(EHS) č. 1764/86Nařízení Komise (EHS) č. 1764/86 ze dne 27. května 1986 o minimálních požadavcích na jakost produktů zpracovaných z rajčat, na které se vztahuje podpora produkce

Tento dokument je třeba brát jako dokumentační nástroj a instituce nenesou jakoukoli odpovědnost za jeho obsah

►B	▼M2 NAŘÍZENÍ KOMISE (EHS) č. 1764/86 ze dne 27. května 1986 kterým se stanoví minimální požadavky na jakost produktů zpracovaných z rajčat v rámci režimu podpory produkce ▼B (Úř. věst. L 153, 7.6.1986, p.1)

Ve znění:

		Úřední věstník
		No	page	date
►M1	NAŘÍZENÍ KOMISE (EHS) č. 2318/89 ze dne 28. července 1989,	L 220	49	29.7.1989
►M2	NAŘÍZENÍ KOMISE (ES) č. 1593/98 ze dne 23. července 1998,	L 208	17	24.7.1998
►M3	NAŘÍZENÍ KOMISE (ES) č. 996/2001 ze dne 22. května 2001,	L 139	9	23.5.2001
►M4	NAŘÍZENÍ KOMISE (ES) č. 1132/2004 ze dne 18. června 2004,	L 219	3	19.6.2004

---

▼B

▼M2

NAŘÍZENÍ KOMISE (EHS) č. 1764/86

ze dne 27. května 1986

kterým se stanoví minimální požadavky na jakost produktů zpracovaných z rajčat v rámci režimu podpory produkce

▼B

▼M3

Článek 1

Toto nařízení stanoví minimální požadavky na jakost, jaké musejí splňovat produkty zpracované z rajčat stanovené v čl. 1 odst. 2 nařízení (ES) č. 449/2001.

▼B

Článek 2

K výrobě produktů uvedených v článku 1 mohou být použita pouze čerstvá, červená, zdravá, zralá a čistá rajčata (Lycopersicum esculentumP. Mill), případně pouze odrůdy uvedené v čl. 1 odst. 2 ►M3  nařízení (ES) č. 449/2001 ◄ .

▼M1

HLAVA I

Požadavky na loupaná a neloupaná rajčata

Článek 3

Ve smyslu tohoto nařízení se „loupanými rajčaty“ rozumí:

„neloupanými rajčaty“:

Článek 4

1.  K loupaným nebo neloupaným rajčatům se smějí přidávat pouze následující přísady:

Při výrobě loupaných a neloupaných rajčat se smějí jako příměsi použít pouze kyselina citrónová (E 330) a chlorid vápenatý (509).

2.  Množství použité kuchyňské soli nesmí být vyšší než 3 % vlastní hmotnosti rajčat. Pokud se přidává chlorid vápenatý, nesmí celkový obsah iontů vápníku rajčat vcelku a dělených rajčat činit více než 0,045 % resp. 0,080 %. Při určení množství přidané kuchyňské soli je nutno vzít v úvahu přirozený obsah chloridů ve výši 2 % sušiny.

3.  Přidaná rajčatová šťáva a přidaný rajčatový koncentrát musí odpovídat minimálním požadavkům na jakost podle hlavy II.

Článek 5

1.  Loupaná a neloupaná rajčata nesmí mít chuť a vůni, které nejsou pro tento výrobek typické, jejich barva musí být charakteristická pro použitou odrůdu a správně zpracovaná loupaná rajčata.

2.  Loupaná rajčata nesmí obsahovat prakticky žádné zbytky slupek. Neloupaná rajčata musí prakticky vykazovat neporušené slupky. Dále musí být loupaná a neloupaná rajčata prosta poškození.

3.  Výsledek testu na přítomnost plísně u rajčatových konzerv (rajčata a nálev) smí prokázat maximálně 50 % pozitivních polí a hodnotu pH maximálně ve výši 4,5.

Článek 6

1.  Požadavky uvedené v čl. 5 odst. 2 se považují za splněné, pokud vady nepřesahují následující hodnoty tolerance:

Tolerance se rozumí na 10 kilogramů vlastní hmotnosti.

2.  Ve smyslu odstavce 1 se rozumí:

Článek 7

1.  U loupaných konzervovaných rajčat nesmí rajčata a nálev vyplňovat méně než 90 % objemu nádoby.

2.  Hmotnost okapaných loupaných a neloupaných konzervovaných rajčat musí průměrně odpovídat minimálně 56 % objemu nádoby vyjádřenému v gramech.

3.  Pokud se loupaná a neloupaná konzervovaná rajčata plní do skleněných nádob, sníží se objem před výpočtem procentních poměrů uvedených v odstavcích 1 a 2 o 20 ml.

▼B

HLAVA II

Požadavky na jakost rajčatové šťávy a rajčatového koncentrátu

▼M4

Článek 8

Pro účely této hlavy zahrnují „rajčatová šťáva“ a „rajčatový koncentrát“ produkty definované v bodech 11, 12 a 18 čl. 2 nařízení Komise (ES) č. 1535/2003 ( 4 )

Článek 9

1.  Do rajčatové šťávy a rajčatového koncentrátu smí být přidávány pouze následující přísady:

V případě kunservy se navíc přidává cukr představující mezi 8 % a 25 % hmotnosti hotového produktu.

