10.11.2022   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 290/1


Pouze původní texty EHK/OSN mají podle mezinárodního veřejného práva právní účinek. Je zapotřebí ověřit si status a datum vstupu tohoto předpisu v platnost v nejnovější verzi dokumentu EHK OSN o statusu TRANS/WP.29/343/, který je k dispozici na internetové adrese:

https://unece.org/status-1958-agreement-and-annexed-regulations

Předpis OSN č. 154 – Jednotná ustanovení pro schvalování lehkých osobních a užitkových vozidel z hlediska normovaných emisí, emisí oxidu uhličitého a spotřeby paliva a/nebo měření spotřeby elektrické energie a akčního dosahu na elektřinu (WLTP) [2022/2124]

Série změn 02 – datum vstupu v platnost: 8. října 2022

Tento dokument slouží výhradně jako dokumentační nástroj. Rozhodné a právně závazné znění je: ECE/TRANS/WP.29/2022/41/Rev.1

OBSAH

Předpis

1.

Oblast působnosti

2.

Zkratky

3.

Definice

4.

Žádost o schválení

5.

Schválení

6.

Specifikace a zkoušky

7.

Změna a rozšíření schválení typu

8.

Shodnost výroby

9.

Postihy za neshodnost výroby

10.

Definitivní ukončení výroby

11.

Úvodní ustanovení

12.

Přechodná ustanovení

13.

Názvy a adresy technických zkušeben odpovědných za provádění schvalovacích zkoušek a názvy a adresy schvalovacích orgánů

Dodatek

1.

Ověření zkoušky shodnosti výroby typu 1 pro zvláštní typy vozidel

2.

Ověření shodnosti výroby v případě zkoušky typu 1 – statistická metoda

3.

Postup záběhové zkoušky ke stanovení faktorů záběhu

4.

Shodnost výroby v případě zkoušky typu 4

5.

Zařízení na palubě vozidla k monitorování spotřeby paliva a/nebo elektrické energie

6.

Požadavky na vozidla, která v systému následného zpracování výfukových plynů používají činidlo

Přílohy

Přílohy část A

A1

Charakteristika motoru a vozidla a informace o průběhu zkoušek („informační dokument“)

Dodatek

1.

Protokol o zkoušce WLTP

2.

Protokol o zkoušce jízdního zatížení podle WLTP

3.

Záznamový arch zkoušky WLTP

4.

Protokol o zkoušce emisí způsobených vypařováním

A2

Sdělení

A3

Uspořádání značky schválení

Přílohy část B

B1

Celosvětově harmonizované zkušební cykly pro lehká vozidla (WLTC – Worldwide light-duty test cycles)

B2

Volba rychlostního stupně a určení bodu řazení rychlostního stupně pro vozidla s manuální převodovkou

B3

Specifikace referenčních paliv

B4

Jízdní zatížení a nastavení dynamometru

B5

Zkušební přístroje a kalibrace

B6

Postupy a podmínky zkoušek typu 1

Dodatek

1.

Postup zkoušky emisí u všech vozidel vybavených periodicky se regenerujícími systémy

2.

Zkušební postup pro monitorování dobíjecího systému pro uchovávání elektrické energie

3.

Výpočet poměru obsahu energie v plynu pro plynná paliva (LPG a NG/biomethan)

B6a

Zkouška korekce teploty okolí pro účely určení emisí CO2 za teplotních podmínek reprezentativních pro daný region (pouze úroveň 1A)

B6b

Korekce výsledků CO2 na základě cílové rychlosti a vzdálenosti (pouze úroveň 1A)

B7

Výpočty

B8

Výhradně elektrická vozidla, hybridní elektrická vozidla a hybridní vozidla s palivovými články na stlačený vodík

Dodatek

1.

Profil stavu nabití systému REESS

2.

Korekční postup založený na změně energie systému REESS

3.

Stanovení proudu systému REESS a napětí systému REESS u vozidel NOVC-HEV, OVC-HEV, OVC-FCHV, PEV a NOVC-FCHV (podle daného případu)

4.

Stabilizace, odstavení a podmínky nabíjení systému REESS u vozidel PEV, OVC-HEV a OVC-FCHV (podle daného případu)

5.

Faktory použití (UF) pro vozidla OVC-HEV a OVC-FCHV (podle daného případu)

6.

Volba řidičem volitelného režimu

7.

Měření spotřeby paliva u hybridních vozidel s palivovými články na stlačený vodík

8.

Stanovení dodatečných hodnot spotřeby elektrické energie u vozidel PEV a OVC-HEV požadovaných pro kontrolu shodnosti výroby

B9

Určení rovnocennosti metody (pouze úroveň 1A)

Přílohy část C

C1

(Vyhrazeno)

C2

(Vyhrazeno)

C3

Zkouška typu 4 – Stanovení emisí způsobených vypařováním z vozidel s motorem používajícím jako palivo benzin

C4

Zkouška typu 5 – Životnost

Dodatek

1.

Standardní cyklus na zkušebním stavu (SBC) (pouze úroveň 1A)

2.

Standardní cyklus na zkušebním stavu pro vznětové motory (SDBC) (pouze úroveň 1A)

3.

Standardní jízdní cyklus na silnici (SRC)

3b

Cykly nájezdu kilometrů (pouze úroveň 1B)

4.

Zvláštní požadavky pro hybridní vozidla

C5

Palubní diagnostický systém (OBD) pro motorová vozidla

Dodatek

1.

Funkční aspekty palubních diagnostických systémů (OBD)

Úvod

Záměrem tohoto předpisu je stanovit jednotná ustanovení pro schvalování motorových vozidel, pokud jde o emise lehkých vozidel, na základě nového celosvětově harmonizovaného zkušebního postupu pro lehká vozidla (WLTP), uvedeného v celosvětovém technickém předpisu OSN č. 15, a aktualizovaného zkušebního postupu zkoušky emisí způsobených vypařováním (zkouška typu 4), který byl rozpracován v celosvětovém technickém předpisu OSN č. 19. To umožní smluvním stranám vydávat a přijímat schválení na základě těchto nových zkoušek schválení typu.

Zkouška typu 1 WLTP nahrazuje stávající zkoušku typu 1 podle předpisu OSN č. 83 i předpisu OSN č. 101, zatímco aktualizovaný postup zkoušky emisí způsobených vypařováním (zkoušky typu 4) nahrazuje současný postup podle předpisu OSN č. 83.

Kromě toho tento nový předpis obsahuje aktualizaci zkoušky typu 5 pro ověření životnosti zařízení k regulaci znečišťujících látek a aktualizované požadavky na palubní diagnostický systém (OBD). Účelem těchto aktualizací je zohlednit změny v nové zkoušce typu 1 WLTP oproti předchozí zkoušce typu 1 založené na NEDC.

Série 02 tohoto předpisu zahrnuje dva soubory požadavků, které jsou označovány jako úrovně 1A a 1B. Úroveň 1A je založena na čtyřfázovém zkušebním cyklu (fáze s rychlostí nízkou, střední, vysokou a mimořádně vysokou), zatímco úroveň 1B je založena na třífázovém zkušebním cyklu (fáze s rychlostí nízkou, střední a vysokou), přičemž pro tyto různé úrovně platí různé mezní hodnoty typu 1. Převážná část textu tohoto předpisu se vztahuje jak na úroveň 1A, tak na úroveň 1B. Pokud jsou požadavky specifické buď pro úroveň 1A, nebo pro úroveň 1B, jsou příslušné oddíly odpovídajícím způsobem označeny. Tato série změn se týká regionálních požadavků a nevyžaduje vzájemné uznávání jinými smluvními stranami.

Série 03 tohoto předpisu popisuje harmonizovaný postup, který zahrnuje nejpřísnější postupy / mezní hodnoty, které jsou předmětem úplného vzájemného uznávání. Schválení typu podle série 03 proto přijímají všechny smluvní strany, které přijaly tento předpis.

1.   Oblast působnosti

Tento předpis stanoví požadavky pro dvě úrovně schválení. Jedna úroveň vyžaduje zkoušení za použití čtyřfázového cyklu WLTC (fáze s rychlostí nízkou, střední, vysokou a mimořádně vysokou, jak jsou definovány v příloze B1) – ta se nazývá úroveň 1A. Druhá úroveň vyžaduje zkoušení za použití třífázového cyklu WLTC (fáze s rychlostí nízkou, střední a vysokou, jak jsou definovány v příloze B1) – ta se nazývá úroveň 1B.

Pokud se požadavky tohoto předpisu vztahují pouze na úroveň 1A, nebo pouze na úroveň 1B, jsou v textu předpisu uvedena slova „pouze úroveň 1A“ nebo „pouze úroveň 1B“, která označují začátek požadavků specifických pro danou úroveň.

1.1   Rozsah působnosti pro úroveň 1A:

Tento předpis se vztahuje na schvalování typu vozidel kategorií M1, M2, N1 a N2 s referenční hmotností nepřevyšující 2,610 kg, pokud jde o zkoušku typu 1 WLTP pro emise plynných sloučenin, částice, počet částic a emise oxidu uhličitého a spotřebu paliva a/nebo měření spotřeby elektrické energie a akčního dosahu na elektřinu a o zkoušku typu 4 týkající se emisí způsobených vypařováním.

Kromě toho tento předpis stanovuje pravidla pro ověřování životnosti zařízení k regulaci znečišťujících látek a palubních diagnostických systémů (OBD).

Na žádost výrobce lze schválení typu udělené podle tohoto předpisu pro výše uvedená vozidla rozšířit i na vozidla kategorií M1, M2, N1 a N2, jejichž referenční hmotnost nepřesahuje 2,840 kg a která splňují podmínky stanovené tímto předpisem.

1.2   Rozsah působnosti pro úroveň 1B:

Tento předpis se vztahuje na schvalování typu vozidel kategorií M2 a N1 s maximální technicky přípustnou hmotností naloženého vozidla nepřevyšující 3,500 kg a na všechna vozidla kategorie M1, pokud jde o zkoušku typu 1 WLTP pro emise plynných sloučenin, částice, počet částic a emise oxidu uhličitého a palivovou účinnost a/nebo měření spotřeby elektrické energie a akčního dosahu na elektřinu a o zkoušku typu 4 týkající se emisí způsobených vypařováním.

Kromě toho tento předpis stanovuje pravidla pro ověřování životnosti zařízení k regulaci znečišťujících látek a palubních diagnostických systémů (OBD).

Vozidla OVC-FCHV do oblasti působnosti úrovně 1B tohoto předpisu nespadají.

2.   Zkratky

2.1   Obecné zkratky

AC

Střídavý proud (Alternating current)

APF

Přidělený koeficient propustnosti (Assigned permeability factor)

BWC

Pracovní kapacita pro butan (Butane working capacity)

CD

nabíjení-vybíjení

CFD

Výpočetní dynamika kapalin (Computational fluid dynamics)

CFV

Venturiho trubice s kritickým prouděním (Critical flow venturi)

CFO

Clona s kritickým prouděním (Critical flow orifice)

CLA

Chemiluminiscenční analyzátor (Chemiluminescent analyser)

CS

režim nabíjení-udržování

CVS

Zařízení pro odběr vzorků s konstantním objemem (Constant volume sampler)

DC

Stejnosměrný proud (Direct current)

EAF

Suma ethanolu, acetaldehydu a formaldehydu

ECD

Detektor elektronového záchytu (Electron capture detector)

ET

Odpařovací trubka (Evaporation tube)

Extra High2

Fáze cyklu WLTC s mimořádně vysokou rychlostí třídy 2

Extra High3

Fáze cyklu WLTC s mimořádně vysokou rychlostí třídy 3

FCHV

Hybridní vozidlo s palivovými články (Fuel cell hybrid vehicle)

FID

Plamenoionizační detektor (Flame ionization detector)

FSD

Plná výchylka (Full scale deflection)

GC

Plynový chromatograf (Gas chromatograph)

GFV

Vozidlo na plyn (Gas Fuelled Vehicle)

HEPA

Vysoce účinný filtr pro odlučování pevných částic ze vzduchu (High efficiency particulate air (filter))

HFID

Vyhřívaný plamenoionizační detektor (Heated flame ionization detector)

High2

Fáze cyklu WLTC s vysokou rychlostí třídy 2

High3a

Fáze cyklu WLTC s vysokou rychlostí třídy 3a

High3b

Fáze cyklu WLTC s vysokou rychlostí třídy 3b

ICE

Spalovací motor (Internal combustion engine)

LoD

Mez detekce (Limit of detection)

LoQ

Mez kvantifikace (Limit of quantification)

Low1

Fáze cyklu WLTC s nízkou rychlostí třídy 1

Low2

Fáze cyklu WLTC s nízkou rychlostí třídy 2

Low3

Fáze cyklu WLTC s nízkou rychlostí třídy 3

Medium1

Fáze cyklu WLTC se střední rychlostí třídy 1

Medium2

Fáze cyklu WLTC se střední rychlostí třídy 2

Medium3a

Fáze cyklu WLTC se střední rychlostí třídy 3a

Medium3b

Fáze cyklu WLTC se střední rychlostí třídy 3b

LC

Kapalinová chromatografie (Liquid chromatography)

LPG

Zkapalněný ropný plyn (Liquefied petroleum gas)

NDIR

Nedisperzní infračervená spektrometrie (analyzátor) (Non-dispersive infrared (analyser))

NDUV

Nedisperzní ultrafialová spektrometrie (Non-dispersive ultraviolet)

NG/biomethan

Zemní plyn / biomethan

NMC

Separátor uhlovodíků jiných než methan (Non-methane cutter)

NOVC-FCHV

Hybridní vozidlo s palivovými články s jiným než externím nabíjením (Not off-vehicle charging fuel cell hybrid vehicle)

NOVC

NOVC-HEV

Jiné než externí nabíjení (Not off-vehicle charging)

Hybridní elektrické vozidlo s jiným než externím nabíjením (Not off-vehicle charging hybrid electric vehicle)

OBD

Palubní diagnostický systém (On-board Diagnostics)

OBFCM

Palubní zařízení pro monitorování spotřeby paliva a/nebo energie (On-board fuel and/or energy consumption monitoring)

OVC-FCHV

Hybridní vozidlo s palivovými články s externím nabíjením (Off-vehicle charging fuel cell hybrid vehicle)

OVC-HEV

Hybridní elektrické vozidlo s externím nabíjením (Off-vehicle charging hybrid electric vehicle)

Pa

Hmotnost pevných částic zachycených filtrem pozadí (Particulate mass collected on the background filter)

Pe

Hmotnost pevných částic zachycených filtrem pro odběr částic (Particulate mass collected on the sample filter)

PAO

Polyalfaolefin

PCF

Předsazený separátor oddělující částice podle velikosti (Particle pre-classifier)

PCRF

Redukční faktor koncentrace částic (Particle concentration reduction factor)

PDP

Objemové dávkovací čerpadlo (Positive displacement pump)

PER

Akční dosah výhradně na elektřinu (Pure electric range)

PF

Koeficient propustnosti (Permeability factor)

PM

Emise pevných částic (Particulate matter emissions)

PN

Počet emitovaných částic (Particle number emissions)

PNC

Počitadlo počtu částic (Particle number counter)

PND1

První zařízení k ředění počtu částic (First particle number dilution device)

PND2

Druhé zařízení k ředění počtu částic (Second particle number dilution device)

PTS

Systém přenosu částic (Particle transfer system)

PTT

Přenosová trubka částic (Particle transfer tube)

QCL-IR

Infračervený kvantový kaskádový laser (Infrared quantum cascade laser)

RCDA

Skutečný akční dosah v režimu nabíjení-vybíjení (Charge-depleting actual range)

RCB

Stav nabití REESS (REESS charge balance)

REESS

Dobíjecí systém pro uchovávání elektrické energie (Rechargeable electric energy storage system)

RRC

Koeficient valivého odporu (Rolling resistance coefficient)

SHED

Uzavřený objekt pro zkoušky emisí způsobených vypařováním (Sealed housing evaporative determination)

SSV

Venturiho trubice s podzvukovým prouděním (Subsonic venturi)

UBE

Využitelná energie baterie (REESS)

USFM

Ultrazvukový průtokoměr (Ultrasonic flow meter)

VH

Vysoká úroveň (Vehicle High)

VL

Nízká úroveň (Vehicle Low)

VPR

Separátor těkavých částic (Volatile particle remover)

WLTC

Celosvětově harmonizovaný zkušební cyklus pro lehká vozidla (Worldwide light-duty test cycle)

2.2   Chemické značky a zkratky

C1

Uhlovodík ekvivalentní uhlíku 1

CH4

Methan

C2H6

Ethan

C2H5OH

Ethanol

C3H8

Propan

CH3CHO

Acetaldehyd

CO

Oxid uhelnatý

CO2

Oxid uhličitý

DOP

Dioktylftalát

H2O

Voda

HCHO

Formaldehyd

NH3

Amoniak

NMHC

Uhlovodíky jiné než methan

NOx

Oxidy dusíku

NO

Oxid dusnatý

NO2

Oxid dusičitý

N2O

Oxid dusný

THC

Celkové množství uhlovodíků

3.   Definice

Pro účely tohoto předpisu platí tyto definice:

3.0.1

Typem vozidla z hlediska emisí“ se rozumí skupina vozidel, která:

a)

se neliší, pokud jde o kritéria zakládající „interpolační rodinu“, jak je definována v bodě 6.3.2;

b)

náležejí do jednoho „interpolačního rozpětí CO2“ ve smyslu bodu 2.3.2 přílohy B6;

c)

se neliší znaky, jež mají nezanedbatelný vliv na emise výfukových plynů, jako jsou mimo jiné následující:

i)

druhy a sled zařízení k regulaci znečišťujících látek (např. třícestný katalyzátor, oxidační katalyzátor, adsorbér NOx chudých směsí, selektivní katalytická redukce, katalyzátor NOx chudých směsí, filtr pevných částic nebo jejich kombinace v jediné jednotce);

ii)

recirkulace výfukových plynů (je na vozidle nebo není, interní/externí, chlazená/bez chlazení, nízkotlaká/vysokotlaká).

3.0.2

Objemem motoru“ se rozumí:

u vratných pístových motorů jmenovitý zdvihový objem;

u motorů s rotačními písty (Wankelův motor) dvojnásobek jmenovitého zdvihového objemu spalovací komory na jeden píst.

3.0.3

Zdvihovým objemem motoru“ se rozumí:

u vratných pístových motorů jmenovitý zdvihový objem;

u motorů s rotačními písty (Wankelův motor) jmenovitý zdvihový objem spalovací komory na jeden píst.

3.0.4

Schválením vozidla“ se rozumí schválení typu vozidla s ohledem na rozsah působnosti tohoto předpisu.

3.1   Zkušební zařízení

3.1.1

Přesností“ se rozumí rozdíl mezi naměřenou hodnotou a referenční hodnotou, dohledatelnou podle vnitrostátní normy, který popisuje správnost výsledku. Viz obrázek 1.

3.1.2

Kalibrací“ se rozumí proces nastavení odezvy měřicího systému, tak aby se jeho výstupní hodnoty shodovaly s referenčními signály v příslušném rozsahu.

3.1.3

Kalibračním plynem“ se rozumí směs plynů používaná ke kalibrování analyzátorů plynu.

3.1.4

Metodou dvojitého ředění“ se rozumí proces oddělení části zředěného průtoku výfukových plynů a jejího následného míšení s příslušným množstvím ředicího vzduchu před odběrným filtrem pevných částic.

3.1.5

Systémem ředění plného toku výfukových plynů“ se rozumí nepřetržité ředění celkového toku výfukových plynů vozidla okolním vzduchem, a to regulovaným způsobem za použití zařízení pro odběr vzorků s konstantním objemem (CVS).

3.1.6

Linearizací“ se rozumí použití různých koncentrací nebo materiálů ke stanovení matematického vztahu mezi koncentrací a odezvou systému.

3.1.7

Údržbou většího rozsahu“ se rozumí úprava, oprava či nahrazení konstrukční části nebo modulu, které by mohly mít vliv na přesnost měření.

3.1.8

Uhlovodíky jinými než methan“ (NMHC) se rozumí celkové množství uhlovodíků (THC) bez methanu (CH4).

3.1.9

Precizností“ se rozumí míra, v jaké opakovaná měření za nezměněných podmínek vedou ke stejnému výsledku (obrázek 1), přičemž v tomto předpisu se tento pojem vztahuje vždy na jednu směrodatnou odchylku.

3.1.10

Referenční hodnotou“ se rozumí hodnota dohledatelná podle vnitrostátní normy. Viz obrázek 1.

3.1.11

Požadovanou hodnotou“ se rozumí cílová hodnota, které má kontrolní systém dosáhnout.

3.1.12

Kalibrací pro plný rozsah“ se rozumí seřízení přístroje tak, aby dával správnou odezvu na kalibrační standard, který odráží 75 % až 100 % maximální hodnoty rozsahu přístroje nebo očekávaného rozsahu použití.

3.1.13

Celkovým množstvím uhlovodíků“ (THC) se rozumí všechny těkavé sloučeniny, které lze změřit pomocí plamenového ionizačního detektoru (FID).

3.1.14

Ověřením“ se rozumí vyhodnocení, zda se výstupy měřicího systému shodují či neshodují s platnými referenčními signály v rámci jedné, případně několika předem stanovených prahových hodnot pro přijetí.

3.1.15

Nulovacím plynem“ se rozumí plyn, jenž neobsahuje analyt a který se používá pro nastavení odezvy analyzátoru na nulu.

3.1.16

Dobou odezvy“ se rozumí časový rozdíl mezi změnou složky, která se má v referenčním bodě měřit, a odezvou systému u 90 % posledních udávaných hodnot (t90), přičemž je jako referenční bod vymezena odběrná sonda, změna měřené složky je nejméně 60 % plného rozsahu (FS) a probíhá za méně než 0,1 s. Doba odezvy systému se skládá z doby zpoždění k měřicímu systému a doby náběhu systému.

3.1.17

Dobou zpoždění“ se rozumí časový rozdíl mezi změnou složky, která se má v referenčním bodě měřit, a odezvou systému u 10 % posledních udávaných hodnot (t10), přičemž je jako referenční bod vymezena odběrná sonda. U plynných znečišťujících látek se jedná o dobu dopravy měřené složky od odběrné sondy k detektoru.

3.1.18

Dobou náběhu“ se rozumí časový rozdíl mezi odezvou u 10 % a 90 % posledních udávaných hodnot (t90 – t10).

Obrázek 1

Definice přesnosti, preciznosti a referenční hodnoty

Image 1

3.2   Jízdní zatížení a nastavení dynamometru

3.2.1

Aerodynamickým odporem“ se rozumí síla působící vlivem odporu vzduchu proti vozidlu pohybujícímu se směrem vpřed.

3.2.2

Bodem aerodynamické stagnace“ se rozumí bod na povrchu vozidla, kde se rychlost větru rovná nule.

3.2.3

Zablokováním anemometru“ se rozumí účinek na měření anemometrem vyvolaný vozidlem, kdy se zdánlivá rychlost vzduchu liší od kombinace rychlosti vozidla s rychlostí větru ve vztahu k zemi.

3.2.4

Omezenou analýzou“ se rozumí postup, kdy hodnoty čelní plochy vozidla a koeficientu aerodynamického odporu byly stanoveny nezávisle, přičemž tyto hodnoty se použijí v rovnici pohybu.

3.2.5

Hmotností v provozním stavu“ se rozumí hmotnost vozidla, jehož palivová nádrž (palivové nádrže) je naplněna alespoň na 90 % svého objemu, včetně hmotnosti řidiče, paliva a kapalin, a které je vybaveno standardním vybavením podle specifikací výrobce, a jsou-li součástí vybavení, i hmotnost karoserie, kabiny, spojovacího zařízení a náhradního kola (náhradních kol), jakož i nářadí.

3.2.6

Hmotností řidiče“ se rozumí hmotnost 75 kg působící ve vztažném bodě místa k sezení řidiče.

3.2.7

Maximálním zatížením vozidla“ se rozumí maximální technicky přípustná hmotnost naloženého vozidla po odečtení hmotnosti v provozním stavu, hmotnosti 25 kg a hmotnosti volitelného vybavení podle definice v bodě 3.2.8.

3.2.8

Hmotností volitelného vybavení“ se rozumí maximální hmotnost kombinací volitelného vybavení, jež může být namontováno na vozidle vedle standardního vybavení podle specifikací výrobce.

3.2.9

Volitelným vybavením“ se rozumí veškeré prvky, jež nejsou součástí standardního vybavení a za jejichž montáž na vozidlo odpovídá výrobce a které může zákazník objednat.

3.2.10

Referenčními atmosférickými podmínkami (v souvislosti s měřením jízdního zatížení)“ se rozumí atmosférické podmínky, podle nichž se provádí korekce výsledků měření:

a)

atmosférický tlak: p0 = 100 kPa;

b)

atmosférická teplota: T0 = 20 °C;

c)

hustota suchého vzduchu: ρ0 = 1,189 kg/m3;

d)

rychlost větru: 0 m/s.

3.2.11

Referenční rychlostí“ se rozumí rychlost vozidla, při které se určuje jízdní zatížení nebo se ověřuje zatížení na vozidlovém dynamometru.

3.2.12

Jízdním zatížením“ se rozumí síla působící proti pohybu vozidla směrem vpřed, měřená dojezdovou metodou nebo metodami, jež jsou rovnocenné z hlediska zohlednění ztrát třením, jež vykazuje poháněcí soustava.

3.2.13

Valivým odporem“ se rozumí síly, jimiž pneumatiky působí proti pohybu vozidla.

3.2.14

Jízdním odporem“ se rozumí točivý moment působící proti pohybu vozidla směrem vpřed, měřený pomocí měřičů točivého momentu instalovaných na hnacích kolech vozidla.

3.2.15

Simulovaným jízdním zatížením“ se rozumí jízdní zatížení, jemuž vozidlo čelí na vozidlovém dynamometru a jehož účelem je reprodukovat jízdní zatížení měřené na silnici; skládá se ze síly vyvinuté vozidlovým dynamometrem a sil působících proti vozidlu při jízdě na vozidlovém dynamometru a je aproximováno třemi koeficienty polynomu druhého stupně.

3.2.16

Simulovaným jízdním odporem“ se rozumí jízdní odpor, jemuž vozidlo čelí na vozidlovém dynamometru a jehož účelem je reprodukovat jízdní odpor měřený na silnici; skládá se z točivého momentu vyvinutého vozidlovým dynamometrem a točivého momentu působícího proti vozidlu při jízdě na vozidlovém dynamometru a je aproximován třemi koeficienty polynomu druhého stupně.

3.2.17

Stacionární anemometrií“ se rozumí měření rychlosti a směru větru pomocí anemometru v místě a ve výšce nad úrovní vozovky na zkušební dráze, kde panují nejreprezentativnější větrné podmínky.

3.2.18

Standardním vybavením“ se rozumí základní konfigurace vozidla, jež je vybaveno všemi prvky požadovanými regulačními akty smluvní strany, včetně veškerých prvků, které jsou namontovány, aniž by tím vznikaly nějaké další požadavky na konfiguraci nebo úroveň vybavení.

3.2.19

Cílovým jízdním zatížením“ se rozumí jízdní zatížení, jež má být reprodukováno na vozidlovém dynamometru.

3.2.20

Cílovým jízdním odporem“ se rozumí jízdní odpor, jenž má být reprodukován.

3.2.21

Režimem dojezdu vozidla“ se rozumí provozní systém, který umožňuje přesné a opakovatelné stanovení jízdního zatížení a přesné nastavení dynamometru.

3.2.22

Korekcí větru“ se rozumí korekce účinku větru na jízdní zatížení na základě údajů stacionární nebo palubní anemometrie.

3.2.23

Maximální technicky přípustnou hmotností naloženého vozidla“ se rozumí maximální hmotnost stanovená pro vozidlo na základě jeho konstrukčních vlastností a konstrukční výkonnosti.

3.2.24

Skutečnou hmotností vozidla“ se rozumí hmotnost v provozním stavu s připočtením hmotnosti volitelného vybavení namontovaného na jednotlivém vozidle.

3.2.25

Zkušební hmotností vozidla“ se rozumí součet skutečné hmotnosti vozidla, hmotnosti 25 kg a hmotnosti reprezentativní pro zatížení vozidla.

3.2.26

Hmotností reprezentativní pro zatížení vozidla“ se rozumí hodnota ve výši x % maximálního zatížení vozidla, přičemž x činí 15 % u vozidel kategorie M a 28 % u vozidel kategorie N.

3.2.27

Maximální technicky přípustnou hmotností naložené jízdní soupravy“ (MC) se rozumí maximální hmotnost stanovená pro jízdní soupravu složenou z motorového vozidla a jednoho nebo více přípojných vozidel na základě jeho konstrukčních vlastností a konstrukční výkonnosti, nebo maximální hmotnost stanovená pro jízdní soupravu složenou z tahače návěsu a návěsu.

3.2.28

Poměrem n/v“ se rozumí otáčky motoru v poměru k rychlosti vozidla.

3.2.29

Jednoválcovým dynamometrem“ se rozumí dynamometr, u nějž je každé kolo na nápravě vozidla v kontaktu s jedním válcem.

3.2.30

Dvouválcovým dynamometrem“ se rozumí dynamometr, u nějž je každé kolo na nápravě vozidla v kontaktu se dvěma válci.

3.2.31

Hnací nápravou“ se rozumí náprava vozidla, která je schopna dodávat hnací energii a/nebo rekuperovat energii, a to bez ohledu na to, zda je to možné pouze dočasně, nebo trvale a/nebo volitelné řidičem.

3.2.32

Dvoukolovým dynamometrem“ se rozumí dynamometr, u nějž jsou v kontaktu s válcem (válci) pouze kola na jedné nápravě vozidla.

3.2.33

Čtyřkolovým dynamometrem“ se rozumí dynamometr, u nějž jsou v kontaktu s válci všechna kola na obou nápravách vozidla.

3.2.34

Dynamometrem v režimu pohonu dvou kol“ se rozumí dvoukolový dynamometr nebo čtyřkolový dynamometr, který simuluje setrvačnost a jízdní zatížení pouze na hnací nápravě zkušebního vozidla, přičemž točící se kola na nepoháněné nápravě neovlivňují výsledky měření ve srovnání se situací, kdy se kola na nepoháněné nápravě netočí.

3.2.35

Dynamometrem v režimu pohonu čtyř kol“ se rozumí čtyřkolový dynamometr, který simuluje setrvačnost a jízdní zatížení na obou nápravách zkušebního vozidla.

3.2.36

Jízdou setrvačností“ se rozumí funkce automatické převodovky nebo spojky, která v případě, že není nutný pohon nebo stačí pouze pomalé snižování otáček, automaticky odpojí motor od poháněcí soustavy a na kola se nepřenáší hnací energie, nezískává se energie z kol rekuperací, ani nedochází k třecímu brzdění. Při použití této funkce může motor běžet na volnoběh nebo být vypnut.

3.2.37

Referenční hmotností“ se rozumí hmotnost vozidla v pohotovostním stavu zmenšená o jednotnou hmotnost řidiče 75 kg a zvětšená o jednotnou hmotnost 100 kg;

3.3

Výhradně elektrická vozidla, vozidla s výhradně spalovacím motorem, hybridní elektrická vozidla, vozidla s palivovými články a vozidla na alternativní paliva

3.3.1

Elektrickým akčním dosahem na baterii“ (AER) se rozumí celková vzdálenost, kterou hybridní elektrické vozidlo s externím nabíjením ujede od začátku zkoušky v režimu nabíjení-vybíjení do okamžiku v průběhu zkoušky, kdy spalovací motor začne spotřebovávat palivo.

3.3.2

Akčním dosahem výhradně na elektřinu“ (PER) se rozumí celková vzdálenost, kterou výhradně elektrické vozidlo ujede od začátku zkoušky v režimu nabíjení-vybíjení do okamžiku, kdy je splněno kritérium pro přerušení postupu.

3.3.3

Skutečným akčním dosahem v režimu nabíjení-vybíjení“ (RCDA) se rozumí vzdálenost ujetá během několika cyklů WLTC za provozu v režimu nabíjení-vybíjení do okamžiku, kdy dojde k vybití dobíjecího systému pro uchovávání elektrické energie (REESS).

3.3.4

Akčním dosahem v rámci cyklů v režimu nabíjení-vybíjení“ (RCDC) se rozumí vzdálenost ujetá od začátku zkoušky v režimu nabíjení-vybíjení do konce posledního cyklu před cyklem nebo cykly splňujícími kritérium pro přerušení postupu, včetně přechodového cyklu, kdy může dojít k provozu vozidla v režimu nabíjení-vybíjení i v režimu nabíjení-udržování.

3.3.5

Provozem v režimu nabíjení-vybíjení“ se rozumí provozní režim, kdy množství elektrické energie uchovávané systémem REESS může kolísat, ale v průměru se během jízdy vozidla snižuje až do okamžiku přechodu do režimu nabíjení-udržování.

3.3.6

Provozem v režimu nabíjení-udržování“ se rozumí provozní režim, kdy množství elektrické energie uchovávané systémem REESS může kolísat, ale v průměru je během jízdy vozidla udržováno tak, aby stav nabití byl udržován na neutrální úrovni.

3.3.7

Faktory použití“ se rozumí poměrné hodnoty vycházející ze statistiky jízdy v závislosti na akčním dosahu dosaženém za provozu v režimu nabíjení-vybíjení, které se používají pro vážení sloučenin výfukových emisí, emisí CO2 a spotřeby paliva u hybridních elektrických vozidel s externím nabíjením v režimu nabíjení-vybíjení a v režimu nabíjení-udržování.

3.3.8

Elektrickým strojem“ se rozumí měnič energie přeměňující elektrickou energii na mechanickou a naopak.

3.3.9

Měničem energie“ se rozumí systém, u nějž se forma energie na vstupu liší od formy energie na výstupu.

3.3.9.1

Měničem hnací energie“ se rozumí měnič energie, jenž je součástí hnacího ústrojí a není periferním zařízením a jehož výstupní energie se používá přímo nebo nepřímo pro účely pohonu vozidla.

3.3.9.2

Kategorií měniče hnací energie“ se rozumí i) spalovací motor, nebo ii) elektrický stroj, nebo iii) palivový článek.

3.3.10

Systémem pro uchovávání energie“ se rozumí systém, který uchovává energii a uvolňuje ji ve stejné formě, jakou měla na vstupu.

3.3.10.1

Systémem pro uchovávání hnací energie“ se rozumí systém pro uchovávání energie, jenž je součástí hnacího ústrojí a není periferním zařízením a jehož výstupní energie se používá přímo nebo nepřímo pro účely pohonu vozidla.

3.3.10.2

Kategorií systému pro uchovávání hnací energie“ se rozumí i) systém pro skladování paliva, nebo ii) dobíjecí systém pro uchovávání elektrické energie, nebo iii) dobíjecí systém pro uchovávání mechanické energie.

3.3.10.3

Formou energie“ se rozumí i) elektrická energie, nebo ii) mechanická energie, nebo iii) chemická energie (včetně paliv).

3.3.10.4

Systémem pro skladování paliva“ se rozumí systém pro uchovávání hnací energie, který uchovává chemickou energii v podobě kapalného nebo plynného paliva.

3.3.11

Ekvivalentním elektrickým akčním dosahem na baterii“ (EAER) se rozumí ta část celkového skutečného akčního dosahu v režimu nabíjení-vybíjení (RCDA), během níž dochází k využívání elektřiny z REESS při zkoušce v režimu nabíjení-vybíjení.

3.3.12

Hybridním elektrickým vozidlem“ (HEV) se rozumí vozidlo s hybridním pohonem, jehož jedním měničem hnací energie je elektrický stroj.

3.3.13

Vozidlem s hybridním pohonem“, příp. „hybridním vozidlem“ (HV) se rozumí vozidlo vybavené hnacím ústrojím sestávajícím z alespoň dvou různých kategorií měniče hnací energie a z alespoň dvou různých kategorií systému pro uchovávání hnací energie.

3.3.14

Čistou změnou energie“ se rozumí poměr změny energie systému REESS k energetické náročnosti cyklu zkušebního vozidla.

3.3.15

Hybridním elektrickým vozidlem s jiným než externím nabíjením“ (NOVC-HEV) se rozumí hybridní elektrické vozidlo, které nelze nabíjet z externího zdroje.

3.3.16

Hybridním elektrickým vozidlem s externím nabíjením“ (OVC-HEV) se rozumí hybridní elektrické vozidlo, které lze nabíjet z externího zdroje.

3.3.17

Výhradně elektrickým vozidlem“ (PEV) se rozumí vozidlo vybavené hnacím ústrojím, které jako měniče hnací energie využívá výhradně elektrické stroje a jako systémy pro uchovávání hnací energie využívá výhradně dobíjecí systémy pro uchovávání elektrické energie.

3.3.18

Palivovým článkem“ se rozumí měnič energie přeměňující (vstupní) chemickou energii na (výstupní) elektrickou energii nebo opačně.

3.3.19

Vozidlem s palivovými články“ (FCV) se rozumí vozidlo vybavené hnacím ústrojím, které obsahuje výhradně jeden nebo více palivových článků a jeden nebo více elektrických strojů sloužících jako měniče hnací energie.

3.3.20

Hybridním vozidlem s palivovými články“ (FCHV) se rozumí vozidlo vybavené hnacím ústrojím, které obsahuje nejméně jeden systém pro skladování paliva a nejméně jeden dobíjecí systém pro uchovávání elektrické energie sloužící jako systém pro uchovávání hnací energie.

3.3.20.1

Hybridním elektrickým vozidlem s palivovými články s jiným než externím nabíjením“ (NOVC-FCHV) se rozumí hybridní elektrické vozidlo s palivovými články, které nelze nabíjet z externího zdroje.

3.3.20.2

Hybridním elektrickým vozidlem s palivovými články s externím nabíjením“ (OVC-FCHV) se rozumí hybridní elektrické vozidlo s palivovými články, které lze nabíjet z externího zdroje.

3.3.21

Dvoupalivovým (bi-fuel) vozidlem“ se rozumí vozidlo se dvěma oddělenými systémy pro skladování paliva, které je konstruováno tak, aby bylo poháněno primárně vždy jen jedním z těchto paliv; avšak v omezeném množství a po omezenou dobu je povoleno souběžné použití obou paliv.

3.3.22

Dvoupalivovým (bi-fuel) vozidlem na plyn“ se rozumí dvoupalivové (bi-fuel) vozidlo, jehož jedním palivem je benzin (benzinový režim) a druhým palivem je buď LPG, NG/biomethan, nebo vodík.

3.3.23

Vozidlem s výhradně spalovacím motorem“ se rozumí vozidlo, jehož všechny měniče hnací energie jsou spalovací motory.

3.3.24

Palubním nabíječem“ se rozumí měnič elektrické energie mezi trakčním REESS a dobíjecí zásuvkou vozidla.

3.3.25

Vozidlem flex fuel“ se rozumí vozidlo s jedním systémem pro skladování paliva, které může být poháněno různými směsmi dvou či více paliv.

3.3.26

Vozidlem flex fuel na ethanol“ se rozumí vozidlo flex fuel, které může být poháněno benzinem nebo směsí benzinu a ethanolu s obsahem ethanolu ve výši až 85 % (E85).

3.3.27

Jednopalivovým vozidlem“ se rozumí vozidlo navržené pro provoz převážně s jedním typem paliva.

3.3.28

Jednopalivovým vozidlem na plyn“ se rozumí vozidlo, které je navrženo pro trvalý provoz převážně na LPG nebo NG/biomethan, anebo vodík, avšak může mít také benzinový systém jen pro nouzové účely nebo pro startování, přičemž kapacita nádrže na benzin nepřesahuje 15 litrů.

3.4   Hnací ústrojí

3.4.1

Hnacím ústrojím“ se rozumí skupina zařízení ve vozidle vnímaná jako jeden celek, která sestává z jednoho nebo více systémů pro uchovávání hnací energie, jednoho nebo více měničů hnací energie a jedné nebo více poháněcích soustav a která dodává kolům mechanickou energii za účelem pohonu vozidla, včetně periferních zařízení.

3.4.2

Pomocnými zařízeními“ se rozumí neperiferní zařízení nebo systémy, jež spotřebovávají, přeměňují, ukládají nebo dodávají energii, jsou ve vozidle instalovány pro účely jiné než pohon vozidla, a nejsou proto považovány za součást hnacího ústrojí.

3.4.3

Periferními zařízeními“ se rozumí jakákoli zařízení, jež spotřebovávají, přeměňují, ukládají nebo dodávají energii, u nichž se energie přímo ani nepřímo nevyužívá k pohonu vozidla, ale která jsou podstatná pro provoz hnacího ústrojí, a jsou proto považována za součást hnacího ústrojí.

3.4.4

Poháněcí soustavou“ se rozumí propojené prvky hnacího ústrojí pro přenos mechanické energie mezi jedním nebo více měniči hnací energie a koly.

3.4.5

Manuální převodovkou“ se rozumí převodovka konstruovaná tak, že rychlosti lze řadit pouze úkonem řidiče.

3.5   Obecně

3.5.1

Normovanými emisemi“ se rozumí ty emisní sloučeniny, pro které jsou v tomto předpise stanoveny mezní hodnoty.

3.5.2

(Vyhrazeno)

3.5.3

(Vyhrazeno)

3.5.4

(Vyhrazeno)

3.5.5

(Vyhrazeno)

3.5.6

Energetickou náročností cyklu“ se rozumí vypočtená kladná hodnota energie, již vozidlo potřebuje k ujetí předepsaného cyklu.

3.5.7

Odpojovacím zařízením“ se rozumí konstrukční prvek vozidla, který snímá teplotu, rychlost vozidla, otáčky motoru, zařazený rychlostní stupeň, podtlak v sacím potrubí nebo jakýkoli jiný parametr, aby se aktivovala, měnila, zpomalovala nebo deaktivovala činnost jakékoli části systému regulace emisí, která snižuje účinnost systému regulace emisí za podmínek, jejichž výskyt lze očekávat při běžném provozu a používání vozidla.

3.5.8

Řidičem volitelným režimem“ se rozumí konkrétní provozní režim, jejž má řidič možnost zvolit a který může mít vliv na emise nebo spotřebu paliva a/nebo energie.

3.5.9

Primárním režimem“ se pro účely této přílohy rozumí jeden konkrétní řidičem volitelný provozní režim, který je zvolen vždy při nastartování vozidla bez ohledu na to, na jaký řidičem volitelný provozní režim bylo vozidlo předtím nastaveno v okamžiku vypnutí motoru, a který nemůže být předefinován na jiný režim. Po nastartování vozidla lze primární režim přepnout na jiný řidičem volitelný režim pouze úmyslným zásahem řidiče.

3.5.10

Referenčními podmínkami (v souvislosti s výpočtem hmotnostních emisí)“ se rozumí podmínky, z nichž vycházejí hodnoty hustoty plynu, tj. tlak ve výši 101,325 kPa a teplota ve výši 273,15 K (0 °C).

3.5.11

Výfukovými emisemi“ se rozumí emise plynných, pevných a kapalných sloučenin z výfuku.

3.5.12

Konfigurovatelným startovacím režimem“ se pro účely tohoto předpisu rozumí řidičem volitelný režim, který si řidič může vybrat jako režim, jenž se automaticky zvolí při nastartování vozidla. Po nastartování vozidla lze konfigurovatelný startovací režim přepnout na jiný režim pouze úmyslným zásahem řidiče.

3.6   PM/PN

Pojmem „částice“ se běžně rozumí materiál, jehož charakteristika (měření) se provádí ve fázi pohybu ve vzduchu (polétavý materiál), a pojmem „pevná částice“ se běžně rozumí usazený materiál.

3.6.1

Počtem emitovaných částic“ (PN) se rozumí celkový počet částic v pevném stavu v emisích výfukových plynů z vozidla vyčíslený podle metod ředění, odběru vzorků a měření uvedených v tomto předpisu.

3.6.2

Emisemi pevných částic“ (PM) se rozumí hmotnost pevných částic z výfukových plynů z vozidla vyčíslená podle metod ředění, odběru vzorků a měření uvedených v tomto předpisu.

3.7   WLTC

3.7.1

Jmenovitým výkonem motoru“ (Prated) se rozumí maximální netto výkon motoru v kW podle požadavků předpisu OSN č. 85.

3.7.2

Maximální rychlostí“ (vmax) se rozumí maximální rychlost vozidla udávaná výrobcem. Není-li tento údaj k dispozici, určí se maximální rychlost podle předpisu OSN č. 68.

3.8   Postup

3.8.1

Periodicky se regenerujícím systémem“ se rozumí zařízení k regulaci výfukových emisí (např. katalyzátor, filtr částic), které vyžaduje periodickou regeneraci.

3.9   Emise způsobené vypařováním

3.9.1

Systémem palivové nádrže“ se rozumí zařízení umožňující uchování paliva, které se skládá z palivové nádrže, plnicího otvoru palivové nádrže, víčka plnicího otvoru a palivového čerpadla, pokud je umístěno v palivové nádrži nebo na ní.

3.9.2

Palivovým systémem“ se rozumí konstrukční části, ve kterých se uchovává nebo kterými se přepravuje palivo ve vozidle, přičemž tento pojem zahrnuje systém palivové nádrže, veškeré palivové a odpařovací potrubí, jakákoli palivová čerpadla nepřipevněná k nádrži a nádobku s aktivním uhlím.

3.9.3

Pracovní kapacitou pro butan“ (BWC) se rozumí hmotnost butanu, kterou může nádobka s aktivním uhlím adsorbovat.

3.9.4

BWC300“ se rozumí pracovní kapacita pro butan po 300 cyklech stárnutí působením paliva, kterými vozidlo prošlo.

3.9.5

Koeficientem propustnosti“ (PF) se rozumí faktor stanovený ze ztrát uhlovodíků za určité časové období a používaný k určení konečných emisí způsobených vypařováním.

3.9.6

Jednovrstevnou nekovovou nádrží“ se rozumí palivová nádrž vyrobená z jediné vrstvy nekovového materiálu včetně fluorovaných/sulfonovaných materiálů.

3.9.7

Vícevrstevnou nádrží“ se rozumí palivová nádrž vyrobená nejméně ze dvou vrstev různých materiálů, z nichž jeden je nepropustný pro uhlovodíky.

3.9.8

Utěsněným systémem palivové nádrže“ se rozumí systém palivové nádrže, ze kterého nejsou vypouštěny palivové páry při parkování v průběhu 24hodinového cyklu definovaného v bodě 6.5.9 přílohy C3, když se provádí s referenčním palivem definovaným v bodě 7 přílohy B3.

3.9.9

Emisemi způsobenými vypařováním“ se v kontextu tohoto předpisu rozumějí páry uhlovodíků uniklé z palivového systému motorového vozidla během parkování a bezprostředně před doplněním paliva do utěsněné palivové nádrže.

3.9.10

Ztrátou odparem při odtlakování“ se rozumí uhlovodíky uvolněné při odvzdušnění z utěsněného systému palivové nádrže výhradně skrze nádobku s aktivním uhlím povolené systémem.

3.9.11

Přetok ztráty odparem při odtlakování“ jsou uhlovodíky ze ztráty odparem při odtlakování, které projdou nádobkou s aktivním uhlím během odtlakování.

3.9.12

Přetlak palivové nádrže“ je minimální hodnota tlaku, při které utěsněný systém palivové nádrže začíná odvzdušňovat pouze v reakci na tlak uvnitř nádrže.

3.9.13

2gramový průnik“ se považuje za dosažený, když kumulované množství emitovaných uhlovodíků z nádobky s aktivním uhlím je rovno 2 gramům.

3.10   Palubní diagnostika (OBD)

3.10.1

Palubním diagnostickým systémem“ (OBD) se v kontextu tohoto předpisu rozumí systém ve vozidle, který je schopen zjistit chybné funkce monitorovaných systémů regulace emisí, identifikovat pravděpodobnou oblast chybné funkce pomocí chybových kódů uložených v paměti počítače a rozsvítit indikátor chybné funkce (MI), který informuje řidiče vozidla.

3.10.2

Rodinou podle OBD“ se rozumí výrobcem stanovená skupina vozidel, u kterých lze s ohledem na jejich konstrukci očekávat, že budou mít podobné výfukové emise a podobné vlastnosti systému OBD. Každé vozidlo této rodiny musí splňovat požadavky tohoto předpisu definované v bodě 6.8.1.

3.10.3

Systémem regulace emisí“ se v rámci OBD rozumí elektronická řídicí jednotka motoru a všechny konstrukční části související s výfukovými emisemi nebo s emisemi způsobenými vypařováním, které dodávají vstupní signály nebo přijímají signály z řídicí jednotky.

3.10.4

Indikátorem chybné funkce“ (MI) se rozumí optický nebo akustický indikátor, který zřetelně informuje řidiče vozidla v případě chybné funkce jakékoli konstrukční části související s emisemi a napojené na OBD nebo chybné funkce OBD samotného.

3.10.5

Chybnou funkcí“ se rozumí porucha konstrukční části nebo systému souvisejících s emisemi, která může vést k tomu, že emise překročí prahové hodnoty OBD stanovené v bodě 6.8.2, nebo k neschopnosti OBD splňovat základní monitorovací požadavky stanovené v příloze C5.

3.10.6

Sekundárním vzduchem“ se rozumí vzduch přiváděný do výfukového systému čerpadlem, sacím ventilem nebo jiným způsobem, aby se napomohlo oxidaci HC a CO obsažených v proudu výfukových plynů.

3.10.7

Selháním zapalování“ se rozumí případ, kdy nedojde ke spalování ve válci zážehového motoru, protože nevznikne jiskra, z důvodu špatného dávkování paliva, nedostatečné komprese nebo z jakékoliv jiné příčiny. Při monitorování systémem OBD to znamená takové procento selhání zapalování z celkového počtu zapalování (stanovené výrobcem), které může u emisí způsobit překročení prahových hodnot OBD stanovených v bodě 6.8.2, nebo takové procento, které u katalyzátoru nebo katalyzátorů může vést k přehřátí a nevratnému poškození.

3.10.8

Jízdním cyklem OBD“ se rozumí cyklus, který se skládá z přepnutí klíčku zapalování do pozice „zapnuto“, jízdního režimu, při kterém by byla případná chybná funkce zjištěna, a z přepnutí klíčku zapalování do pozice „vypnuto“.

3.10.9

Cyklem zahřívání“ se rozumí provoz vozidla postačující k nárůstu teploty chladicího média nejméně o 22 K v porovnání s teplotou při startu motoru a k dosažení teploty nejméně 343 K (70 °C).

3.10.10

Regulací směšovacího poměru“ se rozumí zpětnovazební regulace směšovacího poměru. Při krátkodobé regulaci směšovacího poměru dojde k jeho dynamickému nebo k okamžitému nastavení. Při dlouhodobé regulaci směšovacího poměru se na rozdíl od krátkodobé regulace jedná o podstatně pomalejší nastavení systému dodávky paliva. Tato dlouhodobá nastavování vyrovnávají rozdíly ve vozidlech a postupné změny, k nimž dochází v průběhu času.

3.10.11

Výpočtovou hodnotou zatížení motoru“ se rozumí poměr skutečného proudu vzduchu k maximálnímu množství vzduchu přepočtenému s ohledem na nadmořskou výšku, pokud je tento údaj k dispozici. Tato definice udává bezrozměrné číslo, které není specifické pro určitý motor a které servisním technikům dává informaci o skutečně využitém podílu objemu motoru vyjádřeném v procentech (plně otevřená škrtící klapka = 100 %).

Formula

3.10.12

Režimem trvalého přepnutí při poruše ovlivňující emise“ se rozumí případ, kdy by vadná konstrukční část nebo systém mohly způsobit překročení prahových hodnot OBD pro emise podle bodu 6.8.2, a kdy řídicí jednotka motoru proto trvale přepne na takové nastavení, v jakém nejsou od vadné konstrukční části nebo vadného systému požadovány žádné údaje.

3.10.12.1

Pojem „trvalé“ v této souvislosti znamená, že standardní režim nelze obnovit, tj. že diagnostická nebo regulační strategie, která způsobila přepnutí na režim při poruše ovlivňující emise, nemůže být v dalším jízdním cyklu spuštěna a nemůže potvrdit, že podmínky, které tento režim způsobily, již neexistují. Žádný jiný režim při poruše ovlivňující emise se nepovažuje za trvalý.

3.10.13

Pomocným pohonem“ se rozumí motorem poháněné zařízení k pohonu pomocných zařízení na vozidle.

3.10.14

Přístupem“ se rozumí dostupnost všech emisních údajů z OBD, včetně všech chybových kódů požadovaných pro kontrolu, diagnostiku, údržbu nebo opravy částí vozidla souvisejících s emisemi, přes sériové rozhraní normalizovaného diagnostického konektoru (podle bodu 6.5.3.5 dodatku 1 k příloze C5).

3.10.15

Neomezeným“ se rozumí:

3.10.15.1

přístup nezávislý na přístupovém kódu, který je možno získat pouze od výrobce, nebo podobné zařízení, nebo

3.10.15.2

přístup umožňující vyhodnocení generovaných dat, aniž by byla potřebná zvláštní dekódovací informace, ledaže by tato informace sama byla normalizovaná.

3.10.16

Normalizovaným“ se rozumí, že tok všech datových informací, včetně všech užitých chybových kódů, musí odpovídat jen průmyslovým normám, které na základě skutečnosti, že jejich formát a jejich povolený výběr je jasně definován, poskytují maximální úroveň harmonizace v automobilovém průmyslu a jejich používání je výslovně povoleno tímto předpisem.

3.10.17

(Vyhrazeno)

3.10.18

Nedostatkem“ v oblasti systémů OBD se rozumí stav, kdy až dvě samostatné konstrukční části nebo systémy, které jsou monitorovány, mají dočasně nebo trvale takové provozní vlastnosti, které zhoršují jinak účinné monitorování uvedených součástí nebo systémů systémem OBD nebo které nesplňují všechny ostatní podrobné požadavky na OBD.

3.10.19

Nouzovým režimem“ se rozumí jakýkoli režim při poruše kromě režimu při poruše ovlivňující emise.

3.10.20

Dočasným chybovým kódem“ se rozumí diagnostický chybový kód uložený při prvotním zjištění chybné funkce před rozsvícením indikátoru chybné funkce.

3.10.21

Připraveností“ se rozumí status, který indikuje, zda monitorovací funkce nebo jejich skupina byly v provozu od posledního vymazání na základě externího požadavku nebo příkazu (např. prostřednictvím čtecího nástroje OBD).

3.11   Zkouška korekce teploty okolí (příloha B6a)

3.11.1

Zařízením pro aktivní akumulaci tepla“ se rozumí technologie, která ukládá teplo v jakémkoli zařízení vozidla a při startování motoru jej po určitou dobu opět uvolňuje do příslušné konstrukční části hnacího ústrojí. Jeho charakteristickými vlastnostmi jsou entalpie (energie uložená v systému) a doba, po kterou probíhá uvolňování tepla předávaného konstrukčním částem hnacího ústrojí.

3.11.2

Izolačním materiálem“ se rozumí jakýkoli materiál v motorovém prostoru, který je připevněn k motoru a/nebo podvozku, má schopnost tepelné izolace a jeho tepelná vodivost nepřesahuje hodnotu 0,1 W/(mK).

4.   Žádost o schválení

4.1

Žádost o schválení typu vozidla z hlediska požadavků tohoto předpisu podává výrobce vozidla nebo jeho zplnomocněný zástupce schvalovacímu orgánu.

4.1.1

Žádost uvedená v bodě 4.1 musí být vypracována podle vzoru informačního dokumentu, který je uveden v příloze A1 tohoto předpisu.

4.1.2

Kromě toho výrobce předloží tyto informace:

a)

u vozidel se zážehovými motory prohlášení výrobce o minimálním procentu selhání zapalování z celkového počtu zážehů, které by buď vedly k emisím překračujícím prahové hodnoty OBD stanovené v bodě 6.8.2, pokud se uvedené procento selhání projevovalo od začátku zkoušky typu 1, jak ji popisují přílohy v části B tohoto předpisu, nebo by mohly způsobit přehřátí jednoho či více katalyzátorů, čímž by následně došlo k nevratnému poškození;

b)

podrobný popis všech funkčních vlastností OBD, včetně seznamu odpovídajících částí systému regulace emisí vozidla, které jsou monitorovány palubním diagnostickým systémem;

c)

popis indikátoru chybné funkce, který používá palubní diagnostický systém, aby signalizoval řidiči vozidla chybu;

d)

tento bod se vztahuje pouze na úroveň 1A:

prohlášení výrobce o tom, že systém OBD splňuje ustanovení bodu 7 dodatku 1 k příloze C5 tohoto předpisu týkající se výkonu v provozu za všech rozumně předvídatelných jízdních podmínek;

e)

tento bod se vztahuje pouze na úroveň 1A:

nákres s podrobným popisem technických kritérií a zdůvodnění zvýšení čitatele i jmenovatele každé monitorovací funkce, která musí splňovat požadavky bodu 7.2 a 7.3 dodatku 1 k příloze C5 tohoto předpisu, jakož i vyřazení čitatelů, jmenovatelů a společného jmenovatele z provozu za podmínek popsaných v bodě 7.7 dodatku 1 k příloze C5 tohoto předpisu;

f)

popis opatření přijatých za tím účelem, aby se zabránilo nedovoleným úpravám a zásahům do počítače pro regulaci emisí;

g)

je-li to relevantní, údaje o rodině podle OBD podle bodu 6.8.1;

h)

případně kopie dalších schválení typu s příslušnými údaji, které umožní rozšířit schválení a stanovit faktory zhoršení.

4.1.3

Pro zkoušky popsané v bodě 3 přílohy C5 tohoto předpisu se technické zkušebně odpovědné za zkoušky pro schválení typu předá vozidlo, které představuje typ vozidla nebo rodiny vozidel vybavené systémem OBD, který má být schválen. Jestliže technická zkušebna zjistí, že předané vozidlo plně neodpovídá rodině podle OBD podle bodu 6.8.1, musí být ke zkouškám podle bodu 3 přílohy C5 tohoto předpisu předáno jiné, a je-li to nutné, i další vozidlo.

4.2

Vzor informačního dokumentu o emisích z výfuku, emisích oxidu uhličitého a spotřebě paliva a/nebo měření spotřeby elektrické energie a akčního dosahu na elektřinu, emisích způsobených vypařováním, životnosti a OBD je uveden v příloze A1 tohoto předpisu. Informace uvedené v bodě 3.2.12.2.7.6 přílohy A1 tohoto předpisu se vloží do dodatku 1 – „Informace o systému OBD“ – ke sdělení o schválení typu, jehož vzor je uveden v příloze A2 tohoto předpisu.

4.2.1

V náležitých případech se předloží také kopie jiných schválení typu s odpovídajícími údaji, aby bylo možné provést rozšíření schválení a stanovit faktory zhoršení.

4.3

Pro zkoušky podle tabulky A v bodě 6 se technické zkušebně odpovědné za zkoušky pro schválení typu předá vozidlo představující typ vozidla, který má být schválen.

4.3.1

Pro účely bodu 4.1.2 písm. e) schvalovací orgán, který uděluje schválení, na žádost zpřístupní informace zmíněné v uvedeném bodě ostatním schvalovacím orgánům.

4.3.2

Pro účely bodu 4.1.2 písm. d) a e) schvalovací orgány neschválí vozidlo, pokud informace předložené výrobcem nejsou vhodné pro splnění požadavků bodu 7 dodatku 1 k příloze C5 tohoto předpisu. Body 7.2, 7.3 a 7.7 dodatku 1 k příloze C5 tohoto předpisu platí za všech rozumně předvídatelných jízdních podmínek. Při posuzování plnění požadavků stanovených v bodech 7.2 a 7.3 dodatku 1 k příloze C5 přihlédne schvalovací orgán ke stavu technického vývoje.

4.3.3

Pro účely bodu 4.1.2 písm. f) opatření přijatá v zájmu toho, aby se zabránilo nedovoleným úpravám a zásahům do počítače pro kontrolu emisí, musí zahrnovat zařízení pro aktualizaci využívající výrobcem schválený program či kalibraci.

4.3.4

Žádost o schválení typu vozidel flex fuel, jednopalivových vozidel a dvoupalivových (bi-fuel) vozidel musí splňovat dodatečné požadavky stanovené v bodech 5.8 a 5.9.

4.3.5

Změny konstrukce systému, konstrukční části nebo samostatného technického celku, k nimž dojde po schválení typu, automaticky neruší jeho platnost za předpokladu, že nedojde ke změně původních vlastností či technických parametrů způsobem, který by ovlivnil funkčnost motoru nebo systému regulace znečišťujících látek.

4.4

Před udělením schválení typu schvalovací orgán ověří, zda existují dostačující opatření k zabezpečení účinné kontroly shodnosti výroby.

5.   Schválení

5.1

Typ vozidla se schválí, jestliže typ vozidla předaný ke schválení splňuje všechny příslušné požadavky bodu 6.

5.2

Každému schválenému typu se přidělí číslo schválení.

5.2.1

Číslo schválení typu se skládá ze čtyř částí. Každá část je oddělena hvězdičkou „*“.

Část 1

:

Velké písmeno „E“, za nímž následuje rozlišovací číslo smluvní strany, která udělila schválení typu 2F (1).

Část 2

:

Číslo 154, za nímž následuje písmeno „R“ a za ním:

a)

dvě číslice (popřípadě s úvodními nulami), které označují sérii změn začleňující technická ustanovení předpisu OSN vztahující se na dané schválení (00 pro předpis OSN v původním znění);

b)

lomítko (/) a dvě číslice (popřípadě s úvodními nulami) označující číslo doplňku k sérii změn vztahujícího se na dané schválení (00 pro sérii změn v původním znění);

c)

lomítko (/) a dva znaky označující fázi/úroveň provádění (např. 1A, 1B).

Část 3

:

Čtyřmístné pořadové číslo (popřípadě s úvodními nulami). Pořadí začíná číslem 0001.

Část 4

:

Dvoumístné pořadové číslo (popřípadě s úvodními nulami) pro označení rozšíření. Pořadí začíná číslem 00.

Všechny číslice jsou arabské číslice.

5.2.2

Příklad čísla schválení podle tohoto předpisu:

E11*154R01/01/02*0123*01

První rozšíření schválení č. 0123 vydaného Spojeným královstvím podle série změn 01 doplňku 01, což je schválení úrovně 2.

