uvolňování látek, vibrací, tepla nebo hluku z bodových nebo difúzních zdrojů v zařízení do ovzduší, vody či půdy;

▼C1

„mezní hodnotou emisí“ množství vyjádřené pomocí určitých specifických parametrů, koncentrace nebo úroveň určité emise, které nesmí být během jednoho či více časových úseků překročeny;

▼M1

5a)

„mezní hodnotou environmentální výkonnosti“ hodnota výkonnosti zahrnutá v povolení, vyjádřená za vymezených podmínek určitými konkrétními parametry;

▼B

„normou kvality životního prostředí“ souhrn požadavků, které musí dané životní prostředí nebo jeho určitá část v daném čase splňovat a které jsou stanoveny právem Unie;

„povolením“ písemné oprávnění k provozu celého zařízení, spalovacího zařízení, zařízení na spalování odpadu nebo zařízení na spoluspalování odpadu, anebo jeho části;

„obecně závaznými pravidly“ mezní hodnoty emisí nebo jiné podmínky, přinejmenším na odvětvové úrovni, které jsou přijaty za účelem přímého použití ke stanovení podmínek pro povolení;

„podstatnou změnou“ změna v povaze, funkci či rozsahu zařízení, spalovacího zařízení, zařízení na spalování odpadu nebo zařízení na spoluspalování odpadu, která může mít významné nepříznivé účinky na lidské zdraví nebo životní prostředí;

▼M1

9a)

„významnou průmyslovou transformací“ provádění nově vznikajících technik nebo nejlepších dostupných technik ze strany průmyslových provozovatelů, které zahrnuje významnou změnu návrhu nebo technologie celého zařízení nebo jeho části nebo nahrazení stávajícího zařízení novým zařízením, což umožňuje mimořádně velké snížení emisí skleníkových plynů v souladu s cílem klimatické neutrality a optimalizuje vedlejší přínosy pro životní prostředí alespoň na úrovně, kterých lze dosáhnout pomocí technik uvedených v příslušných závěrech o BAT, přičemž se přihlíží k mezisložkovým vlivům;

▼B

10)

„nejlepšími dostupnými technikami“ nejúčinnější a nejpokročilejší stadium vývoje činností a jejich provozních metod dokládající praktickou vhodnost určité techniky jako základu pro stanovení mezních hodnot emisí a dalších podmínek povolení, jejichž smyslem je předejít vzniku emisí, nebo pokud to není proveditelné, tyto emise omezit, a zabránit tak nepříznivým dopadům na životní prostředí jako celek, přičemž

„technikami“ se rozumí jak používaná technologie, tak způsob, jakým je zařízení navrženo, budováno, udržováno, provozováno a vyřazováno z činnosti;

▼M1

„dostupnými technikami“ se rozumějí techniky, které byly vyvinuty v měřítku umožňujícím jejich zavedení v příslušném průmyslovém odvětví za ekonomicky a technicky přijatelných podmínek s ohledem na náklady a přínosy, bez ohledu na to, zda jsou tyto techniky v Unii používány či vyráběny, pokud jsou provozovateli za rozumných podmínek dostupné;

„nejlepšími“ se rozumějí nejúčinnější z hlediska dosažení vysoké úrovně ochrany životního prostředí jako celku, včetně ochrany lidského zdraví a klimatu;

▼B

11)

„referenčním dokumentem o BAT“ dokument, jenž je výsledkem výměny informací uspořádané podle článku 13, je vypracován pro určené činnosti a popisuje zejména použité techniky, současné úrovně emisí a spotřeby, zvažované techniky pro určení nejlepších dostupných technik, jakož i závěry o BAT a jakékoli nově vznikající techniky, se zvláštním přihlédnutím ke kritériím uvedeným v příloze III;

▼M1

12)

„závěry o BAT“ dokument obsahující části referenčního dokumentu o BAT stanovící závěry o nejlépe dostupných technikách a nově vznikajících technikách, jejich popis, informace k hodnocení jejich použitelnosti, úrovně emisí spojené s těmito technikami, úrovně environmentální výkonnosti spojené s těmito technikami, obsah systému environmentálního řízení včetně referenčních úrovní, související monitorování, související úrovně spotřeby a případně příslušná sanační opatření;

▼M1

12a)

„provozními pravidly“ pravidla obsažená v povoleních nebo obecná závazná pravidla pro provozování činností uvedených v příloze Ia, která stanoví mezní hodnoty emisí, mezní hodnoty environmentální výkonnosti, související požadavky na monitorování, a v příslušných případech postupy rozmetání na půdě, prevenci a zmírňování znečištění, hospodaření s živinami, přípravu krmiv, ustájení, hospodaření se statkovými hnojivy, včetně sběru, skladování, zpracování, rozmetávání hnojiva na půdě, a skladování mrtvých zvířat, a která jsou v souladu s využitím nejlepších dostupných technik;

▼B

13)

„úrovněmi emisí spojenými s nejlepšími dostupnými technikami“ rozsah úrovní emisí získaný za běžných provozních podmínek použitím nejlepší dostupné techniky nebo kombinací nejlepších dostupných technik, jak jsou popsány v závěrech o BAT, vyjádřený jako průměr za určitý časový úsek za specifikovaných referenčních podmínek.

▼M1

13a)

„úrovněmi environmentální výkonnosti spojenými s nejlepšími dostupnými technikami“ rozsah úrovní environmentální výkonnosti získaný za běžných provozních podmínek použitím nejlepší dostupné techniky nebo kombinací nejlepších dostupných technik, jak je popsáno v závěrech o BAT;

13aa)

„environmentální výkonností“ výkonnost týkající se úrovně spotřeby, účinného využívání zdrojů, pokud jde o materiály, vodu a energetické zdroje, opětovného použití materiálů a vody a vzniku odpadů;

13b)

„referenčními úrovněmi“ orientační rozsah úrovní environmentální výkonnosti spojených s nejlepšími dostupnými technikami, které se mají použít jako referenční hodnoty v systému environmentálního řízení.

▼M1

14)

„nově vznikající technikou“ nová technika průmyslové činnosti, která by mohla v případě, že bude vyvinuta ke komerčním účelům, poskytovat buď vyšší obecnou úroveň ochrany lidského zdraví a životního prostředí, nebo alespoň stejnou úroveň ochrany lidského zdraví a životního prostředí a vyšší úspory nákladů než stávající nejlepší dostupné techniky;

▼B

15)

„provozovatelem“ fyzická nebo právnická osoba, která zařízení, spalovací zařízení, zařízení na spalování odpadu nebo zařízení na spoluspalování odpadu zcela nebo zčásti provozuje nebo řídí, nebo pokud tak stanoví vnitrostátní právo, na kterou byla přenesena rozhodující hospodářská pravomoc nad technickou funkcí zařízení;

16)

„veřejností“ jedna nebo více fyzických nebo právnických osob a jejich sdružení, organizace nebo skupiny v souladu s vnitrostátním právem nebo zvyklostmi;

▼M1

17)

„dotčenou veřejností“ veřejnost, která je nebo by mohla být ovlivněna rozhodováním o udělení nebo aktualizaci povolení nebo podmínek povolení nebo které mají na tomto rozhodování zájem; pro účely této definice se nevládní organizace prosazující ochranu lidského zdraví nebo životního prostředí a splňující požadavky podle vnitrostátního práva považují za organizace mající na rozhodnutí zájem;

▼B

18)

„nebezpečnými látkami“ látky nebo směsi vymezené v článku 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1272/2008 ze dne 16. prosince 2008 o klasifikaci, označování a balení látek a směsí ( 4 );

19)

„základní zprávou“ informace o stavu kontaminace půdy a podzemních vod relevantními nebezpečnými látkami;

20)

„podzemními vodami“ podzemní vody ve smyslu čl. 2 bodu 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES ze dne 23. října 2000, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky ( 5 );

21)

„půdou“ svrchní vrstva zemské kůry, která se nachází mezi pevným skalním podložím a zemským povrchem. Půda je složena z minerálních částic, organické hmoty, vody, vzduchu a živých organismů;

22)

„inspekcí v oblasti životního prostředí“ veškeré činnosti, včetně prohlídek na místě, monitorování emisí a kontrol interních zpráv a následných dokumentů, ověřování vlastního monitorování, kontrol používaných technik a vhodnosti řízení zařízení z hlediska životního prostředí, prováděné příslušným orgánem nebo jeho jménem s cílem kontrolovat zařízení z hlediska dodržování podmínek stanovených v povolení, podporovat dodržování těchto podmínek a tam, kde to je nezbytné, monitorovat jejich dopad na životní prostředí;

▼M1

23)

„drůbeží“ drůbež ve smyslu čl. 4 bodu 9 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 ( 6 );

▼M1

23a)

„prasaty“ prasata ve smyslu článku 2 směrnice Rady 2008/120/ES ( 7 );

23b)

„dobytčí jednotkou“ standardní měřicí jednotka, umožňující sdružení různých kategorií hospodářských zvířat za účelem jejich srovnávání; její výpočet se provádí pomocí koeficientů pro jednotlivé kategorie hospodářských zvířat uvedených v příloze Ia;

▼B

24)

„palivem“ jakýkoli tuhý, kapalný nebo plynný spalitelný materiál;

25)

„spalovacím zařízením“ technické zařízení, v němž se paliva oxidují za účelem využití takto vyrobeného tepla;

►C1 26)

„komínem“ konstrukce s jedním nebo více průduchy zajišťujícími ◄ odvod odpadních plynů za účelem jejich vypuštění do ovzduší;

27)

„provozními hodinami“ doba vyjádřená v hodinách, během níž je celé spalovací zařízení nebo jeho část v provozu a vypouští emise do ovzduší, s výjimkou doby uvádění zařízení do provozu a ukončování jeho provozu;

28)

„stupněm odsíření“ poměr množství síry nevyloučené spalovacím zařízením do ovzduší v daném časovém úseku k množství síry obsažené v pevném palivu, které bylo do spalovacího zařízení přivedeno a použito ve stejném časovém úseku;

29)

„domácím tuhým palivem“ přírodní pevné palivo, jež je spalováno ve spalovacím zařízení určeném zvláště pro ně a jež se těží místně;

30)

„určujícím palivem“ palivo, pro něž je mezní hodnota emisí stanovená v části 1 přílohy V nejvyšší ze všech paliv, jež se používají ve spalovacím zařízení ke spalování více druhů paliv využívajícím zbytky pocházející z destilace a zpracování při rafinaci surové ropy pro vlastní spotřebu, samostatně či s jinými palivy, anebo ►C1 má-li několik paliv shodnou mezní hodnotu emisí, to z těchto paliv, jež má nejvyšší tepelný obsah; ◄

31)

„biomasou“

produkty, které sestávají z rostlinného materiálu pocházejícího ze zemědělství nebo lesnictví a které lze použít jako palivo za účelem získání jeho energetického obsahu;

následující odpad:

rostlinný odpad ze zemědělství nebo lesnictví;

▼C1

ii)

rostlinný odpad z potravinářského průmyslu, pokud se vzniklé teplo opětovně použije;

▼B

iii)

rostlinný odpad z výroby čerstvé vlákniny a z výroby papíru z buničiny, pokud se spoluspaluje v místě výroby a vzniklé teplo se využije;

iv)

korkový odpad;

dřevný odpad s výjimkou dřevného odpadu, který může obsahovat halogenované organické sloučeniny nebo těžké kovy v důsledku ošetření látkami na ochranu dřeva nebo nátěrovými hmotami, včetně zejména dřevného odpadu ze stavebnictví a z demolic;

32)

„spalovacím zařízením ke spalování více druhů paliv“ spalovací zařízení, v němž se mohou současně nebo střídavě spalovat dva nebo více druhů paliv;

33)

„plynovou turbínou“ rotující stroj, který přeměňuje tepelnou energii v mechanickou práci a který se skládá především z kompresoru, tepelného zařízení, ve kterém se palivo oxiduje za účelem ohřátí pracovního média, a turbíny;

34)

„plynovým motorem“ motor s vnitřním spalováním fungující na principu Ottova cyklu a využívající ke spalování paliva zážehového zapalování nebo, v případě dvojpalivového motoru, vznětového zapalování;

35)

„naftovým motorem“ motor s vnitřním spalováním fungující na principu Dieslova cyklu a využívající ke spalování paliva vznětového zapalování;

36)

„malou izolovanou soustavou“ malá izolovaná soustava ve smyslu čl. 2 bodu 26 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/54/ES ze dne 26. června 2003 o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou ( 8 );

37)

„odpadem“ odpad ve smyslu čl. 3 bodu 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/98/ES ze dne 19. listopadu 2008 o odpadech ( 9 );

38)

„nebezpečným odpadem“ nebezpečný odpad ve smyslu čl. 3 bodu 2 směrnice 2008/98/ES;

39)

„smíšeným komunálním odpadem“ odpad z domácností stejně jako živnostenský či průmyslový odpad a odpad z úřadů, který je svou charakteristikou a složením podobný odpadu z domácností, ale s výjimkou frakcí uvedených pod číslem 20 01 v příloze rozhodnutí Komise 2000/532/ES ( 10 ), které jsou sbírány odděleně u zdroje, a s výjimkou dalších odpadů uvedených ve zmíněné příloze pod číslem 20 02;

40)

„zařízením na spalování odpadu“ stacionární nebo mobilní technická jednotka a zařízení určené k tepelnému zpracování odpadů, s využitím tepla vzniklého spalováním nebo bez něho, prostřednictvím spalování oxidací odpadu a dalšími způsoby tepelného zpracování, jako jsou pyrolýza, zplynování nebo plazmové procesy, pokud jsou látky tímto zpracováním vzniklé následně spáleny;

41)

„zařízením na spoluspalování odpadu“ stacionární nebo mobilní technická jednotka, jejímž hlavním účelem je výroba energie nebo hmotných produktů a která využívá odpad jako normální nebo přídavné palivo nebo ve které je odpad tepelně zpracován za účelem jeho odstranění prostřednictvím spalování oxidací odpadu a dalšími způsoby tepelného zpracování, jako jsou pyrolýza, zplynování nebo plazmové procesy, pokud jsou látky tímto zpracováním vzniklé následně spáleny;

42)

„jmenovitou kapacitou“ součet kapacit spalování všech pecí, z nichž se zařízení na spalování odpadu nebo zařízení na spoluspalování odpadu skládá, jak je uvedl výrobce a potvrdil ►C1 provozovatel, s řádným přihlédnutím ke spalnému teplu odpadu, vyjádřený jako množství odpadu spálené za hodinu; ◄

43)

„dioxiny a furany“ polychlorované p-dibenzodioxiny a dibenzofurany uvedené v části 2 přílohy VI;

44)

„organickou sloučeninou“ sloučenina obsahující přinejmenším uhlík a jeden nebo více z těchto prvků: vodík, halogeny, kyslík, síra, fosfor, křemík nebo dusík, s výjimkou oxidů uhlíku a anorganických uhličitanů a hydrogenuhličitanů;

45)

„těkavou organickou sloučeninou“ organická sloučenina nebo frakce kreosotu, která má při teplotě 293,15 K tlak par 0,01 kPa nebo vyšší nebo která za konkrétních podmínek použití vykazuje odpovídající těkavost;

46)

„organickým rozpouštědlem“ těkavá organická sloučenina, která se používá

samostatně nebo ve spojení s jinými látkami, aniž by přitom prošla chemickou změnou, k rozpouštění surovin, produktů nebo odpadů;

jako čisticí prostředek k rozpouštění znečišťujících látek;

jako odmašťovací prostředek;

jako dispergační činidlo;

jako prostředek používaný k úpravě viskozity;

jako prostředek používaný k úpravě povrchového napětí;

jako plastifikátor;

jako konzervant;

47)

„nátěrovou hmotou“ nátěrová hmota ve smyslu čl. 2 bodu 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/42/ES ze dne 21. dubna 2004 o omezování emisí těkavých organických sloučenin vznikajících při používání organických rozpouštědel v některých barvách a lacích a výrobcích pro opravy nátěru vozidel ( 11 );

▼M1

48)

„úrovněmi emisí spojenými s nově vznikajícími technikami“ rozsah úrovní emisí dosažených za běžných provozních podmínek použitím nově vznikající techniky nebo kombinací nově vznikajících technik, jak je popsáno v závěrech o BAT, vyjádřený jako průměr za určitý časový úsek za specifikovaných referenčních podmínek;

49)

„úrovněmi environmentální výkonnosti spojenými s nově vznikajícími technikami“ rozsah úrovní environmentální výkonnosti dosažených za běžných provozních podmínek použitím nově vznikající techniky nebo kombinací nově vznikajících technik, jak je popsáno v závěrech o BAT;

50)

„zajištěním dodržování povinností“ mechanismy pro zajištění dodržování právních předpisů pomocí tří kategorií zásahů: podpora dodržování právních předpisů; monitorování dodržování právních předpisů; následná opatření a prosazování právních předpisů.

▼B

Článek 4

Povinnost mít povolení

Členské státy přijmou nezbytná opatření zajišťující, že žádné zařízení, spalovací zařízení, zařízení na spalování odpadu nebo zařízení na spoluspalování odpadu není provozováno bez povolení.

▼M1

Odchylně od prvního pododstavce mohou členské státy stanovit postup pro registraci zařízení, na která se vztahuje pouze kapitola V nebo kapitola VIa.

▼B

Postup registrace musí být popsán v závazném předpise a zahrnovat přinejmenším oznámení provozovatele příslušnému orgánu o záměru provozovat zařízení.

Členské státy mohou stanovit, že se povolení vztahuje na dvě či více zařízení anebo části zařízení, pokud jsou provozovány stejným provozovatelem na stejném místě.

Vztahuje-li se jedno povolení na dvě či více zařízení, musí obsahovat podmínky, které zajistí, že požadavky této směrnice splňuje každé zařízení.

Členské státy mohou stanovit, že se povolení vztahuje na několik částí zařízení provozovaného různými provozovateli. V povolení se v tomto případě uvedou povinnosti jednotlivých provozovatelů.

Článek 5

Udělení povolení

Aniž jsou dotčeny jiné požadavky stanovené ve vnitrostátním právu nebo v právu Unie, udělí příslušný orgán povolení, pokud zařízení vyhovuje požadavkům této směrnice.

Členské státy přijmou nezbytná opatření k tomu, aby v případě, že se povolovacího řízení účastní více než jeden příslušný orgán nebo více než jeden provozovatel nebo je uděleno více než jedno povolení, byly podmínky pro udělení povolení a povolovací řízení plně koordinovány, aby byl zajištěn účinný integrovaný přístup všech orgánů, které jsou pro toto řízení příslušné.

V případě nového zařízení nebo podstatné změny zařízení, na které se vztahuje článek 4 směrnice 85/337/EHS, je pro udělení povolení nutno posoudit a použít i veškeré takto získané významné informace či závěry učiněné podle článků 5, 6, 7 a 9 uvedené směrnice.

▼M1

Členské státy vyvinou elektronické systémy pro udělování povolení pro zařízení a do 31. prosince 2035 zavedou postupy elektronického povolování.

Komise zorganizuje ve věci elektronického udělování povolení výměnu informací s členskými státy a zveřejní pokyny týkající se osvědčených postupů.

▼B

Článek 6

Obecně závazná pravidla

Aniž je dotčena povinnost mít povolení, mohou členské státy zařadit požadavky pro určité kategorie zařízení, spalovacích zařízení, zařízení na spalování odpadu nebo zařízení na spoluspalování odpadu do obecně závazných pravidel.

Přijmou-li se obecně závazná pravidla, může povolení jednoduše zahrnovat odkaz na tato pravidla.

▼M1

Článek 7

Mimořádné události a havárie

Aniž je dotčena směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/35/ES ( 12 ), přijmou členské státy v případě jakékoli mimořádné události nebo havárie, která má závažné dopady na lidské zdraví nebo životní prostředí, nezbytná opatření k zajištění toho, aby:

provozovatel ihned informoval příslušný orgán;

provozovatel ihned přijal opatření k omezení dopadů na lidské zdraví nebo životní prostředí a k zamezení dalších možných mimořádných událostí nebo havárií; a

příslušný orgán vyžadoval od provozovatele přijetí veškerých vhodných doplňujících opatření, jež tento orgán považuje za nezbytná k omezení dopadů na lidské zdraví nebo životní prostředí a k zamezení dalších možných mimořádných událostí nebo havárií.

V případě znečištění ovlivňujícího zdroje pitné vody, včetně přeshraničních zdrojů, nebo ovlivňujícího infrastrukturu odpadních vod v případě nepřímého vypouštění, informuje příslušný orgán dotčené provozovatele zdrojů pitné vody a zpracovatele odpadních vod o opatřeních přijatých k prevenci nebo nápravě škod, které byly tímto znečištěním způsobeny na lidském zdraví a životním prostředí.

V případě jakékoli mimořádné události nebo havárie, která má závažné dopady na lidské zdraví nebo na životní prostředí v jiném členském státě, zajistí členský stát, na jehož území k uvedené havárii nebo mimořádné události došlo, aby byl neprodleně informován příslušný orgán tohoto jiného členského státu. Přeshraniční a multidisciplinární spolupráce mezi dotčenými členskými státy je zaměřena na omezení důsledků pro životní prostředí a lidské zdraví a na předcházení dalším možným mimořádným událostem nebo haváriím.

Článek 8

Nedodržení podmínek povolení

Členské státy přijmou nezbytná opatření k zajištění, aby byly dodržovány podmínky povolení.

Přijmou rovněž opatření k zajištění dodržování podmínek povolení s cílem podpořit, sledovat a vymáhat dodržování povinností uložených fyzickým nebo právnickým osobám podle této směrnice.

Pokud jsou podmínky povolení porušeny, členské státy zajistí, aby

provozovatel ihned informoval příslušný orgán;

provozovatel ihned přijal opatření, kterými zjedná nápravu v nejkratší možné době a

příslušný orgán vyžadoval od provozovatele přijetí veškerých vhodných doplňujících opatření, jež tento orgán považuje za nezbytná ke zjednání nápravy.

Pokud porušení podmínek povolení představuje bezprostřední ohrožení lidského zdraví nebo nebezpečí, že dojde k bezprostřednímu závažnému nepříznivému dopadu na životní prostředí, je provozování zařízení, spalovacího zařízení, zařízení na spalování odpadu, zařízení na spoluspalování odpadu nebo jejich příslušné části neprodleně pozastaveno, dokud není zjednána náprava podle druhého pododstavce písm. b) a c).

Pokud takové porušení ohrožuje lidské zdraví nebo životní prostředí v jiném členském státě, zajistí členský stát, na jehož území k uvedenému porušení došlo, aby byl tento jiný členský stát informován.

V situacích, na které se nevztahuje odstavec 3 tohoto článku, a v případě, že přetrvávající porušení podmínek povolení představuje nebezpečí pro lidské zdraví nebo má významný nepříznivý dopad na životní prostředí a pokud nebyla provedena nezbytná opatření ke zjednání nápravy identifikovaná v inspekční zprávě uvedené v čl. 23 odst. 6, může příslušný orgán pozastavit provoz daného zařízení, spalovacího zařízení, zařízení na spalování odpadu a zařízení na spoluspalování odpadu nebo jejich příslušné části, dokud nebude dodržování podmínek povolení obnoveno.

Členské státy zajistí, aby opatření týkající se pozastavení provozu uvedená v odstavcích 3 a 4 a přijatá příslušnými orgány vůči provozovateli, který porušuje vnitrostátní předpisy přijaté na základě této směrnice, byla účinně vymáhána.

Pokud dojde k porušení podmínek, jež mají vliv na zdroje pitné vody, včetně přeshraničních zdrojů, nebo na infrastrukturu odpadních vod v případě nepřímého vypouštění, informuje příslušný orgán o daném porušení a opatřeních přijatých k prevenci nebo nápravě škod způsobených na lidském zdraví a životním prostředí dotčené provozovatele zdrojů pitné vody a zpracovatele odpadních vod, jakož i všechny příslušné orgány odpovědné za dodržování dotčených právních předpisů v oblasti životního prostředí.

▼B

Článek 9

Emise skleníkových plynů

Pokud jsou emise skleníkových plynů ze zařízení uvedeny v příloze I směrnice 2003/87/ES ve vztahu k činnosti prováděné v uvedeném zařízení, neobsahuje povolení mezní hodnoty emisí pro přímé emise uvedeného plynu, ledaže je to nezbytné k tomu, aby nebylo způsobeno žádné podstatné místní znečištění životního prostředí.

▼M1

Členské státy se mohou rozhodnout, že pro činnosti uvedené v příloze I směrnice 2003/87/ES nestanoví požadavky podle čl. 14 odst. 1 písm. aa) a čl. 15 odst. 4 této směrnice, jež se týkají energetické účinnosti, pokud jde o spalovací jednotky nebo jiné jednotky emitující oxid uhličitý v místě, kde se zařízení nachází.

▼B

Pokud je to nezbytné, příslušné orgány povolení náležitě pozmění.

Odstavce 1 až 3 se nevztahují na zařízení dočasně vyňatá ze systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů v Unii v souladu s článkem 27 směrnice 2003/87/ES.

KAPITOLA II

USTANOVENÍ PRO ČINNOSTI UVEDENÉ V PŘÍLOZE I

Článek 10

Oblast působnosti

Tato kapitola se vztahuje na činnosti uvedené v příloze I, které dosahují kapacitních prahových hodnot uvedených ve zmíněné příloze, jsou-li stanoveny.

Článek 11

Obecné zásady základních povinností provozovatele

Členské státy přijmou opatření nezbytná k tomu, aby byla zařízení provozována v souladu s těmito zásadami:

jsou učiněna všechna vhodná preventivní opatření proti znečišťování;

jsou použity nejlepší dostupné techniky;

nedochází k významnému znečišťování;

předchází se vzniku odpadů v souladu se směrnicí 2008/98/ES;

jestliže odpady vznikají, jsou v pořadí podle priority a v souladu se směrnicí 2008/98/ES připraveny k opětovnému použití, recyklovány, využívány, anebo, pokud využití není technicky a ekonomicky možné, odstraněny s vyloučením či omezením jakýchkoli dopadů na životní prostředí;

▼M1

energie je využívána účinně a podporuje se využívání a pokud možno výroba energie z obnovitelných zdrojů;

▼M1

fa)

materiální zdroje a voda jsou využívány účinně, mimo jiné prostřednictvím opětovného použití;

fb)

je zaveden systém environmentálního řízení stanovený v článku 14a;

▼B

jsou přijata nezbytná opatření, která mají předcházet výskytu havárií a omezovat jejich následky;

při úplném ukončení činnosti jsou přijata nezbytná opatření k zabránění jakémukoli riziku znečištění a k navrácení místa provozu do uspokojivého stavu definovaného v souladu s článkem 22.

Článek 12

Žádosti o povolení

Členské státy přijmou nezbytná opatření zajišťující, aby žádost o povolení obsahovala popis

zařízení a jeho činností;

▼M1

surovin a pomocných materiálů, dalších látek, energie a vody používaných v zařízení nebo zařízením produkovaných;

zdrojů emisí ze zařízení, včetně zápachů;

▼B

podmínek místa zařízení;

tam, kde je to povinné, základní zprávy podle čl. 22 odst. 2;

▼M1

povahy a množství předpokládaných emisí, včetně zápachu, ze zařízení do jednotlivých složek životního prostředí, jakož i určení významných účinků těchto emisí na životní prostředí;

▼B

navrhované technologie a dalších metod určených pro předcházení, nebo pokud to není možné, ke snížení emisí ze zařízení;

opatření k předcházení vzniku odpadů, které v zařízení vznikají, a k přípravě jejich opětovného použití, recyklaci a využití;

dalších opatření plánovaných k dodržování obecných zásad základních povinností provozovatele stanovených v článku 11;

opatření plánovaných k monitorování emisí do životního prostředí;

hlavních náhradních řešení k navrhovaným technologiím, technikám a opatřením prověřených žadatelem, ve formě přehledu.

Žádost o povolení musí též obsahovat shrnutí údajů, které jsou uvedeny v prvním pododstavci, bez technických podrobností a odborných pojmů.

Pokud informace poskytnuté v souladu s požadavky směrnice Rady 85/337/EHS nebo bezpečnostní zpráva vypracovaná v souladu se směrnicí 96/82/ES nebo informace poskytnuté v souladu s jiným právním předpisem splňují některý z požadavků odstavce 1, je možné tyto informace do žádosti zahrnout nebo je k žádosti přiložit.

Článek 13

Referenční dokumenty o BAT a výměna informací

▼M1

Za účelem vypracování, přezkoumání a případné nezbytné aktualizace referenčních dokumentů o BAT pořádá Komise výměnu informací mezi členskými státy, dotčenými průmyslovými odvětvími, nevládními organizacemi, které podporují ochranu lidského zdraví a životního prostředí, Evropskou agenturou pro chemické látky a Komisí. Tato výměna informací má za cíl vytvořit osmiletý cyklus přezkumu referenčních dokumentů o BAT s upřednostněním t dokumentů, které skýtají největší potenciál ke zlepšení ochrany lidského zdraví nebo životního prostředí. Výměna informací uvedená v prvním pododstavci netrvá déle než čtyři roky pro každý z referenčních dokumentů o BAT.

▼M1

1a.

Komise do 1. července 2026 změní prováděcí rozhodnutí 2012/119/EU.

▼B

Výměna informací se týká zejména

výkonnosti zařízení a technik z hlediska emisí, vyjádřených případně jako krátkodobé a dlouhodobé průměry, a souvisejících referenčních podmínek, spotřeby a povahy surovin, spotřeby vody, využívání energie a vzniku odpadů;

používaných technik, souvisejícího monitorování, mezisložkových vlivů, ekonomické a technické přijatelnosti a rozvoje v těchto oblastech;

nejlepších dostupných technik a nově vznikajících technik zjištěných v návaznosti na posouzení otázek uvedených v písmenech a) a b).

▼M1

Aniž je dotčeno právo Unie v oblasti hospodářské soutěže, informace považované za důvěrné obchodní informace nebo za obchodně citlivé informace jsou sdíleny pouze s Komisí a s úředníky a jinými státními zaměstnanci zastupujícími členské státy nebo agentury Unie, kteří podepsali dohodu o důvěrnosti a mlčenlivosti. Informace, jsou-li sdíleny s ostatními zúčastněnými stranami zapojenými do výměny informací uvedené v odstavci 1, se anonymizují tak, aby neodkazovaly na konkrétního provozovatele nebo zařízení. Neanonymizované informace mohou být sdíleny pouze ve vhodných případech, kdy by anonymizace informací neumožnila účinnou výměnu informací o BAT v souvislosti s vypracováním, přezkumem a případně aktualizací referenčních dokumentů o BAT, a to se zástupci nevládních organizací podporujících ochranu lidského zdraví nebo životního prostředí a se zástupci sdružení zastupujících příslušná průmyslová odvětví, pokud tito zástupci organizací a sdružení podepsali dohodu o zachování důvěrnosti a mlčenlivosti. Výměna informací považovaných za důvěrné obchodní informace nebo citlivé informace zůstává omezena výlučně na to, co je z technického hlediska nezbytné k vypracování, přezkoumání a v případě potřeby i k aktualizaci referenčních dokumentů o BAT, a tyto důvěrné obchodní informace nebo citlivé obchodní informace nesmí být použity k jiným účelům.

▼B

►M1 Komise zřídí a pravidelně svolává fórum složené ze zástupců členských států, dotčených průmyslových odvětví a nevládních organizací, které podporují ochranu lidského zdraví nebo životního prostředí. ◄

Komise získá stanovisko fóra k praktickým záležitostem pro výměnu informací, a zejména

k jednacímu řádu fóra;

k pracovnímu programu pro výměnu informací;

k pokynům pro sběr údajů;

▼M1

k pokynům pro vypracování referenčních dokumentů o BAT a zabezpečení jejich kvality včetně vhodnosti jejich obsahu a formátu.

▼B

Pokyny uvedené v druhém pododstavci písm. c) a d) zohlední stanovisko fóra a přijmou se regulativním postupem podle čl. 75 odst. 2.

▼M1

3a)

Komise získá stanovisko fóra k metodě pro posouzení dodržování mezních hodnot emisí stanovených v povolení pro emise do ovzduší a vody, které je stanoveno v článku 15a. Stanovisko fóra uvedené v odstavci 3, jež se týká navrhovaného obsahu referenčního dokumentu o BAT, se předloží do šesti měsíců od závěrečné schůze technické pracovní skupiny odpovědné za příslušný referenční dokument o BAT.

▼B

Komise obdrží a zveřejní stanovisko fóra k navrhovanému obsahu referenčních dokumentů o BAT a pro účely postupů stanovených v odstavci 5 toto stanovisko zohlední.

▼M1

Stanovisko fóra uvedené v prvním pododstavci se předloží do šesti měsíců od závěrečné schůze technické pracovní skupiny odpovědné za příslušný referenční dokument o BAT.

▼B

Rozhodnutí o závěrech o BAT se přijímají regulativním postupem podle čl. 75 odst. 2.

▼M1

Po přijetí rozhodnutí podle odstavce 5 Komise zveřejní bez zbytečného odkladu závěry o BAT a referenční dokument o BAT.

▼B

Do přijetí příslušného rozhodnutí podle odstavce 5 se závěry o nejlepších dostupných technikách z referenčních dokumentů o BAT přijatých Komisí přede dnem uvedeným v článku 83 použijí jako závěry o BAT pro účely této kapitoly, s výjimkou čl. 15 odst. 3 a 4.

Článek 14

Podmínky povolení

►M1 Členské státy zajistí, aby v povolení byla uvedena veškerá opatření nutná ke splnění požadavků podle článků 11 a 18. Za tímto účelem členské státy zajistí, aby povolení byla udělována po konzultaci se všemi příslušnými orgány, které nesou odpovědnost za soulad s právními předpisy Unie v oblasti životního prostředí včetně norem kvality životního prostředí. ◄

Tato opatření obsahují alespoň

▼M1

mezní hodnoty emisí pro znečišťující látky uvedené v příloze II nařízení (ES) č. 166/2006 a pro další znečišťující látky, s přihlédnutím k proměnlivosti dynamiky průtoku vody ve vodních recipientech.

▼M1

aa)

mezní hodnoty environmentální výkonnosti podle čl. 15 odst. 4;

ab)

vhodné požadavky zajišťující posouzení potřeby prevence nebo snížení emisí látek splňujících kritéria článku 57 nebo látek, na něž se vztahují omezení v příloze XVII nařízení (ES) č. 1907/2006;

▼M1

vhodné požadavky na ochranu půdy, podzemní a povrchové vody a částí povodí souvisejících s místy odběru vody určené k lidské spotřebě, jak uvádí článek 7 směrnice (EU) 2020/2184, a opatření k monitorování odpadů, které v zařízení vznikají, a k nakládání s nimi;

▼M1

ba)

vhodné požadavky stanovující charakteristiky systému environmentálního řízení podle článku 14a;

bb)

vhodné požadavky na monitorování spotřeby a opětovného používání zdrojů, jako je energie, voda a suroviny;

▼B

vhodné požadavky na monitorování emisí uvádějící

metody, frekvenci a postup vyhodnocování měření a

ii)

v případě použití čl. 15 odst. 3 písm. b) požadavek, aby výsledky monitorování emisí byly k dispozici pro táž časová období a referenční podmínky jako v případě úrovní emisí spojených s nejlepšími dostupnými technikami;

povinnost předkládat příslušnému orgánu pravidelně a alespoň jednou za rok

informace na základě výsledků monitorování emisí podle písmene c) a další požadované údaje, jež příslušnému orgánu umožní ověřit soulad s podmínkami povolení; a

ii)

použije-li se čl. 15 odst. 3 písm. b), shrnutí výsledků monitorování emisí umožňující srovnání s úrovněmi emisí spojenými s nejlepšími dostupnými technikami;

▼M1

iii)

informace o pokroku při plnění cílů politiky ochrany životního prostředí uvedených v článku 14a;

▼M1

vhodné požadavky na pravidelnou údržbu a na dohled nad opatřeními přijatými k zabránění emisím do půdy a povrchových a podzemních vod podle písmene b) a vhodné požadavky na pravidelné monitorování půdy a povrchových a podzemních vod v souvislosti s příslušnými nebezpečnými látkami, které se mohou na daném místě vyskytovat, a s ohledem na možnost kontaminace půdy a povrchových a podzemních vod v místě zařízení.

▼B

opatření pro případ jiných než běžných provozních podmínek, jako je spouštění, odstavování, neúmyslný únik látek, špatná funkce, krátkodobá přerušení a úplné ukončení provozu;

ustanovení týkající se minimalizace dálkového přenosu znečištění či znečištění přesahujícího hranice států;

▼M1

podmínky pro posouzení dodržování mezních hodnot emisí a mezních hodnot environmentální výkonnosti nebo odkaz na platné požadavky stanovené jinde.

▼B

Pro účely odst. 1 písm. a) mohou být mezní hodnoty doplněny nebo nahrazeny ekvivalentními parametry nebo jinými technickými opatřeními, která zajistí rovnocennou úroveň ochrany životního prostředí.

Při stanovení podmínek povolení se jako reference použijí závěry o BAT.

Aniž je dotčen článek 18, může příslušný orgán stanovit přísnější podmínky povolení, než jsou podmínky, které lze splnit využitím nejlepších dostupných technik, jež jsou popsány v závěrech o BAT. Členské státy mohou stanovit pravidla, na jejichž základě může příslušný orgán takové přísnější podmínky stanovit.

Stanoví-li příslušný orgán podmínky povolení na základě nejlepších dostupných technik, které nejsou popsány v žádných příslušných závěrech o BAT, zajistí, aby

byla dotyčná technika určena se zvláštním přihlédnutím ke kritériím uvedeným v příloze III a

byly splněny požadavky stanovené v článku 15.

Neobsahují-li závěry o BAT uvedené v prvním pododstavci hodnoty emisí spojené s nejlepšími dostupnými technikami, zajistí příslušný orgán, aby technika uvedená v prvním pododstavci zajišťovala míru ochrany životního prostředí rovnocennou nejlepším dostupným technikám popsaným v závěrech o BAT.

Nevztahují-li se žádné závěry o BAT na činnosti nebo typ výrobního procesu prováděné v zařízení nebo nezabývají-li se tyto závěry všemi možnými dopady činnosti nebo procesu na životní prostředí, stanoví příslušný orgán po předchozí konzultaci s provozovatelem podmínky povolení na základě nejlepších dostupných technik, které určí pro dotyčné činnosti nebo procesy, přičemž zvláštní pozornost věnuje kritériím uvedeným v příloze III.

U zařízení uvedených v bodě 6.6 přílohy I se použijí odstavce 1 až 6 tohoto článku, aniž jsou dotčeny právní předpisy týkající se dobrých životních podmínek zvířat.

▼M1

Článek 14a

Systém environmentálního řízení

Členské státy vyžadují, aby provozovatel pro každé zařízení spadající do oblasti působnosti této kapitoly připravil a zavedl systém environmentálního řízení. Systém environmentálního řízení zahrnuje prvky uvedené v odstavci 2 a musí být v souladu s příslušnými závěry o BAT, které určují aspekty, které mají být do systému environmentálního řízení zahrnuty.

Systém environmentálního řízení musí obsahovat minimálně tyto body:

cíle politiky ochrany životního prostředí za účelem neustálého zlepšování environmentální výkonnosti a bezpečnosti daného zařízení, které zahrnují opatření za účelem:

předcházení vzniku odpadů;

ii)

optimalizace využívání zdrojů a energie a opětovného využívání vody;

iii)

prevence nebo omezování používání nebezpečných látek nebo jejich emisí.

cíle a ukazatele výkonnosti ve vztahu k významným environmentálním aspektům, které zohledňují referenční úrovně stanovené v příslušných závěrech o BAT;

u zařízení, na něž se vztahuje povinnost provést energetický audit nebo zavést systém hospodaření s energií podle článku 8 směrnice 2012/27/EU, zahrnutí výsledků tohoto auditu nebo zavedení systému hospodaření s energií podle článku 8 a přílohy VI uvedené směrnice a opatření k provedení jejich doporučení;

soupis chemických látek obsažených v nebezpečných látkách přítomných v zařízení nebo z něj emitovaných samostatně, jako složky jiných látek nebo jako součást směsí, se zvláštním ohledem na látky splňující kritéria uvedená v článku 57 nařízení (ES) č. 1907/2006 a látky, na něž se vztahují omezení uvedená v příloze XVII nařízení (ES) č. 1907/2006, a posouzení rizik dopadu těchto látek na lidské zdraví a životní prostředí, jakož i analýzu možností jejich nahrazení bezpečnějšími alternativami nebo omezení jejich používání nebo emisí;

opatření přijatá k dosažení environmentálních cílů a k zabránění rizikům pro lidské zdraví nebo životní prostředí, včetně případných nápravných a preventivních opatření;

plán transformace uvedený v článku 27d.

Míra podrobnosti systému environmentálního řízení musí být v souladu s povahou, velikostí a složitostí daného zařízení a rozsahem dopadů, které může mít vliv na životní prostředí.

Pokud prvky, které mají být zahrnuty do systému environmentálního řízení, včetně cílů, ukazatelů výkonnosti nebo opatření, již byly vypracovány na základě jiných příslušných právních předpisů Unie a jsou v souladu s tímto článkem, postačí, když v systému environmentálního řízení bude uveden odkaz na příslušné dokumenty.

Členské státy zajistí, aby příslušné informace uvedené v systému environmentálního řízení a uvedené v odstavci 2 byly zpřístupněny na internetu, a to bezplatně a bez omezení přístupu na registrované uživatele.

Komise do 31. prosince 2025 přijme prováděcí akt, jenž stanoví, které informace jsou pro zveřejnění relevantní. Tento prováděcí akt se přijme přezkumným postupem podle čl. 75 odst. 2.