2.  Při výrobě rajčatové šťávy a rajčatového koncentrátu se smí jako přísada používat kyselina citrónová (E 330).

Při výrobě rajčatové šťávy s obsahem sušiny nižším než 7 % se smí jako přísada používat kyselina askorbová (E 300). Obsah kyseliny askorbové však nesmí přesáhnout 0,03 % hmotnosti hotového produktu.

Při výrobě rajčatového koncentrátu v prášku se smí používat oxid křemičitý (551). Obsah oxidu křemičitého však nesmí přesáhnout 1 % hmotnosti hotového produktu.

3.  Množství přidané kuchyňské soli:

Při určování množství přidané kuchyňské soli je nutno přihlédnout k přirozenému obsahu chloridů ve výši 2 % sušiny.

▼B

Článek 10

1.  Rajčatová šťáva a rajčatový koncentrát musí:

Produkty nesmějí vykazovat žádnou cizí chuť, a zejména chuť přehřátého nebo karamelizovaného produktu.

2.  Rajčatová šťáva a rajčatový koncentrát:

3.  Požadavky odstavce 2 se chápou jako dodržené, jestliže:

▼M2

▼B

4.  Rajčatová šťáva a rajčatový koncentrát musí vykazovat následující vlastnosti:

▼M2

▼B

5.  Test na přítomnost plísně smí u rajčatové šťávy a rajčatového koncentrátu – po zalití vodou, aby se dosáhlo obsahu sušiny ve výši 8 % – potvrdit maximálně 70 % pozitivních polí. U rajčatové šťávy s obsahem sušiny nižším než 8 % se procentní podíl pozitivních polí sníží poměrně k obsahu sušiny.

HLAVA III

Požadavky na jakost rajčatových vloček

Článek 11

Pro účely tohoto článku se „rajčatovými vločkami“ rozumí produkt podle čl. 1 odst. 2 ►M2  písm. j) ►M3  nařízení (ES) č. 449/2001 ◄  ◄ .

Článek 12

1.  Rajčatové vločky musí:

2.  Obsah sušiny v rajčatových vločkách musí činit minimálně 93 %.

3.  Celkový obsah minerálních a rostlinných nečistot nesmí být vyšší než 1 % hmotnostní produktu. Pro účely tohoto odstavce se „rostlinnými nečistotami“ rozumějí části rostlin rozeznatelné pouhým okem, které nepatří k rajčatům nebo které doplňují čerstvé rajče, které však musí být při zpracování odstraněny, zejména listy, stonky nebo kališní lístky rostliny rajčete.

4.  Při výrobě rajčatových vloček se smí jako přísady použít pouze koloidního silikátu (551). Obsah silikonu však nesmí být vyšší než 1 % hmotnostní.

5.  Test na přítomnost plísně smí u rajčatových vloček – po zalití vodou, aby se dosáhlo obsahu sušiny ve výši 8 % – potvrdit maximálně 70 % pozitivních polí.

HLAVA IV

Požadavky na nádoby a kontrolu

Článek 13

1.  Nádoby, které obsahují ►M1  loupaná a neloupaná rajčata ◄ vcelku nebo dělená, je nutno opatřit štítkem s označením data a roku produkce a zpracovatele. Pokud se skladuje rajčatová šťáva zpracovaná v různých dnech před plněním do nádob, musí být možno zjistit všechna data produkce na základě označení.

2.  Ustanovení odstavce 1 se rovněž vztahují na ostatní produkty zpracované z rajčat, pokud jsou tyto produkty při zpracování plněny do nádob, v nichž také zpracovatelský podnik opouštějí. Pokud jsou tyto produkty s ohledem na pozdější plnění nebo opětovné zpracování plněny do nádrží nebo podobných nádob, je nutno na nádržích uvést datum produkce, případně data produkce. Pokud se takové produkty plní do konečných nádob, je nutno tyto nádoby opatřit štítkem, s označením data, případně dat produkce a zpracovatele.

3.  Označení, které může být ve formě kódu, musí schválit příslušný orgán členského státu, v němž se produkce uskutečnila. Tyto orgány mohou přijmout doplňující ustanovení k označování nádob.

Článek 14

Zpracovatel během zpracování kontroluje denně a v pravidelných intervalech, zda produkty odpovídají požadavkům pro poskytnutí podpory. Výsledky kontrol je nutno zaznamenávat.

Článek 15

1.  Analytické metody k určení:

jsou popsány v příloze.

2.  Test na přítomnost plísně je prováděn postupem AOAC (Assotiation of Official Analytical Chemists) (test na přítomnost plísně podle Howarda).

3.  Metody a postupy uvedené v odstavcích 1 a 2 se použijí, aby se s konečnou platností určilo, zda bude poskytnuta podpora produkce.

Článek 16

Toto nařízení vstupuje v platnost dnem 1. července 1986.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

---

PŘÍLOHA

OBSAH SUŠINY

1.   Princip

Obsah sušiny je celkový obsah přirozených suchých sušin (natural total solid/NTS).