5.2.3

Tatáž smluvní strana nesmí přidělit stejné číslo jinému typu vozidla.

5.3

Zpráva o schválení nebo o rozšíření či odmítnutí schválení typu vozidla podle tohoto předpisu se zašle smluvním stranám dohody z roku 1958, které uplatňují tento předpis, na formuláři podle vzoru v příloze A2 tohoto předpisu.

5.3.1

V případě změn současného znění, např. jsou-li předepsány nové mezní hodnoty, se smluvní strany dohody z roku 1958 informují o tom, které již schválené typy vozidel splňují nová ustanovení.

5.4

Na každém vozidle shodném s typem schváleným podle tohoto předpisu musí být na nápadném a snadno přístupném místě, jež je stanoveno ve schvalovacím formuláři, umístěna mezinárodní značka schválení sestávající z:

5.4.1

písmene „E“ v kružnici, za nímž následuje rozlišovací číslo smluvní strany, která schválení udělila;

5.4.2

čísla tohoto předpisu, za nímž následuje písmeno „R“, pomlčka a číslo schválení typu umístěné vpravo od kružnice podle bodu 5.4.1.

5.4.3

Značka schválení musí za číslem schválení typu obsahovat doplňkový kód, kterým se rozlišuje úroveň (1A, 1B, nebo 2), pro kterou bylo schválení uděleno. Tento kód by měl být zvolen podle tabulky A3/1 v příloze A3 tohoto předpisu.

5.5

Vyhovuje-li vozidlo typu vozidla schválenému podle jednoho nebo více dalších předpisů připojených k dohodě z roku 1958 v zemi, která udělila schválení typu podle tohoto předpisu, není třeba symbol předepsaný v bodě 5.4.1 opakovat; v takovém případě se čísla předpisu, schválení a další symboly všech předpisů, podle kterých bylo uděleno schválení v zemi, která udělila schválení podle tohoto předpisu, umístí ve svislých sloupcích vpravo od symbolu předepsaného v bodě 5.4.1 (viz příloha A3).

5.6

Značka schválení musí být jasně čitelná a nesmazatelná.

5.7

Značka schválení se umístí v blízkosti štítku s údaji o vozidle nebo na tento štítek.

5.7.1

V příloze A3 tohoto předpisu jsou uvedeny příklady uspořádání značky schválení.

5.8

Dodatečné požadavky na schválení vozidel flex fuel

Tento bod platí pouze pro úroveň 1A.

5.8.1

Pro schválení typu vozidla flex fuel na ethanol výrobce vozidla popíše schopnost vozidla přizpůsobit se jakékoli směsi benzinu a ethanolu (až 85% směsi ethanolu).

5.9

Dodatečné požadavky pro jednopalivová vozidla na plyn a dvoupalivová (bi-fuel) vozidla na plyn

5.9.1

V případě LPG nebo NG musí být palivo, které má být použito, uvedeno v informačním dokumentu stanoveném v příloze A1 tohoto předpisu.

5.10

Požadavky na schválení týkající se systému OBD

5.10.1

Výrobce zajistí, aby veškerá vozidla byla vybavena systémem OBD.

5.10.2

Palubní diagnostický systém musí být navržen, konstruován a instalován ve vozidle tak, aby umožňoval identifikovat druhy zhoršení výkonu nebo chybných funkcí během celé doby životnosti vozidla.

5.10.3

OBD musí za běžných podmínek užívání splňovat požadavky tohoto předpisu.

5.10.4

Při zkoušení s vadnou konstrukční částí podle dodatku 1 k příloze C5 tohoto předpisu se musí v systému OBD aktivovat indikátor chybné funkce. Indikátor chybné funkce OBD se při této zkoušce může aktivovat i při úrovních emisí, které nedosahují prahových hodnot OBD uvedených v bodě 6.8.

5.10.5

Tento bod se vztahuje pouze na úroveň 1A:

Výrobce zajistí, aby systém OBD za všech rozumně předvídatelných jízdních podmínek splňoval požadavky na výkon v provozu stanovené v bodě 7 dodatku 1 k příloze C5 tohoto předpisu.

5.10.6

Tento bod se vztahuje pouze na úroveň 1A:

Data související s výkonem v provozu, která mají být uložena a ohlášena systémem OBD vozidla podle bodu 7.6 dodatku 1 k příloze C5 tohoto předpisu, musí dát výrobce kdykoli k dispozici vnitrostátním orgánům a nezávislým provozovatelům, a to v nešifrované formě.

5.11

Tento bod platí pouze pro úroveň 1A.

Požadavky pro schválení typu týkající se zařízení pro monitorování spotřeby paliva a/nebo elektrické energie

5.11.1

Výrobce zajistí, aby níže uvedená vozidla kategorií M1, N1 a N2 byla vybavena zařízením, které určuje, ukládá a poskytuje údaje o množství paliva a/nebo elektrické energie používaném pro provoz vozidla:

a)

vozidla s výhradně spalovacím motorem (ICE) a hybridní elektrická vozidla s jiným než externím nabíjením (NOVC-HEV) poháněná výhradně minerální naftou, bionaftou, benzinem, ethanolem nebo kteroukoli kombinací těchto paliv;

b)

hybridní elektrická vozidla s externím nabíjením (OVC-HEV) poháněná elektřinou a kterýmkoli z paliv uvedených v písmenu a).

5.11.2

Zařízení pro monitorování spotřeby paliva a/nebo elektrické energie musí splňovat požadavky stanovené v dodatku 5.

6.   Specifikace a zkoušky

6.1   Obecně

6.1.1

Vozidlo a jeho konstrukční části, které mohou ovlivnit emise CO2 a spotřebu paliva nebo spotřebu elektrické energie a emise plynných sloučenin, včetně emisí způsobených vypařováním, pevných částic či počtu částic, musí být konstruovány, vyráběny a smontovány tak, aby vozidlo při běžném používání a za běžných provozních podmínek s ohledem na faktory, jako jsou vlhkost, déšť, sníh, teplo, chlad, písek, nečistoty, vibrace, opotřebení apod., splňovalo po dobu celé své životnosti požadavky tohoto předpisu. Tyto požadavky zahrnují i adekvátní zabezpečení veškerých hadic, spojek a přípojek používaných v rámci systémů regulace emisí a systémů regulace emisí způsobených vypařováním.

Pokud jde o výfukové emise, CO2 a spotřebu paliva nebo spotřebu elektrické energie, považují se tato ustanovení za splněná, pokud jsou splněna ustanovení v bodech 6.3 a 8.2.

Pokud jde o emise způsobené vypařováním, považují se tyto podmínky za splněné, pokud jsou splněna ustanovení v bodech 6.6 a 8.3.

6.1.2

Pokud jde o konstrukční části vozidla související s emisemi a funkčnost vozidla, musí být zkoušené vozidlo reprezentativním představitelem zamýšlené sériové výroby, na niž se schválení vztahuje. Výrobce a příslušný orgán se dohodnou na tom, který model zkušebního vozidla je reprezentativní.

6.1.3

Pokud jde o emise způsobené vypařováním, u vozidel s utěsněným systémem palivové nádrže zahrnují požadavky i systém, který krátce před doplněním paliva uvolní tlak v nádrži výhradně skrze nádobku s aktivním uhlím, jejíž jedinou funkcí je uchovávání palivových par. Tato ventilační cesta musí také být jedinou používanou, když tlak v nádrži překročí hodnotu svého bezpečného pracovního tlaku.

6.1.4

Podmínky zkoušení vozidla

6.1.4.1

Pro zkoušky emisí se použijí druhy a množství maziv a chladicího média stanovené výrobcem pro běžný provoz vozidla.

6.1.4.2

Druh paliva pro zkoušky emisí je stanoven v příloze B3 tohoto předpisu.

6.1.4.3

Všechny systémy regulace emisí, včetně systémů regulace emisí způsobených vypařováním, musí být v provozním stavu.

6.1.4.4

Motor musí být konstruován tak, aby se zamezilo emisím z klikové skříně.

6.1.4.5

Pro zkoušky emisí se použijí pneumatiky vymezené v bodě 2.4.5 přílohy B6 tohoto předpisu.

6.1.5

Plnicí hrdla palivových nádrží

6.1.5.1

Pro úroveň 1A:

S výhradou bodu 6.1.5.2 musí být plnicí hrdlo palivové nádrže na benzin nebo ethanol konstruováno tak, aby se zabránilo plnění nádrže z palivového čerpadla hadicí s nátrubkem, který má vnější průměr 23,6 mm nebo větší.

Pro úroveň 1B:

Žádné požadavky na plnicí hrdla palivových nádrží.

6.1.5.2

Bod 6.1.5.1 se nepoužije pro vozidlo, u něhož jsou splněny obě následující podmínky:

6.1.5.2.1

vozidlo je navrženo a konstruováno tak, že žádné zařízení určené k regulaci emisí nebude nepříznivě ovlivněno olovnatým benzinem, a

6.1.5.2.2

vozidlo je nápadně, čitelně a nesmazatelně označeno symbolem pro bezolovnatý benzin uvedeným v normě ISO 2575:2010 „Road vehicles – Symbols for controls, indicators and tell-tales“, který je umístěn tak, aby byl bezprostředně viditelný pro osobu plnící palivovou nádrž. Připouštějí se i doplňková označení.

6.1.6

Musí se učinit opatření k zamezení nadměrných emisí způsobených vypařováním a úniku paliva v důsledku chybějícího víčka plnicího hrdla palivové nádrže. Toho lze dosáhnout některým z těchto opatření:

6.1.6.1

neodnímatelné, automaticky se otvírající a zavírající víčko plnicího hrdla palivové nádrže;

6.1.6.2

konstrukční opatření, která zabrání nadměrným emisím způsobeným vypařováním v případě chybějícího víčka plnicího hrdla palivové nádrže, nebo

6.1.6.3

jakékoli jiné opatření, které má stejný účinek. Jako příklad může kromě jiného sloužit připoutané víčko plnicího hrdla, víčko připevněné řetízkem nebo využití stejného klíčku pro víčko plnicího hrdla a zapalování vozidla. V takovém případě musí být možno klíček vyjmout jen v poloze zamknuto.

6.1.7

Ustanovení pro bezpečnost elektronického systému

6.1.7.1

Každé vozidlo vybavené počítačem pro regulaci emisí, včetně počítače pro regulaci emisí způsobených vypařováním, a to i pokud je integrován do počítače pro regulaci výfukových emisí, musí být zajištěno proti úpravám jiným, než které byly schváleny výrobcem. Výrobce schválí úpravy, jestliže jsou nezbytné pro diagnostiku, údržbu, kontrolu, dodatečnou montáž nebo opravy vozidla. Všechny přeprogramovatelné počítačové kódy nebo provozní parametry musí být zajištěny proti nedovolenému zásahu a musí umožňovat úroveň ochrany odpovídající nejméně ustanovení normy ISO 15031-7: 2013. Všechny vyměnitelné paměťové čipy sloužící ke kalibraci musí být zality, uzavřeny v zapečetěném obalu nebo chráněny elektronickými algoritmy a nesmí být změnitelné bez použití speciálních nástrojů a postupů.

6.1.7.1.1

Pouze prvky přímo spojené s kalibrací emisí či prevencí krádeže vozidla mohou být chráněny podle bodu 6.1.7.1.

6.1.7.2

Počítačově kódované parametry pro chod motoru nesmějí být změnitelné bez použití speciálních nástrojů a postupů (např. připájené nebo zalité součástky počítače nebo zapečetěné (nebo zapájené) kryty).

6.1.7.3

Výrobci mohou příslušný orgán požádat o schválení výjimky z jednoho z těchto požadavků u vozidel, u nichž je nepravděpodobné, že by taková ochrana byla zapotřebí. Kritéria, podle kterých bude příslušný orgán hodnotit při zvažování udělení výjimky, jsou mj. např. využití mikroprocesorů ke kontrole výkonu, schopnost vozidla dosahovat vysokých výkonů a předpokládaný objem prodeje vozidel.

6.1.7.4

Výrobci, kteří používají systémy programovatelného počítačového kódu, musí zabránit neoprávněnému přeprogramování. Výrobci musí použít zlepšené ochranné strategie proti neoprávněným zásahům a ochranné funkce proti zápisu, které vyžadují elektronický přístup k počítači umístěnému mimo vozidlo provozovanému výrobcem. Příslušný orgán povolí metody, které dávají přiměřenou úroveň ochrany proti neoprávněným zásahům.

6.1.8

Zaokrouhlování

Není-li v tomto předpisu uvedeno jinak, stanoví body 6.1.8.1 a 6.1.8.2 pravidla pro zaokrouhlování ke splnění požadavků tohoto předpisu.

6.1.8.1

Pokud je číslice bezprostředně vpravo od posledního místa, které má být ponecháno, menší než 5, zůstane tato poslední ponechaná číslice beze změny.

Příklad:

Pokud výsledek činí 1,234 gramu, ale ponechána mají být pouze dvě desetinná místa, konečný výsledek je 1,23 gramu.

6.1.8.2

Pokud je číslice bezprostředně vpravo od posledního místa, které má být ponecháno, větší nebo rovna 5, zvýší se poslední ponechaná číslice o 1.

Příklad:

Pokud výsledek činí 1,236 gramu, ale ponechána mají být pouze dvě desetinná místa, a protože 6 je větší než 5, konečný výsledek je 1,24 gramu.

6.1.9

Použití odpojovacích zařízení snižujících účinnost systému regulace emisí se zakazuje. Zákaz neplatí v těchto případech:

a)

potřeba tohoto zařízení je oprávněná z důvodu ochrany motoru proti poškození nebo poruše a bezpečného provozu vozidla;

b)

zařízení je funkční pouze při startování motoru

nebo

c)

podmínky jsou v podstatné míře zahrnuty do zkušebních postupů pro ověřování emisí způsobených vypařováním a průměrných emisí z výfuku.

6.1.10

Dělení nulou

Pokud vstupní údaje do vzorce v tomto předpisu opodstatněně vedou k dělení nulou, např. když vozidlo OVC-HEV v režimu nabíjení-vybíjení nespotřebovává žádné palivo, použije se osvědčený odborný úsudek.

6.2   Zkušební postup

Tabulka A specifikuje různé požadavky na zkoušky pro schválení typu vozidla.

Tabulka A

Použití požadavků na zkoušky pro schválení typu a jeho rozšíření

Kategorie vozidla

Vozidla se zážehovým motorem včetně hybridních (2), (3)

Vozidla se vznětovým motorem včetně hybridních

Výhradně elektrická vozidla

Vozidla s vodíkovými palivovými články

 

Jednopalivová

Dvoupalivová (bi-fuel) (4)

Flex fuel (4)

Jednopalivová

 

 

Referenční palivo

Benzin

LPG

NG/ biomethan

Vodík (ICE)

Benzin

Benzin

Benzin

Benzin

Nafta

Benzin

Vodík (palivový článek)

LPG

NG/ biomethan

Vodík (ICE) (5)

Ethanol (E85)

Zkouška typu 1 (použitelnost měřených složek na paliva a technologii vozidla, a tedy postupy měření viz tabulka 1A a tabulka 1B) (mezní hodnoty)

ano

ano (6)

ano (6)

ano (5)

ano

(obě paliva)

ano

(obě paliva)

ano

(obě paliva)

ano

(obě paliva)

ano

ano

ATCT

(zkouška při 14 °C)

ano

ano

ano

ano (5)

ano

(obě paliva)

ano

(obě paliva)

ano

(obě paliva)

ano

(obě paliva)

ano

ano

Emise způsobené vypařováním

(zkouška typu 4)

ano

ano (7)

ano (7)

ano

(pouze benzin)

ano

(pouze benzin)

ano

(pouze benzin)

ano

(pouze benzin)

ano

Životnost

(zkouška typu 5)

ano

ano

ano

ano

ano

(pouze benzin)

ano

(pouze benzin)

ano

(pouze benzin)

ano

(pouze benzin)

ano

ano

OBD

ano

ano

ano

ano

ano

ano

ano

ano

ano

ano

OBFCM

ano

ano

(obě paliva)

ano

ano

6.2.6

Každé rodině vozidel, jak jsou vymezeny níže, se přidělí jedinečný identifikační kód v tomto formátu:

FT-nnnnnnnnnnnnnnn-WMI

kde:

FT je identifikátor typu rodiny:

a)

IP = interpolační rodina podle definice v bodě 6.3.2 s použitím metody interpolace nebo bez

b)

RL = rodina podle jízdního zatížení podle definice v bodě 6.3.3

c)

RM = rodina podle matice jízdního zatížení podle definice v bodě 6.3.4

d)

PR = rodina podle periodicky se regenerujících systémů (Ki) podle definice v bodě 6.3.5

e)

AT = rodina ATCT podle definice v bodě 2 přílohy B6a

f)

EV = rodina podle emisí způsobených vypařováním podle definice v bodě 6.6.3

g)

DF = rodina podle životnosti podle definice v bodě 6.7.5

h)

OB = identifikátor rodiny podle OBD podle definice v bodě 6.8.1

i)

ER = identifikátor rodiny podle systému následného zpracování výfukových plynů s použitím činidla (ER) podle definice v bodě 6.9.2

j)

GV = identifikátor rodiny GFV podle definice v bodě 6.3.6.3

k)

KC = KCO2 identifikátor rodiny podle korekčního faktoru podle definice v bodě 6.3.11.

nnnnnnnnnnnnnnn je řetězec maximálně patnácti znaků, s omezením na používání znaků 0–9, A–Z a znaku podtržítka „_“.

WMI (World Manufacturer Identifier) je kód pro jedinečnou identifikaci výrobce, jak je vymezen v normě ISO 3780:2009.

Vlastník WMI odpovídá za to, že kombinace řetězce nnnnnnnnnnnnn a kódu WMI je pro rodinu jedinečná a že řetězec nnnnnnnnnnnnn je jedinečný v rámci tohoto WMI pro schvalovací zkoušky prováděné za účelem získání schválení.

6.3   Popis zkoušky typu 1 (WLTP)

Zkouška typu 1 se provede u všech vozidel uvedených v bodě 1. Použijí se (odpovídající) zkušební postupy a požadavky tohoto bodu a části B příloh.

6.3.1

Zkouška typu 1 se provede v souladu s:

a)

cykly WLTC podle přílohy B1;

b)

volbou rychlostního stupně a určením bodu řazení rychlostního stupně podle přílohy B2;

c)

příslušným palivem (palivy) podle přílohy B3;

d)

jízdním zatížením a nastavením dynamometru podle přílohy B4;

e)

zkušebním zařízením podle přílohy B5;

f)

zkušebními postupy podle příloh B6 a B8;

g)

metodami výpočtů podle příloh B7 a B8.

6.3.2

Interpolační rodina

6.3.2.1

Interpolační rodina v případě vozidel s výhradně spalovacím motorem (ICE)

6.3.2.1.1

Vozidla mohou být součástí téže interpolační rodiny v každém z těchto případů, včetně kombinace těchto případů:

a)

patří do různých tříd vozidel, jak jsou popsány v bodě 2 přílohy B1;

b)

mají různé úrovně snížení rychlosti, jak jsou popsány v bodě 8 přílohy B1;

c)

mají různé omezené rychlosti, jak jsou popsány v bodě 9 přílohy B1.

6.3.2.1.2

Součástí téže interpolační rodiny mohou být pouze vozidla, která jsou totožná z hlediska následujících charakteristik vozidla / hnacího ústrojí / převodového ústrojí:

a)

druh spalovacího motoru: druh paliva (nebo druhy v případě vozidel flex fuel nebo dvoupalivových (bi-fuel) vozidel), spalovací proces, objem motoru, vlastnosti při plném zatížení, technologie motoru a systém přeplňování, jakož i další subsystémy motoru nebo vlastnosti, které mají nezanedbatelný vliv na emise CO2 za podmínek WLTP;

b)

způsob fungování veškerých konstrukčních částí hnacího ústrojí, jež mají vliv na emise CO2;

c)

druh převodovky (např. manuální, automatická, s plynule měnitelným převodem) a model převodovky (např. jmenovitý točivý moment, počet rychlostí, počet spojek atd.);

d)

poměry n/v (otáčky motoru v poměru k rychlosti vozidla). Tato podmínka se považuje za splněnou, pokud u všech dotčených převodových poměrů platí, že rozdíl oproti poměrům n/v u nejběžněji instalovaného druhu převodovky se pohybuje v rozmezí 8 procent;

e)

počet hnacích náprav.

6.3.2.1.3

Pokud je použit alternativní parametr, jako je vyšší hodnota nmin_drive, podle specifikací v bodě 2 písm. k) přílohy B2, nebo ASM, jak je definováno v bodě 3.4 přílohy B2, musí být tento parametr stejný v rámci interpolační rodiny.

6.3.2.2

Interpolační rodina v případě vozidel NOVC-HEV a OVC-HEV

Kromě požadavků bodu 6.3.2.1 platí, že součástí téže interpolační rodiny mohou být pouze vozidla OVC-HEV a NOVC-HEV, která jsou totožná s ohledem na tyto charakteristiky:

a)

druh a počet elektrických strojů: konstrukční typ (asynchronní/synchronní atd.), druh chladicího média (vzduch, kapalina) a veškeré další vlastnosti, které mají nezanedbatelný vliv na emise CO2 a spotřebu elektrické energie za podmínek WLTP;

b)

druh trakčního REESS (typ článku, kapacita, jmenovité napětí, jmenovitý výkon, druh chladicího média (vzduch, kapalina));

c)

druh měniče elektrické energie mezi elektrickým strojem a trakčním REESS, mezi trakčním REESS a nízkonapěťovým zdrojem energie a mezi zásuvkou pro nabíjení a trakčním REESS a jakékoli jiné charakteristiky, které mají nezanedbatelný vliv na emise CO2 a spotřebu elektrické energie za podmínek WLTP. Na žádost výrobce a se souhlasem schvalovacího orgánu mohou být do rodiny zahrnuty měniče elektrické energie mezi zásuvkou pro nabíjení a trakčním REESS s nižšími ztrátami při dobíjení;

d)

rozdíl mezi počtem cyklů v režimu nabíjení-vybíjení od začátku zkoušky až do přechodového cyklu včetně nesmí být větší než jedna.

6.3.2.3

Interpolační rodina v případě výhradně elektrických vozidel (PEV)

Součástí téže interpolační rodiny mohou být pouze vozidla PEV, která jsou totožná z hlediska následujících charakteristik elektrického hnacího ústrojí / převodového ústrojí:

a)

druh a počet elektrických strojů: konstrukční typ (asynchronní/synchronní atd.), druh chladicího média (vzduch, kapalina) a veškeré další vlastnosti, které mají nezanedbatelný vliv na spotřebu elektrické energie a akční dosah za podmínek WLTP;

b)

druh trakčního REESS (typ článku, kapacita, jmenovité napětí, jmenovitý výkon, druh chladicího média (vzduch, kapalina));

c)

druh převodovky (např. manuální, automatická, s plynule měnitelným převodem) a model převodovky (např. jmenovitý točivý moment, počet rychlostí, počet spojek atd.);

d)

počet hnacích náprav;

e)

druh měniče elektrické energie mezi elektrickým strojem a trakčním REESS, mezi trakčním REESS a nízkonapěťovým zdrojem energie a mezi zásuvkou pro nabíjení a trakčním REESS a jakékoli jiné charakteristiky, které mají nezanedbatelný vliv na spotřebu elektrické energie a akční dosah za podmínek WLTP. Na žádost výrobce a se souhlasem schvalovacího orgánu mohou být do rodiny zahrnuty měniče elektrické energie mezi zásuvkou pro nabíjení a trakčním REESS s nižšími ztrátami při dobíjení;

f)

způsob fungování veškerých konstrukčních částí hnacího ústrojí, jež mají vliv na spotřebu elektrické energie;

g)

poměry n/v (otáčky motoru v poměru k rychlosti vozidla). Tato podmínka se považuje za splněnou, pokud u všech dotčených převodových poměrů platí, že rozdíl oproti poměrům n/v u nejběžněji instalovaného druhu a modelu převodovky se pohybuje v rozmezí 8 procent.

6.3.2.4

Interpolační rodina v případě vozidel OVC-FCHV a NOVC-FCHV

Součástí téže interpolační rodiny mohou být pouze vozidla OVC-FCHV a NOVC-FCHV, která jsou totožná z hlediska následujících charakteristik elektrického hnacího ústrojí / palivových článků / převodového ústrojí:

a)

druh a počet elektrických strojů: konstrukční typ (asynchronní/synchronní atd.), druh chladicího média (vzduch, kapalina) a veškeré další vlastnosti, které mají nezanedbatelný vliv na spotřebu paliva (nebo palivovou účinnost) a spotřebu elektrické energie za podmínek WLTP;

b)

druh palivového článku (druh článku, jmenovité napětí, druh chladicího média (vzduch, kapalina)) a také další subsystémy nebo vlastnosti palivových článků, které mají nezanedbatelný vliv na spotřebu paliva (nebo palivovou účinnost) za podmínek WLTP;

c)

druh trakčního REESS (model, kapacita, jmenovité napětí, jmenovitý výkon, druh chladicího média (vzduch, kapalina));

d)

druh převodovky (např. manuální, automatická, s plynule měnitelným převodem) a model převodovky (např. jmenovitý točivý moment, počet rychlostí, počet spojek atd.);

e)

počet hnacích náprav;

f)

druh měniče elektrické energie mezi elektrickým strojem a trakčním REESS, mezi trakčním REESS a nízkonapěťovým zdrojem energie a mezi zásuvkou pro nabíjení a trakčním REESS a jakékoli jiné charakteristiky, které mají nezanedbatelný vliv na spotřebu paliva (nebo palivovou účinnost) a spotřebu elektrické energie za podmínek WLTP. Na žádost výrobce a se souhlasem schvalovacího orgánu mohou být do rodiny zahrnuty měniče elektrické energie mezi zásuvkou pro nabíjení a trakčním REESS s nižšími ztrátami při dobíjení;

g)

způsob fungování veškerých konstrukčních částí hnacího ústrojí, jež mají vliv na spotřebu paliva (nebo palivovou účinnost) a spotřebu elektrické energie;

h)

poměry n/v. Tato podmínka se považuje za splněnou, pokud u všech dotčených převodových poměrů platí, že rozdíl oproti poměrům n/v u nejběžněji instalovaného druhu a modelu převodovky se pohybuje v rozmezí 8 procent.

6.3.3

Rodina podle jízdního zatížení

Součástí téže rodiny podle jízdního zatížení mohou být pouze vozidla, která jsou totožná z hlediska následujících charakteristik:

a)

druh převodovky (např. manuální, automatická, s plynule měnitelným převodem) a model převodovky (např. jmenovitý točivý moment, počet rychlostí, počet spojek atd.). Na žádost výrobce a se souhlasem příslušného orgánu může být do rodiny zahrnuta i převodovka s nižšími ztrátami výkonu;

b)

počet hnacích náprav.

Je-li alespoň jeden elektrický stroj zapojen v poloze převodovky „neutrál“ a vozidlo není vybaveno režimem dojezdu (bod 4.2.1.8.5 přílohy B4), takže elektrický stroj nemá žádný vliv na jízdní zatížení, použijí se kritéria podle bodu 6.3.2.2 písm. a) a bodu 6.3.2.3 písm. a).

Existují-li kromě hmotnosti vozidla, valivého odporu a aerodynamiky nějaké odlišnosti, které mají nezanedbatelný vliv na jízdní zatížení, nepovažuje se takové vozidlo za součást rodiny, pokud to neschválí příslušný orgán.

6.3.4

Rodina podle matice jízdního zatížení

Rodina podle matice jízdního zatížení může zahrnovat vozidla s maximální technicky přípustnou hmotností naloženého vozidla ≥ 3,000 kg.

Vozidla s maximální technicky přípustnou hmotností naloženého vozidla ≥ 2,500 kg mohou být součástí rodiny podle matice jízdního zatížení za předpokladu, že bod R sedadla řidiče se nachází výše než 850 mm nad vozovkou.

„Bodem R“ se rozumí bod „R“ nebo „vztažný bod místa k sezení“ podle definice v bodě 2.4 přílohy 1 Úplného usnesení o konstrukci vozidel (R.E.3.).

Součástí téže rodiny podle matice jízdního zatížení mohou být pouze vozidla, která jsou totožná z hlediska následujících charakteristik:

a)

druh převodovky (např. manuální, automatická, s plynule měnitelným převodem);

b)

počet hnacích náprav.

6.3.5

Rodina podle periodicky se regenerujících systémů (Ki)

Součástí téže rodiny podle periodicky se regenerujících systémů mohou být pouze vozidla, která jsou totožná z hlediska následujících charakteristik:

a)

druh spalovacího motoru: druh paliva, spalovací proces;

b)

periodicky se regenerující systém (tj. katalyzátor, filtr pevných částic):

i)

konstrukce (tj. druh krytu, druh drahého kovu, druh nosiče, hustota kanálků);

ii)

typ a princip činnosti;

iii)

objem ±10 %;

iv)

umístění (teplota ±100 °C při druhé nejvyšší referenční rychlosti);

c)

zkušební hmotnost každého vozidla v rodině musí být stejná nebo nižší než zkušební hmotnost vozidla použitého pro prokazovací zkoušku Ki zvýšená o 250 kg.

6.3.6

Rodina vozidel na plyn (rodina GFV)

6.3.6.1

Vozidla na plyn mohou být seskupena do rodiny typů vozidel poháněných LPG nebo NG/biomethanem, které jsou poté identifikovány na základě kmenového vozidla. U vozidel, která mohou být poháněna také kapalnými palivy, se zařazení do této rodiny uplatní pouze tehdy, je-li vozidlo provozováno v režimu na plyn.

6.3.6.2

Kmenovým vozidlem rodiny GFV je vozidlo, jež je vybráno k prokázání schopnosti samočinného přizpůsobení palivového systému a které pro členy rodiny GFV slouží jako reference. V rámci jedné rodiny GFV může být více než jedno kmenové vozidlo.

6.3.6.3

Člen rodiny GFV

6.3.6.3.1

Součástí rodiny GFV může být pouze vozidlo, které je z hlediska následujících základních charakteristik totožné s jejím(i) kmenovým(i) vozidlem (vozidly):

a)

je vyrobeno stejným výrobcem;

b)

platí pro ně tytéž mezní hodnoty emisí;

c)

má-li plynový palivový systém ústřední dávkovací zařízení pro celý motor:

má ověřený výkon mezi 0,7 a 1,15násobkem výkonu kmenového vozidla rodiny GFV;

d)

má-li plynový palivový systém samostatné dávkování pro jednotlivé válce:

má ověřený výkon pro každý válec mezi 0,7 a 1,15násobkem výkonu kmenového vozidla rodiny GFV;

e)

je-li vybaveno katalyzátorem, má stejný typ katalyzátoru, tj. katalyzátor třícestný, oxidační, katalyzátor NOx chudých směsí;

f)

má plynový palivový systém (včetně regulátoru tlaku) od téhož výrobce systému a stejného druhu: indukční, vstřikování páry (jednobodové, vícebodové), vstřikování kapaliny (jednobodové, vícebodové);

g)

tento plynový palivový systém je řízen elektronickou řídicí jednotkou stejného druhu a se stejnými technickými vlastnostmi, se stejnými principy softwaru a stejným způsobem řízení. Na rozdíl od kmenového vozidla rodiny GFV může mít vozidlo druhou elektronickou řídicí jednotku, a to za předpokladu, že tato elektronická řídicí jednotka se používá pouze k řízení vstřikovacích trysek, dodatečných uzavíracích ventilů a sběru dat z dodatečných čidel.

6.3.6.3.2

Pokud jde o požadavky uvedené v bodě 6.3.6.3.1 písm. c) a d):

prokáže-li se, že dvě vozidla poháněná plynným palivem by mohla být členy stejné rodiny, kromě velikosti jejich ověřeného výkonu P1 a P2 (P1 < P2), a obě byla zkoušena, jako by byla kmenovými vozidly, bude příslušnost k rodině pokládat za platnou pro všechna vozidla s hodnotou ověřeného výkonu mezi 0,7 P1 a 1,15 P2.

6.3.7

Dodatečné požadavky na vozidla poháněná LPG nebo NG/biomethanem

6.3.7.1

Dodatečné požadavky na vozidla poháněná LPG nebo NG/biomethanem jsou obsaženy v příloze B6.

6.3.7.2

Pokud jde o zkoušku typu 1 stanovenou v části B příloh, jednopalivová vozidla se musí této zkoušce podrobit s různými složeními LPG nebo NG/biomethanu, jak je stanoveno v příloze B6 pro emise znečišťujících látek, a to s palivem, které se použije k měření netto výkonu v souladu s předpisem OSN č. 85.

6.3.7.3

Dvoupalivová (bi-fuel) vozidla na plyn se zkoušejí s benzinem a buď LPG, nebo NG/biomethanem. Zkoušky na LPG nebo NG/biomethan se provádějí s různými složeními LPG nebo NG/biomethanu, jak je stanoveno v příloze B6 pro emise znečišťujících látek, a s palivem, které se použije k měření netto výkonu v souladu s předpisem OSN č. 85.

6.3.7.4

Tento bod se vztahuje pouze na úroveň 1A:

Bez ohledu na požadavek bodu 6.3.7.2 se jednopalivová vozidla na plyn při zkoušce typu 1 považují za vozidla, která mohou jezdit pouze na plynné palivo.

6.3.8

Dodatečné požadavky pro vozidla flex fuel

6.3.8.1

V případě vozidel flex fuel proběhne přechod z jednoho referenčního paliva na jiné mezi zkouškami bez ručního seřizování nastavení motoru.

6.3.9

OBFCM

Pouze pro úroveň 1A:

Zařízení OBFCM určuje parametry a uchovává hodnoty za dobu životnosti na palubě vozidla v souladu s dodatkem 5.

6.3.10

Mezní hodnoty pro plynné emise, hmotnost pevných částic a počet částic

Získané výsledné hmotnosti plynných emisí, hmotnost pevných částic a počet částic musí být nižší než mezní hodnoty uvedené v tabulce 1A (pro úroveň 1A) nebo v tabulce 1B (pro úroveň 1B).

Tabulka 1A

Tato tabulka platí pouze pro úroveň 1A

Mezní hodnoty emisí pro zkoušku typu 1

 

Referenční hmotnost

(RM) (kg)

Mezní hodnoty

Hmotnost oxidu uhelnatého (CO)

Hmotnost celkového množství uhlovodíků

(THC)

Hmotnost uhlovodíků jiných než methan

(NMHC)

Hmotnost oxidů dusíku

(NOx)

Součet hmotností uhlovodíků a oxidů dusíku

(THC + NOx)

Hmotnost pevných částic

(PM)

Počet částic

(PN)

L1

(mg/km)

L2

(mg/km)

L3

(mg/km)

L4

(mg/km)

L2 + L4

(mg/km)

L5

(mg/km)

L6

(#/km)

Kategorie

Třída

 

PI

CI

PI

CI

PI

CI

PI

CI

PI

CI

PI (8)

CI

PI (8),

CI

M

Všechny

1,000

500

100

68

60

80

170

4,5

4,5

6,0 × 1011

6,0 × 1011

N1

I

RM ≤ 1,305

1,000

500

100

68

60

80

170

4,5

4,5

6,0 × 1011

6,0 × 1011

II

1,305 < RM ≤ 1,760

1,810

630

130

90

75

105

195

4,5

4,5

6,0 × 1011

6,0 × 1011

III

1,760 < RM

2,270

740

160

108

82

125

215

4,5

4,5

6,0 × 1011

6,0 × 1011

N2

Všechny

2,270

740

160

108

82

125

215

4,5

4,5

6,0 × 1011

6,0 × 1011

PI

Zážehový (Positive Ignition)

CI

Vznětový (Compression Ignition)

Tabulka 1B

Tato tabulka platí pouze pro úroveň 1B

Mezní hodnoty emisí pro zkoušku typu 1

 

Maximální technicky přípustná hmotnost naloženého vozidla

(GVW) (kg)

Mezní hodnoty

Hmotnost oxidu uhelnatého (CO)

Hmotnost uhlovodíků jiných než methan

(NMHC)

Hmotnost oxidů dusíku

(NOx)

Hmotnost pevných částic

(PM)

Počet částic

(PN)

L1

(mg/km)

L3

(mg/km)

L4

(mg/km)

L5

(mg/km)

L6

(#/km)

Kategorie

Třída

 

G, O

D

G,O

D

G

D

O

G*1, O

D

G*1, O

D

M

Všechny

1,150

630

100

24

50

150

150

5

5

6,0 × 1011

6,0 × 1011

N1

—*2

GVW≤ 1,700

1,150

630

100

24

50

150

150

5

5

6,0 × 1011

6,0 × 1011

1,700 < GVW ≤ 3,500

2,550

630

150

24

70

240

240

7

7

6,0 × 1011

6,0 × 1011

—*3

Všechny

4,020

100

50

150

5

6,0 × 1011

6.3.11

Rodina podle korekčního faktoru KCO2 pro vozidla OVC-HEV a NOVC-HEV

Sloučení dvou nebo více interpolačních rodin do téže rodiny podle korekčního faktoru KCO2 je povoleno, jestliže nově sloučené interpolační rodiny splňují přinejmenším jedno z následujících kritérií definovaných v písmenech a) až e) tohoto bodu. Reprezentativní faktor KCO2 se určí pokud možno s vozidlem H, jež má v rámci rodiny nejvyšší energetickou náročnost.

Na žádost příslušného orgánu poskytne výrobce důkazy o odůvodnění a technických kritériích pro sloučení těchto interpolačních rodin, a to v těchto případech:

Jsou sloučeny dvě nebo více interpolačních rodin:

a)

které byly rozděleny, protože je překročen maximální rozsah interpolace 20 g/km CO2 (v případě, že se změří vozidlo M: 30 g/km);

b)

které byly rozděleny z důvodu různých jmenovitých výkonů fyzicky totožného spalovacího motoru (rozdíl ve výkonu je způsoben pouze softwarem);

c)

které byly rozděleny proto, že poměry n/v jsou těsně mimo přípustnou odchylku 8 %;

d)

které byly rozděleny, ale stále splňují všechna kritéria jedné interpolační rodiny;

e)

které byly rozděleny z důvodu různého počtu hnacích náprav.

Různé měniče elektrické energie mezi zásuvkou pro nabíjení a trakčním REESS se nepovažují za kritérium, pokud jde o rodinu podle korekčního faktoru.

6.4   (Vyhrazeno)

6.5   (Vyhrazeno)

6.6   Zkouška typu 4 (Určení emisí způsobených vypařováním)

6.6.1

Zkouška typu 4 se provede na všech vozidlech s benzinovou nádrží v souladu s požadavky bodů 6.6.2 až 6.6.4 a přílohy C3.

Pro úroveň 1A:

Neplatí pro jednopalivová vozidla na plyn.

6.6.2

Při zkoušce podle přílohy C3 tohoto předpisu musí být emise způsobené vypařováním menší než emise uvedené v tabulce 2.

Tabulka 2

Mezní hodnota emisí pro zkoušky emisí způsobených vypařováním

Hmotnost emisí způsobených vypařováním (g/zkouška)

2,0

6.6.3

Rodina vozidel z hlediska emisí způsobených vypařováním

6.6.3.1

Pouze vozidla, která jsou identická, pokud jde o charakteristiky uvedené v písmenech a), d) a e), technicky rovnocenná, pokud jde o charakteristiky uvedené v písmenech b) a c), a podobná nebo popřípadě v mezích uvedené tolerance, pokud jde o charakteristiky uvedené v písmenech f) a g), mohou být součástí téže rodiny vozidel z hlediska emisí způsobených vypařováním:

a)

materiál a konstrukce systému palivové nádrže;

b)

materiál odpařovacích hadic;

c)

materiál palivového potrubí a technika spojení;

d)

systém utěsněné nebo neutěsněné nádrže;

e)

seřízení přetlakového ventilu palivové nádrže (příjem a vypuštění vzduchu);

f)

pracovní kapacita nádobky s aktivním uhlím pro butan (BWC300) do 10% rozpětí nejvyšší hodnoty (u nádobek se stejným typem uhlí musí být objem uhlí v rámci 10 procent objemu, pro které byla BWC300 stanovena);

g)

systém pro regulaci odvádění emisí (například typ ventilu, strategie řízení odvádění).

Výrobce prokáže příslušnému orgánu technickou rovnocennost pro písm. b) a c).

6.6.3.2

Má se za to, že se u vozidla jedná o produkci emisí způsobených vypařováním v nejnepříznivějším případě, a vozidlo se použije pro zkoušky, pokud má největší poměr kapacity palivové nádrže k BWC300 v rámci dané rodiny vozidel. Výběr vozidla musí předem schválit příslušný orgán.

6.6.3.3

Při použití jakéhokoli inovativního systému kalibrace, konfigurace nebo hardwaru týkajícího se systému regulace emisí způsobených vypařováním se model vozidla zařadí do jiné rodiny vozidel.

6.6.4

Příslušný orgán neudělí schválení typu, pokud poskytnuté informace nejsou dostatečné k tomu, aby prokázaly, že emise způsobené vypařováním jsou při běžném používání vozidla účinně omezeny.

6.7   Zkouška typu 5 (Popis zkoušky stárnutí pro ověření životnosti zařízení k regulaci znečišťujících látek)

6.7.1

Tato zkouška se provede se všemi vozidly uvedenými v bodě 1, na něž se vztahuje zkouška podle bodu 6.3. Zkouška představuje zkoušku stárnutí do dosažení cílové životnosti, která se provede podle programu popsaného v příloze C4 tohoto předpisu na zkušební dráze, na silnici nebo na vozidlovém dynamometru.

Pro úroveň 1A:

Cílová životnost je 160,000 km.

Pro úroveň 1B:

Cílová životnost je 80,000 km. Pro vozidla se zdvihovým objemem nejvýše 0,660 litru, délkou vozidla nejvýše 3,40 m, šířkou vozidla nejvýše 1,48 m a výškou vozidla nejvýše 2,00 m, s nejvýše třemi sedadly kromě řidiče a s užitečným zatížením nejvýše 350 kg je cílová životnost 60,000 km.

6.7.1.1

Vozidla, která mohou používat jako palivo buď benzin, LPG, nebo NG, by měla být při zkoušce typu 5 zkoušena pouze s benzinem. V takovém případě se faktor zhoršení zjištěný pro bezolovnatý benzin použije také pro LPG nebo NG.

6.7.1.2

Zvláštní požadavky na hybridní vozidla jsou uvedeny v dodatku 4 k příloze C4.

6.7.2

Aniž je dotčen požadavek bodu 6.7.1, může si výrobce jako alternativu ke zkoušení podle bodu 6.7.1 zvolit, že se použijí faktory zhoršení z tabulky 3a, případně tabulky 3b.

Tabulka 3a

Tato tabulka platí pouze pro úroveň 1A

Multiplikační faktory zhoršení

Kategorie motoru

Přidělené multiplikační faktory zhoršení

CO

THC

NMHC

NOx

HC + NOx

Pevné

částice (PM)

Částice (PN)

Zážehový (Positive Ignition)

1,5

1,3

1,3

1,6

1,0

1,0

Vznětový (Compression Ignition)

Vzhledem k tomu, že neexistují žádné přidělené faktory zhoršení pro vozidla se vznětovým motorem, použijí výrobci pro stanovení faktorů zhoršení postupy zkoušky životnosti celého vozidla nebo zkoušky stárnutí na zkušebním stavu.

Tabulka 3b

Tato tabulka platí pouze pro úroveň 1B

Aditivní faktory zhoršení

 

Maximální technicky přípustná hmotnost naloženého vozidla

(GVW) (kg)

Přidělené aditivní faktory zhoršení

Hmotnost oxidu uhelnatého (CO)

Hmotnost uhlovodíků jiných než methan

(NMHC)

Hmotnost oxidů dusíku

(NOx)

Hmotnost pevných částic

(PM)

Počet částic

(PN)

L1

(mg/km)

L3

(mg/km)

L4

(mg/km)

L5

(mg/km)

L6

(#/km)

Kategorie

Třída

 

G

D, O

G

D, O

G

D

O

G (*1)

D, O

G (*1)

D, O

M

Všechny

127

 (*4)

12

 (*4)

11

 (*4)

 (*4)

0

 (*4)

0

 (*4)

N1

 (*2)

GVW≤ 1,700

127

12

11

0

0

1,700 < GVW ≤ 3,500

281

18

15

0

0

 (*3)

Všechny

327

9

8

0

0

G

Benzin, LPG

D

Nafta

O

Jiné palivo

6.7.2.1

Tento bod platí pouze pro úroveň 1B.

Pokud se mezní hodnota liší od hodnoty definované v tabulce 3b, vypočítá se přidělený aditivní faktor zhoršení pomocí následující rovnice a zaokrouhlí se podle pokynů schvalovacího orgánu:

přidělený aditivní faktor zhoršení = mezní hodnota * A * (životnost – 3,000)/(80,000 – 3,000)

kde:

A 0,11 pro CO, 0,12 pro NMHC, 0,21 pro NOx a 0,00 pro PM a PN.

6.7.3

Tento bod platí pouze pro úroveň 1A.

Na žádost výrobce může technická zkušebna provést zkoušku typu 1 ještě před dokončením zkoušky typu 5 při použití faktorů zhoršení z výše uvedené tabulky. Po dokončení zkoušky typu 5 může schvalovací orgán změnit výsledky schválení typu zaznamenané v příloze A2 tohoto předpisu tak, že nahradí faktory zhoršení z výše uvedené tabulky faktory naměřenými při zkoušce typu 5.

6.7.4

Faktory zhoršení se určí pomocí jednoho (vhodného) z postupů uvedených v bodě 1.1 přílohy C4. Pomocí faktorů zhoršení se stanoví, zda jsou splněny požadavky bodů 6.3 a 8.2.

6.7.5

Rodina podle životnosti

Součástí téže rodiny podle životnosti mohou být pouze vozidla, jejichž parametry motoru nebo systému k regulaci znečišťujících látek jsou shodné nebo zůstávají v mezích předepsaných přípustných odchylek ve vztahu k vozidlu použitému ke stanovení faktoru zhoršení:

a)

motor;

i)

poměr mezi zdvihovým objemem motoru a objemem každé katalytické složky a/nebo filtru (–10 až +5 %);

ii)

rozdíl v objemu motoru buď v rozmezí ±15 % objemu zkoušeného vozidla, nebo ±820 cm3 podle toho, která hodnota je nižší;

iii)

uspořádání válců (počet válců, tvar, vzdálenost vrtání a další uspořádání);

iv)

počet ventilů, řízení ventilů a ovládání pomocí vačkového hřídele;

v)

druh paliva a palivový systém;

vi)

spalovací proces;

b)

parametry systému k regulaci znečišťujících látek:

i)

katalyzátory a filtry pevných částic:

počet a uspořádání katalyzátorů, filtrů a částí,

druh katalytické činnosti (katalyzátor oxidační, třícestný, zachycovač NOx chudých směsí, selektivní katalytická redukce, katalyzátor NOx chudých směsí nebo jiný) a charakteristiky filtrace,

obsah drahých kovů (identický nebo vyšší),

druh a poměr drahých kovů (±15 %),

substrát (struktura a materiál),

hustota kanálků;

ii)

vstřikování vzduchu:

je, nebo není,

typ (pulzující vzduch, vzduchová čerpadla, jiný);

iii)

recirkulace výfukových plynů (EGR):

je, nebo není,

typ (chlazená nebo nechlazená, aktivně nebo pasivně řízená, vysoký tlak / nízký tlak / kombinovaný tlak);

iv)

ostatní zařízení, která mají vliv na životnost.

6.8   Zkouška palubního diagnostického systému (OBD)

Tato zkouška se provede na typech vozidel uvedených v tabulce A. Musí se dodržet zkušební postup popsaný v bodě 3 přílohy C5 tohoto předpisu.

6.8.1   Rodina podle OBD

6.8.1.1

Parametry definující rodinu podle OBD

Rodinou podle OBD se rozumí výrobcem stanovená skupina vozidel, u kterých lze s ohledem na jejich konstrukci očekávat, že budou mít podobné výfukové emise a podobné vlastnosti systému OBD. Každý motor z této rodiny musí splňovat požadavky tohoto předpisu.

Rodina podle OBD může být definována základními konstrukčními parametry, které musí být společné pro vozidla v rodině. V některých případech se parametry mohou navzájem ovlivňovat. Toto ovlivňování se také musí vzít v úvahu v zájmu zajištění toho, aby do rodiny podle OBD byla zařazena pouze vozidla s podobnými vlastnostmi emisí z výfuku.

6.8.1.2

Za tímto účelem mohou být vozidla, jejichž níže popsané parametry jsou totožné, považována za vozidla patřící do stejné rodiny podle OBD.

Motor:

a)

spalovací proces (tj. zážehový, vznětový, dvoutaktní, čtyřtaktní/rotační);

b)

způsob dodávky paliva do motoru (tj. jednobodové nebo vícebodové vstřikování paliva) a

c)

druh paliva (tj. benzin, motorová nafta, benzin/ethanol flex fuel, motorová nafta/bionafta flex fuel, NG/biomethan, LPG, bi-fuel benzin/NG/biomethan, bi-fuel benzin/LPG).

Systém regulace emisí:

a)

druh katalyzátoru (tj. oxidační, třícestný, ohřívaný katalyzátor, SCR, jiný);

b)

druh filtru částic;

c)

vstřikování sekundárního vzduchu (tj. je, nebo není) a

d)

recirkulace výfukových plynů (tj. je, nebo není).

Části OBD a jejich funkce:

metody funkčního monitorování palubní diagnostiky, zjištění chybné funkce a indikace chybné funkce řidiči vozidla.

6.8.2   Prahové hodnoty OBD

Prahové hodnoty OBD obsažené v příloze C5 jsou specifikovány v tabulkách 4A a 4B.

Tabulka 4A

Tato tabulka platí pouze pro úroveň 1A

Prahové hodnoty OBD

 

Referenční hmotnost

(RM)

(kg)

Hmotnost oxidu uhelnatého

Hmotnost uhlovodíků jiných než methan

Hmotnost oxidů dusíku

Hmotnost pevných částic (9)

(CO)

(mg/km)

(NMHC)

(mg/km)

(NOx)

(mg/km)

(PM)

(mg/km)

Kategorie

Třída

 

PI

CI

PI

CI

PI

CI

CI

PI

M

Všechny

1,900

1,750

170

290

90

140

12

12

N1

I

RM ≤ 1305

1,900

1,750

170

290

90

140

12

12

II

1305 < RM ≤ 1760

3,400

2,200

225

320

110

180

12

12

III

1760 < RM

4,300

2,500

270

350

120

220

12

12

N2

Všechny

4,300

2,500

270

350

120

220

12

12

PI

Zážehový (Positive Ignition)

CI

Vznětový (Compression Ignition)

Tabulka 4B

Tato tabulka platí pouze pro úroveň 1B

Prahové hodnoty OBD

 

Referenční hmotnost

(RM)

(kg)

Hmotnost oxidu uhelnatého

Hmotnost uhlovodíků jiných než methan

Hmotnost oxidů dusíku

Hmotnost pevných částic1

(CO)

(mg/km)

(NMHC)

(mg/km)

(NOx)

(mg/km)

(PM)

(mg/km)

Kategorie

Třída

 

G

D

G

D

G

D

G

D

M

Všechny

4,060

320

300

N1

 (*1)

GVW≤ 1,700

4,060

320

300

1,700 < GVW ≤ 3,500

8,960

460

410

 (*2)

Všechny

14,120

320

300

G

Benzin, LPG

D

Nafta

6.9   Požadavky na vozidla, která v systému následného zpracování výfukových plynů používají činidlo

6.9.1

Vozidla, která používají činidlo pro systém následného zpracování výfukových plynů, musí splňovat požadavky uvedené v dodatku 6 tohoto předpisu.

6.9.2

Definice rodiny z hlediska systému následného zpracování výfukových plynů s použitím činidla (ER)

Součástí téže rodiny podle ER mohou být pouze vozidla, která jsou totožná z hlediska následujících charakteristik:

a)

vstřikovač činidla (princip, konstrukce);

b)

umístění vstřikovače činidla;

c)

strategie detekce (pro úroveň činidla, dávkování a kvalitu nebo pro úroveň činidla a monitorování emisí NOx);

d)

Zobrazení varování: zprávy, sekvence osvětlení kontrolek a sekvence zvukových prvků, pokud existují;

e)

možnost upozornění;

f)

sonda NOx (použití možnosti popsané v bodě 6 dodatku 6) nebo čidlo kvality činidla (použití možnosti popsané v bodech 4 a 5 dodatku 6).

Výrobce a schvalovací orgán se dohodnou na tom, který model vozidla je reprezentativní pro danou rodinu podle ER.

7.   Změna a rozšíření schválení typu

7.1   Veškeré změny typu vozidla se musí oznámit schvalovacímu orgánu, který schválení typu udělil. Schvalovací orgán pak může buď:

7.1.1

mít za to, že provedené změny stále splňují kritéria pro zařazení do rodin, na které se schválení typu vztahuje, nebo že pravděpodobně nebudou mít znatelný nepříznivý vliv na hodnoty CO2 a spotřebu paliva nebo spotřebu elektrické energie a že v tomto případě bude původní schválení pro změněný typ vozidla platné, nebo

7.1.2

požadovat od technické zkušebny odpovědné za provedení zkoušek další zkušební protokol.

7.2   Potvrzení nebo odmítnutí schválení s uvedením příslušných změn se sdělí smluvním stranám dohody, které uplatňují tento předpis, postupem stanoveným v bodě 5.3.

7.3   Schvalovací orgán, který udělil rozšíření schválení, přidělí tomuto rozšíření pořadové číslo a prostřednictvím formuláře sdělení podle vzoru v příloze A2 tohoto předpisu o tom informuje ostatní smluvní strany dohody z r. 1958, které používají tento předpis.

7.4   Rozšíření v souvislosti s emisemi z výfuku (zkouška typu 1) a OBFCM

7.4.1

Schválení typu se bez potřeby dalšího zkoušení rozšíří na vozidla, která splňují kritéria bodu 3.0.1 písm. a) a c).

Kromě výše uvedených kritérií se v případech, kdy dojde ke změně vozidla VH (Vehicle High) a/nebo vozidla VL (Vehicle Low) v rámci interpolační rodiny, přezkouší nové vozidlo VH a/nebo nové vozidlo VL, přičemž hodnoty emisí CO2 zkoušeného vozidla vyplývající z kroku 9 tabulky A7/1 v příloze B7 a kroku 8 tabulky A8/5 v příloze B8 musí být nižší nebo rovny hodnotě emisí CO2, která leží na přímé linii procházející hodnotami CO2 původních vozidel VL a VH, jestliže jsou zakresleny v závislosti na energii cyklu a odpovídají energetické náročnosti cyklu zkoušeného vozidla.

Naměřené normované emise musí splňovat mezní hodnoty stanovené v bodě 6.3.10.

Přesnost OBFCM se vypočítá pro všechny zkoušky typu 1 provedené za účelem rozšíření a musí splňovat kritéria stanovená v bodě 4.2 dodatku 5.

7.4.1.1

Je-li schválení typu uděleno pouze ve vztahu k vozidlu VH, může být rozšířeno pouze za níže uvedených okolností podle písmen a), b) nebo c) tak, aby:

a)

zahrnovalo další vozidla, která splňují kritéria bodu 3.0.1 písm. a) a c) a mají energii cyklu nižší, než je energie cyklu u vozidla VH;

b)

byla vytvořena interpolační rodina na základě zkoušky vozidla VL (nejlépe za použití vozidla, které bylo pro původní schválení zkoušeno jako vozidlo VH). V tomto případě musí všechna vozidla, na která se rozšíření vztahuje, splňovat kritéria bodu 3.0.1 písm. a), b) a c);

c)

byla vytvořena interpolační rodina přejmenováním vozidla VH na vozidlo VL a provedením zkoušky vozidla VL (nejlépe za použití vozidla, které bylo pro původní schválení zkoušeno jako vozidlo VH). V tomto případě musí všechna vozidla, na která se rozšíření vztahuje, splňovat kritéria bodu 3.0.1 písm. a), b) a c);

7.4.2

Vozidla s periodicky se regenerujícími systémy

V případě zkoušek za účelem stanovení faktoru Ki podle dodatku 1 k příloze B6 se schválení typu rozšíří na vozidla, která splňují kritéria bodu 6.3.5.

7.5   Rozšíření v souvislosti s emisemi způsobenými vypařováním (zkouška typu 4)

7.5.1

V případě zkoušek provedených podle přílohy C3 se schválení typu rozšíří na vozidla, která patří do schválené rodiny z hlediska emisí způsobených vypařováním definované v bodě 6.6.3.

7.6   Rozšíření v souvislosti s životností zařízení k regulaci znečisťujících látek (zkouška typu 5)

7.6.1

V případě zkoušek provedených podle přílohy C4 se faktory zhoršení rozšíří na různá vozidla a typy vozidel za předpokladu, že platí obě tyto podmínky:

a)

vozidla patří do stejné rodiny podle životnosti, jak je definována v bodě 6.7.5;

b)

použije se faktor zhoršení pro nejnepříznivější případ v rámci rodiny podle životnosti. Mají-li být vozidla, jejichž energetická náročnost cyklu je vyšší než u vozidla, pro které byly stanoveny faktory zhoršení, zahrnuta do rozšíření, určí se faktory zhoršení pro nejnepříznivější případ na vozidle s nejvyšší teplotou na vstupu do systému k regulaci znečišťujících látek měřenou podle bodu 7.6.2.

7.6.2

Teplota na vstupu do zařízení k regulaci znečišťujících látek musí být nižší než teplota u vozidla zkoušeného pro stanovení faktoru zhoršení zvýšená o 50 °C. Kontrola se provede za následujících stabilizovaných podmínek. Vozidlo, které splňuje požadavky bodu 1.2 přílohy C4 na rozšířenou rodinu podle životnosti, se rozjede na rychlost 120 km/h nebo maximální rychlost vozidla sníženou o 10 km/h podle toho, která hodnota je nižší, a drží se na této konstantní rychlosti po dobu nejméně 15 minut při nastavení zatížení podle zkoušky typu 1. Kdykoli po této době se teplota na vstupu katalyzátoru měří po dobu nejméně 2 minut, přičemž vozidlo se udržuje na uvedené konstantní rychlosti, a za reprezentativní hodnotu se považuje hodnota průměrné teploty.

7.7   Rozšíření v souvislosti s OBD

V případě OBD se schválení typu může rozšířit na vozidla, která patří do schválené rodiny podle OBD definované v bodě 6.8.1.

8.   Shodnost výroby

8.1   Každé vozidlo vyrobené na základě schválení typu podle tohoto předpisu se musí shodovat se schváleným typem vozidla. Postupy pro zajištění shodnosti výroby musí odpovídat postupům stanoveným v příloze 1 dohody z roku 1958 (E/ECE/TRANS/505/Rev.3), přičemž musí být splněny tyto požadavky:

8.1.1

Za účelem ověření shody se schváleným typem musí výrobce zavést vhodná opatření a dokumentované kontrolní plány a v intervalech stanovených v tomto předpisu provádět nezbytné zkoušky. Výrobce musí získat souhlas s těmito opatřeními a kontrolními plány od příslušného orgánu. Příslušný orgán provádí v určitých intervalech kontroly. Kontrola zahrnuje výrobní a zkušební zařízení jako součást shodnosti výrobků a opatření pro průběžné ověřování. V případě potřeby může příslušný orgán požadovat provedení dalších zkoušek.

8.1.2

Výrobce kontroluje shodnost výroby prováděním odpovídajících zkoušek podle tabulky 8/1 a tabulky 8/2 a případně podle požadavků na OBD v tabulce A v bodě 6. V příslušných případech, a vyžaduje-li to tabulka A, výrobce určí a nahlásí přesnost zařízení OBFCM v souladu s dodatkem 5.

Konkrétní postupy pro kontrolu shodnosti výroby jsou stanoveny v bodech 8.2 až 8.4 a v dodatcích 1 až 4.

Tabulka 8/1

Typ 1 Požadavky platné pro shodnost výroby typu 1 pro různé typy vozidel

Typ vozidla

Normované emise

Emise CO2

Palivová účinnost

Spotřeba elektrické energie

Přesnost OBFCM

Výhradně ICE

Úrovně 1A a 1B

Úroveň 1A

Úroveň 1 B

Nepoužije se

Úroveň 1A

NOVC-HEV

Úrovně 1A a 1B

Úroveň 1A

Úroveň 1 B

Nepoužije se

Úroveň 1A

OVC-HEV

Úrovně 1A a 1B: CD (10) a CS

Úroveň 1A: pouze CS

Úroveň 1B: pouze CS

Úrovně 1A a 1B:

pouze CD

Úroveň 1A:

CS

PEV

Nepoužije se

Nepoužije se

Nepoužije se

Úrovně 1A a 1B

Nepoužije se

NOVC-FCHV

Nepoužije se

Nepoužije se

Výjimka

Nepoužije se

Nepoužije se

OVC-FCHV

Nepoužije se

Nepoužije se

Výjimka

Výjimka

Nepoužije se

Tabulka 8/2

Typ 4 Požadavky platné pro shodnost výroby typu 4 pro různé typy vozidel

Typ vozidla

Emise způsobené vypařováním

ICE

Úroveň 1A (11)

Úroveň 1B (12)

NOVC-HEV

Úroveň 1A (11)

Úroveň 1B (12)

OVC-HEV

Úroveň 1A (11)

Úroveň 1B (12)

PEV

Nepoužije se

NOVC-FCHV

Nepoužije se

OVC-FCHV

Nepoužije se

8.1.3

Rodina podle shodnosti výroby

Výrobci je povoleno rozdělit rodinu podle shodnosti výroby do menších rodin podle shodnosti výroby.

Pokud se výroba vozidel uskutečňuje v různých výrobních zařízeních, vytvoří se pro každé zařízení různé rodiny podle shodnosti výroby. Interpolační rodina může být zastoupena v jedné nebo více rodinách podle shodnosti výroby.

Pro úroveň 1A:

Výrobce může požádat o sloučení těchto rodin podle shodnosti výroby. Příslušný orgán na základě výrobcem předložených důkazů vyhodnotí, zda je takové sloučení odůvodněné.