Informace mohou být při zpřístupnění na internetu upraveny nebo, není-li to možné, vyloučeny, pokud by jejich zveřejnění mělo nepříznivý vliv na některý ze zájmů uvedených v čl. 4 odst. 2 písm. a) až h) směrnice 2003/4/ES.

Provozovatel vypracuje a zavede systém environmentálního řízení v souladu s příslušnými závěry o BAT pro dané odvětví do 1. července 2027, s výjimkou zařízení uvedených v čl. 3 odst. 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1785 ( 13 ).

Systém environmentálního řízení je předmětem pravidelného přezkumu, jehož cílem je zajistit, aby byl trvale vyhovující, přiměřený a účinný.

První audit systému environmentálního řízení proběhne do 1. července 2027, s výjimkou zařízení uvedených v čl. 3 odst. 4 směrnice (EU) 2024/1785. Audit systému environmentálního řízení provede nejméně každé 3 roky subjekt posuzování shody akreditovaný v souladu s nařízením (ES) č. 765/2008 nebo environmentální ověřovatel s akreditací nebo licencí ve smyslu čl. 2 bodu 20 nařízení (ES) č. 1221/2009, který ověřuje, zda jsou systém environmentálního řízení a jeho provádění v souladu s tímto článkem.

▼M1

Článek 15

Mezní hodnoty emisí, mezní hodnoty environmentální výkonnosti, ekvivalentní parametry a technická opatření

Mezní hodnoty emisí pro znečišťující látky se vztahují k bodu, kde emise zařízení opouštějí a při stanovení těchto hodnot se nepřihlíží k jakémukoli zředění před tímto místem.

V případě nepřímého vypouštění znečišťujících látek do vody může být při určování mezních hodnot emisí pro dotčené zařízení vzat v úvahu čisticí efekt čistírny odpadních vod mimo dané zařízení za předpokladu, že to nepovede k vyšší úrovni znečištění životního prostředí, je zaručena rovnocenná úroveň ochrany životního prostředí jako celku a provozovatel po konzultaci s provozovatelem čistírny odpadních vod zajistí, aby nepřímé vypouštění neohrožovalo soulad s ustanoveními povolení pro čistírnu odpadních vod podle této směrnice nebo zvláštního povolení podle směrnice 91/271/EHS a aby byly splněny všechny následujících požadavky:

vypuštěné znečišťující látky nebrání provozu čistírny odpadních vod nebo kapacitě zpětného získávání zdrojů z čistírny odpadních vod;

vypuštěné znečišťující látky nepoškozují zdraví pracovníků obsluhy kanalizačních systémů a čistíren odpadních vod;

čistírna odpadních vod je navržena a vybavena tak, aby snižovala množství vypouštěných znečišťujících látek;

celkové zatížení dotčenými znečišťujícími látkami, které jsou nakonec do vody vypuštěny, se nezvýší ve srovnání se situací, kdy emise z dotčeného zařízení zůstaly v souladu s mezními hodnotami emisí stanovenými pro přímé vypouštění v souladu s odstavcem 3 tohoto článku, aniž jsou dotčena přísnější opatření vyžadovaná podle článku 18.

Příslušný orgán uvede v příloze k podmínkám povolení důvody vedoucí k použití druhého pododstavce, včetně výsledku posouzení splnění požadovaných podmínek provedeného provozovatelem.

Provozovatel poskytne aktualizované posouzení v případech, kdy by se měly změnit podmínky povolení, s cílem zajistit splnění požadavků stanovených v druhém pododstavci písm. a) až d).

Aniž je dotčen článek 18, musí mezní hodnoty emisí, ekvivalentní parametry a technická opatření uvedená v čl. 14 odst. 1 a 2 vycházet z BAT, aniž je předepsáno použití jakékoli konkrétní metody či technologie.

Příslušný orgán stanoví nejpřísnější dosažitelné mezní hodnoty emisí použitím BAT v zařízení, přičemž zohlední celý rozsah úrovní emisí spojených s nejlepšími dostupnými technikami (BAT-AEL), aby zajistil, že za běžných provozních podmínek emise nepřekročí BAT-AEL, jak jsou stanoveny v rozhodnutích o závěrech o BAT uvedených v čl. 13 odst. 5. Mezní hodnoty emisí vycházejí z posouzení celého rozsahu BAT-AEL provedeného provozovatelem, který analyzuje proveditelnost splnění nejpřísnějšího limitu rozsahu BAT-AEL a prokáže nejlepší celkovou výkonnost, které může toto zařízení použitím nejlepších dostupných technik dosáhnout, jak je popsáno v závěrech o BAT, s přihlédnutím k možným mezisložkovým vlivům. Mezní hodnoty emisí se stanovují jedním z těchto způsobů:

stanovením mezních hodnot emisí vyjádřených za stejné období jako BAT-AEL nebo za období kratší a za totožných referenčních podmínek; nebo

stanovením jiných mezních hodnot emisí, než jsou hodnoty uvedené v písmeni a), pokud jde o hodnoty, období a referenční podmínky.

Jsou-li mezní hodnoty emisí stanoveny v souladu s písmenem b), příslušný orgán nejméně jednou ročně posoudí výsledky monitorování emisí s cílem zajistit, aby emise za běžných provozních podmínek nepřekračovaly BAT-AEL.

Při stanovování příslušných mezních hodnot emisí v souladu s tímto článkem lze použít obecně závazná pravidla uvedená v článku 6.

Jsou-li přijata obecně závazná pravidla, stanoví se pro kategorie zařízení s podobnými vlastnostmi, které jsou relevantní pro určení nejnižší dosažitelné úrovně emisí, nejpřísnější mezní hodnoty emisí, jichž lze dosáhnout použitím BAT, s přihlédnutím k celému rozsahu BAT-AEL. Obecně závazná pravidla stanoví členský stát na základě informací ze závěrů o BAT, přičemž analyzuje proveditelnost splnění nejpřísnějšího limitu rozsahu BAT-AEL a prokáže nejlepší výkonnost, které mohou tyto kategorie zařízení použitím BAT dosáhnout, jak je popsáno v závěrech o BAT.

Aniž je dotčen čl. 9 odst. 2, stanoví příslušný orgán pro běžné provozní podmínky závazné rozsahy environmentální výkonnosti, které nesmí být během jednoho nebo více období překročeny, jak je stanoveno v rozhodnutích o závěrech o BAT uvedených v čl. 13 odst. 5.

Kromě toho příslušný orgán:

s přihlédnutím k možným mezisložkovým vlivům stanoví pro běžné provozní podmínky mezní hodnoty environmentální výkonnosti týkající se vody, které nesmí být během jednoho nebo více období překročeny a které nejsou méně přísné než závazné rozsahy uvedené v prvním pododstavci.

stanoví pro běžné provozní podmínky orientační úrovně environmentální výkonnosti týkající se odpadů a jiných zdrojů než vody, které nejsou méně přísné než závazné rozsahy uvedené v prvním pododstavci.

Odchylně od odstavce 3, a aniž je dotčen článek 18, může příslušný orgán v konkrétních případech stanovit mezní hodnoty emisí vyšší než BAT-AEL. Takovou odchylku lze použít, pouze pokud posouzení prokáže, že by dosažení BAT-AEL, jak je popsáno v závěrech o BAT vedlo k nákladům, jejichž výše by nebyla přiměřená přínosům pro životní prostředí, a to z důvodů:

zeměpisné polohy daného zařízení nebo jeho místních environmentálních podmínek; nebo

technické charakteristiky daného zařízení.

Příslušný orgán doloží v příloze k podmínkám povolení důvody vedoucí k odchylce od odstavce 3 a výsledek posouzení uvedený v prvním pododstavci tohoto odstavce a odůvodnění uložených podmínek.

Mezní hodnoty emisí stanovené v souladu s prvním pododstavcem však nesmějí překročit případné mezní hodnoty emisí stanovené v přílohách této směrnice.

Výjimky udělené v souladu s tímto odstavcem dodržují zásady stanovené v příloze II. Příslušný orgán zajistí, aby provozovatel poskytl posouzení dopadu výjimky na koncentraci dotčených znečišťujících látek v přijímajícím prostředí, a v každém případě zajistí, aby nedošlo k závažnému znečištění a aby bylo dosaženo vysoké úrovně ochrany životního prostředí jako celku. Výjimky nebudou uděleny v případě, že by mohly ohrozit soulad s normami kvality životního prostředí uvedenými v článku 18.

Příslušný orgán znovu posoudí, zda jsou výjimky udělené v souladu s tímto odstavcem odůvodněné, každé čtyři roky nebo v rámci každého přezkoumání podmínek povolení podle článku 21, pokud je toto přezkoumání provedeno dříve než čtyři roky po udělení této výjimky.

Komise přijme prováděcí akt s cílem stanovit standardizovanou metodiku pro posuzování nepřiměřenosti mezi náklady na provádění závěrů o BAT a potenciálními přínosy pro životní prostředí uvedenými v prvním pododstavci. Tento prováděcí akt se přijme přezkumným postupem podle čl. 75 odst. 2.

Odchylně od odstavce 4 může příslušný orgán v konkrétních případech stanovit méně přísná závazná rozmezí pro environmentální výkonnost nebo méně přísné mezní hodnoty environmentální výkonnosti. Takovou odchylku lze použít, pouze pokud posouzení prokáže, že dosažení úrovní výkonnosti spojených s nejlepšími dostupnými technikami popsanými v závěrech o BAT povede k významným negativním dopadům na životní prostředí, včetně mezisložkových vlivů, nebo k významnému ekonomickému dopadu, a to z důvodů:

zeměpisné polohy daného zařízení nebo jeho místních environmentálních podmínek; nebo

technické charakteristiky daného zařízení.

Příslušný orgán doloží v příloze k podmínkám povolení důvody vedoucí k odchylce od odstavce 4, výsledek posouzení uvedeného v prvním pododstavci tohoto odstavce a odůvodnění uložených podmínek.

Příslušný orgán zajistí, aby provoz za méně přísných závazných rozmezí pro environmentální výkonnost a méně přísných mezních hodnot environmentální výkonnosti neměl závažný dopad na životní prostředí, včetně vyčerpání vodních zdrojů, a aby dosáhl vysoké úrovně ochrany životního prostředí jako celku.

Komise prostřednictvím prováděcích aktů stanoví standardizovanou metodiku pro provádění posouzení uvedeného v prvním pododstavci. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 75 odst. 2.

Odchylně od odstavců 3 a 4 a za předpokladu, že nedošlo k závažnému znečištění a že byla vyčerpána veškerá opatření vedoucí ke snížení nečištění, může příslušný orgán stanovit méně přísné mezní hodnoty emisí nebo mezní hodnoty environmentální výkonnosti v případě krize způsobené mimořádnými okolnostmi, které provozovatel a členské státy nemohou ovlivnit a které vedou k vážnému narušení nebo nedostatku:

dodávek energie za předpokladu, že existuje převažující veřejný zájem na zabezpečení dodávek energie;

zdrojů, materiálů nebo vybavení nezbytných k tomu, aby provozovatel mohl vykonávat činnosti ve veřejném zájmu v souladu s příslušnými mezními hodnotami emisí nebo mezními hodnotami environmentální výkonnosti, nebo

základních zdrojů, materiálů nebo vybavení, pokud produkce kompenzuje tento nedostatek nebo narušení z důvodů veřejného zdraví nebo veřejné bezpečnosti nebo z jiných naléhavých důvodů převažujícího veřejného zájmu.

Odchylka nesmí být udělena na dobu delší než tři měsíce. Pokud důvody pro udělení odchylky trvají, může být odchylka prodloužena nejvýše o tři měsíce.

Jakmile dojde k obnovení podmínek pro dodávky, nebo jakmile je k dispozici jiná alternativa dodávek energií, zdrojů, materiálů nebo vybavení, zajistí členský stát, aby rozhodnutí stanovit méně přísné mezní hodnoty emisí a mezní hodnoty environmentální výkonnosti pozbylo účinku a aby zařízení splňovalo podmínky povolení stanovené v souladu s odstavci 3 a 4.

Členské státy přijmou opatření k zajištění toho, aby emise vyplývající z odchylky uvedené v prvním pododstavci byly monitorovány.

Příslušný orgán zveřejní informace o odchylce a uložené podmínky v souladu s čl. 24 odst. 2.

Komise může v případě potřeby prostřednictvím pokynů posoudit a dále objasnit kritéria, která je třeba při uplatňování tohoto odstavce zohlednit.

Členské státy oznámí Komisi každou odchylku udělenou podle tohoto odstavce, včetně důvodů pro udělení odchylky a uložených podmínek.

Komise posoudí, zda je udělená odchylka odůvodněná, přičemž náležitě zohlední kritéria stanovená v tomto odstavci. Pokud Komise vznese námitky do dvou měsíců od oznámení členského státu, členské státy tuto odchylku neprodleně náležitě přezkoumají.

▼M1

Článek 15a

Posouzení souladu

Pro účely posouzení dodržování mezních hodnot emisí za běžných provozních podmínek v souladu s čl. 14 odst. 1 písm. h) nesmí korekce měření provedená za účelem stanovení platných průměrných hodnot emisí překročit nejistotu měření dané metody měření.

Komise do 1. září 2026 přijme prováděcí akt, kterým se stanoví metoda pro posuzování dodržování mezních hodnot emisí stanovených v povolení za běžných provozních podmínek, pokud jde o emise do ovzduší a vody. Tento prováděcí akt se přijme přezkumným postupem podle čl. 75 odst. 2.

Metoda uvedená v prvním pododstavci se zabývá přinejmenším stanovením platných průměrných hodnot emisí a stanoví, jak má být při posuzování souladu zohledněna nejistota měření a četnost překračování mezních hodnot emisí.

Pokud zařízení spadající do oblasti působnosti této kapitoly spadá rovněž do oblasti působnosti kapitoly III nebo IV a bylo prokázáno dodržování mezních hodnot emisí stanovených v souladu s touto kapitolou podle odstavce 1 tohoto článku, má se za to, že dané zařízení splňuje rovněž mezní hodnoty emisí stanovené v souladu s kapitolou III nebo IV pro dotčené znečišťující látky za běžných provozních podmínek.

▼B

Článek 16

Požadavky na monitorování

Požadavky na monitorování uvedené v čl. 14 odst. 1 písm. c) vycházejí ze závěrů týkajících se monitorování, které jsou popsány v závěrech o BAT, pokud existují.

▼M1

Četnost pravidelného monitorování uvedeného v čl. 14 odst. 1 písm. e) stanoví příslušný orgán v povolení pro každé jednotlivé zařízení nebo v obecně závazných pravidlech.

Aniž je dotčen první pododstavec, provádí se pravidelné monitorování, jak případně stanoví závěry o BAT, a nejméně jednou za čtyři roky v případě podzemních vod a jednou za 9 let v případě půdy, není-li toto monitorování založeno na systematickém hodnocení rizika kontaminace.

▼M1

Kontrola kvality laboratoří provádějících monitorování je založena na normách CEN nebo, nejsou-li normy CEN k dispozici, normách ISO nebo vnitrostátních či mezinárodních normách, které zajistí získání údajů srovnatelné odborné kvality.

Pokud posouzení uvedené v čl. 15 odst. 5 prokáže, že odchylka bude mít kvantifikovatelný nebo měřitelný účinek na životní prostředí, členské státy zajistí, aby koncentrace dotčených znečišťujících látek byla v přijímajícím prostředí monitorována. Pro účely monitorování uvedeného v tomto odstavci se případně použijí metody monitorování a měření pro každou dotčenou znečišťující látku, které jsou uvedeny v jiných příslušných právních předpisech Unie.

▼B

Článek 17

Obecně závazná pravidla k činnostem uvedeným v příloze I

Při přijímání obecně závazných pravidel zajistí členské státy integrovaný přístup a vysokou úroveň ochrany životního prostředí rovnocennou úrovni, jíž lze dosáhnout prostřednictvím jednotlivých podmínek povolení.

Obecně závazná pravidla vycházejí z nejlepších dostupných technik, aniž by k zajištění souladu s články 14 a 15 předepisovala použití jakékoli techniky či konkrétní technologie.

Členské státy zajišťují aktualizaci obecně závazných pravidel tak, aby zohledňovala vývoj nejlepších dostupných technik a bylo dosaženo souladu s článkem 21.

Obecně závazná pravidla přijatá v souladu s odstavci 1, 2 a 3 obsahují odkaz na tuto směrnici nebo se takový odkaz učiní při jejich úředním vyhlášení.

▼M1

Článek 18

Normy kvality životního prostředí

Pokud určitá norma kvality životního prostředí vyžaduje dodržení přísnějších podmínek, než jakých lze dosáhnout použitím nejlepších dostupných technik, uvedou se v povolení dodatečná opatření s cílem snížit konkrétní přispění daného zařízení ke znečištění, k němuž v příslušné oblasti dochází, aniž jsou dotčena jiná opatření, která mohou být přijata s cílem zajistit dodržování norem kvality životního prostředí.

Pokud jsou v povolení uvedeny přísnější podmínky v souladu s prvním odstavcem, posoudí příslušný orgán dopad přísnějších podmínek na koncentraci dotčených znečišťujících látek v přijímajícím prostředí.

Pokud má množství znečišťujících látek vypouštěných zařízením kvantifikovatelný nebo měřitelný účinek na životní prostředí, členské státy zajistí, aby koncentrace dotčených znečišťujících látek v přijímajícím prostředí byla monitorována. Výsledky tohoto monitorování jsou předány příslušnému orgánu.

Pokud je monitorování a měření dotčených znečišťujících látek stanoveno v jiných příslušných právních předpisech Unie, použijí se tyto metody, případně včetně metod založených na účinku, pro účely monitorování uvedeného ve třetím odstavci.

▼B

Článek 19

Vývoj nejlepších dostupných technik

Členské státy zajistí, aby příslušný orgán sledoval vývoj nejlepších dostupných technik nebo aby byl informován o tomto vývoji a o zveřejnění všech nových nebo aktualizovaných závěrů o BAT, a tyto informace poskytují dotčené veřejnosti.

Článek 20

Změny zařízení uskutečňované provozovatelem

▼M1

Členské státy přijmou nezbytná opatření zajišťující, aby provozovatel uvědomil příslušný orgán o jakýchkoli plánovaných změnách povahy, funkce či rozsahu zařízení, jež by mohly mít následky pro životní prostředí, a to včas a v každém případě před provedením takovéto změny či změny rozsahu. V případě potřeby provede příslušný orgán aktualizaci povolení. Členské státy přijmou nezbytná opatření k zajištění toho, aby příslušný orgán včas reagoval na informace poskytnuté provozovatelem.

▼B

Členské státy přijmou nezbytná opatření zajišťující, aby se žádná podstatná změna, kterou provozovatel plánuje, neuskutečnila bez povolení uděleného v souladu s touto směrnicí.

Žádost o povolení a rozhodnutí příslušného orgánu se vztahuje na části zařízení a údaje uvedené v článku 12, které mohou být touto podstatnou změnou ovlivněny.

Každá změna povahy, funkce či rozsahu zařízení se považuje za podstatnou, pokud sama o sobě dosahuje kapacitních prahových hodnot stanovených v příloze I.

Článek 21

Přezkoumání a aktualizace podmínek povolení příslušným orgánem

Členské státy přijmou nezbytná opatření zajišťující, aby příslušný orgán v souladu s odstavci 2 až 5 pravidelně přezkoumával všechny podmínky povolení a v případě, že je to nutné pro zajištění souladu s touto směrnicí, tyto podmínky aktualizoval.

Na žádost příslušného orgánu předloží provozovatel veškeré informace, které jsou nezbytné k přezkoumání podmínek povolení, zejména včetně výsledků monitorování emisí a jiných údajů umožňujících srovnání provozu zařízení s nejlepšími dostupnými technikami popsanými v příslušných závěrech o BAT a s úrovněmi emisí spojenými s nejlepšími dostupnými technikami.

Příslušný orgán při přezkoumávání podmínek povolení použije všechny informace získané z monitorování nebo inspekcí.

Do čtyř let od zveřejnění rozhodnutí o závěrech o BAT podle čl. 13 odst. 5 týkajícího se hlavní činnosti zařízení příslušný orgán zajistí, aby

▼M1

všechny podmínky povolení pro dotčené zařízení byly přezkoumány a v případě nutnosti aktualizovány s cílem zajistit soulad s touto směrnicí, zejména s čl. 15 odst. 3, 4 a 5 tam, kde jsou použitelné;

▼B

zařízení tyto podmínky povolení dodržovalo.

Při přezkoumání se zohlední všechny nové nebo aktualizované závěry o BAT použitelné pro dané zařízení, které byly v souladu s čl. 13 odst. 5 přijaty od udělení povolení nebo jeho posledního přezkoumání.

Pokud se na zařízení nevztahují žádné závěry o BAT, podmínky povolení se přezkoumají a v případě nutnosti aktualizují, pokud vývoj v oblasti nejlepších dostupných technik umožňuje významné snížení emisí.

▼C1

Podmínky povolení se přezkoumají a v případě potřeby aktualizují alespoň v těchto případech:

▼B

znečištění působené zařízením je tak značné, že je nutné znovu prověřit mezní hodnoty emisí uvedené v povolení anebo do povolení zahrnout mezní hodnoty nové;

bezpečnost provozu vyžaduje, aby byly použity jiné techniky;

▼M1

je nezbytné dodržovat normu kvality životního prostředí v souladu s článkem 18, a to i v případě, že se jedná o novou nebo revidovanou normu kvality, nebo pokud stav přijímajícího prostředí vyžaduje revizi povolení, aby bylo dosaženo souladu s plány a programy stanovenými podle právních předpisů Unie;

▼M1

v případě žádosti provozovatele o prodloužení doby provozu zařízení provádějícího činnost uvedenou v příloze I bodě 5.4.

▼B

Článek 22

Uzavření zařízení

Aniž je dotčena směrnice 2000/60/ES, směrnice 2004/35/ES, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/118/ES ze dne 12. prosince 2006 o ochraně podzemních vod před znečištěním a zhoršováním stavu ( 14 ) a příslušné právní předpisy Unie o ochraně půdy, stanoví příslušný orgán podmínky povolení tak, aby při úplném ukončení činností bylo zajištěno dodržení odstavců 3 a 4 tohoto článku.

Pokud činnost zahrnuje používání, výrobu nebo uvolňování příslušných nebezpečných látek, a s ohledem na možnost kontaminace půdy a podzemních vod v místě zařízení vypracuje provozovatel základní zprávu a předloží ji příslušnému orgánu před zahájením provozu zařízení či před první aktualizací povolení pro zařízení provedenou po 7. lednu 2013.

Základní zpráva musí obsahovat informace, které jsou zapotřebí k určení stavu půdy a kontaminace podzemních vod, aby bylo možno učinit kvantifikované srovnání se stavem při úplném ukončení činností podle odstavce 3.

Základní zpráva obsahuje přinejmenším tyto informace:

informace o stávajícím využití a případně o minulých využitích daného místa;

dostupné stávající informace o rozborech půdy a podzemních vod popisující stav místa v době vypracování zprávy anebo nové rozbory půdy a podzemních vod s ohledem na možnost znečištění půdy a podzemních vod nebezpečnými látkami, jež mají být dotyčným zařízením používány, vyráběny nebo uvolňovány.

Splňují-li informace poskytnuté v souladu s jinými vnitrostátními právními předpisy či předpisy Unie požadavky tohoto odstavce, mohou být zahrnuty do předkládané základní zprávy nebo k ní mohou být připojeny.

Komise vypracuje pokyny týkající se obsahu základní zprávy.

Při úplném ukončení činností posoudí provozovatel stav kontaminace půdy a podzemních vod příslušnými nebezpečnými látkami používanými, vyráběnými nebo uvolňovanými daným zařízením. Pokud zařízení oproti stavu uvedenému v základní zprávě podle odstavce 2 způsobilo významné znečištění půdy nebo podzemních vod těmito nebezpečnými látkami, učiní provozovatel kroky nezbytné k odstranění znečištění tak, aby bylo dané místo uvedeno do zmíněného stavu. Za tímto účelem lze zohlednit technickou proveditelnost takových opatření.

Aniž je dotčen první pododstavec, přijme provozovatel po úplném ukončení činnosti a v případě, že kontaminace půdy a podzemních vod daného místa představuje významné riziko pro lidské zdraví nebo životní prostředí v důsledku povolených činností prováděných provozovatelem před první aktualizací povolení vztahujícího se k zařízení po 7. lednu 2013, a s přihlédnutím k podmínkám místa zařízení stanoveným podle čl. 12 odst. 1 písm. d) nezbytná opatření k odstranění, regulaci, izolaci nebo snížení množství příslušných nebezpečných látek tak, aby dané místo, vzhledem k současnému nebo budoucímu schválenému způsobu využívání, přestalo uvedené riziko představovat.

Pokud se od provozovatele nepožaduje vypracování základní zprávy podle odstavce 2, učiní provozovatel po úplném ukončení činnosti nezbytná opatření, která jsou zaměřena na odstranění, regulaci, izolaci nebo snížení množství příslušných nebezpečných látek tak, aby dané místo, vzhledem k současnému nebo budoucímu schválenému způsobu využívání, již v důsledku kontaminace půdy a podzemních vod plynoucí z povolených činností a s přihlédnutím k podmínkám místa zařízení stanoveným podle čl. 12 odst. 1 písm. d) nepředstavovalo žádné významné riziko pro lidské zdraví nebo životní prostředí.

Článek 23

Inspekce v oblasti životního prostředí

Členské státy zřídí systém pro inspekce zařízení v oblasti životního prostředí, zaměřené na přezkoumání plné šíře významných účinků dotyčného zařízení na životní prostředí.

Členské státy zajistí, aby provozovatelé poskytovali příslušným orgánům veškerou nezbytnou pomoc při jakékoli prohlídce na místě, při odebírání vzorků a při shromažďování veškerých potřebných informací, které jsou pro plnění jejich povinností v rámci této směrnice nezbytné.

Členské státy zajistí, aby se na všechna zařízení vztahoval plán inspekcí v oblasti životního prostředí na celostátní, regionální nebo místní úrovni a aby byl tento plán pravidelně přezkoumáván a podle potřeby aktualizován.

Každý plán inspekcí v oblasti životního prostředí musí obsahovat

obecné posouzení příslušných významných otázek v oblasti životního prostředí;

zeměpisnou oblast, na kterou se vztahuje;

seznam zařízení, na která se vztahuje;

postupy pro vypracování programu běžných inspekcí v oblasti životního prostředí podle odstavce 4;

postupy pro mimořádné inspekce v oblasti životního prostředí podle odstavce 5;

je-li to nezbytné, ustanovení o spolupráci mezi různými inspekčními orgány.

Příslušný orgán na základě plánů inspekcí pravidelně vypracovává programy běžných inspekcí v oblasti životního prostředí, včetně četnosti prohlídek na místě u různých druhů zařízení.

Doba mezi dvěma prohlídkami na místě se stanoví na základě systematického posuzování rizik v oblasti životního prostředí u dotyčných zařízení, přičemž v případě zařízení představujících nejvyšší riziko nesmí být delší než jeden rok a v případě zařízení představujících nejnižší riziko delší než tři roky.

Pokud inspekce zjistí závažné porušení podmínek povolení, bude do šesti měsíců od ní provedena dodatečná prohlídka na místě.

Při systematickém posuzování rizik v oblasti životního prostředí se vychází alespoň z těchto kritérií:

možné a skutečné dopady dotyčných zařízení na lidské zdraví a životní prostředí při zohlednění úrovní a druhů emisí, citlivosti místního prostředí a rizika havárií;

historie dodržování podmínek povolení;

účast provozovatele v systému Unie pro environmentální řízení podniků a audit (EMAS) podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1221/2009 ( 15 ).

▼M1

Komise přijme a případně pravidelně aktualizuje pokyny týkající se kritérií pro posouzení rizik v oblasti životního prostředí.

▼B

Mimořádné inspekce v oblasti životního prostředí se provádějí co nejdříve a případně před udělením, přezkoumáním či aktualizací povolení za účelem prošetření závažných stížností týkajících se životního prostředí a vyšetření závažných havárií, mimořádných událostí a případů nedodržování požadavků v oblasti životního prostředí.

V návaznosti na každou prohlídku na místě vypracuje příslušný orgán zprávu, v níž budou popsána příslušná zjištění o tom, jak dané zařízení dodržuje podmínky povolení, a závěry o případné nutnosti dalších opatření.

Zpráva se oznámí dotyčnému provozovateli do dvou měsíců od provedení prohlídky na místě. Zprávu příslušný orgán zpřístupní veřejnosti v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2003/4/ES ze dne 28. ledna 2003 o přístupu veřejnosti k informacím o životním prostředí ( 16 ) do čtyř měsíců po uskutečnění prohlídky na místě.

Aniž je dotčen čl. 8 odst. 2, zajistí příslušný orgán, aby provozovatel v přiměřené době přijal veškerá nutná opatření, která byla ve zprávě určena.

Článek 24

Přístup k informacím a účast veřejnosti na povolovacím řízení

Členské státy zajistí, aby dotčená veřejnost dostávala včasnou a účinnou možnost účasti na řízení o

udělování povolení pro nová zařízení;

udělování povolení pro veškeré podstatné změny;

udělování nebo aktualizaci povolení zařízení v případě návrhu na uplatnění čl. 15 odst. 4;

▼M1

aktualizaci povolení nebo podmínek povolení pro zařízení v souladu s čl. 21 odst. 5;

▼M1

aktualizaci povolení v souladu s čl. 21 odst. 3 nebo čl. 21 odst. 4.

▼B

Pro tuto účast platí postup stanovený v příloze IV.

▼M1

Po přijetí rozhodnutí o udělení nebo přezkoumání či aktualizaci povolení příslušný orgán zpřístupní veřejnosti, a to i automaticky prostřednictvím internetu, na webových stránkách, které lze snadno nalézt, bezplatně a bez omezení přístupu na registrované uživatele, v souvislosti s písmeny a), b) a f), tyto informace:

obsah rozhodnutí, včetně kopie povolení a případných následných aktualizací, a to v příslušných případech včetně konsolidovaných podmínek povolení;

▼B

důvody, na kterých je rozhodnutí založeno;

▼M1

výsledky konzultací konaných před přijetím rozhodnutí včetně konzultací konaných v souladu s článkem 26, a vysvětlení, jakým způsobem byly tyto výsledky v daném rozhodnutí zohledněny;

▼B

názvy referenčních dokumentů o BAT s významem pro dotyčné zařízení nebo činnost;

▼M1

způsob stanovení podmínek povolení uvedených v článku 14 včetně mezních hodnot emisí, úrovní environmentální výkonnosti a mezních hodnot environmentální výkonnosti v souvislosti s nejlepšími dostupnými technikami, úrovní emisí a úrovní environmentální výkonnosti přiřazených k nejlepším dostupným technikám;

je-li udělena výjimka podle čl. 15, konkrétní důvody pro tuto výjimku vycházející z kritérií uvedených v daném odstavci a stanovené podmínky.

Příslušný orgán rovněž zpřístupní veřejnosti, a to i automaticky prostřednictvím internetu, na webových stránkách, které lze snadno nalézt, bezplatně a bez omezení přístupu na registrované uživatele, následující informace:

příslušné informace o opatřeních přijatých provozovatelem při úplném ukončení činností v souladu s článkem 22;

výsledky monitorování emisí vyžadovaného podmínkami vydání povolení, které má příslušný orgán k dispozici;

výsledky monitorování uvedeného v čl. 16 odst. 4 a v čl. 18.

▼B

Odstavce 1, 2 a 3 tohoto článku platí s výhradou omezení stanovených v čl. 4 odst. 1 a 2 směrnice 2003/4/ES.

Článek 25

Přístup k právní ochraně

Členské státy zajistí, aby v souladu s příslušným vnitrostátním právním řádem měly osoby z řad dotčené veřejnosti možnost dosáhnout přezkumu soudem nebo jiným nezávislým a nestranným orgánem zřízeným ze zákona, a mohly tak napadat hmotnou nebo procesní zákonnost jakýchkoli rozhodnutí, jednání nebo opomenutí podléhajících článku 24, pokud je splněna jedna z těchto podmínek:

mají dostatečný zájem;

namítají porušení práva v případech, kdy to správní právo procesní členského státu požaduje jako předběžnou podmínku.

▼M1

Postavení v přezkumném řízení nesmí být podmíněna úlohou, kterou člen dotčené veřejnosti sehrál ve fázi účasti na rozhodovacím procesu podle této směrnice.

Přezkum musí být čestný, spravedlivý a včasný, neměl by vyžadovat vysoké náklady a musí zajistit přiměřenou a účinnou nápravu, případně včetně předběžných opatření.

▼B

Členské státy stanoví, v jaké fázi mohou být rozhodnutí, jednání nebo opomenutí napadena.

Členské státy určí, co představuje dostatečný zájem a porušování práva, v souladu s cílem poskytnout zúčastněné veřejnosti široký přístup k právní ochraně.

K tomuto účelu je zájem jakékoli nevládní organizace, která podporuje ochranu životního prostředí a splňuje veškeré požadavky vnitrostátního práva, pokládán pro účely odst. 1 písm. a) za dostatečný.

Pro účely odst. 1 písm. b) se předpokládá, že tyto organizace mají práva, která mohou být porušena.

Odstavce 1, 2 a 3 nevylučují možnost předběžného přezkumu správním orgánem a nedotýkají se požadavku, aby tam, kde to vyžaduje vnitrostátní právo, byly před předáním věci k soudnímu přezkumu vyčerpány postupy správního přezkumu.

Každé takové řízení musí být spravedlivé, nestranné a včasné a nesmí být nepřiměřeně nákladné.

Členské státy zajistí, aby byly veřejnosti poskytnuty praktické informace o přístupu ke správnímu a soudnímu přezkumu.

Článek 26

Účinky přesahující hranice států

▼M1

Je-li si členský stát vědom, že provoz určitého zařízení by mohl mít závažný nepříznivý vliv na životní prostředí v jiném členském státě, nebo pokud o to členský stát, který by mohl být významně zasažen, požádá, předá členský stát, na jehož území byla podána žádost o povolení podle článku 4 nebo čl. 20 odst. 2, tomuto druhému členskému státu veškeré informace, které musí sdělit nebo zpřístupnit podle přílohy IV, ve stejnou dobu, kdy je zpřístupní veřejnosti. Na základě těchto informací se mezi oběma členskými státy uskuteční konzultace, přičemž je zajištěno, aby připomínky členského státu, který může být významně zasažen, byly předloženy dříve, než příslušný orgán členského státu, na jehož území byla žádost o povolení podána, rozhodne. Pokud členský stát, který by mohl být významně zasažen, nepředloží ve lhůtě pro konzultaci s dotčenou veřejností žádné připomínky, pokračuje příslušný orgán v povolovacím řízení.

Členské státy zajistí, aby v případech uvedených v odstavci 1 byla žádost o povolení rovněž zpřístupněna k připomínkám veřejnosti členského státu, který může být významně zasažen, a aby zůstala k dispozici po stejnou dobu, po kterou byla k dispozici v členském státě, v němž byla žádost podána.

▼B

Při rozhodování o žádosti o povolení bere příslušný orgán v úvahu výsledky veškerých konzultací podle odstavců 1 a 2.

Příslušný orgán uvědomí každý členský stát, s nímž byly vedeny konzultace podle odstavce 1, o rozhodnutí o žádosti a poskytne mu informace podle čl. 24 odst. 2. Tento druhý členský stát přijme nezbytná opatření, aby zajistil zpřístupnění těchto informací vhodným způsobem dotčené veřejnosti na svém území.

▼M1

KAPITOLA IIA

UMOŽNĚNÍ A PODPORA INOVACÍ

▼M1

Článek 27

Nově vznikající techniky

Členské státy tam, kde je to vhodné, podporují vývoj a uplatňování nově vznikajících technik, zejména v případě nově vznikajících technik, které jsou uvedeny v závěrech o BAT, v referenčních dokumentech o BAT nebo ve zjištěních inovačního centra pro průmyslovou transformaci a emise podle článku 27a.

▼M1

Článek 27a

Inovační centrum pro průmyslovou transformaci a emise

Komise zřídí a provozuje inovační centrum pro průmyslovou transformaci a emise (dále jen „centrum“ nebo „INCITE“).

Toto centrum shromažďuje a analyzuje informace o inovativních technikách včetně nově vznikajících a transformačních technik, které přispívají mimo jiné k minimalizaci znečištění, dekarbonizaci, účinnému využívání zdrojů, oběhovému hospodářství využívajícímu méně chemických látek nebo bezpečnější chemické látky, vztahujících se k činnostem spadajícím do oblasti působnosti této směrnice, a charakterizuje úroveň jejich rozvoje a jejich environmentální výkonnost. Komise zohledňuje zjištění tohoto centra při přípravě pracovního programu pro výměnu informací podle čl. 13 odst. 3 písm. b) a při vypracovávání, přezkoumávání a aktualizaci referenčních dokumentů o BAT uvedených v čl. 13 odst. 1.

Tomuto centru jsou nápomocni:

zástupci členských států;

příslušné veřejné instituce;

příslušné výzkumné ústavy;

výzkumné a technologické organizace;

zástupci dotčených průmyslových odvětví a zemědělců;

poskytovatelé technologií;

nevládní organizace podporující ochranu lidského zdraví nebo životního prostředí;

Komise.

Centrum zveřejňuje svá zjištění s výhradou omezení stanovených v čl. 4 odst. 1 a 2 směrnice 2003/4/ES.

Komise přijme prováděcí akt, kterým stanoví podrobná opatření nezbytná pro zřízení a fungování tohoto centra. Tento prováděcí akt se přijme přezkumným postupem podle čl. 75 odst. 2.

Článek 27b

Zkoušení nově vznikajících technik

Aniž je dotčen článek 18, může příslušný orgán za účelem zkoušení nově vznikajících technik udělit dočasnou výjimku z požadavků uvedených v čl. 15 odst. 2, 3 a 4 a ze zásad uvedených v čl. 11 písm. a) a b) v celkové délce nepřesahující 30 měsíců za předpokladu, že po uplynutí doby uvedené v povolení je buď zkoušení techniky zastaveno, nebo daná činnost dosáhne alespoň BAT-AEL.

Článek 27c

Úrovně emisí a orientační hodnoty environmentální výkonnosti spojené s nově vznikajícími technikami

Odchylně od čl. 21 odst. 3 může příslušný orgán stanovit:

mezní hodnoty emisí, které zajišťují, že do 6 let od zveřejnění rozhodnutí o závěrech o BAT v souladu s čl. 13 odst. 5 týkajících se hlavní činnosti určitého zařízení nepřekročí emise za běžných provozních podmínek úrovně emisí spojené s nově vznikajícími technikami, jak jsou stanoveny v rozhodnutích o závěrech o BAT;

orientační hodnoty environmentální výkonnosti v souladu s rozhodnutími o závěrech o BAT.

Článek 27d

Transformace směrem k čistému, oběhovému a klimaticky neutrálnímu průmyslu

Členské státy vyžadují, aby provozovatelé do 30. června 2030 zahrnuli do svých systémů environmentálního řízení orientační plán transformace zahrnující jejich činnosti uvedené v bodech 1, 2, 3, 4, v bodě 6.1 písm. a) a v bodě 6.1 písm. b) přílohy I. Plán transformace obsahuje informace o tom, jak provozovatel transformuje zařízení v období 2030–2050, aby přispěl ke vzniku udržitelného, čistého, oběhového a klimaticky neutrálního hospodářství účinně využívajícího zdroje do roku 2050, včetně případné významné průmyslové transformace, jak je uvedeno v článku 27e.

Členské státy přijmou nezbytná opatření s cílem zajistit, aby organizace provádějící audit uvedená v čl. 14a odst. 4 šestém pododstavci nejpozději do jednoho roku po uplynutí lhůty stanovené v prvním pododstavci tohoto odstavce posoudila soulad plánů transformace uvedených v prvním pododstavci tohoto odstavce s požadavky stanovenými v aktu v přenesené pravomoci uvedeném v odstavci 5 tohoto článku.

Členské státy vyžadují, aby provozovatel v rámci přezkumu podmínek povolení podle čl. 21 odst. 3 po zveřejnění rozhodnutí o závěrech o BAT po 1. lednu 2030 zahrnul do svého systému environmentálního řízení plán transformace pro každé zařízení provádějící jakoukoli činnost uvedenou v příloze I, která není uvedena v odstavci 1 tohoto článku. Plán transformace obsahuje informace o tom, jak provozovatel změní zařízení v období 2030–2050, aby přispělo ke vzniku udržitelného, čistého, oběhového a klimaticky neutrálního hospodářství do roku 2050, v souladu s požadavky stanovenými v aktu v přenesené pravomoci uvedeném v odstavci 5 tohoto článku.

Členské státy přijmou nezbytná opatření s cílem zajistit, aby organizace provádějící audit uvedená v čl. 14a odst. 4šestém pododstavci nejpozději do jednoho roku od dokončení přezkumu uvedeného v čl. 21 odst. 3 posoudila soulad plánů transformace uvedených v prvním pododstavci s požadavky stanovenými v aktu v přenesené pravomoci uvedeném v odstavci 5 tohoto článku.

Pokud jsou dvě nebo více zařízení pod kontrolou téhož provozovatele nebo pokud jsou tato zařízení pod kontrolou různých provozovatelů, kteří jsou součástí téže společnosti, mohou být tato zařízení v témže členském státě zahrnuta do jednoho plánu transformace.

Pokud již byly určité prvky plánů transformace vypracovány v souladu s ostatními právními předpisy Unie a jsou v souladu s tímto článkem, lze v plánu transformace odkázat na příslušné dokumenty.

Provozovatel zveřejní svůj plán transformace, aktualizace plánu transformace i výsledky posouzení podle odstavců 1 a 2 jako součást zveřejnění relevantních informací uvedených v systému environmentálního řízení podle čl. 14a odst. 4.