Gravimetrické určení celkového množství rozpustných a nerozpustných suchých sušin po sušení ve vakuu při 470 °C.

2.   Přístroje

2.1	Kvalitní vakuová sušárna s rovnoměrným rozvodem tepla (70 °C ± 1 °C), v němž je možno vakuum udržovat mnoho hodin po vypnutí čerpadla.

2.2	Laboratorní vakuová pumpa, jejímž prostřednictvím je možné v průběhu pracovního cyklu udržet v případě potřeby ve vakuové sušárně nižší tlak než 25 mm Hg.

2.3	Vysoušecí patrona. Na vstupu vzduchu do sušárny se umístí plynový filtr s kyselinou sírovou.

2.4	Vodní lázeň.

2.5	Misky s plochým dnem a vzduchotěsně uzavíratelnými víky, převážně s průměrem 6 cm.

2.6	Analytická váha s přesností na 0,1 mg.

2.7	Exikátor naplněný indikátorovým silikagelem.

2.8	Křemelina propláchnutá kyselinou.

2.9	Cirkulační laboratorní pec s teplotou vzduchu 110 °C.

3.   Pracovní postup

3.1	Do každé misky se vloží přibližně 15 mg křemeliny/cm2, tzn. přibližně 0,4 g na každou misku o průměru 6 cm.

3.2	Misky bez víka se suší včetně víka minimálně po dobu 30 minut v cirkulační sušárně při 110 °C.

3.3	Na misky se nasadí víka, ochladí se v exikátoru a zváží se.

3.4	Víka se z misek sejmou a do misek se rychle vloží odpovídající množství dobře promíchaného vzorku. Misky se opět uzavřou víkem a co možná nejrychleji se zváží. Hmotnost vzorku by měla činit 9 mg až 20 mg celkové suché hmoty na 1 cm2 dna misky.

3.5	Víko se sejme, vzorek a křemelina se zamíchají skleněnou tyčkou a přidá se destilovaná voda, až je po dnu misky rovnoměrně rozdělen homogenní kal. Skleněná tyč se omyje destilovanou vodou.

3.6

Vzorek se pomocí některé z následujících metod zdánlivě vysuší (zbytková vlhkost je nižší než 50 % sušiny): 3.6.1 Misky se postaví do vroucí vodní lázně, až hmota ztuhne, lehce zrůžoví a zdánlivě se začíná sušit. 3.6.2 Misky se umístí do sušárny s nucenou cirkulací vzduchu o teplotě 70 °C. Rychlá cirkulace vzduchu v sušárně a dostatečná výměna vzduchu a přívod venkovního vzduchu jsou předpokladem, aby se vzorek rychle zbavil vlhkosti. Misky se kontrolují ve třicetiminutových nebo kratších intervalech a vyjmou se, jakmile jsou dokonale suché. 3.6.3 Misky se vloží do vakuové sušárny s teplotou 70 °C, otevře se částečně dávkovací kohout, aby sušárnou mohl proudit vzduch o tlaku ve výši 310 mm Hg nebo mnohem rychleji. Misky se kontrolují ve třicetiminutových nebo kratších intervalech a vyjmou se, jakmile jsou zřejmě suché.

3.7

Částečně usušené vzorky se umístí do vakuové sušárny, přičemž se dno misek přímo dotýká roštu. Dvakrát až čtyřikrát za sekundu se do sušárny vpustí závan suchého vzduchu, který byl předtím přiveden přes filtr s kyselinou sírovou. Vzorky se suší po dobu 2 hodin při teplotě 40 °C a tlaku 50 mm Hg nebo nižším. Na začátku sušení může být teplota v sušárně nižší (až do 65 °C), po uplynutí první hodiny však musí dosáhnout 69 až 71 °C.

3.8	Misky se vyjmou ze sušárny, opět se na ně nasadí víka a ochladí se v exikátoru.

3.9	Po ochlazení na okolní teplotu (přibližně 20 minut) se misky opět zváží.

4.   Výpočet výsledku

Podíl přírodní sušiny:

5.   Celkový obsah sušiny

Celkový obsah sušiny se určuje podle množství chloridů a po odečtení přidané soli, přičemž se bere v úvahu, že již předtím byl libovolně stanoven předem existující přirozený obsah soli na 2 % sušiny.

CELKOVÉ ROZPUSTNÉ SUŠINY

1.   Definice

Refraktometrické určování rozpustných sušin: Obsah cukru vodnatého roztoku, který má stejný index lomu jako analyzovaný produkt, za daných podmínek zpracování a za stejné teploty. Koncentrace se vyjadřuje v procentech hmotnostních.

2.   Princip

Refraktometrické měření indexu lomu pokusného roztoku při 20 °C a přepočet indexu lomu na rozpustnou sušinu (stanovený jako sacharosa) na základě tabulky nebo přímého odečtu rozpustné sušiny v refraktometru.