Pro úroveň 1B:

Na žádost výrobce mohou být rodiny podle shodnosti výroby z různých výrobních zařízení sloučeny. U zkoušek typu 1 je to povoleno pouze v případě, že plánovaný roční objem výroby každého výrobního závodu je menší než 1,000.

8.1.3.1

Rodina podle shodnosti výroby při zkoušce typu 1

Pro účely kontroly shodnosti výroby prováděné výrobcem při zkoušce typu 1, včetně případné kontroly přesnosti zařízení OBFCM, je-li vyžadována, se rodinou rozumí rodina podle shodnosti výroby, jak je vymezena v bodech 8.1.3.1.1 a 8.1.3.1.2.

8.1.3.1.1

U interpolačních rodin popsaných v bodě 6.3.2 s plánovaným objemem výroby více než 1,000 vozidel za 12 měsíců je rodina podle shodnosti výroby pro zkoušku typu 1 totožná s interpolační rodinou.

8.1.3.1.2

U interpolačních rodin popsaných v bodě 6.3.2 s plánovaným objemem výroby nejvýše 1,000 vozidel za 12 měsíců je povoleno zahrnout do stejné rodiny podle shodnosti výroby i jiné interpolační rodiny, a to až do celkového maximálního objemu výroby 5,000 vozidel za 12 měsíců. Na žádost příslušného orgánu poskytne výrobce důkazy o odůvodnění a technických kritériích pro sloučení těchto interpolačních rodin, aby bylo zajištěno, že jsou si tyto rodiny v mnoha ohledech podobné, a to například v těchto případech:

a)

jsou sloučeny dvě nebo více interpolačních rodin, které byly rozděleny, protože je překročen maximální interpolační rozsah 30 g CO2/km;

b)

interpolační rodiny, které byly rozděleny z důvodu různých jmenovitých výkonů téhož spalovacího motoru;

c)

interpolační rodiny, které byly rozděleny proto, že poměry n/v jsou těsně mimo přípustnou odchylku 8 %;

d)

interpolační rodiny, které byly rozděleny, ale stále splňují všechna kritéria rodiny jedné interpolační rodiny.

8.1.3.2

Rodina podle shodnosti výroby při zkoušce typu 4

Pro účely kontroly shodnosti výroby prováděné výrobcem při zkoušce typu 4 se rodinou rozumí rodina podle shodnosti výroby, která musí být totožná s rodinou podle emisí způsobených vypařováním, jak je popsána v bodě 6.6.3.

8.1.3.3

Rodina podle shodnosti výroby pro OBD

Pro účely kontroly shodnosti výroby prováděné výrobcem z hlediska OBD se rodinou rozumí rodina podle shodnosti výroby, která musí být totožná s rodinou podle OBD, jak je popsána v bodě 6.8.1.

8.1.4

Četnost zkoušek v případě zkoušky typu 1

8.1.4.1

Pro úroveň 1A:

Četnost ověřování výrobku při zkoušce typu 1 prováděného výrobcem musí být založena na metodice posuzování rizik v souladu s mezinárodní normou ISO 31000:2018 – Management rizik – Směrnice a musí odpovídat minimálně jednomu ověřování pro každou rodinu podle shodnosti výroby za 12 měsíců.

Pro úroveň 1B:

Četnost ověřování výrobku při zkoušce typu 1, které provádí výrobce, musí odpovídat minimálně jednomu ověřování pro každou rodinu podle shodnosti výroby za 12 měsíců.

8.1.4.2

Překročí-li počet vozidel vyrobených v rámci rodiny podle shodnosti výroby 7,500 vozidel za 12 měsíců, určí se minimální četnost ověřování pro každou rodinu podle shodnosti výroby vydělením plánovaného objemu výroby za 12 měsíců hodnotou 5,000 a matematickým zaokrouhlením tohoto čísla na nejbližší celé číslo.

8.1.4.3

Pro úroveň 1A:

Pokud počet vozidel vyrobených v rámci rodiny podle shodnosti výroby překročí 17,500 vozidel za 12 měsíců, musí četnost pro každou rodinu podle shodnosti výroby odpovídat alespoň jednomu ověření za 3 měsíce.

Pro úroveň 1B:

Pokud počet vozidel vyrobených v rámci rodiny podle shodnosti výroby překročí 5,000 vozidel za měsíc, musí četnost pro každou rodinu podle shodnosti výroby odpovídat alespoň jednomu ověření za měsíc.

8.1.4.4

Ověřování výrobků se rovnoměrně rozloží na dobu 12 měsíců nebo na dobu výroby v případě, že je kratší než 12 měsíců. Rozhodnutí o posledním ověření výrobku musí být přijato do 12 měsíců, s výjimkou případu, kdy může výrobce odůvodnit, že je nezbytné prodloužit lhůtu o maximálně jeden měsíc.

8.1.4.5

Plánovaný objem výroby rodiny podle shodnosti výroby za každé období 12 měsíců sleduje výrobce měsíčně a příslušný orgán musí být informován o tom, zda jakákoli změna plánovaného objemu výroby způsobuje změny buď velikosti rodiny podle shodnosti výroby, nebo četnosti zkoušek typu 1.

8.1.5

Četnost zkoušek v případě zkoušky typu 4

Jednou za rok se namátkově vybere vozidlo z rodiny podle shodnosti výroby popsané v bodě 8.1.3.2 a podrobí se zkoušce popsané v příloze C3 nebo alternativně přinejmenším třem zkouškám popsaným v dodatku 4.

8.1.6

Kontroly prováděné příslušným orgánem

Příslušný orgán provádí kontroly, aby ověřil opatření výrobce a zdokumentované plány kontrol v zařízení výrobce ve všech případech s minimální četností jedné kontroly za 12 měsíců.

Je-li použita metoda interpolace, může být ověření interpolačního výpočtu provedeno příslušným orgánem nebo na jeho žádost v rámci kontrolního postupu.

Pokud příslušný orgán není spokojen s výsledky kontroly, provedou se fyzické zkoušky přímo na vozidlech z výroby, jak je popsáno v bodech 8.2 až 8.4, aby se ověřila shodnost výroby vozidla.

Pouze pro úroveň 1A:

Opatření výrobců a zdokumentované plány kontrol vycházejí z metodiky posuzování rizik v souladu s mezinárodní normou ISO 31000:2018 – Management rizik – Směrnice.

8.1.7

Ověřování pomocí fyzických zkoušek prováděné příslušným orgánem

Pro úroveň 1A:

Obvyklá četnost ověřování pomocí fyzických zkoušek prováděného příslušným orgánem závisí na výsledcích kontrolního postupu výrobce na základě metodiky posuzování rizik, v každém případě však musí být provedena alespoň jedna ověřovací zkouška za tři roky. Příslušný orgán provádí tyto fyzické emisní zkoušky na vozidlech z výroby, jak je popsáno v bodech 8.2 až 8.4.

V případě, že fyzické zkoušky provádí výrobce, musí u nich být v jeho prostorách osobně přítomen zástupce příslušného orgánu.

Pro úroveň 1B:

Obvyklá četnost ověřování pomocí fyzických zkoušek prováděného příslušným orgánem je minimální četnost jedné ověřovací zkoušky za tři roky. Příslušný orgán provádí tyto fyzické emisní zkoušky na vozidlech z výroby, jak je popsáno v bodech 8.2 až 8.4.

V případě, že fyzické zkoušky provádí výrobce, musí u nich být v jeho prostorách osobně přítomen zástupce příslušného orgánu.

8.1.8

Podávání zpráv

O výsledcích všech kontrol a fyzických zkoušek provedených v rámci ověřování shody výrobců vyhotoví příslušný orgán zprávu, kterou musí archivovat po dobu minimálně 10 let. Tyto zprávy by měly být k dispozici dalším příslušným orgánům.

8.1.9

Neshoda

V případě neshody se použije článek 4 dohody z roku 1958.

8.2   Kontrola shody v případě zkoušky typu 1

8.2.1

Zkouška typu 1 se provede na minimálně třech vozidlech z výroby, která jsou platnými členy rodiny podle shodnosti výroby, jak je popsána v bodě 8.1.3.1.

8.2.2

Vozidla se vyberou namátkou v rámci rodiny podle shodnosti výroby. Výrobce nesmí provádět na vybraných vozidlech žádné úpravy.

V případě, že jsou vozidla v rodině podle shodnosti výroby montována v různých výrobních zařízeních, upraví výrobce na žádost příslušného orgánu výběr vozidel z různých výrobních zařízení, aniž je dotčena zásada namátkového výběru ve výrobním zařízení.

V případě, že do rodiny podle shodnosti výroby spadá více interpolačních rodin, upraví výrobce na žádost příslušného orgánu výběr vozidel z různých interpolačních rodin, aniž je dotčena zásada namátkového výběru v rámci interpolační rodiny.

8.2.3

Zkušební postup při zkoušce typu 1

8.2.3.1

V příslušných případech se ověření normovaných emisí, emisí CO2, palivové účinnosti, spotřeby elektrické energie a přesnosti zařízení OBFCM podle tabulky 8/1 provede v souladu se zvláštními požadavky a postupy uvedenými v dodatku 1.

8.2.3.2

Statistický postup pro výpočet zkušebních kritérií a pro přijetí rozhodnutí o vyhovění nebo nevyhovění je popsán v dodatku 2 a v diagramu na obrázku 8/1.

V příslušných případech se v souladu s tabulkou 8/1 výroba rodiny podle shodnosti výroby považuje za neshodnou, je-li přijato rozhodnutí o nevyhovění na základě zkušebních kritérií uvedených v dodatku 2, pokud jde o jedny nebo více normovaných emisí, emise CO2, palivovou účinnost nebo spotřebu elektrické energie.

V příslušných případech se v souladu s tabulkou 8/1 výroba rodiny podle shodnosti výroby považuje za shodnou, je-li přijato rozhodnutí o vyhovění na základě zkušebních kritérií uvedených v dodatku 2, pokud jde o všechny normované emise, emise CO2, palivovou účinnost nebo spotřebu elektrické energie.

Je-li v příslušných případech v souladu s tabulkou 8/1 přijato rozhodnutí o vyhovění, pokud jde o jedny normované emise, nesmí být toto rozhodnutí změněno žádnými dalšími zkouškami provedenými za účelem přijetí rozhodnutí o ostatních normovaných emisích, emisích CO2, palivové účinnosti nebo spotřebě elektrické energie.

Není-li v příslušných případech v souladu s tabulkou 8/1 přijato rozhodnutí o vyhovění pro všechny normované emise, emise CO2, palivovou účinnost nebo spotřebu elektrické energie, přidá se do vzorku jiné vozidlo, a to výběrem podle bodu 8.2.2 a provedením zkoušky typu 1. Statistický postup popsaný v dodatku 2 se opakuje, dokud není přijato rozhodnutí o vyhovění pro všechny normované emise, emise CO2, palivovou účinnost nebo spotřebu elektrické energie.

Maximální velikost vzorku je:

Pro úroveň 1A: 16 vozidel

Pro úroveň 1B: 32 vozidel pro normované emise, 11 pro palivovou účinnost a spotřebu elektrické energie.

Obrázek 8/1

Diagram postupu zkoušky shodnosti výroby pro zkoušku typu 1

Image 2

8.2.4

Faktory záběhu

8.2.4.1

Pro úroveň 1A:

Na žádost výrobce a se souhlasem příslušného orgánu může být proveden zkušební postup záběhu na vozidle z rodiny podle shodnosti výroby s cílem stanovit odvozené faktory záběhu pro normované emise, emise CO2 a/nebo spotřebu elektrické energie v souladu se zkušebním postupem uvedeným v dodatku 3.

Pro úroveň 1B:

Na žádost výrobce a se souhlasem příslušného orgánu může být proveden zkušební postup záběhu na vozidle z rodiny podle shodnosti výroby s cílem stanovit odvozené faktory záběhu pro normované emise, palivovou účinnost a/nebo spotřebu elektrické energie v souladu se zkušebním postupem uvedeným v dodatku 3.

8.2.4.2

Pro použití odvozených faktorů záběhu musí systémové počitadlo ujetých kilometrů vozidla Dj podrobeného zkoušce shodnosti výroby být pokud možno v rozmezí -10 km od počtu ujetých kilometrů na začátku první zkoušky a +10 km od počtu ujetých kilometrů na začátku druhé zkoušky na zkušebním vozidle Di, než bude s vozidlem proveden záběh.

8.2.4.3

Pro úroveň 1A:

Podle volby výrobce lze pro emise CO2 v g/km použít přiřazený faktor záběhu 0,98, je-li nastavení systémového počitadla ujetých kilometrů na začátku zkoušky shodnosti výroby nejvýše 80 km. Použije-li se přidělený faktor záběhu pro emise CO2, nepoužijí se žádné faktory záběhu pro normované emise a spotřebu elektrické energie.

Pro úroveň 1B:

Podle volby výrobce lze pro palivovou účinnost v km/l použít přiřazený faktor záběhu 1,02, je-li nastavení systémového počitadla ujetých kilometrů na začátku zkoušky shodnosti výroby nejvýše 80 km. Použije-li se přidělený faktor záběhu pro palivovou účinnost, nepoužijí se žádné faktory záběhu pro spotřebu elektrické energie.

8.2.4.4

Faktor záběhu se použije na výsledek zkoušky shodnosti výroby vypočtený podle kroku 4c tabulky A7/1 v příloze B7 nebo kroku 4c tabulky A8/5 v příloze B8.

8.2.4.5

Korekce související se zkušební komorou

Pouze pro úroveň 1B:

V případě, že je zjištěna jasná technická odlišnost, je povoleno použít korekci související se zkušební komorou mezi zkušebním zařízením použitým pro schválení typu a zkušebním zařízením použitým pro zkoušku shodnosti výroby. Korekce související se zkušební komorou se zaznamená ve zkušebním protokolu.

8.2.5

Zkušební palivo

8.2.5.1

Pro zkoušku typu 4 se použije referenční palivo odpovídající specifikacím v bodě 7 přílohy B3.

Pro úroveň 1A:

Všechny zbývající zkoušky se provedou s komerčním palivem. Na žádost výrobce však mohou být pro zkoušku typu 1 použita referenční paliva odpovídající specifikacím v příloze B3.

V případě, že je na základě zkoušek s použitím komerčního paliva přijato rozhodnutí, že přesnost zařízení OBFCM je nevyhovující, musí se zkoušky opakovat s použitím referenčního paliva a platí pouze rozhodnutí z opakovaných zkoušek.

Pro úroveň 1B:

Všechny zbývající zkoušky se provedou s referenčními palivy odpovídajícími specifikacím v příloze B3 pro zkoušku typu 1. Na žádost výrobce však může být nájezd kilometrů při záběhu podle bodu 1.7 dodatku 3 proveden s komerčním palivem.

8.2.5.2

Zkoušky shodnosti výroby vozidel s pohonem na LPG nebo NG/biomethan lze provést s komerčním palivem, jehož poměr C3/C4 má hodnotu, která leží v rozmezí hodnot tohoto poměru u referenčních paliv v případě LPG, nebo u některého z paliv s velkou výhřevností nebo s malou výhřevností v případě NG/biomethanu. V každém případě musí být příslušnému orgánu předložena analýza paliva.

8.2.6

Kritéria pro platnost přípustných odchylek od křivky rychlosti a indexů jízdní křivky při zkoušce shodnosti výroby typu 1

Přípustné odchylky od křivky rychlosti a indexy jízdní křivky musí splňovat kritéria uvedená v bodě 2.6.8.3 přílohy B6.

8.3   Kontrola shody v případě zkoušky typu 4

8.3.1

Výroba se považuje za shodnou, pokud vozidlo vybrané a zkoušené podle bodu 8.1.5 splňuje požadavky bodu 6.6.2, nebo případně požadavky dodatku 4.

8.3.2

Pokud zkoušené vozidlo nesplňuje požadavky bodu 8.3.1, odebere se z téže rodiny bez neodůvodněného prodlení další náhodný vzorek čtyř vozidel a podrobí se zkoušce typu 4 popsané v příloze C3 nebo alternativně alespoň zkouškám popsaným v dodatku 4.

Výroba se považuje za shodnou, jsou-li požadavky splněny u nejméně tří z těchto vozidel do 6 měsíců od vykonání původní nevyhovující zkoušky.

8.3.3

Pokud zkoušená vozidla nesplňují požadavky bodu 8.3.2, odebere se z téže rodiny bez neodůvodněného prodlení další náhodný vzorek a podrobí se zkoušce typu 4 popsané v příloze C3.

Pokud zkoušené vozidlo nesplňuje požadavky přílohy C3, odebere se z téže rodiny další náhodný vzorek čtyř vozidel a rovněž se podrobí bez neodůvodněného prodlení zkoušce typu 4 popsané v příloze C3.

Na žádost výrobce lze pro zkoušky shodnosti výroby popsané v příloze C3 použít koeficient propustnosti (PF) odvozený při schválení typu nebo přidělený koeficient propustnosti (APF).

Výroba se považuje za shodnou, jsou-li požadavky splněny u nejméně tří z těchto vozidel do 24 měsíců od vykonání původní nevyhovující zkoušky.

8.3.4

Pro zkoušky shodnosti výroby popsané v příloze C3, které se provádějí na vozidle, jež najelo méně než 20,000 km, se použije nádobka, která byla podrobena stárnutí podle bodu 5.1 přílohy C3. Může se jednat o původní nádobku ze zkušebního vozidla, nebo jinou nádobku se stejnými specifikacemi. Na žádost výrobce se pro tyto zkoušky použije buď koeficient propustnosti (PF) definovaný v bodě 5.2 přílohy C3, který byl stanoven při schválení typu pro rodinu podle emisí způsobených vypařováním, nebo přidělený koeficient propustnosti (APF), rovněž definovaný v bodě 5.2 přílohy C3.

8.3.5

Na žádost výrobce mohou být zkoušky shodnosti výroby popsané v příloze C3 provedeny na vozidle, které najelo nejméně 20,000 km a nejvýše 30,000 km a na němž nebyly provedeny jiné úpravy než ty, které jsou popsány ve zkušebním postupu. Provádí-li se zkouška na vozidle, které najelo mezi 20,000 km a 30,000 km, vynechá se stárnutí nádobky a nepoužije se koeficient propustnosti ani přidělený koeficient propustnosti.

Nezávisle na počtu vozidlem najetých kilometrů lze podle bodu 6.1 přílohy C3 vyloučit nepalivové zdroje emisí pozadí (např. laky, lepidla, plasty, palivové/odpařovací potrubí, pneumatiky a další kaučukové nebo polymerové části).

8.4   Kontrola shodnosti vozidla, pokud jde o palubní diagnostický systém (OBD)

8.4.1

Pokud schvalovací orgán usoudí, že jakost výroby je neuspokojivá, odebere se namátkově jedno vozidlo z rodiny a podrobí se zkouškám popsaným v dodatku 1 k příloze C5.

8.4.2

Výroba se pokládá za shodnou, pokud toto vozidlo splňuje požadavky zkoušek uvedených v dodatku 1 k příloze C5.

8.4.3

Pokud zkoušené vozidlo nesplňuje požadavky bodu 8.4.1, odebere ze z téže rodiny další náhodný vzorek čtyř vozidel a podrobí se zkouškám popsaným v dodatku 1 k příloze C5. Zkoušky se mohou provádět na vozidlech, která mají najeto maximálně 15,000 km a nebyly na nich provedeny žádné změny.

8.4.4

Výroba se pokládá za shodnou, pokud nejméně tři vozidla splňují požadavky zkoušek popsaných v dodatku 1 k příloze C5.

9.   Postihy za neshodnost výroby

9.1

Nejsou-li splněny požadavky bodu 8.1 nebo jestliže vybrané vozidlo či vybraná vozidla nevyhoví při zkouškách předepsaných v bodě 8.1.2, může být schválení udělené typu vozidla podle tohoto předpisu odňato.

9.2

Pokud strana dohody z roku 1958, která uplatňuje tento předpis, odejme schválení typu, které dříve udělila, musí o tom ihned informovat ostatní smluvní strany, které uplatňují tento předpis, a to prostřednictvím sdělení na formuláři podle vzoru v příloze A2 tohoto předpisu.

10.   Definitivní ukončení výroby

Pokud držitel schválení zcela ukončí výrobu typu vozidla schváleného podle tohoto předpisu, musí o tom informovat schvalovací orgán, který schválení typu udělil. Po obdržení takového sdělení uvědomí tento orgán o této skutečnosti ostatní smluvní strany dohody z roku 1958, které uplatňují tento předpis, prostřednictvím kopií sdělení na formuláři podle vzoru v příloze A2 tohoto předpisu.

11.   Úvodní ustanovení

11.1

Smluvní strany, které uplatňují tento předpis, neudělí schválení typu podle série změn 02 tohoto předpisu po dobu osmi měsíců po jeho vstupu v platnost.

Nestanoví-li přechodná ustanovení jinak, smluvní strany uznávají schválení typu OSN podle předchozí verze tohoto předpisu po dobu osmi měsíců od vstupu série změn 02 v platnost.

12.   Přechodná ustanovení

12.1

Od oficiálního data vstupu série změn 01 tohoto předpisu v platnost a odchylně od povinností smluvních stran mohou smluvní strany, které uplatňují tento předpis a rovněž uplatňují předpis OSN č. 83, odmítnout uznat schválení typu udělená na základě tohoto předpisu, která nejsou doprovázena schválením podle série změn 08 nebo pozdější série změn předpisu OSN č. 83.

12.2

Tento bod platí pouze pro úroveň 1A.

Pouze v případě schválení na úrovni 1A mohou smluvní strany do 1. září 2022 u vozidel kategorie M a kategorie N1 třídy I a do 1. září 2023 u vozidel kategorie N1 tříd II a III a kategorie N2 uznat schválení typu podle právních předpisů EU jako důkaz souladu s ustanoveními tohoto předpisu, jak je podrobně uvedeno níže v písmenech a) až d):

a)

zkoušky typu 1/I provedené v souladu s přílohou 4a předpisu OSN č. 83, série změn 07, před 1. zářím 2017 v případě vozidel kategorie M a kategorie N1 třídy I a 1. zářím 2018 v případě vozidel kategorie N1 tříd II a III a vozidel kategorie N2 musí být akceptovány schvalovacím orgánem pro účely výroby poškozených nebo vadných konstrukčních částí za účelem simulace poruch pro posouzení souladu s požadavky přílohy C5 tohoto předpisu;

b)

pokud jde o vozidla interpolační rodiny WLTP, která splňují pravidla pro rozšíření uvedená v bodě 2 přílohy 13 předpisu OSN č. 83, série změn 07, postupy provedené podle oddílu 3 přílohy 13 předpisu OSN č. 83, série změn 07, před 1. zářím 2017 v případě vozidel kategorie M a kategorie N1 třídy I a 1. zářím 2018 v případě vozidel kategorie N1 tříd II a III a kategorie N2 musí být přijaty schvalovacím orgánem pro účely splnění požadavků dodatku 1 k příloze B6 tohoto předpisu;

c)

prokázání životnosti v případech, kdy první zkouška typu 1/I byla provedena a dokončena v souladu s přílohou 9 předpisu OSN č. 83, série změn 07, před 1. zářím 2017 v případě vozidel kategorie M a kategorie N1 třídy I a 1. zářím 2018 v případě vozidel kategorie N1 tříd II a III a vozidel kategorie N2, musí být akceptována schvalovacími orgány pro účely splnění požadavků přílohy C4 tohoto předpisu;

d)

zkoušky emisí způsobených vypařováním provedené na základě zkušebního postupu stanoveného v příloze VI nařízení (ES) č. 692/2008 ve znění nařízení (ES) č. 2016/646, které byly použity ke schválení rodin podle emisí způsobených vypařováním v Evropské unii před 31. srpnem 2019, musí být přijaty schvalovacími orgány pro účely splnění požadavků přílohy C3 tohoto předpisu.

13.   Názvy a adresy technických zkušeben odpovědných za provádění schvalovacích zkoušek a názvy a adresy schvalovacích orgánů

Smluvní strany dohody z roku 1958, které uplatňují tento předpis, sdělí sekretariátu Organizace spojených národů názvy a adresy technických zkušeben odpovědných za provádění zkoušek schválení typu a schvalovacích orgánů, které udělují schválení typu a kterým se mají zasílat formuláře o schválení nebo rozšíření nebo odmítnutí či odnětí schválení vydané v jiných zemích.


(1)  Rozlišovací čísla smluvních stran Dohody z roku 1958 jsou uvedena v příloze 3 Úplného usnesení o konstrukci vozidel (R.E.3), dokument ECE/TRANS/WP.29/78/Rev.6 – www.unece.org/trans/main/wp29/wp29wgs/wp29gen/wp29resolutions.html

(2)  Konkrétní zkušební postupy pro vozidla na vodíkový pohon budou definovány v pozdější fázi.

(3)  Mezní hodnoty pro hmotnost pevných částic a počet částic a příslušné postupy měření se vztahují pouze na vozidla s motorem s přímým vstřikováním.

(4)  Je-li dvoupalivové (bi-fuel) vozidlo zkombinováno s vozidlem flex fuel, platí požadavky pro obě zkoušky.

(5)  Má-li vozidlo vodíkový pohon, zjišťují se pouze hodnoty emisí NOx.

(6)  Pouze pro úroveň 1A – Mezní hodnoty pro hmotnost pevných částic a počet částic a příslušné postupy měření se nepoužijí. Pouze pro úroveň 1B – V případě, že jednopalivové vozidlo na plyn má nádrž na benzin, musí se rovněž zkoušet za použití příslušného referenčního benzinového paliva.

(7)  Pro úroveň 1B – má-li jednopalivové vozidlo na plyn nádrž na benzin, „ano“. Pokud jednopalivové vozidlo na plyn nádrž na benzin nemá, „—“, pro úroveň 1A „—“.

(8)  Číselné mezní hodnoty a hmotnost částic ze zážehových motorů se použijí pouze u vozidel s motorem s přímým vstřikováním.

(*1)  U vozidel na benzin či LPG se mezní hodnoty pro hmotnost pevných částic a počet částic vztahují pouze na vozidla s motorem s přímým vstřikováním.

(*2)  S výjimkou vozidel se zdvihovým objemem nejvýše 0,660 litru, délkou vozidla nejvýše 3,40 m, šířkou vozidla nejvýše 1,48 m a výškou vozidla nejvýše 2,00 m, s nejvýše třemi sedadly kromě řidiče a s užitečným zatížením nejvýše 350 kg.

(*3)  Vozidla se zdvihovým objemem nejvýše 0,660 litru, délkou vozidla nejvýše 3,40 m, šířkou vozidla nejvýše 1,48 m a výškou vozidla nejvýše 2,00 m, s nejvýše třemi sedadly kromě řidiče a s užitečným zatížením nejvýše 350 kg.

(*4)  Vzhledem k tomu, že neexistují žádné přidělené faktory zhoršení pro vozidla se vznětovým motorem, použijí výrobci pro stanovení faktorů zhoršení postupy zkoušky životnosti při stárnutí celého vozidla.

(9)  U zážehových motorů se prahové hodnoty OBD pro hmotnost částic vztahují pouze na vozidla s motorem s přímým vstřikováním.

(*1)  S výjimkou vozidel se zdvihovým objemem nejvýše 0,660 litru, délkou vozidla nejvýše 3,40 m, šířkou vozidla nejvýše 1,48 m a výškou vozidla nejvýše 2,00 m, s nejvýše třemi sedadly kromě řidiče a s užitečným zatížením nejvýše 350 kg.

(*2)  Vozidla se zdvihovým objemem nejvýše 0,660 litru, délkou vozidla nejvýše 3,40 m, šířkou vozidla nejvýše 1,48 m a výškou vozidla nejvýše 2,00 m, s nejvýše třemi sedadly kromě řidiče a s užitečným zatížením nejvýše 350 kg.

(10)  Pouze při provozu spalovacího motoru během platné zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení (CD) pro ověření shodnosti výroby.

(11)  Pouze pro vozidla poháněná benzinem s výjimkou jednopalivových vozidel na plyn.

(12)  Pouze pro vozidla poháněná benzinem.


Dodatek 1

Ověření zkoušky shodnosti výroby typu 1 pro zvláštní typy vozidel

1.   Ověření shodnosti výroby, pokud jde o normované emise, pro vozidla s výhradně spalovacím motorem, vozidla NOVC-HEV a vozidla OVC-HEV

1.1

Každé vozidlo se zkouší na vozidlovém dynamometru nastaveném podle parametrů konkrétní setrvačné hmotnosti a jízdního zatížení jednotlivého vozidla. Vozidlový dynamometr se nastaví na cílové jízdní zatížení pro zkušební vozidlo postupem stanoveným v bodě 7 přílohy B4.

Pouze pro úroveň 1B:

Postup pro cílové nastavení (uvedený v bodě 7 přílohy B4) se zakazuje, pokud je odvozený faktor záběhu stanoven podle bodu 1.5.2 dodatku 3. V tomto případě se použijí stejné seřizovací hodnoty dynamometru jako při schvalování typu.

1.2

Příslušný zkušební cyklus je stejný jako pro schválení typu interpolační rodiny, do které vozidlo patří.

1.3

Zkouška stabilizace se provede podle bodu 2.6 přílohy B6, případně podle dodatku 4 k příloze B8.

1.4

Výsledky zkoušky normovaných emisí se stanoví podle: kroku 9 tabulky A7/1 přílohy B7 v případě vozidel s výhradně spalovacím motorem; kroku 8 tabulky A8/5 přílohy B8 v případě vozidel NOVC-HEV a vozidel OVC-HEV v režimu nabíjení-udržování; a kroku 6 tabulky A8/8 přílohy B8 v případě vozidel OVC-HEV v režimu nabíjení-vybíjení. Shoda s příslušnými mezními hodnotami normovaných emisí se ověří pomocí kritérií vyhovění/nevyhovění uvedených v bodě 6.3.10 tohoto předpisu.

Pouze pro úroveň 1B:

Normované emise každého použitelného zkušebního cyklu během zkoušky v režimu nabíjení-vybíjení u vozidel OVC-HEV musí být v souladu s mezními hodnotami stanovenými v tabulce 1B v bodě 6.3.10 tohoto předpisu, ale nesmí být kontrolovány podle kritérií vyhovění/nevyhovění.

2.   Ověření shodnosti výroby, pokud jde o emise CO2 / palivovou účinnost u vozidel s výhradně spalovacím motorem

2.1

Vozidlo se zkouší v souladu se zkušebními postupy pro zkoušku typu 1 popsanými v příloze B6.

2.2

Pro úroveň 1A:

Emise CO2 MCO2,c,6 se určí podle kroku 6 tabulky A7/1 přílohy B7.

Pro úroveň 1B:

Palivová účinnost FEc,5 se určí podle kroku 5 tabulky A7/1 přílohy B7.

2.3

Pro úroveň 1A:

Shodnost výroby, pokud jde o emise CO2, se ověří na základě hodnot pro zkoušené vozidlo, jak je popsáno v bodě 2.3.1, a s použitím faktoru záběhu podle definice v bodě 8.2.4 tohoto předpisu.

Pro úroveň 1B:

Shodnost výroby, pokud jde o palivovou účinnost, se ověří na základě hodnot pro zkoušené vozidlo, jak je popsáno v bodě 1.3.1, a s použitím faktoru záběhu podle definice v bodě 8.2.4 tohoto předpisu.

2.3.1

Hodnoty emisí CO2 pro shodnost výroby / hodnoty palivové účinnosti pro shodnost výroby

Pro úroveň 1A:

V případě, že se neuplatní metoda interpolace, použije se k ověření shodnosti výroby hodnota emisí CO2 MCO2,CS,c,7 podle kroku 7 tabulky A7/1 přílohy B7.

V případě, že se metoda interpolace uplatní, použije se k ověření shodnosti výroby hodnota emisí CO2 MCO2,c,ind jednotlivého vozidla podle kroku 10 tabulky A7/1 přílohy B7.

Pro úroveň 1B:

V případě, že se neuplatní metoda interpolace, použije se k ověření shodnosti výroby hodnota palivové účinnosti FEc,8 podle kroku 8 tabulky A7/1 přílohy B7.

V případě, že se metoda interpolace uplatní, použije se k ověření shodnosti výroby hodnota palivové účinnosti FEc,ind jednotlivého vozidla podle kroku 10 tabulky A7/1 přílohy B7.

3.   Ověření shodnosti výroby, pokud jde o emise CO2 / palivovou účinnost u vozidel NOVC-HEV

3.1

Vozidlo se zkouší podle bodu 3.3 přílohy B8.

3.2

Pro úroveň 1A:

Emise CO2 MCO2,CS,c,6 vozidla NOVC-HEV se určí podle kroku 6 tabulky A8/5 přílohy B8.

Pro úroveň 1B:

Palivová účinnost FECS,c,4c vozidla NOVC-HEV se určí podle kroku 4c tabulky A8/5 přílohy B8.

3.3

Shodnost výroby, pokud jde o emise CO2, případně palivovou účinnost, se ověří na základě hodnot pro zkoušené vozidlo, jak je popsáno v bodě 3.3.1, a s použitím faktoru záběhu podle definice v bodě 8.2.4 tohoto předpisu.

3.3.1

Hodnoty emisí CO2 pro shodnost výroby / hodnoty palivové účinnosti pro shodnost výroby

Pro úroveň 1A:

V případě, že se neuplatní metoda interpolace, použije se k ověření shodnosti výroby hodnota emisí CO2 v režimu nabíjení-udržování MCO2,CS,c,7 podle kroku 7 tabulky A8/5 přílohy B8.

V případě, že se metoda interpolace uplatní, použije se k ověření shodnosti výroby hodnota emisí CO2 v režimu nabíjení-udržování MCO2,CS,c,ind jednotlivého vozidla podle kroku 9 tabulky A8/5 přílohy B8.

Pro úroveň 1B:

V případě, že se neuplatní metoda interpolace, použije se k ověření shodnosti výroby hodnota palivové účinnosti v režimu nabíjení-udržování FECS,c,1 podle kroku 2 tabulky A8/6 přílohy B8.

V případě, že se metoda interpolace uplatní, použije se k ověření shodnosti výroby hodnota palivové účinnosti v režimu nabíjení-udržování FECS,c,ind jednotlivého vozidla podle kroku 3 tabulky A8/6 přílohy B8.

4.   Ověření shodnosti výroby, pokud jde o spotřebu elektrické energie u vozidel PEV

4.1

Vozidlo se zkouší podle bodu 3.4 přílohy B8 a kritérium pro přerušení postupu zkoušky typu 1 podle bodu 3.4.4.1.3 přílohy B8 (postup s po sobě následujícími cykly) a bodu 3.4.4.2.3 přílohy B8 (zkrácený zkušební postup) se považuje za splněné, jakmile byl dokončen první příslušný zkušební cyklus WLTP.

Spotřeba stejnosměrné elektrické energie z REESS ECDC,first,i se určí podle bodu 4.3 přílohy B8, kde ΔEREESS,j je změna elektrické energie u všech systémů REESS a dj je skutečná ujetá vzdálenost během tohoto zkušebního cyklu.

4.2

Shodnost výroby z hlediska spotřeby elektrické energie se ověří na základě hodnot pro zkoušené vozidlo popsaných v bodě 4.2.1 v případě, že schválení typu bylo provedeno postupem zkoušky typu 1 s po sobě následujícími cykly, a v bodě 4.2.2 v případě, že schválení typu bylo provedeno zkráceným zkušebním postupem při zkoušce typu 1.

4.2.1

Hodnoty pro shodnost výroby při zkušebním postupu zkoušky typu 1 s po sobě následujícími cykly

V případě, že se neuplatní metoda interpolace, použije se k ověření shodnosti výroby hodnota spotřeby elektrické energie ECDC,COP,final podle kroku 9 tabulky A8/10 přílohy B8.

V případě, že se metoda interpolace uplatní, použije se k ověření shodnosti výroby hodnota spotřeby elektrické energie ECDC,COP,ind jednotlivého vozidla podle kroku 10 tabulky A8/10 přílohy B8.

4.2.2

Hodnoty pro shodnost výroby při zkráceném zkušebním postupu zkoušky typu 1

V případě, že se neuplatní metoda interpolace, použije se k ověření shodnosti výroby hodnota spotřeby elektrické energie ECDC,COP,final podle kroku 8 tabulky A8/11 přílohy B8.

V případě, že se metoda interpolace uplatní, použije se k ověření shodnosti výroby hodnota spotřeby elektrické energie ECDC,COP,ind jednotlivého vozidla podle kroku 9 tabulky A8/11 přílohy B8.

5.   Ověření shodnosti výroby u vozidel OVC-HEV

5.1

Na žádost výrobce je povoleno použít pro zkoušku v režimu nabíjení-udržování a pro zkoušku v režimu nabíjení-vybíjení různá zkušební vozidla.

5.2

Ověření emisí CO2, případně palivové účinnosti, v režimu nabíjení-udržování z hlediska shodnosti výroby

5.2.1

Vozidlo se zkouší v souladu se zkušebními postupy pro zkoušku typu 1 v režimu nabíjení-udržování, popsanými v bodě 3.2.5 přílohy B8.

5.2.2

Pro úroveň 1A:

Emise CO2 MCO2,CS,c,6 v režimu nabíjení-udržování se určí podle kroku 6 tabulky A8/5 přílohy B8.

Pro úroveň 1B:

Palivová účinnost FECS,c,4c v režimu nabíjení-udržování se určí podle kroku 4c tabulky A8/5 přílohy B8.

5.2.3

Pro úroveň 1A:

Shodnost výroby, pokud jde o emise CO2 v režimu nabíjení-udržování, se ověří na základě hodnot pro zkoušené vozidlo, jak je popsáno v bodě 5.2.3.1, pro emise CO2 v režimu nabíjení-udržování, a s použitím faktoru záběhu podle definice v bodě 8.2.4 tohoto předpisu.

Pro úroveň 1B:

Shodnost výroby, pokud jde o palivovou účinnost v režimu nabíjení-udržování, se ověří na základě hodnot pro zkoušené vozidlo, jak je popsáno v bodě 5.2.3.1, pro palivovou účinnost v režimu nabíjení-udržování, a s použitím faktoru záběhu podle definice v bodě 8.2.4 tohoto předpisu.

5.2.3.1

Hodnoty emisí CO2 / palivové účinnosti v režimu nabíjení-udržování pro shodnost výroby

Pro úroveň 1A:

V případě, že se neuplatní metoda interpolace, použije se k ověření shodnosti výroby hodnota emisí CO2 v režimu nabíjení-udržování MCO2,CS,c,7 podle kroku 7 tabulky A8/5 přílohy B8.

V případě, že se metoda interpolace uplatní, použije se k ověření shodnosti výroby hodnota emisí CO2 v režimu nabíjení-udržování MCO2,CS,c,ind jednotlivého vozidla podle kroku 9 tabulky A8/5 přílohy B8.

Pro úroveň 1B:

V případě, že se neuplatní metoda interpolace, použije se k ověření shodnosti výroby hodnota palivové účinnosti v režimu nabíjení-udržování FECS,c podle kroku 2 tabulky A8/6 přílohy B8.

V případě, že se metoda interpolace uplatní, použije se k ověření shodnosti výroby hodnota palivové účinnosti v režimu nabíjení-udržování FECS,c,ind jednotlivého vozidla podle kroku 3 tabulky A8/6 přílohy B8.

5.3

Ověření shodnosti výroby, pokud jde o spotřebu elektrické energie v režimu nabíjení-vybíjení u vozidel OVC-HEV

5.3.1

Vozidlo se zkouší v rámci ověřování shodnosti výroby podle bodu 5.3.1.1. Pokud motor během prvního cyklu postupu schvalování typu tohoto vozidla nenastartuje, může být vozidlo podle volby výrobce zkoušeno podle bodu 5.3.1.2.

5.3.1.1

Zkušební postup při zkoušce typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení

Vozidlo se zkouší v souladu se zkušebními postupy pro zkoušku typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení, popsanými v bodě 3.2.4 přílohy B8.

Je-li to považováno za nezbytné, musí výrobce prokázat, že je před postupem pro kontrolu shodnosti výroby vyžadována stabilizace trakčního REESS. V takovém případě se na žádost výrobce a se souhlasem schvalovacího orgánu provede stabilizace trakčního REESS před postupem pro kontrolu shodnosti výroby podle doporučení výrobce.

Pouze pro úroveň 1A:

Spotřeba elektrické energie ECAC,CD se určí podle kroku 9 tabulky A8/8 přílohy B8.

5.3.1.2

První cyklus zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení

5.3.1.2.1

Vozidlo se zkouší podle postupů pro zkoušku typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení popsanou v bodě 3.2.4 přílohy B8, přičemž kritérium pro přerušení postupu zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení se považuje za splněné po dokončení prvního příslušného zkušebního cyklu WLTP.

Spotřeba stejnosměrné elektrické energie z REESS ECDC,first,i se určí podle bodu 4.3 přílohy B8, kde ΔEREESS,j je změna elektrické energie u všech systémů REESS a dj je skutečná ujetá vzdálenost během tohoto zkušebního cyklu.

5.3.1.2.2

V tomto cyklu nesmí být motor v provozu. Pokud je motor v provozu, považuje se zkouška v rámci ověřování shodnosti výroby za neplatnou.

5.3.2

Shodnost výroby, pokud jde o spotřebu elektrické energie v režimu nabíjení-vybíjení, se ověří na základě hodnot pro zkoušené vozidlo popsaných v bodě 5.3.2.1 v případě, že se vozidlo zkouší podle bodu 5.3.1.1, a v bodě 5.3.2.2 v případě, že se vozidlo zkouší podle bodu 5.3.1.2.

5.3.2.1

Shodnost výroby v případě zkoušky podle bodu 5.3.1.1

V případě, že se neuplatní metoda interpolace, použije se k ověření shodnosti výroby hodnota spotřeby elektrické energie v režimu nabíjení-vybíjení ECAC,CD,final podle kroku 16 tabulky A8/8 přílohy B8.

V případě, že se metoda interpolace uplatní, použije se k ověření shodnosti výroby hodnota spotřeby elektrické energie v režimu nabíjení-vybíjení ECAC,CD,ind jednotlivého vozidla podle kroku 17 tabulky A8/8 přílohy B8.

5.3.2.2

Shodnost výroby v případě zkoušky podle bodu 5.3.1.2

V případě, že se neuplatní metoda interpolace, použije se k ověření shodnosti výroby hodnota spotřeby elektrické energie v režimu nabíjení-vybíjení ECDC,CD,COP,final podle kroku 16 tabulky A8/8 přílohy B8.

V případě, že se metoda interpolace uplatní, použije se k ověření shodnosti výroby hodnota spotřeby elektrické energie v režimu nabíjení-vybíjení ECDC,CD,COP,ind jednotlivého vozidla podle kroku 17 tabulky A8/8 přílohy B8.


Dodatek 2

Ověření shodnosti výroby v případě zkoušky typu 1 – statistická metoda

1.   Tento dodatek popisuje postup, který se použije k ověření požadavků na shodnost výroby v případě příslušné zkoušky typu 1 pro normované emise, emise CO2, účinnost paliva a spotřebu elektrické energie, v souladu s tabulkou 8/1 tohoto předpisu, pro vozidla s výhradně spalovacím motorem, vozidla NOVC-HEV, PEV a OVC-HEV a případně pro stanovení přesnosti zařízení OBFCM.

Příslušné měření normovaných emisí, emisí CO2, palivové účinnosti a spotřeby elektrické energie v souladu s tabulkou 8/1 tohoto předpisu se provádí u minimálního počtu tří vozidel, který se postupně zvyšuje, dokud není přijato rozhodnutí o vyhovění nebo nevyhovění. Přesnost zařízení OBFCM se případně stanoví pro každou z N zkoušek.

2.   Normované emise

2.1   Statistický postup a kritérium vyhovění/nevyhovění

Pro úroveň 1A:

Pro celkový počet N zkoušek a výsledky měření zkoušených vozidel, x1, x2, … xN, se určí průměr Xtests a rozptyl VAR:

Formula

a

Formula

U vozidel OVC-HEV se v případě úplné zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení považují průměrné emise za celou zkoušku jednotlivého vozidla za jedinou hodnotu xi.

Pro každý celkový počet zkoušek lze přijmout jedno ze tří následujících rozhodnutí ohledně normovaných emisí, a to na základě mezní hodnoty normovaných emisí L podle tabulky 1A v bodě 6.3.10 tohoto předpisu:

i)

rodina vyhověla, jestliže

Formula

;

ii)

rodina nevyhověla, jestliže

Formula

;

iii)

je třeba provést další měření, jestliže:

Formula

Pro měření normovaných emisí je faktor A stanoven na 1,05.

Pro úroveň 1B:

Případ A: směrodatná odchylka výroby udaná výrobcem je uspokojivá.

Při minimální velikosti vzorku 3 je postup odběru vzorku nastaven tak, že pravděpodobnost, že série se 40 % vadných výrobků vyhoví při zkoušce, je 0,95 (riziko výrobce = 5 %) a pravděpodobnost, že bude přijata série s 65 % vadných výrobků, je 0,1 (riziko spotřebitele = 10 %).

Pro každou z normovaných emisí uvedených v tabulce 1B bodu 6.3.10 tohoto předpisu se použije následující postup (viz obrázek 8/1 v bodě 8.2.3.2 tohoto předpisu), kde:

L

=

přirozený logaritmus mezní hodnoty pro normované emise,

xi

=

přirozený logaritmus měřené hodnoty pro i-té vozidlo vzorku,

s

=

odhadnutá směrodatná odchylka výroby (po stanovení přirozených logaritmů měřených hodnot),

n

=

velikost posuzovaného vzorku.

Pro vzorek se vypočte statistický údaj zkoušky, který kvantifikuje součet směrodatných odchylek od mezní hodnoty a který je definován takto:

Formula

je-li statistický údaj zkoušky větší než hodnota kritéria vyhovění uvedená pro velikost vzorku v tabulce A2/1, bylo dosaženo kritéria vyhovění pro danou normovanou emisi;

je-li statistický údaj zkoušky menší než hodnota kritéria nevyhovění uvedená pro velikost vzorku v tabulce A2/1, bylo dosaženo kritéria nevyhovění pro danou znečišťující látku; nastane-li jiný případ, provede se zkouška na dalším vozidle a provede se nový výpočet, s velikostí vzorku zvýšenou o jednu jednotku.

Tabulka A2/1

Hodnota kritéria pro rozhodnutí o vyhovění/nevyhovění pro velikost vzorku

Celkový počet zkoušených vozidel (velikost posuzovaného vzorku)

Prahová hodnota kritéria vyhovění

Prahová hodnota kritéria nevyhovění

3

3,327

– 4,724

4

3,261

– 4,79

5

3,195

– 4,856

6

3,129

– 4,922

7

3,063

– 4,988

8

2,997

– 5,054

9

2,931

– 5,12

10

2,865

– 5,185

11

2,799

– 5,251

12

2,733

– 5,317

13

2,667

– 5,383

14

2,601

– 5,449

15

2,535

– 5,515

16

2,469

– 5,581

17

2,403

– 5,647

18

2,337

– 5,713

19

2,271

– 5,779

20

2,205

– 5,845

21

2,139

– 5,911

22

2,073

– 5,977

23

2,007

– 6,043

24

1,941

– 6,109

25

1,875

– 6,175

26

1,809

– 6,241

27

1,743

– 6,307

28

1,677

– 6,373

29

1,611

– 6,439

30

1,545

– 6,505

31

1,479

– 6,571

32

– 2,112

– 2,112

Případ B: důkazy výrobce o směrodatné odchylce výroby buď nejsou uspokojivé, nebo nejsou k dispozici.

Při minimální velikosti vzorku 3 je postup odběru vzorku nastaven tak, že pravděpodobnost, že série se 40 % vadných výrobků vyhoví při zkoušce, je 0,95 (riziko výrobce = 5 %) a pravděpodobnost, že bude přijata série s 65 % vadných výrobků, je 0,1 (riziko spotřebitele = 10 %).

Uvažuje se s logaritmicko-normálním rozdělením naměřených hodnot normovaných emisí uvedených v tabulce 1B v bodě 6.3.10 tohoto předpisu a tyto hodnoty se musí nejdříve transformovat stanovením jejich přirozených logaritmů. Písmenné značky m0 a m značí minimální a maximální velikosti vzorku (m0 = 3 a m = 32) a písmenná značka n značí velikost posuzovaného vzorku.

Jsou-li přirozené logaritmy měřených hodnot v sérii x1, x2 …, xi a L je přirozený logaritmus mezní hodnoty dané znečišťující látky, pak platí:

d1 = x1 – L

Formula

a

Formula

Tabulka A2/2

Minimální velikost vzorku = 3

Velikost vzorku (n)

Prahová hodnota kritéria vyhovění (An)

Prahová hodnota kritéria nevyhovění (Bn)

3

– 0,80381

16,64743

4

– 0,76339

7,68627

5

– 0,72982

4,67136

6

– 0,69962

3,25573

7

– 0,67129

2,45431

8

– 0,64406

1,94369

9

– 0,61750

1,59105

10

– 0,59135

1,33295

11

– 0,56542

1,13566

12

– 0,53960

0,97970

13

– 0,51379

0,85307

14

– 0,48791

0,74801

15

– 0,46191

0,65928

16

– 0,43573

0,58321

17

– 0,40933

0,51718

18

– 0,38266

0,45922

19

– 0,35570

0,40788

20

– 0,32840

0,36203

21

– 0,30072

0,32078

22

– 0,27263

0,28343

23

– 0,24410

0,24943

24

– 0,21509

0,21831

25

– 0,18557

0,18970

26

– 0,15550

0,16328

27

– 0,12483

0,13880

28

– 0,09354

0,11603

29

– 0,06159

0,09480

30

– 0,02892

0,07493

31

0,00449

0,05629

32

0,03876

0,03876

Tabulka A2/2 udává hodnoty kritéria vyhovění (An) a nevyhovění (Bn) v závislosti na velikosti posuzovaného vzorku. Statistickým údajem zkoušky je poměr

Formula
/Vn a použije se k určení, zda série vyhovuje nebo nevyhovuje, následujícím způsobem:

pro mo ≤ n ≤ m:

i)

série vyhovuje, jestliže

Formula

ii)

série nevyhovuje, jestliže

Formula

iii)

další měření je nutné, jestliže

Formula

Poznámky:

Následující rekurzivní vzorce jsou užitečné pro výpočet postupných hodnot statistického údaje zkoušek:

Formula

Formula

Formula

3.   Emise CO2, palivová účinnost a spotřeba elektrické energie

3.1   Statistický postup

Pro úroveň 1A:

Pro celkový počet zkoušek (N) a výsledky měření zkoušených vozidel, x1, x2, … xN, se určí průměr Xtests a směrodatná odchylka s:

Formula

a

Formula

Pro úroveň 1B:

Pro celkový počet zkoušek (N) a výsledky měření zkoušených vozidel, x1, x2, … xN, se určí průměr Xtests a směrodatná odchylka σ:

Formula

a

Formula

3.2   Statistické vyhodnocení

Pro úroveň 1A:

Pro vyhodnocení emisí CO2 se normalizované hodnoty vypočítají takto:

Formula

kde:

CO2 test-i

jsou emise CO2 měřené pro jednotlivé vozidlo i

CO2 declared-i

je deklarovaná hodnota CO2 pro jednotlivé vozidlo i

Pro vyhodnocení spotřeby elektrické energie EC se normalizované hodnoty vypočítají takto:

Formula

kde:

ECtest-i

je spotřeba elektrické energie naměřená pro jednotlivé vozidlo i. V případě, že byla provedena úplná zkouška typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení, určí se ECtest-i podle bodu 5.3.1.1 dodatku 1. V případě, že se k ověření shodnosti výroby zkouší pouze první cyklus, určí se ECtest-i podle bodu 5.3.1.2 dodatku 1.

ECDC, COP-i

je deklarovaná spotřeba elektrické energie pro jednotlivé vozidlo i, podle dodatku 8 k příloze B8. V případě, že byla provedena úplná zkouška typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení, určí se ECDC,COP,i podle bodu 5.3.2.1 dodatku 1. V případě, že se k ověření shodnosti výroby zkouší pouze první cyklus, určí se ECCOP,i podle bodu 5.3.2.2 dodatku 1.

Normalizované hodnoty xi se použijí ke stanovení parametrů Xtests a s podle bodu 3.1.

Pro úroveň 1B:

Pro vyhodnocení palivové účinnosti se normalizované hodnoty vypočítají takto:

Formula

kde:

FE test-i

je palivová účinnost měřená pro jednotlivé vozidlo i

FE declared-i

je deklarovaná hodnota palivové účinnosti pro jednotlivé vozidlo

Pro vyhodnocení spotřeby elektrické energie EC se normalizované hodnoty vypočítají takto:

Formula

kde:

ECtest-i

je spotřeba elektrické energie naměřená pro jednotlivé vozidlo i. V případě, že byla provedena úplná zkouška typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení, určí se ECtest-i podle bodu 5.3.1.1 dodatku 1. V případě, že se k ověření shodnosti výroby zkouší pouze první cyklus, určí se ECtest-i podle bodu 5.3.1.2 dodatku 1.

ECDC, COP-i

je deklarovaná spotřeba elektrické energie pro jednotlivé vozidlo i, podle dodatku 8 k příloze B8. V případě, že byla provedena úplná zkouška typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení, určí se ECDC,COP,i podle bodu 5.3.2.1 dodatku 1. V případě, že se k ověření shodnosti výroby zkouší pouze první cyklus, určí se ECCOP,i podle bodu 5.3.2.2 dodatku 1.

Normalizované hodnoty xi se použijí ke stanovení parametrů Xtests a s podle bodu 3.1.

3.3   Kritéria vyhovění/nevyhovění

3.3.1   Vyhodnocení emisí CO2 a spotřeby elektrické energie

Pouze pro úroveň 1A:

Při každém celkovém počtu zkoušek lze dospět k jednomu ze tří následujících rozhodnutí, přičemž faktor A se stanoví na 1,01:

i)

rodina vyhověla, jestliže

Formula

;

ii)

rodina nevyhověla, jestliže

Formula

;

iii)

je třeba provést další měření, jestliže:

Formula

kde:

parametry tP1,i, tP2,i, tF1,i, a tF2 jsou uvedeny v tabulce A2/3.

Tabulka A2/3

Hodnota kritéria pro rozhodnutí o vyhovění/nevyhovění pro velikost vzorku

 

VYH.

NEV.

Zkoušky (i)

tP1,i

tP2,i

tF1,i

tF2

3

1,686

0,438

1,686

0,438

4

1,125

0,425

1,177

0,438

5

0,850

0,401

0,953

0,438

6

0,673

0,370

0,823

0,438

7

0,544

0,335

0,734

0,438

8

0,443

0,299

0,670

0,438

9

0,361

0,263

0,620

0,438

10

0,292

0,226

0,580

0,438

11

0,232

0,190

0,546

0,438

12

0,178

0,153

0,518

0,438

13

0,129

0,116

0,494

0,438

14

0,083

0,078

0,473

0,438

15

0,040

0,038

0,455

0,438

16

0,000

0,000

0,438

0,438

3.3.2   Vyhodnocení palivové účinnosti a spotřeby elektrické energie

Pouze pro úroveň 1B:

3.3.2.1

Pro vyhodnocení FE (palivové účinnosti v km/L) platí tato ustanovení:

a)

jestliže 3 ≤ N_Evaluation ≤ 10

i)

rodina vyhověla, jestliže X testsN_Evaluation ≥ 1.000

ii)

další měření je nutné, jestliže X testsN_Evaluation < 1.000

b)

jestliže N = 11

i)

rodina vyhověla, pokud lze dospět ke všem těmto rozhodnutím:

a.

Formula

b.

Formula

c.

xi ≥ 1.000 – 3 * σ

ii)

rodina nevyhověla, pokud lze dospět k jednomu z těchto rozhodnutí:

a.

Formula

b.

Formula

c.

xi < 1.000 – 3 * σ

kde:

N_Evaluation

je celkový počet vozidel zkoušených během příslušného hodnocení

N_CoP family

je celkový počet vozidel zkoušených v rámci rodiny podle shodnosti výroby během roku

(např. je-li celkový počet vozidel zkoušených pro první hodnocení 11 a celkový počet vozidel zkoušených pro druhé hodnocení je 4, potom N_ Evaluation = 4 a N_CoP family = 15)

V každém případě, pokud je N_CoP family > 10, xi ≥ 1.000 – 3 * σ je splněno.

3.3.2.2

Pro vyhodnocení EC (spotřeby elektrické energie ve Wh/km) platí tato ustanovení:

a)

jestliže 3 ≤ N_Evaluation ≤ 10

i)

rodina vyhověla, jestliže X testsN_Evaluation ≤ 1.000

ii)

další měření je nutné, jestliže X testsN_Evaluation > 1.000

b)

jestliže N = 11

i)

rodina vyhověla, pokud lze dospět ke všem těmto rozhodnutím:

a.

Formula

b.

Formula

c.

xi ≤ 1.000 – 3 * σ

ii)

rodina nevyhověla, pokud lze dospět k jednomu z těchto rozhodnutí:

a.

Formula

b.

Formula

c.

xi > 1.000 – 3 * σ

kde:

N_Evaluation

je celkový počet vozidel zkoušených během příslušného hodnocení

N_CoP family

je celkový počet vozidel zkoušených v rámci rodiny podle shodnosti výroby během roku

(např. je-li vozidlo zkoušené pro první hodnocení 11 a vozidlo zkoušené pro druhé hodnocení je 4, potom N_ Evaluation = 4 a N_CoP family = 15)

V každém případě, pokud je N_CoP family > 10, xi ≤ 1.000 – 3 * σ je splněno.

3.3.2.3

Pokud počet vozidel vyrobených v rámci rodiny podle shodnosti výroby překročí 7 500 vozidel za 12 měsíců, lze pro druhé nebo pozdější hodnocení pravidlo „a. Pokud 3 ≤ N_Evaluation ≤ 10“ nahradit pravidlem „a. Pokud N_Evaluation = 3“ a „b. Pokud N_Evaluation = 11“ lze nahradit pravidlem „b. Pokud N_Evaluation = 4“. Pro druhý nebo pozdější rok se toto ustanovení nepoužije pro první hodnocení rodiny podle shodnosti výroby v daném roce.

σ se určí z výsledků zkoušek prvních 10 vozidel zkoušených po začátku výroby z každé rodiny podle shodnosti výroby. Poté, co je σ definováno pro rodinu podle shodnosti výroby, se σ nemění ani druhý nebo pozdější rok. Na žádost výrobce, se souhlasem příslušného orgánu a s přiměřenými důkazy a vhodnými údaji lze σ změnit.

3.4   Pouze pro úroveň 1A:

U vozidel uvedených v bodě 5.11 tohoto předpisu se shodnost výroby zařízení OBFCM podle definice v bodě 4.2 dodatku 5 hodnotí takto:

1)

U každé jednotlivé zkoušky i provedené pro účely bodu 3 tohoto dodatku se hodnota xi musí rovnat:

1 / (1 - přesnost),

přičemž přesnost zařízení OBFCM se určí v souladu s bodem 4.2 dodatku 5.

2)

Shodnost výroby zařízení OBFCM se hodnotí v souladu s požadavky bodu 3.3.1, jako hodnota faktoru A se však použije 1,0526.

3)

Jestliže se u poslední zkoušky N provedené pro účely bodu 3 dosáhne rozhodnutí iii) bodu 3.3.1, pokud jde o shodnost výroby zařízení OBFCM, pokračuje postup zkoušek až do dosažení konečného rozhodnutí i) nebo ii) bodu 3.3.1.

Schvalovací orgán uchovává záznamy o přesnostech zařízení OBFCM zjištěných při každé zkoušce a rovněž o rozhodnutí, které bylo po každé zkoušce učiněno podle bodu 3.3.1.


Dodatek 3

Postup záběhové zkoušky ke stanovení faktorů záběhu

1.   Popis zkušebního postupu pro stanovení faktorů záběhu

1.1

Zkušební postup záběhu provede výrobce, který nesmí provádět u zkušebních vozidel žádné úpravy, které by měly vliv na normované emise, emise CO2, palivovou účinnost a spotřebu elektrické energie. Hardware a příslušná kalibrace ECU zkušebního vozidla se musí shodovat se schváleným typem vozidla. Veškerý příslušný hardware, který má dopad na normované emise, emise CO2, palivovou účinnost a spotřebu elektrické energie, nesmí být před zkouškou záběhu v provozu.

1.2

Zkušební vozidlo se nakonfiguruje jako vozidlo H v rodině podle shodnosti výroby.

Má-li rodina podle shodnosti výroby více interpolačních rodin, zkušební vozidlo se nakonfiguruje jako vozidlo H z interpolační rodiny s nejvyšším očekávaným objemem výroby v rodině podle shodnosti výroby. Na žádost výrobce a se souhlasem příslušného orgánu může být vybráno jiné zkušební vozidlo.

1.2.1

Rozšíření faktoru záběhu

Na žádost výrobce vozidla a se souhlasem odpovědného orgánu lze odvozené faktory záběhu pro emise znečišťujících látek, palivovou účinnost a spotřebu paliva rozšířit na jiné rodiny podle shodnosti výroby.

Výrobce vozidla poskytne důkazy o odůvodnění a technických kritériích pro sloučení těchto rodin podle shodnosti výroby, aby bylo zajištěno, že jsou si tyto rodiny v mnoha ohledech podobné.

1.3

Zkušebním vozidlem musí být nové vozidlo nebo použité zkušební vozidlo, do nějž jsou současně nově namontovány alespoň všechny tyto konstrukční části:

a)

spalovací motor;

b)

konstrukční části hnacího ústrojí (alespoň převodovky, pneumatiky, nápravy atd.);

c)

konstrukční části brzdového systému;

d)

Pouze pro úroveň 1A: REESS pro elektrická vozidla;

e)

Pouze pro úroveň 1A: výfukový systém

a jakékoli jiné konstrukční části, které mají nezanedbatelný vliv na normované emise, emise CO2, palivovou účinnost a spotřebu elektrické energie.

U nového vozidla nebo použitého vozidla, u něhož byly výše uvedené konstrukční části vyměněny, se zaznamená stav systémového počitadla ujetých kilometrů zkušebního vozidla Ds v km.