Komise do 30. června 2026 přijme akt v přenesené pravomoci za účelem doplnění této směrnice upřesněním obsahu plánů transformace na základě informací požadovaných podle odstavců 1, 2 a 3.

Komise do 31. prosince 2034 přezkoumá a případně reviduje akt v přenesené pravomoci uvedený v prvním pododstavci.

Článek 27e

Významná průmyslová transformace

Aniž je dotčen článek 18, v případě významné průmyslové transformace zařízení stanovené v příslušném plánu transformace vztahujícím se na dané zařízení může příslušný orgán prodloužit lhůtu, během níž má zařízení splnit aktualizované podmínky povolení uvedené v čl. 21 odst. 3, na nejvýše 8 let, pokud:

povolení pro zařízení obsahuje popis významné průmyslové transformace, úrovní emisí a účinného využívání zdrojů, jichž bude dosaženo, a harmonogram a milníky provádění;

provozovatel každoročně předkládá příslušnému orgánu zprávu o pokroku v souvislosti s prováděním významné průmyslové transformace; a

během období poskytnutého na transformaci zařízení příslušný orgán zajistí, aby nedošlo k závažnému znečištění a aby bylo celkově dosaženo vysoké úrovně ochrany životního prostředí.

Členské státy informují Komisi nejméně jednou ročně o výjimkách, které byly uděleny, a to v rámci jejich podávání zpráv Komisi podle článku 72.

Aniž jsou dotčeny články 18 a 22, v případě významné průmyslové transformace, která spočívá v uzavření zařízení a jeho nahrazení novým zařízením stanoveným v příslušném plánu transformace vztahujícím se na dané zařízení a která má být dokončena do osmi let od zveřejnění rozhodnutí o závěrech o BAT v souladu s čl. 13 odst. 5 týkajících se hlavní činnosti stávajícího zařízení, může příslušný orgán upustit od povinnosti aktualizovat povolení v souladu s čl. 21 odst. 3, pokud jsou splněny všechny tyto podmínky:

povolení pro stávající zařízení obsahuje popis plánu uzavření a související harmonogram a milníky;

provozovatel každoročně podává příslušnému orgánu zprávu o pokroku v souvislosti s plánem uzavření stávajícího zařízení a s jeho nahrazením novým zařízením;

během období předcházejícího uzavření zařízení příslušný orgán zajistí, aby nedošlo k závažnému znečištění a aby bylo celkově dosaženo vysoké úrovně ochrany životního prostředí.

Členské státy v rámci podávání zpráv podle článku 72 informují Komisi alespoň jednou ročně o udělených výjimkách.

▼B

KAPITOLA III

ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ PRO SPALOVACÍ ZAŘÍZENÍ

Článek 28

Oblast působnosti

Tato kapitola se vztahuje na spalovací zařízení o celkovém jmenovitém tepelném příkonu 50 MW nebo více, bez ohledu na typ použitého paliva.

Tato kapitola se nevztahuje na následující spalovací zařízení:

zařízení, ve kterých se produkty spalování používají k přímému ohřevu, sušení nebo jakémukoli jinému zpracování předmětů nebo materiálů;

zařízení k dospalování určená k čištění odpadních plynů spalováním, která nejsou provozována jako nezávislá spalovací zařízení;

zařízení k regeneraci katalyzátorů pro katalytické štěpení;

zařízení pro přeměnu sirovodíku na síru;

reaktory používané v chemickém průmyslu;

koksárenské baterie;

ohřívače větru vysokých pecí;

jakákoli technická zařízení používaná k pohonu vozidla, plavidla nebo letadla;

plynové turbíny a plynové motory používané na těžebních plošinách;

zařízení, která používají jako palivo tuhý nebo kapalný odpad jiný než odpad uvedený v čl. 3 bodě 31 písm. b).

Článek 29

Agregační pravidla

Jsou-li odpadní plyny ze dvou nebo více samostatných spalovacích zařízení odváděny společným komínem, považuje se propojení utvořené v těchto zařízeních za jediné spalovací zařízení a jejich kapacity se pro účely výpočtu celkového jmenovitého tepelného příkonu sčítají.

Jsou-li dvě nebo více samostatných spalovacích zařízení, jimž bylo poprvé uděleno povolení nebo jejichž provozovatelé poprvé podali úplnou žádost o toto povolení dne 1. července 1987 nebo po něm, umístěna tak, že by s přihlédnutím k technickým a ekonomickým faktorům jejich odpadní plyny mohly být podle posouzení příslušného orgánu odváděny společným komínem, považuje se propojení utvořené v těchto zařízeních za jediné spalovací zařízení a jejich kapacity se pro účely výpočtu celkového jmenovitého tepelného příkonu sčítají.

Pro účely výpočtu celkového jmenovitého tepelného příkonu v případě propojení spalovacích zařízení podle odstavců 1 a 2 se nezohledňují jednotlivá spalovací zařízení se jmenovitým tepelným příkonem nižším než 15 MW.

Článek 30

Mezní hodnoty emisí

►C1 1.

Odpadní plyny ze spalovacích zařízení musí být řízeným způsobem vypouštěny komínem s jedním nebo více průduchy, jehož výška ◄ se vypočte tak, aby se chránilo lidské zdraví a životní prostředí.

Veškerá povolení pro zařízení zahrnující spalovací zařízení, kterým bylo uděleno povolení nebo jejichž provozovatelé podali úplnou žádost o povolení před 7. lednem 2013, pokud je takové zařízení uvedeno do provozu do 7. ledna 2014, musí obsahovat podmínky zajišťující, aby emise z těchto zařízení do ovzduší nepřesáhly mezní hodnoty emisí stanovené v části 1 přílohy V.

Veškerá povolení pro zařízení zahrnující spalovací zařízení, kterým byla udělena výjimka podle čl. 4 odst. 4 směrnice 2001/80/ES a která budou v provozu po 1. lednu 2016, musí obsahovat podmínky zajišťující, aby emise z těchto zařízení do ovzduší nepřesáhly mezní hodnoty emisí stanovené v části 2 přílohy V.

Veškerá povolení pro zařízení zahrnující spalovací zařízení, na něž se nevztahuje odstavec 2, musí obsahovat podmínky zajišťující, aby emise z těchto zařízení do ovzduší nepřesáhly mezní hodnoty emisí stanovené v části 2 přílohy V.

Mezní hodnoty emisí stanovené v částech 1 a 2 přílohy V a minimální stupně odsíření stanovené v části 5 uvedené přílohy se použijí pro emise z každého společného komína ve vztahu k celkovému jmenovitému tepelnému příkonu celého spalovacího zařízení. Stanoví-li příloha V, že mezní hodnoty emisí lze použít pro část spalovacího zařízení s omezeným počtem provozních hodin, použijí se tyto mezní hodnoty na emise z dotyčné části zařízení, avšak ve vztahu k celkovému jmenovitému tepelnému příkonu celého spalovacího zařízení.

▼M1

Příslušný orgán může na dobu nejvýše šesti měsíců udělit výjimku z povinnosti dodržovat mezní hodnoty emisí pro oxid siřičitý podle odstavců 2 a 3 u takového spalovacího zařízení, které dosud běžně používá palivo s nízkým obsahem síry, pokud provozovatel nemůže uvedené mezní hodnoty plnit z důvodu přerušení dodávky paliva s nízkým obsahem síry, které je způsobeno vážným nedostatkem tohoto paliva.

Členské státy neprodleně informují Komisi o každé výjimce udělené podle prvního pododstavce, včetně důvodů pro udělení odchylky a uložených podmínek.

▼B

Příslušný orgán může udělit výjimku z povinnosti dodržovat mezní hodnoty emisí podle odstavců 2 a 3 v případě, že je spalovací zařízení používající pouze plynné palivo nuceno výjimečně používat jiná paliva z důvodu náhlého přerušení dodávky plynu, a muselo by z tohoto důvodu být vybaveno zařízením na čištění odpadních plynů. Tuto výjimku lze udělit pouze na dobu nepřesahující deset dnů, pokud nepřevažuje potřeba zachovat dodávku energie.

Provozovatel neprodleně uvědomí příslušný orgán o každém konkrétním případu uvedeném v prvním pododstavci.

▼M1

Členské státy informují Komisi o každé odchylce udělené podle tohoto pododstavce, včetně důvodů pro tuto výjimku a uložených podmínek.

▼B

Dojde-li k rozšíření spalovacího zařízení, použijí se na rozšířenou část zařízení ovlivněnou touto změnou mezní hodnoty emisí stanovené v části 2 přílohy V ve vztahu k celkovému jmenovitému tepelnému příkonu celého spalovacího zařízení. V případě změny spalovacího zařízení, která může mít dopad na životní prostředí a která se týká části zařízení, jež má jmenovitý tepelný příkon 50 MW nebo více, se mezní hodnoty emisí stanovené v části 2 přílohy V použijí na tu část zařízení, která se změnila ve vztahu k celkovému jmenovitému tepelnému příkonu celého spalovacího zařízení.

Mezní hodnoty emisí stanovené v částech 1 a 2 přílohy V se nevztahují na tato spalovací zařízení:

naftové motory;

regenerační kotle v zařízeních na výrobu buničiny.

Komise na základě nejlepších dostupných technik přezkoumá, zda je nutné zavést mezní hodnoty emisí na úrovni celé Unie a zda je nutné změnit mezní hodnoty emisí stanovené v příloze V

pro spalovací zařízení uvedená v odstavci 8;

pro spalovací zařízení v rafineriích, v nichž se spalují zbytky pocházející z destilace či zpracování při rafinaci surové ropy pro vlastní spotřebu, samostatně či s jinými palivy, s přihlédnutím ke konkrétní podobě energetických systémů daných rafinerií;

pro spalovací zařízení spalující plyny jiné než zemní plyn;

pro spalovací zařízení v chemických zařízeních využívající kapalné zbytky z výroby jakožto nekomerční palivo pro vlastní spotřebu.

O výsledku tohoto přezkumu, případně doplněné legislativním návrhem, podá Komise zprávu Evropskému parlamentu a Radě do 31. prosince 2013.

Článek 31

Stupeň odsíření

V případě spalovacích zařízení spalujících domácí tuhá paliva, která v důsledku vlastností tohoto paliva nemohou splnit mezní hodnoty emisí pro oxid siřičitý podle čl. 30 odst. 2 a 3, mohou členské státy namísto nich použít minimální stupně odsíření stanovené v části 5 přílohy V, a to v souladu s pravidly pro dodržování mezních hodnot stanovenými v části 6 uvedené přílohy a po předchozím schválení technické zprávy uvedené v čl. 72 odst. 4 písm. a) příslušným orgánem.

V případě spalovacích zařízení spalujících domácí tuhá paliva, která spoluspalují odpady a která v důsledku vlastností domácího tuhého paliva nemohou splnit mezní hodnoty emisí Cproc pro oxid siřičitý stanovené v bodech 3.1 nebo 3.2 části 4 přílohy VI, mohou členské státy namísto toho použít minimální stupně odsíření stanovené v části 5 přílohy V, a to v souladu s pravidly pro dodržování mezních hodnot stanovenými v části 6 uvedené přílohy. Pokud se členské státy rozhodnou použít tento odstavec, rovná se Codpad podle bodu 1 části 4 přílohy VI 0 mg/Nm3.

Komise do 31. prosince 2019 přezkoumá možnost použití minimálních stupňů odsíření stanovených v části 5 přílohy V zejména s přihlédnutím k nejlepším dostupným technikám a k přínosům plynoucím ze snížených emisí oxidu siřičitého.

Článek 32

Přechodný národní plán

V období od 1. ledna 2016 do 30. června 2020 mohou členské státy vypracovat a provádět přechodný národní plán, který se bude vztahovat na spalovací zařízení, jimž bylo vydáno první povolení před 27. listopadem 2002 nebo jejichž provozovatel před tímto dnem podal úplnou žádost o povolení a jež byla uvedena do provozu nejpozději 27. listopadu 2003. Tento plán u každého spalovacího zařízení, na které se vztahuje, zahrne emise jedné nebo více těchto znečišťujících látek: oxidů dusíku, oxidu siřičitého a tuhých znečišťujících látek. U plynových turbín se plán vztahuje pouze na emise oxidů dusíku.

Přechodný národní plán se nevztahuje na spalovací zařízení,

na něž se vztahuje čl. 33 odst. 1;

v rafineriích spalující plyny s nízkou výhřevností ze zplyňování rafinérských zbytků nebo zbytky pocházející z destilace či zpracování při rafinaci surové ropy pro vlastní spotřebu, samostatně či s jinými palivy;

na něž se vztahuje článek 35;

pro než byla udělena výjimka podle čl. 4 odst. 4 směrnice 2001/80/ES.

Spalovací zařízení, na něž se plán vztahuje, mohou být osvobozena od dodržování mezních hodnot emisí uvedených v čl. 30 odst. 2 pro znečišťující látky, které jsou předmětem plánu, nebo tam, kde je to použitelné, od dodržování stupňů odsíření podle článku 31.

Mezní hodnoty emisí pro oxidy dusíku, oxid siřičitý a tuhé znečišťující látky stanovené v povolení pro spalovací zařízení platném k 31. prosinci 2015, zejména v souladu s požadavky směrnic 2001/80/ES a 2008/1/ES, je třeba přinejmenším zachovat.

Spalovací zařízení s celkovým jmenovitým tepelným příkonem přesahujícím 500 MW, jež spalují tuhá paliva a jimž bylo první povolení vydáno po 1. červenci 1987, musí dodržovat mezní hodnoty emisí oxidů dusíku stanovené v části 1 přílohy V.

Přechodný národní plán stanoví pro všechny znečišťující látky, na něž se vztahuje, strop uvádějící maximální celkové roční množství emisí za všechna zařízení zahrnutá do plánu, a to na základě celkového skutečného jmenovitého tepelného příkonu každého zařízení k 31. prosinci 2010, jeho skutečných ročních provozních hodin a použitého paliva, v průměrných hodnotách za posledních deset let provozu až do roku 2010.

Strop pro rok 2016 se vypočítá na základě příslušných mezních hodnot emisí stanovených v přílohách III až VII směrnice 2001/80/ES nebo tam, kde je to použitelné, na základě stupňů odsíření stanovených v příloze III směrnice 2001/80/ES. V případě plynových turbín se použijí mezní hodnoty emisí pro oxidy dusíku stanovené pro tato zařízení v části B přílohy VI směrnice 2001/80/ES. Stropy pro roky 2019 a 2020 se vypočítají na základě mezních hodnot příslušných emisí stanovených v části 1 přílohy V této směrnice nebo tam, kde je to použitelné, příslušných stupňů odsíření stanovených v části 5 přílohy V této směrnice. Stropy pro roky 2017 a 201C se stanoví při uplatnění lineárního poklesu stropů mezi roky 2016 a 2019.

Skutečnost, že zařízení, které bylo zařazeno do přechodného národního plánu, je uzavřené nebo již nespadá do oblasti působnosti kapitoly III, není důvodem ke zvýšení celkových ročních emisí ze zbývajících zařízení, na která se plán vztahuje.

Přechodný národní plán obsahuje rovněž ustanovení o monitorování a podávání zpráv splňující prováděcí pravidla stanovená podle čl. 41 písm. b), jakož i opatření plánovaná pro jednotlivá zařízení, s cílem zajistit včasné dodržení mezních hodnot emisí, které budou platit od 1. července 2020.

Členské státy sdělí Komisi své přechodné národní plány nejpozději 1. ledna 2013.

Komise plán posoudí, a pokud nevznese připomínky do dvanácti měsíců od jeho obdržení, považuje dotyčný členský stát svůj plán za přijatý.

Pokud se Komise domnívá, že plán není v souladu s prováděcími pravidly stanovenými podle čl. 41 písm. b), vyrozumí dotyčný členský stát o tom, že jeho plán nemůže být přijat. Pokud jde o hodnocení nové verze plánu, již členský stát sdělí Komisi, činí lhůta uvedená v druhém pododstavci šest měsíců.

Členské státy informují Komisi o všech následných změnách plánu.

Článek 33

Odchylka pro spalovací zdroje s omezenou životností

V období od 1. ledna 2016 do 31. prosince 2023 mohou být spalovací zařízení osvobozena od dodržování mezních hodnot emisí uvedených v čl. 30 odst. 2 a tam, kde je to použitelné, stupňů odsíření podle článku 31 a od zařazení do přechodného národního plánu podle článku 32, pokud jsou splněny tyto podmínky:

provozovatel spalovacího zařízení se v písemném prohlášení podaném příslušnému orgánu nejpozději 1. ledna 2014 zaváže, že v období od 1. ledna 2016 do 31. prosince 2023 nebude zařízení v provozu více než 17 500 provozních hodin;

provozovatel je povinen předložit každý rok příslušnému orgánu záznam o počtu provozních hodin od 1. ledna 2016;

mezní hodnoty emisí pro oxid siřičitý, oxidy dusíku a tuhé znečišťující látky stanovené v povolení pro spalovací zařízení a platné k 31. prosinci 2015, zejména podle požadavků uvedených ve směrnicích 2001/80/ES a 2008/1/ES, jsou dodržovány alespoň během zbývající doby provozní životnosti spalovacího zařízení. Spalovací zařízení s celkovým jmenovitým tepelným příkonem přesahujícím 500 MW, jež spalují tuhá paliva a jimž bylo první povolení uděleno po 1. červenci 1987, dodržují mezní hodnoty emisí oxidů dusíku stanovené v části 1 přílohy V; a

spalovacímu zařízení nebyla udělena výjimka podle čl. 4 odst. 4 směrnice 2001/80/ES.

V případě spalovacího zařízení, které je k 6. lednu 2011 součástí malé izolované soustavy, na něž k tomuto dni připadá nejméně 35 % dodávek elektrické energie v dané soustavě a které z důvodu své technické povahy není schopno dodržovat mezní hodnoty emisí uvedené v čl. 30 odst. 2, činí počet provozních hodin podle odst. 1 písm. a) tohoto článku 18 000 od 1. ledna 2020 a nejdéle do 31. prosince 2023, přičemž dnem uvedeným v odst. 1 písm. b) a v odstavci 2 tohoto článku je 1. leden 2020.

V případě spalovacího zařízení s celkovým jmenovitým tepelným příkonem přesahujícím 1 500 MW, jehož provoz byl zahájen před 31. prosincem 1986 a jež spaluje domácí tuhé palivo s čistou výhřevností nižší než 5 800 kJ/kg, s hmotnostním obsahem vlhkosti vyšším než 45 %, se souhrnným hmotnostním obsahem vlhkosti a popela vyšším než 60 % a s obsahem oxidu vápenatého v popelu vyšším než 10 %, činí počet provozních hodin podle odst. 1 písm. a) 32 000 .

Článek 34

Malé izolované soustavy

Spalovací zařízení, která jsou k 6. lednu 2011 součástí malé izolované soustavy, mohou být do 31. prosince 2019 osvobozena od dodržování mezních hodnot emisí podle čl. 30 odst. 2 a tam, kde je to použitelné, stupňů odsíření podle článku 31. Do 31. prosince 2019 musí být zachovány alespoň mezní hodnoty emisí stanovené v povoleních pro tato spalovací zařízení především podle požadavků směrnic 2001/80/ES a 2008/1/ES.

Pokud se v členském státě nacházejí spalovací zařízení, na něž se vztahuje tato kapitola a jež jsou součástí malé izolované soustavy, sdělí tento členský stát před 7. lednem 2013 Komisi jejich seznam, celkové roční množství spotřeby energie dotyčné malé izolované soustavy a množství energie získané propojením s dalšími soustavami.

▼M1

Článek 34a

Spalovací zařízení, která jsou součástí malé izolované soustavy

Členské státy mohou do 31. prosince 2029 vyjmout spalovací zařízení, která jsou ke dni 4. srpna 2024 součástí malé izolované soustavy, z dodržování mezních hodnot emisí uvedených v čl. 30 odst. 2 a v čl. 15 odst. 3 pro oxid siřičitý, oxidy dusíku a tuhé znečišťující látky nebo případně stupně odsíření uvedeného v článku 31. Mezní hodnoty emisí pro oxid siřičitý, oxidy dusíku a tuhé znečišťující látky stanovené v povolení pro taková spalovací zařízení v souladu s požadavky směrnic 2001/80/ES a 2008/1/ES je třeba přinejmenším zachovat.

Členské státy přijmou opatření k zajištění toho, aby emise byly monitorovány a aby nedocházelo k významnému znečišťování. Členské státy mohou vyjmout zařízení z mezních hodnot emisí pouze tehdy, pokud byla vyčerpána všechna opatření vedoucí ke snížení znečištění. Výjimka nesmí být udělena na delší než nezbytně nutnou dobu.

Od 1. ledna 2030 musí dotčená spalovací zařízení splňovat mezní hodnoty emisí pro oxid siřičitý, oxidy dusíku a tuhé znečišťující látky stanovené v příloze V části 2, jakož i mezní hodnoty emisí pro oxid siřičitý, oxidy dusíku a tuhé znečišťující látky uvedené v čl. 15 odst. 3.

Členské státy, které udělí výjimky v souladu s odstavcem 1 tohoto článku, provedou plán k zajištění souladu pro spalovací zařízení, která takové výjimky využívají. Plán k zajištění souladu obsahuje informace o opatřeních k zajištění souladu dotčených zařízení s mezními hodnotami emisí pro oxid siřičitý, oxidy dusíku a tuhé znečišťující látky stanovenými v příloze V části 2, jakož i mezními hodnotami emisí pro oxid siřičitý, oxidy dusíku a tuhé znečišťující látky uvedenými v čl. 15 odst. 3 do 31. prosince 2029. Plán k zajištění souladu rovněž obsahuje informace o opatřeních k minimalizaci rozsahu a doby trvání emisí znečišťujících látek během období, na které se plán vztahuje, a informace o opatřeních k řízení poptávky a možnostech přechodu na čistší paliva nebo čistší alternativy, jako je zavádění obnovitelných zdrojů energie a propojení s pevninskými sítěmi.

Členské státy předloží Komisi svůj plán k zajištění souladu nejpozději do 5. února 2025. Komise plány posoudí, a pokud nevznese připomínky do dvanácti měsíců od jeho obdržení, považuje dotčený členský stát svůj plán za přijatý. Vznese-li Komise námitky s odůvodněním, že plán nezaručuje soulad dotčených zařízení do 31. prosince 2029 nebo neminimalizuje rozsah a dobu trvání emisí znečišťujících látek během období, na které se plán vztahuje, dotčený členský stát předloží Komisi do šesti měsíců od oznámení jejích námitek revidovaný plán. Pokud jde o hodnocení revidované verze plánu, již členský stát předloží Komisi, činí lhůta uvedená v druhé větě šest měsíců.

Členské státy podají Komisi zprávu o pokroku dosaženém v souvislosti s opatřeními popsanými v plánu k zajištění souladu nejpozději do 5. února 2026 a na konci každého následujícího kalendářního roku. Členské státy informují Komisi o všech následných změnách plánu k zajištění souladu. Pokud jde o hodnocení revidované verze plánu, již členský stát předloží Komisi, činí lhůta uvedená v odstavci 4 druhé větě šest měsíců.

Členský stát zveřejní informace o výjimce a uložené podmínky v souladu s čl. 24 odst. 2.

▼B

Článek 35

Centrální zdroje tepla

Do 31. prosince 2022 může být spalovací zařízení osvobozeno od povinnosti dodržovat mezní hodnoty emisí uvedené v čl. 30 odst. 2 a stupně odsíření uvedené v článku 31, pokud jsou splněny tyto podmínky:

celkový jmenovitý tepelný příkon spalovacího zařízení nepřesahuje 200 MW;

první povolení pro zařízení bylo vydáno před 27. listopadem 2002 nebo provozovatel tohoto zařízení před tímto dnem podal úplnou žádost o povolení a toto zařízení bylo uvedeno do provozu nejpozději 27. listopadu 2003;

nejméně 50 % užitného tepla vyrobeného daným zařízením, vyjádřeno jako klouzavý průměr za období pěti let, je dodáváno v podobě páry či horké vody do veřejné sítě dálkového vytápění; a

mezní hodnoty emisí pro oxid siřičitý, oxidy dusíku a tuhé znečišťující látky stanovené v povolení spalovacího zařízení a platné k 31. prosinci 2015, zejména v souladu s požadavky směrnic 2001/80/ES a 2008/1/ES, jsou přinejmenším zachovány do 31. prosince 2022.

Nejpozději 1. ledna 2016 sdělí všechny členské státy Komisi seznam veškerých spalovacích zařízení, na něž se vztahuje odstavec 1, přičemž uvedou jejich celkový jmenovitý tepelný příkon, druhy používaných paliv a příslušné mezní hodnoty emisí pro oxid siřičitý, oxidy dusíku a tuhé znečišťující látky. Kromě toho členské státy během období uvedeného v odstavci 1 pro všechna spalovací zařízení, na něž se zmíněný odstavec vztahuje, jednou ročně uvědomí Komisi o podílu užitného tepla vyrobeného každým zařízením dodaného v podobě páry či horké vody do veřejné sítě dálkového vytápění, vyjádřeném jako klouzavý průměr za předchozích pět let.

Článek 36

Geologické ukládání oxidu uhličitého

Členské státy zajistí, aby provozovatelé všech spalovacích zařízení o jmenovitém elektrickém výkonu 300 MW nebo více, pro která bylo původní stavební povolení, nebo pokud stavební řízení neproběhlo, původní povolení k provozu uděleno po vstupu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/31/ES ze dne 23. dubna 2009 o geologickém ukládání oxidu uhličitého ( 17 ) v platnost, posoudili, zda jsou splněny tyto podmínky:

jsou dostupná vhodná úložiště,

přepravní zařízení jsou technicky a ekonomicky proveditelná,

je technicky a ekonomicky proveditelné dodatečné vybavení zařízením pro zachytávání oxidu uhličitého.

Jsou-li podmínky stanovené v odstavci 1 splněny, zajistí příslušný orgán, aby byl v místě zařízení vyhrazen vhodný prostor pro umístění zařízení nezbytného pro zachytávání a stlačování oxidu uhličitého. Příslušný orgán určí, zda jsou tyto podmínky splněny, na základě posouzení podle odstavce 1 a dalších dostupných informací, zejména informací o ochraně životního prostředí a lidského zdraví.

Článek 37

Špatná funkce nebo porucha čisticího zařízení

Členské státy zajistí, aby povolení obsahovala opatření pro případ, kdy dojde ke špatné funkci nebo poruše čisticího zařízení.

V případě poruchy požádá příslušný orgán provozovatele, aby omezil nebo zastavil provoz zařízení, nedojde-li do 24 hodin k obnovení normálního provozu, nebo aby provozoval zařízení za použití nízkoemisních paliv.

Provozovatel ohlásí každou špatnou funkcí nebo poruchu čisticího zařízení příslušnému orgánu do 48 hodin poté, co k ní dojde.

V libovolném dvanáctiměsíčním období nesmí celková délka provozu bez čisticího zařízení překročit 120 hodin.

Příslušný orgán může udělit výjimku ze lhůt stanovených v prvním a třetím pododstavci v jednom z těchto případů:

převažuje potřeba zachovat dodávku energie;

spalovací zařízení s poruchou by bylo nahrazeno na omezenou dobu jiným zařízením, které by způsobilo celkové zvýšení emisí.

Článek 38

Monitorování emisí do ovzduší

Členské státy zajistí, aby se monitorování látek znečišťujících ovzduší uskutečňovalo v souladu s částí 3 přílohy V.

Instalace a funkčnost zařízení automatických systémů monitorování podléhají revizi a ročnímu přezkoušení v souladu s částí 3 přílohy V.

Příslušný orgán určí místa odběru vzorků a měření, jež se pro monitorování emisí mají používat.

Veškeré výsledky monitorování musí být zaznamenány, zpracovávány a předkládány tak, aby příslušný orgán mohl ověřit splnění provozních podmínek a mezních hodnot emisí obsažených v povolení.

Článek 39

Dodržování mezních hodnot emisí

Mezní hodnoty emisí do ovzduší se považují za splněné, jsou-li splněny podmínky stanovené v části 4 přílohy V.

Článek 40

Spalovací zařízení ke spalování více druhů paliv

U spalovacího zařízení spalujícího více druhů paliv a používajícího současně dva nebo více druhů paliv stanoví příslušný orgán mezní hodnoty emisí tímto postupem:

přiřadí každému jednotlivému palivu a znečišťující látce mezní hodnoty emisí odpovídající celkovému jmenovitému tepelnému příkonu celého spalovacího zařízení, jak je stanoveno v částech 1 a 2 přílohy V;

určí vážené mezní hodnoty emisí jednotlivých druhů paliv, a to tak, že jednotlivé mezní hodnoty emisí uvedené v písmenu a) vynásobí tepelným příkonem každého paliva a tento součin se vydělí součtem tepelných příkonů všech paliv;

sečte vážené mezní hodnoty emisí pro jednotlivá paliva.

V případě spalovacích zařízení spalujících více druhů paliv, na která se vztahuje čl. 30 odst. 2 a která používají zbytky pocházející z destilace či zpracování při rafinaci surové ropy pro vlastní spotřebu, samostatně či s jinými palivy, lze namísto mezních hodnot emisí stanovených podle odstavce 1 použít tyto mezní hodnoty emisí:

činí-li podíl, jímž přispívá určující palivo k součtu tepelných příkonů všech paliv, 50 % nebo více, mezní hodnotu emisí stanovenou v části 1 přílohy V pro určující palivo;

činí-li podíl, jímž přispívá určující palivo k součtu tepelných příkonů všech paliv, méně než 50 %, mezní hodnotu emisí stanovenou těmito kroky:

pro každé z používaných paliv se použijí mezní hodnoty emisí stanovené v části 1 přílohy V odpovídající celkovému jmenovitému tepelnému příkonu spalovacího zařízení;

ii)

vypočítá se mezní hodnota emisí určujícího paliva, a to tak, že se mezní hodnota emisí určená pro dotyčné palivo podle bodu i) vynásobí dvěma a od výsledného součinu se odečte mezní hodnota emisí toho z použitých paliv, jež má podle části 1 přílohy V mezní hodnotu emisí nejnižší, v závislosti na celkovém jmenovitém tepelném příkonu spalovacího zařízení;

iii)

určí se vážená mezní hodnota emisí pro každé palivo, a to tak, že se mezní hodnota emisí určená podle bodů i) a ii) vynásobí tepelným příkonem dotyčného paliva a výsledný součin se vydělí součtem tepelných příkonů všech paliv;

iv)

sečtou se vážené mezní hodnoty emisí určené podle bodu iii).

Článek 41

Prováděcí pravidla

Stanoví se prováděcí pravidla

pro stanovení období zahajování a ukončování provozu uvedených v čl. 3 bodě 27 a v části 4 bodě 1 přílohy V a

pro přechodné národní plány uvedené v článku 32, a zejména stanovení emisních stropů a souvisejícího monitorování a předkládání zpráv.

Tato prováděcí pravidla se přijímají regulativním postupem podle čl. 75 odst. 2. Komise předloží vhodné návrhy nejpozději 7. července 2011.

KAPITOLA IV

ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ PRO ZAŘÍZENÍ NA SPALOVÁNÍ ODPADU A ZAŘÍZENÍ NA SPOLUSPALOVÁNÍ ODPADU

Článek 42

Oblast působnosti

Tato kapitola se vztahuje na zařízení na spalování odpadu a na zařízení na spoluspalování odpadu, která spalují nebo spoluspalují tuhý nebo kapalný odpad.

▼M1

Tato kapitola se nepoužije na zařízení provádějící zplyňování nebo pyrolýzu, jsou-li plyny nebo kapaliny, které jsou výsledkem takového tepelného zpracování odpadu, před spálením zpracovány do té míry, že:

spalování způsobuje méně emisí než spalování nejméně znečišťujících paliv dostupných na trhu, která by mohla být v daném zařízení spalována;

v případě emisí jiných než oxidů dusíku, oxidů síry a tuhých znečišťujících látek nezpůsobuje spalování více emisí než v případě emisí ze spalování nebo spoluspalování odpadu.

▼B

Pro účely této kapitoly zahrnují zařízení na spalování odpadu a zařízení na spoluspalování odpadu veškeré spalovací linky nebo spoluspalovací linky, příjem odpadu, skladování, zařízení pro předběžnou úpravu odpadů na místě, systémy přívodu odpadu, paliva a vzduchu, kotle, zařízení pro čištění odpadních plynů, místní zařízení pro zpracování nebo skladování zbytků a jímání odpadních vod, komíny, zařízení a systémy pro řízení spalovacích nebo spoluspalovacích provozů a pro zaznamenávání a monitorování podmínek spalování a spoluspalování.

Pokud se k tepelnému zpracování odpadu používají jiné procesy než oxidace, například pyrolýza, zplyňování nebo plazmové procesy, považují se za zařízení na spalování či spoluspalování odpadu obě části pro tepelné zpracování i následné spalování.

Pokud spoluspalování odpadu probíhá tak, že hlavním účelem zařízení není výroba energie ani hmotných produktů, ale spíše tepelné zpracování odpadů, pokládá se takové zařízení za zařízení na spalování odpadu.

Tato kapitola se nepoužije

na zařízení, kde jsou zpracovávány pouze tyto odpady:

odpad uvedený v čl. 3 bodě 31 písm. b);

ii)

radioaktivní odpad;

iii)

těla uhynulých zvířat v působnosti nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1774/2002 ze dne 3. října 2002 o hygienických pravidlech pro vedlejší produkty živočišného původu, které nejsou určeny pro lidskou spotřebu ( 18 );

iv)

odpad vznikající při průzkumu a těžbě ložisek ropy a zemního plynu z námořních zařízení a spalovaný na palubě těchto zařízení;

na pokusná zařízení využívaná k výzkumu, vývoji a zkoušení s cílem zlepšit proces spalování, která zpracují méně než 50 tun odpadu za rok.

Článek 43

Definice zbytku

Pro účely této kapitoly se „zbytkem“ rozumí jakýkoli kapalný či pevný odpad, jenž vzniká v zařízení na spalování odpadu či v zařízení na spoluspalování odpadu.

Článek 44

Žádosti o povolení

Žádost o povolení provozovat zařízení na spalování odpadu nebo zařízení na spoluspalování odpadu musí obsahovat popis opatření určených k zajištění toho, aby byly splněny tyto požadavky:

zařízení je navrženo a vybaveno a bude udržováno a provozováno způsobem, který splňuje požadavky této kapitoly, s přihlédnutím ke kategoriím odpadů, které v něm budou spalovány nebo spoluspalovány;

teplo vznikající při procesech spalování nebo spoluspalování je podle možností využíváno k výrobě tepla, páry nebo elektřiny;

množství vznikajících zbytků a jejich škodlivost budou minimalizovány a zbytky budou podle možnosti recyklovány;

zbytky, jejichž vzniku není možno předejít a nelze snížit jejich množství ani je recyklovat, budou odstraněny v souladu s vnitrostátním právem a s právem Unie.

Článek 45

Podmínky povolení

Povolení musí obsahovat

výčet všech druhů odpadů, které lze spalovat, přinejmenším s druhy odpadů podle Evropského seznamu odpadů stanoveného rozhodnutím 2000/532/ES, pokud je to možné, a popřípadě s údaji o množství každého druhu odpadů;

údaj o celkové kapacitě zařízení na spalování odpadu nebo zařízení na spoluspalování odpadu;

mezní hodnoty pro emise do ovzduší a vody;

požadavky na pH, teplotu a průtok při vypouštění odpadních vod;

postupy a četnost odběru vzorků a měření, které se mají použít v zájmu splnění podmínek stanovených pro monitorování emisí;

maximální přípustnou dobu technicky nutných odstávek, poruch či selhání čisticích nebo měřicích zařízení, během kterých mohou emise do ovzduší a vypouštění odpadních vod překračovat předepsané mezní hodnoty emisí.

Vedle požadavků stanovených v odstavci 1 musí povolení udělené pro zařízení na spalování odpadu nebo zařízení na spoluspalování odpadu využívající nebezpečný odpad obsahovat

seznam množství různých kategorií nebezpečného odpadu, které mohou být zpracovány;

minimální a maximální hmotnostní toky těchto nebezpečných odpadů, jejich minimální a maximální spalné teplo a jejich maximální obsah polychlorovaných bifenylů, pentachlorophenolu, chloru, fluoru, síry, těžkých kovů a jiných znečišťujících látek.

Členské státy si mohou stanovit seznamy kategorií odpadu obsažených v povolení, které mohou být spoluspalovány v určitých kategoriích zařízení na spoluspalování odpadu.

Příslušný orgán pravidelně přehodnocuje a v případě nutnosti aktualizuje podmínky povolení.

Článek 46

Omezování emisí

Odpadní plyny ze zařízení na spalování odpadu a zařízení na spoluspalování odpadu se vypouštějí regulovaným způsobem komínem, jehož výška musí být vypočtena tak, aby bylo chráněno lidské zdraví a životní prostředí.

Emise ze zařízení na spalování odpadu a zařízení na spoluspalování odpadu do ovzduší nesmějí překročit mezní hodnoty emisí stanovené v částech 3 a 4 přílohy VI nebo určené v souladu s částí 4 uvedené přílohy.

Pokud v zařízení na spoluspalování odpadu pochází z nebezpečných odpadů více než 40 % tepla vznikajícího spalováním nebo pokud zařízení spoluspaluje neupravený smíšený komunální odpad, použijí se mezní hodnoty emisí stanovené v části 3 přílohy VI.

Vypouštění odpadních vod, které vznikají čištěním odpadních plynů, do vodního prostředí se co nejvíce omezí a koncentrace znečišťujících látek nesmějí překročit mezní hodnoty emisí stanovené v části 5 přílohy VI.

Mezní hodnoty emisí se uplatní v bodě, ve kterém jsou odpadní vody ze zařízení na čištění odpadních plynů vypouštěny ze zařízení na spalování odpadu a zařízení na spoluspalování odpadu.

Jsou-li odpadní vody z čištění odpadních plynů čištěny mimo zařízení na spalování odpadu nebo zařízení na spoluspalování odpadu v čistírně odpadních vod určené pouze k čištění tohoto druhu odpadních vod, uplatní se mezní hodnoty emisí stanovené v části 5 přílohy VI v místě, ve kterém jsou tyto vody vypouštěny z čistírny odpadních vod. Jsou-li odpadní vody z čištění odpadních plynů čištěny společně s odpadními vodami z jiných zdrojů v místě svého vzniku či mimo ně, ►C1 vypočte provozovatel na základě výsledků měření stanovených v části 6 bodě 3 přílohy VI hmotnostní bilance s cílem stanovit míry emisí v místě konečného vypouštění odpadních vod ◄ vznikajících při čištění odpadních plynů.

Za žádných okolností se odpadní vody nesmějí ředit za účelem splnění mezních hodnot emisí stanovených v části 5 přílohy VI.

Prostory zařízení na spalování odpadu a zařízení na spoluspalování odpadu, včetně přilehlých skladovacích prostor pro odpady, musí být navrženy a provozovány tak, aby se zabránilo nepovolenému nebo náhodnému uvolnění jakýchkoli znečišťujících látek do půdy a povrchových i podzemních vod.

K zachycení odtoků znečištěných srážkových vod z prostoru zařízení na spalování odpadu nebo zařízení na spoluspalování odpadu anebo znečištěných vod vznikajících při rozlití kapalin nebo hašení požárů musí být zajištěna skladovací kapacita. Tato skladovací kapacita musí být dostatečná, aby bylo možno zajistit testování a v případě nutnosti i čištění těchto vod před jejich vypouštěním.

Aniž je dotčen čl. 50 odst. 4 písm. c), nesmějí zařízení na spalování odpadu nebo zařízení na spoluspalování odpadu ani jednotlivé pece tvořící součást zařízení na spalování odpadu nebo zařízení na spoluspalování odpadu za žádných okolností pokračovat ve spalování odpadů po období delší než čtyři hodiny bez přerušení, pokud jsou překročeny mezní hodnoty emisí.

Kumulovaná doba provozu za těchto podmínek za jeden rok nesmí překročit 60 hodin.

Časový úsek stanovený v druhém pododstavci se vztahuje na ty pece, které jsou napojeny na stejné zařízení na čištění odpadních plynů.

Článek 47

Porucha

V případě poruchy provozovatel omezí nebo odstaví provoz co nejdříve, jak je to proveditelné, až do doby, než může být obnoven normální provoz.

Článek 48

Monitorování emisí

▼M1

Členské státy zajistí, aby se monitorování emisí uskutečňovalo v souladu s částmi 6 a 7 přílohy VI.

Emise vypouštěné do ovzduší ze zařízení na spalování a spoluspalování odpadu musí být rovněž monitorovány za jiných než běžných provozních podmínek. Emise během uvádění zařízení do provozu a ukončování provozu, kdy se nespaluje žádný odpad, včetně emisí PCDD/PCDF a PCB s dioxinovým efektem, se odhadnou na základě měření prováděných v pravidelných intervalech, například každé tři roky, během plánovaného uvádění do provozu nebo ukončování provozu. Emisím PCDD/PCDF a PCB s dioxinovým efektem je třeba co nejvíce předcházet nebo je minimalizovat.

▼B

Instalace a funkčnost zařízení automatických měřicích systémů musí být předmětem kontroly, dozoru a ročních přezkoušení, jak stanoví část 6 bod 1 přílohy VI.

Příslušný orgán určí místa odběru vzorků a měření, jež mají být používána k monitorování emisí.

Jakmile budou v Unii dostupné vhodné měřicí postupy, stanoví Komise prostřednictvím aktů v přenesené pravomoci v souladu s článkem 76 a za podmínek stanovených v článcích 77 a 78 den, od kterého budou emise těžkých kovů, dioxinů a furanů do ovzduší měřeny kontinuálně.