3.   Přístroje

Běžné laboratorní přístroje, zejména:

3.1	refraktometr, jehož stupnice je rozdělena podle indexu lomu, s hodnotou stupně 0,0005. Refraktometr musí být rozdělen takovým způsobem, aby index lomu destilované vody při 20 °C činil 1,3330. Současně musí být pomocí prismatu nebo normovacího roztoku kalibrován na index lomu ve výši 1,3920; nebo

3.2

refraktometr, jehož stupnice je rozdělena podle procent hmotnostních cukru, s hodnotou stupně 0,1 %. Refraktometr musí být rozdělen takovým způsobem, aby obsah rozpustné sušiny (sacharosy) u destilované vody při 20 °C činil nulu. Přístroj musí být pomocí prismatu nebo roztoku kalibrován, normovaná míra pro hodnotu ve výši 36 % (stanoveno jako sacharóza) rozpustných sušin.

3.3	Zařízení na oběh vody, jehož pomocí může být teplota prismatu rekraktometru (3.1 nebo 3.2) udržována na stálé hodnotě přibližně 20 °C ± 0,5 °C, přičemž referenční teplota je 20 °C (viz bod 5.1).

3.4	Kádinka s odpovídajícím objemem.

4.   Pracovní postup

4.1   Příprava pokusného roztoku ( 5 )

Analyzovaný vzorek se dobře promíchá. Část vzorku se protlačí přes dvakrát přeloženou neabsorbující gázu (nebo stejnou látku). První kapky tekutiny se odstraní a zbytek se použije pro určení.

4.2   Rozbor

Zařízení na cirkulaci vzduchu (3.3) se nastaví na požadovanou teplotu (mezi 15 °C a 25 °C) a uvede do chodu, aby prizmata refraktometru (3.1 nebo 3.2) dosáhla stejné teploty, která musí v průběhu určení zůstat konstantní s tolerancí ± 0,5 °C.

Pokusný roztok (4.1) se zahřeje téměř na bod varu. Malé množství pokusného roztoku (stačí 2 až 3 kapky) se umístí na pevné prisma refraktometru (3.1 nebo 3.2) a ihned se seřídí pohyblivé prisma. Zorné pole musí být dostatečně osvětlené. Použitím sodíkové doutnavky je možno dosáhnout přesných výsledků (zejména u barevných a tmavých produktů).

Hraniční linie světlo – tma zorného pole se uvede do polohy, kdy se kryje s nitkovým křížem a podle druhu použitého přístroje (3.1 nebo 3.2) se odečte index lomu nebo procenta hmotnostní cukru.

4.3   Počet stanovení

Provádí se dvě stanovení u jednoho vzorku.

5.   Výpočet výsledku

5.1   Opravné hodnoty

Pokud se určení provádělo při jiné teplotě než při 20 °C ± 0,5 °C, musí být provedena následující oprava:

5.2   Výpočet obsahu rozpustných sušin

Obsah rozpustných sušin vyjádřený v procentech hmotnostních se vypočte následujícím způsobem:

5.2.1   Refraktometr se stupnicí dělenou podle indexu lomu

Hodnota procent hmotnostních cukru odečtená podle bodu 4.2 a v případě potřeby opravená podle bodu 5.1 písmene a) se vyhledá v tabulce. Obsah rozpustných sušin odpovídá nalezené hodnotě. Výsledkem je aritmetický průměr dvou určení, pokud jsou splněny podmínky pro opakování analýzy (viz bod 5.3). Výsledek se udává na jedno desetinné místo.

5.2.2   Refraktometr se stupnicí dělenou podle procent hmotnostních cukru

Obsah rozpustných substancí vyjádřený v procentech hmotnostních cukru odpovídá hodnotě odečtené podle bodu 4.2 a v případě potřeby opravené podle bodu 5.1 písmene b). Výsledkem je aritmetický průměr dvou určení, pokud jsou splněny podmínky pro opakování analýzy (viz bod 5.3). Výsledek se udává na jedno desetinné místo.

5.3   Opakovatelnost analýzy

Rozdíl mezi výsledky dvou stanovení provedených jedním analytikem krátce po sobě nesmí být vyšší než 0,2 g rozpustných sušin na 100 g produktu.

6.   Rozpustné sušiny

Obsah rozpustných sušin se stanoví po určení obsahu chloridů a po odečtení přidané soli. Na každé 1 % chloridů (při 20 °C) musí být odečteno 1.13 Brix nebo 0,0157 indexu lomu. U opravených hodnot se bere v úvahu již existující přirozený obsah soli stanovený na 2 % sušiny.

OBSAH SOLI

1.   Princip

Ke zředěnému vzorku se přidá přebytek reagenčního roztoku dusičnanu stříbrného. Tento přebytek se titruje reagenčním roztokem rhodanidu draselného za přítomnosti kamence železitoamonného.

2.   Příprava vzorku

2.1	Z produktu se odváží množství ve výši přičemž R odpovídá obsahu NTSS (rozpustná suchá hmota).

2.2	Spolu s převařenou a ochlazenou destilovanou vodou se přelije do odměrné laboratorní baňky o objemu 200 ml. Nádoba na vážení se vypláchne destilovanou vodou a tekutina se nalije do baňky. Destilovaná voda se dolije až po kalibrační rysku.