1.4

Na žádost výrobce a se souhlasem příslušného orgánu je povoleno provést postup záběhu na více zkušebních vozidlech. V takovém případě se při stanovování faktorů záběhu zváží platné výsledky zkoušek všech zkoušených vozidel.

1.5

Nastavení vozidlového dynamometru

1.5.1

Vozidlový dynamometr se nastaví na cílové jízdní zatížení pro zkušební vozidlo postupem stanoveným v bodě 7 přílohy B4.

Vozidlový dynamometr se nastaví nezávisle před každou zkouškou před nájezdem kilometrů při záběhu a nastaví se jednou pro zkoušky po záběhu po nájezdu kilometrů při záběhu.

1.5.2

Pouze pro úroveň 1B:

Pro všechny zkoušky je povoleno použít stejnou hodnotu nastavení dynamometru, která byla generována při zkouškách pro schválení typu.

1.6

Před záběhem se zkušební vozidlo zkouší postupem zkoušky typu 1 uvedeným v příloze B6 a příloze B8. Zkouška se opakuje, dokud nejsou získány tři platné výsledky zkoušky. Indexy jízdní křivky se vypočtou podle bodu 7 přílohy B7 a musí splňovat kritéria uvedená v bodě 2.6.8.3.1.4 přílohy B6. Nastavení systémového počitadla ujetých kilometrů Di se zaznamená před každou zkouškou. Naměřené normované emise, emise CO2, palivová účinnost a spotřeba elektrické energie se vypočítají podle kroku 4a tabulky A7/1 v příloze B7 nebo kroku 4a tabulky A8/5 v příloze B8.

Pouze pro úroveň 1A:

Signál polohy akcelerátoru se zaznamenává během všech zkoušek při vzorkovací frekvenci 10 Hz. Pro tento účel je povoleno použít signál systému OBD o poloze akcelerátoru. Příslušný orgán může výrobce požádat, aby tento signál vyhodnotil a zajistil tak, že výsledek zkoušky je správný.

1.7

Po úvodní zkoušce musí být zkušební vozidlo zaběhnuto za běžných jízdních podmínek. Vozidla OVC-HEV se provozují převážně v režimu nabíjení-udržování. Způsob jízdy, zkušební podmínky a palivo musí být při záběhu v souladu s odborným úsudkem výrobce. Záběhová vzdálenost musí být menší nebo rovna vzdálenosti ujeté během záběhu vozidla, které bylo zkoušeno pro schválení typu interpolační rodiny, v souladu s bodem 2.3.3 přílohy B6 nebo bodem 2 přílohy B8.

1.8

Po záběhu se zkušební vozidlo zkouší postupem zkoušky typu 1 uvedeným v příloze B6 a příloze B8. Zkouška se opakuje, dokud není získán následující počet platných výsledků zkoušky:

Pro normované emise v úrovni 1A a 1B: tři zkoušky

Pro palivovou účinnost a/nebo spotřebu elektrické energie v úrovni 1B: dvě zkoušky

Indexy jízdní křivky se vypočtou podle bodu 7 přílohy B7 a musí splňovat kritéria uvedená v bodě 2.6.8.3.1.4 přílohy B6.

Tyto zkoušky se provedou ve stejné zkušební komoře, která byla použita pro zkoušky před záběhem a za použití stejné metody nastavení vozidlového dynamometru. Není-li to možné, musí výrobce odůvodnit použití jiné zkušební komory. Nastavení systémového počitadla ujetých kilometrů Di v km se zaznamená před každou zkouškou. Naměřené normované emise, emise CO2, palivová účinnost či spotřeba elektrické energie, v souladu s bodem 8.2.4.1 tohoto předpisu, se vypočítají podle kroku 4a tabulky A7/1 v příloze B7 nebo kroku 4a tabulky A8/5 v příloze B8.

1.9

Pouze pro úroveň 1A:

Pro stanovení faktoru záběhu pro emise CO2 se koeficienty CRI a Cconst v následující rovnici vypočtou pomocí regresní analýzy metodou nejmenších čtverců na čtyři významné číslice u všech platných zkoušek před záběhem a po něm:

Formula

kde:

MCO2,i

jsou naměřené emise CO2 při zkoušce i v g/km

CRI

je sklon logaritmické regresní přímky

Cconst

je konstantní hodnota logaritmické regresní přímky

V případě, že bylo zkoušeno více vozidel, vypočítá se CRI pro každé vozidlo a výsledné hodnoty se zprůměrují. Výrobce poskytne příslušnému orgánu statistické důkazy o tom, že úprava je dostatečně statisticky odůvodněna.

1.9.1

Pouze pro úroveň 1A:

Na základě odchylky měření od upravené křivky by měl být sklon CRI korigován směrem dolů se směrodatnou odchylkou chyb v úpravě:

Formula

kde:

MCO2,i-fit

je výsledek uplatnění rovnice na každou ze vzdáleností Di.

Sklon CRI se koriguje s ohledem na nejistotu v úpravě takto:

CRI → CRI - σfit

1.10

Pouze pro úroveň 1A:

Faktor záběhu RICO2(j) pro emise CO2 ze vozidla j podrobeného zkoušce shodnosti výroby se určí podle této rovnice:

Formula

kde:

Dk

je průměrná vzdálenost platných zkoušek po záběhu v km

Dj

je nastavení systémového počitadla ujetých kilometrů vozidla podrobeného zkoušce shodnosti výroby v km

MCO2,j

jsou hmotnostní emise CO2 naměřené u vozidla podrobeného zkoušce shodnosti výroby v g/km

V případě, že je Dj nižší než minimální Di, Dj se minimálním Di nahradí.

1.11

Pro stanovení faktoru záběhu pro všechny použitelné normované emise se koeficienty CRI,c a Cconst,c vypočtou pomocí regresní analýzy metodou nejmenších čtverců na čtyři významné číslice u všech platných zkoušek před záběhem a po něm:

Formula

kde:

MC,i

je měřená hmotnostní složka normovaných emisí C

CRI,c

je sklon lineární regresní přímky v g/km2

Cconst,c

je konstantní hodnota lineární regresní přímky v g/km

Výrobce poskytne příslušnému orgánu statistické důkazy o tom, že úprava je dostatečně statisticky podložena a že by měla být zohledněna míra nejistoty založená na proměnnosti údajů, aby se zabránilo nadhodnocení účinku záběhu.

1.12

Faktor záběhu RIC(j) pro složku normovaných emisí C z vozidla j podrobeného zkoušce shodnosti výroby se určí podle této rovnice:

Formula

kde:

Dk

je průměrná vzdálenost platných zkoušek po záběhu v km

Dj

je nastavení systémového počitadla ujetých kilometrů vozidla podrobeného zkoušce shodnosti výroby v km

MC,j

jsou hmotnostní emise složky C naměřené u vozidla podrobeného zkoušce shodnosti výroby v g/km

V případě, že je Dj nižší než minimální Di, Dj se minimálním Di nahradí.

1.13

Pouze pro úroveň 1A:

Faktor záběhu RIEC(j) pro spotřebu elektrické energie se určí postupem uvedeným v bodech 1.9, 1.9.1 a 1.10 tohoto dodatku, kde se CO2 ve vzorcích nahradí hodnotou EC.

Pouze pro úroveň 1B:

Faktor záběhu RIFE(j) pro palivovou účinnost a RIEC(j) pro spotřebu elektrické energie se určí postupem uvedeným v bodech 1.9 (kromě bodu 1.9.1) a 1.10 tohoto dodatku, kde se CO2 ve vzorcích nahradí hodnotou FE, resp. EC.

2.   Pouze pro úroveň 1B

Před použitím odvozeného faktoru záběhu pro palivovou účinnost poskytne výrobce příslušnému orgánu tyto informace:

a)

důkazy o odvozeném faktoru záběhu včetně statistické významnosti, pokud jde o úpravu sklonu;

b)

vysvětlení validační metody, která se má použít po zahájení výroby, např. měřením faktoru záběhu u vybraného vozidla (vybraných vozidel) z výrobního závodu a následným vyhodnocením, zda je faktor záběhu přiměřený, či nikoli.


Dodatek 4

Shodnost výroby v případě zkoušky typu 4

1.   Při běžném zkoušení na konci výrobní linky může držitel schválení, jako alternativu k provedení zkoušky typu 4 podle popisu v příloze C3, prokázat splnění požadavků výběrem vozidel, která splňují požadavky v bodech 2 až 4 tohoto dodatku.

1.1

V případě vozidel s utěsněným systémem palivové nádrže lze na žádost výrobce a po dohodě s příslušným orgánem použít alternativní postupy v bodech 2 až 4 tohoto dodatku.

1.2

Pokud se výrobce rozhodne použít jakýkoli alternativní postup, zaznamenají se všechny podrobnosti o postupu zkoušky shodnosti do dokumentace ke schválení typu.

2.   Zkouška těsnosti

2.1

Odvzdušňovací otvory ze systému regulace emisí do atmosféry musí být utěsněny.

2.2

Na palivový systém se působí tlakem 3,70 kPa ± 0,10 kPa. Na žádost výrobce a se souhlasem příslušného orgánu lze rovněž použít alternativní tlak s přihlédnutím k použitému rozsahu tlaku v palivovém systému.

2.3

Než se odpojí palivový systém od zdroje tlaku, musí se tlak v systému ustálit.

2.4

Po odpojení palivového systému nesmí tlak klesnout o více než 0,50 kPa během pěti minut.

2.5

Na žádost výrobce a po dohodě s příslušným orgánem lze absenci úniku prokázat rovnocenným alternativním postupem.

3.   Zkouška odvzdušnění

3.1

Odvzdušňovací otvory ze systému regulace emisí do atmosféry musí být utěsněny.

3.2

Na palivový systém se působí tlakem 3,70 kPa ± 0,10 kPa. Na žádost výrobce a se souhlasem příslušného orgánu lze rovněž použít alternativní tlak s přihlédnutím k použitému rozsahu tlaku v palivovém systému.

3.3

Než se odpojí palivový systém od zdroje tlaku, musí se tlak v systému ustálit.

3.4

Odvzdušňovací otvory ze systému regulace emisí do atmosféry se opět uvedou do provozního stavu.

3.5

Tlak v palivovém systému musí během jedné minuty klesnout pod tlak nižší než 2,5 kPa nad okolním tlakem.

3.6

Na žádost výrobce a po dohodě s příslušným orgánem lze funkčnost odvzdušnění případně prokázat rovnocenným alternativním postupem.

4.   Zkouška proplachováním

4.1

Na proplachovací otvor se připojí přístroj schopný detekovat rychlost průtoku vzduchu 1,0 l/min a přes přepínací ventil se na proplachovací otvor připojí tlaková nádoba dostatečného rozměru, aby měla zanedbatelný vliv na systém vyplachování, nebo:

4.2

výrobce může použít průtokoměr podle svého výběru, pokud je přijatelný pro příslušný orgán.

4.3

Vozidlo se musí provozovat takovým způsobem, aby se zjistila každá konstrukční zvláštnost systému proplachování, která by mohla proces proplachování znesnadnit, a příslušné okolnosti se zaznamenají.

4.4

Zatímco motor pracuje v mezích uvedených v bodě 4.3 tohoto dodatku, určí se průtok vzduchu jednou z následujících metod:

4.4.1

Zapojí se zařízení uvedené v bodě 4.1 tohoto dodatku. Musí se zjistit pokles tlaku z atmosférického na úroveň udávající, že do systému regulace emisí způsobených vypařováním protekl během jedné minuty objem 1,0 l vzduchu; nebo

4.4.2

pokud je použito jiné zařízení k měření průtoku, musí být měřitelný průtok nejméně 1,0 l/min.

4.4.3

Na žádost výrobce a po dohodě s příslušným orgánem lze použít rovnocenný alternativní postup zkoušky proplachováním.


Dodatek 5

Zařízení na palubě vozidla k monitorování spotřeby paliva a/nebo elektrické energie

Použije se pouze pro úroveň 1A

1.   Úvod

Tento dodatek stanoví definice a požadavky, které se vztahují na zařízení na palubě vozidla k monitorování spotřeby paliva a/nebo elektrické energie.

2.   Definice

2.1

Palubním zařízením pro monitorování spotřeby paliva a/nebo energie“ („zařízení OBFCM“) se rozumí jakýkoli konstrukční prvek, softwarový a/nebo hardwarový, který snímá a používá parametry vozidla, motoru, paliva a/nebo elektrické energie ke stanovení a zpřístupnění alespoň informací uvedených v bodě 3 tohoto dodatku a uchovává hodnoty za dobu životnosti na palubě vozidla.

2.2

Hodnotou „za dobu životnosti“ u určité veličiny stanovenou a uloženou v čase t jsou hodnoty této veličiny naakumulované od dokončení výroby vozidla do času t.

2.3

Rychlostí vstřikování paliva do motoru“ se rozumí množství paliva vstřikovaného do motoru za jednotku času. Nezahrnuje palivo vstřikované přímo do zařízení k regulaci znečišťujících látek.

2.4

Rychlostí vstřikování paliva u vozidla“ se rozumí množství paliva vstřikovaného do motoru a přímo do zařízení k regulaci znečišťujících látek za jednotku času. Nezahrnuje palivo použité topením na palivo.

2.5

Celkovým množstvím spotřebovaného paliva (za dobu životnosti)“ se rozumí akumulace vypočítaného množství paliva vstříknutého do motoru a vypočítaného množství paliva vstříknutého přímo do zařízení k regulaci znečišťujících látek. Nezahrnuje palivo použité topením na palivo.

2.6

Celkovou ujetou vzdáleností (za dobu životnosti)“ se rozumí akumulace ujeté vzdálenosti za použití téhož zdroje údajů, jako používá počitadlo ujetých kilometrů vozidla.

2.7

Elektrickou energií z rozvodné sítě“ se u vozidel OVC-HEV rozumí elektrická energie proudící do baterie, když je vozidlo připojeno na vnější napájecí jednotku a motor je vypnutý. Nezahrnuje ztráty elektrické energie mezi vnějším zdrojem elektrické energie a baterií.

2.8

Režimem nabíjení-udržování“ se u vozidel OVC-HEV rozumí provozní stav vozidla, kdy stav nabití systému REESS může kolísat, ale kontrolní systém vozidla má průměrně udržovat aktuální stav nabití baterie.

2.9

Režimem nabíjení-vybíjení“ se u vozidel OVC-HEV rozumí stav provozu vozidla, kdy aktuální stav nabití systému REESS je vyšší než cílová hodnota stavu nabíjení baterie u režimu nabíjení-udržování, a i když může kolísat, kontrolní systém vozidla má snížit stav nabití baterie z vyšší hladiny na cílovou hodnotu stavu nabití baterie pro režim nabíjení-udržování.

2.10

Řidičem volitelným režimem zvýšení stavu nabití“ se u vozidel OVC-HEV rozumí provozní režim, ve kterém řidič zvolil provozní režim se záměrem zvýšit stav nabití systému REESS.

3.   Informace, které se stanoví, uchovají a zpřístupní

Zařízení OBFCM stanoví minimálně níže uvedené parametry a uchová hodnoty za dobu životnosti vozidla v palubním zařízení vozidla. Tyto parametry se vypočtou a odstupňují v souladu s normami uvedenými v bodě 6.5.3.2 písm. a) dodatku 1 k příloze C5.

Informace uvedené v bodech 3.1 a 3.2 se zpřístupní jako signály prostřednictvím sériového konektoru, na nějž se odkazuje v bodě 6.5.3.2 písm. c) dodatku 1 k příloze C5.

3.1

Pro všechna vozidla uvedená v bodě 5.11 tohoto předpisu, s výjimkou vozidel OVC-HEV:

a)

celkové množství spotřebovaného paliva (za dobu životnosti) (v litrech);

b)

celková ujetá vzdálenost (za dobu životnosti) (v kilometrech);

c)

rychlost vstřikování paliva do motoru (v gramech za sekundu);

d)

rychlost vstřikování paliva do motoru (v litrech za hodinu);

e)

rychlost vstřikování paliva u vozidla (v gramech za sekundu);

f)

rychlost vozidla (v kilometrech za hodinu).

3.2

Pro vozidla OVC-HEV:

a)

celkové množství spotřebovaného paliva (za dobu životnosti) (v litrech);

b)

celkové množství spotřebovaného paliva v režimu nabíjení-vybíjení (za dobu životnosti) (v litrech);

c)

celkové množství spotřebovaného paliva v řidičem volitelném režimu zvýšení stavu nabití (za dobu životnosti) (v litrech);

d)

celková ujetá vzdálenost (za dobu životnosti) (v kilometrech);

e)

celková vzdálenost ujetá v režimu nabíjení-vybíjení s vypnutým motorem (za dobu životnosti) (v kilometrech);

f)

celková vzdálenost ujetá v režimu nabíjení-vybíjení s běžícím motorem (za dobu životnosti) (v kilometrech);

g)

celková vzdálenost ujetá v řidičem volitelném režimu zvýšení stavu nabití (za dobu životnosti) (v kilometrech);

h)

rychlost vstřikování paliva do motoru (v gramech za sekundu);

i)

rychlost vstřikování paliva do motoru (v litrech za hodinu);

j)

rychlost vstřikování paliva u vozidla (v gramech za sekundu);

k)

rychlost vozidla (v kilometrech za hodinu);

l)

celkové množství elektrické energie z rozvodné sítě dodané do baterie (za dobu životnosti) (v kWh).

4.   Přesnost

4.1

S ohledem na informace uvedené v bodě 3 zajistí výrobce, aby zařízení OBFCM poskytovalo co nejpřesnější hodnoty, kterých lze dosáhnout měřicím a výpočetním systémem řídicí jednotky motoru.

4.2

Bez ohledu na bod 4.1 výrobce zajistí, aby byla přesnost vyšší než –0,05 a nižší než 0,05 a aby hodnota byla vypočtena na tři desetinná místa za použití tohoto vzorce:

Formula

kde:

Fuel_ConsumedWLTP (v litrech)

je množství spotřebovaného paliva stanovené v první zkoušce provedené v souladu s bodem 1.2 přílohy B6, vypočítané v souladu s bodem 6 přílohy B7 za použití výsledků emisí v průběhu celého cyklu před uplatněním korekcí (výstup kroku 2 v tabulce A7/1 přílohy B7), vynásobené skutečnou ujetou vzdáleností a vydělené 100.

Fuel_ConsumedOBFCM (v litrech)

je množství spotřebovaného paliva stanovené pro stejnou zkoušku za použití rozdílů parametru „Celkové množství spotřebovaného paliva (za dobu životnosti)“ poskytnuté zařízením OBFCM.

U vozidel OVC-HEV se použije zkouška typu 1 v režimu nabíjení-udržování.

4.2.1

Pokud nejsou splněny požadavky na přesnost uvedené v bodě 4.2, přepočítá se přesnost u následujících zkoušek typu 1 provedených v souladu s bodem 1.2 přílohy B6, v souladu se vzorci v bodě 4.2 za použití množství spotřebovaného paliva stanoveného a akumulovaného v průběhu všech provedených zkoušek. Požadavek na přesnost se považuje za splněný, jakmile je přesnost vyšší než – 0,05 a nižší než 0,05.

4.2.2

Pokud nejsou po následných zkouškách podle tohoto bodu splněny požadavky na přesnost uvedené v bodě 4.2.1, lze provést dodatečné zkoušky za účelem stanovení přesnosti, nicméně celkový počet zkoušek nesmí překročit tři zkoušky na vozidlo zkoušené bez použití interpolační metody (vozidlo H) a šest zkoušek u vozidla zkoušeného pomocí interpolační metody (tři zkoušky pro vozidlo H a tři zkoušky pro vozidlo L). Přesnost se u následných dodatečných zkoušek typu 1 přepočítá v souladu se vzorci v bodě 4.2 pomocí množství spotřebovaného paliva stanoveného a akumulovaného v průběhu všech provedených zkoušek. Požadavek se považuje za splněný, jakmile je přesnost vyšší než –0,05 a nižší než 0,05. Pokud byly zkoušky provedeny pouze za účelem stanovení přesnosti zařízení OBFCM, nebude se na výsledky dodatečných zkoušek brát ohled pro žádné jiné účely.

5.   Přístup k informacím dodávaným zařízením OBFCM

5.1

Zařízení OBFCM musí umožňovat standardizovaný a neomezený přístup k informacím uvedeným v bodě 3 a musí splňovat normy uvedené v bodě 6.5.3.1 písm. a) a bodě 6.5.3.2 písm. a) dodatku 1 k příloze C5.

5.2

Odchylně od podmínek vynulování (resetování) stanovených v normách uvedených v bodě 5.1 a bez ohledu na body 5.3 a 5.4, jakmile bylo vozidlo uvedeno do provozu, hodnoty z počitadel za dobu životnosti vozidla se zachovají.

5.3

Hodnoty z počitadel za dobu životnosti vozidla je možné vynulovat pouze u těch vozidel, u kterých typ paměti řídicí jednotky motoru není schopen zachovat údaje, když není napájen elektřinou. U těchto vozidel mohou být hodnoty vynulovány současně pouze v případě, že je baterie odpojená od vozidla. Povinnost zachovat hodnoty z počitadel za dobu životnosti vozidla se v tomto případě uplatní u nových schválení typu nejpozději od 1. ledna 2022 a u nových vozidel od 1. ledna 2023.

5.4

V případě chybné funkce, která má vliv na hodnoty počitadel za dobu životnosti vozidla, nebo výměny řídicí jednotky motoru mohou být počitadla vynulována současně, aby se zajistilo, že hodnoty zůstanou zcela synchronizované.

Dodatek 6

Požadavky na vozidla, která v systému následného zpracování výfukových plynů používají činidlo

1.   Tento dodatek stanoví požadavky na vozidla, která ke snížení emisí používají v systému následného zpracování výfukových plynů činidlo. Všemi odkazy v tomto dodatku na „nádrž s činidlem“ se rozumí i ostatní nádoby, ve kterých je činidlo uloženo.

1.1

Kapacita nádrže s činidlem musí být taková, aby nebylo třeba plnou nádrž s činidlem doplňovat během průměrného dojezdu pěti plných palivových nádrží za předpokladu, že nádrž s činidlem lze snadno doplnit (např. bez použití nástrojů a bez odstranění vnitřního vybavení; otevření vnitřní klapky, aby se získal přístup za účelem doplnění činidla, se nepovažuje za odstranění vnitřního vybavení). Pokud se nádrž s činidlem nepovažuje za snadno doplnitelnou, jak je popsáno výše, minimální kapacita nádrže s činidlem musí odpovídat nejméně průměrné dojezdové vzdálenosti 15 plných palivových nádrží. Avšak v případě možnosti uvedené v bodě 3.5, kde výrobce zvolí spuštění systému varování při vzdálenosti, která nesmí být kratší než 2,400 km, předtím, než se nádrž s činidlem vyprázdní, se výše uvedená omezení týkající se minimální kapacity nádrže s činidlem nepoužijí.

1.2

V kontextu tohoto dodatku se má za to, že termín „průměrná dojezdová vzdálenost“ je odvozen ze spotřeby paliva nebo činidla v průběhu zkoušky typu 1 pro dojezdovou vzdálenost palivové nádrže a dojezdovou vzdálenost nádrže s činidlem.

2.   Ukazatel stavu činidla

2.1

Vozidlo musí být vybaveno specifickým indikátorem na přístrojové desce, který řidiče upozorní, když jsou hladiny činidla nižší než prahové hodnoty uvedené v bodě 3.5.

3.   Systém varování řidiče

3.1

Vozidlo musí být vybaveno systémem vizuálního varování, který řidiče upozorní, když je zjištěna odchylka u dávkování činidla, např. když jsou emise příliš vysoké, hladina činidla příliš nízká, dávkování činidla přerušeno nebo kvalita činidla neodpovídá kvalitě stanovené výrobcem. Systém varování může rovněž zahrnovat akustický prvek.

3.2

Signály systému varování musí nabývat na intenzitě s tím, jak se obsah činidla v nádrži blíží nule. Musí vyvrcholit varováním řidiče, které nelze snadno zrušit nebo ignorovat. Nesmí být možné systém vypnout, dokud nedojde k doplnění činidla.

3.3

Vizuální varování zobrazí zprávu upozorňující na nízkou hladinu činidla. Varování nesmí být stejné jako varování používané pro účely palubní diagnostiky nebo jiné údržby motoru. Varování musí být dostatečně zřetelné, aby řidič pochopil, že hladina činidla je nízká (např. „hladina močoviny je nízká“, „hladina AdBlue je nízká“ nebo „hladina činidla je nízká“).

3.4

Varovný systém nemusí být zpočátku aktivovaný nepřetržitě, ale varování se musí stupňovat, aby dosáhlo nepřetržitosti ve chvíli, kdy se hladina činidla blíží k bodu, v němž je aktivován systém upozornění řidiče popsaný v bodě 8. Zobrazí se jasné varovné upozornění (např. „doplňte močovinu“, „doplňte AdBlue“ nebo „doplňte činidlo“). Systém nepřetržitého varování může být dočasně přerušen jinými varovnými signály, které poskytují důležitá upozornění týkající se bezpečnosti.

3.5

Systém varování se musí spustit s časovým předstihem rovnajícím se přibližně 2,400 ujetým km předtím, než se nádrž s činidlem zcela vyprázdní, nebo dle volby výrobce nejpozději ve chvíli, kdy hladina činidla v nádrži dosáhne jedné z těchto hladin:

a)

předpokládaná dostatečná hladina pro jízdu na vzdálenost 150 % průměrného dojezdu s plnou nádrží paliva, nebo

b)

10 % kapacity nádrže s činidlem,

podle toho, co nastane dřív.

4.   Identifikace nesprávného činidla

4.1

Vozidlo musí obsahovat prostředky k určení toho, zda se ve vozidle nachází činidlo odpovídající vlastnostem činidla deklarovaným výrobcem a zaznamenaným v příloze A1.

4.2

Neodpovídá-li činidlo v nádrži minimálním požadavkům deklarovaným výrobcem, aktivuje se systém varování řidiče uvedený v bodě 3 a zobrazí se zpráva s odpovídajícím varováním (např. „zjištěna nesprávná močovina“, „zjištěno nesprávné AdBlue“ nebo „zjištěno nesprávné činidlo“). Nedojde-li do ujetí 50 km od aktivace systému varování k úpravě kvality činidla, použijí se požadavky na upozornění řidiče stanovené v bodě 8.

5.   Monitorování spotřeby činidla

5.1

Vozidlo musí obsahovat prostředky k určení spotřeby činidla a zajištění přístupu k údajům o spotřebě mimo vozidlo.

5.2

Údaje o průměrné spotřebě činidla a průměrné spotřebě činidla požadované systémem motoru musí být k dispozici přes sériové rozhraní normalizovaného diagnostického konektoru. K dispozici musí být údaje za celých předcházejících 2,400 km provozu vozidla.

5.3

K monitorování spotřeby činidla se u vozidla sledují alespoň tyto parametry:

a)

hladina činidla v nádrži vozidla; a

b)

průtok činidla nebo vstřikování činidla z hlediska technických možností co možná nejblíže místu vstřiku do systému následného zpracování výfukových plynů.

5.4

Rozdíl větší než 50 % mezi průměrnou spotřebou činidla a průměrnou spotřebou požadovanou systémem motoru po dobu 30 minut provozu vozidla vede k aktivaci systému varování řidiče podle bodu 3, kdy dojde ke zobrazení zprávy s odpovídajícím varováním (např. „chybná funkce dávkování močoviny“, „chybná funkce dávkování AdBlue“ nebo „chybná funkce dávkování činidla“). Nedojde-li do ujetí 50 km od aktivace systému varování k úpravě kvality činidla, použijí se požadavky na upozornění řidiče stanovené v bodě 8.

5.5

V případě přerušení dávkování činidla se aktivuje systém varování řidiče podle bodu 3, který zobrazí zprávu s odpovídajícím varováním. Pokud je přerušení dávkování činidla iniciováno systémem motoru, protože provozní podmínky vozidla jsou takové, že na základě úrovně emisí takového vozidla není dávkování činidla nutné, lze od aktivace systému varování řidiče, jak je popsán v bodě 3, upustit za předpokladu, že výrobce jasně informoval schvalovací orgán, za jakých okolností jsou takové provozní podmínky splněny. Nedojde-li do ujetí 50 km od aktivace systému varování k úpravě dávkování činidla, použijí se požadavky na upozornění řidiče stanovené v bodě 8.

6.   Monitorování emisí NOx

6.1

Alternativně k požadavkům na monitorování stanoveným v bodech 4 a 5 mohou výrobci použít přímo čidla výfukového plynu ke zjištění nadměrné hladiny NOx ve výfukových plynech.

6.2

Výrobce prokáže, že použití čidel uvedených v bodě 6.1 a jakýchkoli jiných čidel ve vozidle vede k aktivaci systému varování řidiče, jak je popsán v bodě 3, zobrazení zprávy s odpovídajícím varováním (např. „příliš vysoké emise – zkontrolujte močovinu“, „příliš vysoké emise – zkontrolujte AdBlue“, „příliš vysoké emise – zkontrolujte činidlo“) a spuštění systému upozornění řidiče, jak je uvedeno v bodě 8.3, dojde-li k situacím uvedeným v bodech 4.2, 5.4 nebo 5.5.

Pro účely tohoto bodu se předpokládá, že tyto situace nastanou, pokud jsou překročeny příslušné prahové hodnoty OBD pro NOx uvedené v tabulce 4 v bodě 6.8.2.

Emise NOx během zkoušky, která má prokázat dodržení těchto požadavků, nesmí mezní hodnoty OBD přesahovat o více než 20 %.

7.   Uchovávání informací o poruchách

7.1

Odkazuje-li se na tento bod, uchová se nesmazatelný ukazatel parametrů (PID) uvádějící důvod aktivace systému upozornění a vzdálenost, kterou od aktivace systému upozornění vozidlo ujelo. Vozidlo uchová záznam PID po dobu nejméně 800 dní, kdy je vozidlo v provozu, nebo 30,000 najetých km. PID musí být dány k dispozici prostřednictvím sériového portu standardního diagnostického konektoru na žádost univerzálního čtecího zařízení podle ustanovení bodu 6.5.3.1 dodatku 1 k příloze C5. Informace uložené v PID musí být přiřazeny určité době v rámci kumulovaného provozu vozidla, během níž k aktivaci systému došlo, s přesností nejméně 300 dní nebo 10,000 km.

7.2

Chybné funkce systému dávkování činidla připsané technickým závadám (např. mechanické nebo elektrické chyby) rovněž podléhají požadavkům na palubní diagnostické systémy v bodě 6.8 tohoto předpisu a příloze C5.

8.   Systém upozornění řidiče

8.1

Vozidlo musí být vybaveno systémem upozornění řidiče, který zajistí, že při provozu vozidla je vždy funkční systém regulace emisí. Systém upozornění řidiče musí být navržen tak, aby zajistil, že vozidlo nelze udržovat v provozu, je-li nádrž s činidlem prázdná.

8.1.1

Požadavek na systém upozornění řidiče se nevztahuje na vozidla konstruovaná a vyrobená pro účely záchranných služeb, ozbrojených složek, civilní ochrany, hasičského sboru a sil odpovědných za udržování veřejného pořádku. Trvalou deaktivaci systému upozornění řidiče smí provést pouze výrobce vozidla.

8.2

Systém upozornění řidiče se aktivuje nejpozději ve chvíli, kdy hladina činidla v nádrži dosáhne jedné z těchto úrovní:

a)

v případě, že se systém varování spustil nejméně 2,400 km před předpokládaným vyprázdněním nádrže s činidlem, předpokládaná dostatečná úroveň pro ujetí průměrného dojezdu vozidla s plnou nádrží paliva;

b)

v případě, že se systém varování spustil u úrovně popsané v bodě 3.5 písm. a), předpokládaná dostatečná úroveň pro ujetí 75 % průměrného dojezdu vozidla s plnou nádrží paliva,

c)

v případě, že se systém varování spustil u úrovně popsané v bodě 3.5 písm. b), 5 % kapacity nádrže s činidlem;

d)

v případě, že se systém varování spustil před dosažením úrovní popsaných v bodě 3.5 písm. a) a b), ale při úrovni nižší než 2,400 km před tím, než se nádrž s činidlem zcela vyprázdní, podle toho, které úrovně popsané v písmenech b) nebo c) tohoto bodu je dosaženo dřív.

Pokud se použije alternativa popsaná v bodě 6.1, systém se spustí, když nastanou poruchy popsané v bodech 4 nebo 5 nebo hladiny NOx popsané v bodě 6.2.

Je-li zjištěno, že je nádrž s činidlem prázdná a že došlo k poruchám uvedeným v bodech 4, 5 nebo 6, platí požadavky na uchovávání informací o poruchách podle bodu 7.

8.3

Výrobce vybere, jaký druh systému upozornění řidiče se nainstaluje. Jednotlivé varianty systému jsou popsány v bodech 8.3.1, 8.3.2, 8.3.3 a 8.3.4.

8.3.1

Metoda „žádný opětovný start motoru po odpočítávání“ umožňuje odpočítávání opětovných startů nebo vzdálenosti zbývající po aktivaci systému upozornění řidiče. Starty motoru iniciované systémem řízení vozidla, jako jsou systémy start-stop, se do tohoto odpočítávání nezahrnují.

8.3.1.1

V případě, že se systém varování spustil nejméně 2,400 km před předpokládaným vyprázdněním nádrže s činidlem nebo nastaly poruchy popsané v bodech 4 nebo 5 nebo hladiny NOx popsané v bodě 6.2, musí se zabránit opětovným startům motoru neprodleně poté, co vozidlo ujede vzdálenost, která se považuje za dostatečnou k ujetí průměrného dojezdu vozidla s plnou nádrží paliva od aktivace systému upozornění řidiče.

8.3.1.2

V případě, že se systém upozornění řidiče spustil při hladině popsané v bodě 8.2 písm. b), musí se zabránit opětovným startům motoru neprodleně poté, co vozidlo ujede vzdálenost, která se považuje za dostatečnou k ujetí 75 % průměrného dojezdu vozidla s plnou nádrží paliva od aktivace systému upozornění řidiče.

8.3.1.3

V případě, že se systém upozornění řidiče spustil při hladině popsané v bodě 8.2 písm. c), musí se zabránit opětovným startům motoru neprodleně poté, co vozidlo ujede vzdálenost, která se považuje za dostatečnou k ujetí průměrného dojezdu vozidla s 5 % kapacity nádrže s činidlem od aktivace systému upozornění řidiče.

8.3.1.4

Kromě toho se musí zabránit opětovným startům motoru neprodleně poté, co se vyprázdní nádrž s činidlem, pokud by taková situace nastala dříve než situace uvedené v bodech 8.3.1.1, 8.3.1.2 nebo 8.3.1.3.

8.3.2

Systém „žádný start po doplnění paliva“ vede k tomu, že vozidlo nemůže startovat po doplnění paliva, byl-li aktivován systém upozornění.

8.3.3

Metoda „uzamknutí palivového systému“ zabraňuje doplňování paliva do vozidla uzamknutím systému na plnění paliva po aktivaci systému upozornění. Systém uzamknutí palivového systému musí být odolný vůči neoprávněným zásahům.

8.3.4

Tento bod a podbody platí pouze pro úroveň 1A.

Metoda „omezení výkonu“ po aktivaci systému upozornění omezuje rychlost vozidla. Stupeň omezení rychlosti musí být postřehnutelný řidičem a musí výrazně snížit maximální rychlost vozidla. K takovému omezení musí dojít postupně nebo po spuštění motoru. Krátce předtím, než se zabrání opětovným startům motoru, nesmí rychlost vozidla překročit 50 km/h.

8.3.4.1

V případě, že se systém varování spustil nejméně 2,400 km před předpokládaným vyprázdněním nádrže s činidlem, nebo nastaly poruchy popsané v bodech 4 nebo 5 nebo hladiny NOx popsané v bodě 6.2, musí se zabránit opětovným startům motoru neprodleně poté, co vozidlo ujede vzdálenost, která se považuje za dostatečnou k ujetí průměrného dojezdu vozidla s plnou nádrží paliva od aktivace systému upozornění řidiče.

8.3.4.2

V případě, že se systém upozornění řidiče spustil při hladině popsané v bodě 8.2 písm. b), musí se zabránit opětovným startům motoru neprodleně poté, co vozidlo ujede vzdálenost, která se považuje za dostatečnou k ujetí 75 % průměrného dojezdu vozidla s plnou nádrží paliva od aktivace systému upozornění řidiče.

8.3.4.3

V případě, že se systém upozornění řidiče spustil při hladině popsané v bodě 8.2 písm. c), musí se zabránit opětovným startům motoru neprodleně poté, co vozidlo ujede vzdálenost, která se považuje za dostatečnou k ujetí průměrného dojezdu vozidla s 5 % kapacity nádrže s činidlem od aktivace systému upozornění řidiče.

8.3.4.4

Kromě toho se musí zabránit opětovným startům motoru neprodleně poté, co se vyprázdní nádrž s činidlem, pokud by taková situace nastala dříve než situace uvedené v bodech 8.3.4.1, 8.3.4.2 nebo 8.3.4.3.

8.4

Jakmile systém upozornění řidiče zabránil opětovným nastartováním motoru, smí dojít k deaktivaci systému upozornění pouze tehdy, došlo-li k odstranění poruch uvedených v bodech 4, 5 a 6 nebo pokud množství činidla přidané do vozidla splňuje alespoň jedno z těchto kritérií:

a)

předpokládaný dostatek pro jízdu na vzdálenost 150 % průměrného dojezdu s plnou nádrží paliva nebo

b)

alespoň 10 % kapacity nádrže s činidlem.

Poté, co byla provedena oprava za účelem odstranění poruchy, kvůli které byl podle bodu 7.2 spuštěn palubní diagnostický systém, je možné systém upozornění znovu inicializovat přes sériový port palubního diagnostického systému (např. univerzálním čtecím zařízením), aby se umožnilo opětovné nastartování vozidla za účelem autodiagnostiky. Vozidlo musí najet maximálně 50 km, aby se potvrdila úspěšnost opravy. Systém upozornění musí být znovu plně aktivován, jestliže chyba i po tomto potvrzení přetrvává.

8.5

Systém varování řidiče uvedený v bodě 3 zobrazí zprávu, která jasně informuje o:

a)

počtu zbývajících opětovných nastartování a/nebo o počtu zbývajících kilometrů a

b)

podmínkách, za nichž lze vozidlo opětovně nastartovat.

8.6

Schvalovacímu orgánu se při schvalování poskytnou podrobné písemné informace plně popisující funkční provozní vlastnosti systému upozornění řidiče.

8.7

Při podávání žádosti o schválení typu podle tohoto předpisu musí výrobce demonstrovat činnost systému varování řidiče a systému upozornění řidiče.

9.   Požadavky na informace

9.1

Výrobce poskytne všem majitelům nových vozidel jasné písemné informace o systému následného zpracování výfukových plynů, který využívá činidlo. V těchto informacích musí být uvedeno, že pokud systém následného zpracování výfukových plynů nefunguje správně, je řidič o problému informován systémem varování řidiče a systém upozornění řidiče následně zajistí, že vozidlo nebude možné nastartovat.

9.2

V pokynech musí být uvedeny požadavky na řádné používání a údržbu vozidel, případně i co se týče správného používání spotřebních činidel.

9.3

V pokynech musí být uvedeno, zda má řidič vozidla doplňovat spotřební činidla vozidla mezi běžnými intervaly údržby. Musí v nich být uvedeno, jak má řidič vozidla nádrž s činidlem doplňovat. Rovněž musí být uvedena pravděpodobná rychlost spotřeby činidla pro uvedený typ vozidla, a jak často by mělo být činidlo doplňováno.

9.4

V pokynech se musí uvádět, že používání a doplňování potřebného činidla se správnými specifikacemi je povinné, má-li vozidlo odpovídat svému prohlášení o shodě.

9.5

V pokynech se musí uvádět, že používání vozidla, které nespotřebovává žádné činidlo, jestliže je to potřebné ke snížení emisí, může být trestným činem.

9.6

Pokyny musí vysvětlit, jak fungují systémy varování a upozornění řidiče. Kromě toho musí upozornit na důsledky ignorování systému varování a nedoplnění činidla.

10.   Provozní podmínky systému následného zpracování

Výrobci zajistí, aby si systém následného zpracování výfukových plynů, který používá činidlo, zachoval funkci regulace emisí za všech podmínek okolí, zejména při nízkých teplotách okolí. To zahrnuje i přijetí opatření, jež mají zabránit tomu, aby činidlo zcela zmrzlo během doby parkování vozidla v délce až sedmi dnů při 258 K (–15 °C) a naplnění nádrže s činidlem z 50 %. V případě zamrznutí činidla výrobce zajistí, aby činidlo bylo zkapalněno a připraveno k použití do 20 minut od nastartování vozidla při teplotě 258 K (–15 °C) naměřené uvnitř nádrže s činidlem.


PŘÍLOHY ČÁST A

Požadavky na schválení typu a dokumentace uvedené v přílohách části A jsou společné pro sérii změn, která zahrnuje úrovně 1A/1B, a sérii změn, která zahrnuje úroveň 2 tohoto předpisu. To znamená, že některé prvky nemusí být požadovány nebo nemusí být požadovány dvakrát pro požadovanou úroveň schválení. V takovém případě může být prvek vynechán, případně opakován.


PŘÍLOHA A1

Charakteristika motoru a vozidla a informace o průběhu zkoušek („informační dokument“)

Následující informace musí být v příslušných případech předloženy spolu se soupisem obsahu v trojím vyhotovení.

Pokud jsou součástí dokumentace výkresy, předkládají se ve vhodném měřítku a dostatečně podrobné; předkládají se na formátu A4 nebo složené na formát A4. Předkládají-li se fotografie, musí být dostatečně podrobné.

Mají-li systémy, konstrukční části nebo samostatné technické celky elektronické řízení, musí být dodány informace o jejich vlastnostech.

Požadovaná úroveň schválení (1A, 1B): …

0

OBECNĚ

0.1

Značka (obchodní název výrobce): …

0.2

Typ: …

0.2.1

Komerční název (názvy) (je-li/jsou-li k dispozici): …

0.2.3

Identifikátory rodiny (v příslušných případech):

0.2.3.1

Interpolační rodina: …

0.2.3.2

Rodina (rodiny) ATCT: …

0.2.3.4

Rodina podle jízdního zatížení

0.2.3.4.1

Rodina podle jízdního zatížení VH: …

0.2.3.4.2

Rodina podle jízdního zatížení VL: …

0.2.3.4.3

Rodiny podle jízdního zatížení použitelné u interpolační rodiny: …

0.2.3.5

Rodina (rodiny) podle matice jízdního zatížení: …

0.2.3.6

Rodina (rodiny) podle periodické regenerace: …

0.2.3.7

Rodina (rodiny) podle zkoušky emisí způsobených vypařováním: …

0.2.3.8

Rodina (rodiny) podle OBD: …

0.2.3.9

Rodina (rodiny) podle životnosti: …

0.2.3.10

Rodina (rodiny) podle ER: …

0.2.3.11

Rodina (rodiny) vozidel na plyn: …

0.2.3.12

(Vyhrazeno)

0.2.3.13

Rodina podle korekčního faktoru KCO2: …

0.2.4

Jiná rodina (jiné rodiny): …

0.4

Kategorie vozidla (c): …

0.8

Název (názvy) a adresa (adresy) montážního závodu (montážních závodů): …

0.9

Jméno a adresa případného zástupce výrobce: …

1.

OBECNÉ KONSTRUKČNÍ VLASTNOSTI

1.1

Fotografie a/nebo výkresy představitele typu vozidla / konstrukční části / samostatného technického celku (1):

1.3.3

Hnací nápravy (počet, umístění, propojení): …

2.

HMOTNOSTI A ROZMĚRY (f) (g) (7)

(v kg a mm) (případně uveďte odkaz na výkres)

2.6

Hmotnost vozidla v provozním stavu (h)

a)

maximální a minimální hodnota pro každou variantu: …

2.6.3

Rotační hmotnost: 3 % součtu hmotnosti v provozním stavu a 25 kg, nebo příslušná hodnota, na nápravu (v kg): …

2.8

Maximální technicky přípustná hmotnost naloženého vozidla uvedená výrobcem (i) (3): …

3.

MĚNIČ HNACÍ ENERGIE (k)

3.1

Výrobce měniče (měničů) hnací energie: …

3.1.1

Kód výrobce (jak je vyznačen na měniči hnací energie, nebo jiný způsob identifikace): …

3.2

Spalovací motor (Internal combustion engine)

3.2.1.1

Pracovní princip: zážehový/vznětový/dvoupalivový (1)

Cyklus: čtyřtakt/dvoutakt/rotační (1)

3.2.1.2

Počet a uspořádání válců: …

3.2.1.2.1

Vrtání (l): … mm

3.2.1.2.2

Zdvih (l): … mm

3.2.1.2.3

Pořadí zapalování: …

3.2.1.3

Objem motoru (m): … cm3

3.2.1.4

Objemový kompresní poměr (2): …

3.2.1.5

Výkresy spalovací komory, hlavy pístu a u zážehových motorů pístních kroužků: …

3.2.1.6

Normální volnoběžné otáčky motoru (2): … min–1

3.2.1.6.1

Zvýšené volnoběžné otáčky motoru (2): … min–1

3.2.1.8

Jmenovitý výkon motoru (n): … kW při … min–1 (hodnota udaná výrobcem)

3.2.1.9

Maximální přípustné otáčky motoru podle výrobce: … min–1

3.2.1.10

Maximální netto točivý moment (n): … Nm při … min–1 (hodnota udaná výrobcem)

3.2.2

Palivo

3.2.2.1

Motorová nafta / benzin / LPG / NG nebo biomethan / ethanol (E 85) / bionafta / vodík (1),

3.2.2.1.1

OČVM, bezolovnatý benzin: …

3.2.2.4

Typ vozidla podle paliva: jednopalivové, dvoupalivové (bi-fuel), flex fuel (1)

3.2.2.5

Maximální přípustný obsah biopaliva v palivu (hodnota uváděná výrobcem): … % obj.

3.2.4

Dodávka paliva

3.2.4.1

Karburátorem (karburátory): ano/ne (1)

3.2.4.2

Vstřikem paliva (pouze u vznětových nebo dvoupalivových (dual fuel) motorů): ano/ne (1)

3.2.4.2.1

Popis systému (common rail / sdružené vstřikovací jednotky / rozdělovací čerpadlo atd.): …

3.2.4.2.2

Pracovní princip: přímé vstřikování / předkomůrka / vířivá komůrka (1)

3.2.4.2.3

Vstřikovací/dopravní čerpadlo

3.2.4.2.3.1

Značka (značky): …

3.2.4.2.3.2

Typ(y): …

3.2.4.2.3.3

Maximální dodávka paliva (1) (2): … mm3/zdvih nebo cyklus při otáčkách motoru: … min–1 nebo alternativně charakteristický diagram: … (Je-li použita regulace plnicího tlaku, uveďte charakteristickou dodávku paliva a plnicí tlak vůči otáčkám motoru.)

3.2.4.2.4

Regulace omezování otáček motoru

3.2.4.2.4.2.1

Otáčky, při kterých začíná regulátor při zatížení omezovat: … min–1

3.2.4.2.4.2.2

Maximální otáčky při nulovém zatížení: … min–1

3.2.4.2.6

Vstřikovač (vstřikovače)

3.2.4.2.6.1

Značka (značky): …

3.2.4.2.6.2

Typ(y): …

3.2.4.2.8

Pomocný startovací prostředek

3.2.4.2.8.1

Značka (značky): …

3.2.4.2.8.2

Typ(y): …

3.2.4.2.8.3

Popis systému: …

3.2.4.2.9

Elektronicky řízené vstřikování: ano/ne (1)

3.2.4.2.9.1

Značka (značky): …

3.2.4.2.9.2

Typ(y):

3.2.4.2.9.3

Popis systému: …

3.2.4.2.9.3.1

Značka a typ řídicí jednotky (ECU): …

3.2.4.2.9.3.1.1

Verze softwaru ECU: …

3.2.4.2.9.3.2

Značka a typ regulátoru paliva: …

3.2.4.2.9.3.3

Značka a typ čidla průtoku vzduchu: …

3.2.4.2.9.3.4

Značka a typ rozdělovače paliva: …

3.2.4.2.9.3.5

Značka a typ komory škrticí klapky: …

3.2.4.2.9.3.6

Značka a typ nebo princip činnosti čidla teploty vody: …

3.2.4.2.9.3.7

Značka a typ nebo princip činnosti čidla teploty vzduchu: …

3.2.4.2.9.3.8

Značka a typ nebo princip činnosti čidla tlaku vzduchu: …

3.2.4.3

Vstřikem paliva (pouze u zážehových motorů): ano/ne (1)

3.2.4.3.1

Pracovní princip: jednoduché/ vícebodové / přímé vstřikování / jiné (upřesněte) (1): …

3.2.4.3.2

Značka (značky): …

3.2.4.3.3

Typ(y): …

3.2.4.3.4

Popis systému (v případě jiného přívodu paliva, než je plynulé vstřikování, uveďte odpovídající podrobnosti): …

3.2.4.3.4.1

Značka a typ řídicí jednotky (ECU): …

3.2.4.3.4.1.1

Verze softwaru ECU: …

3.2.4.3.4.3

Značka a typ nebo princip činnosti čidla průtoku vzduchu: …

3.2.4.3.4.8

Značka a typ komory škrticí klapky: …

3.2.4.3.4.9

Značka a typ nebo princip činnosti čidla teploty vody: …

3.2.4.3.4.10

Značka a typ nebo princip činnosti čidla teploty vzduchu: …

3.2.4.3.4.11

Značka a typ nebo princip činnosti čidla tlaku vzduchu: …

3.2.4.3.5

Vstřikovače

3.2.4.3.5.1

Značka: …

3.2.4.3.5.2

Typ: …

3.2.4.3.7

Systém pro studený start

3.2.4.3.7.1

Princip(y) činnosti: …

3.2.4.3.7.2

Pracovní omezení / seřízení (1) (2): …

3.2.4.4

Podávací palivové čerpadlo

3.2.4.4.1

Tlak (2): … kPa nebo charakteristický diagram (2): …

3.2.4.4.2

Značka (značky): …

3.2.4.4.3

Typ(y): …

3.2.5

Elektrický systém

3.2.5.1

Jmenovité napětí: … V, na kostře kladný/záporný pól (1)

3.2.5.2

Generátor

3.2.5.2.1

Typ: …

3.2.5.2.2

Jmenovitý výkon: … VA

3.2.6

Systém zapalování (jen zážehové motory)

3.2.6.1

Značka (značky): …

3.2.6.2

Typ(y): …

3.2.6.3

Pracovní princip: …

3.2.6.6

Zapalovací svíčky

3.2.6.6.1

Značka: …

3.2.6.6.2

Typ: …

3.2.6.6.3

Nastavení mezery: … mm

3.2.6.7

Zapalovací cívka (cívky)

3.2.6.7.1

Značka: …

3.2.6.7.2

Typ: …

3.2.7

Chladicí systém: kapalinou/vzduchem (1)

3.2.7.1

Jmenovité seřízení řídícího mechanismu teploty motoru: …

3.2.7.2

Kapalina

3.2.7.2.1

Druh kapaliny: …

3.2.7.2.2

Oběhové čerpadlo (čerpadla): ano/ne (1)

3.2.7.2.3

Charakteristika: … nebo

3.2.7.2.3.1

Značka (značky): …

3.2.7.2.3.2

Typ(y): …

3.2.7.2.4

Převodový poměr (poměry) pohonu: …

3.2.7.2.5

Popis ventilátoru a mechanismu jeho pohonu: …

3.2.7.3

Vzduch

3.2.7.3.1

Ventilátor: ano/ne (1)

3.2.7.3.2

Charakteristika: … nebo

3.2.7.3.2.1

Značka (značky): …

3.2.7.3.2.2

Typ(y): …

3.2.7.3.3

Převodový poměr (poměry) pohonu: …

3.2.8

Systém sání

3.2.8.1

Přeplňování: ano/ne (1)

3.2.8.1.1

Značka (značky): …

3.2.8.1.2

Typ(y): …

3.2.8.1.3

Popis systému (např. maximální plnicí tlak: … kPa; popřípadě odpouštěcí zařízení): …

3.2.8.2

Mezichladič: ano/ne (1)

3.2.8.2.1

Typ: vzduch-vzduch / vzduch-voda (1)

3.2.8.3

Podtlak v sání při jmenovitých otáčkách motoru a při 100% zatížení (pouze u vznětových motorů)

3.2.8.4

Popis a výkresy sacího potrubí a jeho příslušenství (vstupní komora, ohřívací zařízení, přídavné přívody vzduchu atd.): …

3.2.8.4.1

Popis sacího potrubí motoru (přiložte výkresy a/nebo fotografie): …

3.2.8.4.2

Vzduchový filtr, výkresy: … nebo

3.2.8.4.2.1

Značka (značky): …

3.2.8.4.2.2

Typ(y): …

3.2.8.4.3

Tlumič sání, výkresy: … nebo

3.2.8.4.3.1

Značka (značky): …

3.2.8.4.3.2

Typ(y): …

3.2.9

Výfukový systém

3.2.9.1

Popis a/nebo výkres výfukového potrubí motoru: …

3.2.9.2

Popis a/nebo výkres výfukového systému: …

3.2.9.3

Maximální přípustný protitlak výfukových plynů při jmenovitých otáčkách motoru a při 100% zatížení (pouze u vznětových motorů): … kPa

3.2.10

Minimální průřezy vstupních a výstupních průchodů: …

3.2.11

Časování ventilů nebo obdobné údaje

3.2.11.1

Maximální zdvih ventilů, úhly otevření a zavření nebo časování alternativních rozdělovacích systémů ve vztahu k úvratím. Maximální a minimální hodnoty časování u systémů s proměnným časováním: …

3.2.11.2

Referenční a/nebo seřizovací rozsahy nastavení (1): …

3.2.12

Opatření proti znečišťování ovzduší

3.2.12.1

Zařízení pro recyklaci plynů z klikové skříně (popis a výkresy): …

3.2.12.2

Zařízení k regulaci znečišťujících látek (pokud nejsou uvedena pod jinými položkami)

3.2.12.2.1

Katalyzátor

3.2.12.2.1.1

Počet katalyzátorů a jejich částí (níže požadované informace uveďte pro každou samostatnou jednotku): …

3.2.12.2.1.2

Rozměry, tvar a objem katalyzátoru (katalyzátorů): …

3.2.12.2.1.3

Druh katalytické činnosti: …

3.2.12.2.1.4

Celková náplň drahých kovů: …

3.2.12.2.1.5

Poměrná koncentrace: …

3.2.12.2.1.6

Nosič (struktura a materiál): …

3.2.12.2.1.7

Hustota komůrek: …

3.2.12.2.1.8

Druh pouzdra katalyzátoru (katalyzátorů): …

3.2.12.2.1.9

Umístění katalyzátoru/katalyzátorů (místo a vztažná vzdálenost ve výfukovém potrubí): …

3.2.12.2.1.10

Tepelný kryt: ano/ne (1)

3.2.12.2.1.11

Běžné rozmezí provozní teploty: … °C

3.2.12.2.1.12

Značka katalyzátoru: …

3.2.12.2.1.13

Identifikační číslo dílu: …

3.2.12.2.2

Čidla

3.2.12.2.2.1

Kyslíkové a/nebo lambda-sondy: ano/ne (1)

3.2.12.2.2.1.1

Značka: …

3.2.12.2.2.1.2

Umístění: …

3.2.12.2.2.1.3

Regulační rozsah: …

3.2.12.2.2.1.4

Typ nebo princip činnosti: …

3.2.12.2.2.1.5

Identifikační číslo dílu: …

3.2.12.2.2.2

Sonda NOx: ano/ne (1)

3.2.12.2.2.2.1

Značka: …

3.2.12.2.2.2.2

Typ: …

3.2.12.2.2.2.3

Umístění

3.2.12.2.2.3

Snímač pevných částic: ano/ne (1)

3.2.12.2.2.3.1

Značka: …

3.2.12.2.2.3.2

Typ: …

3.2.12.2.2.3.3

Umístění: …

3.2.12.2.3

vstřikování vzduchu: ano/ne (1)

3.2.12.2.3.1

Druh (pulsující vzduch, vzduchové čerpadlo atd.): …

3.2.12.2.4

Recirkulace výfukových plynů (EGR): ano/ne (1)

3.2.12.2.4.1

Vlastnosti (značka, typ, průtok, vysoký tlak / nízký tlak / kombinovaný tlak atd.): …

3.2.12.2.4.2

Vodou chlazený systém (je třeba uvést pro každý systém EGR, např. nízký tlak / vysoký tlak / kombinovaný tlak): ano/ne (1)

3.2.12.2.5

Systém pro regulaci emisí způsobených vypařováním (pouze u benzinových motorů a motorů na ethanol): ano/ne (1)

3.2.12.2.5.1

Podrobný popis zařízení: …

3.2.12.2.5.2

Výkres systému pro regulaci emisí způsobených vypařováním: …

3.2.12.2.5.3

Výkres nádobky s aktivním uhlím: …

3.2.12.2.5.4

Hmotnost dřevěného uhlí: … g

3.2.12.2.5.5

Nákres palivové nádrže (pouze u benzinových motorů a motorů na ethanol): …

3.2.12.2.5.5.1

Kapacita, materiál a konstrukce systému palivové nádrže: …

3.2.12.2.5.5.2

Popis materiálu odvětrávací hadice, materiálu palivového vedení a propojovací techniky palivového systému: …

3.2.12.2.5.5.3

Utěsněný systém nádrže: ano/ne

3.2.12.2.5.5.4

Popis seřízení přetlakového ventilu palivové nádrže (nasávání a vypouštění vzduchu): …

3.2.12.2.5.5.5

Popis systému pro regulaci odvádění emisí: …

3.2.12.2.5.6

Popis a nákres tepelného krytu mezi nádrží a výfukovým systémem: …

3.2.12.2.5.7

Koeficient propustnosti: …

3.2.12.2.6

Filtr pevných částic: ano/ne (1)

3.2.12.2.6.1

Rozměry, tvar a objem filtru pevných částic: …

3.2.12.2.6.2

Konstrukce filtru pevných částic: …

3.2.12.2.6.3

Umístění (vztažná vzdálenost ve výfukovém potrubí): …

3.2.12.2.6.4

Značka filtru pevných částic: …

3.2.12.2.6.5

Identifikační číslo dílu: …

3.2.12.2.7

Palubní diagnostický systém (OBD): ano/ne (1)

3.2.12.2.7.1

Písemný popis a/nebo nákres MI: …

3.2.12.2.7.2

Seznam a účel všech konstrukčních částí monitorovaných systémem OBD: …

3.2.12.2.7.3

Písemný popis (obecné principy činnosti) těchto prvků:

3.2.12.2.7.3.1

Zážehové motory

3.2.12.2.7.3.1.1

Monitorování katalyzátorů: …

3.2.12.2.7.3.1.2

Detekce selhání zapalování: …

3.2.12.2.7.3.1.3

Monitorování kyslíkové sondy: …

3.2.12.2.7.3.1.4

Ostatní konstrukční části monitorované systémem OBD: …

3.2.12.2.7.3.2

Vznětové motory: …

3.2.12.2.7.3.2.1

Monitorování katalyzátorů: …

3.2.12.2.7.3.2.2

Monitorování filtru pevných částic: …

3.2.12.2.7.3.2.3

Monitorování elektronického systému přívodu paliva: …

3.2.12.2.7.3.2.5

Ostatní konstrukční části monitorované systémem OBD: …

3.2.12.2.7.4

Kritéria pro aktivaci MI (pevný počet jízdních cyklů nebo statistická metoda): …

3.2.12.2.7.5

Seznam všech výstupních kódů systému OBD a použitých formátů (s vysvětlením každého z nich): …

3.2.12.2.7.6

Výrobce vozidla poskytne následující doplňkové informace, aby umožnil výrobu náhradních dílů a dílů pro údržbu kompatibilních se systémem OBD a diagnostických přístrojů a zkušebních zařízení.

3.2.12.2.7.6.1

Popis typu a počtu stabilizačních cyklů nebo alternativních metod stabilizace použitých při původním schválení typu vozidla a důvod jejich použití.

3.2.12.2.7.6.2

Popis typu předváděcího cyklu OBD použitého při původním schválení typu vozidla pro konstrukční část monitorovanou systémem OBD.

3.2.12.2.7.6.3

Obsáhlý dokument popisující všechny konstrukční části sledované v rámci strategie zjišťování chyb a aktivace indikátoru chybné funkce (MI) (stanovený počet jízdních cyklů nebo statistická metoda), včetně seznamu odpovídajících parametrů sledovaných sekundárně pro každou konstrukční část monitorovanou systémem OBD. Seznam všech výstupních kódů OBD a použitý formát (vždy s vysvětlením) pro jednotlivé konstrukční části hnacího ústrojí, které souvisejí s emisemi, a pro jednotlivé konstrukční části, které nesouvisejí s emisemi, pokud se monitorování dané konstrukční části používá k určování aktivace MI, včetně zejména vyčerpávajícího vysvětlení údajů z modu $05 test ID $21 až FF a údaje z modu $06.

U typů vozidel, které používají spojení k přenosu údajů podle ISO 15765-4 „Road vehicles, diagnostics on controller area network (CAN) – Part 4: requirements for emissions-related systems“, musí být podrobně vysvětleny údaje v modu $06 test ID $00 až FRF pro každý podporovaný monitorovaný ID systému OBD.

3.2.12.2.7.6.4

Informace požadované výše mohou být dodány pomocí tabulky uvedené níže.