Článek 49

Dodržování mezních hodnot emisí

Mezní hodnoty emisí do ovzduší a do vody jsou pokládány za splněné, pokud jsou splněny podmínky uvedené v části 8 přílohy VI.

Článek 50

Provozní podmínky

Zařízení na spalování odpadu musí být provozována tak, aby se dosáhlo úrovně spalování, při které je obsah celkového organického ►C1 uhlíku ve strusce a zbytkovém popelu nižší než 3 % nebo jejich ztráty žíháním jsou nižší než 5 % hmotnosti ◄ suchého materiálu. Podle potřeby se použijí metody předběžné úpravy odpadu.

Zařízení na spalování odpadu musí být navržena, vybavena, postavena a provozována tak, aby byl plyn vznikající při spalování odpadu po posledním vstřiku spalovacího vzduchu ohřát řízeným a stejnoměrným způsobem i za nejméně příznivých podmínek na dobu alespoň dvou sekund na teplotu alespoň 850 °C.

Zařízení na spoluspalování odpadu musí být navržena, vybavena, postavena a provozována tak, aby byl plyn vznikající při spoluspalování odpadu ohřát řízeným a stejnoměrným způsobem i za nejméně příznivých podmínek po dobu alespoň dvou sekund na teplotu alespoň 850 °C.

Pokud je spalován nebo spoluspalován nebezpečný odpad s obsahem halogenovaných organických látek, vyjádřených jako chlor, vyšším než 1 %, musí teplota požadovaná pro dosažení souladu s prvním a druhým pododstavcem dosahovat alespoň 1 100 °C.

V zařízeních na spalování odpadu se teploty stanovené v prvním a třetím pododstavci měří v blízkosti vnitřní stěny spalovací komory. Příslušný orgán může povolit měření v jiném reprezentativním místě spalovací komory.

Každá spalovací komora zařízení na spalování odpadu musí být vybavena nejméně jedním pomocným hořákem. Tento hořák se automaticky zapne, pokud teplota spalin po posledním vstřiku spalovacího vzduchu poklesne pod teploty stanovené v odstavci 2. Tento hořák musí být rovněž využíván během uvádění zařízení do provozu a jeho odstavování z provozu s cílem zajistit, aby se uvedené teploty se ve spalovací komoře udržely po celou tuto dobu, dokud je ve spalovací komoře nějaký nespálený odpad.

Pomocný hořák nesmí spalovat palivo, které může způsobit emise vyšší, než jsou emise vznikající spalováním plynového oleje definovaného v čl. 2 bodě 2 směrnice Rady 1999/32/ES ze dne 26. dubna 1999 o obsahu síry v některých kapalných palivech ( 19 ), zkapalněného plynu nebo zemního plynu.

Zařízení na spalování odpadu a zařízení na spoluspalování odpadu musí provozovat automatický systém, který zabrání přívodu odpadu v těchto situacích:

při uvádění do provozu, dokud není dosaženo teploty stanovené v odstavci 2 tohoto článku nebo teploty stanovené podle čl. 51 odst. 1;

kdykoli není zachována teplota stanovená v odstavci 2 tohoto článku nebo teplota stanovená podle čl. 51 odst. 1;

kdykoli kontinuální měření prokáží, že je v důsledku poruch nebo selhání zařízení na čištění odpadních plynů překročena jakákoli mezní hodnota emisí.

Veškeré teplo vznikající v zařízeních na spalování odpadu nebo zařízeních na spoluspalování odpadu musí být využito v co nejvyšší možné míře.

Infekční klinický odpad se umísťuje přímo do spalovací pece, aniž by byl předem míšen s jinými kategoriemi odpadu a aniž by se s ním přímo manipulovalo.

Členské státy zajistí, aby byla zařízení na spalování odpadu nebo zařízení na spoluspalování odpadu provozována a kontrolována fyzickou osobou, která je k řízení zařízení způsobilá.

Článek 51

Povolování změny provozních podmínek

Za předpokladu, že jsou splněny ostatní požadavky stanovené touto kapitolou, může příslušný orgán povolit podmínky odlišné od podmínek stanovených v čl. 50 odst. 1, 2 a 3 a pro teplotu v odstavci 4 uvedeného článku a upřesněné v povolení pro určité kategorie odpadu a pro určité tepelné procesy. Členské státy mohou stanovit pravidla, kterými se tato povolení řídí.

V případě zařízení na spalování odpadu nesmějí tyto změny provozních podmínek vést ke vzniku většího množství zbytků s vyšším obsahem organických znečišťujících látek v porovnání se zbytky, které by bylo možno předpokládat při splnění podmínek stanovených v čl. 50 odst. 1, 2 a 3.

Emise celkového organického uhlíku a oxidu uhelnatého ze zařízení na spoluspalování odpadu, jimž byla povolena změna provozních podmínek podle odstavce 1, musí rovněž splňovat mezní hodnoty emisí stanovené v části 3 přílohy VI.

Emise celkového organického uhlíku z kotlů spalujících kůru v papírnách a celulózkách, které spoluspalují odpad v místě jeho vzniku, které byly v provozu a měly povolení udělené před 28. prosincem 2002 a kterým byla povolena změna provozních podmínek podle odstavce 1, musí rovněž splňovat mezní hodnoty emisí stanovené v části 3 přílohy VI.

Členské státy sdělí Komisi všechny provozní podmínky povolené podle odstavců 1, 2 a 3 a výsledky ověření jejich plnění jako součást údajů poskytovaných v souladu s požadavky na podávání zpráv podle článku 72.

Článek 52

Dodávka a příjem odpadu

Provozovatel zařízení na spalování odpadu nebo zařízení na spoluspalování odpadu musí učinit všechna opatření týkající se dodávky a příjmu odpadu s cílem předcházet v co nejvyšší možné míře znečišťování ovzduší, půdy a povrchových i podzemních vod, jakož i jiným negativním dopadům na životní prostředí, obtěžování zápachem a hlukem a přímým ohrožením lidského zdraví nebo je maximálně omezovat.

Provozovatel zařízení stanoví hmotnost každého druhu odpadu, pokud možno podle Evropského seznamu odpadů stanoveného rozhodnutím 2000/532/ES, před přijetím odpadu do zařízení na spalování odpadu nebo zařízení na spoluspalování odpadu.

Před přijetím nebezpečného odpadu do zařízení na spalování odpadu nebo zařízení na spoluspalování odpadu provozovatel shromáždí dostupné informace o odpadu pro účely ověření, zda přijetím odpadu neporuší požadavky povolení specifikované v čl. 45 odst. 2.

Uvedené informace musí obsahovat

veškeré administrativní údaje o procesu vzniku odpadu obsažené v dokumentech uvedených v odst. 4 písm. a);

fyzikální, a pokud možno, i chemické složení odpadu a všechny další údaje nutné k vyhodnocení vhodnosti odpadu pro zamýšlený spalovací proces;

nebezpečné vlastnosti odpadu, látky, se kterými se nemá směšovat, a předběžná opatření nutná při manipulaci s daným odpadem.

Před přijetím nebezpečného odpadu do zařízení na spalování odpadu nebo zařízení na spoluspalování odpadu musí provozovatel provést přinejmenším

kontrolu dokumentů požadovaných směrnicí 2008/98/ES a dokumentů případně požadovaných nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1013/2006 ze dne 14. června 2006 o přepravě odpadů ( 20 ) a právními předpisy o přepravě nebezpečných věcí;

odběr reprezentativních vzorků, není-li to nežádoucí, pokud možno ještě před vyložením, aby bylo možno ověřit soulad údajů stanovených podle odstavce 3 s danými odpady provedením kontroly a aby příslušné orgány mohly zjistit charakteristiku spalovaných odpadů.

Vzorky uvedené v písmenu b) jsou uchovávány nejméně po dobu jednoho měsíce po spálení nebo spoluspálení dotčeného odpadu.

Příslušný orgán může udělit výjimky z odstavců 2, 3 a 4 zařízením na spalování odpadu nebo zařízením na spoluspalování odpadu, která jsou součástí zařízení, na něž se vztahuje kapitola II, a která pouze spalují nebo spoluspalují odpad vzniklý v uvedeném zařízení.

Článek 53

Zbytky

Zbytky musí být minimalizovány, pokud jde o jejich množství a škodlivost. Zbytky musí být recyklovány pokud možno přímo v daném zařízení nebo mimo dané zařízení.

Přeprava a dočasné skladování suchých zbytků ve formě prachu se musí uskutečňovat tak, aby nedošlo k jejich rozptýlení do prostředí.

Před určením postupů pro odstranění nebo recyklaci zbytků musí být provedeny vhodné zkoušky k zjištění fyzikálních a chemických charakteristik a znečišťujícího potenciálu zbytků. Tyto zkoušky se musí zaměřit na celkový rozpustný podíl a rozpustný podíl těžkých kovů.

Článek 54

Podstatná změna

Změna provozu zařízení na spalování odpadu nebo zařízení na spoluspalování odpadu zpracovávajícího v zařízení, na něž se vztahuje kapitola II, pouze odpad neklasifikovaný jako nebezpečný, která zasáhne spalování nebo spoluspalování nebezpečného odpadu, je pokládána za podstatnou změnu.

Článek 55

Podávání zpráv a informování veřejnosti o zařízeních na spalování odpadu a zařízeních na spoluspalování odpadu

Žádosti o nová povolení pro zařízení na spalování odpadu a zařízení na spoluspalování odpadu se zpřístupní veřejnosti na jednom nebo více místech na přiměřenou dobu, která umožní veřejnosti vznést k žádostem připomínky před tím, než příslušný orgán vydá rozhodnutí. Toto rozhodnutí, včetně alespoň kopie povolení a všech jeho dalších doplňků a změn, se rovněž zpřístupní veřejnosti.

Pro zařízení na spalování odpadu a zařízení na spoluspalování odpadu se jmenovitou kapacitou dvě a více tun za hodinu uvede zpráva podle článku 72 informace o funkci a monitorování zařízení a popíše stav průběhu procesů spalování a spoluspalování a úroveň emisí do ovzduší a do vody v porovnání s mezními hodnotami emisí. Uvedené informace se zpřístupní veřejnosti.

Příslušný orgán vede seznam zařízení na spalování odpadu a zařízení na spoluspalování odpadu se jmenovitou kapacitou menší než dvě tuny za hodinu, který zpřístupní veřejnosti.

KAPITOLA V

ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ PRO ZAŘÍZENÍ A ČINNOSTI POUŽÍVAJÍCÍ ORGANICKÁ ROZPOUŠTĚDLA

Článek 56

Oblast působnosti

Tato kapitola se vztahuje na činnosti stanovené v části 1 přílohy VII, které dosahují prahových hodnot spotřeby uvedených v části 2 zmíněné přílohy, jsou-li stanoveny.

Článek 57

Definice

Pro účely této kapitoly se rozumí:

„stávajícím zařízením“ zařízení, které bylo v provozu k 29. březnu 1999 anebo kterému bylo uděleno povolení před 1. dubnem 2001 nebo bylo před tímto dnem registrováno nebo jehož provozovatel předložil úplnou žádost o povolení před 1. dubnem 2001 a které bylo uvedeno do provozu nejpozději 1. dubna 2002;

„odpadními plyny“ konečný plynný odpad obsahující těkavé organické sloučeniny nebo jiné znečišťující látky vypouštěný do ovzduší z komína nebo ze zařízení na snižování emisí;

„fugitivními emisemi“ emise těkavých organických sloučenin do ovzduší, půdy a vody, které nejsou součástí odpadních plynů, a rozpouštědla obsažená v jakýchkoli produktech, není-li v části 2 přílohy VII stanoveno jinak;

„celkovými emisemi“ součet fugitivních emisí a emisí v odpadních plynech;

„směsí“ směs ve smyslu čl. 3 bodu 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 ze dne 18. prosince 2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek a o zřízení evropské agentury pro chemické látky ( 21 );

„adhezivním materiálem“ směs, ►C1 včetně všech organických rozpouštědel nebo směsí obsahujících organická rozpouštědla nezbytná pro její správné použití, která ◄ se používá ke slepení oddělených částí výrobku;

„tiskařskou barvou“ směs, ►C1 včetně všech organických rozpouštědel nebo směsí obsahujících organická rozpouštědla nezbytná pro její správné použití, která ◄ se používá k tisku textu nebo obrazu na určitý povrch;

„lakem“ průhledná nátěrová hmota;

„spotřebou“ celkové množství organických rozpouštědel spotřebovaných v zařízení za kalendářní rok nebo za jakékoli jiné období dvanácti měsíců, snížené o množství všech těkavých organických sloučenin, které jsou regenerovány pro opětovné využití;

10)

„vstupním množstvím“ celkové množství organických rozpouštědel v čisté formě a ve směsích, které se používá při provádění určité činnosti, včetně rozpouštědel recyklovaných uvnitř zařízení i mimo ně, přičemž organická rozpouštědla se počítají pokaždé, kdy jsou použita při provádění dané činnosti;

11)

„opětovným využitím“ použití regenerovaných organických rozpouštědel ze zařízení k jakémukoli technickému nebo komerčnímu účelu včetně jejich využití jako paliva, s vyloučením definitivního odstranění regenerovaných rozpouštědel jakožto odpadu;

12)

„podmínkami záchytu“ takové podmínky provozu zařízení, kdy jsou těkavé organické sloučeniny uvolňované během činnosti zachycovány a vedeny do komína nebo do zařízení na snižování emisí, a nejsou proto zcela fugitivní;

13)

„uváděním do provozu a odstavováním z provozu“ operace, kterými se uvádí technologický proces, provozní zařízení nebo zásobník do provozního nebo pohotovostního stavu nebo kterými se tento stav ukončuje, s výjimkou pravidelných fází provozních výkyvů v podmínkách běžného provozu.

Článek 58

Nahrazení nebezpečných látek

Látky nebo směsi, které jsou z důvodu obsahu těkavých organických sloučenin klasifikovány nařízením (ES) č. 1272/2008 jako karcinogenní, mutagenní nebo toxické pro reprodukci a kterým jsou přiřazeny standardní věty o nebezpečnosti H340, H350, H350i, H360D nebo H360F nebo které musí být těmito větami označovány, musí být co nejdříve a v nejvyšší možné míře nahrazeny méně škodlivými látkami nebo směsmi.

Článek 59

Omezování emisí

Členské státy přijmou nezbytná opatření, která zajistí, aby všechna zařízení splňovala jeden z těchto požadavků:

emise těkavých organických sloučenin ze zařízení nepřekračují mezní hodnoty emisí v odpadních plynech a mezní hodnoty fugitivních emisí nebo mezní hodnoty celkových emisí a jsou splněny ostatní požadavky stanovené v částech 2 a 3 přílohy VII;

jsou splněny požadavky plánu snižování emisí stanoveného v části 5 přílohy VII, pokud se dosáhne snížení emisí rovnocenného tomu, kterého by se dosáhlo uplatněním mezních hodnot emisí uvedených v písmenu a).

V souladu s čl. 72 odst. 1 podají členské státy Komisi zprávu o pokroku v dosahování rovnocenného snížení emisí uvedeného v prvním pododstavci písm. b).

Odchylně od odst. 1 prvního pododstavce písm. a) může příslušný orgán, pokud mu provozovatel prokáže, že pro určité zařízení není mezní hodnota emisí pro fugitivní emise ekonomicky a technicky dosažitelná, povolit, aby emise překročily tuto mezní hodnotu emisí, není-li důvod obávat se významných rizik pro lidské zdraví nebo životní prostředí a prokáže-li provozovatel příslušnému orgánu, že jsou používány nejlepší dostupné techniky.

Odchylně od odstavce 1 může v případě činností natírání spadajících do bodu 8 tabulky v části 2 přílohy VII, jež nelze provozovat za podmínek záchytu, příslušný orgán povolit, aby emise zařízení nesplňovaly požadavky stanovené v uvedeném odstavci, pokud provozovatel příslušnému orgánu prokáže, že takové splnění není ekonomicky a technicky dosažitelné a že jsou používány nejlepší dostupné techniky.

Výjimky uvedené v odstavcích 2 a 3 tohoto článku oznámí členské státy Komisi v souladu s čl. 72 odst. 2.

Za účelem ochrany lidského zdraví a životního prostředí se emise těkavých organických sloučenin, kterým jsou přiřazeny standardní věty o nebezpečnosti H340, H350, H350i, H360D nebo H360F nebo které musí být těmito větami označovány, nebo emise halogenovaných těkavých organických sloučenin, kterým jsou přiřazeny standardní věty o nebezpečnosti H341 nebo H351 nebo které musí být těmito větami označovány, omezují v podmínkách záchytu, a to do té míry, do jaké je to technicky a ekonomicky proveditelné, přičemž se nepřekračují příslušné mezní hodnoty emisí stanovené v části 4 přílohy VII.

Zařízení, ve kterých se provádějí dvě nebo více činností, z nichž každá překračuje prahové hodnoty uvedené v části 2 přílohy VII, musí,

co se týče látek uvedených v odstavci 5, splňovat požadavky uvedeného odstavce pro každou činnost zvlášť;

co se týče všech ostatních látek,

splňovat požadavky odstavce 1 pro každou činnost zvlášť;

ii)

nebo mít celkové emise těkavých organických sloučenin pod úrovní, jež by musela být dodržena v případě uplatnění bodu i).

Je třeba přijmout veškerá vhodná preventivní opatření k minimalizaci emisí těkavých organických sloučenin během operací uvádění do provozu a odstavování z provozu.

Článek 60

Monitorování emisí

Členské státy buď prostřednictvím specifikace podmínek v povolení, nebo obecně závaznými pravidly zajistí, aby se měření emisí uskutečňovala v souladu s částí 6 přílohy VII.

Článek 61

Dodržování mezních hodnot emisí

Mezní hodnoty emisí v odpadních plynech se považují za dodržené, jsou-li splněny podmínky stanovené v části 8 přílohy VII.

Článek 62

Podávání zpráv o dodržování podmínek

Provozovatel poskytne příslušnému orgánu na požádání údaje, které tomuto příslušnému orgánu umožní ověřit splnění jednoho z těchto požadavků:

mezních hodnot emisí v odpadních plynech, mezních hodnot fugitivních emisí a mezních hodnot celkových emisí;

požadavků plánu snižování emisí podle části 5 přílohy VII;

výjimky udělené v souladu s čl. 59 odst. 2 a 3.

To může zahrnovat plán hospodaření s rozpouštědly vypracovaný v souladu s částí 7 přílohy VII.

Článek 63

Podstatná změna stávajících zařízení

Změna maximálního vstupního množství organických rozpouštědel stávajícího zařízení, vyjádřeno jako denní průměr, za provozních podmínek jiných než uvádění zařízení do provozu, odstavování z provozu a údržby se považuje za podstatnou, pokud vede ke zvýšení emisí těkavých organických sloučenin o více než

25 % pro zařízení, které provádí buď činnosti spadající do pásma nižších prahových hodnot v případě položek 1, 3, 4, 5, 8, 10, 13, 16 nebo 17 části 2 přílohy VII, nebo činnosti spadající do některé z ostatních položek uvedených v části 2 přílohy VII, a které má roční spotřebu rozpouštědel nižší než 10 tun;

10 % pro všechna ostatní zařízení.

▼M1

Pokud se na stávajícím zařízení provádí podstatná změna nebo pokud se toto zařízení v důsledku podstatné změny poprvé dostane do oblasti působnosti této směrnice, považuje se ta část zařízení, která prošla podstatnou změnou, za nové zařízení.

▼B

V případě uskutečnění podstatné změny zkontroluje příslušný orgán, zda zařízení dodržuje požadavky této směrnice.

Článek 64

Výměna informací o nahrazování organických rozpouštědel

Komise pořádá výměnu informací s členskými státy, dotčeným odvětvím a nevládními organizacemi podporujícími ochranu životního prostředí o používání organických rozpouštědel a jejich potenciálních náhražek a o technikách, které mají nejmenší potenciální účinky na ovzduší, vodu, půdu, ekosystémy a lidské zdraví.

Výměna informací se pořádá ke všem těchto otázkám:

použití;

potenciální účinky na lidské zdraví, zejména v případě expozice na pracovišti;

potenciální účinky na životní prostředí;

hospodářské důsledky, zejména náklady a přínosy dostupných možností.

Článek 65

Přístup k informacím

Rozhodnutí příslušného orgánu, včetně nejméně jedné kopie povolení, a všechny jeho následné aktualizace se zpřístupní veřejnosti.

Veřejnosti se dále zpřístupní obecně závazná pravidla vztahující se na zařízení a seznam zařízení, jež jsou předmětem povolování a registrace.

Veřejnosti se zpřístupní rovněž výsledky monitorování emisí požadovaného podle článku 60, které má příslušný orgán k dispozici.

Odstavce 1 a 2 tohoto článku se použijí s výhradou omezení uvedených v čl. 4 odst. 1 a 2 směrnice 2003/4/ES.

KAPITOLA VI

ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ PRO ZAŘÍZENÍ NA VÝROBU OXIDU TITANIČITÉHO

Článek 66

Oblast působnosti

Tato kapitola se vztahuje na zařízení na výrobu oxidu titaničitého.

Článek 67

Zákaz odstraňování odpadu

Členské státy zakáží odstraňování níže uvedeného odpadu jeho umístěním do jakéhokoli vodního útvaru, moře nebo oceánu:

pevného odpadu;

matečných louhů vznikajících ve fázi filtrace po hydrolýze roztoku síranu titaničitého ze zařízení používajících sulfátový proces, včetně kyselého odpadu smíchaného s takovými louhy a obsahujícího celkem více než 0,5 % volné kyseliny sírové a různé těžké kovy a včetně matečných louhů zředěných tak, aby obsahovaly 0,5 % nebo méně volné kyseliny sírové;

odpadu ze zařízení používajících chloridový proces obsahujícího více než 0,5 % volné kyseliny chlorovodíkové a různé těžké kovy, včetně odpadu zředěného tak, aby obsahoval 0,5 % nebo méně volné kyseliny chlorovodíkové;

filtračních solí, kalů a kapalných odpadů vznikajících při úpravě (koncentraci nebo neutralizaci) s odpadem uvedeným v písmenech b) a c) a obsahujících různé těžké kovy, avšak nezahrnujících neutralizované a přefiltrované, popřípadě čištěné odpady, které obsahují těžké kovy pouze ve stopových množstvích a které mají před jakýmkoli zředěním hodnotu pH vyšší než 5,5.

Článek 68

Omezování emisí do vody

Emise ze zařízení do vody nesmějí překročit mezní hodnoty emisí stanovené v části 1 přílohy VIII.

Článek 69

Prevence a omezování emisí do ovzduší

Je nutno předejít emisím kapiček kyseliny ze zařízení.

Emise ze zařízení do ovzduší nesmějí překročit mezní hodnoty emisí stanovené v části 2 přílohy VIII.

Článek 70

Monitorování emisí

Členské státy zajistí monitorování emisí do vody, aby příslušný orgán mohl ověřovat dodržování podmínek povolení a článku 68.

Členské státy zajistí monitorování emisí do ovzduší, aby příslušný orgán mohl ověřovat dodržování podmínek povolení a článku 69. Toto monitorování zahrnuje alespoň monitorování emisí podle části 3 přílohy VIII.

▼M1

Monitorování se uskutečňuje v souladu s normami CEN, nebo nejsou-li normy CEN k dispozici, podle norem ISO nebo jiných vnitrostátních či mezinárodních norem, které zajistí získání údajů srovnatelné odborné kvality.

▼M1

KAPITOLA VIA

ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ PRO CHOV DRŮBEŽE A PRASAT

Článek 70a

Oblast působnosti

Tato kapitola se vztahuje na činnosti uvedené v příloze Ia, které dosahují kapacitních prahových hodnot uvedených v této příloze.

Článek 70b

Agregační pravidlo

Nacházejí-li se dvě nebo více zařízení zabývající se chovem hospodářských zvířat blízko sebe a mají-li stejného provozovatele, případně jsou-li taková zařízení pod kontrolou provozovatelů, kteří jsou v hospodářském nebo právním vztahu, přijmou členské státy opatření k zajištění toho, aby mohl příslušný orgán považovat tato zařízení pro účely výpočtu kapacitní prahové hodnoty uvedené v článku 70a za jeden celek.

Členské státy zajistí, aby pravidlo uvedené v prvním pododstavci nebylo používáno k obcházení povinností stanovených v této směrnici.

Do 5. srpna 2028 Komise po konzultaci s členskými státy zveřejní pokyny týkající se kritérií, podle kterých lze různá zařízení považovat za jeden celek podle odstavce 1.

Článek 70c

Povolení a registrace

Členské státy přijmou nezbytná opatření zajišťující, že žádné zařízení spadající do oblasti působnosti této kapitoly není provozováno bez povolení nebo bez registrace a že provoz všech zařízení v působnosti této kapitoly je v souladu s jednotnými podmínkami pro provozní pravidla podle článku 70i.

Členské státy mohou pro registraci zařízení použít jakýkoli podobný již existující postup, aby se zabránilo vytváření administrativní zátěže.

Členské státy mohou uplatnit povolovací řízení na intenzivní chov drůbeže a prasat:

s prostorem pro více než 40 000 kusů drůbeže;

s prostorem pro více než 2 000 prasat na porážku nad 30 kg; nebo

s prostorem pro více než 750 prasnic.

Členské státy mohou zahrnout požadavky na určité kategorie zařízení spadající do oblasti působnosti této kapitoly do obecně závazných pravidel uvedených v článku 6.

Členské státy stanoví postup pro registraci nebo udělování povolení pro zařízení, která spadají do oblasti působnosti této kapitoly. Tyto postupy zahrnují přinejmenším informace uvedené v odstavci 2.

Registrace nebo žádosti o povolení musí obsahovat alespoň popis následujících prvků:

zařízení a jeho činností;

druhu zvířete;

intenzity chovu v DJ na hektar vypočtené v souladu s přílohou Ia, v případě potřeby;

kapacity zařízení;

zdrojů emisí ze zařízení;

povahy a množství předpokládaných emisí ze zařízení do jednotlivých složek životního prostředí.

Žádosti musí též obsahovat netechnické shrnutí informací uvedených v odstavci 2.

Členské státy přijmou nezbytná opatření zajišťující, aby provozovatel neprodleně uvědomil příslušný orgán o jakýchkoli plánovaných podstatných změnách zařízení spadajících do působnosti této kapitoly, jež by mohly mít následky pro životní prostředí. Příslušný orgán v případě potřeby provede přezkum a aktualizaci povolení nebo požádá provozovatele, aby podal žádost o povolení nebo provedl novou registraci.

Komise posoudí dopady uplatňování provozních pravidel stanovených v článku 70i a do jedenácti let ode dne vstupu prováděcího aktu uvedeného v čl. 70i odst. 2 v platnost podá Evropskému parlamentu a Radě o výsledcích tohoto posouzení zprávu.

Článek 70d

Povinnosti provozovatele

Členské státy zajistí, aby provozovatel prováděl monitorování emisí a souvisejících úrovní environmentální výkonnosti v souladu s jednotnými podmínkami pro provozní pravidla uvedenými v článku 70i.

Údaje, které jsou předmětem monitorování, se získávají pomocí metod měření, nebo, není-li to proveditelné, pomocí metod výpočtu, např. za použití emisních faktorů. Metody použité pro získání údajů, které jsou předmětem monitorování, jsou popsány v provozních pravidlech.

Provozovatel vede záznamy o všech výsledcích monitorování a zpracovává je po dobu nejméně 5 let tak, aby bylo možné ověřit dodržování mezních hodnot emisí a mezních hodnot environmentální výkonnosti stanovených v provozních pravidlech.

V případě nedodržení mezních hodnot emisí a mezních hodnot environmentální výkonnosti stanovených v jednotných podmínkách pro provozní pravidla uvedených v článku 70i členské státy vyžadují, aby provozovatel přijal opatření nezbytná k zjednání nápravy v nejkratší možné době.

Provozovatel zajistí, aby veškeré hospodaření se statkovými hnojivy, včetně rozmetávání odpadu, vedlejších produktů živočišného původu nebo jiných zbytků vznikajících v daném zařízení probíhalo v souladu s nejlepšími dostupnými technikami uvedenými v provozních pravidlech a v dalších příslušných právních předpisech Unie, a aby nezpůsobovalo významné znečištění životního prostředí.

Článek 70e

Monitorování

Členské státy zajistí, aby bylo prováděno vhodné monitorování v souladu s jednotnými podmínkami pro provozní pravidla uvedenými v článku 70i.

Veškeré výsledky monitorování musí být zaznamenávány, zpracovávány a předkládány tak, aby příslušný orgán mohl ověřit splnění provozních podmínek, mezních hodnot emisí a mezních hodnot environmentální výkonnosti obsažených v obecných závazných pravidlech uvedených v článku 6 nebo v povolení.

Provozovatel poskytne příslušnému orgánu na jeho žádost bez prodlení údaje a informace uvedené v odstavci 2. Příslušný orgán může takovou žádost podat za účelem ověření souladu jednotnými podmínkami pro provozní pravidla. Příslušný orgán tuto žádost předloží, pokud žadatel z řad veřejnosti požádá o přístup k údajům nebo informacím uvedeným v odstavci 2.

Článek 70f

Nedodržení podmínek povolení

Členské státy zajistí, aby hodnoty emisí a úrovně environmentální výkonnosti byly monitorovány v souladu s jednotnými podmínkami pro provozní pravidla uvedenými v článku 70i a aby nepřekračovaly mezní hodnoty emisí a mezní hodnoty environmentální výkonnosti stanovené v uvedeném článku.

Členské státy zavedou účinný systém kontroly dodržování podmínek založený buď na inspekcích v oblasti životního prostředí, nebo na jiných opatřeních, s cílem ověřit dodržování požadavků stanovených v této kapitole.

V případě nedodržení požadavků stanovených v této kapitole zajistí členské státy, aby příslušný orgán kromě opatření přijatých provozovatelem podle článku 70d vyžadoval od provozovatele přijetí veškerých opatření nezbytných k bezodkladnému zjednání nápravy.

Pokud nedodržení požadavků způsobuje významné zhoršení místních podmínek ovzduší, vody nebo půdy, nebo pokud představuje nebo hrozí, že bude představovat významné nebezpečí pro lidské zdraví, pozastaví příslušný orgán provoz zařízení, dokud nebude zjednána náprava.

Článek 70g

Informování a účast veřejnosti

Členské státy zajistí, aby dotčená veřejnost dostávala včasnou a účinnou možnost účasti na řízení o

vypracování obecně závazných pravidel uvedených v článku 6 týkajících se povolení pro zařízení spadající do oblasti působnosti této kapitoly;

udělení povolení pro nové zařízení spadající do oblasti působnosti této kapitoly;

udělení aktualizovaného povolení v souladu s čl. 70c odst. 4 pro jakoukoli podstatnou změnu stávajícího zařízení spadajícího do oblasti působnosti této kapitoly nebo

registraci v případě, že nejsou přijata obecně závazná pravidla a členské státy povolují, aby zařízení bylo pouze registrováno.

Příslušný orgán zpřístupní veřejnosti, a to i automaticky prostřednictvím internetu, bezplatně a bez omezení přístupu na registrované uživatele, následující dokumenty a informace:

povolení nebo registraci;

výsledky konzultací konaných v souladu s odstavcem 1;

obecně závazná pravidla uvedená v článku 6, která se vztahují na zařízení spadající do oblasti působnosti této kapitoly, a

zprávy o inspekcích zařízení spadajících do oblasti působnosti této kapitoly.

Článek 70h

Přístup k právní ochraně

Členské státy zajistí, aby v souladu s příslušným vnitrostátním právním řádem měly osoby z řad dotčené veřejnosti možnost dosáhnout přezkumu soudem nebo jiným nezávislým a nestranným orgánem zřízeným ze zákona, a mohly tak napadat hmotněprávní nebo procesněprávní zákonnost jakýchkoli rozhodnutí, jednání nebo opomenutí podléhajících této kapitole, pokud je splněna jedna z těchto podmínek:

mají dostatečný zájem;

namítají porušení práva v případech, kdy to správní právo procesní členského státu požaduje jako předběžnou podmínku.

Aktivní legitimace v přezkumném řízení není podmíněna úlohou, kterou člen dotčené veřejnosti sehrál ve fázi účasti na rozhodovacím procesu podle této směrnice.

Přezkum musí být spravedlivý, nestranný, včasný, nesmí být nepřiměřeně nákladný a musí poskytovat přiměřené a účinné mechanismy nápravy, případně včetně předběžných opatření.

Členské státy stanoví, v jaké fázi mohou být rozhodnutí, jednání nebo opomenutí napadena.

Článek 70i

Jednotné podmínky pro provozní pravidla

Komise před stanovením jednotných podmínek pro provozní pravidla v souladu s odstavcem 2 uspořádá výměnu informací mezi členskými státy, dotčenými odvětvími, nevládními organizacemi, které podporují ochranu životního prostředí, a Komisí. Tato výměna informací se týká zejména:

úrovní emisí a environmentální výkonnosti zařízení a technik a dalších opatření v souladu s přílohou III;

používaných technik, souvisejícího monitorování, mezisložkových vlivů, ekonomické a technické proveditelnosti a rozvoje v těchto oblastech;

nejlepších dostupných technik určených po posouzení otázek uvedených v písmenech a) a b);

nově vznikajících technik.

Komise do 1. září 2026 přijme prováděcí akt, kterým stanoví jednotné podmínky pro provozní pravidla pro každou z činností uvedených v příloze Ia.

Tyto jednotné podmínky pro provozní pravidla musí být v souladu s používáním nejlepších dostupných technik pro činnosti uvedené v příloze Ia a zohledňovat povahu, typ, velikost a intenzitu chovu těchto zařízení, velikost stád jednotlivých druhů zvířat ve smíšených zemědělských podnicích a specifika systémů chovu na pastvinách, kdy jsou zvířata chována ve vnitřních zařízeních pouze sezónně. Obsahují rovněž orientační informace o nově vznikajících technikách, jsou-li k dispozici.

Tento prováděcí akt se přijme přezkumným postupem podle čl. 75 odst. 2.

Členské státy zajistí, aby příslušný orgán sledoval vývoj nejlepších dostupných technik nebo aby byl informován o tomto vývoji i o zveřejnění všech nových či aktualizovaných jednotných podmínek pro provozní pravidla.

▼B

KAPITOLA VII

USTANOVENÍ O VÝBORU, PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ

Článek 71

Příslušné orgány

Členské státy určí orgány příslušné pro plnění povinností vyplývajících z této směrnice.

Článek 72

Podávání zpráv členskými státy

Členské státy zajistí, aby měla Komise k dispozici informace o uplatňování této směrnice, o reprezentativních údajích o emisích a ostatních formách znečištění, o mezních hodnotách emisí, o uplatňování nejlepších dostupných technik v souladu s články 14 a 15, zejména o udělení výjimek v souladu s čl. 15 odst. 4, a o pokroku ve vývoji a používání nově vznikajících technik v souladu s článkem 27. ►C1 Členské státy předkládají tyto informace v elektronické podobě. ◄

▼M1

Druh, formát a četnost informací, které mají být poskytovány podle odstavce 1 tohoto článku, se stanoví regulativním postupem podle čl. 75 odst. 2. Prováděcí rozhodnutí, kterým se stanoví druh, formát a četnost informací, které mají být poskytovány podle odstavce 1 tohoto článku, se aktualizuje, kdykoli je to nezbytné, ale nejpozději do 5. srpna 2026.

▼B

U všech spalovacích zařízení, na která se vztahuje kapitola III této směrnice, provádějí členské státy ode dne 1. ledna 2016 jednou ročně inventuru emisí oxidu siřičitého, oxidů dusíku a tuhých znečišťujících látek a energetického příkonu.

S ohledem na agregační pravidla uvedená v článku 29 se příslušnému orgánu předkládají pro každé spalovací zařízení tyto údaje:

celkový jmenovitý tepelný příkon (MW) spalovacího zařízení;

druh spalovacího zařízení: kotel, plynová turbína, plynový motor, naftový motor, jiné (s uvedením druhu zařízení);

datum zahájení provozu spalovacího zařízení;

celkové roční emise (v tunách za rok) oxidu siřičitého, oxidů dusíku a tuhých znečišťujících látek (jako celkových suspendovaných částic);

počet provozních hodin spalovacího zařízení;

celkovou roční výši energetického příkonu vztaženou na výhřevnost (TJ/rok) rozčleněnou na tyto kategorie paliva: černé uhlí, hnědé uhlí, biomasa, rašelina, ostatní tuhá paliva (s uvedením druhu), kapalná paliva, zemní plyn, ostatní plyny (s uvedením druhu).

Údaje, které jsou každý rok získávány pro jednotlivá zařízení v rámci těchto inventur, se na požádání zpřístupní Komisi.

Přehled inventur se zpřístupní Komisi každé tři roky, a to během dvanácti měsíců po skončení posuzovaného tříletého období. V tomto přehledu jsou samostatně uváděny údaje pro spalovací zařízení v rafineriích.

Komise do 24 měsíců po skončení posuzovaného tříletého období zpřístupní členských státům a veřejnosti přehled obsahující srovnání a vyhodnocení údajů z těchto inventur, v souladu se směrnicí 2003/4/ES.

Počínaje 1. lednem 2016 členské státy každý rok předkládají Komisi zprávy obsahující tyto údaje:

pro spalovací zařízení, na něž se vztahuje článek 31, obsah síry v používaných domácích tuhých palivech a dosažený stupeň odsíření, v průměru za každý měsíc; v průběhu prvního roku uplatňování článku 31 se uvádí také technické odůvodnění, proč není možné splnit mezní hodnoty emisí uvedené v čl. 30 odst. 2 a 3; a

pro spalovací zařízení, jejichž roční provoz v klouzavém průměru za pět let nepřesahuje dobu 1 500 provozních hodin za rok, počet provozních hodin za rok.

Článek 73

Přezkum

►M1

Do 30. června 2028 a poté každých 5 let předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu obsahující posouzení uplatňování této směrnice. Zpráva obsahuje informace o činnostech, pro něž byly nebo nebyly přijaty závěry o BAT podle čl. 13 odst. 5 této směrnice, zohledňuje dynamiku inovací, včetně nově vznikajících technik, potřebu dalších opatření k předcházení znečištění a přezkum uvedený v článku 8 směrnice 2003/87/ES.

Zpráva obsahuje hodnocení týkající se nezbytných opatření na úrovni Unie v podobě přijetí nebo aktualizace celounijních minimálních požadavků pro mezní hodnoty emisí a pravidla monitorování a dosahování souladu pro činnosti v rámci závěrů o BAT přijatých v období předchozích pěti let, a to na základě těchto kritérií:

vliv daných činností na životní prostředí jako celek a na lidské zdraví;

stav zavádění nejlepších dostupných technik u dotčených činností.

◄

Hodnocení zohlední stanovisko fóra uvedeného v čl. 13 odst. 4.

Kapitola III a příloha V této směrnice jsou chápány tak, že představují celounijní minimální požadavky v případě velkých spalovacích zařízení.

V případě potřeby se ke zprávě přiloží legislativní návrhy. Je-li v hodnocení uvedeném v druhém pododstavci tato potřeba zjištěna, obsahují legislativní návrhy ustanovení týkající se stanovení nebo aktualizace celounijních minimálních požadavků pro mezní hodnoty emisí a pravidla monitorování a posouzení souladu pro dotčené činnosti.

Komise do 31. prosince 2012 přezkoumá potřebu kontrolovat emise:

ze spalování paliva v zařízeních s celkovým jmenovitým tepelným příkonem nižším než 50 MW,

z intenzivního chovu dobytka a

z rozmetávání hnojiv.

Komise výsledky tohoto přezkumu sdělí Evropskému parlamentu a Radě a případně je doplní legislativním návrhem.

▼M1

Komise za použití metodiky založené na důkazech a s přihlédnutím ke zvláštnostem odvětví posoudí, zda je třeba přijmout opatření Unie:

ke komplexnímu řešení emisí z chovu hospodářských zvířat v Unii, zejména skotu a

k dalšímu plnění cíle celosvětové ochrany životního prostředí, pokud jde o produkty uváděné na trh Unie, prostřednictvím prevence a kontroly emisí z chovu hospodářských zvířat a způsobem, který je v souladu s mezinárodními závazky Unie.

Komise podá o výsledcích tohoto posouzení zprávu Evropskému parlamentu a Radě do 31. prosince 2026. V případě potřeby bude ke zprávě přiložen legislativní návrh.

▼M1

Komise přezkoumá:

potřebu regulovat emise z průzkumu a těžby ropy a zemního plynu na pevnině a na moři;

potřebu regulovat emise z těžby neenergetických průmyslových nerostů používaných v jiných průmyslových odvětvích než ve stavebnictví a z jejich zpracování na místě a potřebu regulovat emise z nově prováděné těžby rud v Unii a z jejich zpracování na místě;

potřebu revidovat prahovou hodnotu činnosti uvedenou v příloze I pro výrobu vodíku elektrolýzou vody.

Komise zahrne výsledky tohoto přezkumu do první ze zpráv, jež je povinna Evropskému parlamentu a Radě podávat podle prvního odstavce.

▼M1

Článek 74

Změny příloh

Aby mohla být ustanovení této směrnice přizpůsobena vědeckému a technickému pokroku na základě nejlepších dostupných technik, přijímá Komise akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 76, pokud jde o přizpůsobení částí 3 a 4 přílohy V, částí 2, 6, 7 a 8 přílohy VI a částí 5, 6, 7 a 8 přílohy VII takovému vědeckému a technickému pokroku.

Před přijetím aktu v přenesené pravomoci povede Komise v souladu s tímto článkem náležité konzultace se zúčastněnými stranami.

Komise zveřejní příslušné studie a analýzy použité při přípravě aktu v přenesené pravomoci přijatého v souladu s tímto článkem, a to nejpozději při přijetí tohoto aktu v přenesené pravomoci.