2.3	Roztok se dobře protřepe a přefiltruje se přes skládaný filtr.

2.4	20 ml filtrátu se přelije do Erlenmayerovy baňky a zředí 40 až 50 ml destilované vody.

3.   Postup podle Charpentiera – Volharda

3.1   Činidla

3.2   Přístroje

3.3   Pracovní postup

Přidá se přibližně 2 ml činidla 2 a 10 ml (odměřeno odměrnou pipetou) roztoku 1.

Nechá se vařit po dobu pěti minut a ochladí se.

Titruje se roztokem 4, až je po přidání několika kapek roztoku 3 dosaženo stálého růžového zbarvení. První určení se uskuteční destilovanou vodou (bílá).

3.4   Výpočet výsledku

Rozdíl mezi použitým objemem roztoků 1 a 4 odpovídá objemu roztoku dusičnanu stříbrného, který je k dispozici pro vyloučení chloridů přítomných ve vzorku. 1 ml 0,1 N-roztoku dusičnanu stříbrného odpovídá 0,00585 g chloridu sodného. Výsledky se udávají v g chloridu sodného na 100 g produktu.

Je nutno vzít v úvahu, že již existující přirozený obsah soli byl stanoven na 2 % sušiny.

Přirozený obsah chloridů

,

přičemž:

NTS

=

pevná suchá hmota;

Clγ

=

celkový obsah chloridů;

přidané chloridy

=

Clγ – Clnat.

CELKOVÝ OBSAH CUKRU

1.   Princip

Všeobecně se suchá hmota produktů z rajčat skládá až ze 40 % až 60 % z redukovaného cukru, a sice zejména glukózy a fruktózy, které jsou zastoupeny přibližně ve stejném poměru. Přirozený obsah sacharózy v rajčatech je jen nepatrný. Přirozený obsah cukru zpracovaných produktů se určuje postupem podle Lanea – Eynona bez použití inverze. Pro postup podle Lanea – Eynona se použije Fehlingův roztok.

2.   Činidla

2.1   Roztok síranu měďnatého

V destilované vodě se rozpustí 34,639 CuSO4SH2O, doplní na 500 ml a filtruje se přes skelnou vlnu nebo filtrační papír.

2.2   Alkalický roztok vinanu sodnodraselného

173 g vinanu sodnodraselného a 4H2O (Rochellova sůl) se s 50 g NaOH rozpustí ve vodě a doplní na 500 ml. Roztok se nechá dva dny stát a následně se filtruje přes azbest.

2.3	Nasycený roztok octanu olovnatého

2.4	Carrezův roztok I. 15 % vodnatý roztok kyanidu železitodraselného; II. 30 % vodnatý roztok octanu zinečnatého.

2.5	1 % vodnatý roztok methylenové modři.

2.6	Nasycený Na2SO4 (síran sodný) – nebo roztok šťavelanu sodného.

2.7	1 % alkoholický roztok fenolftaleinu.

2.8	0,1 N-roztok NaOH (4 g NaOH v 1 000 ml vody).

3.   Přístroje

4.   Pracovní postup

4.1

Při určování cukru v produktech z rajčat postupem podle Lanea – Eyonona se musí odebrat dostatečné množství vzorku produktu k analýze, aby po vyčištění a zředění analyzovaný cukerný roztok obsahoval tolik cukru, že 25 ml až 50 ml cukerného roztoku způsobí plnou redukci 10 ml Fehlingova roztoku. Jak je patrné z tabulky, na základě toho musí cukerný roztok ve 100 ml obsahovat 105 mg až 205 mg invertního cukru. Prakticky se při určování cukru naměřený cukerný roztok nastaví tak, aby bylo pro redukci 10 ml Fehlingova roztoku potřeba přibližně 32 ml cukerného roztoku, což odpovídá hodnotám ve středu tabulky. V tomto případě obsahuje cukerný roztok ve 100 ml přibližně 160 mg invertního cukru.

4.2	Z produktu z rajčat se odváží množství přibližně přičemž R odpovídá obsahu NTTS (rozpustná suchá hmota).

4.3	Přelije se do odměrné baňky o objemu 200 ml. Vypláchne se a tekutina použitá k vymývání se přelije do odměrné baňky, která se následně doplní destilovanou vodou až po kalibrační rysku.

4.4	Pipetou se odebere 100 ml tohoto roztoku a přelije se do odměrné baňky o objemu 250 ml.

4.5	Pipetou se přidají 4 ml až 5 ml nasyceného roztoku octanu olovnatého; dále se opatrně přidají ještě dvě další 2 kapky, až je tekutina čirá.

4.6	Jako čiřicího prostředku je možno použít rovněž 5 ml Carrezova roztoku I a 5 ml Carrezova roztoku II.

4.7	Po odkalení se nechá 15 minut stát. Pak se přidá takové množství roztoku síranu sodného nebo šťavelanu sodného, které odstraní přebytečný octan olovnatý. Při přebytku octanu olovnatého způsobí přidání roztoku síranu sodného nebo šťavelanu sodného vznik bílé usazeniny.