3.2.12.2.7.6.4.1

Lehká vozidla

Konstrukční část

Chybový kód

Strategie monitorování

Kritéria zjištění chyb

Kritéria pro aktivaci MI

Sekundární parametry

Stabilizování

Prokazovací zkouška

Katalyzátor

P0420

Signály kyslíkové sondy 1 a 2

Rozdíl mezi signály sondy 1 a sondy 2

Třetí cyklus

Otáčky motoru, zatížení motoru, režim A/F, teplota katalyzátoru

Dva cykly typu 1

Typ 1

3.2.12.2.8

Jiný systém: …

3.2.12.2.8.2

Systém upozornění řidiče

3.2.12.2.8.2.3

Typ systému upozornění: žádný opětovný start motoru po odpočítávání / žádný start po doplnění paliva / uzamknutí palivového systému / omezení výkonu

3.2.12.2.8.2.4

Popis systému upozornění

3.2.12.2.8.2.5

Ekvivalent průměrného dojezdu vozidla s plnou palivovou nádrží: … km

3.2.12.2.10

Periodicky se regenerující systém: (níže požadované informace uveďte pro každou samostatnou jednotku)

3.2.12.2.10.1

Metoda nebo systém regenerace, popis a/nebo výkres: …

3.2.12.2.10.2

Počet pracovních cyklů při zkoušce typu 1, nebo rovnocenných cyklů na motorovém dynamometru, mezi dvěma cykly, v nichž dojde k regeneraci za podmínek odpovídajících zkoušce typu 1 (vzdálenost „D“): …

3.2.12.2.10.2.1

Příslušný cyklus typu 1: …

3.2.12.2.10.2.2

Počet dokončených příslušných zkušebních cyklů vyžadovaných pro regeneraci (vzdálenost „d“)

3.2.12.2.10.3

Popis metody použité ke stanovení počtu cyklů mezi dvěma cykly, kdy probíhají regenerační fáze: …

3.2.12.2.10.4

Parametry pro stanovení požadované úrovně zatížení předtím, než dojde k regeneraci (tj. teplota, tlak atd.): …

3.2.12.2.10.5

Popis metody použité k zatížení systému: …

3.2.12.2.11

Systémy katalyzátorů používající spotřební činidla (níže požadované informace uveďte pro každou samostatnou jednotku) ano/ne (1)

3.2.12.2.11.1

Druh a koncentrace potřebného činidla: …

3.2.12.2.11.2

Běžné rozmezí provozní teploty činidla: …

3.2.12.2.11.3

Mezinárodní norma: …

3.2.12.2.11.4

Četnost doplňování činidla: průběžně / při údržbě (v příslušných případech):

3.2.12.2.11.5

Ukazatel stavu činidla: (popis a umístění)

3.2.12.2.11.6

Nádrž s činidlem

3.2.12.2.11.6.1

Objem: …

3.2.12.2.11.6.2

Systém vytápění: ano/ne

3.2.12.2.11.6.2.1

Popis nebo nákres

3.2.12.2.11.7

Řídicí jednotka činidla: ano/ne (1)

3.2.12.2.11.7.1

Značka: …

3.2.12.2.11.7.2

Typ: …

3.2.12.2.11.8

Vstřikovač činidla (značka, typ a umístění): …

3.2.12.2.11.9

Čidlo kvality činidla (značka, typ a umístění): …

3.2.12.2.12

Vstřikování vody: ano/ne (1)

3.2.14

Podrobnosti o veškerých zařízeních konstruovaných k ovlivnění spotřeby paliva (pokud nejsou uvedeny v jiných bodech):...

3.2.15

Palivový systém pro LPG: ano/ne (1)

3.2.15.1

Číslo schválení (číslo schválení podle předpisu OSN č. 67): …

3.2.15.2

Elektronická řídicí jednotka motoru používajícího jako palivo LPG

3.2.15.2.1

Značka (značky): …

3.2.15.2.2

Typ(y): …

3.2.15.2.3

Možnosti seřizování z hlediska emisí: …

3.2.15.3

Další dokumentace

3.2.15.3.1

Popis ochrany katalyzátoru při přepínání z benzinu na LPG a naopak: …

3.2.15.3.2

Uspořádání systému (elektrické zapojení, podtlakové přípojky, kompenzační hadice atd.): …

3.2.15.3.3

Výkres symbolu: …

3.2.16

Palivový systém pro zemní plyn (NG): ano/ne (1)

3.2.16.1

Číslo schválení (číslo schválení podle předpisu OSN č. 110):

3.2.16.2

Elektronická řídicí jednotka motoru používajícího jako palivo NG

3.2.16.2.1

Značka (značky): …

3.2.16.2.2

Typ(y): …

3.2.16.2.3

Možnosti seřizování z hlediska emisí: …

3.2.16.3

Další dokumentace

3.2.16.3.1

Popis ochrany katalyzátoru při přepínání z benzinu na NG a naopak: …

3.2.16.3.2

Uspořádání systému (elektrické zapojení, podtlakové přípojky, kompenzační hadice atd.): …

3.2.16.3.3

Výkres symbolu: …

3.2.18

Palivový systém pro vodík: ano/ne (1)

3.2.18.1

Číslo schválení typu podle předpisu OSN č. 134 (v příslušných případech): ……

3.2.18.2

Elektronická řídicí jednotka motoru používajícího jako palivo vodík

3.2.18.2.1

Značka (značky): …

3.2.18.2.2

Typ(y): …

3.2.18.2.3

Možnosti seřizování z hlediska emisí: …

3.2.18.3

Další dokumentace

3.2.18.3.1

Popis ochrany katalyzátoru při přepínání z benzinu na vodík a naopak: …

3.2.18.3.2

Uspořádání systému (elektrické zapojení, podtlakové přípojky, kompenzační hadice atd.): …

3.2.18.3.3

Výkres symbolu: …

3.2.19.4

Další dokumentace

3.2.19.4.2

Uspořádání systému (elektrické zapojení, podtlakové přípojky, kompenzační hadice atd.): …

3.2.19.4.3

Výkres symbolu: …

3.2.20

Údaje o akumulaci tepla

3.2.20.1

Zařízení pro aktivní akumulaci tepla: ano/ne (1)

3.2.20.1.1

Entalpie: … (J)

3.2.20.2

Izolační materiály: ano/ne (1)

3.2.20.2.1

Izolační materiál: … (x)

3.2.20.2.2

Jmenovitý objem izolace: … (l) (x)

3.2.20.2.3

Jmenovitá hmotnost izolace: … (kg) (x)

3.2.20.2.4

Umístění izolace: … (x)

3.2.20.2.5

Vychladnutí vozidla při zohlednění nejnepříznivějšího případu: ano/ne (1)

3.2.20.2.5.1

(bez zohlednění nejnepříznivějšího případu) Minimální doba odstavení, tsoak_ATCT (v hodinách): … (x)

3.2.20.2.5.2

(bez zohlednění nejnepříznivějšího případu) Umístění zařízení k měření teploty motoru: … (x)

3.2.20.2.6

Jediná interpolační rodina v rámci rodiny ATCT: ano/ne (1)

3.2.20.2.7

Zohlednění nejnepříznivějšího případu s ohledem na izolaci: ano/ne (1)

3.2.20.2.7.1

Popis referenčního vozidla podrobeného měření v rámci ATCT z hlediska izolace: …

3.3

Elektrické hnací ústrojí (pouze pro PEV)

3.3.1

Základní popis elektrického hnacího ústrojí

3.3.1.1

Značka: ……

3.3.1.2

Typ: ……

3.3.1.3

Použití (1): jeden motor / více motorů (počet): ……

3.3.1.4

Uspořádání převodů: paralelní/transaxiální/jiné, upřesněte: ……

3.3.1.5

Zkušební napětí: .......................... V

3.3.1.6

Jmenovité otáčky motoru: .......................... min–1

3.3.1.7

Maximální otáčky motoru: .......................... min–1

nebo tovární nastavení: maximální počet otáček na výstupní hřídeli reduktoru / rychlostní stupeň v převodovce (uveďte zařazený rychlostní stupeň): .......................... min–1

3.3.1.9

Maximální výkon: .......................... kW

3.3.1.10

Maximální 30minutový výkon: .......................... kW

3.3.1.11

Flexibilní rozsah (kde P > 90 % max. výkonu):

otáčky na začátku rozsahu: .......................... min–1

otáčky na konci rozsahu: .......................... min–1

3.3.2

Trakční REESS

3.3.2.1

Obchodní název a značka systému REESS: ……

3.3.2.2

Druh elektrochemického článku: ……

3.3.2.3

Jmenovité napětí: .......................... V

3.3.2.4

Maximální třicetiminutový výkon REESS (vybíjení při konstantním výkonu): .......................... kW

3.3.2.5

Výkonnost systému REESS při dvouhodinovém vybíjení (konstantním výkonem nebo konstantním proudem): (1)

3.3.2.5.1

Energie systému REESS: .......................... kWh

3.3.2.5.2

Kapacita systému REESS: .......................... Ah na 2 h

3.3.2.5.3

Hodnota napětí na konci vybíjení: .......................... V

3.3.2.6

Indikace konce vybíjení, které vede k povinnému zastavení vozidla: (1) ..........................…

3.3.2.7

Hmotnost systému REESS: .......................... kg

3.3.2.8

Počet článků:……

3.3.2.9

Umístění systému REESS:……

3.3.2.10

Druh chladicího média: vzduch/kapalina (1)

3.3.2.11

Řídicí jednotka systému řízení baterie

3.3.2.11.1

Značka: ……

3.3.2.11.2

Typ: ……

3.3.2.11.3

Identifikační číslo: ……

3.3.3

Elektromotor

3.3.3.1

Pracovní princip:

3.3.3.1.1

Stejnosměrný/střídavý proud (1) / počet fází: ……

3.3.3.1.2

Cizí buzení / sériové / kompaundní (1)

3.3.3.1.3

Synchronní/asynchronní (1)

3.3.3.1.4

Rotor s vinutím / s permanentními magnety / plášťový (1)

3.3.3.1.5

Počet pólů motoru: ……

3.3.3.2

Setrvačná hmotnost: ……

3.3.4

Regulátor výkonu

3.3.4.1

Značka: ……

3.3.4.2

Typ: ……

3.3.4.2.1

Identifikační číslo: ……

3.3.4.3

Princip regulace: vektorový/otevřený regulační obvod / uzavřený regulační obvod / jiný (upřesněte): (1) ..........................…

3.3.4.4

Maximální efektivní proud vstupující do motoru: (2) .......................... A během.......................... sekund

3.3.4.5

Užitý rozsah napětí: .......................... V až .......................... V

3.3.5

Chladicí systém:

Motor: kapalina/vzduch (1)

Regulátor: kapalina/vzduch (1)

3.3.5.1

Charakteristiky kapalinového chladicího zařízení:

3.3.5.1.1

Druh kapaliny.............................................. oběhových čerpadel: ano/ne (1)

3.3.5.1.2

Vlastnosti nebo značka (značky) a typ (typy) čerpadla: ……

3.3.5.1.3

Termostat: seřízení: ……

3.3.5.1.4

Chladič: výkres (výkresy) nebo značka (značky) a typ (typy): ……

3.3.5.1.5

Přetlakový ventil: nastavení tlaku: ……

3.3.5.1.6

Ventilátor: vlastnosti nebo značka (značky) a typ (typy): ……

3.3.5.1.7

Potrubí ventilátoru: ……

3.3.5.2

Vlastnosti systému chlazení vzduchem

3.3.5.2.1

Ventilátor: vlastnosti nebo značka (značky) a typ (typy): ……

3.3.5.2.2

Standardní vedení vzduchu: ……

3.3.5.2.3

Systém regulace teploty: ano/ne (1)

3.3.5.2.4

Stručný popis: ……

3.3.5.2.5

Vzduchový filtr: .......................... značka (značky): .......................... typ(y):

3.3.5.3

Teploty přípustné podle výrobce (maximální)

3.3.5.3.1

Výstup z motoru: .......................... °C

3.3.5.3.2

Vstup do regulátoru: .......................... °C

3.3.5.3.3

V referenčním bodu/bodech motoru: .......................... °C

3.3.5.3.4

V referenčním bodu/bodech regulátoru: .......................... °C

3.3.6

Druh izolace: ……

3.3.7

Mezinárodní kód ochrany (IP kód): ……

3.3.8

Princip systému mazání: (1)

Ložiska: třecí/kuličková

Mazivo: tuk/olej

Těsnění: ano/ne

Oběh: ano/ne

3.3.9

Nabíječka

3.3.9.1

Nabíječka: palubní/externí (1)

v případě externí jednotky nabíječku upřesněte (značka, model): ……

3.3.9.2

Popis normálního profilu nabíjení:

3.3.9.3

Specifikace sítě:

3.3.9.3.1

Druh síťového přívodu: jednofázový/třífázový (1)

3.3.9.3.2

Napětí: ……

3.3.9.4

Klidová doba doporučená mezi koncem vybíjení a začátkem nabíjení: ……

3.3.9.5

Teoretické trvání úplného nabití: ……

3.3.10

Měniče elektrické energie

3.3.10.1

Měnič elektrické energie mezi elektrickým strojem a trakčním REESS

3.3.10.1.1

Značka: ……

3.3.10.1.2

Typ: ……

3.3.10.1.3

Deklarovaný jmenovitý výkon: .......................... W

3.3.10.2

Měnič elektrické energie mezi trakčním REESS a nízkonapěťovým zdrojem

energie

3.3.10.2.1

Značka: ……

3.3.10.2.2

Typ: ……

3.3.10.2.3

Deklarovaný jmenovitý výkon: .......................... W

3.3.10.3

Měnič elektrické energie mezi zásuvkou pro nabíjení a trakčním REESS

3.3.10.3.1

Značka: ……

3.3.10.3.2

Typ: ……

3.3.10.3.3

Deklarovaný jmenovitý výkon: .......................... W

3.4

Kombinace měničů hnací energie

3.4.1

Hybridní elektrické vozidlo: ano/ne (1)

3.4.2

Kategorie hybridního elektrického vozidla: externí nabíjení / jiné než externí nabíjení: (1)

3.4.3

Přepínač provozního režimu: je/není (1)

3.4.3.1

Volitelné režimy

3.4.3.1.1

Výhradně elektrický: ano/ne (1)

3.4.3.1.2

Výhradně se spotřebou paliva: ano/ne (1)

3.4.3.1.3

Hybridní režimy: ano/ne (1)

(pokud ano, stručný popis): …

3.4.4

Popis zásobníku energie: (REESS, kondenzátor, setrvačník/generátor)

3.4.4.1

Značka (značky): …

3.4.4.2

Typ(y): …

3.4.4.3

Identifikační číslo: …

3.4.4.4

Druh elektrochemického článku: …

3.4.4.5

Energie: … (u REESS: napětí a kapacita v Ah na 2 h, u kondenzátoru: J, …)

3.4.4.6

Nabíječka: palubní / externí / bez nabíječky (1)

3.4.4.7

Druh chladicího média: vzduch/kapalina (1)

3.4.4.8

Řídicí jednotka systému řízení baterie

3.4.4.8.1

Značka: ……

3.4.4.8.2

Typ: ……

3.4.4.8.3

Identifikační číslo: ……

3.4.5

Elektrický stroj (popište každý typ elektrického stroje samostatně)

3.4.5.1

Značka: …

3.4.5.2

Typ: …

3.4.5.3

Primární využití: trakční motor / generátor (1)

3.4.5.3.1

Při využití jako trakční motor: jednotlivý motor / více motorů (počet) (1): …

3.4.5.4

Maximální výkon: … kW

3.4.5.5

Pracovní princip

3.4.5.5.5.1

Stejnosměrný proud / střídavý proud / počet fází: …

3.4.5.5.2

Cizí buzení / sériové / kompaundní (1)

3.4.5.5.3

Synchronní/asynchronní (1)

3.4.5.6

Chladicí systém:

Motor: kapalina/vzduch (1)

Regulátor: kapalinou/vzduchem (1)

3.4.5.6.1

Charakteristiky kapalinového chladicího zařízení:

3.4.5.6.1.1

Druh kapaliny.............................................. oběhových čerpadel: ano/ne (1)

3.4.5.6.1.2

Vlastnosti nebo značka (značky) a typ (typy) čerpadla: ……

3.4.5.6.1.3

Termostat: seřízení: ……

3.4.5.6.1.4

Chladič: výkres (výkresy) nebo značka (značky) a typ (typy): ……

3.4.5.6.1.5

Přetlakový ventil: nastavení tlaku: ……

3.4.5.6.1.6

Ventilátor: vlastnosti nebo značka (značky) a typ (typy): ……

3.4.5.6.1.7

Potrubí ventilátoru: ……

3.4.5.6.2

Vlastnosti systému chlazení vzduchem

3.4.5.6.2.1

Ventilátor: vlastnosti nebo značka (značky) a typ (typy): ……

3.4.5.6.2.2

Standardní vedení vzduchu: ……

3.4.5.6.2.3

Systém regulace teploty: ano/ne (1)

3.4.5.6.2.4

Stručný popis: ……

3.4.5.6.2.5

Vzduchový filtr: .......................... značka (značky): .......................... typ(y):

3.4.5.6.3

Teploty přípustné podle výrobce (maximální)

3.4.5.6.3.1

Výstup z motoru: .......................... °C

3.4.5.6.3.2

Vstup do regulátoru: .......................... °C

3.4.5.6.3.3

V referenčním bodu/bodech motoru: .......................... °C

3.4.5.6.3.4

V referenčním bodu/bodech regulátoru: .......................... °C

3.4.6

Řídicí jednotka

3.4.6.1

Značka (značky): …

3.4.6.2

Typ(y): …

3.4.6.3

Identifikační číslo: …

3.4.7

Regulátor výkonu

3.4.7.1

Značka: …

3.4.7.2

Typ: …

3.4.7.3

Identifikační číslo: …

3.4.9

Doporučení výrobce pro stabilizaci: …

3.4.10

FCHV: ano/ne (1)

3.4.10.1

Typ palivového článku

3.4.10.1.2

Značka: …

3.4.10.1.3

Typ: …

3.4.10.1.4

Jmenovité napětí (V): …

3.4.10.1.5

Druh chladicího média: vzduch/kapalina (1)

3.4.10.2

Popis systému (pracovní princip palivového článku, výkres atd.): …

3.4.11

Měniče elektrické energie

3.4.11.1

Měnič elektrické energie mezi elektrickým strojem a trakčním REESS

3.4.11.1.1

Značka: ……

3.4.11.1.2

Typ: ……

3.4.11.1.3

Deklarovaný jmenovitý výkon: .......................... W

3.4.11.2

Měnič elektrické energie mezi trakčním REESS a nízkonapěťovým zdrojem

energie

3.4.11.2.1

Značka: ……

3.4.11.2.2

Typ: ……

3.4.11.2.3

Deklarovaný jmenovitý výkon: .......................... W

3.4.11.3

Měnič elektrické energie mezi zásuvkou pro nabíjení a trakčním REESS

3.4.11.3.1

Značka: ……

3.4.11.3.2

Typ: ……

3.4.11.3.3

Deklarovaný jmenovitý výkon: .......................... W

3.5

Výrobcem udávané hodnoty pro stanovení emisí CO2 / spotřeby paliva / spotřeby elektrické energie / elektrického akčního dosahu

3.5.7

Výrobcem udávané hodnoty

3.5.7.1

Parametry zkušebního vozidla

Vozidlo

Nízká úroveň (VL –Vehicle low)

pokud existuje

Vysoká úroveň (Vehicle High)

(VH – Vehicle High)

VM

pokud existuje

Reprezentativní V (pouze pro rodinu podle matice jízdního zatížení (*))

Výchozí hodnoty

Typ karoserie vozidla

 

 

 

 

Použitá metoda stanovení jízdního zatížení (měření nebo výpočet na základě rodiny podle jízdního zatížení)

 

 

 

Údaje o jízdním zatížení:

 

Značka a typ pneumatik, měří-li se

 

 

 

 

Rozměry pneumatik (přední/zadní), měří-li se

 

 

 

 

Valivý odpor pneumatik (přední/zadní) (kg/t)

 

 

 

 

 

Tlak v pneumatikách (přední/zadní) (kPa), měří-li se

 

 

 

 

 

Delta CD × A vozidla L ve srovnání s vozidlem H (IP_H minus IP_L)

 

 

Delta CD × A ve srovnání s vozidlem L rodiny podle jízdního zatížení (IP_H/L minus RL_L), v případě výpočtu na základě rodiny podle jízdního zatížení

 

 

 

Hmotnost vozidla při zkoušce (kg)

 

 

 

 

 

Koeficienty jízdního zatížení

 

f0 (N)

 

 

 

 

 

f1 (N/(km/h))

 

 

 

 

 

f2 (N/(km/h)2)

 

 

 

 

 

Čelní plocha v m2 (0,000 m2)

 

 

Energetická náročnost cyklu (J)

 

 

 

 

 

3.5.7.1.1

Palivo použité pro zkoušku typu 1 a vybrané k měření netto výkonu podle předpisu OSN č. 85 (pouze u vozidel na LPG nebo NG): …

3.5.7.2

Kombinované emise CO2

3.5.7.2.1

Emise CO2 pro vozidla s výhradně spalovacím motorem a vozidla NOVC-HEV

3.5.7.2.1.0

Minimální a maximální hodnoty CO2 v rámci interpolační rodiny: … g/km

3.5.7.2.1.1

Vysoká úroveň (VH – Vehicle High): … g/km

3.5.7.2.1.2

Nízká úroveň (VL – Vehicle Low) (v příslušných případech): … g/km

3.5.7.2.1.3

Střední úroveň (VM – Vehicle M) (v příslušných případech): … g/km

3.5.7.2.2

Emise CO2 v režimu nabíjení-udržování v případě vozidel OVC-HEV

3.5.7.2.2.1

Emise CO2 v režimu nabíjení-udržování při vysoké úrovni (Vehicle High): g/km

3.5.7.2.2.2

Emise CO2 v režimu nabíjení-udržování při nízké úrovni (Vehicle Low) (v příslušných případech): g/km

3.5.7.2.2.3

Emise CO2 v režimu nabíjení-udržování při střední úrovni (Vehicle M) (v příslušných případech): g/km

3.5.7.2.3

Emise CO2 v režimu nabíjení-vybíjení a vážené emise CO2 u vozidel OVC-HEV

3.5.7.2.3.1

Emise CO2 v režimu nabíjení-vybíjení při vysoké úrovni (Vehicle High): … g/km

3.5.7.2.3.2

Emise CO2 v režimu nabíjení-vybíjení při nízké úrovni (Vehicle Low) (v příslušných případech): … g/km

3.5.7.2.3.3

Emise CO2 v režimu nabíjení-vybíjení při střední úrovni (Vehicle M) (v příslušných případech): … g/km

3.5.7.2.3.4

Minimální a maximální vážené hodnoty CO2 v rámci interpolační rodiny OVC: … g/km

3.5.7.3

Elektrický akční dosah v případě elektrických vozidel

3.5.7.3.1

Akční dosah výhradně na elektřinu (Pure Electric Range – PER) v případě PEV

3.5.7.3.1.1

Vysoká úroveň (VH – Vehicle High): … km

3.5.7.3.1.2

Nízká úroveň (VL – Vehicle Low) (v příslušných případech): … km

3.5.7.3.2

Elektrický akční dosah na baterii (AER) u vozidel OVC-HEV, případně OVC-FCHV

3.5.7.3.2.1

Vysoká úroveň (VH – Vehicle High): … km

3.5.7.3.2.2

Nízká úroveň (VL – Vehicle Low) (v příslušných případech): … km

3.5.7.3.2.3

Střední úroveň (VM – Vehicle M) (v příslušných případech): … km

3.5.7.4

Spotřeba paliva (FCCS) u vozidel FCHV

3.5.7.4.1

Spotřeba paliva v režimu nabíjení-udržování u vozidel NOVC-FCHV, případně OVC-FCHV

3.5.7.4.1.1

Vysoká úroveň (VH – Vehicle High): … kg/100 km

3.5.7.4.1.2

Nízká úroveň (VL – Vehicle Low) (v příslušných případech): … kg/100 km

3.5.7.4.1.3

Střední úroveň (VM – Vehicle M) (v příslušných případech): … kg/100 km

3.5.7.4.2

Spotřeba paliva v režimu nabíjení-vybíjení u vozidel OVC-FCHV (v příslušných případech)

3.5.7.4.2.1

Vysoká úroveň (VH – Vehicle High): … kg/100 km

3.5.7.4.2.2

Nízká úroveň (VL – Vehicle Low) (v příslušných případech): … kg/100 km

3.5.7.5

Spotřeba elektrické energie v případě elektrických vozidel

3.5.7.5.1

Kombinovaná spotřeba elektrické energie (ECWLTC) v případě výhradně elektrických vozidel

3.5.7.5.1.1

Vysoká úroveň (VH – Vehicle High): … Wh/km

3.5.7.5.1.2

Nízká úroveň (VL – Vehicle Low) (v příslušných případech): … Wh/km

3.5.7.5.2

Spotřeba elektrické energie v režimu nabíjení-vybíjení ECAC,CD vážená faktorem použití UF (kombinovaná)

3.5.7.5.2.1

Vysoká úroveň (VH – Vehicle High): … Wh/km

3.5.7.5.2.2

Nízká úroveň (VL – Vehicle Low) (v příslušných případech): … Wh/km

3.5.7.5.2.3

Střední úroveň (VM – Vehicle M) (v příslušných případech): … Wh/km

3.5.7.6

Palivová účinnost

3.5.7.6.1

Palivová účinnost pro vozidla s výhradně spalovacím motorem a vozidla NOVC-HEV

3.5.7.6.1.1

Vysoká úroveň (VH – Vehicle High): … km/l

3.5.7.6.1.2

Nízká úroveň (VL – Vehicle Low) (v příslušných případech): … km/l

3.5.7.6.1.3

Střední úroveň (VM – Vehicle M) (v příslušných případech): … km/l

3.5.7.6.2

Palivová účinnost v režimu nabíjení-udržování v případě vozidel OVC-HEV

3.5.7.6.2.1

Palivová účinnost v režimu nabíjení-udržování při vysoké úrovni (Vehicle High): km/l

3.5.7.6.2.2

Palivová účinnost v režimu nabíjení-udržování při nízké úrovni (Vehicle Low) (v příslušných případech): km/l

3.5.7.6.2.3

Palivová účinnost v režimu nabíjení-udržování při střední úrovni (Vehicle M) (v příslušných případech): km/l

3.5.7.6.3

Palivová účinnost v režimu nabíjení-vybíjení v případě vozidel OVC-HEV

3.5.7.6.3.1

Palivová účinnost v režimu nabíjení-vybíjení při vysoké úrovni (Vehicle High): … km/l

3.5.7.6.3.2

Palivová účinnost v režimu nabíjení-vybíjení při nízké úrovni (Vehicle Low) (v příslušných případech): … km/l

3.5.7.6.3.3

Palivová účinnost v režimu nabíjení-vybíjení při střední úrovni (Vehicle M) (v příslušných případech): … km/l

3.5.7.6.4

Palivová účinnost v případě vozidel NOVC-FCHV

3.5.7.6.4.1

Vysoká úroveň (VH – Vehicle High): … km/kg

3.5.7.6.4.2

Nízká úroveň (VL – Vehicle Low) (v příslušných případech): … km/kg

3.5.7.6.4.3

Střední úroveň (VM – Vehicle M) (v příslušných případech): … km/kg

3.6

Přípustné teploty podle výrobce

3.6.1

Systém chlazení

3.6.1.1

Chlazení kapalinou

Maximální teplota na výstupu: … K

3.6.1.2

Chlazení vzduchem

3.6.1.2.1

Vztažný bod: …

3.6.1.2.2

Maximální teplota ve vztažném bodu: … K

3.6.2

Maximální výstupní teplota mezichladiče plnicího vzduchu: … K

3.6.3

Maximální teplota výfukových plynů ve výfukovém potrubí (potrubích) v blízkosti výstupní příruby (přírub) sběrného výfukového potrubí nebo turbodmychadla: … K

3.6.4

Teplota paliva

Minimální: … K — maximální: … K

U vznětových motorů ve vstupu do vstřikovacího čerpadla, u plynových motorů v koncovém stupni regulátoru tlaku

3.6.5

Teplota maziva

Minimální: … K — maximální: … K

3.8

Systém mazání

3.8.1

Popis systému

3.8.1.1

Umístění nádrže na mazivo: …

3.8.1.2

Systém dodávky maziva (čerpadlem / vstřikem do sání / směsi s palivem atd.) (1)

3.8.2

Čerpadlo maziva

3.8.2.1

Značka (značky): …

3.8.2.2

Typ(y): …

3.8.3

Směs s palivem

3.8.3.1

Procentní složení: …

3.8.4

Chladič oleje: ano/ne (1)

3.8.4.1

Výkres(y): … nebo

3.8.4.1.1

Značka (značky): …

3.8.4.1.2

Typ(y): …

3.8.5

Specifikace maziva: …W…

4.

PŘEVODOVÉ ÚSTROJÍ(p)

4.3

Moment setrvačnosti setrvačníku motoru: …

4.3.1

Přídavné momenty setrvačnosti při nezařazeném rychlostním stupni: …

4.4

Spojka (spojky)

4.4.1

Typ: …

4.4.2

Maximální změna točivého momentu: …

4.5

Převodovka

4.5.1

Druh [s ručním řazením / automatická / CVT (plynule měnitelný převod)] (1)

4.5.1.4

Jmenovitý točivý moment: …

4.5.1.5

Počet spojek: …

4.6

Převodové poměry

 

Rychlostní stupeň

Vnitřní převody (poměr otáček hřídele motoru k otáčkám výstupního hřídele převodovky)

Koncový převod (převody) (poměr otáček výstupního hřídele převodovky k otáčkám hnaných kol)

Celkové převodové poměry

Maximum u převodovky CVT

 

 

 

1

 

 

 

2

 

 

 

3

 

 

 

 

 

 

Minimum u převodovky CVT

 

 

 

4.6.1

Řazení rychlostních stupňů

4.6.1.1

Rychlostní stupeň 1 vyloučen: ano/ne (1)

4.6.1.2

n95_high u každého rychlostního stupně: … min–1

4.6.1.3

nmin_drive

4.6.1.3.1

1. rychlostní stupeň: … min–1

4.6.1.3.2

Z 1. rychlostního stupně na 2. rychlostní stupeň: … min–1

4.6.1.3.3

Z 2. rychlostního stupně do klidového stavu: … min–1

4.6.1.3.4

2. rychlostní stupeň: … min–1

4.6.1.3.5

3. a vyšší rychlostní stupeň: … min–1

4.6.1.4

nmin_drive_set pro fáze zrychlování / konstantní rychlosti (n_min_drive_up): … min–1

4.6.1.5

nmin_drive_set pro fáze zpomalování (nmin_drive_down):

4.6.1.6

Počáteční časový úsek

4.6.1.6.1

tstart_phase: … s

4.6.1.6.2

nmin_drive_start: … min–1

4.6.1.6.3

nmin_drive_up_start: … min–1

4.6.1.7

Využití ASM: ano/ne (1)

4.6.1.7.1

Hodnoty ASM: … při … min–1

4.7

Maximální konstrukční rychlost vozidla (v km/h) (q): …

4.12

Mazivo převodovky: …W…

6.

ZAVĚŠENÍ

6.6

Pneumatiky a kola

6.6.1

Kombinace pneumatika/kolo

6.6.1.1

Nápravy

6.6.1.1.1

Náprava 1: …

6.6.1.1.1.1

Označení rozměru pneumatiky

6.6.1.1.2

Náprava 2: …

6.6.1.1.2.1

Označení rozměru pneumatiky

 

atd.

6.6.2

Horní a dolní mez poloměru valení

6.6.2.1

Náprava 1: …

6.6.2.2

Náprava 2: …

6.6.3

Tlak(y) v pneumatikách podle doporučení výrobce vozidla: … kPa

9.

KAROSERIE

9.1

Druh karoserie(c): …

12.

RŮZNÉ

12.10

Zařízení nebo systémy s řidičem volitelnými režimy, které ovlivňují emise CO2, spotřebu paliva, spotřebu elektrické energie a/nebo normované emise a nemají primární režim: ano/ne (1)

12.10.1

Zkouška v režimu nabíjení-udržování (v příslušných případech) (uveďte pro každé zařízení nebo systém)

12.10.1.0

Primární režim v režimu nabíjení-udržování: ano/ne (1)

12.10.1.0.1

Primární režim v režimu nabíjení-udržování: ... (v příslušných případech)

12.10.1.1

Nejlepší režim: ... (v příslušných případech)

12.10.1.2

Nejnepříznivější režim: ... (v příslušných případech)

12.10.1.3

Režim, který umožňuje vozidlu absolvovat referenční zkušební cyklus: ... (v případě, že není žádný primární režim v režimu nabíjení-udržování a pouze jeden režim umožňuje absolvovat referenční zkušební cyklus)

12.10.2

Zkouška v režimu nabíjení-vybíjení (v příslušných případech) (uveďte pro každé zařízení nebo systém)

12.10.2.0

Primární režim v režimu nabíjení-vybíjení: ano/ne (1)

12.10.2.0.1

Primární režim v režimu nabíjení-vybíjení: ... (v příslušných případech)

12.10.2.1

Režim s nejvyšší spotřebou energie: ... (v příslušných případech)

12.10.2.2

Režim, který umožňuje vozidlu absolvovat referenční zkušební cyklus: ... (v případě, že není žádný primární režim v režimu nabíjení-vybíjení a pouze jeden režim umožňuje absolvovat referenční zkušební cyklus)

12.10.3

Zkouška typu 1 (v příslušných případech) (uveďte pro každé zařízení nebo systém)

12.10.3.1

Nejlepší režim: …

12.10.3.2

Nejnepříznivější režim: …

Vysvětlivky

(1)

Nehodící se škrtněte (pokud vyhovuje více položek, mohou nastat případy, kdy není třeba škrtat nic).

(2)

Uveďte přípustnou odchylku.

(3)

Uveďte nejvyšší a nejnižší hodnotu pro každou variantu.

(6)

(Vyhrazeno)

(7)

Musí být uvedeno volitelné vybavení, jež ovlivňuje rozměry vozidla.

(x)

Jmenovitý objem izolace a jmenovitou hmotnost izolace uveďte na 2 desetinná místa. U objemu izolace a hmotnosti izolace platí přípustná odchylka +/– 10 %. Není třeba doložit, je-li v bodě 3.2.20.2.5 nebo 3.2.20.2.7 uvedeno „ne“.

(c)

Podle definice v Úplném usnesení o konstrukci vozidel (R.E.3), dokument ECE/TRANS/WP.29/78/Rev.6, bod 2. – www.unece.org/trans/main/wp29/wp29wgs/wp29gen/wp29resolutions.html.

(f)

Pokud existuje jedna verze se standardní kabinou a jiná s kabinou s lůžky, uveďte obě řady údajů o hmotnosti a rozměrech.

(g)

Norma ISO 612: 1978 — Road vehicles — Dimensions of motor vehicles and towed vehicles — terms and definitions.

(h)

Předpokládaná hmotnost řidiče je 75 kg.

Systémy plněné kapalinami (s výjimkou systémů na odpadní vodu, jež musí zůstat prázdné) se naplní na 100 % objemu podle údaje výrobce.

(i)

U přípojných vozidel nebo návěsů a u vozidel spojených s přípojným vozidlem nebo s návěsem, kde na spojovací zařízení nebo na točnici působí výrazné svislé zatížení, se toto zatížení po vydělení standardním gravitačním zrychlením zahrne do maximální technicky přípustné hmotnosti.

(k)

Pokud může vozidlo používat jako palivo jak benzin, motorovou naftu atd., tak také jejich kombinaci s jinými palivy, je třeba jednotlivé body opakovat.

U nekonvenčních motorů a systémů musí výrobce dodat údaje, jež jsou rovnocenné údajům zde uvedeným.

(l)

Tato hodnota se zaokrouhlí na nejbližší desetinu milimetru.

(m)

Tato hodnota se vypočte (π = 3,1416) a zaokrouhlí na nejbližší celý cm3.

(n)

Stanoveno podle požadavků předpisu OSN č. 85.

(p)

Požadované údaje musí být uvedeny pro každou předpokládanou variantu.

(q)

U přípojných vozidel maximální rychlost povolená výrobcem.

(*1)  reprezentativní vozidlo se zkouší za rodinu podle matice jízdního zatížení


Příloha A1 – Dodatek 1

Protokol o zkoušce WLTP

Zkušební protokoly

Zkušebním protokolem se rozumí zpráva vydaná technickou zkušebnou odpovědnou za provedení zkoušek podle tohoto předpisu.

Část I

Pro zkoušku typu 1 se jako minimum požadují alespoň následující údaje, přicházejí-li v úvahu.

Číslo protokolu

Image 3

Obecné poznámky:

Existuje-li více variant (tzn. je-li uvedeno více odkazů), měla by ve zkušebním protokolu být popsána ta varianta, která by při zkouškách použita.

Pokud tomu tak není, postačí uvést na začátku zkušebního protokolu jediný odkaz na informační dokument.

Každá technická zkušebna může dle vlastního uvážení doplnit více informací.

V částech zkušebního protokolu týkajících se konkrétních typů vozidel jsou uvedena tato písmena:

„a)“

Označuje motorová vozidla se zážehovým motorem nebo vozidla „G“ (podle tabulky 1B předpisu OSN č. 154) (v příslušných případech).

„b)“

Označuje motorová vozidla se vznětovým motorem nebo vozidla „D“ (podle tabulky 1B předpisu OSN č. 154) (v příslušných případech).

1.   Popis zkoušeného vozidla (vozidel): varianty high, low a m (v příslušných případech)

1.1   Obecně

Čísla vozidla

:

číslo prototypu a VIN

Kategorie

:

 

Karoserie

:

 

Hnací kola

:

 

1.1.1   Architektura hnacího ústrojí

Architektura hnacího ústrojí

:

výhradně spalovací motor, hybridní pohon, elektromotor nebo palivový článek

1.1.2   Spalovací motor (v příslušných případech)

Níže požadované údaje uveďte zvlášť pro každý spalovací motor.

Značka

:

 

Typ

:

 

Pracovní princip

:

dvoutakt/čtyřtakt

Počet a uspořádání válců

:

 

Objem motoru (cm3)

:

 

Volnoběžné otáčky motoru (min-1)

:

 

±

 

Zvýšené volnoběžné otáčky motoru (min-1) (a)

:

 

±

 

Jmenovitý výkon motoru

:

 

kW

při

 

ot./min.

Maximální netto točivý moment

:

 

Nm

při

 

ot./min.

Mazivo motoru

:

značka a typ

Systém chlazení

:

Typ: vzduch/voda/olej

Izolace

:

materiál, množství, umístění, jmenovitý objem a jmenovitá hmotnost (1)

1.1.3   Zkušební palivo pro zkoušku typu 1 (v příslušných případech)

Níže požadované údaje uveďte zvlášť pro každé zkušební palivo.

Značka

:

 

Typ

:

benzin – motorová nafta – LPG – NG – …

Hustota při 15 °C

:

 

Obsah síry

:

pouze u motorové nafty a benzinu

 

:

 

Číslo šarže

:

 

Willansovy koeficienty (u spalovacích motorů) pro emise CO2 (gCO2/MJ)

:

 

1.1.4   Systém dodávky paliva (v příslušných případech)

Níže požadované údaje uveďte zvlášť pro každý systém dodávky paliva.

Přímý vstřik

:

ano/ne nebo popis

Typ vozidla podle paliva

:

jednopalivové / dvoupalivové (bi-fuel) / vícepalivové (flex fuel)

Řídicí jednotka

Označení dílu

:

stejně jako v informačním dokumentu

Zkoušený software

:

načíst např. pomocí skenovacího přístroje

Průtokoměr vzduchu

:

 

Skříň škrticí klapky

:

 

Snímač tlaku

:

 

Vstřikovací čerpadlo

:

 

Vstřikovač (vstřikovače)

:

 

1.1.5   Systém sání (v příslušných případech)

Níže požadované údaje uveďte zvlášť pro každý systém sání.

Přeplňování

:

ano/ne

značka a typ (1)

Mezichladič

:

ano/ne

typ (vzduch-vzduch / vzduch-voda) (1)

Vzduchový filtr (prvek) (1)

:

značka a typ

Tlumič sání (1)

:

značka a typ

1.1.6   Výfukový systém a systém pro regulaci emisí způsobených vypařováním (v příslušných případech)

Níže požadované údaje uveďte zvlášť pro každý systém.

První katalyzátor

:

značka a označení (1)

princip: třícestný / oxidační / zachycovač NOx / systém ukládání NOx / selektivní katalytická redukce…

Druhý katalyzátor

:

značka a označení (1)

princip: třícestný / oxidační / zachycovač NOx / systém ukládání NOx / selektivní katalytická redukce…

Filtr pevných částic

:

ano / ne / nepoužije se

katalyzovaný: ano/ne

značka a označení (1)

Označení a umístění kyslíkové a/nebo lambda sondy (sond)

:

před katalyzátorem / za katalyzátorem

Vstřikování vzduchu

:

ano / ne / nepoužije se

Vstřikování vody

:

ano / ne / nepoužije se

EGR

:

ano / ne / nepoužije se

s chlazením / bez chlazení

HP/LP

Systém regulace emisí způsobených vypařováním

:

ano / ne / nepoužije se

Označení a umístění sondy (sond) NOx

:

před/za

Obecný popis (1)

:

 

1.1.7   Zařízení pro akumulaci tepla (v příslušných případech)

Níže požadované údaje uveďte zvlášť pro každý systém akumulace tepla.

Zařízení pro akumulaci tepla

:

ano/ne

Tepelná kapacita (entalpie v J)

:

 

Doba uvolňování tepla (s)

:

 

1.1.8   Převodové ústrojí (v příslušných případech)

Níže požadované údaje uveďte zvlášť pro každé převodové ústrojí.

Převodovka

:

manuální / automatická / s plynule měnitelným převodem

Postup řazení rychlostí

Primární režim (*1)

:

ano/ne

normal/drive/eco/…

Nejlepší režim z hlediska emisí CO2 a spotřeby paliva (v příslušných případech)

:

 

Nejnepříznivější režim z hlediska emisí CO2 a spotřeby paliva (v příslušných případech)

:

 

Režim s nejvyšší spotřebou elektrické energie (v příslušných případech)

:

 

Řídicí jednotka

:

 

Mazivo převodovky

:

značka a typ

Pneumatiky

Značka

:

 

Typ

:

 

Rozměry pneumatik (přední/zadní)

:

 

Dynamický obvod (m)

:

 

Tlak v pneumatikách (kPa)

:

 

Převodové poměry (R.T.), primární poměry (R.P.) a (rychlost vozidla (km/h)) / (otáčky motoru (1000 (min–1)) (V1000) u jednotlivých rychlostních poměrů (R.B.).

R.B.

R.P.

R.T.

V1 000

1.

1/1

 

 

2.

1/1

 

 

3.

1/1

 

 

4.

1/1

 

 

5.

1/1

 

 

 

 

 

 

 

 

 

1.1.9   Elektrický stroj (v příslušných případech)

Níže požadované údaje uveďte zvlášť pro každý elektrický stroj.

Značka

:

 

Typ

:

 

Špičkový výkon (kW)

:

 

1.1.10   Trakční REESS (v příslušných případech)

Níže požadované údaje uveďte zvlášť pro každý trakční REESS.

Značka

:

 

Typ

:

 

Kapacita (Ah)

:

 

Jmenovité napětí (V)

:

 

1.1.11   Palivový článek (v příslušných případech)

Níže požadované údaje uveďte zvlášť pro každý palivový článek.

Značka

:

 

Typ

:

 

1.1.12   Výkonová elektronika (v příslušných případech)

Může se jednat o více než jedno výkonové elektronické zařízení (měnič hnací energie, nízkonapěťový systém nebo nabíječ).

Značka

:

 

Typ

:

 

Výkon (kW)

:

 

1.2   Popis VH (Vehicle High)

1.2.1   Hmotnost

Zkušební hmotnost VH (kg)

:

 

1.2.2   Parametry jízdního zatížení

f0 (N)

:

 

f1 (N/(km/h))

:

 

f2 (N/(km/h)2)

:

 

Energetická náročnost cyklu (J)

:

 

Odkaz na protokol o zkoušce jízdního zatížení

:

 

Identifikátor rodiny podle jízdního zatížení

:

 

1.2.3   Parametry pro volbu cyklů

Cyklus (bez snížení rychlosti)

:

Třída 1 / 2 / 3a / 3b

Poměr jmenovitého výkonu k hmotnosti v provozním stavu – 75 kg (PMR) (W/kg)

:

(v příslušných případech)

Měření postupem s omezenou rychlostí

:

ano/ne

Maximální rychlost vozidla (km/h)

:

 

Snížení rychlosti (v příslušných případech)

:

ano/ne

Faktor snížení rychlosti fdsc

:

 

Vzdálenost ujetá v rámci cyklu (m)

:

 

Konstantní rychlost (v případě zkráceného zkušebního postupu)

:

v příslušných případech

1.2.4   Bod řazení rychlostních stupňů (v příslušných případech)

Verze výpočtu řazení rychlostních stupňů

 

(uveďte příslušnou změnu celosvětového technického předpisu OSN č. 15)

Řazení rychlostních stupňů

:

Průměrný rychlostní stupeň pro v ≥ 1 km/h, x,xxxx

nmin_drive

1. rychlostní stupeň

:

… min-1

Z 1. rychlostního stupně na 2. rychlostní stupeň:

:

… min-1

Z 2. rychlostního stupně do klidového stavu

:

… min-1

2. rychlostní stupeň

:

… min-1

3. a vyšší rychlostní stupeň

:

… min-1

1. rychlostní stupeň vyloučen

:

ano/ne

n95_high u každého rychlostního stupně

:

… min-1

nmin_drive_set pro fáze zrychlování / konstantní rychlosti (nmin_drive_up)

:

… min-1

nmin_drive_set pro fáze zpomalování (nmin_drive_down):

:

… min-1

tstart_phase

:

… s

nmin_drive_start

:

… min-1

nmin_drive_up_start

:

… min-1

Využití ASM

:

ano/ne

Hodnoty ASM

:

 

1.3   Popis VL (Vehicle Low) (v příslušných případech)

1.3.1   Hmotnost

Zkušební hmotnost VL (kg)

:

 

1.3.2   Parametry jízdního zatížení

f0 (N)

:

 

f1 (N/(km/h))

:

 

f2 (N/(km/h)2)

:

 

Energetická náročnost cyklu (J)

:

 

Δ(CD×Af)LH (m2)

:

 

Odkaz na protokol o zkoušce jízdního zatížení

:

 

Identifikátor rodiny podle jízdního zatížení

:

 

1.3.3   Parametry pro volbu cyklů

Cyklus (bez snížení rychlosti)

:

Třída 1 / 2 / 3a / 3b

Poměr jmenovitého výkonu k hmotnosti v provozním stavu – 75 kg (PMR) (W/kg)

:

(v příslušných případech)

Měření postupem s omezenou rychlostí

:

ano/ne

Maximální rychlost vozidla

:

 

Snížení rychlosti (v příslušných případech)

:

ano/ne

Faktor snížení rychlosti fdsc

:

 

Vzdálenost ujetá v rámci cyklu (m)

:

 

Konstantní rychlost (v případě zkráceného zkušebního postupu)

:

v příslušných případech

1.3.4   Bod řazení rychlostních stupňů (v příslušných případech)

Řazení rychlostních stupňů

:

Průměrný rychlostní stupeň pro v ≥ 1 km/h, x,xxxx

1.4   Popis vozidla M (Vehicle M) (v příslušných případech)

1.4.1   Hmotnost

Zkušební hmotnost VM (kg)

:

 

1.4.2   Parametry jízdního zatížení

f0 (N)

:

 

f1 (N/(km/h))

:

 

f2 (N/(km/h)2)

:

 

Energetická náročnost cyklu (J)

:

 

Δ(CD×Af)LH (m2)

:

 

Odkaz na protokol o zkoušce jízdního zatížení

:

 

Identifikátor rodiny podle jízdního zatížení

:

 

1.4.3   Parametry pro volbu cyklů

Cyklus (bez snížení rychlosti)

:

třída 1 / 2 / 3a / 3b

Poměr jmenovitého výkonu k hmotnosti v provozním stavu – 75 kg (PMR) (W/kg)

:

(v příslušných případech)

Měření postupem s omezenou rychlostí

:

ano/ne

Maximální rychlost vozidla

:

 

Snížení rychlosti (v příslušných případech)

:

ano/ne

Faktor snížení rychlosti fdsc

:

 

Vzdálenost ujetá v rámci cyklu (m)

:

 

Konstantní rychlost (v případě zkráceného zkušebního postupu)

:

v příslušných případech

1.4.4   Bod řazení rychlostních stupňů (v příslušných případech)

Řazení rychlostních stupňů

:

Průměrný rychlostní stupeň pro v ≥ 1 km/h, x,xxxx

2.   Výsledky zkoušek

2.1   Zkouška typu 1

Metoda nastavení vozidlového dynamometru

:

pevně stanovený průběh / iterativní / alternativní s vlastním cyklem zahřátí

Provoz dynamometru v režimu pohonu dvou kol (2WD) / v režimu pohonu čtyř kol (4WD)

:

2WD/4WD

V případě režimu 2WD – nepoháněná náprava se otáčela

:

ano / ne / nepoužije se

Provozní režim dynamometru

.

 

ano/ne

Režim dojezdu

:

ano/ne

Doplňková stabilizace

:

ano/ne

popis

Faktory zhoršení

:

přidělené / na základě zkoušky

2.1.1   Vysoká úroveň (VH – Vehicle High)

Datum (data) zkoušky:

:

(den/měsíc/rok)

Místo zkoušky (zkoušek)

:

vozidlový dynamometr, místo, země

Výška spodní hrany chladicího ventilátoru nad zemí (cm)

:

 

Boční poloha středu ventilátoru (je-li změněna na žádost výrobce)

:

v ose vozidla /…

Vzdálenost od přídě vozidla (cm)

:

 

IWR: hodnocení ohledně inerční práce (Inertial Work Rating) (%)

:

x,x

RMSSE: kvadratický průměr chyby rychlosti (Root Mean Squared Speed Error) (km/h)

:

x,xx

Popis akceptované odchylky od jízdního cyklu

:

PEV před splněním kritéria pro přerušení postupu

nebo

plně sešlápnutý akcelerační pedál

2.1.1.1   Emise znečišťujících látek (v příslušných případech)

2.1.1.1.1   Emise znečišťujících látek u vozidel s alespoň jedním spalovacím motorem, hybridních elektrických vozidel s jiným než externím nabíjením a hybridních elektrických vozidel s externím nabíjením v případě zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-udržování

Údaje v tomto oddíle je třeba uvést zvlášť za každý řidičem volitelný režim podrobený zkouškám (primární režim nebo nejlepší režim a nejnepříznivější režim podle dané situace).

Zkouška 1

Znečišťující látky

CO (mg/km)

THC (a) (mg/km)

NMHC (a) (mg/km)

NOx (mg/km)

THC + NOx (b) (mg/km)

Pevné částice (mg/km)

Počet částic (#.1011/km)

Naměřené hodnoty

 

 

 

 

 

 

 

Faktory regenerace (Ki)(2)

aditivní

 

 

 

 

 

 

 

Faktory regenerace (Ki)(2)

multiplikační

 

 

 

 

 

 

 

Faktory zhoršení (DF) aditivní

 

 

 

 

 

 

 

Faktory zhoršení (DF) multiplikační

 

 

 

 

 

 

 

Konečné hodnoty

 

 

 

 

 

 

 

Mezní hodnoty

 

 

 

 

 

 

 


(2) Viz protokol(y) týkající se rodiny podle Ki

:

 

Typ 1 provedený pro stanovení Ki

:

 

Identifikátor rodiny podle regenerace

:

 

Zkouška 2 v příslušných případech: zjišťování CO2 (dCO2 1) / zjišťování znečišťujících látek (90 % mezních hodnot) / zjišťování obou hodnot

Výsledky zkoušky zaznamenejte v souladu s tabulkou zkoušky 1.

Zkouška 3 v příslušných případech: zjišťování CO2 (dCO2 2)

Výsledky zkoušky zaznamenejte v souladu s tabulkou zkoušky 1.

2.1.1.1.2   Emise znečišťujících látek u vozidel OVC-HEV v případě zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení

Zkouška 1

Mezní hodnoty emisí znečišťujících látek musí být splněny a údaje v tomto bodě je třeba uvést zvlášť za každý provedený zkušební cyklus.

Znečišťující látky

CO (mg/km)

THC (a) (mg/km)

NMHC (a) (mg/km)

NOx (mg/km)

THC + NOx (b) (mg/km)

Pevné částice (mg/km)

Počet částic (#.1011/km)

Naměřené hodnoty jednoho cyklu

 

 

 

 

 

 

 

Mezní hodnoty jednoho cyklu

 

 

 

 

 

 

 

Zkouška 2 (v příslušných případech): zjišťování CO2 (dCO2 1) / zjišťování znečišťujících látek (90 % mezních hodnot) / zjišťování obou hodnot

Výsledky zkoušky zaznamenejte v souladu s tabulkou zkoušky 1.

Zkouška 3 (v příslušných případech): zjišťování CO2 (dCO2 2)

Výsledky zkoušky zaznamenejte v souladu s tabulkou zkoušky 1.

2.1.1.1.3   Emise znečišťujících látek u vozidel OVC-HEV vážené faktorem použití UF

Znečišťující látky

CO (mg/km)

THC (a) (mg/km)

NMHC (a) (mg/km)

NOx (mg/km)

THC + NOx (b) (mg/km)

Pevné částice (mg/km)

Počet částic (#.1011/km)

Vypočtené hodnoty

 

 

 

 

 

 

 

2.1.1.2   Emise CO2 (v příslušných případech)

2.1.1.2.1   Emise CO2 u vozidel s alespoň jedním spalovacím motorem, vozidel NOVC-HEV a vozidel OVC-HEV v případě zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-udržování

Údaje v tomto oddíle musí být uvedeny zvlášť za každý řidičem volitelný režim podrobený zkouškám (primární režim nebo nejlepší režim a nejnepříznivější režim podle dané situace).

Zkouška 1

Emise CO2

Nízká

Střední

Vysoká

Mimořádně vysoká

Kombinace

Naměřená hodnota MCO2,p,1 / MCO2,c,2

 

 

 

 

 

S ohledem na rychlost a vzdálenost korigovaná hodnota MCO2,p,2b / MCO2,c,2b

 

 

 

 

 

Korekční koeficient RCB:(5)

 

 

 

 

 

MCO2,p,3 / MCO2,c,3

 

 

 

 

 

Faktory regenerace (Ki)

aditivní

 

Faktory regenerace (Ki)

multiplikační

 

MCO2,c,4

 

AFKi= MCO2,c,3 / MCO2,c,4

 

MCO2,p,4 / MCO2,c,4

 

 

 

 

Korekce ATCT (FCF)(4)

 

Dočasné hodnoty MCO2,p,5 / MCO2,c,5

 

 

 

 

 

Deklarovaná hodnota

 

dCO2 1 * deklarovaná hodnota

 


(4) FCF: korekční faktor rodiny pro účely korekce ohledně teplotních podmínek reprezentativních pro daný region (ATCT)

Viz protokol(y) týkající se rodiny ATCT

:

 

Identifikátor rodiny ATCT

:

 

(5) Korekce podle dodatku 2 k příloze B6 předpisu OSN č. 154 pro vozidla s výhradně spalovacím motorem a dodatku 2 k příloze B8 předpisu OSN č. 154 pro vozidla HEV (KCO2)

Zkouška 2 (v příslušných případech)

Výsledky zkoušky zaznamenejte v souladu s tabulkou zkoušky 1.

Zkouška 3 (v příslušných případech)

Výsledky zkoušky zaznamenejte v souladu s tabulkou zkoušky 1.

Závěr

Emise CO2 (g/km)

Nízká

Střední

Vysoká

 

Mimořádně vysoká

Kombinace

Zprůměrovaná hodnota MCO2,p,6/ MCO2,c,6

 

 

 

 

 

 

Srovnaná hodnota MCO2,p,7 / MCO2,c,7

 

 

 

 

 

 

Konečné hodnoty MCO2,p,H / MCO2,c,H

 

 

 

 

 

 

2.1.1.2.2   Emise CO2 u vozidel OVC-HEV v případě zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení

Zkouška 1

Emise CO2 (g/km)

Kombinace

Vypočtená hodnota MCO2,CD

 

Deklarovaná hodnota

 

dCO2 1

 

Zkouška 2 (v příslušných případech)

Výsledky zkoušky zaznamenejte v souladu s tabulkou zkoušky 1.

Zkouška 3 (v příslušných případech)

Výsledky zkoušky zaznamenejte v souladu s tabulkou zkoušky 1.

Závěr

Emise CO2 (g/km)

Kombinace

Zprůměrovaná hodnota MCO2,CD

 

Konečná hodnota MCO2,CD

 

2.1.1.2.3   Emise CO2 u vozidel OVC-HEV vážené faktorem použití UF

Emise CO2 (g/km)

Kombinace

Vypočtená hodnota MCO2,weighted

 

2.1.1.3   Spotřeba paliva (v příslušných případech)

2.1.1.3.1   Spotřeba paliva u vozidel s pouze spalovacím motorem, vozidel NOVC-HEV a vozidel OVC-HEV v případě zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-udržování

Údaje v tomto oddíle musí být uvedeny zvlášť za každý řidičem volitelný režim podrobený zkouškám (primární režim nebo nejlepší režim a nejnepříznivější režim podle dané situace).

Spotřeba paliva (l/100 km) nebo palivová účinnost (km/l) (podle dané situace)

Nízká

Střední

Vysoká

Mimořádně vysoká

Kombinace

Konečné hodnoty FCp,H / FCc,H  (2), FEp, FEc

 

 

 

 

 

Palubní monitorování spotřeby paliva a/nebo energie u vozidel uvedených v bodě 5.11 tohoto předpisu

Přístupnost údajů

Parametry uvedené v bodě 3 dodatku 5 k tomuto předpisu jsou přístupné: ano / nepoužije se

Přesnost (v příslušných případech)

Fuel_ConsumedWLTP (litry) (3)

Vysoká úroveň (Vehicle HIGH) – zkouška 1

x,xxx

Vysoká úroveň (Vehicle HIGH) – zkouška 2 (v příslušných případech)

x,xxx

Vysoká úroveň (Vehicle HIGH) – zkouška 3 (v příslušných případech)

x,xxx

Vysoká úroveň (Vehicle LOW) – zkouška 1 (v příslušných případech)

x,xxx

Nízká úroveň (Vehicle LOW) – zkouška 2 (v příslušných případech)

x,xxx

Vysoká úroveň (Vehicle LOW) – zkouška 3 (v příslušných případech)

x,xxx

Celkem

x,xxx

Fuel_ConsumedOBFCM (v litrech) (3)

Vysoká úroveň (Vehicle HIGH) – zkouška 1

x.xxx (4)

Vysoká úroveň (Vehicle HIGH) – zkouška 2 (v příslušných případech)

x.xxx (4)

Vysoká úroveň (Vehicle HIGH) – zkouška 3 (v příslušných případech)

x.xxx (4)

Vysoká úroveň (Vehicle LOW) – zkouška 1 (v příslušných případech)

x.xxx (4)

Nízká úroveň (Vehicle LOW) – zkouška 2 (v příslušných případech)

x.xxx (4)

Vysoká úroveň (Vehicle LOW) – zkouška 3 (v příslušných případech)

x.xxx (4)

Celkem

x.xxx (4)

Přesnost (3)

x,xxx

2.1.1.3.2   Spotřeba paliva u vozidel OVC-HEV, případně OVC-FCHV v případě zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení

Zkouška 1

Spotřeba paliva (l/100 km nebo kg/100 km) nebo palivová účinnost (km/l) (podle dané situace)

Kombinace

Vypočtená hodnota FCCD, FECD

 

Zkouška 2 (v příslušných případech)

Výsledky zkoušky zaznamenejte v souladu s tabulkou zkoušky 1.

Zkouška 3 (v příslušných případech)

Výsledky zkoušky zaznamenejte v souladu s tabulkou zkoušky 1.

Závěr

Spotřeba paliva (l/100 km nebo kg/100 km) nebo palivová účinnost (km/l) (podle dané situace)

Kombinace

Zprůměrovaná hodnota FCCD, FECD

 

Konečná hodnota FCCD, FECD

 

2.1.1.3.3   Spotřeba paliva u vozidel OVC-HEV, případně OVC-FCHV vážená faktorem použití UF

Spotřeba paliva (l/100 km nebo kg/100 km)

Kombinovaná

Vypočtená hodnota FCweighted

 

2.1.1.3.4   Spotřeba paliva u vozidel NOVC-FCHV, případně OVC-FCHV v případě zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-udržování

Údaje v tomto oddíle musí být uvedeny zvlášť za každý řidičem volitelný režim podrobený zkouškám (primární režim nebo nejlepší režim a nejnepříznivější režim podle dané situace).

Spotřeba paliva (kg/100 km) nebo palivová účinnost (km/kg) (podle dané situace)

Kombinace

Naměřené hodnoty

 

Korekční koeficient RCB

 

Konečné hodnoty FCc, FEc

 

2.1.1.4   Akční dosahy (v příslušných případech)

2.1.1.4.1   Akční dosahy u vozidel OVC-HEV, případně OVC-FCHV

2.1.1.4.1.1   Elektrický akční dosah na baterii

Zkouška 1

AER (km)

Město

Kombinace

Naměřené/vypočtené hodnoty AER

 

 

Deklarovaná hodnota

 

Zkouška 2 (v příslušných případech)

Výsledky zkoušky zaznamenejte v souladu s tabulkou zkoušky 1.

Zkouška 3 (v příslušných případech)

Výsledky zkoušky zaznamenejte v souladu s tabulkou zkoušky 1.

Závěr

AER (km)

Město

Kombinace

Zprůměrovaná hodnota AER (v příslušných případech)

 

 

Konečné hodnoty AER

 

 

2.1.1.4.1.2   Ekvivalentní elektrický akční dosah na baterii

EAER (km)

Nízká

Střední

Vysoká

Mimořádně vysoká

Město

Kombinace

Konečné hodnoty EAER

 

 

 

 

 

 

2.1.1.4.1.3   Skutečný akční dosah v režimu nabíjení-vybíjení

RCDA (km)

Kombinace

Konečná hodnota RCDA

 

2.1.1.4.1.4   Akční dosah v rámci cyklů v režimu nabíjení-vybíjení

Zkouška 1

RCDC (km)

Kombinace

Konečná hodnota RCDC

 

Indexové číslo přechodového cyklu

 

REEC potvrzovacího cyklu (%)

 

Zkouška 2 (v příslušných případech)

Výsledky zkoušky zaznamenejte v souladu s tabulkou zkoušky 1.