Článek 75

Postup projednávání ve výboru

Komisi je nápomocen výbor. Tento výbor je výborem ve smyslu nařízení (EU) č. 182/2011.

Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 5 nařízení (EU) č. 182/2011.

Článek 76

Výkon přenesené pravomoci

Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci je svěřena Komisi za podmínek stanovených v tomto článku.

Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedené v článku 27d, čl. 48 odst. 5 a článku 74 je svěřena Komisi na dobu pěti let od 1. srpna 2024. Komise vypracuje zprávu o přenesení pravomoci nejpozději devět měsíců před koncem tohoto pětiletého období. Přenesení pravomoci se automaticky prodlužuje o stejně dlouhá období, pokud Evropský parlament ani Rada nevysloví proti takovému prodloužení námitku nejpozději tři měsíce před koncem každého období.

Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomoci uvedené v článku 27d, čl. 48 odst. 5 a článku 74 kdykoliv zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomoci v něm určené. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci.

Před přijetím aktu v přenesené pravomoci Komise vede konzultace s odborníky jmenovanými jednotlivými členskými státy v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů.

Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.

Akt v přenesené pravomoci přijatý podle článku 27d, čl. 48 odst. 5 nebo článku 74 vstoupí v platnost, pouze pokud proti němu Evropský parlament nebo Rada nevysloví námitky ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen, nebo pokud Evropský parlament i Rada před uplynutím této lhůty informují Komisi o tom, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsíce.

▼M1 —————

▼M1

Článek 79

Sankce

Aniž jsou dotčeny povinnosti členských států podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/99/ES ( 22 ),stanoví členské státy pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých podle této směrnice a přijmou veškerá opatření nezbytná k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

Sankce uvedené v odstavci 1 zahrnují správní finanční sankce, které osoby, jež předpisy porušily, fakticky připraví o hospodářský prospěch, který jim tímto jednáním vznikl.

V případě nejzávažnějších porušení předpisů právnickou osobou činí maximální výše správních finančních sankcí uvedených v prvním pododstavci nejméně 3 % ročního obratu dotčeného provozovatele v Unii v účetním roce předcházejícím roku, v němž byla sankce uložena.

Členské státy mohou navíc nebo místo toho uplatnit trestní sankce, pokud jsou stejně účinné, přiměřené a odrazující jako správní finanční sankce uvedené v tomto článku.

Členské státy zajistí, aby sankce stanovené podle tohoto článku náležitě zohledňovaly:

povahu, závažnost a rozsah porušení;

populaci nebo oblast dotčené porušením, přičemž se přihlédne k dopadu tohoto porušení na cíl dosáhnout vysoké úrovně ochrany lidského zdraví a životního prostředí;

zda k porušení došlo opakovaně nebo jednorázově;

Členské státy neprodleně oznámí Komisi pravidla a opatření uvedená v odstavci 1 a veškeré jejich pozdější změny.

▼M1

Článek 79a

Náhrada

Členské státy zajistí, aby v případě, že dojde ke škodě na lidském zdraví v důsledku porušení vnitrostátních opatření přijatých podle této směrnice, měly dotčené osoby právo požadovat a získat náhradu této škody od příslušných fyzických nebo právnických osob.

Členské státy zajistí, aby vnitrostátní pravidla a postupy týkající se nároků na náhradu škody byly navrhovány a uplatňovány tak, aby neznemožňovaly nebo nadměrně neztěžovaly výkon práva na náhradu škody způsobené porušením podle odstavce 1.

Členské státy mohou stanovit promlčecí lhůty pro podání žaloby o náhradu škody uvedené v odstavci 1. Tyto lhůty nezačnou běžet dříve, než je dané porušování ukončeno a než se osoba požadující odškodnění dozví nebo se podle rozumného předpokladu mohla dozvědět, že jí vznikla újma v důsledku porušení podle odstavce 1.

▼B

Článek 80

Provedení

Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s článkem 2, čl. 3 body 8, 11 až 15, 18 až 23, 26 až 30 a 34, 38 a 41, čl. 4 odst. 2 a 3, článkem 7, články 8 a 10, čl. 11 písm. e) a h), čl. 12 odst. 1 písm. e) a h), čl. 13 odst. 7, čl. 14 odst. 1 písm. c) bodem ii) a písm. d), e), f) a h) a odst. 2 až 7, čl. 15 odst. 2 až 5, články 16, 17 a 19, čl. 21 odst. 2 až 5, články 22, 23, 24, 27, 28 a 29, čl. 30 odst. 1, 2, 3, 4, 7 a 8, články 31 až 36, články 38 a 39, čl. 40 odst. 2 a 3, články 42 a 43, čl. 45 odst. 1, článkem 58, čl. 59 odst. 5, článkem 63, čl. 65 odst. 3, články 69 až 72 a článkem 79 a s prvním pododstavcem a body 1.1 a 1.4, bodem 2.5 písm. b), body 3.1, 4 a 5, bodem 6.1 písm. c), bodem 6.4 písm. b) a body 6.6, 6.10 a 6.11 přílohy I, přílohou II, bodem 12 přílohy III, přílohou V, částí 1 písm. b), částí 4 body 2.2, 2.4, 3.1 a 3.2, částí 6 body 2.5 a 2.6 a částí 8 bodem 1.1 písm. d) přílohy VI, částí 4 bodem 2, částí 5 bodem 1 a částí 7 bodem 3 přílohy VII a částí 1 bodem 1 a bodem 2 písm. c), částí 2 body 2 až 3 a částí 3 přílohy VIII do 7. ledna 2013.

Tyto předpisy použijí od téhož dne.

Tyto předpisy přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.

Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

Článek 81

Zrušení

Směrnice 78/176/EHS, 82/883/EHS, 92/112/EHS, 1999/13/ES, 2000/76/ES a 2008/1/ES ve znění aktů uvedených v části A přílohy IX se zrušují s účinkem ode dne 7. ledna 2014, aniž jsou dotčeny povinnosti členských států týkající se lhůt pro provedení směrnic uvedených v části B přílohy IX ve vnitrostátním právu.

Směrnice 2001/80/ES ve znění aktů uvedených v části A přílohy IX se zrušuje s účinkem od dne 1. ledna 2016, aniž jsou dotčeny povinnosti členských států týkající se lhůt pro provedení směrnic uvedených v části B přílohy IX ve vnitrostátním právu.

Odkazy na zrušené směrnice se považují za odkazy na tuto směrnici v souladu se srovnávací tabulkou obsaženou v příloze X.

Článek 82

Přechodná ustanovení

Na zařízení provozující činnosti uvedené v bodě 1.1 pro činnosti s celkovým jmenovitým tepelným příkonem více než 50 MW, bodech 1.2 a 1.3, bodě 1.4 písm. a), bodech 2.1 až 2.6, bodech 3.1 až 3.5, bodech 4.1 až 4.6 pro činnosti týkající se výroby chemickým zpracováním, bodech 5.1 a 5.2 pro činnosti, na které se vztahuje směrnice 2008/1/ES, bodě 5.3 písm. a) bodech i) a ii), bodě 5.4, bodě 6.1 písm. a) a b), bodech 6.2 a 6.3, bodě 6.4. písm. a), písm. b) pro činnosti, na které se vztahuje směrnice 2008/1/ES a písm. c) a bodech 6.5 až 6.9 přílohy I, která jsou v provozu, kterým bylo uděleno povolení nebo jejichž provozovatelé podali úplnou žádost o povolení před 7. lednem 2013 a která byla uvedena do provozu nejpozději 7. ledna 2014, použijí členské státy právní a správní předpisy přijaté v souladu s čl. 80 odst. 1 ode dne 7. ledna 2014, s výjimkou kapitoly III a přílohy V.

Na zařízení provozující činnosti uvedené v bodě 1.1 pro činnosti s celkovým jmenovitým tepelným příkonem 50 MW, bodě 1.4 písm. b), bodech 4.1 až 4.6 pro činnosti týkající se výroby biologickým zpracováním, bodech 5.1 a 5.2 pro činnosti na které se nevztahuje směrnice 2008/1/ES, bodě 5.3 písm. a), bodech iii), iv) a v), bodě 5.3 písm. b), bodech 5.5 a 5.6, bodě 6.1 písm. c), bodě 6.4 písm. b) pro činnosti, na které se nevztahuje směrnice 2008/1/ES, a bodech 6.10 a 6.11 přílohy I, která jsou v provozu před 7. lednem 2013, použijí členské státy právní a správní předpisy přijaté v souladu s touto směrnicí ode dne 7. července 2015, s výjimkou kapitol III a IV a příloh V a VI.

Na spalovací zařízení uvedená v čl. 30 odst. 2 použijí členské státy právní a správní předpisy přijaté v souladu s čl. 80 odst. 1, aby bylo dosaženo souladu s kapitolou III a přílohou V, od 1. ledna 2016.

Na spalovací zařízení uvedená v čl. 30 odst. 3 členské státy ode dne 7. ledna 2013 již dále nepoužívají směrnici 2001/80/ES.

Na spalovací zařízení, která spoluspalují odpad, se část 4 bod 3.1 přílohy VI použije

do dne 31. prosince 2015 v případě spalovacích zařízení uvedených v čl. 30 odst. 2;

▼C1

ode dne 6. ledna 2013 v případě spalovacích zařízení uvedených v čl. 30 odst. 3.

▼B

Na spalovací zařízení, která spoluspalují odpad, se část 4 bod 3.2 přílohy VI použije

ode dne 1. ledna 2016 v případě spalovacích zařízení uvedených v čl. 30 odst. 2;

ode dne 7. ledna 2013 v případě spalovacích zařízení uvedených v čl. 30 odst. 3.

Článek 58 se použije ode dne 1. června 2015. Do té doby látky nebo směsi, které jsou z důvodu obsahu těkavých organických sloučenin klasifikovány podle nařízení (ES) č. 1272/2008 jako karcinogenní, mutagenní nebo toxické pro reprodukci a kterým jsou přiřazeny standardní věty o nebezpečnosti H340, H350, H350i, H360D nebo H360F či standardní věty označující specifickou rizikovost R45, R46, R49, R60 nebo R61 nebo které jsou těmito větami označovány, musí být co nejdříve a v nejvyšší možné míře nahrazeny méně škodlivými látkami nebo směsmi.

Ustanovení čl. 59 odst. 5 se použije ode dne 1. června 2015. Do té doby se za účelem ochrany lidského zdraví a životního prostředí emise těkavých organických sloučenin, kterým jsou přiřazeny standardní věty o nebezpečnosti H340, H350, H350i, H360D nebo H360F či standardní věty označující specifickou rizikovost R45, R46, R49, R60 nebo R61 nebo které musí být těmito větami označovány, a emise halogenovaných těkavých organických sloučenin, kterým jsou přiřazeny standardní věty o nebezpečnosti H341 nebo H351 či věty označující specifickou rizikovost R40 nebo R68 nebo které musí být těmito větami označovány, omezují v podmínkách záchytu do té míry, do jaké je to technicky a ekonomicky proveditelné, přičemž nesmějí překračovat příslušné mezní hodnoty emisí stanovené v části 4 přílohy VII.

Část 4 bod 2 přílohy VII se použije ode dne 1. června 2015. Do té doby musí být v případě emisí halogenovaných těkavých organických sloučenin, jimž jsou přiřazeny standardní věty o nebezpečnosti H341 nebo H351 či standardní věty označující specifickou rizikovost R40 nebo R68 nebo které musí být těmito větami označovány, o celkovém hmotnostním toku všech sloučenin, které jsou příčinou označení H341 nebo H351 či označení R40 nebo R68, větším nebo rovném 100 g/h dodržena mezní hodnota emisí 20 mg/Nm3. Tato mezní hodnota emisí se týká součtu hmotností jednotlivých sloučenin.

Článek 83

Vstup v platnost

Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Článek 84

Určení

Tato směrnice je určena členským státům.

PŘÍLOHA I

Kategorie činností podle článku 10

Níže uváděné prahové hodnoty jsou obecně udávány ve vztahu k výrobním kapacitám anebo jinému výstupu průmyslové činnosti. Je-li ve stejném zařízení provozováno několik činností, které spadají pod týž popis činnosti zahrnující prahovou hodnotu, kapacity výstupů z těchto činností se sčítají. Pokud jde o činnosti v oblasti nakládání s odpady, použije se tento výpočet na úrovni činností 5.1, 5.3 písm. a) a 5.3 písm. b).

Komise vypracuje pokyny

ke vztahu mezi činnostmi v oblasti nakládání s odpady popsanými v této příloze a činnostmi v oblasti nakládání s odpady popsanými v přílohách I a II směrnice 2008/98/ES a

k výkladu pojmu „průmyslové měřítko“ ve vztahu k popisu činností chemického průmyslu uvedených v této příloze.

1. Energetika

1.1.	Spalování paliv v zařízeních o celkovém jmenovitém tepelném příkonu 50 MW nebo více.

1.2.	Rafinace minerálních olejů a plynů.

1.3.	Výroba koksu.

▼M1

1.4.	Zplyňování, zkapalňování nebo pyrolýza: a) černého uhlí; b) jiných paliv v zařízeních o celkovém jmenovitém tepelném příkonu 20 MW nebo více.

▼B

2. Výroba a zpracování kovů

2.1.	Pražení nebo slinování kovové rudy (včetně sirníkové rudy).

2.2.	Výroba surového železa nebo oceli (z prvotních nebo druhotných surovin), včetně kontinuálního lití, o kapacitě větší než 2,5 t za hodinu.

▼M1

2.3.

Zpracování železných kovů:

provoz válcoven za tepla o kapacitě větší než 20 t surové oceli za hodinu;

aa)

provoz válcoven za studena o kapacitě větší než 10 t surové oceli za hodinu;

provoz kováren s buchary o energii větší než 50 kJ na jeden buchar;

ba)

provoz kováren s kovacími lisy, jejichž síla přesahuje 30 meganewtonů (MN) na jeden lis;

nanášení ochranných povlaků z roztavených kovů se zpracovávaným množstvím větším než 2 tuny surové oceli za hodinu.

▼B

2.4.	Provoz sléváren železných kovů o výrobní kapacitě větší než 20 t za den.

2.5.

Zpracování neželezných kovů:

výroba surových neželezných kovů z rudy, koncentrátů nebo druhotných surovin metalurgickými, chemickými nebo elektrolytickými postupy;

tavení, včetně slitinování, neželezných kovů, včetně přetavovaných produktů a provoz sléváren neželezných kovů o kapacitě tavení větší než 4 t za den u olova a kadmia nebo 20 t za den u všech ostatních kovů.

2.6.	Povrchová úprava kovů nebo plastických hmot s použitím elektrolytických nebo chemických postupů, je-li obsah lázní větší než 30 m3.

▼M1

2.7.	Výroba baterií jiných než výhradně montovaných s výrobní kapacitou 15 000 tun bateriových článků (katoda, anoda, elektrolyt, separátor, kapsle) nebo více za rok.

▼B

3. Zpracování nerostů

3.1.

Výroba cementu, vápna a oxidu hořečnatého:

výroba cementového slínku v rotačních pecích o výrobní kapacitě větší než 500 t za den nebo v jiných pecích o výrobní kapacitě větší než 50 t za den;

výroba vápna v pecích o výrobní kapacitě větší než 50 t za den;

výroba oxidu hořečnatého v pecích o výrobní kapacitě větší než 50 t za den.

3.2.	Výroba azbestu nebo produktů na bázi azbestu.

3.3.	Výroba skla, včetně skleněných vláken, o kapacitě tavení větší než 20 t za den.

3.4.	Tavení nerostných materiálů, včetně výroby nerostných vláken, o kapacitě tavení větší než 20 t za den.

▼M1

3.5.	Výroba keramických produktů vypalováním, zejména krytinových tašek, cihel, žáruvzdorných tvárnic, obkládaček, kameniny nebo porcelánu: a) o výrobní kapacitě vyšší než 75 tun za den nebo b) o kapacitě pece větší než 4 m3 a s hustotou vsázky větší než 300 kg/m3 na pec.

▼M1

3.6.	Těžba, včetně úpravy (operace, jako je například rozmělňování, kontrola velikosti, obohacování a zušlechťování), následujících rud na místě v průmyslovém měřítku: bauxitu, chromu, kobaltu, mědi, zlata, železa, olova, lithia, manganu, niklu, palladia, platiny, cínu, wolframu a zinku.

▼B

4. Chemický průmysl

Pro účely tohoto oddílu se u kategorií činností uvedených v této části „výrobou“ rozumí výroba látek nebo skupin látek uvedených v bodech 4.1 až 4.6 na základě chemického nebo biologického zpracování v průmyslovém měřítku.

4.1.

Výroba organických chemických látek, jako jsou

jednoduché uhlovodíky (lineární nebo cyklické, nasycené nebo nenasycené, alifatické nebo aromatické);

kyslíkaté deriváty uhlovodíků, jako alkoholy, aldehydy, ketony, karboxylové kyseliny, estery a směsi esterů, acetáty, ethery, peroxidy a epoxidové pryskyřice;

organické sloučeniny síry;

organické sloučeniny dusíku, jako aminy, amidy, nitroderiváty, nitrily, kyanatany a isokyanatany;

organické sloučeniny fosforu;

halogenderiváty uhlovodíků;

organokovové sloučeniny;

plastické hmoty (polymery, syntetická vlákna a vlákna na bázi celulózy);

syntetické kaučuky;

barviva a pigmenty;

povrchově aktivní látky.

4.2.

Výroba anorganických chemických látek, jako jsou:

▼M1

plyny, jako čpavek, chlor nebo chlorovodík, fluor nebo fluorovodík, oxidy uhlíku, sloučeniny síry, oxidy dusíku, vodík s výjimkou vodíku vyrobeného elektrolýzou vody, oxid siřičitý a karbonylchlorid;

▼C1

kyseliny, jako kyselina chromová, kyselina fluorovodíková, kyselina fosforečná, kyselina dusičná, kyselina chlorovodíková, kyselina sírová, oleum a kyselina siřičitá;

▼B

zásady, jako hydroxid amonný, hydroxid draselný a hydroxid sodný;

soli, jako chlorid amonný, chlorečnan draselný, uhličitan draselný, uhličitan sodný, perboritan a dusičnan stříbrný;

nekovy, oxidy kovů či jiné anorganické sloučeniny, jako karbid vápníku, křemík a karbid křemíku.

4.3.	Výroba hnojiv na bázi fosforu, dusíku a draslíku (jednoduchých nebo směsných).

4.4.	Výroba prostředků na ochranu rostlin nebo biocidů.

4.5.	Výroba farmaceutických produktů, včetně meziproduktů.

4.6.	Výroba výbušnin.

5. Nakládání s odpady

5.1.

Odstraňování nebo využívání nebezpečných odpadů při kapacitě větší než 10 t za den a zahrnující jednu nebo více z těchto činností:

biologická úprava;

fyzikálně-chemická úprava;

mísení nebo směšování před zahájením některé z dalších činností uvedených v bodech 5.1 a 5.2;

opětovné balení před zahájením některé z dalších činností uvedených v bodech 5.1 a 5.2;

zpětné získávání či regenerace rozpouštědel;

recyklace či zpětné získávání anorganických látek jiných než kovy nebo sloučeniny kovů;

regenerace kyselin nebo zásad;

využití složek používaných ke snižování znečištění;

využití složek katalyzátorů;

rafinace olejů nebo jiné opětovné použití olejů;

ukládání do povrchových úložišť.

5.2.	Odstranění nebo využití odpadu v zařízeních na spalování odpadu nebo v zařízeních na spoluspalování odpadu a) při kapacitě větší než 3 t za hodinu v případě odpadu jiného než nebezpečného; b) při kapacitě větší než 10 t za den v případě nebezpečného odpadu.

▼M1

5.3.

Odstraňování odpadů neklasifikovaných jako nebezpečné o kapacitě nad 50 t za den a zahrnující jednu nebo více z následujících činností, s výjimkou činností, na které se vztahuje směrnice Rady 91/271/EHS ( 23 ):

biologická úprava, například anaerobní digesce nebo společná digesce;

ii)

fyzikálně-chemická úprava;

iii)

předúprava odpadů pro spalování nebo spoluspalování;

iv)

úprava strusky a popela;

úprava kovových odpadů v drtičích, včetně odpadních elektrických a elektronických zařízení, vozidel s ukončenou životností a jejich součástí.

využití nebo využití kombinované s odstraněním jiných než nebezpečných odpadů, při kapacitě větší než 75 t za den a za použití jedné či více z níže uvedených činností, s výjimkou činností, na něž se vztahuje směrnice 91/271/EHS:

biologická úprava, například anaerobní digesce;

ii)

předúprava odpadů pro spalování nebo spoluspalování;

iii)

úprava strusky a popela;

iv)

úprava kovových odpadů v drtičích, včetně odpadních elektrických a elektronických zařízení, vozidel s ukončenou životností a jejich součástí.

Je-li jedinou z použitých činností úpravy odpadu anaerobní digesce, činí prahová hodnota pro kapacitu u této činnosti 100 t za den.

▼B

5.4.	Skladování na skládkách ve smyslu čl. 2 písm. g) směrnice Rady 1999/31/ES ze dne 26. dubna 1999 o skládkách odpadů ( 24 ), které přijímají více než 10 t odpadu za den nebo mají celkovou kapacitu větší než 25 000 t, s výjimkou skládek inertního odpadu.

5.5.	►C1 Dočasné skladování nebezpečného odpadu, na něž se nevztahuje bod 5.4, před provedením činností uvedených v bodech 5.1, 5.2, 5.4 a 5.6 o celkovém objemu větším než 50 tun, s výjimkou dočasného skladování před sběrem na místě, kde odpad vzniká. ◄

5.6.	Podzemní uložení nebezpečného odpadu o celkové kapacitě větší než 50 tun.

6. Ostatní činnosti

6.1.

Výroba v průmyslových zařízeních

buničiny ze dřeva nebo jiných vláknitých materiálů;

papíru nebo lepenky při výrobní kapacitě větší než 20 t za den;

jednoho či více následujících druhů desek na bázi dřeva: desky z orientovaných třísek, dřevotřískové desky nebo dřevovláknité desky, při výrobní kapacitě větší než 600 m3 za den.

▼M1

6.2.	Předúprava (operace jako praní, bělení, mercerace), barvení nebo konečná úprava textilních vláken či textilií při kapacitě zpracování větší než 10 t za den.

▼B

6.3.	Vydělávání kůží a kožešin při zpracovatelské kapacitě větší než 12 t hotových výrobků za den.

6.4.

Provozování jatek o kapacitě porážky větší než 50 t za den.

Úprava a zpracování, jiné než výlučně balení, následujících surovin, a to bez ohledu na to, zda dříve byly nebo nebyly zpracovány, za účelem výroby potravin nebo krmiv

pouze ze surovin živočišného původu (jiných než výlučně mléka) při výrobní kapacitě větší než 75 t za den;

ii)

pouze ze surovin rostlinného původu při výrobní kapacitě větší než 300 t za den, nebo není-li zařízení žádný rok v nepřetržitém provozu po dobu delší než 90 po sobě jdoucích dní, 600 t za den;

iii)

ze surovin živočišného a rostlinného původu, ve formě kombinovaných nebo samostatných výrobků, při výrobní kapacitě v tunách za den větší než

—

75, pokud A je 10 nebo více; nebo

—

[300– (22,5 × A)] ve všech ostatních případech,

kde „A“ je podíl materiálu živočišného původu (v procentech hmotnostních) na výrobní kapacitě.

Do konečné hmotnosti výrobku se nezahrnuje balení.

Tento pododdíl se nepoužije, pokud je surovinou pouze mléko.

Úprava a zpracování pouze mléka při kapacitě odebíraného mléka větší než 200 t za den (průměrná roční hodnota).

▼M1

6.5.	Odstraňování a zpracování mrtvých těl zvířat nebo vedlejších produktů živočišného původu při kapacitě zpracování větší než 10 t za den.

6.6.	Elektrolýza vody pro výrobu vodíku při výrobní kapacitě větší než 50 tun za den.

▼B

6.7.

Povrchová úprava látek, předmětů nebo výrobků, používající organická rozpouštědla, zejména provádějící apreturu, potiskování, pokovování, odmašťování, nepromokavou úpravu, úpravu rozměrů, barvení, čištění nebo impregnaci, při spotřebě organických rozpouštědel vyšší než 150 kg za hodinu nebo než 200 t za rok.

6.8.	Výroba uhlíku (vysokoteplotní karbonizací černého uhlí) nebo elektrografitu vypalováním či grafitizací.

6.9.	Zachytávání toků CO2 ze zařízení, na něž se vztahuje tato směrnice, za účelem geologického ukládání podle směrnice 2009/31/ES.

6.10.

Konzervace dřeva a dřevěných výrobků chemickými látkami při výrobní kapacitě větší než 75 m3 za den, jiná než pouhé ošetření proti zabarvení běli.

6.11.

Nezávisle prováděné čištění odpadních vod, na které se nevztahuje směrnice 91/271/EHS a které jsou vypouštěny zařízením, na které se vztahuje kapitola II.

▼M1

PŘÍLOHA Ia

Činnosti podle článku 70a

Zařízení spadají do oblasti působnosti této přílohy, pokud provádějí jednu nebo více z následujících kategorií činností:

Chovají prasata v počtu 350 DJ nebo vyšším, s výjimkou chovu v režimu ekologické produkce v souladu s nařízením (EU) 201C/848 nebo s intenzitou chovu nižší než 2 DJ/hektar, kdy je daná plocha používána pouze pro pastvu nebo pěstování krmiv nebo pícnin používaných ke krmení zvířat a kde jsou zvířata po značnou část roku nebo sezónně chována venku.

Chovají pouze nosnice v počtu 300 DJ nebo vyšším nebo chovají pouze jiné kategorie drůbeže v počtu 280 DJ nebo vyšším. V zařízeních chovajících různé druhy drůbeže včetně nosnic činí prahová hodnota 280 DJ a kapacita se vypočítá za použití váhového faktoru ( *1 )0,93 pro nosnice.

Chovají jakoukoli kombinaci prasat nebo drůbeže v počtu 380 DJ nebo vyšším, s výjimkou chovu prasat v režimu ekologické produkce v souladu s nařízením (EU) 201C/848 nebo s intenzitou chovu nižší než 2 DJ/hektar, kdy je daná plocha používána pouze pro pastvu nebo pěstování krmiv nebo pícnin používaných ke krmení zvířat a kde jsou zvířata po značnou část roku nebo sezónně chována venku.

Při výpočtu velikosti chovu daného zařízení v DJ se vychází z těchto přepočítacích koeficientů:

prasata:

chovné prasnice ≥ 50 kg… 0,500

selata ≤ 20 kg … 0,027

ostatní prasata … 0,300

drůbež:

brojleři … 0,007

nosnice … 0,014

krůty … 0,030

kachny … 0,010

husy … 0,020

pštrosi … 0,350

ostatní drůbež… 0,001

▼M1

PŘÍLOHA II

Zásady, které je třeba dodržet při udělování výjimky podle čl. 15 odst. 5

Při udělování výjimek podle čl. 15 odst. 5 je nutno dodržovat tyto zásady:

1. Náklady

1.1. Náklady uvedené v čl. 15 odst. 5 jsou náklady na dodržování úrovní emisí spojených s nejlepšími dostupnými technikami a zahrnují jak kapitálové, tak provozní náklady. Širší sociální nebo ekonomické náklady do nich zahrnuty nejsou.

1.2. Hodnocení nákladů musí být kvantitativní a musí být podloženo kvalitativním hodnocením.

1.3. Náklady, které se při hodnocení zohledňují:

představují náklady na čistou hodnotu po odečtení všech finančních přínosů plynoucích z použití nejlepších dostupných technik;

zahrnují náklady na přístup k finančnímu kapitálu potřebnému k financování nejlepších dostupných technik;

se vypočtou na základě diskontní sazby, která zohledňuje rozdíly v peněžní hodnotě v průběhu času.

1.4. V žádosti o výjimku musí být jasně uveden zdroj těchto nákladů a metody použité k jejich výpočtu, včetně diskontní sazby uvedené v bodě 1.3 písm. c) a odhadu nejistot spojených s hodnocením nákladů.

1.5. Náklady vyhodnocené provozovatelem posoudí příslušný orgán na základě informací z jiných zdrojů, jako jsou například poskytovatelé technologií, recenzovaný vědecký výzkum, odborné posudky nebo údaje z jiných zařízení, kde byly nejlepší dostupné techniky instalovány v nedávné době.

2. Přínosy pro životní prostředí

2.1. Přínosy pro životní prostředí uvedené v čl. 15 odst. 4 jsou přínosy pro životní prostředí, které jsou v souladu s úrovněmi emisí spojenými s nejlepšími dostupnými technikami.

2.2. Hodnocení přínosů pro životní prostředí musí být kvantitativní (v peněžním vyjádření) a musí být podloženo kvalitativním hodnocením. Použijí se stanovené náklady na škody způsobené znečišťujícími látkami, pokud jsou k dispozici.

2.3. Při hodnocení přínosů pro životní prostředí se zohledňuje diskontní sazba uplatňovaná na všechny peněžně vyjádřené přínosy, která řeší rozdíly v hodnotách pro společnost v průběhu času.

2.4. V žádosti o výjimku musí být jasně uveden zdroj informací o přínosech pro životní prostředí a metody použité k výpočtu přínosů pro životní prostředí, včetně diskontní sazby uvedené v bodě 1.3 písm. c) a odhadu nejistot spojených s hodnocením přínosů pro životní prostředí.

2.5. Přínosy pro životní prostředí vyhodnocené provozovatelem posoudí příslušný orgán na základě odborného posudku nebo údajů z jiných zařízení, kde byly nejlepší dostupné techniky instalovány v nedávné době.

3. Nepřiměřenost nákladů ve srovnání s přínosy pro životní prostředí

3.1. Pro účely zjištění toho, zda dochází k nepřiměřenosti, se srovnávají náklady na dodržování úrovní emisí spojené s nejlepšími dostupnými technikami a přínosy tohoto dodržování.

3.2. Uvedený srovnávací mechanismus obsahuje tyto prvky:

metodu řešení nejistot při hodnocení nákladů a přínosů pro životní prostředí;

specifikaci rozpětí, o které by náklady měly převýšit přínosy pro životní prostředí.

▼B

PŘÍLOHA III

Kritéria pro určování nejlepších dostupných technik

1.	Použití nízkoodpadní technologie

▼M1

2.	Použití méně nebezpečných látek, včetně menšího užití látek vzbuzujících mimořádné obavy

▼B

3.	Podpora využívání a recyklace látek, které vznikají nebo se používají v technologickém procesu, a případně využívání a recyklaci odpadu

4.	Srovnatelné procesy, zařízení či provozní metody, které již byly úspěšně vyzkoušeny v průmyslovém měřítku

▼M1

5.	Technický rozvoj, včetně digitálních nástrojů, a vývoj vědeckých poznatků

▼B

6.	Povaha, účinky a množství dotyčných emisí

7.	Předpokládané termíny spuštění nových nebo stávajících zařízení

8.	Doba potřebná k zavedení nejlepší dostupné techniky

▼M1

9.	Spotřeba a druh surovin, včetně vody, používaných v technologickém procesu, účinnost využívání zdrojů, opětovné použití a dekarbonizace

10.	Požadavek předcházet celkovému dopadu emisí na životní prostředí, a to i na biologickou rozmanitost, a tyto celkové dopady emisí a jejich rizika pro biologickou rozmanitost omezit na minimum

11.	Požadavek předcházet haváriím a minimalizovat jejich následky pro životní prostředí a lidské zdraví

▼B

12.	Informace zveřejňované veřejnými mezinárodními organizacemi

PŘÍLOHA IV

Účast veřejnosti na rozhodování

▼M1

Následující informace musí být sděleny osobám z řad dotčené veřejnosti prostřednictvím veřejného oznámení nebo na internetových stránkách v počátečním stadiu rozhodovacího procesu nebo nejpozději, jakmile je možné tyto informace rozumně poskytnout:

▼B

žádost o povolení nebo případně návrh na aktualizaci povolení nebo podmínek povolení podle článku 21, včetně popisu prvků uvedených v čl. 12 odst. 1;

tam, kde je to použitelné, skutečnost, že rozhodnutí podléhá posouzení vnitrostátních nebo přeshraničních vlivů na životní prostředí nebo konzultacím mezi členskými státy podle článku 26;

údaje o orgánech příslušných vydat rozhodnutí, o orgánech, od kterých je možné obdržet příslušné informace, a o orgánech, na které se lze obracet s připomínkami či dotazy, a také údaje o lhůtách pro podávání připomínek či dotazů;

povaha možných rozhodnutí nebo návrh rozhodnutí, je-li k dispozici;

údaje o případném návrhu na aktualizaci povolení nebo podmínek povolení;

informace o tom, kdy, kde a jakým způsobem budou příslušné informace zpřístupněny;

podrobné podmínky účasti veřejnosti a konzultací stanovené podle bodu 5.

Členské státy zajistí, aby dotčené veřejnosti byly v přiměřených lhůtách zpřístupněny tyto informace:

v souladu s vnitrostátním právem hlavní zprávy a doporučení adresované příslušnému orgánu nebo orgánům v době, kdy byla dotčená veřejnost informována v souladu s bodem 1;

v souladu se směrnicí 2003/4/ES informace neuvedené v bodě 1, které jsou významné pro rozhodnutí podle článku 5 této směrnice a které budou dostupné až po informování dotčené veřejnosti v souladu s bodem 1.

▼M1

3.	Dotčená veřejnost má před přijetím rozhodnutí možnost včas a účinně předkládat příslušnému orgánu připomínky a stanoviska.

▼B

4.	Při rozhodování musí být náležitě přihlédnuto k výsledkům konzultací konaných podle této přílohy.

▼M1

5.	Pro jednotlivé fáze se stanoví přiměřené lhůty tak, aby bylo dost času na informování veřejnosti a aby dotčená veřejnost měla dost času na přípravu a účinnou účast na rozhodování ve věcech životního prostředí podle této přílohy.

▼B

PŘÍLOHA V

Technická ustanovení týkající se spalovacích zařízení

ČÁST 1

Mezní hodnoty emisí pro spalovací zařízení uvedená v čl. 30 odst. 2

Všechny mezní hodnoty emisí se počítají při teplotě 273,15 K, tlaku 101,3 kPa, po korekci na obsah vodní páry v odpadních plynech a při normovaném obsahu O2 6 % u pevných paliv, 3 % u spalovacích zařízení využívajících kapalná a plynná paliva, s výjimkou plynových turbín a plynových motorů, a 15 % u plynových turbín a plynových motorů.

Mezní hodnoty emisí (v mg/Nm3) pro SO2 pro spalovací zařízení využívající pevná nebo kapalná paliva, s výjimkou plynových turbín a plynových motorů

Celkový jmenovitý tepelný příkon (MW)	Černé a hnědé uhlí a další pevná paliva	Biomasa	Rašelina	Kapalná paliva
50–100	400	200	300	350
100–300	250	200	300	250
> 300	200	200	200	200

Pro spalovací zařízení, která využívají pevná paliva, kterým bylo uděleno povolení před 27. listopadem 2002 nebo jejichž provozovatel před tímto dnem podal úplnou žádost o povolení, která byla uvedena do provozu nejpozději 27. listopadu 2003 a která nejsou v provozu více než 1 500 provozních hodin za rok jako klouzavý průměr za pět let, platí mezní hodnota emisí pro SO2 ve výši 800 mg/Nm3.

Pro spalovací zařízení, která využívají kapalná paliva, kterým bylo uděleno povolení před 27. listopadem 2002 nebo jejichž provozovatel před tímto dnem podal úplnou žádost o povolení, která byla uvedena do provozu nejpozději 27. listopadu 2003 a která nejsou v provozu více než 1 500 provozních hodin za rok jako klouzavý průměr za dobu pěti let, platí mezní hodnota emisí pro SO2 ve výši 850 mg/Nm3 v případě zařízení s celkovým jmenovitým tepelným příkonem nepřesahujícím 300 MW a ve výši 400 mg/Nm3 v případě zařízení s celkovým jmenovitým tepelným příkonem vyšším než 300 MW.

Na část spalovacího zařízení, která vypouští odpadní plyny jedním či více samostatnými průduchy v rámci společného komína a která není v provozu více než 1 500 provozních hodin za rok jako klouzavý průměr za dobu pěti let, se mohou vztahovat mezní hodnoty stanovené v předchozích dvou pododstavcích ve vztahu k celkovému jmenovitému tepelnému příkonu celého spalovacího zařízení. V tom případě se emise odváděné každým z těchto průduchů monitorují odděleně.

Mezní hodnoty emisí (v mg/Nm3) pro SO2 pro spalovací zařízení využívající plynná paliva, s výjimkou plynových turbín a plynových motorů

Obecně	35
Zkapalněný plyn	5
Plyny z koksárenských pecí s nízkou výhřevností	400
Plyny z vysokých pecí s nízkou výhřevností	200

Pro spalovací zařízení spalující plyny s nízkou výhřevností ze zplyňování rafinérských zbytků, kterým bylo uděleno povolení před 27. listopadem 2002 nebo jejichž provozovatel před tímto dnem podal úplnou žádost o povolení a která byla uvedena do provozu nejpozději 27. listopadu 2003, platí mezní hodnota emisí pro SO2 ve výši 800 mg/Nm3.

Mezní hodnoty emisí (v mg/Nm3) pro NOx pro spalovací zařízení využívající pevná nebo kapalná paliva, s výjimkou plynových turbín a plynových motorů

Celkový jmenovitý tepelný příkon (MW)	Černé a hnědé uhlí a další pevná paliva	Biomasa a rašelina	Kapalná paliva
50–100	300 450 v případě spalování práškového hnědého uhlí	300	450
100–300	200	250	200 (1)
> 300	200	200	150 (1)
(1) Mezní hodnota emisí činí 450 mg/Nm3 pro spalování zbytků pocházejících z destilace či zpracování při rafinaci surové ropy pro vlastní spotřebu ve spalovacích zařízeních o celkovém jmenovitém tepelném příkonu nepřesahujícím 500 MW, kterým bylo uděleno povolení před 27. listopadem 2002 nebo jejichž provozovatel před tímto dnem podal úplnou žádost o povolení a která byla uvedena do provozu nejpozději 27. listopadu 2003.

Pro spalovací zařízení v chemických zařízeních o celkovém jmenovitém tepelném příkonu nepřesahujícím 500 MW používajících kapalné zbytky z výroby jakožto nekomerční palivo pro vlastní spotřebu, kterým bylo uděleno povolení před 27. listopadem 2002 nebo jejichž provozovatel před tímto dnem podal úplnou žádost o povolení a která byla uvedena do provozu nejpozději 27. listopadu 2003, platí mezní hodnota emisí pro NOx ve výši 450 mg/Nm3.

Pro spalovací zařízení o celkovém jmenovitém tepelném příkonu nepřesahujícím 500 MW, která využívají pevná nebo kapalná paliva, kterým bylo uděleno povolení před 27. listopadem 2002 nebo jejichž provozovatel před tímto dnem podal úplnou žádost o povolení, která byla uvedena do provozu nejpozději 27. listopadu 2003 a která nejsou v provozu déle než 1 500 provozních hodin za rok jako klouzavý průměr za dobu pěti let, platí mezní hodnota emisí pro NOx ve výši 450 mg/Nm3.

Pro spalovací zařízení o celkovém jmenovitém tepelném příkonu vyšším než 500 MW, která využívají pevná paliva, kterým bylo uděleno povolení před 1. červencem 1987 a která nejsou v provozu déle než 1 500 provozních hodin za rok jako klouzavý průměr za dobu pěti let, platí mezní hodnota emisí pro NOx ve výši 450 mg/Nm3.

Pro spalovací zařízení o celkovém jmenovitém tepelném příkonu vyšším než 500 MW, která využívají kapalná paliva, kterým bylo uděleno povolení před 27. listopadem 2002 nebo jejichž provozovatel před tímto dnem podal úplnou žádost o povolení, která byla uvedena do provozu nejpozději 27. listopadu 2003 a která nejsou v provozu více než 1 500 provozních hodin za rok jako klouzavý průměr za dobu pěti let, platí mezní hodnota emisí pro NOx ve výši 400 mg/Nm3.

Na část spalovacího zařízení, která vypouští odpadní plyny jedním či více samostatnými průduchy v rámci společného komína a která není v provozu více než 1 500 provozních hodin za rok jako klouzavý průměr za dobu pěti let, se mohou vztahovat mezní hodnoty emisí stanovené v předchozích třech pododstavcích ve vztahu k celkovému jmenovitému tepelnému příkonu celého spalovacího zařízení. V tom případě se emise odváděné každým z těchto průduchů monitorují odděleně.

Pro plynové turbíny (včetně CCGT) používající jako kapalná paliva lehké a střední destiláty platí mezní hodnoty emisí ve výši 90 mg/Nm3 pro NOx a 100 mg/Nm3 pro CO.

Mezní hodnoty emisí stanovené v tomto bodě se nevztahují na plynové turbíny určené pro použití v mimořádných případech, které jsou v provozu méně než 500 provozních hodin za rok. Provozovatel takových zařízení zaznamenává využité provozní hodiny.