4.8	Po 15 minutách odpočinku se doplní destilovanou vodou na 250 ml až po kalibrační rysku. Dobře se protřepe a přefiltruje přes skládaný filtr. Část filtračního titrátu se naplní do byrety o objemu 100 ml a tím je roztok připraven pro analýzu.

4.9

Pro kvantitativní analýzu cukru je nutno provést dvě určení: a)  Pokusné stanovení 10 ml směsi skládající se ze stejných dílů Fehlingova roztoku se naplní do Erlenmeyerovy baňky o objemu 200–250 ml, která stojí na drátěné mřížce. Fehlingovy roztoky A a B se několik minut před určením smíchají na stejné díly. Z byrety se přidá přibližně 25 ml cukerného roztoku. Uvede se do varu a nechá vařit 15 sekund. Následovně se každých 10 sekund přidá trochu roztoku, až modrá barva zmizí. Přidají se jedna až dvě kapky indikátoru methylenové modři a přidává se cukerný roztok, až obal indikátoru dosáhne plného zbarvení. Vařící se tekutina se zbarví červenohnědě. b)  Konečné stanovení Do Erlenmeyerovy baňky o objemu 200–250 ml se naplní 10 ml směsi skládající se ze stejných dílů Fehlingova roztoku a přidá se množství cukerného roztoku spotřebované přímo při pokusném stanovení minus 0,5 ml. Směs se uvede do varu a nechá přesně dvě minuty rovnoměrně vařit. Přidá se jedna až dvě kapky methylenové modři a stanovení se ukončí během jedné minuty, přičemž se každých 10 sekund přidají dvě až tři kapky cukerného roztoku, až se modrá barva indikátoru přemění na červenohnědou. A zde znamená hodnotu spotřebovaného cukerného roztoku vyjádřenou v 0,1 ml. Protože se jedná o empirický postup, musí se co nejpřísněji dodržovat výše uvedené pokyny.

5.   Výpočet výsledku

Pomocí následující tabulky je možno na základě spotřebovaných ml cukerného roztoku zjistit obsah invertního cukru cukerného roztoku a ve vzorku množství rajčatového produktu, přičemž se použije následující vzorec:

přičemž C (hodnota ve třetím sloupci následující tabulky) odpovídá objemu A spotřebovaného cukerného roztoku (první sloupec tabulky).

Pokud se rozdělí obsah invertního cukru v procentech s ohledem na hmotnost produktu z rajčat děleno obsahem rozpustné suché hmoty (NTSS), dostaneme obsah invertního cukru na 100 g rozpustné suché hmoty.

CELKOVÝ OBSAH KYSELIN (TITROVATELNÝ)

1.   Princip

Celkový obsah přírodních kyselin produktu se měří titrací louhem sodným s použitím potenciometrie.

2.   Činidla

3.   Přístroje

Běžný laboratorní přístroj, zejména:

4.   Pracovní postup

S přesností na 0,01 g se naváží

produktu do kádinky o objemu 50 ml, přičemž R odpovídá obsahu NTSS (rozpustná suchá hmota).

Přelije se do odměrné baňky o objemu 200 ml. Převařenou ochlazenou destilovanou vodou se doplní na 200 ml. Dobře se protřepe. Přefiltruje se. Odebere se 50 g filtrátu. Filtrát se vloží do nízké kádinky o objemu minimálně 400 ml. Přidá se 150 až 200 ml převařené destilované vody.

Prostřednictvím tlumivého roztoku s hodnotami pH ve výši 8,0 se překontroluje správná funkce potenciometru. Za stálého míchání se rychle z byrety přilije louh sodný (2.1), až je dosaženo hodnoty pH přibližně 6,0. Dále se pomalu přidává tento roztok až do hodnoty pH = 7,0. Potom se přikapává roztok a při každém přidání se odečítá objem louhu sodného (2.1) a hodnota pH až do dosažení hodnoty pH ve výši 8,1 ± 0,2. Pomocí interpolace se vypočte objem louhu sodného, který přesně odpovídá hodnotě pH ve výši 8,1.

Provedou se minimálně dvě určení na tomtéž vzorku.

5.   Výpočet výsledku

Titrovatelná kyselost stanovená v hydrátu kyseliny citrónové se zobrazí v % obsahu sušiny, přičemž 1 ml louhu sodného (2.1) odpovídá 0,007 g hydrátu kyseliny citrónové.

OBSAH TĚKAVÝCH KYSELIN

1.   Princip

Těkavé kyseliny jsou zachycovány vodní parou a titrovány v destilátu za přítomnosti fenolftaleinu.