Zkouška 3 (v příslušných případech)

Výsledky zkoušky zaznamenejte v souladu s tabulkou zkoušky 1.

2.1.1.4.2   Akční dosahy u výhradně elektrických vozidel – akční dosah výhradně na elektřinu (v příslušných případech)

Zkouška 1

PER (km)

Nízká

Střední

Vysoká

Mimořádně vysoká

Město

Kombinace

Vypočtené hodnoty PER

 

 

 

 

 

 

Deklarovaná hodnota

 

Zkouška 2 (v příslušných případech)

Výsledky zkoušky zaznamenejte v souladu s tabulkou zkoušky 1.

Zkouška 3 (v příslušných případech)

Výsledky zkoušky zaznamenejte v souladu s tabulkou zkoušky 1.

Závěr

PER (km)

Město

Kombinace

Zprůměrovaná hodnota PER

 

 

Konečné hodnoty PER

 

 

2.1.1.5   Spotřeba elektrické energie (v příslušných případech)

2.1.1.5.1   Spotřeba elektrické energie u vozidel OVC-HEV, případně OVC-FCHV

2.1.1.5.1.1   Nabíjená elektrická energie (EAC)

EAC(Wh)

 

2.1.1.5.1.2   Spotřeba elektrické energie (EC)

EC (Wh/km)

Nízká

Střední

Vysoká

Mimořádně vysoká

Město

Kombinace

Konečné hodnoty EC

 

 

 

 

 

 

2.1.1.5.1.3   Spotřeba elektrické energie v režimu nabíjení-vybíjení vážená faktorem použití UF

Zkouška 1

ECAC,CD (Wh/km)

Kombinace

Vypočtené hodnoty ECAC,CD

 

Zkouška 2 (v příslušných případech)

Výsledky zkoušky zaznamenejte v souladu s tabulkou zkoušky 1.

Zkouška 3 (v příslušných případech)

Výsledky zkoušky zaznamenejte v souladu s tabulkou zkoušky 1.

Závěr (v příslušných případech)

ECAC,CD (Wh/km)

Kombinace

Zprůměrovaná hodnota ECAC,CD

 

Konečná hodnota

 

2.1.1.5.1.4   Spotřeba elektrické energie vážená faktorem použití UF

Zkouška 1

ECAC,weighted (Wh)

Kombinace

Vypočtená hodnota ECAC,weighted

 

Zkouška 2 (v příslušných případech)

Výsledky zkoušky zaznamenejte v souladu s tabulkou zkoušky 1.

Zkouška 3 (v příslušných případech)

Výsledky zkoušky zaznamenejte v souladu s tabulkou zkoušky 1.

Závěr (v příslušných případech)

ECAC,weighted (Wh/km)

Kombinace

Zprůměrovaná hodnota ECAC,weighted

 

Konečná hodnota

 

2.1.1.5.1.5   Údaje týkající se shodnosti výroby

 

Kombinace

Spotřeba elektrické energie (Wh/km) ECDC,CD,COP

 

AFEC,AC,CD

 

2.1.1.5.2   Spotřeba elektrické energie u výhradně elektrických vozidel (v příslušných případech)

Zkouška 1

EAC(Wh)

 


EC (Wh/km)

Město

Kombinace

Vypočtené hodnoty EC

 

 

Deklarovaná hodnota

 

Zkouška 2 (v příslušných případech)

Výsledky zkoušky zaznamenejte v souladu s tabulkou zkoušky 1.

Zkouška 3 (v příslušných případech)

Výsledky zkoušky zaznamenejte v souladu s tabulkou zkoušky 1.

EC (Wh/km)

Nízká

Střední

Vysoká

Mimořádně vysoká

Město

Kombinace

Zprůměrovaná hodnota EC

 

 

 

 

 

 

Konečné hodnoty EC

 

 

 

 

 

 

Údaje týkající se shodnosti výroby

 

Kombinace

Spotřeba elektrické energie (Wh/km) ECDC,COP

 

AFEC

 

2.1.2   Nízká úroveň (VL – Vehicle Low) (v příslušných případech)

Opakujte bod 2.1.1.

2.1.3   Střední úroveň (VM – Vehicle M) (v příslušných případech)

Opakujte bod 2.1.1.

2.1.4   Konečné hodnoty normovaných emisí (v příslušných případech)

Znečišťující látky

CO (mg/km)

THC (a) (mg/km)

NMHC (a) (mg/km)

NOx (mg/km)

THC + NOx (b) (mg/km)

PM (mg/km)

PN (#.1011/km)

Nejvyšší hodnoty (5)

 

 

 

 

 

 

 

2.4   Zkouška typu 4 (a)

Identifikátor rodiny

:

 

Viz protokol(y)

:

 

2.5   Zkouška typu 5

Identifikátor rodiny

:

 

Viz protokol(y) týkající se rodiny podle životnosti

:

 

Cyklus typu 1 pro zkoušky normovaných emisí

:

 

Identifikátor rodiny podle životnosti

 

 

2.8   Palubní diagnostický systém

Identifikátor rodiny

:

 

Viz protokol(y) týkající se rodiny

:

 

2.11   Informace ohledně teploty týkající se VH (Vehicle High)

Zohlednění nejnepříznivějšího případu s ohledem na izolaci vozidla

:

ano/ne (6)

Vychladnutí vozidla při zohlednění nejnepříznivějšího případu

:

ano/ne (6)

Rodina ATCT sestávající z jediné interpolační rodiny

:

ano/ne (6)

Teplota chladicího média motoru na konci doby odstavení (°C)

:

 

Průměrná teplota odstavného místa za poslední 3 hodiny (°C)

:

 

Rozdíl mezi konečnou teplotou chladicího média motoru a průměrnou teplotou odstavného místa za poslední 3 hodiny ΔT_ATCT (°C)

:

 

Minimální doba odstavení tsoak_ATCT (s)

:

 

Umístění čidla teploty

:

 

Naměřená teplota motoru

:

olej / chladicí médium

2.12   Systém následného zpracování výfukových plynů s použitím činidla

Identifikátor rodiny

:

 

Viz protokol(y) týkající se rodiny

:

 

Část II

Pro zkoušku ATCT se jako minimum požadují alespoň následující údaje, přicházejí-li v úvahu.

Číslo protokolu

Image 4

Obecné poznámky:

Existuje-li více variant (tzn. je-li uvedeno více odkazů), měla by ve zkušebním protokolu být popsána ta varianta, která by při zkouškách použita.

Pokud tomu tak není, postačí uvést na začátku zkušebního protokolu jediný odkaz na informační dokument.

Každá technická zkušebna může dle vlastního uvážení doplnit více informací.

V částech zkušebního protokolu týkajících se konkrétních typů vozidel jsou uvedena tato písmena:

„a)“

Označuje motorová vozidla se zážehovým motorem nebo vozidla „G“ (podle tabulky 1B předpisu OSN č. 154) (v příslušných případech).

„b)“

Označuje motorová vozidla se vznětovým motorem nebo vozidla „D“ (podle tabulky 1B předpisu OSN č. 154) (v příslušných případech).

1.   Popis zkoušených vozidel

1.1   Obecně

Čísla vozidla

:

číslo prototypu a VIN

Kategorie

:

 

Karoserie

:

 

Hnací kola

:

 

1.1.1   Architektura hnacího ústrojí

Architektura hnacího ústrojí

:

výhradně spalovací motor, hybridní pohon, elektromotor nebo palivový článek

1.1.2   Spalovací motor (v příslušných případech)

Níže požadované údaje uveďte zvlášť pro každý spalovací motor.

Značka

:

 

Typ

:

 

Pracovní princip

:

dvoutakt/čtyřtakt

Počet a uspořádání válců

:

 

Objem motoru (cm3)

:

 

Volnoběžné otáčky motoru (min–1)

:

 

±

Zvýšené volnoběžné otáčky motoru (min–1) (a)

:

 

±

Jmenovitý výkon motoru

:

 

kW

při

 

ot./min.

Maximální netto točivý moment

:

 

Nm

při

 

ot./min.

Mazivo motoru

:

značka a typ

Systém chlazení

:

Typ: vzduch/voda/olej

Izolace

:

materiál, množství, umístění, jmenovitý objem a jmenovitá hmotnost (7)

1.1.3   Zkušební palivo pro zkoušku typu 1 (v příslušných případech)

Níže požadované údaje uveďte zvlášť pro každé zkušební palivo.

Značka

:

 

Typ

:

benzin – motorová nafta – LPG – NG – …

Hustota při 15 °C

:

 

Obsah síry

:

pouze u motorové nafty a benzinu

Příloha IX

:

 

Číslo šarže

:

 

Willansovy koeficienty (u spalovacích motorů) pro emise CO2 (gCO2/MJ)

:

 

Přímý vstřik

:

ano/ne nebo popis

Typ vozidla podle paliva

:

jednopalivové / dvoupalivové (bi-fuel) / vícepalivové (flex fuel)

Řídicí jednotka

Označení dílu

:

stejně jako v informačním dokumentu

Zkoušený software

:

načíst např. pomocí skenovacího přístroje

Průtokoměr vzduchu

:

 

Skříň škrticí klapky

:

 

Snímač tlaku

:

 

Vstřikovací čerpadlo

:

 

Vstřikovač (vstřikovače)

:

 

1.1.4   Systém dodávky paliva (v příslušných případech)

Níže požadované údaje uveďte zvlášť pro každý systém dodávky paliva.

1.1.5   Systém sání (v příslušných případech)

Níže požadované údaje uveďte zvlášť pro každý systém sání.

Přeplňování

:

ano/ne

značka a typ (1)

Mezichladič

:

ano/ne

typ (vzduch-vzduch / vzduch-voda) (1)

Vzduchový filtr (prvek) (1)

:

značka a typ

Tlumič sání (1)

:

značka a typ

1.1.6   Výfukový systém a systém pro regulaci emisí způsobených vypařováním (v příslušných případech)

Níže požadované údaje uveďte zvlášť pro každý systém.

První katalyzátor

:

značka a označení (1)

princip: třícestný / oxidační / zachycovač NOx / systém ukládání NOx / selektivní katalytická redukce…

Druhý katalyzátor

:

značka a označení (1)

princip: třícestný / oxidační / zachycovač NOx / systém ukládání NOx / selektivní katalytická redukce…

Filtr pevných částic

:

ano / ne / nepoužije se

katalyzovaný: ano/ne

značka a označení (1)

Označení a umístění kyslíkové a/nebo lambda sondy (sond)

:

před katalyzátorem / za katalyzátorem

Vstřikování vzduchu

:

ano / ne / nepoužije se

Vstřikování vody

:

ano / ne / nepoužije se

EGR

:

ano / ne / nepoužije se

s chlazením / bez chlazení

HP/LP

Systém regulace emisí způsobených vypařováním

:

ano / ne / nepoužije se

Označení a umístění sondy (sond) NOx

:

před/za

Obecný popis (1)

:

 

1.1.7   Zařízení pro akumulaci tepla (v příslušných případech)

Níže požadované údaje uveďte zvlášť pro každý systém akumulace tepla.

Zařízení pro akumulaci tepla

:

ano/ne

Tepelná kapacita (entalpie v J)

:

 

Doba uvolňování tepla (s)

:

 

1.1.8   Převodové ústrojí (v příslušných případech)

Níže požadované údaje uveďte zvlášť pro každé převodové ústrojí.

Převodovka

:

manuální / automatická / s plynule měnitelným převodem

Postup řazení rychlostí

Primární režim

:

ano/ne

normal/drive/eco/…

Nejlepší režim z hlediska emisí CO2 a spotřeby paliva (v příslušných případech)

:

 

Nejnepříznivější režim z hlediska emisí CO2 a spotřeby paliva (v příslušných případech)

:

 

Řídicí jednotka

:

 

Mazivo převodovky

:

značka a typ

Pneumatiky

Značka

:

 

Typ

:

 

Rozměry pneumatik (přední/zadní)

:

 

Dynamický obvod (m)

:

 

Tlak v pneumatikách (kPa)

:

 

Převodové poměry (R.T.), primární poměry (R.P.) a (rychlost vozidla (km/h)) / (otáčky motoru (1000 (min–1)) (V1000) u jednotlivých rychlostních poměrů (R.B.).

R.B.

R.P.

R.T.

V1 000

1.

1/1

 

 

2.

1/1

 

 

3.

1/1

 

 

4.

1/1

 

 

5.

1/1

 

 

 

 

 

 

 

 

 

1.1.9   Elektrický stroj (v příslušných případech)

Níže požadované údaje uveďte zvlášť pro každý elektrický stroj.

Značka

:

 

Typ

:

 

Špičkový výkon (kW)

:

 

1.1.10   Trakční REESS (v příslušných případech)

Níže požadované údaje uveďte zvlášť pro každý trakční REESS.

Značka

:

 

Typ

:

 

Kapacita (Ah)

:

 

Jmenovité napětí (V)

:

 

1.1.11   (Vyhrazeno)

1.1.12   Výkonová elektronika (v příslušných případech)

Může se jednat o více než jedno výkonové elektronické zařízení (měnič hnací energie, nízkonapěťový systém nebo nabíječ).

Značka

:

 

Typ

:

 

Výkon (kW)

:

 

1.2   Popis vozidla

1.2.1   Hmotnost

Zkušební hmotnost VH (kg)

:

 

1.2.2   Parametry jízdního zatížení

f0 (N)

:

 

f1 (N/(km/h))

:

 

f2 (N/(km/h)2)

:

 

f2_TReg (N/(km/h)2)

:

 

Energetická náročnost cyklu (J)

:

 

Odkaz na protokol o zkoušce jízdního zatížení

:

 

Identifikátor rodiny podle jízdního zatížení

:

 

1.2.3   Parametry pro volbu cyklů

Cyklus (bez snížení rychlosti)

:

Třída 1 / 2 / 3a / 3b

Poměr jmenovitého výkonu k hmotnosti v provozním stavu: -75 kg (PMR) (W/kg)

:

(v příslušných případech)

Měření postupem s omezenou rychlostí

:

ano/ne

Maximální rychlost vozidla (km/h)

:

 

Snížení rychlosti (v příslušných případech)

:

ano/ne

Faktor snížení rychlosti fdsc

:

 

Vzdálenost ujetá v rámci cyklu (m)

:

 

Konstantní rychlost (v případě zkráceného zkušebního postupu)

:

v příslušných případech

1.2.4   Bod řazení rychlostních stupňů (v příslušných případech)

Verze výpočtu řazení rychlostních stupňů

 

(uveďte příslušnou změnu celosvětového technického předpisu OSN č. 15)

Řazení rychlostních stupňů

:

Průměrný rychlostní stupeň pro rychlost v ≥ 1 km/h, zaokrouhleno na čtyři desetinná místa

nmin drive

1. rychlostní stupeň

:

… min–1

Z 1. rychlostního stupně na 2. rychlostní stupeň

:

… min–1

Z 2. rychlostního stupně do klidového stavu

:

… min–1

2. rychlostní stupeň

:

… min–1

3. a vyšší rychlostní stupeň

:

… min–1

1. rychlostní stupeň vyloučen

:

ano/ne

n95_high u každého rychlostního stupně

:

… min–1

nmin_drive_set pro fáze zrychlování / konstantní rychlosti (n_min_drive_up)

:

… min–1

nmin_drive_set pro fáze zpomalování (nmin_drive_down):

:

… min–1

tstart_phase

:

… s

nmin_drive_start

:

… min–1

nmin_drive_up_start

:

… min–1

Využití ASM

:

ano/ne

Hodnoty ASM

:

 

2.   Výsledky zkoušek

Metoda nastavení vozidlového dynamometru

:

pevně stanovený průběh / iterativní / alternativní s vlastním cyklem zahřátí

Provoz dynamometru v režimu pohonu dvou kol (2WD) / v režimu pohonu čtyř kol (4WD)

:

2WD/4WD

V případě režimu 2WD – nepoháněná náprava se otáčela

:

ano / ne / nepoužije se

Provozní režim dynamometru

 

ano/ne

Režim dojezdu

:

ano/ne

2.1   Zkouška při 14 °C

Datum (data) zkoušky:

:

(den/měsíc/rok)

Místo zkoušky (zkoušek)

:

 

Výška spodní hrany chladicího ventilátoru nad zemí (cm)

:

 

Boční poloha středu ventilátoru (je-li změněna na žádost výrobce)

:

v ose vozidla /…

Vzdálenost od přídě vozidla (cm)

:

 

IWR: hodnocení ohledně inerční práce (Inertial Work Rating) (%)

:

x,x

RMSSE: kvadratický průměr chyby rychlosti (Root Mean Squared Speed Error) (km/h)

:

x,xx

Popis akceptované odchylky od jízdního cyklu

:

plně sešlápnutý akcelerační pedál

2.1.1   Emise znečišťujících látek u vozidel s alespoň jedním spalovacím motorem, vozidel NOVC-HEV a vozidel OVC-HEV v případě zkoušky v režimu nabíjení-udržování

Znečišťující látky

CO (mg/km)

THC (a) (mg/km)

NMHC (a) (mg/km)

NOx (mg/km)

THC + NOx (b) (mg/km)

Pevné částice (mg/km)

Počet částic (#.1011/km)

Naměřené hodnoty

 

 

 

 

 

 

 

Mezní hodnoty

 

 

 

 

 

 

 

2.1.2   Emise CO2 u vozidel s alespoň jedním spalovacím motorem, vozidel NOVC-HEV a vozidel OVC-HEV v případě zkoušky v režimu nabíjení-udržování

Emise CO2 (g/km)

Nízká

Střední

Vysoká

Mimořádně vysoká

Kombinace

Naměřená hodnota MCO2,p,1 / MCO2,c,2

 

 

 

 

 

S ohledem na rychlost a vzdálenost korigovaná hodnota MCO2,p,2b / MCO2,c,2b

 

 

 

 

 

Korekční koeficient RCB (8)

 

 

 

 

 

MCO2,p,3 / MCO2,c,3

 

 

 

 

 

2.2   Zkouška při 23 °C

Uveďte údaje nebo odkaz na protokol o zkoušce typu 1.

Datum zkoušek

:

(den/měsíc/rok)

Místo zkoušky

:

 

Výška spodní hrany chladicího ventilátoru nad zemí (cm)

:

 

Boční poloha středu ventilátoru (je-li změněna na žádost výrobce)

:

v ose vozidla /…

Vzdálenost od přídě vozidla (cm)

:

 

IWR: hodnocení ohledně inerční práce (Inertial Work Rating) (%)

:

x,x

RMSSE: kvadratický průměr chyby rychlosti (Root Mean Squared Speed Error) (km/h)

:

x,xx

Popis akceptované odchylky od jízdního cyklu

:

plně sešlápnutý akcelerační pedál

2.2.1   Emise znečišťujících látek u vozidel s alespoň jedním spalovacím motorem, vozidel NOVC-HEV a vozidel OVC-HEV v případě zkoušky v režimu nabíjení-udržování

Znečišťující látky

CO (mg/km)

THC (a) (mg/km)

NMHC (a) (mg/km)

NOx (mg/km)

THC + NOx (b) (mg/km)

Pevné částice (mg/km)

Počet částic (#.1011/km)

Konečné hodnoty

 

 

 

 

 

 

 

Mezní hodnoty

 

 

 

 

 

 

 

2.2.2   Emise CO2 u vozidel s alespoň jedním spalovacím motorem, vozidel NOVC-HEV a vozidel OVC-HEV v případě zkoušky v režimu nabíjení-udržování

Emise CO2 (g/km)

Nízká

Střední

Vysoká

Mimořádně vysoká

Kombinace

Naměřená hodnota MCO2,p,1 / MCO2,c,2

 

 

 

 

 

S ohledem na rychlost a vzdálenost korigovaná hodnota MCO2,p,2b / MCO2,c,2b

 

 

 

 

 

Korekční koeficient RCB (9)

 

 

 

 

 

MCO2,p,3 / MCO2,c,3

 

 

 

 

 

2.3   Závěr

Emise CO2 (g/km)

Kombinace

ATCT (14 °C) MCO2,Treg

 

Typ 1 (23 °C) MCO2,23 o

 

Korekční faktor rodiny (FCF)

 

2.4   Informace ohledně teploty týkající se referenčního vozidla po zkoušce při 23 °C

Zohlednění nejnepříznivějšího případu s ohledem na izolaci vozidla

:

ano/ne (10)

Vychladnutí vozidla při zohlednění nejnepříznivějšího případu

:

ano/ne (10)

Rodina ATCT sestávající z jediné interpolační rodiny

:

ano/ne (10)

Teplota chladicího média motoru na konci doby odstavení (°C)

:

 

Průměrná teplota odstavného místa za poslední 3 hodiny (°C)

:

 

Rozdíl mezi konečnou teplotou chladicího média motoru a průměrnou teplotou odstavného místa za poslední 3 hodiny ΔT_ATCT (°C)

:

 

Minimální doba odstavení tsoak_ATCT (s)

:

 

Umístění čidla teploty

:

 

Naměřená teplota motoru

:

olej / chladicí médium


(1)  U objemu a hmotnosti je přípustná odchylka +/– 10 %.

(*1)  U vozidel OVC-HEV uveďte údaj pro režim nabíjení-udržování a pro režim nabíjení-vybíjení.

(2)  Vypočtená ze srovnaných hodnot CO2

(3)  V souladu s dodatkem 5 k tomuto předpisu.

(4)  Lze-li signál zařízení OBFCM načíst pouze na dvě desetinná místa, uvede se na třetím desetinném místě nula.

(5)  Pro každou znečišťující látku v rámci všech výsledků zkoušek VH, VL (v příslušných případech) a VM (v příslušných případech).

(6)  Je-li platná odpověď „ano“, šest posledních řádků se nepoužije.

(7)  U objemu a hmotnosti je přípustná odchylka +/– 10 %.

(8)  Korekce podle dodatku 2 k příloze B6 předpisu OSN č. 154 pro vozidla se spalovacím motorem, KCO2 pro vozidla HEV

(9)  Korekce podle dodatku 2 k příloze B6 tohoto předpisu pro vozidla se spalovacím motorem a dodatku 2 k příloze B8 tohoto předpisu pro vozidla HEV (KCO2).

(10)  Je-li platná odpověď „ano“, šest posledních řádků se nepoužije.


Příloha A1 – Dodatek 2

Protokol o zkoušce jízdního zatížení podle WLTP

Protokol o zkoušce jízdního zatížení

Pro zkoušku, jejímž účelem je stanovení jízdního zatížení, se jako minimum požadují alespoň následující údaje, přicházejí-li v úvahu.

Číslo protokolu

Image 5

1.   Dotčené vozidlo (dotčená vozidla)

Dotčená značka (dotčené značky)

:

 

Dotčený typ (dotčené typy)

:

 

Obchodní název

:

 

Maximální rychlost (km/h)

:

 

Hnací náprava (nápravy)

:

 

2.   Popis zkoušených vozidel

Neprovádí-li se interpolace: popíše se vozidlo, které (z hlediska energetické náročnosti) představuje nejnepříznivější případ.

2.1   Metoda aerodynamického tunelu

Kombinace s

:

pásovým dynamometrem / vozidlovým dynamometrem

2.1.1   Obecně

 

Aerodynamický tunel

Dynamometr

HR

LR

HR

LR

Značka

 

 

 

 

Typ

 

 

 

 

Verze

 

 

 

 

Energetická náročnost cyklu za úplný cyklus WLTC třídy 3 (kJ)

 

 

 

 

Odchylka od sériové výroby

 

 

Počet ujetých kilometrů (km)

 

 

nebo (v případě rodiny podle matice jízdního zatížení):

Značka

:

 

Typ

:

 

Verze

:

 

Energetická náročnost cyklu za úplný cyklus WLTC (kJ)

:

 

Odchylka od sériové výroby

:

 

Počet ujetých kilometrů (km)

:

 

2.1.2   Hmotnosti

 

Dynamometr

HR

LR

Zkušební hmotnost (kg)

 

 

Průměrná hmotnost mav (kg)

 

 

Hodnota mr (kg na nápravu)

 

 

Vozidlo kategorie M:

podíl hmotnosti vozidla v provozním stavu připadající na přední nápravu (%)

 

 

Vozidlo kategorie N:

rozložení hmotnosti (kg nebo %)

 

 

nebo (v případě rodiny podle matice jízdního zatížení):

Zkušební hmotnost (kg)

:

 

Průměrná hmotnost mav (kg)

:

(průměr před zkouškou a po ní)

Maximální technicky přípustná hmotnost naloženého vozidla

:

 

Odhadovaný aritmetický průměr hmotnosti volitelného vybavení

:

 

Vozidlo kategorie M:

podíl hmotnosti vozidla v provozním stavu připadající na přední nápravu (%)

:

 

Vozidlo kategorie N:

rozložení hmotnosti (kg nebo %)

:

 

2.1.3   Pneumatiky

 

Aerodynamický tunel

Dynamometr

HR

LR

HR

LR

Označení rozměru

 

 

 

 

Značka

 

 

 

 

Typ

 

 

 

 

Valivý odpor

Vpředu (kg/t)

 

 

Vzadu (kg/t)

 

 

Tlak v pneumatikách

Vpředu (kPa)

 

 

Vzadu (kPa)

 

 

nebo (v případě rodiny podle matice jízdního zatížení):

Označení rozměru

Značka

:

 

Typ

:

 

Valivý odpor

Vpředu (kg/t)

:

 

Vzadu (kg/t)

:

 

Tlak v pneumatikách

Vpředu (kPa)

:

 

Vzadu (kPa)

:

 

2.1.4   Karoserie

 

Aerodynamický tunel

HR

LR

Typ

AA/AB/AC/AD/AE/AF BA/BB/BC/BD

 

Verze

 

 

Aerodynamická zařízení

Pohyblivé aerodynamické části karoserie

ano/ne (pokud ano, připojte seznam)

 

Seznam namontovaných aerodynamických zařízení

 

 

Delta (CD × Af)LH ve srovnání s HR (m2)

 

nebo (v případě rodiny podle matice jízdního zatížení):

Popis tvaru karoserie

:

skříň ve tvaru kvádru (nelze-li určit žádný reprezentativní tvar karoserie úplného vozidla)

Čelní plocha Afr (m2)

:

 

2.2   Na silnici

2.2.1   Obecně

 

HR

LR

Značka

 

 

Typ

 

 

Verze

 

 

Energetická náročnost cyklu za úplný cyklus WLTC třídy 3 (kJ)

 

 

Odchylka od sériové výroby

 

 

Počet ujetých kilometrů

 

 

nebo (v případě rodiny podle matice jízdního zatížení):

Značka

:

 

Typ

:

 

Verze

:

 

Energetická náročnost cyklu za úplný cyklus WLTC (kJ)

:

 

Odchylka od sériové výroby

:

 

Počet ujetých kilometrů (km)

:

 

2.2.2   Hmotnosti

 

HR

LR

Zkušební hmotnost (kg)

 

 

Průměrná hmotnost mav (kg)

 

 

Hodnota mr (kg na nápravu)

 

 

Vozidlo kategorie M:

podíl hmotnosti vozidla v provozním stavu připadající na přední nápravu (%)

 

 

Vozidlo kategorie N:

rozložení hmotnosti (kg nebo %)

 

 

nebo (v případě rodiny podle matice jízdního zatížení):

Zkušební hmotnost (kg)

:

 

Průměrná hmotnost mav (kg)

:

(průměr před zkouškou a po ní)

Maximální technicky přípustná hmotnost naloženého vozidla

:

 

Odhadovaný aritmetický průměr hmotnosti volitelného vybavení

:

 

Vozidlo kategorie M:

podíl hmotnosti vozidla v provozním stavu připadající na přední nápravu (%)

 

 

Vozidlo kategorie N:

rozložení hmotnosti (kg nebo %)

 

 

2.2.3   Pneumatiky

 

HR

LR

Označení rozměru

 

 

Značka

 

 

Typ

 

 

Valivý odpor

Vpředu (kg/t)

 

 

Vzadu (kg/t)

 

 

Tlak v pneumatikách

Vpředu (kPa)

 

 

Vzadu (kPa)

 

 

nebo (v případě rodiny podle matice jízdního zatížení):

Označení rozměru

:

 

Značka

:

 

Typ

:

 

Valivý odpor

Vpředu (kg/t)

:

 

Vzadu (kg/t)

:

 

Tlak v pneumatikách

Vpředu (kPa)

:

 

Vzadu (kPa)

:

 

2.2.4   Karoserie

 

HR

LR

Typ

AA/AB/AC/AD/AE/AF BA/BB/BC/BD

 

Verze

 

 

Aerodynamická zařízení

Pohyblivé aerodynamické části karoserie

ano/ne (pokud ano, připojte seznam)

 

Seznam namontovaných aerodynamických zařízení

 

 

Delta (CD × Af)LH ve srovnání s HR (m2)

 

nebo (v případě rodiny podle matice jízdního zatížení):

Popis tvaru karoserie

:

skříň ve tvaru kvádru (nelze-li určit žádný reprezentativní tvar karoserie úplného vozidla)

Čelní plocha Afr (m2)

:

 

2.3   Hnací ústrojí

2.3.1   Vysoká úroveň (Vehicle High)

Kód motoru

:

 

Druh převodovky

:

manuální, automatická, s plynule měnitelným převodem

Model převodovky

(kódy výrobce)

:

(jmenovitý točivý moment a počet spojek à je třeba uvést v informačním dokumentu)

Dotčené modely převodovky

(kódy výrobce)

:

 

Otáčky motoru v poměru k rychlosti vozidla

:

Rychlostní stupeň

Převodový poměr

Poměr N/V

1.

1/..

 

2.

1..

 

3.

1/..

 

4.

1/..

 

5.

1/..

 

6.

1/..

 

..

 

 

..

 

 

Elektrický stroj (elektrické stroje) v poloze N

:

nepoužije se (žádný elektrický stroj ani režim dojezdu)

Druh a počet elektrických strojů

:

druh konstrukce: asynchronní/synchronní…

Druh chladicího média

:

vzduch, kapalina, …

2.3.2   Nízká úroveň (Vehicle Low)

Zopakujte bod 2.3.1 s údaji VL.

2.4   Výsledky zkoušek

2.4.1   Vysoká úroveň (Vehicle High)

Data zkoušek

:

dd/mm/rrrr (aerodynamický tunel)

dd/mm/rrrr (dynamometr)

nebo

dd/mm/rrrr (na silnici)

Na silnici

Zkušební metoda

:

dojezdová metoda

nebo metoda měření točivého momentu

Zkušební zařízení (název / místo / označení zkušební dráhy)

:

 

Režim dojezdu

:

ano/ne

Seřízení kol

:

hodnoty sbíhavosti a odklonu kol

Světlá výška

:

 

Výška vozidla

:

 

Maziva poháněcí soustavy

:

 

Maziva ložisek kol

:

 

Seřízení brzdy s cílem zabránit nereprezentativním parazitárním silám

:

 

Maximální referenční rychlost (km/h)

:

 

Anemometrie

:

stacionární

nebo ve vozidle: vliv anemometrie (CD × A) a případná korekce

Číslo úseku (úseků)

:

 

Vítr

:

průměrné a nejvyšší hodnoty a směr vzhledem ke směru zkušební dráhy

Tlak vzduchu

:

 

Teplota (střední hodnota)

:

 

Korekce větru

:

ano/ne

Úprava tlaku v pneumatikách

:

ano/ne

Předběžné výsledky

:

Metoda točivého momentu:

c0 =

c1 =

c2 =

Dojezdová metoda:

f0

f1

f2

Konečné výsledky

 

Metoda točivého momentu:

c0 =

c1 =

c2 =

a

f0 =

f1 =

f2 =

Dojezdová metoda:

f0 =

f1 =

f2 =

nebo

Metoda aerodynamického tunelu

Zkušební zařízení (název / místo / označení dynamometru)

:

 

Kvalifikace zařízení

:

Označení a datum protokolu

Dynamometr

Druh dynamometru

:

pásový nebo vozidlový dynamometr

Metoda

:

metoda stabilizované rychlosti nebo decelerační metoda

Zahřívání

:

zahřívání na dynamometru nebo jízdou vozidla

Korekce válcové křivky

:

(pro vozidlový dynamometr, v příslušných případech)

Metoda nastavení vozidlového dynamometru

:

pevně stanovený průběh / iterativní / alternativní s vlastním cyklem zahřátí

Naměřený koeficient aerodynamického odporu vynásobený čelní plochou

:

Rychlost (km/h)

CD × A (m2)

Výsledek

:

f0 =

f1 =

f2 =

nebo

Matice jízdního zatížení na silnici

Zkušební metoda

:

dojezdová metoda

nebo metoda měření točivého momentu

Zkušební zařízení (název / místo / označení zkušební dráhy)

:

 

Režim dojezdu

:

ano/ne

Seřízení kol

:

hodnoty sbíhavosti a odklonu kol

Světlá výška

:

 

Výška vozidla

:

 

Maziva poháněcí soustavy

:

 

Maziva ložisek kol

:

 

Seřízení brzdy s cílem zabránit nereprezentativním parazitárním silám

:

 

Maximální referenční rychlost (km/h)

:

 

Anemometrie

:

stacionární

nebo ve vozidle: vliv anemometrie (CD × A) a případná korekce

Číslo úseku (úseků)

:

 

Vítr

:

průměrné a nejvyšší hodnoty a směr vzhledem ke směru zkušební dráhy

Tlak vzduchu

:

 

Teplota (střední hodnota)

:

 

Korekce větru

:

ano/ne

Úprava tlaku v pneumatikách

:

ano/ne

Předběžné výsledky

:

Metoda točivého momentu:

c0r =

c1r =

c2r =

Dojezdová metoda:

f0r =

f1r =

f2r =

Konečné výsledky

 

Metoda točivého momentu:

c0r =

c1r =

c2r =

a

f0r (výpočet pro vozidlo HM) =

f2r (výpočet pro vozidlo HM) =

f0r (výpočet pro vozidlo LM) =

f2r (výpočet pro vozidlo LM) =

Dojezdová metoda:

f0r (výpočet pro vozidlo HM) =

f2r (výpočet pro vozidlo HM) =

f0r (výpočet pro vozidlo LM) =

f2r (výpočet pro vozidlo LM) =

nebo

Matice jízdního zatížení – metoda aerodynamického tunelu

Zkušební zařízení (název / místo / označení dynamometru)

:

 

Kvalifikace zařízení

:

Označení a datum protokolu

Dynamometr

Druh dynamometru

:

pásový nebo vozidlový dynamometr

Metoda

:

metoda stabilizované rychlosti nebo decelerační metoda

Zahřívání

:

zahřívání na dynamometru nebo jízdou vozidla

Korekce válcové křivky

:

(pro vozidlový dynamometr, v příslušných případech)

Metoda nastavení vozidlového dynamometru

:

pevně stanovený průběh / iterativní / alternativní s vlastním cyklem zahřátí

Naměřený koeficient aerodynamického odporu vynásobený čelní plochou

:

Rychlost (km/h)

CD × A (m2)

Výsledek

:

f0r =

f1r =

f2r =

f0r (výpočet pro vozidlo HM) =

f2r (výpočet pro vozidlo HM) =

f0r (výpočet pro vozidlo LM) =

f2r (výpočet pro vozidlo LM) =

2.4.2   Nízká úroveň (Vehicle Low)

Zopakujte bod 2.4.1 s údaji VL.


Příloha A1 – Dodatek 3

Záznamový arch zkoušky WLTP

Vzor záznamového archu zkoušky

„Záznamovým archem zkoušky“ se rozumí dokument obsahující údaje ze zkoušky, které se zaznamenávají, avšak nejsou uváděny ve zkušebním protokolu.

Záznamový arch zkoušky uchovává technická zkušebna nebo výrobce po dobu nejméně 10 let.

Záznamový arch zkoušky musí obsahovat alespoň následující údaje, přicházejí-li v úvahu.

Informace z přílohy B4 tohoto předpisu

Parametry nastavitelného seřízení kol

:

 

Světlá výška

:

 

Výška vozidla

:

 

Maziva poháněcí soustavy

:

 

Maziva ložisek kol

:

 

Seřízení brzdy s cílem zabránit nereprezentativním parazitárním silám

:

 

Koeficienty c0, c1 a c2,

:

c0 =

c1 =

c2 =

Doby dojezdu naměřené na vozidlovém dynamometru

:

Referenční rychlost (km/h)

Doba dojezdu (s)

130

 

120

 

110

 

100

 

90

 

80

 

70

 

60

 

50

 

40

 

30

 

20

 

Přídavná zátěž, kterou lze na vozidlo nebo do něj umístit za účelem zamezení prokluzu pneumatik

:

hmotnost (kg)

na/ve vozidle

Doby dojezdu po provedení postupu dojezdu vozidla

:

Referenční rychlost (km/h)

Doba dojezdu (s)

130

 

120

 

110

 

100

 

90

 

80

 

70

 

60

 

50

 

40

 

30

 

20

 

Informace z přílohy B5 tohoto předpisu

Účinnost konvertoru NOx

Udávané koncentrace (a), (b), (c), (d) a koncentrace za podmínky, kdy je analyzátor NOx v režimu NO seřízen tak, aby kalibrační plyn neprocházel konvertorem

:

(a)

=

(b)

=

(c)

=

(d)

=

Koncentrace v režimu NO =

Informace z přílohy B6 tohoto předpisu

Dráha skutečně ujetá vozidlem

:

 

V případě vozidel s manuální převodovkou, kdy není možno dodržet stanovenou křivku cyklu:

Odchylky od jízdního cyklu

:

 

Indexy jízdní křivky:

Následující indexy se vypočtou v souladu s normou SAE J2951 (revize z ledna 2014):

IWR: hodnocení ohledně inerční práce;

RMSSE: kvadratický průměr chyby rychlosti

:

:

:

:

:

:

 

Vážení filtru pro odběr vzorků pevných částic

Filtr před zkouškou

Filtr po zkoušce

Referenční filtr

:

:

:

 

Obsah jednotlivých sloučenin změřený po stabilizaci měřicího zařízení

:

 

Stanovení faktoru regenerace

Počet cyklů mezi dvěma cykly WLTC, kdy dochází k regeneraci (D)

Počet cyklů, při nichž se měří emise (n)

Naměřená hodnota hmotnostních emisí M’sij za každou sloučeninu (i) za každý cyklus (j)

:

:

:

 

Stanovení faktoru regenerace

Počet příslušných zkušebních cyklů d měřených při úplné regeneraci

:

 

Stanovení faktoru regenerace

Msi

Mpi

Ki

:

:

:

 

Informace z přílohy B6a tohoto předpisu

ATCT

Teplota a vlhkost vzduchu ve zkušební komoře měřené na výstupu chladicího ventilátoru vozidla s minimální frekvencí 0,1 Hz

 

požadovaná teplota = Treg

skutečná teplota

± 3 °C na začátku zkoušky

± 5 °C během zkoušky

Teplota v odstavném místě měřená průběžně, s minimální frekvencí 0,033 Hz

:

požadovaná teplota = Treg

skutečná teplota

± 3 °C na začátku zkoušky

± 5 °C během zkoušky

Doba pro přemístění z fáze stabilizování na odstavné místo

:

≤ 10 minut

Doba uplynulá od ukončení zkoušky typu 1 do provedení postupu vychladnutí

Naměřená doba odstavení se zaznamená do všech příslušných záznamových archů zkoušky.

:

:

≤ 10 minut

doba od změření konečné teploty do ukončení zkoušky typu 1 při dosažení 23 °C

Informace z přílohy C3 tohoto předpisu

24hodinová zkouška

Teplota okolí v průběhu obou cyklů 24hodinové zkoušky (minimální frekvence záznamu jednou za minutu)

:

 

Doplnění ztráty odparem do nádobky s aktivním uhlím

Teplota okolí v průběhu prvního 11hodinového profilu (minimální frekvence záznamu jednou za 10 minut)

:

 


Příloha A1 – Dodatek 4

Protokol o zkoušce emisí způsobených vypařováním

Pro zkoušku emisí způsobených vypařováním se jako minimum požadují alespoň následující údaje, přicházejí-li v úvahu.

Číslo protokolu

Image 6

Každá technická zkušebna může dle vlastního uvážení doplnit více informací.

1.   Popis zkoušeného vozidla (vehicle high):

Čísla vozidla

:

číslo prototypu a VIN

Kategorie

:

 

1.1   Architektura hnacího ústrojí

Architektura hnacího ústrojí

:

spalovací motor, hybridní pohon, elektromotor nebo palivový článek

1.2   Spalovací motor (Internal combustion engine)

Níže požadované údaje uveďte zvlášť pro každý spalovací motor.

Značka

:

 

Typ

:

 

Pracovní princip

:

dvoutakt/čtyřtakt

Počet a uspořádání válců

:

 

Objem motoru (cm3)

:

 

Přeplňování

:

ano/ne

Přímý vstřik

:

ano/ne nebo popis

Typ vozidla podle paliva

:

jednopalivové / dvoupalivové (bi-fuel) / vícepalivové (flex fuel)

Mazivo motoru

:

Značka a typ

Systém chlazení

:

Typ: vzduch/voda/olej

1.4   Palivový systém

Vstřikovací čerpadlo

:

 

Vstřikovač (vstřikovače)

:

 

Palivová nádrž

Vrstva (vrstvy)

:

jednovrstevná/vícevrstevná

Materiál palivové nádrže

:

kov / …

Materiál ostatních částí palivového systému

:

Utěsnění

:

ano/ne

Jmenovitý objem nádrže (l)

:

 

Nádobka s aktivním uhlím

Značka a typ

:

 

Typ aktivního uhlí

:

 

Objem aktivního uhlí (l)

:

 

Hmotnost aktivního uhlí (g)

:

 

Deklarovaná BWC (g)

:

xx,x

2.   Výsledky zkoušek

2.1   Stárnutí nádobky s aktivním uhlím na zkušebním stavu

Datum zkoušek

:

(den/měsíc/rok)

Místo zkoušky

:

 

Protokol o zkoušce stárnutí nádobky

:

 

Míra plnění

:

 

Specifikace paliva

Značka

:

 

Typ

:

název referenčního paliva…

Hustota při 15 °C (kg/m3)

:

 

Obsah ethanolu (%)

:

 

Číslo šarže

:

 

2.2   Stanovení koeficientu propustnosti (PF)

Datum zkoušek

:

(den/měsíc/rok)

Místo zkoušky

:

 

Protokol o zkoušce pro stanovení koeficientu propustnosti

:

 

Naměřená hodnota HC ve 3. týdnu HC3W (mg/24h)

:

xxx

Naměřená hodnota HC ve 20. týdnu HC20 W (mg/24h)

:

xxx

Koeficient propustnosti, PF (mg/24h)

:

xxx

V případě vícevrstevných nádrží nebo kovových nádrží

Alternativní koeficient propustnosti, PF (mg/24h)

:

ano/ne

2.3   Zkouška emisí způsobených vypařováním

Datum zkoušek

:

(den/měsíc/rok)

Místo zkoušky

:

 

Metoda nastavení vozidlového dynamometru

:

pevně stanovený průběh / iterativní / alternativní s vlastním cyklem zahřátí

Provozní režim dynamometru

 

ano/ne

Režim dojezdu

:

ano/ne

2.3.1   Hmotnost

Zkušební hmotnost VH (kg)

:

 

2.3.2   Parametry jízdního zatížení

f0 (N)

:

 

f1 (N/(km/h))

:

 

f2 (N/(km/h)2)

:

 

2.3.3   Cyklus a bod řazení rychlostních stupňů (v příslušných případech)

Cyklus (bez snížení rychlosti)

:

Třída 1 / 2 / 3

Řazení rychlostních stupňů

:

Průměrný rychlostní stupeň pro rychlost v ≥ 1 km/h, zaokrouhleno na čtyři desetinná místa

2.3.4   Vozidlo

Zkoušené vozidlo

:

VH nebo popis

Počet ujetých kilometrů (km)

:

 

Stáří (týdny)

:

 

2.3.5   Postup zkoušky a výsledky

Zkušební postup

:

nepřetržitý (u utěsněných systémů palivové nádrže) / nepřetržitý (u neutěsněných systémů palivové nádrže) /

nezávislý (u utěsněných systémů palivové nádrže)

Popis dob odstavení (doba a teplota)

:

 

Hodnota doplnění ztráty odparem (g)

:

xx,x (v příslušných případech)


Zkouška emisí způsobených vypařováním

Odstavení za tepla,

MHS

První 24hod. zkouška, MD1

Druhá 24hod. zkouška, MD2

Průměrná teplota (°C)

 

Emise způsobené vypařováním (g/zkouška)

x,xxx

x,xxx

x,xxx

Konečný výsledek, MHS+MD1+MD2+(2xPF) (g/zkouška)

x,xx

2.3.6   Prokázané postupy pro případné alternativní zkoušení shodnosti výroby

Zkouška těsnosti

:

Alternativní tlaky a/nebo čas nebo alternativní postup zkoušky

Zkouška odvzdušnění

:

Alternativní tlak a/nebo čas nebo alternativní postup zkoušky

Zkouška proplachováním

:

Alternativní průtok nebo postup zkoušky

Utěsněná nádrž:

:

Alternativní postup zkoušky


PŘÍLOHA A2

Sdělení

(maximální formát: A4 (210 × 297 mm))

Image 7

vydal

:

název správního orgánu

……

……

……

týkající se (1)

:

udělení schválení

rozšíření schválení

odmítnutí schválení

odnětí schválení

definitivního ukončení výroby

typu vozidla z hlediska emisí plynných znečišťujících látek z motoru podle předpisu OSN č. 154

Schválení č.…

Důvod pro rozšíření…

Oddíl I

0.1

Značka (obchodní název výrobce):…

0.2

Typ:…

0.2.1

Komerční název (názvy) (je-li/jsou-li k dispozici):…

0.3

Způsob označení typu, je-li na vozidle vyznačen (2)

0.3.1

Umístění tohoto označení:…

0.4

Kategorie vozidla (3):…

0.5

Název a adresa výrobce:…

0.8

Název (názvy) a adresa (adresy) montážního závodu (montážních závodů):…

0.9

Název a adresa případného zástupce výrobce:…

1.0

Poznámky: …

Oddíl II

1.

Další informace (v příslušných případech): (viz doplněk)

2.

Technická zkušebna odpovědná za provádění zkoušek:…

3.

Datum protokolu o zkoušce typu 1:…

4.

Číslo protokolu o zkoušce typu 1:…

5.

Poznámky (jsou-li nějaké): (viz oddíl 3 doplňku)

6.

Místo:…

7.

Datum:…

8.

Podpis:…

Přílohy: 1.

Schvalovací dokumentace.

2.

Zkušební protokoly.


(1)  Nehodící se škrtněte.

(2)  Pokud způsob označení typu obsahuje znaky, které nejsou důležité pro popis typu vozidla, konstrukční části nebo samostatného technického celku, kterých se týká tento informační dokument, nahradí se tyto znaky v dokumentaci znakem „?“ (např. ABC??123??).

(3)  Podle definice v Úplném usnesení o konstrukci vozidel (R.E.3), dokument ECE/TRANS/WP.29/78/Rev.6, bod 2. - https://unece.org/transport/standards/transport/vehicle-regulations-wp29/resolutions


Doplněk

ke sdělení o schválení typu č. … týkající se schválení typu vozidla z hlediska výfukových emisí podle původního znění předpisu OSN č. 154

0.   IDENTIFIKÁTOR INTERPOLAČNÍ RODINY PODLE DEFINICE V BODĚ 5 PŘEDPISU OSN Č. 154

0.1

Identifikátor: …

0.2

Identifikátor základního vozidla (5a) (1): …

1.   DOPLŇUJÍCÍ ÚDAJE

1.1

Hmotnost vozidla v provozním stavu:

VL (1): …

VH: …

1.2

Maximální hmotnost:

VL (1): …

VH: …

1.3

Referenční hmotnost:

VL (1): …

VH: …

1.4

Počet sedadel: …

1.6

Druh karoserie:

1.6.1

u kategorií M1, M2: sedan, se zkosenou zádí, kombi, kupé, kabriolet, víceúčelové vozidloa

1.6.2

u kategorií N1, N2: nákladní automobil, nákladní skříňový automobil(a)

1.7

Hnací kola: přední, zadní, 4 × 4(a)

1.8

Výhradně elektrické vozidlo: ano/ne(a)

1.9

Hybridní elektrické vozidlo: ano/ne(a)

1.9.1

Kategorie hybridního elektrického vozidla: externí nabíjení / jiné než externí nabíjení / palivové články s externím nabíjením / palivové články s jiným než externím nabíjením (podle dané situace) (a)

1.9.2

Přepínač provozního režimu: ano/ne(a)

1.10

Označení motoru:

1.10.1

Objem, případně zdvihový objem motoru:

1.10.1.1

Pístový motor:

1.10.1.2

Wankelův motor

1.10.1.2.1

Objem:

1.10.1.2.2

Zdvihový objem:

1.10.2

Systém dodávky paliva: přímé vstřikování / nepřímé vstřikování(a)

1.10.3

Palivo doporučené výrobcem:

1.10.4.1

Maximální výkon: kW při min–1

1.10.4.2

Maximální točivý moment: Nm při min–1

1.10.5

Zařízení k přeplňování: ano/ne(a)

1.10.6

Systém zapalování: vznětový/zážehový(a)

1.11

Hnací ústrojí (u výhradně elektrických vozidel nebo hybridních elektrických vozidel) (a)

1.11.1

Maximální netto výkon: … kW, při: … až… min–1

1.11.2

Maximální 30minutový výkon: … kW

1.11.3

Maximální netto točivý moment: … Nm, při … min–1

1.11.4

Jmenovité napětí souboru palivových článků: …V

1.12

Trakční baterie (u výhradně elektrických vozidel nebo hybridních elektrických vozidel)

1.12.1

Jmenovité napětí: V

1.12.2

Kapacita (2hodinový proud): Ah

1.13

Převodové ústrojí: …, …

1.13.1

Druh převodovky: manuální / automatická / s plynule měnitelným převodem(a)

1.13.2

Počet převodových poměrů:

1.13.3

Celkové převodové poměry (včetně obvodu valení zatížených pneumatik): (rychlost vozidla (km/h)) / (otáčky motoru (1000 (min–1)))

První rychlostní stupeň: …

Šestý rychlostní stupeň: …

Druhý rychlostní stupeň: …

Sedmý rychlostní stupeň: …

Třetí rychlostní stupeň: …

Osmý rychlostní stupeň: …

Čtvrtý rychlostní stupeň: …

Rychloběh: …

Pátý rychlostní stupeň: …

 

1.13.4

Převodový poměr koncového převodu:

1.14

Pneumatiky: …, …, …

Typ: radiální/diagonální/… (1)

Rozměry: …

Obvod valení při zatížení:

Obvod valení pneumatik použitých pro zkoušku typu 1

2.   VÝSLEDKY ZKOUŠEK

2.1

Výsledky zkoušek výfukových emisí

Klasifikace emisí: …

Výsledky zkoušky typu 1 (v příslušných případech)

Číslo schválení typu, nejedná-li se o kmenové vozidlo (1): …

Zkouška 1

Výsledek pro typ 1

CO

(mg/km)

THC

(mg/km)

NMHC

(mg/km)

NOx

(mg/km)

THC + NOx

(mg/km)

PM

(mg/km)

PN

(#.1011/km)

Naměřená hodnota (8) (9)

 

 

 

 

 

 

 

Ki × (8) (10)

 

 

 

 

(11)

 

 

Ki + (8) (10)

 

 

 

 

(11)

 

 

Střední hodnota vypočtená s faktorem Ki (M × Ki nebo M + Ki) (9)

 

 

 

 

(12)

 

 

DF (+) (8) (10)

 

 

 

 

 

 

 

DF (×) (8) (10)

 

 

 

 

 

 

 

Konečná střední hodnota vypočtená s faktorem Ki a DF (13)

 

 

 

 

 

 

 

Mezní hodnota

 

 

 

 

 

 

 

Zkouška 2 (v příslušných případech)

Přidejte další tabulku zkoušky 1 a vyplňte do ní výsledky druhé zkoušky.

Zkouška 3 (v příslušných případech)

Přidejte další tabulku zkoušky 1 a vyplňte do ní výsledky třetí zkoušky.

Zopakujte zkoušku 1, zkoušku 2 (případně) a zkoušku 3 (případně) pro VL (Vehicle Low) (případně) a pro VM (Vehicle M) (případně).

Emise CO2 (g/km)

Kombinace

ATCT (14 °C) MCO2,Treg

 

Typ 1 (23 °C) MCO2,23°

 

Korekční faktor rodiny (FCF)

 

Výsledek zkoušky ATCT

CO

(mg/km)

THC

(mg/km)

NMHC

(mg/km)

NOx

(mg/km)

THC + NOx

(mg/km)

PM

(mg/km)

PN

(#.1011/km)

Naměřeno (2), (3)

 

 

 

 

 

 

 

Mezní hodnoty

 

 

 

 

 

 

 

Rozdíl mezi konečnou teplotou chladicího média motoru a průměrnou teplotou odstavného místa za poslední 3 hodiny ΔT_ATCT (°C) u referenčního vozidla: …

Minimální doba odstavení tsoak_ATCT (s): …

Umístění čidla teploty: …

Identifikátor rodiny ATCT: …

Typ 4: … g/zkouška;

Zkušební postup v souladu s: přílohou C3 předpisu OSN č. 154(1).

Typ 5:

a)

Zkouška životnosti: zkouška celého vozidla / zkouška stárnutí na zkušebním stavu / žádná (1)

b)

Faktor zhoršení DF: vypočtený/přidělený (1)

c)

Uveďte hodnoty: …

d)

Příslušný cyklus typu 1 (příloha B4 předpisu OSN č. 154) (14): …

2.1.1

U dvoupalivových (bi-fuel) vozidel se u zkoušek typu 1 uvede pro každé z paliv samostatná tabulka. U vozidel flex fuel, má-li být podle tabulky A v bodě 6 předpisu OSN č. 154 provedena zkouška typu 1 u obou paliv, a u vozidel na LPG nebo NG/biomethan, buď jednopalivových, nebo dvoupalivových (bi-fuel), se uvede samostatná tabulka pro různé referenční plyny použité při zkoušce a dále se uvede tabulka nejhorších naměřených výsledků.

2.1.2

Písemný popis a/nebo nákres MI: …

2.1.3

Seznam a funkce všech konstrukčních částí monitorovaných palubním diagnostickým systémem: …

2.1.4

Písemný popis (obecné principy činnosti) těchto prvků: …

2.1.4.1

Detekce selhání zapalování (4): …

2.1.4.2

Monitorování katalyzátoru8: …

2.1.4.3

Monitorování kyslíkové sondy8: …

2.1.4.4

Ostatní konstrukční části monitorované systémem OBD8: …

2.1.4.5

Monitorování katalyzátorů (5): …

2.1.4.6

Monitorování filtru pevných částic9: …

2.1.4.7

Monitorování spouštěče elektronického systému dodávky paliva9: …

2.1.4.8

Ostatní konstrukční části monitorované systémem OBD: …

2.1.5

Kritéria pro aktivaci MI (pevný počet jízdních cyklů nebo statistická metoda): …

2.1.6

Seznam všech výstupních kódů systému OBD a použitých formátů (s vysvětlením každého z nich): …

2.2

(Vyhrazeno)

2.3

Katalyzátory: ano/ne(a)

2.3.1

Katalyzátor původní výbavy zkoušený podle všech odpovídajících požadavků tohoto předpisu: ano/ne (a)

2.5

Výsledky zkoušky emisí CO2 a spotřeby paliva

2.5.1

Vozidlo s výhradně spalovacím motorem a hybridní elektrické vozidlo s jiným než externím nabíjením (NOVC)

2.5.1.0

Minimální a maximální hodnoty CO2 v rámci interpolační rodiny: …

2.5.1.1

Vysoká úroveň (Vehicle High)

2.5.1.1.1

Energetická náročnost cyklu: … J

2.5.1.1.2

Koeficienty jízdního zatížení

2.5.1.1.2.1

f0, N: …

2.5.1.1.2.2

f1, N/(km/h): …

2.5.1.1.2.3

f2, N/(km/h)2: …

2.5.1.1.3

Emise CO2 (uveďte hodnoty pro každé zkoušené referenční palivo, pro fáze: naměřené hodnoty, pro kombinované výsledky: viz body 1.2.3.8 a 1.2.3.9 přílohy B6 předpisu OSN č. 154)

Emise CO2 (g/km)

Zkouška

Nízká

Střední

Vysoká

Mimořádně vysoká

Kombinace

MCO2,p,5 / MCO2,c,5

1

 

 

 

 

 

2

 

 

 

 

 

3

 

 

 

 

 

průměr

 

 

 

 

 

Konečné hodnoty MCO2,p,H / MCO2,c,H

 

 

 

 

 

2.5.1.1.4

Spotřeba paliva (uveďte hodnoty pro každé zkoušené referenční palivo, pro fáze: naměřené hodnoty, pro kombinované výsledky: viz body 1.2.3.8 a 1.2.3.9 přílohy B6 předpisu OSN č. 154)

Spotřeba paliva (l/100 km nebo m3/100 km nebo kg/100 km) (1) nebo palivová účinnost (km/l nebo km/kg) (1) (podle dané situace)

Nízká

Střední

Vysoká

Mimořádně vysoká

Kombinace

Konečné hodnoty FCp,H/FCc,H nebo FEp,H, FEc,H

 

 

 

 

 

2.5.1.2

Nízká úroveň (VL – Vehicle Low) (v příslušných případech)

2.5.1.2.1

Energetická náročnost cyklu: … J

2.5.1.2.2

Koeficienty jízdního zatížení

2.5.1.2.2.1

f0, N: …

2.5.1.2.2.2

f1, N/(km/h): …

2.5.1.2.2.3

f2, N/(km/h) (2): …

2.5.1.2.3

Emise CO2 (uveďte hodnoty pro každé zkoušené referenční palivo, pro fáze: naměřené hodnoty, pro kombinované výsledky: viz body 1.2.3.8 a 1.2.3.9 přílohy B6 předpisu OSN č. 154

Emise CO2 (g/km)

Zkouška

Nízká

Střední

Vysoká

Mimořádně vysoká

Kombinace

MCO2,p,5/MCO2,c,5

1

 

 

 

 

 

2

 

 

 

 

 

3

 

 

 

 

 

průměr

 

 

 

 

 

Konečné hodnoty MCO2,p,L/MCO2,c,L

 

 

 

 

 

2.5.1.2.4

Spotřeba paliva (uveďte hodnoty pro každé zkoušené referenční palivo, pro fáze: naměřené hodnoty, pro kombinované výsledky: viz body 1.2.3.8 a 1.2.3.9 přílohy B6 předpisu OSN č. 154)

Spotřeba paliva (l/100 km nebo m3/100 km nebo kg/100 km) (1) nebo palivová účinnost (km/l nebo km/kg) (1) (podle dané situace)

Nízká

Střední

Vysoká

Mimořádně vysoká

Kombinace

Konečné hodnoty FCp,L/FCc,L nebo FEp,L, FEc,L

 

 

 

 

 

2.5.1.3

Střední úroveň (vehicle M) u vozidel NOVC-HEV (v příslušných případech)

2.5.1.3.1

Energetická náročnost cyklu: … J

2.5.1.3.2

Koeficienty jízdního zatížení

2.5.1.3.2.1

f0, N: …

2.5.1.3.2.2

f1, N/(km/h): …

2.5.1.3.2.3

f2, N/(km/h) (2): …

2.5.1.3.3

Emise CO2 (uveďte hodnoty pro každé zkoušené referenční palivo, pro fáze: naměřené hodnoty, pro kombinované výsledky: viz body 1.2.3.8 a 1.2.3.9 přílohy B6 předpisu OSN č. 154)

Emise CO2 (g/km)

Zkouška

Nízká

Střední

Vysoká

Mimořádně vysoká

Kombinace

MCO2,p,5/MCO2,c,5

1

 

 

 

 

 

2

 

 

 

 

 

3

 

 

 

 

 

průměr

 

 

 

 

 

Konečné hodnoty MCO2,p,L/MCO2,c,L

 

 

 

 

 

2.5.1.3.4

Spotřeba paliva (uveďte hodnoty pro každé zkoušené referenční palivo, pro fáze: naměřené hodnoty, pro kombinované výsledky: viz body 1.2.3.8 a 1.2.3.9 přílohy B6 předpisu OSN č. 154)

Spotřeba paliva (l/100 km nebo m3/100 km nebo kg/100 km) (1) nebo palivová účinnost (km/l nebo km/kg) (1) (podle dané situace)

Nízká

Střední

Vysoká

Mimořádně vysoká

Kombinace

Konečné hodnoty FCp,L / FCc,L nebo FEp,L, FEc,L

 

 

 

 

 

2.5.1.4

U vozidel poháněných spalovacím motorem, která jsou vybavena periodicky se regenerujícími systémy definovanými v bodě 3.8.1 předpisu OSN č. 154, se výsledky zkoušky korigují faktorem Ki podle dodatku 1 k příloze B6 předpisu OSN č. 154.