Mezní hodnoty emisí (v mg/Nm3) pro NOx a CO pro spalovací zařízení spalující plyn

	NOx	CO
Spalovací zařízení spalující zemní plyn, s výjimkou plynových turbín a plynových motorů	100	100
Spalovací zařízení spalující vysokopecní plyn, plyn z koksárenských pecí nebo plyny ze zplyňování rafinérských zbytků s nízkou výhřevností, s výjimkou plynových turbín a plynových motorů	200 (4)	—
Spalovací zařízení spalující jiné plyny, s výjimkou plynových turbín a plynových motorů	200 (4)	—
Plynové turbíny (včetně CCGT) využívající jako palivo zemní plyn (1)	50 (2) (3)	100
Plynové turbíny (včetně CCGT) využívající jako palivo jiné plyny (4)	120	—
Plynové motory	100	100
(1) Zemní plyn je přirozeně se vyskytující methan s maximálním obsahem 20 % obj. inertů a dalších složek. (2) 75 mg/Nm3 v následujících případech, kdy je účinnost plynové turbíny stanovena za podmínek základního zatížení podle ISO: i) plynové turbíny v kombinovaných systémech na výrobu tepla a elektřiny s celkovou účinnosti vyšší než 75 %; ii) plynové turbíny v zařízeních s kombinovaným cyklem s roční průměrnou celkovou elektrickou účinností vyšší než 55 %; iii) plynové turbíny pro mechanický pohon. (3) Pro plynové turbíny s jednoduchým cyklem, které nespadají do kategorií uvedených v poznámce 2, ale mají účinnost vyšší než 35 % – stanovenou za podmínek základního zatížení podle ISO –, platí mezní hodnota emisí pro NOx ve výši 50×ŋ/35, kde ŋ je účinnost plynové turbíny za podmínek základního zatížení podle ISO vyjádřená v procentech. (4) 300 mg/Nm3 pro takováto spalovací zařízení o celkovém jmenovitém tepelném příkonu nepřesahujícím 500 MW, kterým bylo uděleno povolení před 27. listopadem 2002 nebo jejichž provozovatel před tímto dnem podal úplnou žádost o povolení a která byla uvedena do provozu nejpozději 27. listopadu 2003.

Pro plynové turbíny (včetně CCGT) platí mezní hodnoty emisí pro NOx a CO stanovené v tabulce, která je obsažena v tomto bodě, pouze při zatížení větším než 70 %.

Pro plynové turbíny (včetně CCGT), kterým bylo uděleno povolení před 27. listopadem 2002 nebo jejichž provozovatel před tímto dnem podal úplnou žádost o povolení, které byly uvedeny do provozu nejpozději 27. listopadu 2003 a které nejsou v provozu více než 1 500 provozních hodin za rok jako klouzavý průměr za dobu pěti let, platí mezní hodnota emisí pro NOx ve výši 150 mg/Nm3 v případě spalování zemního plynu a ve výši 200 mg/Nm3 v případě spalování ostatních plynů nebo kapalných paliv.

Na část spalovacího zařízení, která vypouští odpadní plyny jedním či více samostatnými průduchy v rámci společného komína a která není v provozu více než 1 500 provozních hodin za rok jako klouzavý průměr za dobu pěti let, se mohou vztahovat mezní hodnoty emisí stanovené v předchozím pododstavci ve vztahu k celkovému jmenovitému tepelnému příkonu celého spalovacího zařízení. V tom případě se emise odváděné každým z těchto průduchů monitorují odděleně.

Mezní hodnoty emisí stanovené v tomto bodě se nevztahují na plynové turbíny a plynové motory určené pro použití v mimořádných případech, které jsou v provozu méně než 500 provozních hodin za rok. Provozovatel takových zařízení zaznamenává využité provozní hodiny.

►C1 7.

Mezní hodnoty emisí (v mg/Nm3) pro tuhé znečišťující látky pro spalovací zařízení ◄ využívající pevná nebo kapalná paliva, s výjimkou plynových turbín a plynových motorů

Celkový jmenovitý tepelný příkon (MW)	Černé a hnědé uhlí a další pevná paliva	Biomasa a rašelina	Kapalná paliva (1)
50–100	30	30	30
100–300	25	20	25
> 300	20	20	20
(1) Pro spalování zbytků pocházejících z destilace či zpracování při rafinaci surové ropy pro vlastní spotřebu ve spalovacích zařízeních, kterým bylo uděleno povolení před 27. listopadem 2002 nebo jejichž provozovatel před tímto dnem podal úplnou žádost o povolení a která byla uvedena do provozu nejpozději 27. listopadu 2003, platí mezní hodnota emisí ve výši 50 mg/Nm3.

Mezní hodnoty emisí (v mg/Nm3) pro tuhé znečišťující látky pro spalovací zařízení využívající plynná paliva, s výjimkou plynových turbín a plynových motorů

Obecně	5
Vysokopecní plyn	10
Plyny vznikající v ocelářském průmyslu, které lze použít jinde	30

ČÁST 2

Mezní hodnoty emisí pro spalovací zařízení uvedená v čl. 30 odst. 3

V případě plynových turbín s kombinovaným cyklem (CCGT) s doplňkovým spalováním může být normovaný obsah O2 vymezen příslušným orgánem s ohledem na specifické vlastnosti příslušného zařízení.

Mezní hodnoty emisí (v mg/Nm3) pro SO2 pro spalovací zařízení využívající pevná nebo kapalná paliva, s výjimkou plynových turbín a plynových motorů

Celkový jmenovitý tepelný příkon (MW)	Černé a hnědé uhlí a jiná pevná paliva	Biomasa	Rašelina	Kapalná paliva
50–100	400	200	300	350
100–300	200	200	300 250 v případě spalování ve fluidním loži	200
> 300	150 200 v případě cirkulačního nebo tlakového spalování ve fluidním loži	150	150 200 v případě spalování ve fluidním loži	150

Mezní hodnoty emisí (v mg/Nm3) pro SO2 pro spalovací zařízení využívající plynná paliva, s výjimkou plynových turbín a plynových motorů

Obecně	35
Zkapalněný plyn	5
Plyny z koksárenských pecí s nízkou výhřevností	400
Plyny z vysokých pecí s nízkou výhřevností	200

Mezní hodnoty emisí (v mg/Nm3) pro NOx pro spalovací zařízení využívající pevná nebo kapalná paliva, s výjimkou plynových turbín a plynových motorů

Celkový jmenovitý tepelný příkon (MW)	Černé a hnědé uhlí a jiná pevná paliva	Biomasa a rašelina	Kapalná paliva
50–100	300 400 v případě spalování práškového hnědého uhlí	250	300
100–300	200	200	150
> 300	150 200 v případě spalování práškového hnědého uhlí	150	100

Pro plynové turbíny (včetně CCGT) využívající jako kapalná paliva lehké a střední destiláty platí mezní hodnoty emisí ve výši 50 mg/Nm3 pro NOx a 100 mg/Nm3 pro CO.

Mezní hodnoty emisí (v mg/Nm3) pro NOx a CO pro spalovací zařízení spalující plyn

	NOx	CO
Spalovací zařízení jiná než plynové turbíny a plynové motory	100	100
Plynové turbíny (včetně CCGT)	50 (1)	100
Plynové motory	75	100
(1) Pro plynové turbíny s jednoduchým cyklem, které mají účinnost vyšší než 35 % – stanovenou za podmínek základního zatížení podle ISO –, platí mezní hodnota emisí pro NOx ve výši 50×ŋ/35, kde ŋ je účinnost plynové turbíny za podmínek základního zatížení podle ISO vyjádřená v procentech.

Pro plynové turbíny (včetně CCGT) platí mezní hodnoty emisí pro NOx a CO stanovené v tomto bodě pouze při zatížení větším než 70 %.

Mezní hodnoty emisí (v mg/Nm3) pro tuhé znečišťující látky pro spalovací zařízení využívající pevná nebo kapalná paliva, s výjimkou plynových turbín a plynových motorů

Celkový jmenovitý tepelný příkon (MW)

50–300

> 300

20 pro biomasu a rašelinu

Mezní hodnoty emisí (v mg/Nm3) pro tuhé znečišťující látky pro spalovací zařízení využívající plynná paliva, s výjimkou plynových turbín a plynových motorů

Obecně	5
Vysokopecní plyn	10
Plyny vznikající v ocelářském průmyslu, které lze použít jinde	30

ČÁST 3

Monitorování emisí

Koncentrace SO2, NOx a tuhých znečišťujících látek v odpadních plynech z každého spalovacího zařízení o celkovém jmenovitém tepelném příkonu 100 MW nebo více se měří kontinuálně.

Koncentrace CO v odpadních plynech z každého spalovacího zařízení spalujícího plynná paliva o celkovém jmenovitém tepelném příkonu 100 MW nebo více se měří kontinuálně.

Příslušný orgán může rozhodnout, že nebude vyžadovat kontinuální měření uvedené v bodě 1 v těchto případech:

u spalovacích zařízení s životností kratší než 10 000 provozních hodin;

pro SO2 a tuhé znečišťující látky ze spalovacích zařízení spalujících zemní plyn;

pro SO2 ze spalovacích zařízení spalujících olej se známým obsahem síry v případech, že nejsou vybaveny zařízením na odsiřování odpadních plynů;

pro SO2 ze spalovacích zařízení spalujících biomasu, jestliže provozovatel může prokázat, že emise SO2 nemohou být za žádných okolností vyšší než předepsané mezní hodnoty emisí.

3.	Pokud se kontinuální měření nevyžaduje, provádí se měření SO2, NOx, tuhých znečišťujících látek a u zařízení spalujících plyn také CO nejméně jednou za šest měsíců.

4.	U spalovacích zařízení spalujících černé nebo hnědé uhlí se nejméně jednou za rok měří emise celkové rtuti.

Ke stanovení emisí SO2 a NOx lze jako alternativu k měření SO2 a NOx podle bodu 3 použít jiné postupy ověřené a schválené příslušnými orgány. U těchto postupů se použijí příslušné normy CEN, nebo nejsou-li normy CEN k dispozici, normy ISO nebo vnitrostátní či mezinárodní normy, které zajistí získání údajů srovnatelné odborné kvality.

6.	Příslušný orgán musí být informován o významných změnách druhu používaného paliva nebo způsobu provozu zařízení. Příslušný orgán rozhodne, zda jsou požadavky na monitorování uvedené v bodech 1 až 4 i nadále postačující, nebo zda se musí upravit.

7.	Kontinuální měření prováděná v souladu s bodem 1 zahrnují měření obsahu kyslíku, teploty, tlaku a obsahu vodní páry v odpadních plynech. Kontinuální měření obsahu vodní páry v odpadních plynech nejsou nutná, pokud se vzorkovaný odpadní plyn před provedením rozboru emisí vysuší.

Odběry vzorků a rozbor příslušných znečišťujících látek a měření provozních ukazatelů a rovněž zabezpečení kvality automatizovaných meřicích systémů a referenční metody měření určené ke kalibraci těchto systémů se provádějí v souladu s normami CEN. Nejsou-li normy CEN k dispozici, použijí se normy ISO nebo vnitrostátní či mezinárodní normy, které zajistí získání údajů srovnatelné odborné kvality.

Automatizované měřicí systémy podléhají alespoň jednou za rok revizi prostřednictvím paralelních měření referenčními metodami.

▼M1

Provozovatel uvědomí příslušný orgán o výsledcích kontroly automatizovaných měřicích systémů bez zbytečného odkladu.

▼B

Na úrovni mezních hodnot emisí nesmějí hodnoty 95 % intervalu spolehlivosti jednotlivého naměřeného výsledku překročit následující procentní podíly mezních hodnot emisí:

oxid uhelnatý	10 %
oxid siřičitý	20 %
oxidy dusíku	20 %
tuhé znečišťující látky	30 %

10.

Platné hodinové a denní průměrné hodnoty se stanoví z naměřených platných hodinových průměrných hodnot po odečtení hodnoty intervalu spolehlivosti uvedeného v bodě 9.

▼M1

Kterýkoli den, ve kterém jsou více než tři průměrné hodinové hodnoty v důsledku poruchy nebo údržby automatizovaného měřicího systému neplatné, je z hlediska měření neplatný. Je-li více než deset dní v roce z uvedených příčin neplatných, uloží příslušný orgán provozovateli, aby bez zbytečného odkladu přijal patřičná opatření ke zlepšení spolehlivosti automatizovaného měřicího systému.

▼B

11.	V případě zařízení, která musí dodržovat stupně odsíření podle článku 31, se pravidelně monitoruje rovněž obsah síry v palivu, které je ve spalovacím zařízení spalováno. Příslušné orgány jsou informovány o podstatných změnách v typu používaného paliva.

ČÁST 4

Posouzení dodržování mezních hodnot emisí

V případě kontinuálního měření se mezní hodnoty emisí stanovené v částech 1 a 2 považují za splněné, pokud vyhodnocení výsledků měření z hodin provozu v příslušném kalendářním roce ukáže, že byly dodrženy všechny tyto podmínky:

žádná platná měsíční průměrná hodnota nepřekračuje odpovídající mezní hodnoty emisí stanovené v částech 1 a 2;

žádná platná denní průměrná hodnota nepřekračuje 110 % odpovídajících mezních hodnot emisí stanovených v částech 1 a 2;

v případě spalovacích zařízení složených pouze z kotlů na černé uhlí o celkovém jmenovitém tepelném příkonu menším než 50 MW žádná platná denní průměrná hodnota nepřekračuje 150 % odpovídajících mezních hodnot emisí stanovených v částech 1 a 2;

95 % všech platných hodinových průměrných hodnot za rok nepřekračuje 200 % odpovídajících mezních hodnot emisí stanovených v částech 1 a 2.

Platné průměrné hodnoty se stanoví podle části 3 bodu 10.

Pro účely výpočtu průměrných hodnot emisí se nepřihlíží k hodnotám naměřeným během období uvedených v čl. 30 odst. 5 a 6 a v článku 37 ani během období uvádění zařízení do provozu a odstavování z provozu.

2.	V případě, kdy se nepožaduje kontinuální měření, se mezní hodnoty emisí uvedené v částech 1 a 2 považují za splněné, pokud výsledky každé série měření nebo jiných definovaných postupů a postupů stanovených podle pravidel přijatých příslušnými orgány nepřekročí mezní hodnoty emisí.

ČÁST 5

Minimální stupeň odsíření

Minimální stupeň odsíření pro spalovací zařízení uvedená v čl. 30 odst. 2

Celkový jmenovitý tepelný příkon (MW)	Minimální stupeň odsíření
Celkový jmenovitý tepelný příkon (MW)	Zařízení, kterým bylo uděleno povolení před 27. listopadem 2002 nebo jejich provozovatelé před tímto dnem podali úplnou žádost o povolení a která byla uvedena do provozu nejpozději 27. listopadu 2003	Jiná zařízení
50 - 100	80 %	92 %
100 - 300	90 %	92 %
> 300	96 % (1)	96 %
(1) U spalovacích zařízení spalujících ropnou břidlici činí minimální stupeň odsíření 95 %.

Minimální stupeň odsíření pro spalovací zařízení uvedená v čl. 30 odst. 3

Celkový jmenovitý tepelný příkon (MW)	Minimální stupeň odsíření
50 - 100	93 %
100 - 300	93 %
> 300	97 %

ČÁST 6

Dodržování stupně odsíření

Minimální stupně odsíření uvedené v části 5 této přílohy se použijí jako měsíční průměrná mezní hodnota.

ČÁST 7

Průměrné mezní hodnoty pro spalovací zařízení v rafineriích spalující více druhů paliv

Průměrné mezní hodnoty emisí pro SO2 (v mg/Nm3) pro spalovací zařízení v rafineriích spalující více druhů paliv, s výjimkou plynových turbín a plynových motorů, využívající zbytky pocházející z destilace či zpracování při rafinaci surové ropy pro vlastní spotřebu, samostatně či s jinými palivy činí:

pro spalovací zařízení, kterým bylo uděleno povolení před 27. listopadem 2002 nebo jejichž provozovatel před tímto dnem podal úplnou žádost o povolení a která byla uvedena do provozu nejpozději 27. listopadu 2003: 1 000 mg/Nm3;

pro ostatní spalovací zařízení: 600 mg/Nm3.

Tyto mezní hodnoty emisí se počítají při teplotě 273,15 K, tlaku 101,3 kPa, po korekci na obsah vodní páry v odpadních plynech a při normovaném obsahu O2 6 % u pevných paliv a 3 % u kapalných a plynných paliv.

PŘÍLOHA VI

Technická ustanovení týkající se zařízení na spalování odpadu a zařízení na spoluspalování odpadu

ČÁST 1

Definice

Pro účely této přílohy se rozumí:

„stávajícím zařízením na spalování odpadu“ zařízení na spalování odpadu, které:

bylo v provozu a mělo povolení podle použitelných právních předpisů Unie vydané před 28. prosincem 2002, nebo

ii)

bylo povoleno nebo registrováno pro spalování odpadu a mělo povolení udělené před 28. prosincem 2002 podle použitelných právních předpisů Unie za předpokladu, že zařízení bylo uvedeno do provozu nejpozději do 28. prosince 2003, nebo

iii)

bylo z hlediska příslušného orgánu předmětem úplné žádosti o povolení podané před 28. prosincem 2002 za podmínky, že bylo uvedeno do provozu nejpozději 28. prosince 2004;

„novým zařízením na spalování odpadu“ zařízení na spalování odpadu, na které se nevztahuje písmeno a).

ČÁST 2

Ekvivalenty toxicity dibenzodioxinů a dibenzofuranů

Ke stanovení celkové koncentrace dioxinů a furanů se hmotnostní koncentrace níže uvedených polychlorovaných dioxinů a dibenzofuranů před jejich sečtením vynásobí následujícími koeficienty ekvivalentů toxicity:

	Koeficient ekvivalentu toxicity
2,3,7,8-Tetrachlordibenzodioxin (TCDD)	1
1,2,3,7,8-Pentachlordibenzodioxin (PeCDD)	0,5
1,2,3,4,7,8-Hexachlordibenzodioxin (HxCDD)	0,1
1,2,3,6,7,8-Hexachlordibenzodioxin (HxCDD)	0,1
1,2,3,7,8,9-Hexachlordibenzodioxin (HxCDD)	0,1
1,2,3,4,6,7,8-Heptachlordibenzodioxin (HpCDD)	0,01
Oktachlordibenzodioxin (OCDD)	0,001
2,3,7,8-Tetrachlordibenzofuran (TCDF)	0,1
2,3,4,7,8-Pentachlordibenzofuran (PeCDF)	0,5
1,2,3,7,8-Pentachlordibenzofuran (PeCDF)	0,05
1,2,3,4,7,8-Hexachlordibenzofuran (HxCDF)	0,1
1,2,3,6,7,8-Hexachlordibenzofuran (HxCDF)	0,1
1,2,3,7,8,9-Hexachlordibenzofuran (HxCDF)	0,1
2,3,4,6,7,8-Hexachlordibenzofuran (HxCDF)	0,1
1,2,3,4,6,7,8-Heptachlordibenzofuran (HpCDF)	0,01
1,2,3,4,7,8,9-Heptachlordibenzofuran (HpCDF)	0,01
Oktachlordibenzofuran (OCDF)	0,001

ČÁST 3

Mezní hodnoty emisí do ovzduší pro zařízení na spalování odpadu

Všechny mezní hodnoty emisí se počítají při teplotě 273,15 K, tlaku 101,3 kPa a po korekci na obsah vodní páry v odpadních plynech.

Přepočtou se na 11 % obsah O2 v odpadním plynu, s výjimkou případu spalování minerálního odpadního oleje podle definice v čl. 3 bodě 3 směrnice 2008/98/ES, kdy se přepočtou na 3 % obsah O2, a případů uvedených v části 6 bodě 2.7.

1.1.

Průměrné denní mezní hodnoty emisí pro následující znečišťující látky (v mg/Nm3)

Celkové tuhé znečišťující látky	10
Plynné a odpařované organické látky vyjádřené jako celkový organický uhlík (TOC)	10
Chlorovodík (HCl)	10
Fluorovodík (HF)	1
Oxid siřičitý (SO2)	50
Oxid dusnatý (NO) a oxid dusičitý (NO2) vyjádřené jako NO2 pro stávající zařízení na spalování odpadu o jmenovité kapacitě přesahující 6 t/h nebo pro nová zařízení na spalování odpadu	200
Oxid dusnatý (NO) a oxid dusičitý (NO2) vyjádřené jako NO2 pro stávající zařízení na spalování odpadu o jmenovité kapacitě do 6 t/h	400

1.2.

Průměrné půlhodinové mezní hodnoty emisí pro následující znečišťující látky (v mg/Nm3)

	(100 %) A	(97 %) B
Celkové tuhé znečišťující látky	30	10
Plynné a odpařované organické látky vyjádřené jako celkový organický uhlík (TOC)	20	10
Chlorovodík (HCl)	60	10
Fluorovodík (HF)	4	2
Oxid siřičitý (SO2)	200	50
Oxid dusnatý (NO) a oxid dusičitý (NO2) vyjádřené jako NO2 pro stávající zařízení na spalování odpadu o jmenovité kapacitě přesahující 6 t/h nebo pro nová zařízení na spalování odpadu	400	200

1.3.

Průměrné mezní hodnoty emisí (v mg/Nm3) pro následující těžké kovy změřené během intervalu odběru vzorků v délce nejméně 30 minut a nejvíce 8 hodin

Kadmium a jeho sloučeniny vyjádřené jako kadmium (Cd)	celkem: 0,05
Thalium a jeho sloučeniny vyjádřené jako thalium (Tl)	celkem: 0,05
Rtuť a její sloučeniny vyjádřené jako rtuť (Hg)	0,05
Antimon a jeho sloučeniny vyjádřené jako antimon (Sb)	celkem: 0,5
Arsen a jeho sloučeniny vyjádřené jako arsen (As)
Olovo a jeho sloučeniny vyjádřené jako olovo (Pb)
Chrom a jeho sloučeniny vyjádřené jako chrom (Cr)
Kobalt a jeho sloučeniny vyjádřené jako kobalt (Co)
Měď a její sloučeniny vyjádřené jako měď (Cu)
Mangan a jeho sloučeniny vyjádřené jako mangan (Mn)
Nikl a jeho sloučeniny vyjádřené jako nikl (Ni)
Vanad a jeho sloučeniny vyjádřené jako vanad (V)

Tyto průměrné hodnoty se vztahují i na plynné formy a výpary příslušných emisí těžkých kovů a jejich sloučenin.

1.4.

Průměrná mezní hodnota emisí (v ng/Nm3) pro dioxiny a furany během intervalu odběru vzorků v délce nejméně 6 hodin a nejvíce 8 hodin. Uvedená mezní hodnota emisí se vztahuje na celkovou koncentraci dioxinů a furanů vypočtenou v souladu s částí 2.

Dioxiny a furany

0,1

1.5.

Mezní hodnoty emisí (v mg/Nm3) pro oxid uhelnatý (CO) v odpadních plynech:

průměrná denní hodnota: 50;

průměrná půlhodinová hodnota: 100;

průměrná desetiminutová hodnota: 150.

Příslušný orgán může povolit výjimky z mezních hodnot emisí stanovených v tomto bodě pro zařízení na spalování odpadu používající technologii spalování ve fluidním loži, pokud povolení stanoví jednohodinovou průměrnou mezní hodnotu emisí pro CO nejvýše 100 mg/Nm3.

▼C1

Mezní hodnoty emisí použitelné za okolností popsaných v čl. 46 odst. 6 a v článku 47.

▼B

Celková koncentrace tuhých znečišťujících látek v emisích ze zařízení na spalování odpadu do ovzduší nesmí za žádných okolností překročit hodnotu 150 mg/Nm3 vyjádřenou jako půlhodinový průměr. Mezní hodnoty emisí do ovzduší pro celkový organicky vázaný uhlík (TOC) a CO stanovené v bodě 1.2 a v bodě 1.5 písm. b) nesmějí být překročeny.

3.	Členské státy mohou stanovit pravidla, kterými se řídí výjimky uvedené v této části.

ČÁST 4

Stanovení mezních hodnot emisí do ovzduší pro spoluspalování odpadu

Pokud v tabulce této části není stanovena specifická celková mezní hodnota emisí „C“, použije se k jejímu stanovení výpočet podle následujícího vzorce (směšovací pravidlo).

Mezní hodnota emisí pro každou jednotlivou znečišťující látku a CO v odpadním plynu, který vzniká při spoluspalování odpadu, se vypočte takto:

Vodpad

objem odpadního plynu vzniklého spalováním pouze odpadu, stanovený podle odpadu s nejnižší výhřevností specifikovaného v povolení a přepočtený na podmínky stanovené v této směrnici.

Jestliže je teplo uvolňované při spalování nebezpečného odpadu nižší než 10 % celkového tepla uvolňovaného v tomto zařízení, vypočte se hodnota Vodpad z (teoretického) množství odpadu, jehož spálením by se dosáhlo 10 % uvolněného tepla při stanovené hodnotě celkového uvolňovaného tepla.

Codpad

mezní hodnoty emisí pro zařízení na spalování odpadu stanovené v části 3.

Vproc

objem odpadního plynu vznikajícího v zařízení při procesu, včetně spalování úředně povolených paliv v zařízení normálně používaných (bez spalovaných odpadů), stanovený na základě obsahu kyslíku, na který musí být emise přepočteny podle práva Unie nebo vnitrostátního práva. Pokud pro daný druh zařízení takové předpisy neexistují, použije se skutečný obsah kyslíku v odpadním plynu nezředěný přídavkem vzduchu, který je pro vlastní proces zbytečný.

Cproc

mezní hodnoty emisí stanovené v této části pro některé průmyslové činnosti, nebo pokud tyto hodnoty neexistují, mezní hodnoty emisí zařízení, která splňují ustanovení vnitrostátních právních a správních předpisů pro tato zařízení, pokud spalují úředně povolená paliva (bez spalovaných odpadů). Pokud takové předpisy neexistují, použijí se mezní hodnoty emisí stanovené v povolení. Jestliže ani tyto mezní hodnoty emisí nejsou stanoveny, použijí se skutečné hmotnostní koncentrace.

celkové mezní hodnoty emisí při obsahu kyslíku stanoveném v této části pro některé průmyslové činnosti a některé znečišťující látky, nebo pokud takové hodnoty neexistují, celkové mezní hodnoty emisí, kterými se nahradí mezní hodnoty emisí stanovené ve specifických přílohách této směrnice. Celkový obsah kyslíku, kterým se nahradí obsah kyslíku pro přepočtení, se vypočte na základě výše uvedeného obsahu kyslíku s respektováním parciálních objemů.

Všechny mezní hodnoty emisí se počítají při teplotě 273,15 K, tlaku 101,3 kPa a po korekci na obsah vodní páry v odpadních plynech.

Členské státy mohou stanovit pravidla, kterými se řídí výjimky uvedené v této části.

Zvláštní ustanovení pro spoluspalování odpadů v cementářských pecích.

2.1.

Mezní hodnoty emisí stanovené v bodech 2.2 a 2.3 platí jako denní průměrné hodnoty pro celkové tuhé znečišťující látky, HCl, HF, NOx, SO2 a TOC (pro kontinuální měření), jako průměrné hodnoty změřené ve vzorcích odebíraných v intervalu v délce nejméně 30 minut a nejvíce 8 hodin pro těžké kovy a jako průměrné hodnoty změřené ve vzorcích odebíraných v intervalu v délce nejméně 6 hodin a nejvíce 8 hodin pro dioxiny a furany.

Všechny hodnoty se přepočtou na 10 % obsah O2.

Půlhodinové průměrné hodnoty jsou nutné pouze k výpočtu denních průměrných hodnot.

2.2.

C – celkové mezní hodnoty emisí (v mg/Nm3 s výjimkou dioxinů a furanů) pro následující znečišťující látky

Znečišťující látka	C
Celkové tuhé znečišťující látky	30
HCl	10
HF	1
NOx	500 (1)
Cd + Tl	0,05
Hg	0,05
Sb + As + Pb + Cr + Co + Cu + Mn + Ni + V	0,5
Dioxiny a furany (ng/Nm3)	0,1
(1) Do 1. ledna 2016 může příslušný orgán povolit výjimky z mezní hodnoty pro NOx pro Lepolovy pece a dlouhé rotační pece, jestliže povolení stanoví mezní hodnotu emicí pro NOx na nejvýše 800 mg/Nm3.

2.3.

C – celkové mezní hodnoty emisí (v mg/Nm3) pro SO2 a TOC

Znečišťující látka	C
SO2	50
TOC	10

▼C1

Příslušný orgán může udělit výjimky z mezních hodnot emisí stanovených v tomto bodě v případě, že emise TOC a SO2 nevznikají spoluspalováním odpadu.

▼B

2.4.	C – celkové mezní hodnoty emisí pro CO Příslušný orgán může stanovit mezní hodnoty emisí pro CO.

Zvláštní ustanovení pro zařízení pro spoluspalování odpadů

3.1.

Mezní hodnoty emisí Cproc vyjádřené jako denní průměrné hodnoty (v mg/Nm3) platné do dne uvedeného v čl. 82 odst. 5

Pro určení celkového jmenovitého tepelného příkonu spalovacích zařízení platí agregační pravidla vymezená v článku 29. Půlhodinové průměrné hodnoty jsou nutné pouze k výpočtu denních průměrných hodnot.

Mezní hodnota emisí Cproc pro tuhá paliva s výjimkou biomasy (vztažená na 6 % obsah O2):

Znečišťující látky	< 50 MWt	50–100 MWt	100–300 MWt	> 300 MWt
SO2	—	850	200	200
NOx	—	400	200	200
Tuhé znečišťující látky	50	50	30	30

Mezní hodnota emisí Cproc pro biomasu (vztažená na 6 % obsah O2)

Znečišťující látky	< 50 MWt	50–100 MWt	100–300 MWt	> 300 MWt
SO2	—	200	200	200
NOx	—	350	300	200
Tuhé znečišťující látky	50	50	30	30

Mezní hodnota emisí Cproc pro kapalná paliva (vztažená na 3 % obsah O2)

Znečišťující látky	< 50 MWt	50–100 MWt	100–300 MWt	> 300 MWt
SO2	—	850	400 – 200 lineární pokles ze 100 ke 300 MWt	200
NOx	—	400	200	200
Tuhé znečišťující látky	50	50	30	30

3.2.

Mezní hodnoty emisí Cproc vyjádřené jako denní průměrné hodnoty (v mg/Nm3) platné ode dne uvedeného v čl. 82 odst. 6

3.2.1.

Mezní hodnota emisí C proc pro spalovací zařízení uvedená v čl. 30 odst. 2, s výjimkou plynových turbín a plynových motorů

Mezní hodnota emisí Cproc pro tuhá paliva s výjimkou biomasy (vztažená na 6 % obsah O2):

Znečišťující látka	< 50 MWt	50–100 MWt	100–300 MWt	> 300 MWt
SO2	—	400 pro rašelinu: 300	200	200
NOx	—	300 pro práškové hnědé uhlí: 400	200	200
Tuhé znečišťující látky	50	30	25 pro rašelinu: 20	20

Mezní hodnota emisí Cproc pro biomasu (vztažená na 6 % obsah O2):

Znečišťující látka	< 50 MWt	50–100 MWt	100–300 MWt	> 300 MWt
SO2	—	200	200	200
NOx	—	300	250	200
Tuhé znečišťující látky	50	30	20	20

Mezní hodnota emisí Cproc pro kapalná paliva (vztažená na 3 % obsah O2):

Znečišťující látka	< 50 MWt	50–100 MWt	100–300 MWt	> 300 MWt
SO2	—	350	250	200
NOx	—	400	200	150
Tuhé znečišťující látky	50	30	25	20

3.2.2.

Mezní hodnota emisí C proc pro spalovací zařízení uvedená v čl. 30 odst. 3, s výjimkou plynových turbín a plynových motorů

Mezní hodnota emisí Cproc pro tuhá paliva s výjimkou biomasy (vztažená na 6 % obsah O2):

Znečišťující látka	< 50 MWt	50–100 MWt	100–300 MWt	> 300 MWt
SO2	—	400 pro rašelinu: 300	200 pro rašelinu: 300, s výjimkou spalování ve fluidním loži: 250	150 pro cirkulační nebo tlakové spalování ve fluidním loži nebo, v případě spalování rašeliny, pro všechno spalování ve fluidním loži: 200
NOx	—	300 pro rašelinu: 250	200	150 pro spalování práškového hnědého uhlí: 200
Tuhé znečišťující látky	50	20	20	10 pro rašelinu: 20

Mezní hodnota emisí Cproc pro biomasu (vztažená na 6 % obsah O2):

Znečišťující látka	< 50 MWt	50–100 MWt	100–300 MWt	> 300 MWt
SO2	—	200	200	150
NOx	—	250	200	150
Tuhé znečišťující látky	50	20	20	20

Mezní hodnota emisí Cproc pro kapalná paliva (vztažená na 3 % obsah O2):

Znečišťující látka	< 50 MWt	50 – 100 MWt	100 – 300 MWt	> 300 MWt
SO2	—	350	200	150
NOx	—	300	150	100
Tuhé znečišťující látky	50	20	20	10

3.3.

C – mezní hodnoty celkových emisí (v mg/Nm3) pro těžké kovy vyjádřené jako průměrné hodnoty změřené ve vzorcích odebíraných v intervalu v délce nejméně 30 minut a nejvíce 8 hodin (vztažené na 6 % obsah O2 u pevných paliv a 3 % obsah O2 u kapalných paliv).

Znečišťující látky	C
Cd + Tl	0,05
Hg	0,05
Sb + As + Pb + Cr + Co + Cu + Mn + Ni + V	0,5

3.4.

C – mezní hodnota celkových emisí (v ng/Nm3) pro dioxiny a furany vyjádřená jako průměrná hodnota změřená ve vzorcích odebíraných v intervalu v délce nejméně 6 hodin a nejvíce 8 hodin (vztažená na 6 % obsah O2 u pevných paliv a 3 % obsah O2 u kapalných paliv).

Znečišťující látka	C
Dioxiny a furany	0,1

Zvláštní ustanovení pro zařízení na spoluspalování odpadu v průmyslových odvětvích neuvedených v bodech 2 a 3 této části

4.1.

Znečišťující látka	C
Dioxiny a furany	0,1

4.2.

C – mezní hodnoty celkových emisí (v mg/Nm3) pro těžké kovy vyjádřené jako průměrné hodnoty změřené ve vzorcích odebíraných v intervalu v délce nejméně 30 minut a nejvíce 8 hodin:

Znečišťující látky	C
Cd + Tl	0,05
Hg	0,05

ČÁST 5

Mezní hodnoty emisí pro vypouštění odpadních vod z procesů čištění odpadních plynů

Znečišťující látka	Mezní hodnota emisí nefiltrovaných vzorků (v mg/l s výjimkou dioxinů a furanů)
1. Celkové nerozpuštěné látky definované v příloze I směrnice 91/271/EHS	(95 %)	(100 %)
	30	45
2. Rtuť a její sloučeniny vyjádřené jako rtuť (Hg)	0,03
3. Kadmium a jeho sloučeniny vyjádřené jako kadmium (Cd)	0,05
4. Thalium a jeho sloučeniny vyjádřené jako thalium (Tl)	0,05
5. Arsen a jeho sloučeniny vyjádřené jako arsen (As)	0,15
6. Olovo a jeho sloučeniny vyjádřené jako olovo (Pb)	0,2
7. Chrom a jeho sloučeniny vyjádřené jako chrom (Cr)	0,5
8. Měď a její sloučeniny vyjádřené jako měď (Cu)	0,5
9. Nikl a jeho sloučeniny vyjádřené jako nikl (Ni)	0,5
10. Zinek a jeho sloučeniny vyjádřené jako zinek (Zn)	1,5
11. Dioxiny a furany	0,3 ng/l

ČÁST 6

Monitorování emisí

1. Měřicí metody

1.1.	Měření ke stanovení koncentrací látek znečišťujících ovzduší a vodu musí být prováděno reprezentativně.

▼M1

1.2.

Odběr vzorků a rozbor všech znečišťujících látek včetně dioxinů a furanů, jakož i zabezpečení kvality automatizovaných měřicích systémů a referenčních metod pro jejich kalibraci musí být prováděn v souladu s normami CEN. Nejsou-li normy CEN k dispozici, použijí se normy ISO nebo jiné mezinárodní či vnitrostátní normy, které zajistí získání údajů srovnatelné odborné kvality. To platí rovněž pro systém zajištění kvality, který používá laboratoř provádějící odběry vzorků a rozbory. Automatizované měřicí systémy podstoupí alespoň jednou za rok revizi prostřednictvím paralelních měření referenčními metodami.

▼B

1.3.

Na denní úrovni mezní hodnoty emisí nesmějí hodnoty 95 % intervalu spolehlivosti jednotlivých změřených výsledků pro následující znečišťující látky překročit tyto procentní podíly mezních hodnot emisí:

Oxid uhelnatý	10 %
Oxid siřičitý	20 %
Oxid dusičitý	20 %
Celkové tuhé znečišťující látky	30 %
Celkový organický uhlík	30 %
Chlorovodík	40 %
Fluorovodík	40 %.

Pravidelná měření emisí do ovzduší a do vody musí být prováděna v souladu s body 1.1 a 1.2.

2. Měření týkající se látek znečišťujících ovzduší

2.1.

Provádějí se tato měření týkající se látek znečišťujících ovzduší:

kontinuální měření následujících látek: NOx, jsou-li stanoveny mezní hodnoty emisí, CO, celkové tuhé znečišťující látky, celkový organický uhlík, HCl, HF a SO2;

kontinuální měření těchto provozních ukazatelů procesu: teploty měřené v blízkosti vnitřní stěny nebo v jiném reprezentativním místě spalovací komory schváleném příslušným orgánem, koncentrace kyslíku, tlaku, teploty a obsahu vodní páry v odpadním plynu;

nejméně dvakrát ročně měření těžkých kovů, dioxinů a furanů; avšak během prvních dvanácti měsíců provozu musí být každé tři měsíce provedeno alespoň jedno měření.

2.2.	Doba zdržení, minimální teplota a obsah kyslíku v odpadních plynech musí být náležitě ověřeny, alespoň při uvádění zařízení na spalování odpadu nebo zařízení na spoluspalování odpadu do provozu, a to za nejméně příznivých předpokládaných provozních podmínek.

2.3.	Od kontinuálního měření HF je možné upustit, jestliže je dosaženo takového stupně čištění od HCl, které zaručí, že mezní hodnoty emisí pro HCl nebudou překročeny. V tom případě je měření HF prováděno pravidelně, jak stanoví bod 2.1 písm. c).

2.4.	Kontinuální měření obsahu vodních par není požadováno, jestliže jsou vzorky odpadního plynu před vlastním rozborem vysušeny.

2.5.

Příslušný orgán se může rozhodnout nevyžadovat kontinuální měření HCl, HF a SO2 v zařízeních na spalování odpadu nebo zařízeních na spoluspalování odpadu a vyžadovat pravidelná měření, jak je stanoveno v bodě 2.1 písm. c), nebo žádné měření, pokud provozovatel může prokázat, že emise těchto znečišťujících látek nemohou být za žádných okolností vyšší, než jsou předepsané mezní hodnoty emisí.

Příslušný orgán se může rozhodnout nevyžadovat kontinuální měření NOx a vyžadovat pravidelná měření, jak je stanoveno v bodě 2.1 písm. c), ve stávajících zařízeních na spalování odpadu o jmenovité kapacitě menší než 6 t/h nebo ve stávajících zařízeních na spoluspalování odpadu o jmenovité kapacitě menší než 6 t/h, pokud provozovatel může na základě informací o kvalitě příslušného odpadu, používaných technologiích a výsledků monitorování emisí prokázat, že emise NOx nemohou být za žádných okolností vyšší, než je předepsaná mezní hodnota emisí.

2.6.

Příslušný orgán se může rozhodnout vyžadovat jedno měření za dva roky pro těžké kovy a jedno měření za rok pro dioxiny a furany v těchto případech:

emise z procesů spalování nebo spoluspalování odpadu leží za všech okolností pod úrovní 50 % mezních hodnot emisí;

odpady určené ke spoluspalování nebo spalování sestávají pouze z určitých tříděných spalitelných frakcí odpadů neklasifikovaných jako nebezpečné, které jsou nevhodné k recyklaci a vykazují určité vlastnosti a které jsou dále specifikovány na základě posouzení uvedeného v písmenu c);

provozovatel může prokázat na základě údajů o kvalitě příslušných odpadů a monitorování emisí, že emise jsou za všech okolností významně nižší, než jsou mezní hodnoty emisí pro těžké kovy, dioxiny a furany.

2.7.

Výsledky měření se přepočtou s použitím standardních koncentrací kyslíku uvedených v části 3 nebo vypočtou podle části 4 a použitím vzorce uvedeného v části 7.

Pokud je odpad spalován nebo spoluspalován v atmosféře obohacené kyslíkem, výsledky měření mohou být přepočteny na obsah kyslíku stanovený příslušným orgánem podle zvláštních podmínek konkrétního případu.

Pokud jsou emise znečišťujících látek sníženy čištěním odpadního plynu v zařízení na spalování odpadu nebo zařízení na spoluspalování odpadu zpracovávajícím nebezpečný odpad, provede se přepočet na obsah kyslíku stanovený v prvním pododstavci pouze tehdy, pokud měřený obsah kyslíku ve stejném období, v němž proběhlo měření znečišťujících látek, překračuje příslušný standardní obsah kyslíku.

3. Měření týkající se látek znečišťujících vodu

3.1.

V místě vypouštění odpadních vod se provádějí tato měření:

kontinuální měření hodnoty pH, teploty a průtoku;

místní (bodové) denní měření celkových nerozpuštěných látek nebo měření reprezentativních vzorků úměrně průtoku za období 24 hodin;

nejméně jednou za měsíc měření Hg, Cd, TI, As, Pb, Cr, Cu, Ni a Zn v reprezentativních vzorcích vypouštěných vod, odebíraných úměrně průtoku, za období 24 hodin;

měření dioxinů a furanů nejméně každých šest měsíců; avšak během prvních dvanácti měsíců provozu musí být každé tři měsíce provedeno alespoň jedno měření.

3.2.