2.   Činidla

3.   Přístroje

4.   Pracovní postup

Destilační baňka přístroje se naplní přibližně 1,5 l čerstvě převařené destilované vody. Přidá se několikkousků pemzy. S přesností na 0,01 g se naváží

produktu, přičemž R odpovídá obsahu NTSS (rozpustná suchá hmota). V případě potřeby se zředí a následně naplní do vnitřní trubky přístroje. Rovněž se přidá přibližně 100 mg činidla 2.3. Baňka se připojí na chladič. Během přibližně 30 minut se destiluje 150 ml a destilát se jímá do Erlenmyerovy baňky o objemu 200 ml, přičemž špička chladiče je ponořena do malého množství čerstvě převařené destilované vody. Pracovní cyklus se ukončí. Do baňky se přidá několik kapek fenolftaleinu (2.2) a titruje se kyselost pomocí N/50 louhu sodného (2.1), až indikátor vykazuje trvalou růžovou barvou. Protože N/50 louh sodný není příliš stabilní, přezkouší se jeho titr před použitím N/10 roztokem kyseliny solné (2.4).

5.   Výpočet výsledku

Tekutá acidita je určená jako obsah kyseliny octové v % suché hmoty. 1 ml N/50 louhu sodného (2.1) odpovídá 0,0012 g kyseliny octové.

MINERÁLNÍ NEČISTOTY

1.   Princip

Oddělení podle hustoty těžkých nečistot, které se zpravidla skládají z erogenních látek (písek), ale mohou to být též zbytky kovů nebo minerály s vysokou hustotou: zpopelnění celulózy při 500 °C až 600 °C. Zvážení zbytku.

2.   Přístroje

Běžné laboratorní přístroje, zejména:

3.   Pracovní postup

S přesností na 0,01 g se naváží

produktu do kádinky o objemu 50 ml, přičemž R odpovídá obsahu NTSS (rozpustná suchá hmota). Přidá se 100 ml až 150 ml vody. Dobře se promíchá. Směs se nalije do dělicí nálevky o objemu 2 l již částečně naplněné vodou a ponorná trubka se nasadí tak, aby její spodní konec dosahoval minimálně do poloviny výšky nálevky. Vpustí se proud vody, který je seřízen takovým způsobem, aby vznikl vír, který odloučí minerální látky zachycené na kalu. Kal se v suspenzi odstraní. z toho důvodu, aby se zabránilo současnému nabrání písku, ponoří se ponorná trubka do spodní poloviny dělicí nálevky.,

Postup se opakuje, až na dně dělicí nálevky zůstanou pouze minerální nečistoty; často mohou být ve zbytku obsaženy těžké organické zbytky (např. jádra).

Dělicí nálevka se umístí nad nálevku s filtrem bez popela, všechen zbytek se přefiltruje přes tento filtr. Za tímto účelem se otevře kohout dělicí nálevky a odpovídajícím způsobem se vymývá vodou. Filtr se vypláchne destilovanou vodou, pak se vloží filtrační papír se zbytkem do zpopelňovací misky. Vše se suší společně: miska, zbytek a filtr se kalcinují na malém plameni a potom zpopelní ve zpopelňovací peci při teplotě 500 °C až 600 °C po dobu 30 minut.

Nechá se ochladit v exikátoru a zváží se s přesností na 0,0002 g.

Je nutno provést minimálně dvě určení téhož vzorku. Procento hmotnostní minerálních nečistot

,

přičemž:

Schéma přístroje použitého ke kontinuálnímu odloučení minerálních nečistot nerozpustných ve vodě

pH

1.   Princip

Hodnota pH produktů z rajčat se určuje elektrometricky pomocí přístroje na měření pH.

2.   Přístroje

3.   Pracovní postup

4.   Výpočet výsledku

Přístroj přímo zobrazuje hodnotu pH.

OBSAH IONTŮ VÁPNÍKU

1.   Princip

Obsah vápníku se určuje na předem připraveném vzorku pomocí atomové absorbční spektrofotometrie.

Pro zabránění částečné ionizace jednotlivých prvků v plameni je nutno při určení vápníku přidat lanthan.

2.   Činidla

2.1	Zvláště čistá kyselina solná, 65 %.

2.2	Referenční roztok s obsahem vápníku ve výši 1 mg/ml.

2.3	Roztok lanthanu, 5 %. V bidestilované vodě se rozpustí 134 g chloridu lanthanu (La Cl37H2O) a objem se doplní na 1 000 ml.

2.4	Koncentrovaná kyselina sírová (D = 1,84), zvláště čistá.

3.   Přístroje

4.   Pracovní postup

4.1   Úvod

Zvláštní péči je nutno věnovat čistotě nádob. Sklo je potřeba před použitím vypláchnout bidestilovanou vodou.

Veškeré roztoky a zředěné roztoky je nutno připravit z bidestilované vody.

Ze zředěných roztoků se odeberou vzorky o objemu minimálně 1 ml.

Pro každou sérii měření je potřeba zhotovit pomocí vhodných roztoků kalibrační hodnoty.

Při absorbčním spektrofotometrickém určení je nutno přístroj nastavit na optimální vlnovou délku.

Pokud se různé pracovní cykly provádějí v různých laboratořích (např. příprava a měření), je nutno pro zředění roztoků, které mají být analyzovány, a některých standardních roztoků bezpodmínečně použít bidestilované vody ze stejné přípravy.

4.2   Mineralizování vzorku

4.2.1   Objasnění mokrou cestou

Podle předpokládaného množství vápníku se naváží 1 g až 2 g homogenního vzorku do Kjeldahlovy baňky.