2.5.1.4.1

Informace o strategii regenerace u emisí CO2 a spotřeby paliva

D – počet pracovních cyklů mezi dvěma cykly, ve kterých dochází k regeneraci …

d – počet pracovních cyklů potřebných pro regeneraci: …

Příslušný cyklus typu 1 (příloha B4 předpisu OSN č. 154) (14): …

 

Kombinace

Ki (aditivní/multiplikační) (1)

Hodnoty CO2 a spotřeby paliva (10)

 

2.5.2

Výhradně elektrická vozidla (6)

2.5.2.1

Spotřeba elektrické energie

2.5.2.1.1

Vysoká úroveň (Vehicle High)

2.5.2.1.1.1

Energetická náročnost cyklu: … J

2.5.2.1.1.2

Koeficienty jízdního zatížení

2.5.2.1.1.2.1

f0, N: …

2.5.2.1.1.2.2

f1, N/(km/h): …

2.5.2.1.1.2.3

f2, N/(km/h) (2): …

EAC(Wh)

Zkouška

1

 

2

 

3

 

EC (Wh/km)

Zkouška

(je-li relevantní)

Nízká

Střední

Vysoká

Mimořádně vysoká

Město

Kombinace

Vypočítaná EC

1

 

 

 

 

 

 

2

 

 

 

 

 

 

3

 

 

 

 

 

 

průměr

 

 

 

 

 

 

Deklarovaná hodnota

 

2.5.2.1.1.3

Celková doba překročení přípustné odchylky při provádění cyklu: … s

2.5.2.1.2

Nízká úroveň (VL – Vehicle Low) (v příslušných případech)

2.5.2.1.2.1

Energetická náročnost cyklu: … J

2.5.2.1.2.2

Koeficienty jízdního zatížení

2.5.2.1.2.2.1

f0, N: …

2.5.2.1.2.2.2

f1, N/(km/h): …

2.5.2.1.2.2.3

f2, N/(km/h) (2): …

EAC(Wh)

Zkouška

1

 

2

 

3

 

EC (Wh/km)

Zkouška

Město

Kombinace

Vypočítaná EC

1

 

 

2

 

 

3

 

 

průměr

 

 

Deklarovaná hodnota

 

EC (Wh/km)

Zkouška

Nízká

Střední

Vysoká

Mimořádně vysoká

Město

Kombinace

Vypočítaná EC

1

 

 

 

 

 

 

2

 

 

 

 

 

 

3

 

 

 

 

 

 

průměr

 

 

 

 

 

 

Deklarovaná hodnota

 

2.5.2.1.2.3

Celková doba překročení přípustné odchylky při provádění cyklu: … s

2.5.2.2

Akční dosah výhradně na elektřinu (PER)

2.5.2.2.1

Vysoká úroveň (Vehicle High)

PER (km)

Zkouška

Nízká

Střední

Vysoká

Mimořádně vysoká

Město

Kombinace

Naměřený akční dosah výhradně na elektřinu

1

 

 

 

 

 

 

2

 

 

 

 

 

 

3

 

 

 

 

 

 

průměr

 

 

 

 

 

 

Deklarovaná hodnota

 

2.5.2.2.2

Nízká úroveň (VL – Vehicle Low) (v příslušných případech)

PER (km)

Zkouška

Nízká

Střední

Vysoká

Mimořádně vysoká

Město

Kombinace

Naměřený akční dosah výhradně na elektřinu

1

 

 

 

 

 

 

2

 

 

 

 

 

 

3

 

 

 

 

 

 

průměr

 

 

 

 

 

 

Deklarovaná hodnota

 

PER (km)

Zkouška

Město

Kombinace

Naměřený akční dosah výhradně na elektřinu

1

 

 

2

 

 

3

 

 

průměr

 

 

Deklarovaná hodnota

 

2.5.3

Hybridní elektrické vozidlo s externím nabíjením (OVC) a hybridní vozidlo s palivovými články (podle dané situace):

2.5.3.1

Emise CO2 v režimu nabíjení-udržování (pouze v případě vozidel OVC-HEV)

2.5.3.1.1

Vysoká úroveň (Vehicle High)

2.5.3.1.1.1

Energetická náročnost cyklu: … J

2.5.3.1.1.2

Koeficienty jízdního zatížení

2.5.3.1.1.2.1

f0, N: …

2.5.3.1.1.2.2

f1, N/(km/h): …

2.5.3.1.1.2.3

f2, N/(km/h) (2): …

Emise CO2 (g/km)

Zkouška

Nízká

Střední

Vysoká

Mimořádně vysoká

Kombinace

MCO2,p,5/MCO2,c,5

1

 

 

 

 

 

2

 

 

 

 

 

3

 

 

 

 

 

Průměr

 

 

 

 

 

Konečné hodnoty MCO2,p,H/MCO2,c,H

 

 

 

 

 

2.5.3.1.2

Nízká úroveň (VL – Vehicle Low) (v příslušných případech)

2.5.3.1.2.1

Energetická náročnost cyklu: … J

2.5.3.1.2.2

Koeficienty jízdního zatížení

2.5.3.1.2.2.1

f0, N: …

2.5.3.1.2.2.2

f1, N/(km/h): …

2.5.3.1.2.2.3

f2, N/(km/h) (2): …

Emise CO2 (g/km)

Zkouška

Nízká

Střední

Vysoká

Mimořádně vysoká

Kombinace

MCO2,p,5/MCO2,c,5

1

 

 

 

 

 

2

 

 

 

 

 

3

 

 

 

 

 

Průměr

 

 

 

 

 

Konečné hodnoty MCO2,p,L/MCO2,c,L

 

 

 

 

 

2.5.3.1.3

Střední úroveň (VM – Vehicle M) (v příslušných případech)

2.5.3.1.3.1

Energetická náročnost cyklu: … J

2.5.3.1.3.2

Koeficienty jízdního zatížení

2.5.3.1.3.2.1

f0, N: …

2.5.3.1.3.2.2

f1, N/(km/h): …

2.5.3.1.3.2.3

f2, N/(km/h) (2): …

Emise CO2 (g/km)

Zkouška

Nízká

Střední

Vysoká

Mimořádně vysoká

Kombinace

MCO2,p,5/MCO2,c,5

1

 

 

 

 

 

2

 

 

 

 

 

3

 

 

 

 

 

Průměr

 

 

 

 

 

MCO2,p,M/MCO2,c,M

 

 

 

 

 

2.5.3.2

Emise CO2 v režimu nabíjení-vybíjení (pouze v případě vozidel OVC-HEV)

Vysoká úroveň (Vehicle High)

Emise CO2 (g/km)

Zkouška

Kombinace

MCO2,CD

1

 

2

 

3

 

Průměr

 

Konečná hodnota MCO2,CD,H

 

Nízká úroveň (VL – Vehicle Low) (v příslušných případech)

Emise CO2 (g/km)

Zkouška

Kombinace

MCO2,CD

1

 

2

 

3

 

Průměr

 

Konečná hodnota MCO2,CD,L

 

Střední úroveň (VM – Vehicle M) (v příslušných případech)

Emise CO2 (g/km)

Zkouška

Kombinace

MCO2,CD

1

 

2

 

3

 

Průměr

 

Konečná hodnota MCO2,CD,M

 

2.5.3.3

Emise CO2 (vážené, kombinované) (7) (pouze v případě vozidel OVC-HEV):

Vysoká úroveň (VH – Vehicle High): MCO2,weighted … g/km

Nízká úroveň (VL – Vehicle Low) (v příslušných případech): MCO2,weighted … g/km

Střední úroveň (VM – Vehicle M) (v příslušných případech): MCO2,weighted … g/km

2.5.3.3.1

Minimální a maximální hodnoty CO2 v rámci interpolační rodiny.

2.5.3.4

Spotřeba paliva v režimu nabíjení-udržování

Vysoká úroveň (Vehicle High)

Spotřeba paliva (l/100 km nebo m3/100 km nebo kg/100 km) (1) nebo palivová účinnost (km/l nebo km/kg) (1) (podle dané situace)

Nízká

Střední

Vysoká

Mimořádně vysoká

Kombinace

Konečné hodnoty FCp,H / FCc,H nebo FEp,H, FEc,H

 

 

 

 

 

Nízká úroveň (VL – Vehicle Low) (v příslušných případech)

Spotřeba paliva (l/100 km nebo m3/100 km nebo kg/100 km) (1) nebo palivová účinnost (km/l nebo km/kg) (1) (podle dané situace)

Nízká

Střední

Vysoká

Mimořádně vysoká

Kombinace

Konečné hodnoty FCp,L / FCc,L nebo FEp,L, FEc,L

 

 

 

 

 

Střední úroveň (VM – Vehicle M) (v příslušných případech)

Spotřeba paliva (l/100 km nebo m3/100 km nebo kg/100 km) (1) nebo palivová účinnost (km/l nebo km/kg) (1) (podle dané situace)

Nízká

Střední

Vysoká

Mimořádně vysoká

Kombinace

Konečné hodnoty FCp,M / FCc,M nebo FEp,M, FEc,M

 

 

 

 

 

2.5.3.5

Spotřeba paliva v režimu nabíjení-vybíjení

Vysoká úroveň (Vehicle High)

Spotřeba paliva (l/100 km nebo m3/100 km nebo kg/100 km) (1) nebo palivová účinnost (km/l nebo km/kg) (1) (podle dané situace)

Kombinace

Konečné hodnoty FCCD,H nebo FECD,H

 

Nízká úroveň (VL – Vehicle Low) (v příslušných případech)

Spotřeba paliva (l/100 km nebo m3/100 km nebo kg/100 km) (1) nebo palivová účinnost (km/l nebo km/kg) (1) (podle dané situace)

Kombinace

Konečné hodnoty FCCD,Lnebo FECD,L

 

Střední úroveň (VM – Vehicle M) (v příslušných případech)

Spotřeba paliva (l/100 km nebo m3/100 km nebo kg/100 km) (1) nebo palivová účinnost (km/l nebo km/kg) (1) (podle dané situace)

Kombinace

Konečné hodnoty FCCD,M nebo FECD,M

 

2.5.3.6

Spotřeba paliva (vážená, kombinovaná) (8) (v příslušných případech):

Vysoká úroveň (VH – Vehicle High): FCweighted … l/100 km nebo kg/100 km

Nízká úroveň (VL – Vehicle Low) (v příslušných případech): FCweighted … l/100 km nebo kg/100 km

Střední úroveň (VM – Vehicle M) (v příslušných případech): FCweighted … l/100 km nebo kg/100 km

2.5.3.7

Akční dosahy:

2.5.3.7.1

Elektrický akční dosah na baterii (AER)

AER (km)

Zkouška

Město

Kombinace

Hodnoty AER

1

 

 

2

 

 

3

 

 

Průměr

 

 

Konečné hodnoty AER

 

 

2.5.3.7.2

Ekvivalentní elektrický akční dosah na baterii (EAER) (v příslušných případech)

EAER (km)

Nízká

Střední

Vysoká

Mimořádně vysoká

Město

Kombinace

Hodnoty EAER

 

 

 

 

 

 

2.5.3.7.3

Skutečný akční dosah v režimu nabíjení-vybíjení RCDA

RCDA (km)

Kombinace

Hodnoty RCDA

 

2.5.3.7.4

Akční dosah v rámci cyklů v režimu nabíjení-vybíjení RCDC

RCDC (km)

Zkouška

Kombinace

Hodnoty RCDC

1

 

2

 

3

 

Průměr

 

Konečné hodnoty RCDC

 

2.5.3.8

Spotřeba elektrické energie

2.5.3.8.1

Spotřeba elektrické energie (EC)

EAC(Wh)

 

EC (Wh/km)

Nízká

Střední

Vysoká

Mimořádně vysoká

Město

Kombinace

Hodnoty spotřeby elektrické energie

 

 

 

 

 

 

2.5.3.8.2

Spotřeba elektrické energie v režimu nabíjení-vybíjení ECAC,CD vážená faktorem použití UF (kombinovaná)

ECAC,CD (Wh/km)

Zkouška

Kombinace

 

Hodnoty ECAC,CD

1

 

 

2

 

 

3

 

 

Průměr

 

 

Konečné hodnoty ECAC,CD

 

 

2.5.3.8.3

Spotřeba elektrické energie ECAC,weighted vážená faktorem použití UF (kombinovaná)

ECAC,weighted (Wh/km)

Zkouška

Kombinace

Hodnoty ECAC,weighted

1

 

2

 

3

 

Průměr

 

Konečné hodnoty ECAC,weighted

 

V případě základního vozidla zopakujte bod 2.5.3.

2.5.4

Hybridní vozidla s palivovými články s jiným než externím nabíjením (NOVC-FCHV)

Spotřeba paliva (kg/100 km) nebo palivová účinnost (km/kg) (1)

Kombinovaná

Konečné hodnoty FCc nebo FEc

 

V případě základního vozidla zopakujte bod 2.5.4.

2.5.5

Zařízení pro monitorování spotřeby paliva a/nebo elektrické energie: ano / nepoužije se …

3.   Poznámky: …

Vysvětlivky

(4)

Pokud způsob označení typu obsahuje znaky, které nejsou důležité pro popis typu vozidla, konstrukční části nebo samostatného technického celku, kterých se týká tato informace, nahradí se tyto znaky v dokumentaci znakem „?“ (např. ABC??123??).

(5)

(Vyhrazeno)

(5a)

(Vyhrazeno)

(6)

(Vyhrazeno)

(8)

V příslušných případech.

(9)

Zaokrouhlete na dvě desetinná místa.

(10)

Zaokrouhlete na čtyři desetinná místa.

(11)

Nepoužije se.

(12)

Střední hodnota vypočtená součtem středních hodnot (M.Ki) vypočtených pro THC a NOx.

(13)

Zaokrouhlete na počet desetinných míst, který je o jedno vyšší, než na kolik desetinných míst je zaokrouhlena mezní hodnota.

(14)

Uveďte příslušný postup.

(22)

Příslušný cyklus typu 1: Příloha B1 předpisu OSN č. 154.

(23)

Pokud je místo zkušebního cyklu typu 1 použita metoda modelování, uvede se údaj zjištěný pomocí metody modelování.

a)

Nehodící se škrtněte (pokud vyhovuje více položek, mohou nastat případy, kdy není třeba škrtat nic).

(1)  Typ pneumatiky podle předpisu OSN č. 117.

(2)  V příslušných případech.

(3)  Zaokrouhlete na dvě desetinná místa.

(4)  Pro vozidla se zážehovými motory.

(5)  Pro vozidla se vznětovými motory.

(6)  Nehodící se škrtněte (pokud vyhovuje více položek, mohou nastat případy, kdy není třeba škrtat nic).

(7)  Měřeno za kombinovaného cyklu.

(8)  Měřeno za kombinovaného cyklu.


PŘÍLOHA A3

Uspořádání značky schválení

Na značce schválení vydané a umístěné na vozidle v souladu s bodem 5 tohoto předpisu musí být číslo schválení typu doplněno alfanumerickým znakem vyjadřujícím úroveň, na kterou je schválení omezeno.

Tato příloha ukazuje, jak má tato značka vypadat, a uvádí příklad jejího uspořádání.

Následující schéma znázorňuje obecné uspořádání, proporce a obsah značky. Jsou v něm vysvětleny významy čísel a písmenných znaků a poskytnuty odkazy na prameny, jejichž pomocí lze stanovit odpovídající alternativy pro každý konkrétní případ schválení.

Image 8
 (1)

Následující příklad je praktickou ukázkou toho, jak by značka měla být uspořádána.

Image 9

Výše uvedená značka schválení typu umístěná na vozidle v souladu s bodem 5 tohoto předpisu udává, že daný typ vozidla byl schválen ve Spojeném království (E 11) podle předpisu OSN č. 154 pod číslem schválení 2439, jak je vymezeno v části 3 v bodě 5.2.1. Tato značka znamená, že schválení bylo uděleno v souladu s požadavky tohoto předpisu jeho původním znění. Doprovodný kód (1A) navíc označuje, že vozidlo je schváleno pro úroveň 1A (Evropa).

Následující příklad je praktickou ukázkou toho, jak by značka měla být uspořádána.

Image 10

Výše uvedená značka schválení typu umístěná na vozidle v souladu s bodem 5 tohoto předpisu udává, že daný typ vozidla byl schválen ve Francii (E 2) podle:

a)

předpisu OSN č. 83 pod číslem 9876 (tj. část 3 čísla schválení). Tato značka znamená, že schválení bylo uděleno v souladu s požadavky uvedeného předpisu ve znění série změn 08. Doprovodný kód (ZA) navíc označuje, že vozidlo je schváleno podle určité úrovně požadavků spojených s označením ZA.

b)

tohoto předpisu pod číslem 2439, jak je definováno v bodě 5.2.1. Tato značka znamená, že schválení bylo uděleno v souladu s požadavky tohoto předpisu jeho původním znění. Doprovodný kód (1A) navíc označuje, že vozidlo je schváleno pro úroveň 1A (Evropa).

Tabulka A3/1

Znaky s odkazem na úroveň schválení

Kód

Smluvní strana, z jejíchž požadavků se vychází

1A

Evropská unie

1B

Japonsko

02

Harmonizované


(1)  Číslo země podle poznámky pod čarou v bodě 5.4.1 tohoto předpisu.


PŘÍLOHY ČÁST B

Přílohy v části B popisují postupy pro stanovení úrovní emisí plynných sloučenin, pevných částic, počtu částic, emisí CO2, spotřeby paliva, spotřeby elektrické energie a akčního dosahu na elektřinu u lehkých vozidel.


PŘÍLOHA B1

Celosvětově harmonizované zkušební cykly pro lehká vozidla (WLTC – Worldwide light-duty test cycles)

1.   Obecné požadavky

Volba cyklu závisí na poměru jmenovitého výkonu zkušebního vozidla k jeho hmotnosti v provozním stavu snížené o 75 kg, udávaném v W/kg, a na jeho maximální rychlosti, vmax (definované v bodě 3.7.2 tohoto předpisu).

Výsledný cyklus zvolený na základě požadavků popsaných v této příloze se v ostatních částech tohoto předpisu označuje jako „příslušný cyklus“.

2.   Klasifikace vozidel

2.1

Vozidla třídy 1: poměr výkonu k hmotnosti v provozním stavu snížené o 75 kg Pmr ≤ 22 W/kg.

2.2

Vozidla třídy 2: poměr výkonu k hmotnosti v provozním stavu snížené o 75 kg > 22, avšak ≤ 34 W/kg.

2.3

Vozidla třídy 3: poměr výkonu k hmotnosti v provozním stavu snížené o 75 kg > 34 W/kg.

2.3.1

Vozidla třídy 3 se dělí do dvou podtříd definovaných maximální rychlostí vozidla vmax.

2.3.1.1

Vozidla třídy 3a s vmax < 120 km/h.

2.3.1.2

Vozidla třídy 3b s vmax ≥ 120 km/h.

2.3.2

Všechna vozidla zkoušená podle přílohy B8 se považují za vozidla třídy 3.

3.   Zkušební cykly

3.1

Cyklus třídy 1

3.1.1

Úplný cyklus třídy 1 sestává z fáze s nízkou rychlostí (Low1), fáze se střední rychlostí (Medium1) a z další fáze s nízkou rychlostí (Low1).

3.1.2

Fáze Low1 je popsána na obrázku A1/1 a v tabulce A1/1.

3.1.3

Fáze Medium1 je popsána na obrázku A1/2 a v tabulce A1/2.

3.2

Cyklus třídy 2

3.2.1

Pro úroveň 1A:

Úplný cyklus třídy 2 sestává z fáze s nízkou rychlostí (Low2), fáze se střední rychlostí (Medium2), fáze s vysokou rychlostí (High2) a z fáze s mimořádně vysokou rychlostí (Extra High2).

Pro úroveň 1B:

Úplný cyklus třídy 2 sestává z fáze s nízkou rychlostí (Low2), fáze se střední rychlostí (Medium2) a fáze s vysokou rychlostí (High2).

3.2.2

Fáze Low2 je popsána na obrázku A1/3 a v tabulce A1/3.

3.2.3

Fáze Medium2 je popsána na obrázku A1/4 a v tabulce A1/4.

3.2.4

Fáze High2 je popsána na obrázku A1/5 a v tabulce A1/5.

3.2.5

Fáze Extra High2 je popsána na obrázku A1/6 a v tabulce A1/6.

3.3

Cyklus třídy 3

Cykly třídy 3 se dělí do dvou podtříd, což reflektuje rozdělení vozidel třídy 3 do podtříd.

3.3.1

Cyklus třídy 3a

3.3.1.1

Pro úroveň 1A:

Úplný cyklus třídy 3a sestává z fáze s nízkou rychlostí (Low3), fáze se střední rychlostí (Medium3a), fáze s vysokou rychlostí (High3a) a z fáze s mimořádně vysokou rychlostí (Extra High3).

Pro úroveň 1B:

Úplný cyklus třídy 3a sestává z fáze s nízkou rychlostí (Low3), fáze se střední rychlostí (Medium3a) a fáze s vysokou rychlostí (High3a).

3.3.1.2

Fáze Low3 je popsána na obrázku A1/7 a v tabulce A1/7.

3.3.1.3

Fáze Medium3a je popsána na obrázku A1/8 a v tabulce A1/8.

3.3.1.4

Fáze High3a je popsána na obrázku A1/10 a v tabulce A1/10.

3.3.1.5

Fáze Extra High3 je popsána na obrázku A1/12 a v tabulce A1/12.

3.3.2

Cyklus třídy 3b

3.3.2.1

Pro úroveň 1A:

Úplný cyklus třídy 3b sestává z fáze s nízkou rychlostí (Low3), fáze se střední rychlostí (Medium3b), fáze s vysokou rychlostí (High3b) a z fáze s mimořádně vysokou rychlostí (Extra High3).

Pro úroveň 1B:

Úplný cyklus třídy 3b sestává z fáze s nízkou rychlostí (Low3), fáze se střední rychlostí (Medium3b) a fáze s vysokou rychlostí (High3b).

3.3.2.2

Fáze Low3 je popsána na obrázku A1/7 a v tabulce A1/7.

3.3.2.3

Fáze Medium3b je popsána na obrázku A1/9 a v tabulce A1/9.

3.3.2.4

Fáze High3b je popsána na obrázku A1/11 a v tabulce A1/11.

3.3.2.5

Fáze Extra High3 je popsána na obrázku A1/12 a v tabulce A1/12.

3.4

Délka fází cyklu

3.4.1

Cyklus třídy 1

První fáze s nízkou rychlostí začíná 0. sekundou (tstart_low11) a končí 589. sekundou (tend_low11, doba trvání 589 s).

Fáze se střední rychlostí začíná 589. sekundou (tstart_medium1) a končí 1022. sekundou (tend_medium1, doba trvání 433 s).

Druhá fáze s nízkou rychlostí začíná 1022. sekundou (tstart_low12) a končí 1611. sekundou (tend_low12, doba trvání 589 s).

3.4.2

Cykly třídy 2 a třídy 3

Pro úroveň 1A:

Fáze s nízkou rychlostí začíná 0. sekundou (tstart_low2, tstart_low3) a končí 589. sekundou (tend_low2, tend_low3, doba trvání 589 s).

Fáze se střední rychlostí začíná 589. sekundou (tstart_medium2, tstart_medium3) a končí 1022. sekundou (tend_medium2, tend_medium3, doba trvání 433 s).

Fáze s vysokou rychlostí začíná 1022. sekundou (tstart_high2, tstart_high3) a končí 1477. sekundou (tend_high2, tend_high3, doba trvání 455 s).

Fáze s mimořádně vysokou rychlostí začíná 1477. sekundou (tstart_exhigh2, tstart_exhigh3) a končí 1800. sekundou (tend_exhigh2, tend_exhigh3, doba trvání 323 s).

Pro úroveň 1B:

Fáze s nízkou rychlostí začíná 0. sekundou (tstart_low2, tstart_low3) a končí 589. sekundou (tend_low2, tend_low3, doba trvání 589 s).

Fáze se střední rychlostí začíná 589. sekundou (tstart_medium2, tstart_medium3) a končí 1022. sekundou (tend_medium2, tend_medium3, doba trvání 433 s).

Fáze s vysokou rychlostí začíná 1022. sekundou (tstart_high2, tstart_high3) a končí 1477. sekundou (tend_high2, tend_high3, doba trvání 455 s).

3.5

Městské cykly WLTC

Pro úroveň 1A:

Vozidla OVC-HEV a PEV se zkoušejí s použitím příslušných cyklů WLTC a městských cyklů WLTC tříd 3a a 3b (viz příloha B8).

Městský cyklus WLTC sestává pouze z fází s nízkou a se střední rychlostí.

Pro úroveň 1B:

Vozidla OVC-HEV a PEV se zkoušejí s použitím příslušných cyklů WLTC tříd 3a a 3b (viz příloha B8).

4.   Cyklus WLTC třídy 1

Obrázek A1/1

WLTC, cyklus třídy 1, fáze Low11

Image 11

Obrázek A1/2a

WLTC, cyklus třídy 1, fáze Medium1

Image 12

Obrázek A1/2b

WLTC, cyklus třídy 1, fáze Low12

Image 13

Tabulka A1/1

WLTC, cyklus třídy 1, fáze Low11

(589. sekunda je konec fáze Low11 a začátek fáze Medium1)

Čas [s]

Rychlost [km/h]

0

0,0

1

0,0

2

0,0

3

0,0

4

0,0

5

0,0

6

0,0

7

0,0

8

0,0

9

0,0

10

0,0

11

0,0

12

0,2

13

3,1

14

5,7

15

8,0

16

10,1

17

12,0

18

13,8

19

15,4

20

16,7

21

17,7

22

18,3

23

18,8

24

18,9

25

18,4

26

16,9

27

14,3

28

10,8

29

7,1

30

4,0

31

0,0

32

0,0

33

0,0

34

0,0

35

1,5

36

3,8

37

5,6

38

7,5

39

9,2

40

10,8

41

12,4

42

13,8

43

15,2

44

16,3

45

17,3

46

18,0

47

18,8

48

19,5

49

20,2

50

20,9

51

21,7

52

22,4

53

23,1

54

23,7

55

24,4

56

25,1

57

25,4

58

25,2

59

23,4

60

21,8

61

19,7

62

17,3

63

14,7

64

12,0

65

9,4

66

5,6

67

3,1

68

0,0

69

0,0

70

0,0

71

0,0

72

0,0

73

0,0

74

0,0

75

0,0

76

0,0

77

0,0

78

0,0

79

0,0

80

0,0

81

0,0

82

0,0

83

0,0

84

0,0

85

0,0

86

0,0

87

0,0

88

0,0

89

0,0

90

0,0

91

0,0

92

0,0

93

0,0

94

0,0

95

0,0

96

0,0

97

0,0

98

0,0

99

0,0

100

0,0

101

0,0

102

0,0

103

0,0

104

0,0

105

0,0

106

0,0

107

0,0

108

0,7

109

1,1

110

1,9

111

2,5

112

3,5

113

4,7

114

6,1

115

7,5

116

9,4

117

11,0

118

12,9

119

14,5

120

16,4

121

18,0

122

20,0

123

21,5

124

23,5

125

25,0

126

26,8

127

28,2

128

30,0

129

31,4

130

32,5

131

33,2

132

33,4

133

33,7

134

33,9

135

34,2

136

34,4

137

34,7

138

34,9

139

35,2

140

35,4

141

35,7

142

35,9

143

36,6

144

37,5

145

38,4

146

39,3

147

40,0

148

40,6

149

41,1

150

41,4

151

41,6

152

41,8

153

41,8

154

41,9

155

41,9

156

42,0

157

42,0

158

42,2

159

42,3

160

42,6

161

43,0

162

43,3

163

43,7

164

44,0

165

44,3

166

44,5

167

44,6

168

44,6

169

44,5

170

44,4

171

44,3

172

44,2

173

44,1

174

44,0

175

43,9

176

43,8

177

43,7

178

43,6

179

43,5

180

43,4

181

43,3

182

43,1

183

42,9

184

42,7

185

42,5

186

42,3

187

42,2

188

42,2

189

42,2

190

42,3

191

42,4

192

42,5

193

42,7

194

42,9

195

43,1

196

43,2

197

43,3

198

43,4

199

43,4

200

43,2

201

42,9

202

42,6

203

42,2

204

41,9

205

41,5

206

41,0

207

40,5

208

39,9

209

39,3

210

38,7

211

38,1

212

37,5

213

36,9

214

36,3

215

35,7

216

35,1

217

34,5

218

33,9

219

33,6

220

33,5

221

33,6

222

33,9

223

34,3

224

34,7

225

35,1

226

35,5

227

35,9

228

36,4

229

36,9

230

37,4

231

37,9

232

38,3

233

38,7

234

39,1

235

39,3

236

39,5

237

39,7

238

39,9

239

40,0

240

40,1

241

40,2

242

40,3

243

40,4

244

40,5

245

40,5

246

40,4

247

40,3

248

40,2

249

40,1

250

39,7

251

38,8

252

37,4

253

35,6

254

33,4

255

31,2

256

29,1

257

27,6

258

26,6

259

26,2

260

26,3

261

26,7

262

27,5

263

28,4

264

29,4

265

30,4

266

31,2

267

31,9

268

32,5

269

33,0

270

33,4

271

33,8

272

34,1

273

34,3

274

34,3

275

33,9

276

33,3

277

32,6

278

31,8

279

30,7

280

29,6

281

28,6

282

27,8

283

27,0

284

26,4

285

25,8

286

25,3

287

24,9

288

24,5

289

24,2

290

24,0

291

23,8

292

23,6

293

23,5

294

23,4

295

23,3

296

23,3

297

23,2

298

23,1

299

23,0

300

22,8

301

22,5

302

22,1

303

21,7

304

21,1

305

20,4

306

19,5

307

18,5

308

17,6

309

16,6

310

15,7

311

14,9

312

14,3

313

14,1

314

14,0

315

13,9

316

13,8

317

13,7

318

13,6

319

13,5

320

13,4

321

13,3

322

13,2

323

13,2

324

13,2

325

13,4

326

13,5

327

13,7

328

13,8

329

14,0

330

14,1

331

14,3

332

14,4

333

14,4

334

14,4

335

14,3

336

14,3

337

14,0

338

13,0

339

11,4

340

10,2

341

8,0

342

7,0

343

6,0

344

5,5

345

5,0

346

4,5

347

4,0

348

3,5

349

3,0

350

2,5

351

2,0

352

1,5

353

1,0

354

0,5

355

0,0

356

0,0

357

0,0

358

0,0

359

0,0

360

0,0

361

2,2

362

4,5

363

6,6

364

8,6

365

10,6

366

12,5

367

14,4

368

16,3

369

17,9

370

19,1

371

19,9

372

20,3

373

20,5

374

20,7

375

21,0

376

21,6

377

22,6

378

23,7

379

24,8

380

25,7

381

26,2

382

26,4

383

26,4

384

26,4

385

26,5

386

26,6

387

26,8

388

26,9

389

27,2

390

27,5

391

28,0

392

28,8

393

29,9

394

31,0

395

31,9

396

32,5

397

32,6

398

32,4

399

32,0

400

31,3

401

30,3

402

28,0

403

27,0

404

24,0

405

22,5

406

19,0

407

17,5

408

14,0

409

12,5

410

9,0

411

7,5

412

4,0

413

2,9

414

0,0

415

0,0

416

0,0

417

0,0

418

0,0

419

0,0

420

0,0

421

0,0

422

0,0

423

0,0

424

0,0

425

0,0

426

0,0

427

0,0

428

0,0

429

0,0

430

0,0

431

0,0

432

0,0

433

0,0

434

0,0

435

0,0

436

0,0

437

0,0

438

0,0

439

0,0

440

0,0

441

0,0

442

0,0

443

0,0

444

0,0

445

0,0

446

0,0

447

0,0

448

0,0

449

0,0

450

0,0

451

0,0

452

0,0

453

0,0

454

0,0

455

0,0

456

0,0

457

0,0

458

0,0

459

0,0

460

0,0

461

0,0

462

0,0

463

0,0

464

0,0

465

0,0

466

0,0

467

0,0

468

0,0

469

0,0

470

0,0

471

0,0

472

0,0

473

0,0

474

0,0

475

0,0

476

0,0

477

0,0

478

0,0

479

0,0

480

0,0

481

1,6

482

3,1

483

4,6

484

6,1

485

7,8

486

9,5

487

11,3

488

13,2

489

15,0

490

16,8

491

18,4

492

20,1

493

21,6

494

23,1

495

24,6

496

26,0

497

27,5

498

29,0

499

30,6

500

32,1

501

33,7

502

35,3

503

36,8

504

38,1

505

39,3

506

40,4

507

41,2

508

41,9

509

42,6

510

43,3

511

44,0

512

44,6

513

45,3

514

45,5

515

45,5

516

45,2

517

44,7

518

44,2

519

43,6

520

43,1

521

42,8

522

42,7

523

42,8

524

43,3

525

43,9

526

44,6

527

45,4

528

46,3

529

47,2

530

47,8

531

48,2

532

48,5

533

48,7

534

48,9

535

49,1

536

49,1

537

49,0

538

48,8

539

48,6

540

48,5

541

48,4

542

48,3

543

48,2

544

48,1

545

47,5

546

46,7

547

45,7

548

44,6

549

42,9

550

40,8

551

38,2

552

35,3

553

31,8

554

28,7

555

25,8

556

22,9

557

20,2

558

17,3

559

15,0

560

12,3

561

10,3

562

7,8

563

6,5

564

4,4

565

3,2

566

1,2

567

0,0

568

0,0

569

0,0

570

0,0

571

0,0

572

0,0

573

0,0

574

0,0

575

0,0

576

0,0

577

0,0

578

0,0

579

0,0

580

0,0

581

0,0

582

0,0

583

0,0

584

0,0

585

0,0

586

0,0

587

0,0

588

0,0

589

0,0

Tabulka A1/2a

WLTC, cyklus třídy 1, fáze Medium1

(začátek této fáze je 589. sekunda)

Čas [s]

Rychlost [km/h]

590

0,0

591

0,0

592

0,0

593

0,0

594

0,0

595

0,0

596

0,0

597

0,0

598

0,0

599

0,0

600

0,6

601

1,9

602

2,7

603

5,2

604

7,0

605

9,6

606

11,4

607

14,1

608

15,8

609

18,2

610

19,7

611

21,8

612

23,2

613

24,7

614

25,8

615

26,7

616

27,2

617

27,7

618

28,1

619

28,4

620

28,7

621

29,0

622

29,2

623

29,4

624

29,4

625

29,3

626

28,9

627

28,5

628

28,1

629

27,6

630

26,9

631

26,0

632

24,6

633

22,8

634

21,0

635

19,5

636

18,6

637

18,4

638

19,0

639

20,1

640

21,5

641

23,1

642

24,9

643

26,4

644

27,9

645

29,2

646

30,4

647

31,6

648

32,8

649

34,0

650

35,1

651

36,3

652

37,4

653

38,6

654

39,6

655

40,6

656

41,6

657

42,4

658

43,0

659

43,6

660

44,0

661

44,4

662

44,8

663

45,2

664

45,6

665

46,0

666

46,5

667

47,0

668

47,5

669

48,0

670

48,6

671

49,1

672

49,7

673

50,2

674

50,8

675

51,3

676

51,8

677

52,3

678

52,9

679

53,4

680

54,0

681

54,5

682

55,1

683

55,6

684

56,2

685

56,7

686

57,3

687

57,9

688

58,4

689

58,8

690

58,9

691

58,4

692

58,1

693

57,6

694

56,9

695

56,3

696

55,7

697

55,3

698

55,0

699

54,7

700

54,5

701

54,4

702

54,3

703

54,2

704

54,1

705

53,8

706

53,5

707

53,0

708

52,6

709

52,2

710

51,9

711

51,7

712

51,7

713

51,8

714

52,0

715

52,3

716

52,6

717

52,9

718

53,1

719

53,2

720

53,3

721

53,3

722

53,4

723

53,5

724

53,7

725

54,0

726

54,4

727

54,9

728

55,6

729

56,3

730

57,1

731

57,9

732

58,8

733

59,6

734

60,3

735

60,9

736

61,3

737

61,7

738

61,8

739

61,8

740

61,6

741

61,2

742

60,8

743

60,4

744

59,9

745

59,4

746

58,9

747

58,6

748

58,2

749

57,9

750

57,7

751

57,5

752

57,2

753

57,0

754

56,8

755

56,6

756

56,6

757

56,7

758

57,1

759

57,6

760

58,2

761

59,0

762

59,8

763

60,6

764

61,4

765

62,2

766

62,9

767

63,5

768

64,2

769

64,4

770

64,4

771

64,0

772

63,5

773

62,9

774

62,4

775

62,0

776

61,6

777

61,4

778

61,2

779

61,0

780

60,7

781

60,2

782

59,6

783

58,9

784

58,1

785

57,2

786

56,3

787

55,3

788

54,4

789

53,4

790

52,4

791

51,4

792

50,4

793

49,4

794

48,5

795

47,5

796

46,5

797

45,4

798

44,3

799

43,1

800

42,0

801

40,8

802

39,7

803

38,8

804

38,1

805

37,4

806

37,1

807

36,9

808

37,0

809

37,5

810

37,8

811

38,2

812

38,6

813

39,1

814

39,6

815

40,1

816

40,7

817

41,3

818

41,9

819

42,7

820

43,4

821

44,2

822

45,0

823

45,9

824

46,8

825

47,7

826

48,7

827

49,7

828

50,6

829

51,6

830

52,5

831

53,3

832

54,1

833

54,7

834

55,3

835

55,7

836

56,1

837

56,4

838

56,7

839

57,1

840

57,5

841

58,0

842

58,7

843

59,3

844

60,0

845

60,6

846

61,3

847

61,5

848

61,5

849

61,4

850

61,2

851

60,5

852

60,0

853

59,5

854

58,9

855

58,4

856

57,9

857

57,5

858

57,1

859

56,7

860

56,4

861

56,1

862

55,8

863

55,5

864

55,3

865

55,0

866

54,7

867

54,4

868

54,2

869

54,0

870

53,9

871

53,7

872

53,6

873

53,5

874

53,4

875

53,3

876

53,2

877

53,1

878

53,0

879

53,0

880

53,0

881

53,0

882

53,0

883

53,0

884

52,8

885

52,5

886

51,9

887

51,1

888

50,2

889

49,2

890

48,2

891

47,3

892

46,4

893

45,6

894

45,0

895

44,3

896

43,8

897

43,3

898

42,8

899

42,4

900

42,0

901

41,6

902

41,1

903

40,3

904

39,5

905

38,6

906

37,7

907

36,7

908

36,2

909

36,0

910

36,2

911

37,0

912

38,0

913

39,0

914

39,7

915

40,2

916

40,7

917

41,2

918

41,7

919

42,2

920

42,7

921

43,2

922

43,6

923

44,0

924

44,2

925

44,4

926

44,5

927

44,6

928

44,7

929

44,6

930

44,5

931

44,4

932

44,2

933

44,1

934

43,7

935

43,3

936

42,8

937

42,3

938

41,6

939

40,7

940

39,8

941

38,8

942

37,8

943

36,9

944

36,1

945

35,5

946

35,0

947

34,7

948

34,4

949

34,1

950

33,9

951

33,6

952

33,3

953

33,0

954

32,7

955

32,3

956

31,9

957

31,5

958

31,0

959

30,6

960

30,2

961

29,7

962

29,1

963

28,4

964

27,6

965

26,8

966

26,0

967

25,1

968

24,2

969

23,3

970

22,4

971

21,5

972

20,6

973

19,7

974

18,8

975

17,7

976

16,4

977

14,9

978

13,2

979

11,3

980

9,4

981

7,5

982

5,6

983

3,7

984

1,9

985

1,0

986

0,0

987

0,0

988

0,0

989

0,0

990

0,0

991

0,0

992

0,0

993

0,0

994

0,0

995

0,0

996

0,0

997

0,0

998

0,0

999

0,0

1000

0,0

1001

0,0

1002

0,0

1003

0,0

1004

0,0

1005

0,0

1006

0,0

1007

0,0

1008

0,0

1009

0,0

1010

0,0

1011

0,0

1012

0,0

1013

0,0

1014

0,0

1015

0,0

1016

0,0

1017

0,0

1018

0,0

1019

0,0

1020

0,0

1021

0,0

1022

0,0

Tabulka A1/2b

WLTC, cyklus třídy 1, fáze Low12

(1022. sekunda je konec fáze Medium1 a začátek fáze Low12)

Čas [s]

Rychlost [km/h]

1023

0,0

1024

0,0

1025

0,0

1026

0,0

1027

0,0

1028

0,0

1029

0,0

1030

0,0

1031

0,0

1032

0,0

1033

0,0

1034

0,2

1035

3,1

1036

5,7

1037

8,0

1038

10,1

1039

12,0

1040

13,8

1041

15,4

1042

16,7

1043

17,7

1044

18,3

1045

18,8

1046

18,9

1047

18,4

1048

16,9

1049

14,3

1050

10,8

1051

7,1

1052

4,0

1053

0,0

1054

0,0

1055

0,0

1056

0,0

1057

1,5

1058

3,8

1059

5,6

1060

7,5

1061

9,2

1062

10,8

1063

12,4

1064

13,8

1065

15,2

1066

16,3

1067

17,3

1068

18,0

1069

18,8

1070

19,5

1071

20,2

1072

20,9

1073

21,7

1074

22,4

1075

23,1

1076

23,7

1077

24,4

1078

25,1

1079

25,4

1080

25,2

1081

23,4

1082

21,8

1083

19,7

1084

17,3

1085

14,7

1086

12,0

1087

9,4

1088

5,6

1089

3,1

1090

0,0

1091

0,0

1092

0,0

1093

0,0

1094

0,0

1095

0,0

1096

0,0

1097

0,0

1098

0,0

1099

0,0

1100

0,0

1101

0,0

1102

0,0

1103

0,0

1104

0,0

1105

0,0

1106

0,0

1107

0,0

1108

0,0

1109

0,0

1110

0,0

1111

0,0

1112

0,0

1113

0,0

1114

0,0

1115

0,0

1116

0,0

1117

0,0

1118

0,0

1119

0,0

1120

0,0

1121

0,0

1122

0,0

1123

0,0

1124

0,0

1125

0,0

1126

0,0

1127

0,0

1128

0,0

1129

0,0

1130

0,7

1131

1,1

1132

1,9

1133

2,5

1134

3,5

1135

4,7

1136

6,1

1137

7,5

1138

9,4

1139

11,0

1140

12,9

1141

14,5

1142

16,4

1143

18,0

1144

20,0

1145

21,5

1146

23,5

1147

25,0

1148

26,8

1149

28,2

1150

30,0

1151

31,4

1152

32,5

1153

33,2

1154

33,4

1155

33,7

1156

33,9

1157

34,2

1158

34,4

1159

34,7

1160

34,9

1161

35,2

1162

35,4

1163

35,7

1164

35,9

1165

36,6

1166

37,5

1167

38,4

1168

39,3

1169

40,0

1170

40,6

1171

41,1

1172

41,4

1173

41,6

1174

41,8

1175

41,8

1176

41,9

1177

41,9

1178

42,0

1179

42,0

1180

42,2

1181

42,3

1182

42,6

1183

43,0

1184

43,3

1185

43,7

1186

44,0

1187

44,3

1188

44,5

1189

44,6

1190

44,6

1191

44,5

1192

44,4

1193

44,3

1194

44,2

1195

44,1

1196

44,0

1197

43,9

1198

43,8

1199

43,7

1200

43,6

1201

43,5

1202

43,4

1203

43,3

1204

43,1

1205

42,9

1206

42,7

1207

42,5

1208

42,3

1209

42,2

1210

42,2

1211

42,2

1212

42,3

1213

42,4

1214

42,5

1215

42,7

1216

42,9

1217

43,1

1218

43,2

1219

43,3

1220

43,4

1221

43,4

1222

43,2

1223

42,9

1224

42,6

1225

42,2

1226

41,9

1227

41,5

1228

41,0

1229

40,5

1230

39,9

1231

39,3

1232

38,7

1233

38,1

1234

37,5

1235

36,9

1236

36,3

1237

35,7

1238

35,1

1239

34,5

1240

33,9

1241

33,6

1242

33,5

1243

33,6

1244

33,9

1245

34,3

1246

34,7

1247

35,1

1248

35,5

1249

35,9

1250

36,4

1251

36,9

1252

37,4

1253

37,9

1254

38,3

1255

38,7

1256

39,1

1257

39,3

1258

39,5

1259

39,7

1260

39,9

1261

40,0

1262

40,1

1263

40,2

1264

40,3

1265

40,4

1266

40,5

1267

40,5

1268

40,4

1269

40,3

1270

40,2

1271

40,1

1272

39,7

1273

38,8

1274

37,4

1275

35,6

1276

33,4

1277

31,2

1278

29,1

1279

27,6

1280

26,6

1281

26,2

1282

26,3

1283

26,7

1284

27,5

1285

28,4

1286

29,4

1287

30,4

1288

31,2

1289

31,9

1290

32,5

1291

33,0

1292

33,4

1293

33,8

1294

34,1

1295

34,3

1296

34,3

1297

33,9

1298

33,3

1299

32,6

1300

31,8

1301

30,7

1302

29,6

1303

28,6

1304

27,8

1305

27,0

1306

26,4

1307

25,8

1308

25,3

1309

24,9

1310

24,5

1311

24,2

1312

24,0

1313

23,8

1314

23,6

1315

23,5

1316

23,4

1317

23,3

1318

23,3

1319

23,2

1320

23,1

1321

23,0

1322

22,8

1323

22,5

1324

22,1

1325

21,7

1326

21,1

1327

20,4

1328

19,5

1329

18,5

1330

17,6

1331

16,6

1332

15,7

1333

14,9

1334

14,3

1335

14,1

1336

14,0

1337

13,9

1338

13,8

1339

13,7

1340

13,6

1341

13,5

1342

13,4

1343

13,3

1344

13,2

1345

13,2

1346

13,2

1347

13,4

1348

13,5

1349

13,7

1350

13,8

1351

14,0

1352

14,1

1353

14,3

1354

14,4

1355

14,4

1356

14,4

1357

14,3

1358

14,3

1359

14,0

1360

13,0

1361

11,4

1362

10,2

1363

8,0

1364

7,0

1365

6,0

1366

5,5

1367

5,0

1368

4,5

1369

4,0

1370

3,5

1371

3,0

1372

2,5

1373

2,0

1374

1,5

1375

1,0

1376

0,5

1377

0,0

1378

0,0

1379

0,0

1380

0,0

1381

0,0

1382

0,0

1383

2,2

1384

4,5

1385

6,6

1386

8,6

1387

10,6

1388

12,5

1389

14,4

1390

16,3

1391

17,9

1392

19,1

1393

19,9

1394

20,3

1395

20,5

1396

20,7

1397

21,0

1398

21,6

1399

22,6

1400

23,7

1401

24,8

1402

25,7

1403

26,2

1404

26,4

1405

26,4

1406

26,4

1407

26,5

1408

26,6

1409

26,8

1410

26,9

1411

27,2

1412

27,5

1413

28,0

1414

28,8

1415

29,9

1416

31,0

1417

31,9

1418

32,5

1419

32,6

1420

32,4

1421

32,0

1422

31,3

1423

30,3

1424

28,0

1425

27,0

1426

24,0

1427

22,5

1428

19,0

1429

17,5

1430

14,0

1431

12,5

1432

9,0

1433

7,5

1434

4,0

1435

2,9

1436

0,0

1437

0,0

1438

0,0

1439

0,0

1440

0,0

1441

0,0

1442

0,0

1443

0,0

1444

0,0

1445

0,0

1446

0,0

1447

0,0

1448

0,0

1449

0,0

1450

0,0

1451

0,0

1452

0,0

1453

0,0

1454

0,0

1455

0,0

1456

0,0

1457

0,0

1458

0,0

1459

0,0

1460

0,0

1461

0,0

1462

0,0

1463

0,0

1464

0,0

1465

0,0

1466

0,0

1467

0,0

1468

0,0

1469

0,0

1470

0,0

1471

0,0

1472

0,0

1473

0,0

1474

0,0

1475

0,0

1476

0,0

1477

0,0

1478

0,0

1479

0,0

1480

0,0

1481

0,0

1482

0,0

1483

0,0

1484

0,0

1485

0,0

1486

0,0

1487

0,0

1488

0,0

1489

0,0

1490

0,0

1491

0,0

1492

0,0

1493

0,0

1494

0,0

1495

0,0

1496

0,0

1497

0,0

1498

0,0

1499

0,0

1500

0,0

1501

0,0

1502

0,0

1503

1,6

1504

3,1

1505

4,6

1506

6,1

1507

7,8

1508

9,5

1509

11,3

1510

13,2

1511

15,0

1512

16,8

1513

18,4

1514

20,1

1515

21,6

1516

23,1

1517

24,6

1518

26,0

1519

27,5

1520

29,0

1521

30,6

1522

32,1

1523

33,7

1524

35,3

1525

36,8

1526

38,1

1527

39,3

1528

40,4

1529

41,2

1530

41,9

1531

42,6

1532

43,3

1533

44,0

1534

44,6

1535

45,3

1536

45,5

1537

45,5

1538

45,2

1539

44,7

1540

44,2

1541

43,6

1542

43,1

1543

42,8

1544

42,7

1545

42,8

1546

43,3

1547

43,9

1548

44,6

1549

45,4

1550

46,3

1551

47,2

1552

47,8

1553

48,2

1554

48,5

1555

48,7

1556

48,9

1557

49,1

1558

49,1

1559

49,0

1560

48,8

1561

48,6

1562

48,5

1563

48,4

1564

48,3

1565

48,2

1566

48,1

1567

47,5

1568

46,7

1569

45,7

1570

44,6

1571

42,9

1572

40,8

1573

38,2

1574

35,3

1575

31,8

1576

28,7

1577

25,8

1578

22,9

1579

20,2

1580

17,3

1581

15,0

1582

12,3

1583

10,3

1584

7,8

1585

6,5

1586

4,4

1587

3,2

1588

1,2

1589

0,0

1590

0,0

1591

0,0

1592

0,0

1593

0,0

1594

0,0

1595

0,0

1596

0,0

1597

0,0

1598

0,0

1599

0,0

1600

0,0

1601

0,0

1602

0,0

1603

0,0

1604

0,0

1605

0,0

1606

0,0

1607

0,0

1608

0,0

1609

0,0

1610

0,0

1611

0,0

5.   Cyklus WLTC třídy 2

Obrázek A1/3

WLTC, cyklus třídy 2, fáze Low2

Image 14

Obrázek A1/4

WLTC, cyklus třídy 2, fáze Medium2

Image 15

Obrázek A1/5

WLTC, cyklus třídy 2, fáze High2

Image 16

Obrázek A1/6

Tento obrázek platí pouze pro úroveň 1A.

WLTC, cyklus třídy 2, fáze Extra High2

Image 17

Tabulka A1/3

WLTC, cyklus třídy 2, fáze Low2

(589. sekunda je konec fáze Low1 a začátek fáze Medium1)

Čas [s]

Rychlost [km/h]

0

0,0

1

0,0

2

0,0

3

0,0

4

0,0

5

0,0

6

0,0

7

0,0

8

0,0

9

0,0

10

0,0

11

0,0

12

0,0

13

1,2

14

2,6

15

4,9

16

7,3

17

9,4

18

11,4

19

12,7

20

13,3

21

13,4

22

13,3

23

13,1

24

12,5

25

11,1

26

8,9

27

6,2

28

3,8

29

1,8

30

0,0

31

0,0

32

0,0

33

0,0

34

1,5

35

2,8

36

3,6

37

4,5

38

5,3

39

6,0

40

6,6

41

7,3

42

7,9

43

8,6

44

9,3

45

10

46

10,8

47

11,6

48

12,4

49

13,2

50

14,2

51

14,8

52

14,7

53

14,4

54

14,1

55

13,6

56

13,0

57

12,4

58

11,8

59

11,2

60

10,6

61

9,9

62

9,0

63

8,2

64

7,0

65

4,8

66

2,3

67

0,0

68

0,0

69

0,0

70

0,0

71

0,0

72

0,0

73

0,0

74

0,0

75

0,0

76

0,0

77

0,0

78

0,0

79

0,0

80

0,0

81

0,0

82

0,0

83

0,0

84

0,0

85

0,0

86

0,0

87

0,0

88

0,0

89

0,0

90

0,0

91

0,0

92

0,0

93

0,0

94

0,0

95

0,0

96

0,0

97

0,0

98

0,0

99

0,0

100

0,0

101

0,0

102

0,0

103

0,0

104

0,0

105

0,0

106

0,0

107

0,8

108

1,4

109

2,3

110

3,5

111

4,7

112

5,9

113

7,4

114

9,2

115

11,7

116

13,5

117

15,0

118

16,2

119

16,8

120

17,5

121

18,8

122

20,3

123

22,0

124

23,6

125

24,8

126

25,6

127

26,3

128

27,2

129

28,3

130

29,6

131

30,9

132

32,2

133

33,4

134

35,1

135

37,2

136

38,7

137

39,0

138

40,1

139

40,4

140

39,7

141

36,8

142

35,1

143

32,2

144

31,1

145

30,8

146

29,7

147

29,4

148

29,0

149

28,5

150

26,0

151

23,4

152

20,7

153

17,4

154

15,2

155

13,5

156

13,0

157

12,4

158

12,3

159

12,2

160

12,3

161

12,4

162

12,5

163

12,7

164

12,8

165

13,2

166

14,3

167

16,5

168

19,4

169

21,7

170

23,1

171

23,5

172

24,2

173

24,8

174

25,4

175

25,8

176

26,5

177

27,2

178

28,3

179

29,9

180

32,4

181

35,1

182

37,5

183

39,2

184

40,5

185

41,4

186

42,0

187

42,5

188

43,2

189

44,4

190

45,9

191

47,6

192

49,0

193

50,0

194

50,2

195

50,1

196

49,8

197

49,4

198

48,9

199

48,5

200

48,3

201

48,2

202

47,9

203

47,1

204

45,5

205

43,2

206

40,6

207

38,5

208

36,9

209

35,9

210

35,3

211

34,8

212

34,5

213

34,2

214

34,0

215

33,8

216

33,6

217

33,5

218

33,5

219

33,4

220

33,3

221

33,3

222

33,2

223

33,1

224

33,0

225

32,9

226

32,8

227

32,7

228

32,5

229

32,3

230

31,8

231

31,4

232

30,9

233

30,6

234

30,6

235

30,7

236

32,0

237

33,5

238

35,8

239

37,6

240

38,8

241

39,6

242

40,1

243

40,9

244

41,8

245

43,3

246

44,7

247

46,4

248

47,9

249

49,6

250

49,6

251

48,8

252

48,0

253

47,5

254

47,1

255

46,9

256

45,8

257

45,8

258

45,8

259

45,9

260

46,2

261

46,4

262

46,6

263

46,8

264

47,0

265

47,3

266

47,5

267

47,9

268

48,3

269

48,3

270

48,2

271

48,0

272

47,7

273

47,2

274

46,5

275

45,2

276

43,7

277

42,0

278

40,4

279

39,0

280

37,7

281

36,4

282

35,2

283

34,3

284

33,8

285

33,3

286

32,5

287

30,9

288

28,6

289

25,9

290

23,1

291

20,1

292

17,3

293

15,1

294

13,7

295

13,4

296

13,9

297

15,0

298

16,3

299

17,4

300

18,2

301

18,6

302

19,0

303

19,4

304

19,8

305

20,1

306

20,5

307

20,2

308

18,6

309

16,5

310

14,4

311

13,4

312

12,9

313

12,7

314

12,4

315

12,4

316

12,8

317

14,1

318

16,2

319

18,8

320

21,9

321

25,0

322

28,4

323

31,3

324

34,0

325

34,6

326

33,9

327

31,9

328

30,0

329

29,0

330

27,9

331

27,1

332

26,4

333

25,9

334

25,5

335

25,0

336

24,6

337

23,9

338

23,0

339

21,8

340

20,7

341

19,6

342

18,7

343

18,1

344

17,5

345

16,7

346

15,4

347

13,6

348

11,2

349

8,6

350

6,0

351

3,1

352

1,2

353

0,0

354

0,0

355

0,0

356

0,0

357

0,0

358

0,0

359

0,0

360

1,4

361

3,2

362

5,6

363

8,1

364

10,3

365

12,1

366

12,6

367

13,6

368

14,5

369

15,6

370

16,8

371

18,2

372

19,6

373

20,9

374

22,3

375

23,8

376

25,4

377

27,0

378

28,6

379

30,2

380

31,2

381

31,2

382

30,7

383

29,5

384

28,6

385

27,7

386

26,9

387

26,1

388

25,4

389

24,6

390

23,6

391

22,6

392

21,7

393

20,7

394

19,8

395

18,8

396

17,7

397

16,6

398

15,6

399

14,8

400

14,3

401

13,8

402

13,4

403

13,1

404

12,8

405

12,3

406

11,6

407

10,5

408

9,0

409

7,2

410

5,2

411

2,9

412

1,2

413

0,0

414

0,0

415

0,0

416

0,0

417

0,0

418

0,0

419

0,0

420

0,0

421

0,0

422

0,0

423

0,0

424

0,0

425

0,0

426

0,0

427

0,0

428

0,0

429

0,0

430

0,0

431

0,0

432

0,0

433

0,0

434

0,0

435

0,0

436

0,0

437

0,0

438

0,0

439

0,0

440

0,0

441

0,0

442

0,0

443

0,0

444

0,0

445

0,0

446

0,0

447

0,0

448

0,0

449

0,0

450

0,0

451

0,0

452

0,0

453

0,0

454

0,0

455

0,0

456

0,0

457

0,0

458

0,0

459

0,0

460

0,0

461

0,0

462

0,0

463

0,0

464

0,0

465

0,0

466

0,0

467

0,0

468

0,0

469

0,0

470

0,0

471

0,0

472

0,0

473

0,0

474

0,0

475

0,0

476

0,0

477

0,0

478

0,0

479

0,0

480

0,0

481

1,4

482

2,5

483

5,2

484

7,9

485

10,3

486

12,7

487

15,0

488

17,4

489

19,7

490

21,9

491

24,1

492

26,2

493

28,1

494

29,7

495

31,3

496

33,0

497

34,7

498

36,3

499

38,1

500

39,4

501

40,4

502

41,2

503

42,1

504

43,2

505

44,3

506

45,7

507

45,4

508

44,5

509

42,5

510

39,5

511

36,5

512

33,5

513

30,4

514

27,0

515

23,6

516

21,0

517

19,5

518

17,6

519

16,1

520

14,5

521

13,5

522

13,7

523

16,0

524

18,1

525

20,8

526

21,5

527

22,5

528

23,4

529

24,5

530

25,6

531

26,0

532

26,5

533

26,9

534

27,3

535

27,9

536

30,3

537

33,2

538

35,4

539

38,0

540

40,1

541

42,7

542

44,5

543

46,3

544

47,6

545

48,8

546

49,7

547

50,6

548

51,4

549

51,4

550

50,2

551

47,1

552

44,5

553

41,5

554

38,5

555

35,5

556

32,5

557

29,5

558

26,5

559

23,5

560

20,4

561

17,5

562

14,5

563

11,5

564

8,5

565

5,6

566

2,6

567

0,0

568

0,0

569

0,0

570

0,0

571

0,0

572

0,0

573

0,0

574

0,0

575

0,0

576

0,0

577

0,0

578

0,0

579

0,0

580

0,0

581

0,0

582

0,0

583

0,0

584

0,0

585

0,0

586

0,0

587

0,0

588

0,0

589

0,0

Tabulka A1/4

WLTC, cyklus třídy 2, fáze Medium2

(začátek této fáze je 589. sekunda)

Čas [s]

Rychlost [km/h]

590

0,0

591

0,0

592

0,0

593

0,0

594

0,0

595

0,0

596

0,0

597

0,0

598

0,0

599

0,0

600

0,0

601

1,6

602

3,6

603

6,3

604

9,0

605

11,8

606

14,2

607

16,6

608

18,5

609

20,8

610

23,4

611

26,9

612

30,3

613

32,8

614

34,1

615

34,2

616

33,6

617

32,1

618

30,0

619

27,5

620

25,1

621

22,8

622

20,5

623

17,9

624

15,1

625

13,4

626

12,8

627

13,7

628

16,0

629

18,1

630

20,8

631

23,7

632

26,5

633

29,3

634

32,0

635

34,5

636

36,8

637

38,6

638

39,8

639

40,6

640

41,1

641

41,9

642

42,8

643

44,3

644

45,7

645

47,4

646

48,9

647

50,6

648

52,0

649

53,7

650

55,0

651

56,8

652

58,0

653

59,8

654

61,1

655

62,4

656

63,0

657

63,5

658

63,0

659

62,0

660

60,4

661

58,6

662

56,7

663

55,0

664

53,7

665

52,7

666

51,9

667

51,4

668

51,0

669

50,7

670

50,6

671

50,8

672

51,2

673

51,7

674

52,3

675

53,1

676

53,8

677

54,5

678

55,1

679

55,9

680

56,5

681

57,1

682

57,8

683

58,5

684

59,3

685

60,2

686

61,3

687

62,4

688

63,4

689

64,4

690

65,4

691

66,3

692

67,2

693

68,0

694

68,8

695

69,5

696

70,1

697

70,6

698

71,0

699

71,6

700

72,2

701

72,8

702

73,5

703

74,1

704

74,3

705

74,3

706

73,7

707

71,9

708

70,5

709

68,9

710

67,4

711

66,0

712

64,7

713

63,7

714

62,9

715

62,2

716

61,7

717

61,2

718

60,7

719

60,3

720

59,9

721

59,6

722

59,3

723

59,0

724

58,6

725

58,0

726

57,5

727

56,9

728

56,3

729

55,9

730

55,6

731

55,3

732

55,1

733

54,8

734

54,6

735

54,5

736

54,3

737

53,9

738

53,4

739

52,6

740

51,5

741

50,2

742

48,7

743

47,0

744

45,1

745

43,0

746

40,6

747

38,1

748

35,4

749

32,7

750

30,0

751

27,5

752

25,3

753

23,4

754

22,0

755

20,8

756

19,8

757

18,9

758

18,0

759

17,0

760

16,1

761

15,5

762

14,4

763

14,9

764

15,9

765

17,1

766

18,3

767

19,4

768

20,4

769

21,2

770

21,9

771

22,7

772

23,4

773

24,2

774

24,3

775

24,2

776

24,1

777

23,8

778

23,0

779

22,6

780

21,7

781

21,3

782

20,3

783

19,1

784

18,1

785

16,9

786

16,0

787

14,8

788

14,5

789

13,7

790

13,5

791

12,9

792

12,7

793

12,5

794

12,5

795

12,6

796

13,0

797

13,6

798

14,6

799

15,7

800

17,1

801

18,7

802

20,2

803

21,9

804

23,6

805

25,4

806

27,1

807

28,9

808

30,4

809

32,0

810

33,4

811

35,0

812

36,4

813

38,1

814

39,7

815

41,6

816

43,3

817

45,1

818

46,9

819

48,7

820

50,5

821

52,4

822

54,1

823

55,7

824

56,8

825

57,9

826

59,0

827

59,9

828

60,7

829

61,4

830

62,0

831

62,5

832

62,9

833

63,2

834

63,4

835

63,7

836

64,0

837

64,4

838

64,9

839

65,5

840

66,2

841

67,0

842

67,8

843

68,6

844

69,4

845

70,1

846

70,9

847

71,7

848

72,5

849

73,2

850

73,8

851

74,4

852

74,7

853

74,7

854

74,6

855

74,2

856

73,5

857

72,6

858

71,8

859

71,0

860

70,1

861

69,4

862

68,9

863

68,4

864

67,9

865

67,1

866

65,8

867

63,9

868

61,4

869

58,4

870

55,4

871

52,4

872

50,0

873

48,3

874

47,3

875

46,8

876

46,9

877

47,1

878

47,5

879

47,8

880

48,3

881

48,8

882

49,5

883

50,2

884

50,8

885

51,4

886

51,8

887

51,9

888

51,7

889

51,2

890

50,4

891

49,2

892

47,7

893

46,3

894

45,1

895

44,2

896

43,7

897

43,4

898

43,1

899

42,5

900

41,8

901

41,1

902

40,3

903

39,7

904

39,3

905

39,2

906

39,3

907

39,6

908

40,0

909

40,7

910

41,4

911

42,2

912

43,1

913

44,1

914

44,9

915

45,6

916

46,4

917

47,0

918

47,8

919

48,3

920

48,9

921

49,4

922

49,8

923

49,6

924

49,3

925

49,0

926

48,5

927

48,0

928

47,5

929

47,0

930

46,9

931

46,8

932

46,8

933

46,8

934

46,9

935

46,9

936

46,9

937

46,9

938

46,9

939

46,8

940

46,6

941

46,4

942

46,0

943

45,5

944

45,0

945

44,5

946

44,2

947

43,9

948

43,7

949

43,6

950

43,6

951

43,5

952

43,5

953

43,4

954

43,3

955

43,1

956

42,9

957

42,7

958

42,5

959

42,4

960

42,2

961

42,1

962

42,0

963

41,8

964

41,7

965

41,5

966

41,3

967

41,1

968

40,8

969

40,3

970

39,6

971

38,5

972

37,0

973

35,1

974

33,0

975

30,6

976

27,9

977

25,1

978

22,0

979

18,8

980

15,5

981

12,3

982

8,8

983

6,0

984

3,6

985

1,6

986

0,0

987

0,0

988

0,0

989

0,0

990

0,0

991

0,0

992

0,0

993

0,0

994

0,0

995

0,0

996

0,0

997

0,0

998

0,0

999

0,0

1000

0,0

1001

0,0

1002

0,0

1003

0,0

1004

0,0

1005

0,0

1006

0,0

1007

0,0

1008

0,0

1009

0,0

1010

0,0

1011

0,0

1012

0,0

1013

0,0

1014

0,0

1015

0,0

1016

0,0

1017

0,0

1018

0,0

1019

0,0

1020

0,0

1021

0,0

1022

0,0

Tabulka A1/5

WLTC, cyklus třídy 2, fáze High2

(1022. sekunda je konec fáze Medium2 a začátek fáze High2)