Pokud jsou odpadní vody z čištění odpadních plynů čištěny v místě svého vzniku společně s odpadními vodami z jiných zdrojů ve spalovacím zařízení, provádí provozovatel měření

v toku odpadních vod z procesů čištění odpadních plynů před příjmem do společného zařízení na čištění odpadních vod;

v toku či tocích ostatních odpadních vod před jejich příjmem do společného zařízení na čištění odpadních vod;

v bodě konečného vypouštění odpadních vod po čištění ze zařízení na spalování odpadu nebo zařízení na spoluspalování odpadu.

ČÁST 7

Vzorec pro výpočet emisních koncentrací při standardní procentní koncentraci kyslíku

vypočtená hodnota koncentrace emisí při standardní procentní koncentraci kyslíku

změřená koncentrace emisí

standardní koncentrace kyslíku

změřená koncentrace kyslíku

ČÁST 8

Posouzení dodržování mezních hodnot emisí

1. Mezní hodnoty emisí do ovzduší

1.1.

Mezní hodnoty emisí do ovzduší jsou pokládány za splněné, pokud

žádná z denních průměrných hodnot nepřekročí žádnou mezní hodnotu emisí stanovenou v části 3 bodě 1.1 nebo v části 4 nebo vypočtenou v souladu s částí 4;

buď žádná z půlhodinových průměrných hodnot nepřekročí žádnou mezní hodnotu emisí stanovenou ve sloupci A tabulky v části 3 bodě 1.2, nebo kde je to vhodné, 97 % všech půlhodinových průměrných hodnot v roce nepřekročí žádnou mezní hodnotu emisí stanovenou ve sloupci B tabulky v části 3 bodě 1.2;

žádná z průměrných hodnot za období odběru vzorků stanovené pro těžké kovy a dioxiny a furany nepřekročí mezní hodnoty emisí stanovené v části 3 bodech 1.3 a 1.4 nebo v části 4 nebo vypočítané v souladu s částí 4;

pro oxid uhelnatý (CO):

v případě zařízení na spalování odpadu:

—

nejméně 97 % denních průměrných hodnot za rok nepřekročí mezní hodnotu emisí stanovenou v části 3 bodě 1.5 písm. a) a

—

nejméně 95 % všech desetiminutových průměrných hodnot za období 24 hodin nebo všechny půlhodinové průměrné hodnoty za stejné období nepřekročí mezní hodnoty emisí stanovené v části 3 bodě 1.5 písm. b) a c); v případě spalovacích zařízení, v nichž teplota plynu ze spalovacího procesu dosahuje přinejmenším 1 100 °C po dobu alespoň dvou sekund, mohou členské státy pro desetiminutové průměrné hodnoty použít sedmidenní hodnotící období;

ii)

v případě zařízení na spoluspalování odpadu: je dosaženo souladu s částí 4.

1.2.

Půlhodinové průměrné hodnoty a desetiminutové průměrné hodnoty se stanoví během skutečné provozní doby (s výjimkou doby uvádění do provozu a odstavování, jestliže není spalován žádný odpad) ze změřených hodnot po odečtení hodnoty intervalu spolehlivosti uvedené v části 6 bodě 1.3. Denní průměrné hodnoty se stanoví z těchto platných průměrných hodnot.

Pro získání platných denních průměrných hodnot nesmí být vyřazeno více než pět půlhodinových průměrných hodnot během dne v důsledku nefunkčnosti nebo údržby systému kontinuálního měření. Za rok nesmí být zrušeno více než deset denních průměrných hodnot v důsledku špatné funkce nebo údržby systému kontinuálního měření.

1.3.	Průměrné hodnoty za období odběru vzorků a průměrné hodnoty v případě pravidelného měření HF, HCl a SO2 se stanoví v souladu s požadavky čl. 45 odst. 1 písm. e), čl. 48 odst. 3 a části 6 bodu 1.

2. Mezní hodnoty emisí pro vodu

Mezní hodnoty emisí pro vodu se pokládají za splněné, pokud

pro celkové nerozpuštěné látky 95 % a 100 % měřených hodnot nepřekročí příslušné mezní hodnoty emisí stanovené v části 5;

pro těžké kovy (Hg, Cd, Tl, As, Pb, Cr, Cu, Ni a Zn) nejvýše jedna měřená hodnota za rok překročí příslušné mezní hodnoty emisí stanovené v části 5; nebo jestliže daný členský stát stanoví povinnost měřit více než dvacet vzorků ročně, pokud nejvýše 5 % těchto vzorků překročí příslušné mezní hodnoty emisí stanovené v části 5;

pro dioxiny a furany výsledky měření nepřekročí příslušnou mezní hodnotu těchto emisí stanovenou v části 5.

PŘÍLOHA VII

Technická ustanovení týkající se zařízení a činností využívajících organická rozpouštědla

ČÁST 1

Činnosti

1.	Ve všech následujících bodech činnost zahrnuje i čištění použitého vybavení, ale nikoli čištění výrobků, pokud není uvedeno jinak.

2.	Adhezivní nátěr Jakákoli činnost, při které se nanáší adhezivní materiál na určitý povrch, s výjimkou adhezivních nátěrů a laminování v rámci tiskařských činností.

Nanášení nátěrových hmot

Jakákoli činnost, při které se nanáší jedna nebo více souvislých vrstev nátěrové hmoty

na kterékoli z těchto vozidel:

nové automobily, které ve smyslu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/46/ES ze dne 5. září 2007, kterou se stanoví rámec pro schvalování motorových vozidel a jejich přípojných vozidel, jakož i systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků určených pro tato vozidla ( 25 ), patří do kategorie M1 a také do kategorie N1, pokud jsou natírány ve stejném zařízení jako vozidla kategorie M1;

ii)

kabiny nákladních automobilů, tj. prostor pro řidiče a veškeré integrované prostory pro technické vybavení vozidel kategorií N2 a N3 ve smyslu směrnice 2007/46/ES;

iii)

dodávkové a nákladní automobily, tj. vozidla kategorií N1, N2 a N3 ve smyslu směrnice 2007/46/ES, vyjma kabiny nákladních automobilů;

iv)

autobusy, tj. vozidla kategorií M2 a M3 ve smyslu směrnice 2007/46/ES;

přívěsy kategorií O1, O2, O3 a O4 ve smyslu směrnice 2007/46/ES;

na kovové a plastové povrchy včetně povrchů letadel, lodí, vlaků atd.;

na dřevěné povrchy;

na textilní, tkaninové, filmové a papírové povrchy;

na kůži.

Nanášení nátěrových hmot nezahrnuje nanášení kovových povrchů na podklad elektroforetickými postupy a postupy chemického rozprašování. Pokud nanášení nátěrové hmoty zahrnuje operaci, při které je tentýž výrobek potiskován jakoukoli tiskařskou technologií, je tato tiskařská operace považována za součást činnosti nanášení nátěrové hmoty. Tiskařské činnosti provozované jako samostatné činnosti sem ovšem zahrnuty nejsou, ale může se na ně vztahovat kapitola V této směrnice, pokud spadají do oblasti její působnosti.

4.	Natírání plechů ve svitcích Jakákoli činnost, při níž je nanášen souvislý film nátěrové hmoty na svitek pásové oceli, korozivzdorné oceli či povlakované oceli nebo pás z měděné slitiny či z hliníku jednou nebo více vrstvami.

5.	Chemické čištění Jakákoli průmyslová nebo komerční činnost využívající těkavých organických sloučenin v určitém zařízení k čištění oděvů, bytových textilií a podobného spotřebního zboží, s výjimkou ručního odstraňování skvrn v textilním a oděvním průmyslu.

6.	Výroba obuvi Jakákoli činnost výroby obuvi nebo jejích částí.

Výroba nátěrových směsí, laků, tiskařských barev a adhezivních materiálů

Výroba výše uvedených konečných výrobků nebo meziproduktů, jsou-li vyráběny ve stejném místě, mísením pigmentů, pryskyřic a adhezivních materiálů s organickými rozpouštědly nebo s jinými nosiči; výroba zahrnuje i proces dispergování a přípravné predispergační činnosti, úpravy viskozity a odstínu a plnění konečného výrobku do příslušných obalů.

8.	Výroba farmaceutických přípravků ▼C1 Chemická syntéza, fermentace, extrakce, formulování a dokončení farmaceutických přípravků a v případech, kdy jsou vyráběny ve stejném místě, i výroba meziproduktů. ▼B

Tisk

Jakákoli činnost spočívající v reprodukování textu nebo obrazů, při níž se pomocí tiskové formy přenáší tiskařská barva na jakýkoli typ povrchu. Tato činnost zahrnuje rovněž související činnosti lakování, natírání a laminování. Kapitola V se však vztahuje pouze na následující dílčí procesy:

gumotisk (flexografie) – tiskařská činnost, při níž se používá tisková forma z pryže nebo z elastických fotopolymerů, jejíž tiskové plochy vyčnívají nad plochami netiskovými, a při níž se používají kapalné tiskařské barvy, které schnou odpařováním;

tepelný ofsetový rotační tisk – rotační tištění na pás potiskovaného materiálu pomocí tiskové formy, jejíž tiskové a netiskové plochy leží ve stejné rovině, přičemž „rotačním tiskem“ se rozumí skutečnost, že materiál k potiskování je dávkován do tiskařského stroje z role, a nikoli formou oddělených listů. Netisková plocha je hydrofilizována tak, aby nepřijímala tiskařskou barvu, zatímco tisková plocha je zpracována tak, aby ji přijímala a předávala na potiskovaný materiál. K vypařování dochází v sušárně, kde se potištěný materiál zahřívá horkým vzduchem;

laminování spojené s tištěním – spojování dvou či více ohebných materiálů za účelem výroby laminátů;

publikační hlubotisk – hlubotisk užívaný k tištění časopisů, brožur, katalogů nebo podobných produktů s použitím barev na bázi toluenu;

hlubotisk – tištění pomocí válcové tiskové formy, jejíž tisková plocha je níže než plocha netisková, přičemž se používají kapalné barvy, které schnou vypařováním. Prohlubně se vyplní barvou a netiskové plochy se očistí od jejích přebytků; poté se potiskovaný materiál dostane do kontaktu s válcem a vyzdvihne barvu z prohlubní;

rotační filmový tisk (sítotisk) – rotační tištění na pás potiskovaného materiálu, při němž se barva na plochu nanáší přes porézní tiskovou formu, jejíž tisková plocha je otevřena a netisková plocha zakryta, přičemž se používají kapalné barvy, které schnou pouze vypařováním. „Rotačním tiskem“ se rozumí skutečnost, že materiál k potiskování je dávkován do tiskařského stroje z role, a nikoli formou oddělených listů;

lakování – činnost, při níž se na ohebný materiál nanáší lak či adhezivní nátěr za účelem pozdějšího zapečetění obalového materiálu.

10.	Zpracování kaučuku, výroba pryže Jakákoli činnost spočívající v mísení, mletí, barvení, kalandrování, extruzi či vulkanizaci přírodního nebo syntetického kaučuku a jakékoli další pomocné operace, které jsou součástí procesu přeměny přírodního či syntetického kaučuku na konečný výrobek.

11.

Čištění povrchů

Jakákoli činnost, s výjimkou chemického čištění, při které jsou organická rozpouštědla užívána k odstranění znečištění z povrchu materiálů, včetně odmaštění. Čisticí činnost sestávající z více než jednoho kroku před nebo po jakékoli jiné činnosti se považuje za jednu činnost čištění povrchu. Tato činnost se nevztahuje na čištění vybavení, ale na čištění povrchu produktů.

12.

Extrakce rostlinných olejů a živočišných tuků a rafinace rostlinných olejů

Jakákoli činnost spočívající v extrakci rostlinných olejů ze semen nebo z jiných rostlinných materiálů, zpracování suchých zbytků na krmivo nebo přečišťování tuků a rostlinných olejů získaných ze semen, rostlinných materiálů nebo živočišných materiálů.

13.

Přestříkávání vozidel

Jakákoli průmyslová nebo komerční činnost natírání povrchů a související odmašťovací činnosti, kterými se provádí jedna z těchto operací:

nanášení původních nátěrů na silniční vozidla ve smyslu směrnice 2007/46/ES nebo na jejich části za použití materiálů určených k přestříkávání, odehrává-li se tato operace mimo původní výrobní linku;

nanášení nátěrů na přívěsy (včetně návěsů) (kategorie O ve směrnici 2007/46/ES).

14.	Navalování navíjených drátů Jakákoli činnost natírání kovových vodičů používaných k navíjení cívek v transformátorech, motorech atd.

15.	Impregnace dřeva Jakákoli činnost zavádějící ochranné prostředky do dřeva.

16.	Laminování dřeva a plastů Jakákoli činnost spočívající ve spojování vrstev dřeva a/nebo plastů k výrobě laminátů.

ČÁST 2

Prahové hodnoty a mezní hodnoty emisí

▼C1

Mezní hodnoty emisí v odpadních plynech se počítají při teplotě 273,15 K a tlaku 101,3 kPa.

▼B

	Činnost (prahová hodnota spotřeby rozpouštědel v tunách za rok)	Prahová hodnota (prahová hodnota spotřeby rozpouštědel v tunách za rok)	Mezní hodnoty emisí v odpadních plynech (mg C/Nm3)	Mezní hodnoty fugitivních emisí (v procentech vstupního množství rozpouštědel)		Mezní hodnoty celkových emisí		Zvláštní ustanovení
			Mezní hodnoty emisí v odpadních plynech (mg C/Nm3)	Nová zařízení	Stávající zařízení	Nová zařízení	Stávající zařízení	Zvláštní ustanovení
1	Tepelný ofsetový rotační tisk (> 15)	15—25 > 25	100 20	30 (1) 30 (1)				(1) Zbytky rozpouštědel v konečných výrobcích se nepovažují za součást fugitivních emisí.
2	Publikační hlubotisk (> 25)		75	10	15
3	Jiné hlubotisky, gumotisk, rotační filmový tisk, laminování či lakování (> 15), rotační sítotisk na textil a lepenku (> 30)	15—25 > 25 > 30 (1)	100 100 100	25 20 20				(1) Prahová hodnota pro rotační sítotisk na textil a lepenku.
4	Čištění povrchů užitím sloučenin uvedených v čl. 59 odst. 5. (> 1)	1—5 > 5	20 (1) 20 (1)	15 10				(1) Tato mezní hodnota se vztahuje na hmotnostní koncentraci sloučenin v mg/Nm3, nikoli na celkový uhlík.
5	Jiné čištění povrchů (> 2)	2—10 > 10	75 (1) 75 (1)	20 (1) 15 (1)				(1) Zařízení, která prokáží příslušnému orgánu, že průměrný obsah organických rozpouštědel ve všech jimi užívaných čisticích prostředcích nepřekračuje 30 % hmotnostních, jsou osvobozena od povinnosti dodržovat tyto mezní hodnoty.
6	Natírání (< 15) a přestříkávání vozidel	> 0,5	50 (1)	25				(1) Dodržování mezních hodnot v souladu s částí 8 bodem 2 musí být prokázáno na základě měření patnáctiminutových průměrů.
7	Natírání svitků (> 25)		50 (1)	5	10			(1) Pro zařízení, která používají postupy umožňující opětovné využívání regenerovaných rozpouštědel, se mezní hodnota emisí rovná 150.
8	Jiné nátěry včetně kovů, plastů, textilu (5), tkanin, filmu a papíru (> 5)	5—15 > 15	100 (1) (4) 50/75 (2) (3) (4)	25 (4) 20 (4)				(1) Tato mezní hodnota platí pro nanášení nátěrů a sušení provozované za podmínek záchytu. (2) První mezní hodnota platí pro sušení, druhá pro natírání.
								(3) Pro zařízení nanášející nátěrové hmoty na textil, která používají postupy umožňující opětovné využívání regenerovaných rozpouštědel, platí mezní hodnota emisí 150 pro natírání a sušení dohromady. (4) Činnosti natírání, jež nelze provozovat za podmínek záchytu (např. stavba lodí, nátěry letadel), mohou být v souladu s čl. 59 odst. 3 osvobozeny od povinnosti dodržovat tyto mezní hodnoty. (5) Na rotační sítotisk na textil se vztahuje činnost č. 3.
9	Navalování navíjených drátů (> 5)					10 g/kg(1) 5 g/kg(2)		(1) Platí pro zařízení s průměrným průměrem drátu ≤ 0,1 mm. (2) Platí pro všechna ostatní zařízení.
10	Natírání dřevěných povrchů (> 15)	15—25 > 25	100 (1) 50/75 (2)	25 20				(1) Tato mezní hodnota emisí platí pro nanášení nátěrů a sušení provozované za podmínek záchytu. (2) První z uvedených hodnot platí pro sušení, druhá pro natírání.
11	Chemické čištění					20 g/kg(1) (2)		(1) Hmotnost emitovaného rozpouštědla v gramech na 1 kg vyčištěného a vysušeného produktu. (2) Mezní hodnota emisí stanovená v části 4 bodě 2 se na tuto činnost nevztahuje.
12	Impregnace dřeva (> 25)		100 (1)	45		11 kg/m3		(1) Mezní hodnota emisí neplatí pro impregnaci dřeva kreosotem.
13	Natírání kůže (> 10)	10—25 > 25 > 10 (1)				85 g/m2 75 g/m2 150 g/m2		Mezní hodnoty emisí jsou vyjádřeny v gramech emitovaných rozpouštědel na m2 vyráběného výrobku. (1) Pro natírání kůže u bytového vybavení a určitého malého koženého spotřebního zboží, jako jsou tašky, pásky, peněženky atd.
14	Výroba obuvi (> 5)					25 g na pár		Mezní hodnota celkových emisí je vyjádřena v gramech emitovaného rozpouštědla na vyrobený pár bot.
15	Laminování dřeva a plastů (> 5)					30 g/m2
16	Adhezivní nátěry (> 5)	5—15 > 15	50 (1) 50 (1)	25 20				(1) V případě použití postupů umožňujících opětovné využívání regenerovaných rozpouštědel se mezní hodnota emisí v odpadních plynech rovná 150.
17	Výroba nátěrových směsí, laků, tiskařských barev a adhezivních materiálů (> 100)	100—1 000 > 1 000	150 150	5 3		5 % vstupního množství rozpouštědla 3 % vstupního množství rozpouštědla		Mezní hodnota fugitivních emisí nezahrnuje rozpouštědla prodávaná jako součást nátěrových směsí v hermeticky uzavřených nádobách.
18	Zpracování kaučuku, výroba pryže (> 15)		20 (1)	25 (2)		25 % vstupního množství rozpouštědla		(1) V případě použití postupů umožňujících opětovné využívání regenerovaných rozpouštědel se mezní hodnota emisí v odpadních plynech rovná 150. (2) Mezní hodnota fugitivních emisí nezahrnuje rozpouštědla prodávaná jako součást produktů nebo směsí v hermeticky uzavřených nádobách.
19	Extrakce rostlinných olejů a živočišných tuků a rafinace rostlinných olejů (> 10)					Živočišný tuk: 1,5 kg/t Semena skočce: 3 kg/t Řepková semena: 1 kg/t Slunečnicová semena: 1 kg/t Sojové boby (normální drť): 0,8 kg/t Sojové boby (bílé vločky): 1,2 kg/t Ostatní semena a jiný rostlinný materiál: 3 kg/t (1) 1,5 kg/t (2) 4 kg/t (3)		(1) Mezní hodnoty celkových emisí pro zařízení zpracovávající jednotlivé šarže semen nebo jiného rostlinného materiálu by měl příslušný orgán stanovit v jednotlivých případech s uplatněním nejlepších dostupných technik. (2) Platí pro všechny procesy frakcionace s výjimkou odstraňování klovatiny či pryskyřic z olejů. (3) Platí pro odstraňování klovatiny či pryskyřic z olejů.
20	Výroba farmaceutických přípravků (> 50)		20 (1)	5 (2)	15 (2)	5 % vstupního množství rozpouštědla	15 % vstupního množství rozpouštědla	(1) V případě použití postupů umožňujících opětovné využívání regenerovaných rozpouštědel se mezní hodnota emisí v odpadních plynech rovná 150. (2) Mezní hodnota fugitivních emisí nezahrnuje rozpouštědla prodávaná jako součást produktů nebo směsí v hermeticky uzavřených nádobách.

ČÁST 3

Mezní hodnoty emisí pro lakovny vozidel

1.	Mezní hodnoty celkových emisí jsou vyjádřeny v gramech emitovaného organického rozpouštědla na metr čtvereční povrchu výrobku a v kilogramech emitovaného organického rozpouštědla na karosérii.

Plocha povrchu jakéhokoli výrobku v tabulce v bodě 3 je definována jako plocha povrchu vypočtená jako součet celkové plochy opatřené elektroforeticky nanášenou vrstvou nátěrové hmoty a ploch všech dílů připojených k výrobku v dalších fázích výroby, které jsou natírány stejnými nátěrovými hmotami jako daný výrobek, nebo jako celková plocha výrobku opatřeného nátěrovými hmotami v daném zařízení.

Plocha opatřená elektroforeticky nanášenou vrstvou nátěrové hmoty se vypočítá takto:

Tuto metodu lze rovněž použít pro jiné díly z plechů.

K výpočtu plochy připojených dílů nebo k určení celkové plochy výrobku opatřeného nátěrovými hmotami v daném zařízení se použijí softwarové systémy CAD (computer aided design) nebo jiné rovnocenné metody.

Mezní hodnoty celkových emisí v níže uvedené tabulce se vztahují na všechny fáze postupu prováděného ve stejném zařízení, od elektroforetického nanášení nebo jakéhokoli jiného druhu nanášení nátěrových hmot až po konečnou konzervaci voskem a leštění vrchního nátěru, stejně jako na rozpouštědla použitá k čištění vybavení včetně stříkacích kabin a jiného pevně instalovaného vybavení, a to v době výroby i mimo tuto dobu.

Činnost (prahová spotřeba rozpouštědel v tunách za rok)	Prahová hodnota produkce (roční produkce natíraných produktů)	Mezní hodnota celkových emisí
Činnost (prahová spotřeba rozpouštědel v tunách za rok)		Nová zařízení	Stávající zařízení
Nátěry nových osobních automobilů (> 15)	> 5 000	45 g/m2 nebo 1,3 kg/karosérie + 33 g/m2	60 g/m2 nebo 1,9 kg/karosérie + 41 g/m2
Nátěry nových osobních automobilů (> 15)	≤ 5 000 samonosných karosérií či > 3 500 karosérií upevněných na podvozek	90 g/m2 nebo 1,5 kg/karosérie + 70 g/m2	90 g/m2 nebo 1,5 kg/karosérie + 70 g/m2
		Mezní hodnota celkových emisí (g/m2)
Nátěry kabin nových nákladních automobilů (> 15)	≤ 5 000	65	85
Nátěry kabin nových nákladních automobilů (> 15)	> 5 000	55	75
Nátěry nových dodávkových a nákladních automobilů (> 15)	≤ 2 500	90	120
Nátěry nových dodávkových a nákladních automobilů (> 15)	> 2 500	70	90
Nátěry nových autobusů (> 15)	≤ 2 000	210	290
Nátěry nových autobusů (> 15)	> 2 000	150	225

4.	Lakovny automobilů se spotřebou rozpouštědel pod prahovými hodnotami uvedenými v tabulce v bodě 3 musí splňovat požadavky stanovené pro přestříkávání vozidel v části 2.

ČÁST 4

Mezní hodnoty emisí týkající se těkavých organických sloučenin se specifickou rizikovostí

V případě emisí těkavých organických sloučenin uvedených v článku 58 o celkovém hmotnostním toku všech sloučenin, které jsou příčinou označení podle výše uvedeného článku, větším nebo rovném 10 g/h musí být dodržena mezní hodnota emisí 2 mg/Nm3. Tato mezní hodnota emisí se týká součtu hmotností jednotlivých sloučenin.

V případě emisí halogenovaných těkavých organických sloučenin, kterým jsou přiřazeny standardní věty o nebezpečnosti H341 nebo H351 nebo které musí být těmito větami označovány, o celkovém hmotnostním toku všech sloučenin, které jsou příčinou označení H341 či H351, větším nebo rovném 100 g/h musí být dodržena mezní hodnota emisí 20 mg/Nm3. Tato mezní hodnota emisí se týká součtu hmotností jednotlivých sloučenin.

ČÁST 5

Plán snižování emisí

1.	Provozovatel může uplatnit jakýkoli plán snižování emisí speciálně navržený pro jeho zařízení.

V případě používání nátěrových hmot, laků, adhezivních materiálů nebo tiskařských barev lze využít následujícího plánu. Tam, kde tato metoda není vhodná, může příslušný orgán provozovateli povolit použití jakéhokoli alternativního plánu, jímž se dosáhne snížení emisí rovnocenného snížením dosaženým v případě použití mezních hodnot emisí z částí 2 a 3. Návrh plánu zohlední tyto skutečnosti:

v případech, kdy jsou náhražky s nízkým nebo nulovým obsahem rozpouštědel ještě ve stavu vývoje, je provozovateli prodloužena lhůta pro uskutečnění jeho plánů na snižování emisí;

referenční bod pro snižování emisí by měl co nejpřesněji odpovídat emisím, k nimž by docházelo v případě, že by nebylo přijato žádné opatření k jejich snížení.

Následující plán je určen pro použití v zařízeních, v nichž lze předpokládat konstantní obsah netěkavých látek ve výrobku.

Referenční hodnota ročních emisí se vypočte takto:

stanoví se celková hmotnost netěkavých látek v nátěrových hmotách nebo tiskařských barvách, lacích či adhezivních materiálech spotřebovaných za rok. Netěkavými látkami se rozumějí všechny látky v nátěrových hmotách, tiskařských barvách, lacích a adhezivních materiálech, které po odpaření vody či těkavých organických sloučenin ztuhnou;

ii)

referenční hodnota ročních emisí se vypočte tak, že se hmotnost stanovená podle bodu i) vynásobí odpovídajícím koeficientem z níže uvedené tabulky. Příslušné orgány mohou tyto koeficienty upravit pro jednotlivá zařízení, která prokáží účinnější využívání netěkavých látek.

Činnost	Násobící koeficient podle písm. a) bodu ii)
►C1 Hlubotisk; gumotisk; laminování jako součást tisku; lakování jako součást tisku; nanášení nátěrových hmot na dřevo; zátěry a povlaky textilií, tkanin nebo papíru; adhezivní nátěr ◄	4
Natírání svitků, přestříkávání vozidel	3
Nátěry pro styk s potravinami, nátěry v leteckém průmyslu	2,33
Jiné nátěry a rotační sítotisk	1,5

Cílové emise se rovnají referenčním hodnotám ročních emisí vynásobeným procentním podílem rovným:

(mezní hodnotě fugitivních emisí + 15) v případě zařízení spadajících pod položku 6 a nižší prahové hodnoty položek 8 a 10 části 2;

ii)

(mezní hodnotě fugitivních emisí + 5) v případě všech ostatních zařízení.

Plán je splněn, jestliže skutečné emise rozpouštědel stanovené podle plánu hospodaření s rozpouštědly nepřekračují cílové emise.

ČÁST 6

Monitorování emisí

1.	Výpusti, k nimž je připojeno zařízení na snižování emisí a které na svém konci emitují v průměru více než 10 kg celkového organického uhlíku za hodinu, jsou kontinuálně monitorovány z hlediska dodržování této směrnice.

2.	V ostatních případech členské státy zajistí provádění kontinuálních nebo pravidelných měření. V případě pravidelných měření musí být při každém jednotlivém měření naměřeny nejméně tři hodnoty.

3.	Měření se nevyžaduje v případě, že pro dodržování této směrnice není nutné využívat zařízení na snižování emisí na konci procesu.

ČÁST 7

Plán hospodaření s rozpouštědly

1. Zásady

Plán hospodaření s rozpouštědly se používá

ke kontrole dodržování požadavků uvedených v článku 62;

ke zjištění budoucích možností snižování emisí;

k informování veřejnosti o spotřebě rozpouštědel, o emisích z rozpouštědel a o plnění požadavků kapitoly V.

2. Definice

Následující definice poskytují rámec pro zpracování hmotnostní bilance.

Vstupní množství organických rozpouštědel (I):

I1	Množství organických rozpouštědel, v čisté formě nebo ve směsích, která byla zakoupena a použita v zařízení jako vstupy v období, pro něž se vypočítává daná hmotnostní bilance.

I2	Množství organických rozpouštědel, v čisté formě nebo ve směsích, která byla regenerována a opětovně použita v zařízení jako vstupy. Recyklované rozpouštědlo se započítává pokaždé, kdy je využito pro danou činnost.

Výstupy organických rozpouštědel (O):

O1	Emise v odpadních plynech.

O2	Organická rozpouštědla uniklá do vody; při výpočtu veličiny O5 se bere v úvahu i způsob zpracování odpadních vod.

O3	Množství organických rozpouštědel, která zůstávají jako nečistoty či rezidua v konečných výrobcích.

O4	Nezachycené emise organických rozpouštědel uniklé do ovzduší. Sem patří větrání místností, při kterém je vzduch vypouštěn do vnějšího prostředí okny, dveřmi, ventilačními otvory apod.

Množství organických rozpouštědel nebo organických sloučenin spotřebovaných v důsledku chemických nebo fyzikálních reakcí (včetně rozpouštědel nebo sloučenin zničených spalováním nebo jiným zpracováním odpadních plynů či odpadních vod nebo zachycených, pokud toto množství nebylo započteno do veličin O6, O7 nebo O8).

O6	Organická rozpouštědla obsažená ve shromážděných odpadech.

O7	Organická rozpouštědla v čisté formě nebo ve směsích prodaná nebo určená k prodeji jako komerční produkt.

O8	Organická rozpouštědla obsažená ve směsích a regenerovaná k opětovnému použití, která však nejsou používána jako vstupy v zařízení, pokud již nebyla započtena do položky O7.

O9	Organická rozpouštědla uniklá jiným způsobem.

Použití plánu hospodaření s rozpouštědly pro účely kontroly dodržování požadavků.

Plán hospodaření s rozpouštědly se používá v závislosti na konkrétním požadavku, jehož dodržování se kontroluje takto:

Kontrola dodržování plánu snižování emisí podle části 5, kdy je mezní hodnota celkových emisí vyjádřena jako emise rozpouštědel na jednotku produkce nebo jiným způsobem uvedeným v části 2 a 3:

pro všechny činnosti, na něž se používá plán snižování emisí podle části 5, se jednou ročně vypracovává plán hospodaření s rozpouštědly za účelem určení spotřeby (C). Spotřeba se vypočte z rovnice:

C = I1 – O8

Současně se stanoví množství netěkavých látek obsažených v nátěrových hmotách, pomocí něhož se jednou ročně stanoví referenční hodnota ročních emisí a cílová hodnota emisí;

ii)

pro posouzení dodržování mezní hodnoty celkových emisí vyjádřené jako emise rozpouštědel na jednotku produkce nebo jiným způsobem uvedeným v částech 2 a 3 se jednou ročně vypracovává plán hospodaření s rozpouštědly za účelem stanovení emisí (E). Emise se vypočtou z rovnice:

E = F + O1,

kde F jsou fugitivní emise ve smyslu definice v písm. b) bodě i). Takto získaná hodnota emisí se poté vydělí příslušným parametrem daného výrobku;

iii)

pro posouzení dodržování požadavků uvedených v čl. 59 odst. 6 písm. b) bodě ii) se jednou ročně vypracovává plán hospodaření s rozpouštědly za účelem stanovení celkových emisí ze všech zahrnutých činností. Získaná hodnota je poté porovnána s celkovými emisemi, jež by musely být dodrženy v případě povinnosti splnit požadavky částí 2, 3 a 5 pro každou činnost zvlášť.

Stanovení fugitivních emisí za účelem jejich porovnání s mezními hodnotami fugitivních emisí uvedenými v části 2:

Fugitivní emise se vypočtou z jedné z těchto rovnic:

F = I1 – O1 – O5 – O6 – O7 – O8

nebo

F = O2 + O3 + O4 + O9

F se stanoví přímým měřením jednotlivých veličin nebo rovnocennou metodou nebo výpočtem, například na základě účinnosti zachycování emisí ze zařízení.

Mezní hodnota fugitivních emisí je vyjádřena jako podíl množství fugitivních emisí na vstupním množství rozpouštědel, které se vypočte z rovnice:

I = I1 + I2

ii)

Fugitivní emise se stanoví omezeným, leč reprezentativním souborem měření, a dokud nedojde ke změně vybavení, není nutné tato měření opakovat.

ČÁST 8

Posouzení dodržování mezních hodnot emisí v odpadních plynech

V případě kontinuálního měření se mezní hodnoty emisí považují za splněné, pokud

žádný aritmetický průměr všech platných odečtených hodnot získaných během 24 hodin běžného provozu zařízení nebo provádění činnosti, s výjimkou doby uvádění zařízení do provozu, odstavování z provozu a údržby provozního vybavení, nepřekročí mezní hodnoty emisí;

žádný hodinový průměr nepřekročí mezní hodnoty emisí více než 1,5krát.

2.	V případě pravidelných měření se mezní hodnoty emisí považují za splněné, pokud při daném měření a) průměr všech naměřených hodnot nepřekročí mezní hodnoty emisí; b) žádný hodinový průměr nepřekročí mezní hodnoty emisí více než 1,5krát.

3.	Dodržování části 4 se ověřuje na základě součtu hmotnostních koncentrací všech dotyčných těkavých organických sloučenin. Ve všech ostatních případech se dodržování ověřuje na základě celkové hmotnosti emitovaného organického uhlíku, pokud není v části 2 uvedeno jinak.

4.	Za účelem chlazení nebo ředění je možné smíchat odpadní plyn s jiným plynem, pokud je tento postup technicky odůvodnitelný, avšak tento přidaný plyn není brán v úvahu při stanovování hmotnostní koncentrace znečišťující látky v odpadním plynu.

PŘÍLOHA VIII

Technická ustanovení týkající se zařízení vyrábějících oxid titaničitý

ČÁST 1

Mezní hodnoty emisí pro emise do vody

1.	V případě zařízení používajících sulfátový proces (jako roční průměr): 550 kg síranu na tunu vyrobeného oxidu titaničitého.

V případě zařízení používajících chloridový proces (jako roční průměr):

130 kg chloridu na tunu vyrobeného oxidu titaničitého při užívání neutrálního rutilu,

228 kg chloridu na tunu vyrobeného oxidu titaničitého při užívání syntetického rutilu,

330 kg chloridu na tunu vyrobeného oxidu titaničitého při užívání strusky. Pro zařízení, jež vypouštějí emise do slané vody (ústí řek, pobřežní vody, otevřené moře), může platit mezní hodnota emisí 450 kg chloridu na tunu vyrobeného oxidu titaničitého při užívání strusky.

3.	V případě zařízení, která používají chloridový proces a která používají více než jeden druh rudy, se mezní hodnoty emisí v bodě 2 uplatní úměrně k používanému množství těchto rud.

ČÁST 2

Mezní hodnoty emisí do ovzduší

1.	Mezní hodnoty emisí, vyjádřené jako koncentrace v hmotnosti na metr krychlový (Nm3), se počítají při teplotě 273,15 K a tlaku 101,3 kPa.

2.	Pro tuhé znečišťující látky 50 mg/Nm3 jako hodinový průměr u velkých zdrojů a 150 mg/Nm3 jako hodinový průměr u ostatních zdrojů.

3.	Pro plynný oxid siřičitý a oxid sírový vypouštěný ve fázi rozkladu a kalcinace, včetně kapiček kyseliny v přepočtu na ekvivalent SO2 a) 6 kg na tunu vyrobeného oxidu titaničitého jako roční průměr, b) u zařízení na koncentraci kyselého odpadu 500 mg/Nm3 jako hodinový průměr.

4.	Pro chlor u zařízení používajících chloridový proces: a) 5 mg/Nm3 jako denní průměr; b) 40 mg/Nm3 v každém okamžiku.

ČÁST 3

Monitorování emisí

Monitorování emisí do ovzduší musí zahrnovat přinejmenším kontinuální monitorování:

plynného oxidu siřičitého a oxidu sírového vypouštěného ve fázi rozkladu a kalcinace ze zařízení na koncentraci kyselého odpadu v zařízeních používajících sulfátový proces;

chloru z velkých zdrojů v zařízení používajících chloridový proces;

tuhých znečišťujících látek z velkých zdrojů znečišťování.

PŘÍLOHA IX

ČÁST A

Zrušené směrnice a jejich následné změny

(podle článku 81)

Směrnice Rady 78/176/EHS (Úř. věst. L 54, 25.2.1978, s. 19).
Směrnice Rady 83/29/EHS (Úř. věst. L 32, 3.2.1983, s. 28).
Směrnice Rady 91/692/EHS (Úř. věst. L 377, 31.12.1991, s. 48).	pouze písm. b) přílohy I
Směrnice Rady 82/883/EHS (Úř. věst. L 378, 31.12.1982, s. 1).
Akt o přistoupení z roku 1985	pouze bod X.1 písm. o) přílohy I
Akt o přistoupení z roku 1994	pouze bod VIII.A.6 přílohy I
Nařízení Rady (ES) č. 807/2003 (Úř. věst. L 122, 16.5.2003, s. 36).	pouze bod 34 přílohy III
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 219/2009 (Úř. věst. L 87, 31.3.2009, s. 109).	pouze bod 3.1 přílohy
Směrnice Rady 92/112/EHS (Úř. věst. L 409, 31.12.1992, s. 11).
Směrnice Rady 1999/13/ES (Úř. věst. L 85, 29.3.1999, s. 1).
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1882/2003 (Úř. věst. L 284, 31.10.2003, s. 1).	pouze bod 17 přílohy I
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/42/ES (Úř. věst. L 143, 30.4.2004, s. 87).	pouze čl. 13 odst. 1
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/112/ES (Úř. věst. L 345, 23.12.2008, s. 68).	pouze článek 3
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/76/ES (Úř. věst. L 332, 28.12.2000, s. 91).
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1137/2008 (Úř. věst. L 311, 21.11.2008, s. 1).	pouze bod 4.8 přílohy
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/80/ES (Úř. věst. L 309, 27.11.2001, s. 1).
Směrnice Rady 2006/105/ES (Úř. věst. L 363, 20.12.2006, s. 368).	pouze část B bod 2 přílohy
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/31/ES (Úř. věst. L 140, 5.6.2009, s. 114).	pouze článek 33
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/1/ES (Úř. věst. L 24, 29.1.2008, s. 8).
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/31/ES (Úř. věst. L 140, 5.6.2009, s. 114).	pouze článek 37

ČÁST B

Lhůty pro provedení ve vnitrostátním právu a použitelnost

(podle článku 81)

Směrnice	Lhůta pro provedení	Lhůta pro použitelnost
78/176/ES	25. února 1979
82/883/ES	31. prosince 1984
92/112/ES	15. června 1993
1999/13/ES	ze dne 1. dubna 2001
2000/76/ES	ze dne 28. prosince 2000	ze dne 28. prosince 2002 ze dne 28. prosince 2005
2001/80/ES	ze dne 27. listopadu 2002	ze dne 27. listopadu 2004
2003/35/ES	ze dne 25. června 2005
2003/87/ES	ze dne 31. prosince 2003
2008/1/ES	30. října 1999 (1)	30. října 1999 ze dne 30. října 2007
(1) Směrnice 2008/1/ES je kodifikovaným zněním směrnice Rady 96/61/ES ze dne 24. září 1996 o integrované prevenci a omezování znečištění (Úř. věst. L 257, 10.10.1996, s. 26) a lhůty pro její provedení ve vnitrostátním právu a použitelnost zůstávají v platnosti.