V případě tekutých produktů se naváží 10 g a koncentruje se na zředěný objem (2 ml až 3 ml).

Přidá se 10 mg koncentrované kyseliny solné (2.1) a 2,5 ml kyseliny sírové (2.4).

Začne se pomalu zahřívat, až se vylučuje bílý kouř.

V tomto okamžiku musí být roztok čirý a bezbarvý.

Pokud tomu tak není, přidá se opatrně několik kapek kyseliny solné (2.1) a roztok se zahřívá tak dlouho, až se objeví bílý kouř.

Po dokončeném rozpuštění se roztok (po snížení objemu na 2 ml až 3 ml) přelije do odměrné baňky o objemu 25 ml, která se až po rysku naplní bidestilovanou vodou.

Takto připravené vzorky se analyzují srovnáním se standardním roztokem desetiprocentní kyselinou sírovou (2.4).

4.2.2   Zpopelnění za sucha

Podle předpokládaného množství vápníku se do platinové misky (3.2) naváží 5 g až 10 g vzorku.

Tento vzorek se suší ve zpopelňovací peci, na topné desce nebo pod infračerveným zářičem, přičemž se v každém případě musí zahřívat opatrně a postupně, aby se zabránilo ztrátám způsobeným únikem dusíkatých sloučenin. Zbytek se vloží do zpopelňovací pece zahřáté na 400 °C a zpopelňuje po dobu šesti hodin.

Jestliže je ve zbytku Cd, je účelné přidat několik kapek kyseliny fosforečné nebo sírové.

Pokud popel není zcela bílý, je ho nutno několika kapkami kyseliny solné navlhčit, produkt pomocí infračerveného zářiče plně usušit, až z něho nevystupuje žádný bílý kouř, a opakovat zpopelňování po dobu minimálně čtyř hodin.

Po této době se popel opět zalije 1 ml kyseliny solné a vloží do odměrné baňky o objemu 50 ml, která je naplněna až po rysku.

4.3   Přímé stanovení

Stanovení je možno provést přímo bez mineralizace vzorku.

Za přítomnosti lathanu v množství 0,5 % se vápník určuje zředěním matrixového roztoku (2.3).

4.4   Stanovení

Vzorky se zředí tak, aby koncentrace vápníku, který se má analyzovat, ležela v koncentračním intervalu kalibrační přímky.

4.5   Stanovení kalibrační přímky

Vezmou se čtyři odměrné baňky o objemu 10 ml a do každé se nalije 1 ml koncentrované kyseliny solné a 1 ml pětiprocentního roztoku lathanu (2.3).

Pak se do jednotlivých baněk přidá 0 ml, 1 ml, 3 ml, 5 ml roztoku vápníku z 10 ppm a doplní se bidestilovanou vodou až k rysce.

Určí se dekadická extinkce každého roztoku a vyhotoví se kalibrační křivka po odečtení nulové hodnoty od standardních hodnot.

5.   Výpočty

Obsahy vápníku se vypočtou na základě kalibračních hodnot zjištěných během jednotlivých sérií měření s ohledem na ředící faktory.

6.   Upřesnění metody

Opakovatelnost (r):

Vápník r = 1,1 + 0,029 xj mg/l;

Reprodukčnost (R):

Vápník R = 2,2 + 0,116 xj mg/l;

xj = naměřená koncentrace.

OBSAH OXIDU KŘEMIČITÉHO

1.   Provedení

Do kádinky o objemu 300 ml se naváží 10 g rajčatového prášku nebo rajčatových vloček s přesností na setinu gramu. Přidá se 200 ml vody, dobře promíchá a nechá dekantovat po dobu 10 minut. Pak je nutno napěněnou tekutinu opatrně odstranit. Stejný cyklus se opakuje ještě jednou. Pevný zbytek se jímá do ultrarychlého filtru bez popela a zpopelní se na porcelánové zpopelňovací misce. V případě potřeby se zbytek trochu navlhčí destilovanou vodou a vloží do pece na takovou dobu, dokud popel nezbělá.

Popel se přelije 10 cm3 kyseliny solné (d = 1,4), která je zředěna na jednu polovinu. Rychle se zahřeje a usazenina se jímá na hladký filtr bez popela, suší se a rozpálí se na kalibrované pánvi (m0). Zbytek je případně možno navlhčit trochou destilované vody, jak je uvedeno výše, a ještě jednou rozpálit, dokud popel nezbělá. Pánvičku je nutno zvážit (m).

2.   Výpočet

(m – m0) x 10 = procentní podíl oxidu křemičitého v prášku.

---

( 1 ) Úř. věst. L 49, 27.2.1986, s. 1.

( 2 ) Úř. věst. L 152, 8.6.1984, s. 16.

( 3 ) Úř. věst. L 105, 22.4.1986, s. 24.

( 4 ) Úř. věst. L 218, 30.8.2003, s. 14.

( 5 ) U silných nebo vysoce koncentrovaných produktů není patrně možné vyjmout kapky pro refraktometrický rozbor. V takovém případě se tento rozbor neprovede. V žádném případě se nesmí produkt zředit vodou.