PŘÍLOHA X

Srovnávací tabulka

Směrnice 78/176/EHS	Směrnice 82/883/EHS	Směrnice 92/112/EHS	Směrnice 2008/1/ES	Směrnice 1999/13/ES	Směrnice 2000/76/ES	Směrnice 2001/80/ES	Tato směrnice
Čl. 1 odst. 1	Článek 1	Článek 1					Článek 66
—	—	—	—	—	—	—	Článek 2
Čl. 1 odst. 2 písm. a)			Čl. 2 bod 2				Čl. 3 bod 2
Čl. 1 odst. 2 písm. b)					Čl. 3 bod 1		Čl. 3 bod 37
Čl. 1 odst. 2 písm. c), d) a e)							—
—	—	—	—	—	—	—	Článek 66
Článek 2							Článek 67
Článek 3							Čl. 11 písm. d) a e)
Článek 4			Článek 4	Čl. 3 návětí a bod 1	Čl. 4 odst. 1		Čl. 4 odst. 1 první pododstavec
Článek 5							Čl. 11 písm. d) a e)
Článek 6							Čl. 11 písm. d) a e)
Čl. 7 odst. 1		Článek 10					Čl. 70 odst. 1 a odst. 2 první věta
Čl. 7 odst. 2 a 3							—
—	—	—	—	—	—	—	Čl. 70 odst. 2 druhá věta a odst. 3
Čl. 8 odst. 1							—
Čl. 8 odst. 2							Čl. 26 odst. 1 druhý pododstavec
Článek 9							—
Článek 10							—
Článek 11							Článek 12
Článek 12							—
Čl. 13 odst. 1			Čl. 17 odst. 1 první pododstavec a odst. 3 první pododstavec první věta	Čl. 11 odst. 1 první věta a odst. 2			Čl. 72 odst. 1 první věta
—	—	—	—	—	—	—	Čl. 72 odst. 1 druhá věta
Čl. 13 odst. 2, 3 a 4							—
Článek 14							—
Článek 15	Článek 14	Článek 12	Článek 21	Článek 15	Článek 21	Čl. 18 odst. 1 a 3	Článek 80
Článek 16	Článek 15	Článek 13	Článek 23	Článek 17	Článek 23	Článek 20	Článek 84
Příloha I							—
Příloha II, oddíl A návětí a bod 1							—
Příloha II, oddíl A bod 2							—
Příloha II, oddíl B							—
	Článek 2						—
	Článek 3						—
	Čl. 4 odst. 1 a odst. 2 první pododstavec						—
	Čl. 4 odst. 2 druhý pododstavec						—
	Čl. 4 odst. 3 a 4						—
	Článek 5						—
	Článek 6						—
	Článek 7						—
	Článek 8						—
	Článek 9						—
	Článek 10						—
	Čl. 11 odst. 1			Čl. 13 odst. 1	Čl. 17 odst. 1		Čl. 75 odst. 1
—	—	—	—	—	—	—	Čl. 75 odst. 2
	Čl. 11 odst. 2				Čl. 17 odst. 2		—
	Čl. 11 odst. 3						—
	Článek 12						—
	Článek 13						—
	Příloha I						—
	Příloha II						—
	Příloha III						—
	Příloha IV						—
	Příloha V						—
		Čl. 2 odst. 1 návětí					—
		Čl. 2 odst. 1 písm. a) návětí					—
		Čl. 2 odst. 1 písm. a) první odrážka					Čl. 67 písm. a)
		Čl. 2 odst. 1 písm. a) druhá odrážka					Čl. 67 písm. b)
		Čl. 2 odst. 1 písm. a) třetí odrážka a písm. b) třetí odrážka					Čl. 67 písm. d)
		Čl. 2 odst. 1 písm. a) čtvrtá, pátá, šestá a sedmá odrážka					—
		Čl. 2 odst. 1 písm. b) návětí a první, čtvrtá, pátá, šestá a sedmá odrážka					—
		Čl. 2 odst. 1 písm. b) druhá odrážka					Čl. 67 písm. c)
		Čl. 2 odst. 1 písm. c)					—
		Čl. 2 odst. 2					—
		Článek 3					Článek 67
		Článek 4					Článek 67
		Článek 5					—
		Čl. 6 první pododstavec návětí					Článek 68
		Čl. 6 první pododstavec písm. a)					Příloha VIII, část 1 bod 1
		Čl. 6 první pododstavec písm. b)					Příloha VIII, část 1 bod 2
		Čl. 6 druhý pododstavec					Příloha VIII, část 1 bod 3
		Článek 7					—
		Článek 8					—
		Čl. 9 odst. 1 návětí					Čl. 69 odst. 2
		Čl. 9 odst. 1 písm. a) návětí					—
		Čl. 9 odst. 1 písm. a) bod i)					Příloha VIII, část 2 bod 2
		Čl. 9 odst. 1 písm. a) bod ii)					Příloha VIII, část 2 bod 3 návětí a písm. a)
		Čl. 9 odst. 1 písm. a) bod iii)					Čl. 69 odst. 1
		Čl. 9 odst. 1 písm. a) bod iv)					Příloha VIII, část 2 bod 3 písm. b)
		Čl. 9 odst. 1 písm. a) bod v)					—
		Čl. 9 odst. 1 písm. b)					Příloha VIII, část 2 bod 4
		Čl. 9 odst. 2 a 3					—
		Článek 11					Čl. 11 písm. d) a e)
		Příloha					—
			Článek 1				Článek 1
			Článek 2 návětí				Článek 3 návětí
			Čl. 2 bod 1	Čl. 2 bod 14			Čl. 3 bod 1
			Čl. 2 bod 3	Čl. 2 bod 1			Čl. 3 bod 3
			Čl. 2 bod 4				—
			Čl. 2 bod 5	Čl. 2 bod 9	Čl. 3 bod 8	Čl. 2 bod 1	Čl. 3 bod 4
			Čl. 2 bod 6 první věta	Čl. 2 bod 13	Čl. 3 bod 9	Čl. 2 bod 3 první část	Čl. 3 bod 5
			Čl. 2 bod 6 druhá věta				Čl. 15 odst. 1
			Čl. 2 bod 7				Čl. 3 bod 6
			Čl. 2 bod 8	Čl. 2 bod 5			Článek 71
			Čl. 2 bod 9 první věta	Čl. 2 bod 7	Čl. 3 bod 12		Čl. 3 bod 7
			Čl. 2 bod 9 druhá věta				Čl. 4 odst. 2 první pododstavec
—	—	—	—	—	—	—	Čl. 4 odst. 2 druhý pododstavec
—	—	—	—	—	—	—	Čl. 4 odst. 3
			Čl. 2 bod 10				—
—	—	—	—	—	—	—	Čl. 3 bod 8
			Čl. 2 bod 11 první věta				Čl. 3 bod 9
			Čl. 2 bod 11 druhá věta				Čl. 20 odst. 3
			Čl. 2 bod 12 první pododstavec a příloha IV, návětí				Čl. 3 bod 10
			Čl. 2 bod 12 druhý pododstavec				Čl. 14 odst. 5 písm. a) a odst. 6
			Čl. 2 bod 13	Čl. 2 bod 6	Čl. 3 bod 11	Čl. 2 bod 5	Čl. 3 bod 15
			Čl. 2 bod 14				Čl. 3 bod 16
			Čl. 2 bod 15				Čl. 3 bod 17
—	—	—	—	—	—	—	Čl. 3 body 11 až 14, 18 až 23, 26 až 30 a 34, 35 a 36
			Čl. 3 odst. 1 návětí				Článek 11 návětí
			Čl. 3 odst. 1 písm. a)				Čl. 11 písm. a) a b)
			Čl. 3 odst. 1 písm. b)				Čl. 11 písm. c)
			Čl. 3 odst. 1 písm. c)				Čl. 11 písm. d) a e)
			Čl. 3 odst. 1 písm. d)				Čl. 11 písm. f)
			Čl. 3 odst. 1 písm. e)				Čl. 11 písm. g)
			Čl. 3 odst. 1 písm. f)				Čl. 11 písm. h)
			Čl. 3 odst. 2				—
			Čl. 5 odst. 1				—
			Čl. 5 odst. 2				Čl. 80 odst. 1 druhý pododstavec
			Čl. 6 odst. 1 první pododstavec návětí				Čl. 12 odst. 1 první pododstavec návětí
			Čl. 6 odst. 1 první pododstavec písm. a) až d)				Čl. 12 odst. 1 první pododstavec písm. a) až d)
—	—	—	—	—	—	—	Čl. 12 odst. 1 první pododstavec písm. e)
			Čl. 6 odst. 1 první pododstavec písm. e)				Čl. 12 odst. 1 první pododstavec písm. f)
			Čl. 6 odst. 1 první pododstavec písm. f)				Čl. 12 odst. 1 první pododstavec písm. g)
			Čl. 6 odst. 1 první pododstavec písm. g)				Čl. 12 odst. 1 první pododstavec písm. h)
			Čl. 6 odst. 1 první pododstavec písm. h)				Čl. 12 odst. 1 první pododstavec písm. i)
			Čl. 6 odst. 1 první pododstavec písm. i)				Čl. 12 odst. 1 první pododstavec písm. j)
			Čl. 6 odst. 1 první pododstavec písm. j)				Čl. 12 odst. 1 první pododstavec písm. k)
			Čl. 6 odst. 1 druhý pododstavec				Čl. 12 odst. 1 druhý pododstavec
			Čl. 6 odst. 2				Čl. 12 odst. 2
			Článek 7				Čl. 5 odst. 2
			Čl. 8 první pododstavec		Čl. 4 odst. 3		Čl. 5 odst. 1
			Čl. 8 druhý pododstavec				—
			Čl. 9 odst. 1 první část věty				Čl. 14 odst. 1 první pododstavec
			Čl. 9 odst. 1 druhá část věty				—
			Čl. 9 odst. 2				Čl. 5 odst. 3
			Čl. 9 odst. 3 první pododstavec první a druhá věta				Čl. 14 odst. 1 druhý pododstavec návětí a písm. a) a b)
			Čl. 9 odst. 3 první pododstavec třetí věta				Čl. 14 odst. 2
—	—	—	—	—	—	—	Čl. 14 odst. 3, 4 a 7
—	—	—	—	—	—	—	Čl. 14 odst. 5 první pododstavec návětí a písm. b) a druhý pododstavec
			Čl. 9 odst. 3 druhý pododstavec				—
			Čl. 9 odst. 3 třetí pododstavec				Čl. 9 odst. 1
			Čl. 9 odst. 3 čtvrtý pododstavec				Čl. 9 odst. 2
			Čl. 9 odst. 3 pátý pododstavec				Čl. 9 odst. 3
			Čl. 9 odst. 3 šestý pododstavec				Čl. 9 odst. 4
—	—	—	—	—	—	—	Článek 10
			Čl. 9 odst. 4 první část první věty				Čl. 15 odst. 2
			Čl. 9 odst. 4 druhá část první věty				Čl. 15 odst. 4 první pododstavec
—	—	—	—	—	—	—	Čl. 15 odst. 4 druhý až pátý pododstavec a odst. 5
			Čl. 9 odst. 4 druhá věta				Čl. 14 odst. 1 druhý pododstavec písm. g)
—	—	—	—	—	—	—	Čl. 14 odst. 1 druhý pododstavec písm. h)
—	—	—	—	—	—	—	Čl. 15 odst. 3
—	—	—	—	—	—	—	Článek 16
			Čl. 9 odst. 5 první pododstavec				Čl. 14 odst. 1 druhý pododstavec písm. c) bod i)
—	—	—	—	—	—	—	Čl. 14 odst. 1 druhý pododstavec písm. c) bod ii)
—	—	—	—	—	—	—	Čl. 14 odst. 1 druhý pododstavec písm. d)
			Čl. 9 odst. 5 druhý pododstavec				—
—	—	—	—	—	—	—	Čl. 14 odst. 1 druhý pododstavec písm. e)
			Čl. 9 odst. 6 první pododstavec				Čl. 14 odst. 1 druhý pododstavec písm. f)
			Čl. 9 odst. 6 druhý pododstavec				—
			Čl. 9 odst. 7				—
			Čl. 9 odst. 8				Článek 6 a článek 17 první věta
—	—	—	—	—	—	—	Článek 17 druhá věta
			Článek 10				Článek 18
			Článek 11				Článek 19
			Čl. 12 odst. 1				Čl. 20 odst. 1
			Čl. 12 odst. 2 první věta				Čl. 20 odst. 2 první pododstavec
			Čl. 12 odst. 2 druhá věta				Čl. 20 odst. 2 druhý pododstavec
			Čl. 12 odst. 2 třetí věta				—
			Čl. 13 odst. 1				Čl. 21 odst. 1
—	—	—	—	—	—	—	Čl. 21 odst. 2, 3 a 4
			Čl. 13 odst. 2 návětí				Čl. 21 odst. 5 návětí
			Čl. 13 odst. 2 písm. a)				Čl. 21 odst. 5 písm. a)
			Čl. 13 odst. 2 písm. b)				—
			Čl. 13 odst. 2 písm. c)				Čl. 21 odst. 5 písm. b)
			Čl. 13 odst. 2 písm. d)				—
—	—	—	—	—	—	—	Čl. 21 odst. 5 písm. c)
—	—	—	—	—	—	—	Článek 22
—	—	—	—	—	—	—	Čl. 23 odst. 1 první pododstavec
			Článek 14 návětí a písm. a)				Čl. 8 odst. 1
			Čl. 14 písm. b)				Čl. 7 písm. b) a čl. 14 odst. 1 písm. d) bod i)
—	—	—	—	—	—	—	Čl. 7 návětí a písm. b) a c)
—	—	—	—	—	—	—	Čl. 14 odst. 1 písm. d) bod ii)
			Čl. 14 písm. c)				Čl. 23 odst. 1 druhý pododstavec
—	—	—	—	—	—	—	Čl. 23 odst. 2 až 6
			Čl. 15 odst. 1 první pododstavec návětí a písm. a) a b)	Čl. 12 odst. 1 první pododstavec			Čl. 24 odst. 1 první pododstavec návětí a písm. a) a b)
			Čl. 15 odst. 1 první pododstavec písm. c)				Čl. 24 odst. 1 první pododstavec písm. c)
			Čl. 15 odst. 1 druhý pododstavec				Čl. 24 odst. 1 druhý pododstavec
			Čl. 15 odst. 2				Čl. 24 odst. 3 písm. b)
			Čl. 15 odst. 3				Čl. 24 odst. 4
			Čl. 15 odst. 4				Čl. 24 odst. 2 návětí a písm. a) a b)
—	—	—	—	—	—	—	Čl. 24 odst. 2 písm. c) až f) a odst. 3 návětí a písm. a)
			Článek16				Článek 25
			Čl. 17 odst. 1 druhý pododstavec				—
			Čl. 17 odst. 2 první pododstavec				Čl. 13 odst. 1
—	—	—	—	—	—	—	Čl. 13 odst. 2 až 7
			Čl. 17 odst. 2 druhý pododstavec				—
			Čl. 17 odst. 3 první pododstavec druhá a třetí věta	Čl. 11 odst. 1 druhá věta			Čl. 72 odst. 2
			Čl. 17 odst. 3 první pododstavec čtvrtá věta				—
—	—	—	—	—	—	—	Čl. 72 odst. 3 a 4
			Čl. 17 odst. 3 druhý pododstavec				—
			Čl. 17 odst. 3 třetí pododstavec	Čl. 11 odst. 3			Čl. 73 odst. 1
—	—	—	—	—	—	—	Čl. 73 odst. 2
			Čl. 17 odst. 4				—
—	—	—	—	—	—	—	Článek 74
—	—	—	—	—	—	—	Článek 27
			Článek 18			Článek 11	Článek 26
			Článek 19				—
			Článek 20				—
			Článek 21				Čl. 80 odst. 2
			Článek 22		Článek 18	Článek 17	Článek 81
—	—	—	—	—	—	—	Článek 82
			Článek 23	Článek 16	Článek 22	Článek 19	Článek 83
—	—	—	—	—	—	—	Čl. 2 odst. 1
			Příloha I, úvod, odstavec 1				Čl. 2 odst. 2
			Příloha I, úvod, odstavec 2				Příloha I, úvod, první pododstavec, první věta
—	—	—	—	—	—	—	Příloha I, úvod, první pododstavec, druhá věta
—	—	—	—	—	—	—	Příloha I, úvod, druhý pododstavec
			Příloha I, body 1.1 až 1.3				Příloha I, body 1.1 až 1.3
			Příloha I, bod 1.4				Příloha I, bod 1.4 písm. a)
—	—	—	—	—	—	—	Příloha I, bod 1.4 písm. b)
			Příloha I, bod 2				Příloha I, bod 2
			Příloha I, bod 3.1				Příloha I, bod 3.1 písm. a) a b)
—	—	—	—	—	—	—	Příloha I, bod 3.1 písm. c)
			Příloha I, body 3.2 až 3.5				Příloha I, body 3.2 až 3.5
			Příloha I, bod 4				Příloha I, bod 4
			Příloha I, bod 5 úvod				—
			Příloha I, bod 5.1				Příloha I, bod 5.1 písm. b), f), g), i) a j) a 5.2 písm. b)
—	—	—	—	—	—	—	Příloha I, bod 5.1 písm. a), c), d), e) h) a k)
			Příloha I, bod 5.2				Příloha I, bod 5.2 písm. a)
			Příloha I, bod 5.3				Příloha I, bod 5.3 písm. a) body i) a ii)
—	—	—	—	—	—	—	Příloha I, bod 5.3 písm. a) body iii) až v) a bod 5.3 písm. b)
			Příloha I, bod 5.4				Příloha I, bod 5.4
—	—	—	—	—	—	—	Příloha I, body 5.5 a 5.6
			Příloha I, bod 6.1 písm. a) a b)				Příloha I, bod 6.1 písm. a) a b)
—	—	—	—	—	—	—	Příloha I, bod 6.1 písm. c)
			Příloha I, body 6.2 a 6.3 a bod 6.4 písm. a) a b)				Příloha I, body 6.2 a 6.3 a bod 6.4 písm. a) a písm. b) body i) a ii)
—	—	—	—	—	—	—	Příloha I, bod 6.4 písm. b) bod iii)
			Příloha I, bod 6.4 písm. c) a body 6.5 až 6.9				Příloha I, bod 6.4 písm. c) a body 6.5 až 6.9
—	—	—	—	—	—	—	Příloha I, body 6.10 a 6.11
			Příloha II				—
			Příloha III				Příloha II „Vzduch“ a „Voda“ body 1 až 12
—	—	—	—	—	—	—	Příloha II, „Voda“ bod 13
			Příloha IV				Příloha III
			Příloha V				Příloha IV
				Článek 1			Článek 56
				Čl. 2 bod 2			Čl. 57 bod 1
				Čl. 2 bod 3			—
				Čl. 2 bod 4			Čl. 63 odst. 1
				Čl. 2 bod 8			Čl. 4 odst. 1 třetí pododstavec
				Čl. 2 bod 10			Čl. 57 bod 3
				Čl. 2 bod 11			Čl. 57 bod 2
				Čl. 2 bod 12			Čl. 57 bod 4
				Čl. 2 bod 15			Čl. 57 bod 5
				Čl. 2 bod 16			Čl. 3 bod 44
				Čl. 2 bod 17			Čl. 3 bod 45
				Čl. 2 bod 18			Čl. 3 bod 46
				Čl. 2 bod 19			—
				Čl. 2 bod 20			Čl. 3 bod 47
				Čl. 2 bod 21			Čl. 57 bod 6
				Čl. 2 bod 22			Čl. 57 bod 7
				Čl. 2 bod 23			Čl. 57 bod 8
				Čl. 2 bod 24			Čl. 57 bod 9
				Čl. 2 bod 25			Čl. 57 bod 10
				Čl. 2 bod 26			Čl. 57 bod 11
				Čl. 2 bod 27			—
				Čl. 2 bod 28			Čl. 63 odst. 1
				Čl. 2 bod 29			—
				Čl. 2 bod 30			Čl. 57 bod 12
				Čl. 2 bod 31			Příloha VII, část 2 první věta Příloha VIII, část 2 bod 1
				Čl. 2 bod 32			—
				Čl. 2 bod 33			Čl. 57 bod 13
				Čl. 3 bod 2			Čl. 4 odst. 1 druhý pododstavec
				Čl. 4 body 1, 2 a 3			Čl. 4 odst. 1 první a druhý pododstavec
				Čl. 4 bod 4			Čl. 63 odst. 2
				Čl. 5 odst. 1			Čl. 59 odst. 1 první pododstavec návětí
				Čl. 5 odst. 2			Čl. 59 odst. 1 první pododstavec písm. a) a b)
				Čl. 5 odst. 3 první pododstavec písm. a)			Čl. 59 odst. 2
				Čl. 5 odst. 3 první pododstavec písm. b)			Čl. 59 odst. 3
				Čl. 5 odst. 3 druhý pododstavec			Čl. 59 odst. 4
—	—	—	—	—	—	—	Čl. 59 odst. 5
				Čl. 5 odst. 4			—
				Čl. 5 odst. 5			Čl. 59 odst. 6
				Čl. 5 odst. 6			Článek 58
				Čl. 5 odst. 7			Příloha VII, část 4 bod 1
				Čl. 5 odst. 8 první pododstavec			Příloha VII, část 4 bod 2
				Čl. 5 odst. 8 druhý pododstavec			—
				Čl. 5 odst. 9			—
				Čl. 5 odst. 10			Čl. 59 odst. 7
				Čl. 5 odst. 11, 12 a 13			—
				Článek 6			—
				Čl. 7 odst. 1 návětí a první až čtvrtá odrážka			Článek 64
				Čl. 7 odst. 1 dovětí			—
				Čl. 7 odst. 2			—
				Čl. 8 odst. 1			Čl. 14 odst. 1 písm. d) a článek 60
—	—	—	—	—	—	—	Článek 61
				Čl. 8 odst. 2			Příloha VII, část 6 bod 1
				Čl. 8 odst. 3			Příloha VII, část 6 bod 2
				Čl. 8 odst. 4			Příloha VII, část 6 bod 3
				Čl. 8 odst. 5			—
				Čl. 9 odst. 1 první pododstavec návětí			Čl. 62 první pododstavec návětí
				Čl. 9 odst. 1 první pododstavec první, druhá a třetí odrážka			Čl. 62 první pododstavec písm. a), b) a c)
				Čl. 9 odst. 1 druhý pododstavec			Čl. 62 druhý pododstavec
				Čl. 9 odst. 1 třetí pododstavec			Příloha VII, část 8 bod 4
				Čl. 9 odst. 2			Čl. 63 odst. 3
				Čl. 9 odst. 3			Příloha VII, část 8 bod 1
				Čl. 9 odst. 4			Příloha VII, část 8 bod 2
				Čl. 9 odst. 5			Příloha VII, část 8 bod 3
				Článek 10	Čl. 4 odst. 9		Čl. 8 odst. 2
				Čl. 11 odst. 1 třetí až šestá věta			—
				Čl. 12 odst. 1 druhý pododstavec			Čl. 65 odst. 1 první pododstavec
				Čl. 12 odst. 1 třetí pododstavec			Čl. 65 odst. 1 druhý pododstavec
				Čl. 12 odst. 2			Čl. 65 odst. 2
				Čl. 12 odst. 3			Čl. 65 odst. 3
				Čl. 13 odst. 2 a 3			—
				Článek 14	Článek 19	Článek 16	Článek 79
				Příloha I, úvod, první a druhá věta			Článek 56
				Příloha I, úvod, třetí věta, a seznam činností			Příloha VII, část 1
				Příloha IIA			Příloha VII, části 2 a 3
				Příloha IIA, část II, odstavec 6 poslední věta			—
				Příloha IIB, bod 1 první a druhá věta			Čl. 59 odst. 1 první pododstavec písm. b)
				Příloha IIB, bod 1 třetí věta			Čl. 59 odst. 1 druhý pododstavec
				Příloha IIB, bod 2			Příloha VII, část 5
				Příloha IIB, bod 2 druhý pododstavec bod i) a tabulka			—
				Příloha III, bod 1			—
				Příloha III, bod 2			Příloha VII, část 7 bod 1
				Příloha III, bod 3			Příloha VII, část 7 bod 2
				Příloha III, bod 4			Příloha VII, část 7 bod 3
					Čl. 1 první pododstavec		Článek 42
					Čl. 1 druhý pododstavec		—
					Čl. 2 odst. 1		Čl. 42 odst. 1 první pododstavec
—	—	—	—	—	—	—	Čl. 42 odst. 1 druhý až pátý pododstavec
					Čl. 2 odst. 2 návětí		Čl. 42 odst. 2 návětí
					Čl. 2 odst. 2 písm. a návětí		Čl. 42 odst. 2 písm. a) návětí
					Čl. 2 odst. 2 písm. a) body i) až v)		Čl. 42 odst. 2 písm. a) bod i)
					Čl. 2 odst. 2 písm. a) bod vi)		Čl. 42 odst. 2 písm. a) bod ii)
					Čl. 2 odst. 2 písm. a) bod vii)		Čl. 42 odst. 2 písm. a) bod iii)
					Čl. 2 odst. 2 písm. a bod viii)		Čl. 42 odst. 2 písm. a) bod iv)
					Čl. 2 odst. 2 písm. b)		Čl. 42 odst. 2 písm. b)
					Čl. 3 bod 2 první pododstavec		Čl. 3 bod 38
					Čl. 3 bod 2 druhý pododstavec		—
					Čl. 3 bod 3		Čl. 3 bod 39
					Čl. 3 bod 4 první pododstavec		Čl. 3 bod 40
					Čl. 3 bod 4 druhý pododstavec		Čl. 42 odst. 1 třetí pododstavec
—	—	—	—	—	—	—	Čl. 42 odst. 1 čtvrtý pododstavec
					Čl. 3 bod 5 první pododstavec		Čl. 3 bod 41
					Čl. 3 bod 5 druhý pododstavec		Čl. 42 odst. 1 pátý pododstavec
					Čl. 3 bod 5 třetí pododstavec		Čl. 42 odst. 1 třetí pododstavec
					Čl. 3 bod 6		Příloha VI, část 1 písm. a)
					Čl. 3 bod 7		Čl. 3 bod 42
—	—	—	—	—	—	—	Příloha VI, část 1 písm. b)
					Čl. 3 bod 10		Čl. 3 bod 43
					Čl. 3 bod 13		Článek 43
					Čl. 4 odst. 2		Článek 44
					Čl. 4 odst. 4 návětí a písm. a) a b)		Čl. 45 odst. 1 návětí a písm. a) a b)
					Čl. 4 odst. 4 písm. c)		Čl. 45 odst. 1 písm. e)
					Čl. 4 odst. 5		Čl. 45 odst. 2
					Čl. 4 odst. 6		Čl. 45 odst. 3
					Čl. 4 odst. 7		Čl. 45 odst. 4
					Čl. 4 odst. 8		Článek 54
					Článek 5		Článek 52
					Čl. 6 odst. 1 první pododstavec		Čl. 50 odst. 1
					Čl. 6 odst. 1 druhý pododstavec a odst. 2		Čl. 50 odst. 2
					Čl. 6 odst. 1 třetí pododstavec		Čl. 50 odst. 3 první pododstavec
					Čl. 6 odst. 1 čtvrtý pododstavec první část		—
					Čl. 6 odst. 1 čtvrtý pododstavec druhá část		Čl. 50 odst. 3 druhý pododstavec
					Čl. 6 odst. 3		Čl. 50 odst. 4
					Čl. 6 odst. 4 první pododstavec první a druhá věta a druhý pododstavec první a druhá věta		Čl. 51 odst. 1
					Čl. 6 odst. 4 první pododstavec třetí věta		Čl. 51 odst. 2
—	—	—	—	—	Čl. 6 odst. 4 druhý pododstavec třetí věta	—	Čl. 51 odst. 3 první pododstavec
					Čl. 6 odst. 4 třetí pododstavec		Čl. 51 odst. 3 druhý pododstavec
					Čl. 6 odst. 4 čtvrtý pododstavec		Čl. 51 odst. 4
					Čl. 6 odst. 5 první část věty		—
					Čl. 6 odst. 5 druhá část věty		Čl. 46 odst. 1
					Čl. 6 odst. 6		Čl. 50 odst. 5
					Čl. 6 odst. 7		Čl. 50 odst. 6
					Čl. 6 odst. 8		Čl. 50 odst. 7
					Čl. 7 odst. 1 a odst. 2 první pododstavec		Čl. 46 odst. 2 první pododstavec
					Čl. 7 odst. 2 druhý pododstavec		Čl. 46 odst. 2 druhý pododstavec
					Čl. 7 odst. 3 a čl. 11 odst. 8 první pododstavec návětí		Příloha VI, část 6 bod 2.7 první část
					Čl. 7 odst. 4		Čl. 46 odst. 2 druhý pododstavec
					Čl. 7 odst. 5		—
					Čl. 8 odst. 1		Čl. 45 odst. 1 písm. c)
					Čl. 8 odst. 2		Čl. 46 odst. 3
					Čl. 8 odst. 3		—
					Čl. 8 odst. 4 první pododstavec		Čl. 46 odst. 4 první pododstavec
					Čl. 8 odst. 4 druhý pododstavec		Příloha VI, část 6 bod 3.2
					Čl. 8 odst. 4 třetí pododstavec		—
					Čl. 8 odst. 4 čtvrtý pododstavec		—
					Čl. 8 odst. 5		Čl. 46 odst. 4 druhý a třetí pododstavec
					Čl. 8 odst. 6		Čl. 45 odst. 1 písm. c) a d)
					Čl. 8 odst. 7		Čl. 46 odst. 5
					Čl. 8 odst. 8		—
					Čl. 9 první pododstavec		Čl. 53 odst. 1
					Čl. 9 druhý pododstavec		Čl. 53 odst. 2
					Čl. 9 třetí pododstavec		Čl. 53 odst. 3
					Čl. 10 odst. 1 a 2		—
					Čl. 10 odst. 3 první věta		Čl. 48 odst. 2
					Čl. 10 odst. 3 druhá věta		—
					Čl. 10 odst. 4		Čl. 48 odst. 3
					Čl. 10 odst. 5		Příloha VI, část 6 bod 1.3 druhá část
					Čl. 11 odst. 1		Čl. 48 odst. 1
					Čl. 11 odst. 2		Příloha VI, část 6 bod 2.1
					Čl. 11 odst. 3		Příloha VI, část 6 bod 2.2
					Čl. 11 odst. 4		Příloha VI, část 6 bod 2.3
					Čl. 11 odst. 5		Příloha VI, část 6 bod 2.4
					Čl. 11 odst. 6		Příloha VI, část 6 bod 2.5 první pododstavec
—	—	—	—	—	—	—	Příloha VI, část 6 bod 2.5 druhý pododstavec
					Čl. 11 odst. 7 první pododstavec první věta první část		Příloha VI, část 6 bod 2.6 návětí
					Čl. 11 odst. 7 první pododstavec první věta druhá část		Příloha VI, část 6 bod 2.6 písm. a)
					Čl. 11 odst. 7 první pododstavec druhá věta		—
					Čl. 11 odst. 7 druhý pododstavec návětí		—
					Čl. 11 odst. 7 druhý pododstavec písm. a)		Příloha VI, část 6 bod 2.6 písm. b)
					Čl. 11 odst. 7 druhý pododstavec písm. b) a c)		—
					Čl. 11 odst. 7 druhý pododstavec písm. d)		Příloha VI, část 6 bod 2.6 písm. c)
					Čl. 11 odst. 7 druhý pododstavec písm. e) a f)		—
					Čl. 11 odst. 8 první pododstavec písm. a) a b)		Příloha VI, část 3 bod 1
					Čl. 11 odst. 8 první pododstavec písm. c) a druhý pododstavec		Příloha VI, část 6 bod 2.7 druhý pododstavec
					Čl. 11 odst. 8 první pododstavec písm. d)		Příloha VI, část 4 bod 2.1 druhý pododstavec
					Čl. 11 odst. 9		Čl. 48 odst. 4
					Čl. 11 odst. 10		Příloha VI, část 8 bod 1.1
					Čl. 11 odst. 11		Příloha VI, část 8 bod 1.2
					Čl. 11 odst. 12		Příloha VI, část 8 bod 1.3
					Čl. 11 odst. 13		Čl. 48 odst. 5
—	—	—	—	—	—	—	Článek 49
					Čl. 11 odst. 14		Příloha VI, část 6 bod 3.1
					Čl. 11 odst. 15		Čl. 45 odst. 1 písm. e)
					Čl. 11 odst. 16		Příloha VI, část 8 bod 2
					Čl. 11 odst. 17		Čl. 8 odst. 2 písm. a)
					Čl. 12 odst. 1		Čl. 55 odst. 1
					Čl. 12 odst. 2 první a druhá věta		Čl. 55 odst. 2
					Čl. 12 odst. 2 třetí věta		Čl. 55 odst. 3
					Čl. 13 odst. 1		Čl. 45 odst. 1 písm. f)
					Čl. 13 odst. 2		Článek 47
					Čl. 13 odst. 3		Čl. 46 odst. 6
					Čl. 13 odst. 4		Příloha VI, část 3 bod 2
					Článek 14		—
					Článek 15		—
					Článek 16		—
					Článek 20		—
					Příloha I		Příloha VI, část 2
					Příloha II, úvodní část (nečíslovaná)		Příloha VI, část 4 bod 1
					Příloha II, bod 1 návětí		Příloha VI, část 4 bod 2.1
					Příloha II, body 1.1 a 1.2		Příloha VI, část 4 body 2.2 a 2.3
—	—	—	—	—	—	—	Příloha VI, část 4 bod 2.4
					Příloha II, bod 1.3		—
					Příloha II, bod 2.1		Příloha VI, část 4 bod 3.1
—	—	—	—	—	—	—	Příloha VI, část 4 bod 3.2
					Příloha II, bod 2.2		Příloha VI, část 4 body 3.3 a 3.4
					Příloha II, bod 3		Příloha VI, část 4 bod 4
					Příloha III		Příloha VI, část 6 bod 1
					Příloha IV, tabulka		Příloha VI, část 5
					Příloha IV, závěrečná věta		—
					Příloha V, písm. a) tabulka		Příloha VI, část 3 bod 1.1
					Příloha V, písm. a) závěrečné věty		—
					Příloha V, písm. b) tabulka		Příloha VI, část 3 bod 1.2
					Příloha V, písm. b) závěrečná věta		—
					Příloha V, písm. c)		Příloha VI, část 3 bod 1.3
					Příloha V, písm. d)		Příloha VI, část 3 bod 1.4
					Příloha V, písm. e)		Příloha VI, část 3 bod 1.5
					Příloha V, písm. f)		Příloha VI, část 3 bod 3
					Příloha VI		Příloha VI, část 7
						Článek 1	Čl. 28 první pododstavec
						Čl. 2 bod 2	Příloha V, část 1 bod 1 a část 2 bod 1 první pododstavec
—	—	—	—	—	—	—	Příloha V, část 1 bod 1 a část 2 bod 1 druhý pododstavec
						Čl. 2 bod 3 druhá část	Příloha V, část 1 bod 1 a část 2 bod 1 první pododstavec
—	—	—	—	—	—	—	Příloha V, část 1 bod 1 a část 2 bod 1 druhý pododstavec
						Čl. 2 bod 4	—
						Čl. 2 bod 6 první část	Čl. 3 bod 24
						Čl. 2 bod 6 druhá část	Čl. 28 druhý pododstavec písm. j)
						Čl. 2 bod 7 první pododstavec	Čl. 3 bod 25
						Čl. 2 bod 7 druhý pododstavec první věta	—
						Čl. 2 bod 7 druhý pododstavec druhá věta a písmena a) až i)	Čl. 28 druhý pododstavec
						Čl. 2 bod 7 druhý pododstavec písm. j)	—
						Čl. 2 bod 7 třetí pododstavec	—
—	—	—	—	—	—	—	Čl. 29 odst. 1
						Čl. 2 bod 7 čtvrtý pododstavec	Čl. 29 odst. 2
—	—	—	—	—	—	—	Čl. 29 odst. 3
						Čl. 2 bod 8	Čl. 3 bod 32
						Čl. 2 bod 9	Čl. 29 odst. 2
						Čl. 2 bod 10	—
						Čl. 2 bod 11	Čl. 3 bod 31
						Čl. 2 bod 12	Čl. 3 bod 33
						Čl. 2 bod 13	—
						Článek 3	—
						Čl. 4 odst. 1	—
						Čl. 4 odst. 2	—
						Čl. 4 odst. 3 až 8
						Čl. 5 bod 1	Příloha V, část 1 bod 2 druhý pododstavec
							Příloha V, část 1 bod 2 první, třetí a čtvrtý pododstavec
						Čl. 5 bod 2	—
						Článek 6	—
						Čl. 7 odst. 1	Článek 37
						Čl. 7 odst. 2	Čl. 30 odst. 5
						Čl. 7 odst. 3	Čl. 30 odst. 6
						Čl. 8 odst. 1	Čl. 40 odst. 1
						Čl. 8 odst. 2 první pododstavec první část	Čl. 40 odst. 2 první pododstavec první část
						Čl. 8 odst. 2 první pododstavec druhá část	—
—	—	—	—	—	—	—	Čl. 40 odst. 2 první pododstavec druhá část
—	—	—	—	—	—	—	Čl. 40 odst. 2 druhý pododstavec
—	—	—	—	—	—	—	Čl. 40 odst. 3
—	—	—	—	—	—	—	Článek 41
						Čl. 8 odst. 2 druhý pododstavec	—
						Čl. 8 odst. 3 a 4	—
						Článek 9	Čl. 30 odst. 1
—	—	—	—	—	—	—	Čl. 30 odst. 2, 3 a 4
						Článek 9a	Článek 36
						Čl. 10 první pododstavec první věta	Čl. 30 odst. 7 první věta
—	—	—	—	—	—	—	Čl. 30 odst. 7 druhá věta
—	—	—	—	—	—	—	Čl. 30 odst. 8 a 9
—	—	—	—	—	—	—	Články 31 až 35
						Čl. 10 první pododstavec druhá věta	—
						Čl. 10 druhý pododstavec	—
						Článek 12 první věta	Čl. 38 odst. 1
						Článek 12 druhá věta	—
—	—	—	—	—	—	—	Čl. 38 odst. 2, 3 a 4
—	—	—	—	—	—	—	Článek 39
						Článek 13	Příloha V, část 3 bod 8 třetí část
						Článek 14	Příloha V, část 4
—	—	—	—	—	—	—	Příloha V, části 5, 6 a 7
						Článek 15	—
						Čl. 18 odst. 2	—
						Příloha I	—
						Příloha II	—
						Přílohy III a IV	Příloha V, část 1 bod 2 a část 2
						Příloha V, oddíl A	Příloha V, část 1 bod 3
						Příloha V, oddíl B	Příloha V, část 2 bod 3
						Příloha VI, oddíl A	Příloha V, část 1 body 4 a 6
—	—	—	—	—	—	—	Příloha V, část 1 body 5
						Příloha VI, oddíl B	Příloha V, část 2 body 4 a 6
—	—	—	—	—	—	—	Příloha V, část 2 bod 5
						Příloha VII, oddíl A	Příloha V, část 1 body 7 a 8
						Příloha VII, oddíl B	Příloha V, část 2 body 7 a 8
						Příloha VIII, oddíl A bod 1	—
						Příloha VIII, oddíl A bod 2	Příloha V, část 3 bod 1 první část a body 2, 3 a 5
—	—	—	—	—	—	—	Příloha V, část 3 bod 1 druhá část
—	—	—	—	—	—	—	Příloha V, část 3 bod 4
						Příloha VIII, oddíl A bod 3	—
						Příloha VIII, oddíl A bod 4	Příloha V, část 3 bod 6
						Příloha VIII, oddíl A bod 5	Příloha V, část 3 body 7 a 8
						Příloha VIII, oddíl A bod 6	Příloha V, část 3 body 9 a 10
—	—	—	—	—	—	—	Příloha V, část 3 bod 11
—	—	—	—	—	—	—	Příloha V, část 4
						Příloha VIII, oddíl B	—
						Příloha VIII, oddíl C	—
			Příloha VI			Příloha IX	Příloha IX
			Příloha VII			Příloha X	Příloha X

( 1 ) Úř. věst. L 159, 29.6.1996, s. 1.

( 2 ) Úř. věst. L 125, 21.5.2009, s. 75.

( 3 ) Úř. věst. L 106, 17.4.2001, s. 1.

( 4 ) Úř. věst. L 353, 31.12.2008, s. 1.

( 5 ) Úř. věst. L 327, 22.12.2000, s. 1.

( 6 ) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 ze dne 9. března 2016 o nákazách zvířat a o změně a zrušení některých aktů v oblasti zdraví zvířat („právní rámec pro zdraví zvířat“) (Úř. věst. L 84, 31.3.2016, s. 1).

( 7 ) Směrnice Rady 2008/120/ES ze dne 18. prosince 2008, kterou se stanoví minimální požadavky pro ochranu prasat (Úř. věst. L 47, 18.2.2009, s. 5).

( 8 ) Úř. věst. L 176, 15.7.2003, s. 37.

( 9 ) Úř. věst. L 312, 22.11.2008, s. 3.

( 10 ) Rozhodnutí Komise 2000/532/ES ze dne 3. května 2000, kterým se nahrazuje rozhodnutí 94/3/ES, kterým se stanoví seznam odpadů podle čl. 1 písm. a) směrnice Rady 75/442/EHS o odpadech, a rozhodnutí Rady 94/904/ES, kterým se stanoví seznam nebezpečných odpadů ve smyslu čl. 1 odst. 4 směrnice Rady 91/689/EHS o nebezpečných odpadech (Úř. věst. L 226, 6.9.2000, s. 3).

( 11 ) Úř. věst. L 143, 30.4.2004, s. 87.

( 12 ) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/35/ES ze dne 21. dubna 2004 o odpovědnosti za životní prostředí v souvislosti s prevencí a nápravou škod na životním prostředí (Úř. věst. L 143, 30/04/2004, s. 56).

( 13 ) Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1785 ze dne 24. dubna 2024, kterou se mění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/75/EU o průmyslových emisích (integrované prevenci a omezování znečištění) a směrnice Rady 1999/31/ES o skládkách odpadů (Úř. věst. L, 2024/1785, 15.7.2024, ELI: http://data.europa.eu/eli/dir/2024/1785/oj).

( 14 ) Úř. věst. L 372, 27.12.2006, s. 19.

( 15 ) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1221/2009 ze dne 25. listopadu 2009 o dobrovolné účasti organizací v systému Společenství pro environmentální řízení podniků a audit (EMAS) (Úř. věst. L 342, 22.12.2009, s. 1).

( 16 ) Úř. věst. L 41, 14.2.2003, s. 26.

( 17 ) Úř. věst. L 140, 5.6.2009, s. 114.

( 18 ) Úř. věst. L 273, 10.10.2002, s. 1.

( 19 ) Úř. věst. L 121, 11.5.1999, s. 13.

( 20 ) Úř. věst. L 190, 12.7.2006, s. 1.

( 21 ) Úř. věst. L 396, 30.12.2006, s. 1.

( 22 ) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/99/ES ze dne 19. listopadu 2008 o trestněprávní ochraně životního prostředí (Úř. věst. L 328, 6.12.2008, s. 28).

( 23 ) Směrnice Rady 91/271/EHS ze dne 21. května 1991 o čištění městských odpadních vod (Úř. věst. L 135, 30.5.1991, s. 40).

( 24 ) Úř. věst. L 182, 16.7.1999, s. 1.

( *1 ) Váhový faktor pro nosnice je vypočítán vydělením prahové hodnoty pro ostatní drůbež (280 DJ) prahovou hodnotou pro nosnice (300 DJ). Výsledná hodnota je 280/300 = 0,93 (zaokrouhleno).

( 25 ) Úř. věst. L 263, 9.10.2007, s. 1.

Zavřít

2010/75/EUSměrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/75/EU ze dne 24. listopadu 2010 o průmyslových emisích (integrované prevenci a omezování znečištění) Text s významem pro EHP

Vyhledání konkrétního předpisu

Fulltextové vyhledávání