Čas [s]

Rychlost [km/h]

1023

0,0

1024

0,0

1025

0,0

1026

0,0

1027

1,1

1028

3,0

1029

5,7

1030

8,4

1031

11,1

1032

14,0

1033

17,0

1034

20,1

1035

22,7

1036

23,6

1037

24,5

1038

24,8

1039

25,1

1040

25,3

1041

25,5

1042

25,7

1043

25,8

1044

25,9

1045

26,0

1046

26,1

1047

26,3

1048

26,5

1049

26,8

1050

27,1

1051

27,5

1052

28,0

1053

28,6

1054

29,3

1055

30,4

1056

31,8

1057

33,7

1058

35,8

1059

37,8

1060

39,5

1061

40,8

1062

41,8

1063

42,4

1064

43,0

1065

43,4

1066

44,0

1067

44,4

1068

45,0

1069

45,4

1070

46,0

1071

46,4

1072

47,0

1073

47,4

1074

48,0

1075

48,4

1076

49,0

1077

49,4

1078

50,0

1079

50,4

1080

50,8

1081

51,1

1082

51,3

1083

51,3

1084

51,3

1085

51,3

1086

51,3

1087

51,3

1088

51,3

1089

51,4

1090

51,6

1091

51,8

1092

52,1

1093

52,3

1094

52,6

1095

52,8

1096

52,9

1097

53,0

1098

53,0

1099

53,0

1100

53,1

1101

53,2

1102

53,3

1103

53,4

1104

53,5

1105

53,7

1106

55,0

1107

56,8

1108

58,8

1109

60,9

1110

63,0

1111

65,0

1112

66,9

1113

68,6

1114

70,1

1115

71,5

1116

72,8

1117

73,9

1118

74,9

1119

75,7

1120

76,4

1121

77,1

1122

77,6

1123

78,0

1124

78,2

1125

78,4

1126

78,5

1127

78,5

1128

78,6

1129

78,7

1130

78,9

1131

79,1

1132

79,4

1133

79,8

1134

80,1

1135

80,5

1136

80,8

1137

81,0

1138

81,2

1139

81,3

1140

81,2

1141

81,0

1142

80,6

1143

80,0

1144

79,1

1145

78,0

1146

76,8

1147

75,5

1148

74,1

1149

72,9

1150

71,9

1151

71,2

1152

70,9

1153

71,0

1154

71,5

1155

72,3

1156

73,2

1157

74,1

1158

74,9

1159

75,4

1160

75,5

1161

75,2

1162

74,5

1163

73,3

1164

71,7

1165

69,9

1166

67,9

1167

65,7

1168

63,5

1169

61,2

1170

59,0

1171

56,8

1172

54,7

1173

52,7

1174

50,9

1175

49,4

1176

48,1

1177

47,1

1178

46,5

1179

46,3

1180

46,5

1181

47,2

1182

48,3

1183

49,7

1184

51,3

1185

53,0

1186

54,9

1187

56,7

1188

58,6

1189

60,2

1190

61,6

1191

62,2

1192

62,5

1193

62,8

1194

62,9

1195

63,0

1196

63,0

1197

63,1

1198

63,2

1199

63,3

1200

63,5

1201

63,7

1202

63,9

1203

64,1

1204

64,3

1205

66,1

1206

67,9

1207

69,7

1208

71,4

1209

73,1

1210

74,7

1211

76,2

1212

77,5

1213

78,6

1214

79,7

1215

80,6

1216

81,5

1217

82,2

1218

83,0

1219

83,7

1220

84,4

1221

84,9

1222

85,1

1223

85,2

1224

84,9

1225

84,4

1226

83,6

1227

82,7

1228

81,5

1229

80,1

1230

78,7

1231

77,4

1232

76,2

1233

75,4

1234

74,8

1235

74,3

1236

73,8

1237

73,2

1238

72,4

1239

71,6

1240

70,8

1241

69,9

1242

67,9

1243

65,7

1244

63,5

1245

61,2

1246

59,0

1247

56,8

1248

54,7

1249

52,7

1250

50,9

1251

49,4

1252

48,1

1253

47,1

1254

46,5

1255

46,3

1256

45,1

1257

43,0

1258

40,6

1259

38,1

1260

35,4

1261

32,7

1262

30,0

1263

29,9

1264

30,0

1265

30,2

1266

30,4

1267

30,6

1268

31,6

1269

33,0

1270

33,9

1271

34,8

1272

35,7

1273

36,6

1274

37,5

1275

38,4

1276

39,3

1277

40,2

1278

40,8

1279

41,7

1280

42,4

1281

43,1

1282

43,6

1283

44,2

1284

44,8

1285

45,5

1286

46,3

1287

47,2

1288

48,1

1289

49,1

1290

50,0

1291

51,0

1292

51,9

1293

52,7

1294

53,7

1295

55,0

1296

56,8

1297

58,8

1298

60,9

1299

63,0

1300

65,0

1301

66,9

1302

68,6

1303

70,1

1304

71,0

1305

71,8

1306

72,8

1307

72,9

1308

73,0

1309

72,3

1310

71,9

1311

71,3

1312

70,9

1313

70,5

1314

70,0

1315

69,6

1316

69,2

1317

68,8

1318

68,4

1319

67,9

1320

67,5

1321

67,2

1322

66,8

1323

65,6

1324

63,3

1325

60,2

1326

56,2

1327

52,2

1328

48,4

1329

45,0

1330

41,6

1331

38,6

1332

36,4

1333

34,8

1334

34,2

1335

34,7

1336

36,3

1337

38,5

1338

41,0

1339

43,7

1340

46,5

1341

49,1

1342

51,6

1343

53,9

1344

56,0

1345

57,9

1346

59,7

1347

61,2

1348

62,5

1349

63,5

1350

64,3

1351

65,3

1352

66,3

1353

67,3

1354

68,3

1355

69,3

1356

70,3

1357

70,8

1358

70,8

1359

70,8

1360

70,9

1361

70,9

1362

70,9

1363

70,9

1364

71,0

1365

71,0

1366

71,1

1367

71,2

1368

71,3

1369

71,4

1370

71,5

1371

71,7

1372

71,8

1373

71,9

1374

71,9

1375

71,9

1376

71,9

1377

71,9

1378

71,9

1379

71,9

1380

72,0

1381

72,1

1382

72,4

1383

72,7

1384

73,1

1385

73,4

1386

73,8

1387

74,0

1388

74,1

1389

74,0

1390

73,0

1391

72,0

1392

71,0

1393

70,0

1394

69,0

1395

68,0

1396

67,7

1397

66,7

1398

66,6

1399

66,7

1400

66,8

1401

66,9

1402

66,9

1403

66,9

1404

66,9

1405

66,9

1406

66,9

1407

66,9

1408

67,0

1409

67,1

1410

67,3

1411

67,5

1412

67,8

1413

68,2

1414

68,6

1415

69,0

1416

69,3

1417

69,3

1418

69,2

1419

68,8

1420

68,2

1421

67,6

1422

67,4

1423

67,2

1424

66,9

1425

66,3

1426

65,4

1427

64,0

1428

62,4

1429

60,6

1430

58,6

1431

56,7

1432

54,8

1433

53,0

1434

51,3

1435

49,6

1436

47,8

1437

45,5

1438

42,8

1439

39,8

1440

36,5

1441

33,0

1442

29,5

1443

25,8

1444

22,1

1445

18,6

1446

15,3

1447

12,4

1448

9,6

1449

6,6

1450

3,8

1451

1,6

1452

0,0

1453

0,0

1454

0,0

1455

0,0

1456

0,0

1457

0,0

1458

0,0

1459

0,0

1460

0,0

1461

0,0

1462

0,0

1463

0,0

1464

0,0

1465

0,0

1466

0,0

1467

0,0

1468

0,0

1469

0,0

1470

0,0

1471

0,0

1472

0,0

1473

0,0

1474

0,0

1475

0,0

1476

0,0

1477

0,0

Tabulka A1/6

Tato tabulka platí pouze pro úroveň 1A

WLTC, cyklus třídy 2, fáze Extra High2

(1477. sekunda je konec fáze High2 a začátek fáze Extra High2)

Čas [s]

Rychlost [km/h]

1478

0,0

1479

1,1

1480

2,3

1481

4,6

1482

6,5

1483

8,9

1484

10,9

1485

13,5

1486

15,2

1487

17,6

1488

19,3

1489

21,4

1490

23,0

1491

25,0

1492

26,5

1493

28,4

1494

29,8

1495

31,7

1496

33,7

1497

35,8

1498

38,1

1499

40,5

1500

42,2

1501

43,5

1502

44,5

1503

45,2

1504

45,8

1505

46,6

1506

47,4

1507

48,5

1508

49,7

1509

51,3

1510

52,9

1511

54,3

1512

55,6

1513

56,8

1514

57,9

1515

58,9

1516

59,7

1517

60,3

1518

60,7

1519

60,9

1520

61,0

1521

61,1

1522

61,4

1523

61,8

1524

62,5

1525

63,4

1526

64,5

1527

65,7

1528

66,9

1529

68,1

1530

69,1

1531

70,0

1532

70,9

1533

71,8

1534

72,6

1535

73,4

1536

74,0

1537

74,7

1538

75,2

1539

75,7

1540

76,4

1541

77,2

1542

78,2

1543

78,9

1544

79,9

1545

81,1

1546

82,4

1547

83,7

1548

85,4

1549

87,0

1550

88,3

1551

89,5

1552

90,5

1553

91,3

1554

92,2

1555

93,0

1556

93,8

1557

94,6

1558

95,3

1559

95,9

1560

96,6

1561

97,4

1562

98,1

1563

98,7

1564

99,5

1565

100,3

1566

101,1

1567

101,9

1568

102,8

1569

103,8

1570

105,0

1571

106,1

1572

107,4

1573

108,7

1574

109,9

1575

111,2

1576

112,3

1577

113,4

1578

114,4

1579

115,3

1580

116,1

1581

116,8

1582

117,4

1583

117,7

1584

118,2

1585

118,1

1586

117,7

1587

117,0

1588

116,1

1589

115,2

1590

114,4

1591

113,6

1592

113,0

1593

112,6

1594

112,2

1595

111,9

1596

111,6

1597

111,2

1598

110,7

1599

110,1

1600

109,3

1601

108,4

1602

107,4

1603

106,7

1604

106,3

1605

106,2

1606

106,4

1607

107,0

1608

107,5

1609

107,9

1610

108,4

1611

108,9

1612

109,5

1613

110,2

1614

110,9

1615

111,6

1616

112,2

1617

112,8

1618

113,3

1619

113,7

1620

114,1

1621

114,4

1622

114,6

1623

114,7

1624

114,7

1625

114,7

1626

114,6

1627

114,5

1628

114,5

1629

114,5

1630

114,7

1631

115,0

1632

115,6

1633

116,4

1634

117,3

1635

118,2

1636

118,8

1637

119,3

1638

119,6

1639

119,7

1640

119,5

1641

119,3

1642

119,2

1643

119,0

1644

118,8

1645

118,8

1646

118,8

1647

118,8

1648

118,8

1649

118,9

1650

119,0

1651

119,0

1652

119,1

1653

119,2

1654

119,4

1655

119,6

1656

119,9

1657

120,1

1658

120,3

1659

120,4

1660

120,5

1661

120,5

1662

120,5

1663

120,5

1664

120,4

1665

120,3

1666

120,1

1667

119,9

1668

119,6

1669

119,5

1670

119,4

1671

119,3

1672

119,3

1673

119,4

1674

119,5

1675

119,5

1676

119,6

1677

119,6

1678

119,6

1679

119,4

1680

119,3

1681

119,0

1682

118,8

1683

118,7

1684

118,8

1685

119,0

1686

119,2

1687

119,6

1688

120,0

1689

120,3

1690

120,5

1691

120,7

1692

120,9

1693

121,0

1694

121,1

1695

121,2

1696

121,3

1697

121,4

1698

121,5

1699

121,5

1700

121,5

1701

121,4

1702

121,3

1703

121,1

1704

120,9

1705

120,6

1706

120,4

1707

120,2

1708

120,1

1709

119,9

1710

119,8

1711

119,8

1712

119,9

1713

120,0

1714

120,2

1715

120,4

1716

120,8

1717

121,1

1718

121,6

1719

121,8

1720

122,1

1721

122,4

1722

122,7

1723

122,8

1724

123,1

1725

123,1

1726

122,8

1727

122,3

1728

121,3

1729

119,9

1730

118,1

1731

115,9

1732

113,5

1733

111,1

1734

108,6

1735

106,2

1736

104,0

1737

101,1

1738

98,3

1739

95,7

1740

93,5

1741

91,5

1742

90,7

1743

90,4

1744

90,2

1745

90,2

1746

90,1

1747

90,0

1748

89,8

1749

89,6

1750

89,4

1751

89,2

1752

88,9

1753

88,5

1754

88,1

1755

87,6

1756

87,1

1757

86,6

1758

86,1

1759

85,5

1760

85,0

1761

84,4

1762

83,8

1763

83,2

1764

82,6

1765

81,9

1766

81,1

1767

80,0

1768

78,7

1769

76,9

1770

74,6

1771

72,0

1772

69,0

1773

65,6

1774

62,1

1775

58,5

1776

54,7

1777

50,9

1778

47,3

1779

43,8

1780

40,4

1781

37,4

1782

34,3

1783

31,3

1784

28,3

1785

25,2

1786

22,0

1787

18,9

1788

16,1

1789

13,4

1790

11,1

1791

8,9

1792

6,9

1793

4,9

1794

2,8

1795

0,0

1796

0,0

1797

0,0

1798

0,0

1799

0,0

1800

0,0

6.   Cyklus WLTC třídy 3

Obrázek A1/7

WLTC, cyklus třídy 3, fáze Low3

Image 18

Obrázek A1/8

WLTC, cyklus třídy 3a, fáze Medium3a

Image 19

Obrázek A1/9

WLTC, cyklus třídy 3b, fáze Medium3b

Image 20

Obrázek A1/10

WLTC, cyklus třídy 3a, fáze High3a

Image 21

Obrázek A1/11

WLTC, cyklus třídy 3b, fáze High3b

Image 22

Obrázek A1/12

Tento obrázek platí pouze pro úroveň 1A.

WLTC, cyklus třídy 3, fáze Extra High3

Image 23

Tabulka A1/7

WLTC, cyklus třídy 3, fáze Low3

(589. sekunda je konec fáze Low3 a začátek fáze Medium3)

Čas [s]

Rychlost [km/h]

0

0,0

1

0,0

2

0,0

3

0,0

4

0,0

5

0,0

6

0,0

7

0,0

8

0,0

9

0,0

10

0,0

11

0,0

12

0,2

13

1,7

14

5,4

15

9,9

16

13,1

17

16,9

18

21,7

19

26,0

20

27,5

21

28,1

22

28,3

23

28,8

24

29,1

25

30,8

26

31,9

27

34,1

28

36,6

29

39,1

30

41,3

31

42,5

32

43,3

33

43,9

34

44,4

35

44,5

36

44,2

37

42,7

38

39,9

39

37,0

40

34,6

41

32,3

42

29,0

43

25,1

44

22,2

45

20,9

46

20,4

47

19,5

48

18,4

49

17,8

50

17,8

51

17,4

52

15,7

53

13,1

54

12,1

55

12,0

56

12,0

57

12,0

58

12,3

59

12,6

60

14,7

61

15,3

62

15,9

63

16,2

64

17,1

65

17,8

66

18,1

67

18,4

68

20,3

69

23,2

70

26,5

71

29,8

72

32,6

73

34,4

74

35,5

75

36,4

76

37,4

77

38,5

78

39,3

79

39,5

80

39,0

81

38,5

82

37,3

83

37,0

84

36,7

85

35,9

86

35,3

87

34,6

88

34,2

89

31,9

90

27,3

91

22,0

92

17,0

93

14,2

94

12,0

95

9,1

96

5,8

97

3,6

98

2,2

99

0,0

100

0,0

101

0,0

102

0,0

103

0,0

104

0,0

105

0,0

106

0,0

107

0,0

108

0,0

109

0,0

110

0,0

111

0,0

112

0,0

113

0,0

114

0,0

115

0,0

116

0,0

117

0,0

118

0,0

119

0,0

120

0,0

121

0,0

122

0,0

123

0,0

124

0,0

125

0,0

126

0,0

127

0,0

128

0,0

129

0,0

130

0,0

131

0,0

132

0,0

133

0,0

134

0,0

135

0,0

136

0,0

137

0,0

138

0,2

139

1,9

140

6,1

141

11,7

142

16,4

143

18,9

144

19,9

145

20,8

146

22,8

147

25,4

148

27,7

149

29,2

150

29,8

151

29,4

152

27,2

153

22,6

154

17,3

155

13,3

156

12,0

157

12,6

158

14,1

159

17,2

160

20,1

161

23,4

162

25,5

163

27,6

164

29,5

165

31,1

166

32,1

167

33,2

168

35,2

169

37,2

170

38,0

171

37,4

172

35,1

173

31,0

174

27,1

175

25,3

176

25,1

177

25,9

178

27,8

179

29,2

180

29,6

181

29,5

182

29,2

183

28,3

184

26,1

185

23,6

186

21,0

187

18,9

188

17,1

189

15,7

190

14,5

191

13,7

192

12,9

193

12,5

194

12,2

195

12,0

196

12,0

197

12,0

198

12,0

199

12,5

200

13,0

201

14,0

202

15,0

203

16,5

204

19,0

205

21,2

206

23,8

207

26,9

208

29,6

209

32,0

210

35,2

211

37,5

212

39,2

213

40,5

214

41,6

215

43,1

216

45,0

217

47,1

218

49,0

219

50,6

220

51,8

221

52,7

222

53,1

223

53,5

224

53,8

225

54,2

226

54,8

227

55,3

228

55,8

229

56,2

230

56,5

231

56,5

232

56,2

233

54,9

234

52,9

235

51,0

236

49,8

237

49,2

238

48,4

239

46,9

240

44,3

241

41,5

242

39,5

243

37,0

244

34,6

245

32,3

246

29,0

247

25,1

248

22,2

249

20,9

250

20,4

251

19,5

252

18,4

253

17,8

254

17,8

255

17,4

256

15,7

257

14,5

258

15,4

259

17,9

260

20,6

261

23,2

262

25,7

263

28,7

264

32,5

265

36,1

266

39,0

267

40,8

268

42,9

269

44,4

270

45,9

271

46,0

272

45,6

273

45,3

274

43,7

275

40,8

276

38,0

277

34,4

278

30,9

279

25,5

280

21,4

281

20,2

282

22,9

283

26,6

284

30,2

285

34,1

286

37,4

287

40,7

288

44,0

289

47,3

290

49,2

291

49,8

292

49,2

293

48,1

294

47,3

295

46,8

296

46,7

297

46,8

298

47,1

299

47,3

300

47,3

301

47,1

302

46,6

303

45,8

304

44,8

305

43,3

306

41,8

307

40,8

308

40,3

309

40,1

310

39,7

311

39,2

312

38,5

313

37,4

314

36,0

315

34,4

316

33,0

317

31,7

318

30,0

319

28,0

320

26,1

321

25,6

322

24,9

323

24,9

324

24,3

325

23,9

326

23,9

327

23,6

328

23,3

329

20,5

330

17,5

331

16,9

332

16,7

333

15,9

334

15,6

335

15,0

336

14,5

337

14,3

338

14,5

339

15,4

340

17,8

341

21,1

342

24,1

343

25,0

344

25,3

345

25,5

346

26,4

347

26,6

348

27,1

349

27,7

350

28,1

351

28,2

352

28,1

353

28,0

354

27,9

355

27,9

356

28,1

357

28,2

358

28,0

359

26,9

360

25,0

361

23,2

362

21,9

363

21,1

364

20,7

365

20,7

366

20,8

367

21,2

368

22,1

369

23,5

370

24,3

371

24,5

372

23,8

373

21,3

374

17,7

375

14,4

376

11,9

377

10,2

378

8,9

379

8,0

380

7,2

381

6,1

382

4,9

383

3,7

384

2,3

385

0,9

386

0,0

387

0,0

388

0,0

389

0,0

390

0,0

391

0,0

392

0,5

393

2,1

394

4,8

395

8,3

396

12,3

397

16,6

398

20,9

399

24,2

400

25,6

401

25,6

402

24,9

403

23,3

404

21,6

405

20,2

406

18,7

407

17,0

408

15,3

409

14,2

410

13,9

411

14,0

412

14,2

413

14,5

414

14,9

415

15,9

416

17,4

417

18,7

418

19,1

419

18,8

420

17,6

421

16,6

422

16,2

423

16,4

424

17,2

425

19,1

426

22,6

427

27,4

428

31,6

429

33,4

430

33,5

431

32,8

432

31,9

433

31,3

434

31,1

435

30,6

436

29,2

437

26,7

438

23,0

439

18,2

440

12,9

441

7,7

442

3,8

443

1,3

444

0,2

445

0,0

446

0,0

447

0,0

448

0,0

449

0,0

450

0,0

451

0,0

452

0,0

453

0,0

454

0,0

455

0,0

456

0,0

457

0,0

458

0,0

459

0,0

460

0,0

461

0,0

462

0,0

463

0,0

464

0,0

465

0,0

466

0,0

467

0,0

468

0,0

469

0,0

470

0,0

471

0,0

472

0,0

473

0,0

474

0,0

475

0,0

476

0,0

477

0,0

478

0,0

479

0,0

480

0,0

481

0,0

482

0,0

483

0,0

484

0,0

485

0,0

486

0,0

487

0,0

488

0,0

489

0,0

490

0,0

491

0,0

492

0,0

493

0,0

494

0,0

495

0,0

496

0,0

497

0,0

498

0,0

499

0,0

500

0,0

501

0,0

502

0,0

503

0,0

504

0,0

505

0,0

506

0,0

507

0,0

508

0,0

509

0,0

510

0,0

511

0,0

512

0,5

513

2,5

514

6,6

515

11,8

516

16,8

517

20,5

518

21,9

519

21,9

520

21,3

521

20,3

522

19,2

523

17,8

524

15,5

525

11,9

526

7,6

527

4,0

528

2,0

529

1,0

530

0,0

531

0,0

532

0,0

533

0,2

534

1,2

535

3,2

536

5,2

537

8,2

538

13

539

18,8

540

23,1

541

24,5

542

24,5

543

24,3

544

23,6

545

22,3

546

20,1

547

18,5

548

17,2

549

16,3

550

15,4

551

14,7

552

14,3

553

13,7

554

13,3

555

13,1

556

13,1

557

13,3

558

13,8

559

14,5

560

16,5

561

17,0

562

17,0

563

17,0

564

15,4

565

10,1

566

4,8

567

0,0

568

0,0

569

0,0

570

0,0

571

0,0

572

0,0

573

0,0

574

0,0

575

0,0

576

0,0

577

0,0

578

0,0

579

0,0

580

0,0

581

0,0

582

0,0

583

0,0

584

0,0

585

0,0

586

0,0

587

0,0

588

0,0

589

0,0

Tabulka A1/8

WLTC, cyklus třídy 3a, fáze Medium3a

(589. sekunda je konec fáze Low3 a začátek fáze Medium3a)

Čas [s]

Rychlost [km/h]

590

0,0

591

0,0

592

0,0

593

0,0

594

0,0

595

0,0

596

0,0

597

0,0

598

0,0

599

0,0

600

0,0

601

1,0

602

2,1

603

5,2

604

9,2

605

13,5

606

18,1

607

22,3

608

26,0

609

29,3

610

32,8

611

36,0

612

39,2

613

42,5

614

45,7

615

48,2

616

48,4

617

48,2

618

47,8

619

47,0

620

45,9

621

44,9

622

44,4

623

44,3

624

44,5

625

45,1

626

45,7

627

46,0

628

46,0

629

46,0

630

46,1

631

46,7

632

47,7

633

48,9

634

50,3

635

51,6

636

52,6

637

53,0

638

53,0

639

52,9

640

52,7

641

52,6

642

53,1

643

54,3

644

55,2

645

55,5

646

55,9

647

56,3

648

56,7

649

56,9

650

56,8

651

56,0

652

54,2

653

52,1

654

50,1

655

47,2

656

43,2

657

39,2

658

36,5

659

34,3

660

31,0

661

26,0

662

20,7

663

15,4

664

13,1

665

12,0

666

12,5

667

14,0

668

19,0

669

23,2

670

28,0

671

32,0

672

34,0

673

36,0

674

38,0

675

40,0

676

40,3

677

40,5

678

39,0

679

35,7

680

31,8

681

27,1

682

22,8

683

21,1

684

18,9

685

18,9

686

21,3

687

23,9

688

25,9

689

28,4

690

30,3

691

30,9

692

31,1

693

31,8

694

32,7

695

33,2

696

32,4

697

28,3

698

25,8

699

23,1

700

21,8

701

21,2

702

21,0

703

21,0

704

20,9

705

19,9

706

17,9

707

15,1

708

12,8

709

12,0

710

13,2

711

17,1

712

21,1

713

21,8

714

21,2

715

18,5

716

13,9

717

12,0

718

12,0

719

13,0

720

16,3

721

20,5

722

23,9

723

26,0

724

28,0

725

31,5

726

33,4

727

36,0

728

37,8

729

40,2

730

41,6

731

41,9

732

42,0

733

42,2

734

42,4

735

42,7

736

43,1

737

43,7

738

44,0

739

44,1

740

45,3

741

46,4

742

47,2

743

47,3

744

47,4

745

47,4

746

47,5

747

47,9

748

48,6

749

49,4

750

49,8

751

49,8

752

49,7

753

49,3

754

48,5

755

47,6

756

46,3

757

43,7

758

39,3

759

34,1

760

29,0

761

23,7

762

18,4

763

14,3

764

12,0

765

12,8

766

16,0

767

20,4

768

24,0

769

29,0

770

32,2

771

36,8

772

39,4

773

43,2

774

45,8

775

49,2

776

51,4

777

54,2

778

56,0

779

58,3

780

59,8

781

61,7

782

62,7

783

63,3

784

63,6

785

64,0

786

64,7

787

65,2

788

65,3

789

65,3

790

65,4

791

65,7

792

66,0

793

65,6

794

63,5

795

59,7

796

54,6

797

49,3

798

44,9

799

42,3

800

41,4

801

41,3

802

43,0

803

45,0

804

46,5

805

48,3

806

49,5

807

51,2

808

52,2

809

51,6

810

49,7

811

47,4

812

43,7

813

39,7

814

35,5

815

31,1

816

26,3

817

21,9

818

18,0

819

17,0

820

18,0

821

21,4

822

24,8

823

27,9

824

30,8

825

33,0

826

35,1

827

37,1

828

38,9

829

41,4

830

44,0

831

46,3

832

47,7

833

48,2

834

48,7

835

49,3

836

49,8

837

50,2

838

50,9

839

51,8

840

52,5

841

53,3

842

54,5

843

55,7

844

56,5

845

56,8

846

57,0

847

57,2

848

57,7

849

58,7

850

60,1

851

61,1

852

61,7

853

62,3

854

62,9

855

63,3

856

63,4

857

63,5

858

63,9

859

64,4

860

65,0

861

65,6

862

66,6

863

67,4

864

68,2

865

69,1

866

70,0

867

70,8

868

71,5

869

72,4

870

73,0

871

73,7

872

74,4

873

74,9

874

75,3

875

75,6

876

75,8

877

76,6

878

76,5

879

76,2

880

75,8

881

75,4

882

74,8

883

73,9

884

72,7

885

71,3

886

70,4

887

70,0

888

70,0

889

69,0

890

68,0

891

67,3

892

66,2

893

64,8

894

63,6

895

62,6

896

62,1

897

61,9

898

61,9

899

61,8

900

61,5

901

60,9

902

59,7

903

54,6

904

49,3

905

44,9

906

42,3

907

41,4

908

41,3

909

42,1

910

44,7

911

46,0

912

48,8

913

50,1

914

51,3

915

54,1

916

55,2

917

56,2

918

56,1

919

56,1

920

56,5

921

57,5

922

59,2

923

60,7

924

61,8

925

62,3

926

62,7

927

62,0

928

61,3

929

60,9

930

60,5

931

60,2

932

59,8

933

59,4

934

58,6

935

57,5

936

56,6

937

56,0

938

55,5

939

55,0

940

54,4

941

54,1

942

54,0

943

53,9

944

53,9

945

54,0

946

54,2

947

55,0

948

55,8

949

56,2

950

56,1

951

55,1

952

52,7

953

48,4

954

43,1

955

37,8

956

32,5

957

27,2

958

25,1

959

27,0

960

29,8

961

33,8

962

37,0

963

40,7

964

43,0

965

45,6

966

46,9

967

47,0

968

46,9

969

46,5

970

45,8

971

44,3

972

41,3

973

36,5

974

31,7

975

27,0

976

24,7

977

19,3

978

16,0

979

13,2

980

10,7

981

8,8

982

7,2

983

5,5

984

3,2

985

1,1

986

0,0

987

0,0

988

0,0

989

0,0

990

0,0

991

0,0

992

0,0

993

0,0

994

0,0

995

0,0

996

0,0

997

0,0

998

0,0

999

0,0

1000

0,0

1001

0,0

1002

0,0

1003

0,0

1004

0,0

1005

0,0

1006

0,0

1007

0,0

1008

0,0

1009

0,0

1010

0,0

1011

0,0

1012

0,0

1013

0,0

1014

0,0

1015

0,0

1016

0,0

1017

0,0

1018

0,0

1019

0,0

1020

0,0

1021

0,0

1022

0,0

Tabulka A1/9

WLTC, cyklus třídy 3b, fáze Medium3b

(589. sekunda je konec fáze Low3 a začátek fáze Medium3b)

Čas [s]

Rychlost [km/h]

590

0,0

591

0,0

592

0,0

593

0,0

594

0,0

595

0,0

596

0,0

597

0,0

598

0,0

599

0,0

600

0,0

601

1,0

602

2,1

603

4,8

604

9,1

605

14,2

606

19,8

607

25,5

608

30,5

609

34,8

610

38,8

611

42,9

612

46,4

613

48,3

614

48,7

615

48,5

616

48,4

617

48,2

618

47,8

619

47,0

620

45,9

621

44,9

622

44,4

623

44,3

624

44,5

625

45,1

626

45,7

627

46,0

628

46,0

629

46,0

630

46,1

631

46,7

632

47,7

633

48,9

634

50,3

635

51,6

636

52,6

637

53,0

638

53,0

639

52,9

640

52,7

641

52,6

642

53,1

643

54,3

644

55,2

645

55,5

646

55,9

647

56,3

648

56,7

649

56,9

650

56,8

651

56,0

652

54,2

653

52,1

654

50,1

655

47,2

656

43,2

657

39,2

658

36,5

659

34,3

660

31,0

661

26,0

662

20,7

663

15,4

664

13,1

665

12,0

666

12,5

667

14,0

668

19,0

669

23,2

670

28,0

671

32,0

672

34,0

673

36,0

674

38,0

675

40,0

676

40,3

677

40,5

678

39,0

679

35,7

680

31,8

681

27,1

682

22,8

683

21,1

684

18,9

685

18,9

686

21,3

687

23,9

688

25,9

689

28,4

690

30,3

691

30,9

692

31,1

693

31,8

694

32,7

695

33,2

696

32,4

697

28,3

698

25,8

699

23,1

700

21,8

701

21,2

702

21,0

703

21,0

704

20,9

705

19,9

706

17,9

707

15,1

708

12,8

709

12,0

710

13,2

711

17,1

712

21,1

713

21,8

714

21,2

715

18,5

716

13,9

717

12,0

718

12,0

719

13,0

720

16,0

721

18,5

722

20,6

723

22,5

724

24,0

725

26,6

726

29,9

727

34,8

728

37,8

729

40,2

730

41,6

731

41,9

732

42,0

733

42,2

734

42,4

735

42,7

736

43,1

737

43,7

738

44,0

739

44,1

740

45,3

741

46,4

742

47,2

743

47,3

744

47,4

745

47,4

746

47,5

747

47,9

748

48,6

749

49,4

750

49,8

751

49,8

752

49,7

753

49,3

754

48,5

755

47,6

756

46,3

757

43,7

758

39,3

759

34,1

760

29,0

761

23,7

762

18,4

763

14,3

764

12,0

765

12,8

766

16,0

767

19,1

768

22,4

769

25,6

770

30,1

771

35,3

772

39,9

773

44,5

774

47,5

775

50,9

776

54,1

777

56,3

778

58,1

779

59,8

780

61,1

781

62,1

782

62,8

783

63,3

784

63,6

785

64,0

786

64,7

787

65,2

788

65,3

789

65,3

790

65,4

791

65,7

792

66,0

793

65,6

794

63,5

795

59,7

796

54,6

797

49,3

798

44,9

799

42,3

800

41,4

801

41,3

802

42,1

803

44,7

804

48,4

805

51,4

806

52,7

807

53,0

808

52,5

809

51,3

810

49,7

811

47,4

812

43,7

813

39,7

814

35,5

815

31,1

816

26,3

817

21,9

818

18,0

819

17,0

820

18,0

821

21,4

822

24,8

823

27,9

824

30,8

825

33,0

826

35,1

827

37,1

828

38,9

829

41,4

830

44,0

831

46,3

832

47,7

833

48,2

834

48,7

835

49,3

836

49,8

837

50,2

838

50,9

839

51,8

840

52,5

841

53,3

842

54,5

843

55,7

844

56,5

845

56,8

846

57,0

847

57,2

848

57,7

849

58,7

850

60,1

851

61,1

852

61,7

853

62,3

854

62,9

855

63,3

856

63,4

857

63,5

858

64,5

859

65,8

860

66,8

861

67,4

862

68,8

863

71,1

864

72,3

865

72,8

866

73,4

867

74,6

868

76,0

869

76,6

870

76,5

871

76,2

872

75,8

873

75,4

874

74,8

875

73,9

876

72,7

877

71,3

878

70,4

879

70,0

880

70,0

881

69,0

882

68,0

883

68,0

884

68,0

885

68,1

886

68,4

887

68,6

888

68,7

889

68,5

890

68,1

891

67,3

892

66,2

893

64,8

894

63,6

895

62,6

896

62,1

897

61,9

898

61,9

899

61,8

900

61,5

901

60,9

902

59,7

903

54,6

904

49,3

905

44,9

906

42,3

907

41,4

908

41,3

909

42,1

910

44,7

911

48,4

912

51,4

913

52,7

914

54,0

915

57,0

916

58,1

917

59,2

918

59,0

919

59,1

920

59,5

921

60,5

922

62,3

923

63,9

924

65,1

925

64,1

926

62,7

927

62,0

928

61,3

929

60,9

930

60,5

931

60,2

932

59,8

933

59,4

934

58,6

935

57,5

936

56,6

937

56,0

938

55,5

939

55,0

940

54,4

941

54,1

942

54,0

943

53,9

944

53,9

945

54,0

946

54,2

947

55,0

948

55,8

949

56,2

950

56,1

951

55,1

952

52,7

953

48,4

954

43,1

955

37,8

956

32,5

957

27,2

958

25,1

959

26,0

960

29,3

961

34,6

962

40,4

963

45,3

964

49,0

965

51,1

966

52,1

967

52,2

968

52,1

969

51,7

970

50,9

971

49,2

972

45,9

973

40,6

974

35,3

975

30,0

976

24,7

977

19,3

978

16,0

979

13,2

980

10,7

981

8,8

982

7,2

983

5,5

984

3,2

985

1,1

986

0,0

987

0,0

988

0,0

989

0,0

990

0,0

991

0,0

992

0,0

993

0,0

994

0,0

995

0,0

996

0,0

997

0,0

998

0,0

999

0,0

1000

0,0

1001

0,0

1002

0,0

1003

0,0

1004

0,0

1005

0,0

1006

0,0

1007

0,0

1008

0,0

1009

0,0

1010

0,0

1011

0,0

1012

0,0

1013

0,0

1014

0,0

1015

0,0

1016

0,0

1017

0,0

1018

0,0

1019

0,0

1020

0,0

1021

0,0

1022

0,0

Tabulka A1/10

WLTC, cyklus třídy 3a, fáze High3a

(1022. sekunda je začátek této fáze)

Čas [s]

Rychlost [km/h]

1023

0,0

1024

0,0

1025

0,0

1026

0,0

1027

0,8

1028

3,6

1029

8,6

1030

14,6

1031

20,0

1032

24,4

1033

28,2

1034

31,7

1035

35,0

1036

37,6

1037

39,7

1038

41,5

1039

43,6

1040

46,0

1041

48,4

1042

50,5

1043

51,9

1044

52,6

1045

52,8

1046

52,9

1047

53,1

1048

53,3

1049

53,1

1050

52,3

1051

50,7

1052

48,8

1053

46,5

1054

43,8

1055

40,3

1056

36,0

1057

30,7

1058

25,4

1059

21,0

1060

16,7

1061

13,4

1062

12,0

1063

12,1

1064

12,8

1065

15,6

1066

19,9

1067

23,4

1068

24,6

1069

27,0

1070

29,0

1071

32,0

1072

34,8

1073

37,7

1074

40,8

1075

43,2

1076

46,0

1077

48,0

1078

50,7

1079

52,0

1080

54,5

1081

55,9

1082

57,4

1083

58,1

1084

58,4

1085

58,8

1086

58,8

1087

58,6

1088

58,7

1089

58,8

1090

58,8

1091

58,8

1092

59,1

1093

60,1

1094

61,7

1095

63,0

1096

63,7

1097

63,9

1098

63,5

1099

62,3

1100

60,3

1101

58,9

1102

58,4

1103

58,8

1104

60,2

1105

62,3

1106

63,9

1107

64,5

1108

64,4

1109

63,5

1110

62,0

1111

61,2

1112

61,3

1113

61,7

1114

62,0

1115

64,6

1116

66,0

1117

66,2

1118

65,8

1119

64,7

1120

63,6

1121

62,9

1122

62,4

1123

61,7

1124

60,1

1125

57,3

1126

55,8

1127

50,5

1128

45,2

1129

40,1

1130

36,2

1131

32,9

1132

29,8

1133

26,6

1134

23,0

1135

19,4

1136

16,3

1137

14,6

1138

14,2

1139

14,3

1140

14,6

1141

15,1

1142

16,4

1143

19,1

1144

22,5

1145

24,4

1146

24,8

1147

22,7

1148

17,4

1149

13,8

1150

12,0

1151

12,0

1152

12,0

1153

13,9

1154

17,7

1155

22,8

1156

27,3

1157

31,2

1158

35,2

1159

39,4

1160

42,5

1161

45,4

1162

48,2

1163

50,3

1164

52,6

1165

54,5

1166

56,6

1167

58,3

1168

60,0

1169

61,5

1170

63,1

1171

64,3

1172

65,7

1173

67,1

1174

68,3

1175

69,7

1176

70,6

1177

71,6

1178

72,6

1179

73,5

1180

74,2

1181

74,9

1182

75,6

1183

76,3

1184

77,1

1185

77,9

1186

78,5

1187

79,0

1188

79,7

1189

80,3

1190

81,0

1191

81,6

1192

82,4

1193

82,9

1194

83,4

1195

83,8

1196

84,2

1197

84,7

1198

85,2

1199

85,6

1200

86,3

1201

86,8

1202

87,4

1203

88,0

1204

88,3

1205

88,7

1206

89,0

1207

89,3

1208

89,8

1209

90,2

1210

90,6

1211

91,0

1212

91,3

1213

91,6

1214

91,9

1215

92,2

1216

92,8

1217

93,1

1218

93,3

1219

93,5

1220

93,7

1221

93,9

1222

94,0

1223

94,1

1224

94,3

1225

94,4

1226

94,6

1227

94,7

1228

94,8

1229

95,0

1230

95,1

1231

95,3

1232

95,4

1233

95,6

1234

95,7

1235

95,8

1236

96,0

1237

96,1

1238

96,3

1239

96,4

1240

96,6

1241

96,8

1242

97,0

1243

97,2

1244

97,3

1245

97,4

1246

97,4

1247

97,4

1248

97,4

1249

97,3

1250

97,3

1251

97,3

1252

97,3

1253

97,2

1254

97,1

1255

97,0

1256

96,9

1257

96,7

1258

96,4

1259

96,1

1260

95,7

1261

95,5

1262

95,3

1263

95,2

1264

95,0

1265

94,9

1266

94,7

1267

94,5

1268

94,4

1269

94,4

1270

94,3

1271

94,3

1272

94,1

1273

93,9

1274

93,4

1275

92,8

1276

92,0

1277

91,3

1278

90,6

1279

90,0

1280

89,3

1281

88,7

1282

88,1

1283

87,4

1284

86,7

1285

86,0

1286

85,3

1287

84,7

1288

84,1

1289

83,5

1290

82,9

1291

82,3

1292

81,7

1293

81,1

1294

80,5

1295

79,9

1296

79,4

1297

79,1

1298

78,8

1299

78,5

1300

78,2

1301

77,9

1302

77,6

1303

77,3

1304

77,0

1305

76,7

1306

76,0

1307

76,0

1308

76,0

1309

75,9

1310

76,0

1311

76,0

1312

76,1

1313

76,3

1314

76,5

1315

76,6

1316

76,8

1317

77,1

1318

77,1

1319

77,2

1320

77,2

1321

77,6

1322

78,0

1323

78,4

1324

78,8

1325

79,2

1326

80,3

1327

80,8

1328

81,0

1329

81,0

1330

81,0

1331

81,0

1332

81,0

1333

80,9

1334

80,6

1335

80,3

1336

80,0

1337

79,9

1338

79,8

1339

79,8

1340

79,8

1341

79,9

1342

80,0

1343

80,4

1344

80,8

1345

81,2

1346

81,5

1347

81,6

1348

81,6

1349

81,4

1350

80,7

1351

79,6

1352

78,2

1353

76,8

1354

75,3

1355

73,8

1356

72,1

1357

70,2

1358

68,2

1359

66,1

1360

63,8

1361

61,6

1362

60,2

1363

59,8

1364

60,4

1365

61,8

1366

62,6

1367

62,7

1368

61,9

1369

60,0

1370

58,4

1371

57,8

1372

57,8

1373

57,8

1374

57,3

1375

56,2

1376

54,3

1377

50,8

1378

45,5

1379

40,2

1380

34,9

1381

29,6

1382

28,7

1383

29,3

1384

30,5

1385

31,7

1386

32,9

1387

35,0

1388

38,0

1389

40,5

1390

42,7

1391

45,8

1392

47,5

1393

48,9

1394

49,4

1395

49,4

1396

49,2

1397

48,7

1398

47,9

1399

46,9

1400

45,6

1401

44,2

1402

42,7

1403

40,7

1404

37,1

1405

33,9

1406

30,6

1407

28,6

1408

27,3

1409

27,2

1410

27,5

1411

27,4

1412

27,1

1413

26,7

1414

26,8

1415

28,2

1416

31,1

1417

34,8

1418

38,4

1419

40,9

1420

41,7

1421

40,9

1422

38,3

1423

35,3

1424

34,3

1425

34,6

1426

36,3

1427

39,5

1428

41,8

1429

42,5

1430

41,9

1431

40,1

1432

36,6

1433

31,3

1434

26,0

1435

20,6

1436

19,1

1437

19,7

1438

21,1

1439

22,0

1440

22,1

1441

21,4

1442

19,6

1443

18,3

1444

18,0

1445

18,3

1446

18,5

1447

17,9

1448

15,0

1449

9,9

1450

4,6

1451

1,2

1452

0,0

1453

0,0

1454

0,0

1455

0,0

1456

0,0

1457

0,0

1458

0,0

1459

0,0

1460

0,0

1461

0,0

1462

0,0

1463

0,0

1464

0,0

1465

0,0

1466

0,0

1467

0,0

1468

0,0

1469

0,0

1470

0,0

1471

0,0

1472

0,0

1473

0,0

1474

0,0

1475

0,0

1476

0,0

1477

0,0

Tabulka A1/11

WLTC, cyklus třídy 3b, fáze High3b

(1022. sekunda je začátek této fáze)

Čas [s]

Rychlost [km/h]

1023

0,0

1024

0,0

1025

0,0

1026

0,0

1027

0,8

1028

3,6

1029

8,6

1030

14,6

1031

20,0

1032

24,4

1033

28,2

1034

31,7

1035

35,0

1036

37,6

1037

39,7

1038

41,5

1039

43,6

1040

46,0

1041

48,4

1042

50,5

1043

51,9

1044

52,6

1045

52,8

1046

52,9

1047

53,1

1048

53,3

1049

53,1

1050

52,3

1051

50,7

1052

48,8

1053

46,5

1054

43,8

1055

40,3

1056

36,0

1057

30,7

1058

25,4

1059

21,0

1060

16,7

1061

13,4

1062

12,0

1063

12,1

1064

12,8

1065

15,6

1066

19,9

1067

23,4

1068

24,6

1069

25,2

1070

26,4

1071

28,8

1072

31,8

1073

35,3

1074

39,5

1075

44,5

1076

49,3

1077

53,3

1078

56,4

1079

58,9

1080

61,2

1081

62,6

1082

63,0

1083

62,5

1084

60,9

1085

59,3

1086

58,6

1087

58,6

1088

58,7

1089

58,8

1090

58,8

1091

58,8

1092

59,1

1093

60,1

1094

61,7

1095

63,0

1096

63,7

1097

63,9

1098

63,5

1099

62,3

1100

60,3

1101

58,9

1102

58,4

1103

58,8

1104

60,2

1105

62,3

1106

63,9

1107

64,5

1108

64,4

1109

63,5

1110

62,0

1111

61,2

1112

61,3

1113

62,6

1114

65,3

1115

68,0

1116

69,4

1117

69,7

1118

69,3

1119

68,1

1120

66,9

1121

66,2

1122

65,7

1123

64,9

1124

63,2

1125

60,3

1126

55,8

1127

50,5

1128

45,2

1129

40,1

1130

36,2

1131

32,9

1132

29,8

1133

26,6

1134

23,0

1135

19,4

1136

16,3

1137

14,6

1138

14,2

1139

14,3

1140

14,6

1141

15,1

1142

16,4

1143

19,1

1144

22,5

1145

24,4

1146

24,8

1147

22,7

1148

17,4

1149

13,8

1150

12,0

1151

12,0

1152

12,0

1153

13,9

1154

17,7

1155

22,8

1156

27,3

1157

31,2

1158

35,2

1159

39,4

1160

42,5

1161

45,4

1162

48,2

1163

50,3

1164

52,6

1165

54,5

1166

56,6

1167

58,3

1168

60,0

1169

61,5

1170

63,1

1171

64,3

1172

65,7

1173

67,1

1174

68,3

1175

69,7

1176

70,6

1177

71,6

1178

72,6

1179

73,5

1180

74,2

1181

74,9

1182

75,6

1183

76,3

1184

77,1

1185

77,9

1186

78,5

1187

79,0

1188

79,7

1189

80,3

1190

81,0

1191

81,6

1192

82,4

1193

82,9

1194

83,4

1195

83,8

1196

84,2

1197

84,7

1198

85,2

1199

85,6

1200

86,3

1201

86,8

1202

87,4

1203

88,0

1204

88,3

1205

88,7

1206

89,0

1207

89,3

1208

89,8

1209

90,2

1210

90,6

1211

91,0

1212

91,3

1213

91,6

1214

91,9

1215

92,2

1216

92,8

1217

93,1

1218

93,3

1219

93,5

1220

93,7

1221

93,9

1222

94,0

1223

94,1

1224

94,3

1225

94,4

1226

94,6

1227

94,7

1228

94,8

1229

95,0

1230

95,1

1231

95,3

1232

95,4

1233

95,6

1234

95,7

1235

95,8

1236

96,0

1237

96,1

1238

96,3

1239

96,4

1240

96,6

1241

96,8

1242

97,0

1243

97,2

1244

97,3

1245

97,4

1246

97,4

1247

97,4

1248

97,4

1249

97,3

1250

97,3

1251

97,3

1252

97,3

1253

97,2

1254

97,1

1255

97,0

1256

96,9

1257

96,7

1258

96,4

1259

96,1

1260

95,7

1261

95,5

1262

95,3

1263

95,2

1264

95,0

1265

94,9

1266

94,7

1267

94,5

1268

94,4

1269

94,4

1270

94,3

1271

94,3

1272

94,1

1273

93,9

1274

93,4

1275

92,8

1276

92,0

1277

91,3

1278

90,6

1279

90,0

1280

89,3

1281

88,7

1282

88,1

1283

87,4

1284

86,7

1285

86,0

1286

85,3

1287

84,7

1288

84,1

1289

83,5

1290

82,9

1291

82,3

1292

81,7

1293

81,1

1294

80,5

1295

79,9

1296

79,4

1297

79,1

1298

78,8

1299

78,5

1300

78,2

1301

77,9

1302

77,6

1303

77,3

1304

77,0

1305

76,7

1306

76,0

1307

76,0

1308

76,0

1309

75,9

1310

75,9

1311

75,8

1312

75,7

1313

75,5

1314

75,2

1315

75,0

1316

74,7

1317

74,1

1318

73,7

1319

73,3

1320

73,5

1321

74,0

1322

74,9

1323

76,1

1324

77,7

1325

79,2

1326

80,3

1327

80,8

1328

81,0

1329

81,0

1330

81,0

1331

81,0

1332

81,0

1333

80,9

1334

80,6

1335

80,3

1336

80,0

1337

79,9

1338

79,8

1339

79,8

1340

79,8

1341

79,9

1342

80,0

1343

80,4

1344

80,8

1345

81,2

1346

81,5

1347

81,6

1348

81,6

1349

81,4

1350

80,7

1351

79,6

1352

78,2

1353

76,8

1354

75,3

1355

73,8

1356

72,1

1357

70,2

1358

68,2

1359

66,1

1360

63,8

1361

61,6

1362

60,2

1363

59,8

1364

60,4

1365

61,8

1366

62,6

1367

62,7

1368

61,9

1369

60,0

1370

58,4

1371

57,8

1372

57,8

1373

57,8

1374

57,3

1375

56,2

1376

54,3

1377

50,8

1378

45,5

1379

40,2

1380

34,9

1381

29,6

1382

27,3

1383

29,3

1384

32,9

1385

35,6

1386

36,7

1387

37,6

1388

39,4

1389

42,5

1390

46,5

1391

50,2

1392

52,8

1393

54,3

1394

54,9

1395

54,9

1396

54,7

1397

54,1

1398

53,2

1399

52,1

1400

50,7

1401

49,1

1402

47,4

1403

45,2

1404

41,8

1405

36,5

1406

31,2

1407

27,6

1408

26,9

1409

27,3

1410

27,5

1411

27,4

1412

27,1

1413

26,7

1414

26,8

1415

28,2

1416

31,1

1417

34,8

1418

38,4

1419

40,9

1420

41,7

1421

40,9

1422

38,3

1423

35,3

1424

34,3

1425

34,6

1426

36,3

1427

39,5

1428

41,8

1429

42,5

1430

41,9

1431

40,1

1432

36,6

1433

31,3

1434

26,0

1435

20,6

1436

19,1

1437

19,7

1438

21,1

1439

22,0

1440

22,1

1441

21,4

1442

19,6

1443

18,3

1444

18,0

1445

18,3

1446

18,5

1447

17,9

1448

15,0

1449

9,9

1450

4,6

1451

1,2

1452

0,0

1453

0,0

1454

0,0

1455

0,0

1456

0,0

1457

0,0

1458

0,0

1459

0,0

1460

0,0

1461

0,0

1462

0,0

1463

0,0

1464

0,0

1465

0,0

1466

0,0

1467

0,0

1468

0,0

1469

0,0

1470

0,0

1471

0,0

1472

0,0

1473

0,0

1474

0,0

1475

0,0

1476

0,0

1477

0,0

Tabulka A1/12

Tato tabulka platí pouze pro úroveň 1A

WLTC, cyklus třídy 3, fáze Extra High3

(1477. sekunda je začátek této fáze)

Čas [s]

Rychlost [km/h]

1478

0,0

1479

2,2

1480

4,4

1481

6,3

1482

7,9

1483

9,2

1484

10,4

1485

11,5

1486

12,9

1487

14,7

1488

17,0

1489

19,8

1490

23,1

1491

26,7

1492

30,5

1493

34,1

1494

37,5

1495

40,6

1496

43,3

1497

45,7

1498

47,7

1499

49,3

1500

50,5

1501

51,3

1502

52,1

1503

52,7

1504

53,4

1505

54,0

1506

54,5

1507

55,0

1508

55,6

1509

56,3

1510

57,2

1511

58,5

1512

60,2

1513

62,3

1514

64,7

1515

67,1

1516

69,2

1517

70,7

1518

71,9

1519

72,7

1520

73,4

1521

73,8

1522

74,1

1523

74,0

1524

73,6

1525

72,5

1526

70,8

1527

68,6

1528

66,2

1529

64,0

1530

62,2

1531

60,9

1532

60,2

1533

60,0

1534

60,4

1535

61,4

1536

63,2

1537

65,6

1538

68,4

1539

71,6

1540

74,9

1541

78,4

1542

81,8

1543

84,9

1544

87,4

1545

89,0

1546

90,0

1547

90,6

1548

91,0

1549

91,5

1550

92,0

1551

92,7

1552

93,4

1553

94,2

1554

94,9

1555

95,7

1556

96,6

1557

97,7

1558

98,9

1559

100,4

1560

102,0

1561

103,6

1562

105,2

1563

106,8

1564

108,5

1565

110,2

1566

111,9

1567

113,7

1568

115,3

1569

116,8

1570

118,2

1571

119,5

1572

120,7

1573

121,8

1574

122,6

1575

123,2

1576

123,6

1577

123,7

1578

123,6

1579

123,3

1580

123,0

1581

122,5

1582

122,1

1583

121,5

1584

120,8

1585

120,0

1586

119,1

1587

118,1

1588

117,1

1589

116,2

1590

115,5

1591

114,9

1592

114,5

1593

114,1

1594

113,9

1595

113,7

1596

113,3

1597

112,9

1598

112,2

1599

111,4

1600

110,5

1601

109,5

1602

108,5

1603

107,7

1604

107,1

1605

106,6

1606

106,4

1607

106,2

1608

106,2

1609

106,2

1610

106,4

1611

106,5

1612

106,8

1613

107,2

1614

107,8

1615

108,5

1616

109,4

1617

110,5

1618

111,7

1619

113,0

1620

114,1

1621

115,1

1622

115,9

1623

116,5

1624

116,7

1625

116,6

1626

116,2

1627

115,2

1628

113,8

1629

112,0

1630

110,1

1631

108,3

1632

107,0

1633

106,1

1634

105,8

1635

105,7

1636

105,7

1637

105,6

1638

105,3

1639

104,9

1640

104,4

1641

104,0

1642

103,8

1643

103,9

1644

104,4

1645

105,1

1646

106,1

1647

107,2

1648

108,5

1649

109,9

1650

111,3

1651

112,7

1652

113,9

1653

115,0

1654

116,0

1655

116,8

1656

117,6

1657

118,4

1658

119,2

1659

120,0

1660

120,8

1661

121,6

1662

122,3

1663

123,1

1664

123,8

1665

124,4

1666

125,0

1667

125,4

1668

125,8

1669

126,1

1670

126,4

1671

126,6

1672

126,7

1673

126,8

1674

126,9

1675

126,9

1676

126,9

1677

126,8

1678

126,6

1679

126,3

1680

126,0

1681

125,7

1682

125,6

1683

125,6

1684

125,8

1685

126,2

1686

126,6

1687

127,0

1688

127,4

1689

127,6

1690

127,8

1691

127,9

1692

128,0

1693

128,1

1694

128,2

1695

128,3

1696

128,4

1697

128,5

1698

128,6

1699

128,6

1700

128,5

1701

128,3

1702

128,1

1703

127,9

1704

127,6

1705

127,4

1706

127,2

1707

127,0

1708

126,9

1709

126,8

1710

126,7

1711

126,8

1712

126,9

1713

127,1

1714

127,4

1715

127,7

1716

128,1

1717

128,5

1718

129,0

1719

129,5

1720

130,1

1721

130,6

1722

131,0

1723

131,2

1724

131,3

1725

131,2

1726

130,7

1727

129,8

1728

128,4

1729

126,5

1730

124,1

1731

121,6

1732

119,0

1733

116,5

1734

114,1

1735

111,8

1736

109,5

1737

107,1

1738

104,8

1739

102,5

1740

100,4

1741

98,6

1742

97,2

1743

95,9

1744

94,8

1745

93,8

1746

92,8

1747

91,8

1748

91,0

1749

90,2

1750

89,6

1751

89,1

1752

88,6

1753

88,1

1754

87,6

1755

87,1

1756

86,6

1757

86,1

1758

85,5

1759

85,0

1760

84,4

1761

83,8

1762

83,2

1763

82,6

1764

82,0

1765

81,3

1766

80,4

1767

79,1

1768

77,4

1769

75,1

1770

72,3

1771

69,1

1772

65,9

1773

62,7

1774

59,7

1775

57,0

1776

54,6

1777

52,2

1778

49,7

1779

46,8

1780

43,5

1781

39,9

1782

36,4

1783

33,2

1784

30,5

1785

28,3

1786

26,3

1787

24,4

1788

22,5

1789

20,5

1790

18,2

1791

15,5

1792

12,3

1793

8,7

1794

5,2

1795

0,0

1796

0,0

1797

0,0

1798

0,0

1799

0,0

1800

0,0

7.   Identifikace cyklu

Aby bylo možné potvrdit, zda byla zvolena správná verze cyklu nebo zda byl v operačním systému zkušebního stavu nastaven správný cyklus, jsou v tabulce A1/13 uvedeny kontrolní součty hodnot rychlosti vozidla pro jednotlivé fáze cyklu a za celý cyklus.

Tabulka A1/13

Kontrolní součty pro fázi Extra High v této tabulce se vztahují pouze na úroveň 1A. Kontrolní součty při frekvenci 1 Hz

Třída cyklu

Fáze cyklu

Kontrolní součet cílových rychlostí vozidla při frekvenci 1 Hz

Třída 1

Nízká

11988,4

Střední

17162,8

Nízká

11988,4

Celkem

41139,6

Třída 2

Nízká

11162,2

Střední

17054,3

Vysoká

24450,6

Mimořádně vysoká

28869,8

Celkem

81536,9

Třída 3a

Nízká

11140,3

Střední

16995,7

Vysoká

25646,0

Mimořádně vysoká

29714,9

Celkem

83496,9

Třída 3b

Nízká

11140,3

Střední

17121,2

Vysoká

25782,2

Mimořádně vysoká

29714,9

Celkem

83758,6

8.   Úprava cyklu

Tento bod se nevztahuje na vozidla OVC-HEV, NOVC-HEV a NOVC-FCHV.

Na žádost výrobce a se souhlasem příslušného orgánu je však u vozidel NOVC-HEV možné použít postup snížení rychlosti popsaný v bodě 8.2 této přílohy, přičemž maximální jmenovitý výkon motoru se použije jako maximální výkon vozidla v příslušném zkušebním cyklu WLTP, při němž elektrický stroj nemá vliv na maximální výkon vozidla.

Jestliže je napětí trakčního REESS vozidla NOVC-HEV nižší než 60 V, předloží výrobce příslušnému orgánu technické podklady o tom, že elektrický stroj nemá vliv na maximální výkon vozidla v příslušném zkušebním cyklu WLTP.

Jestliže se napětí trakčního REESS vozidla NOVC-HEV rovná 60 V nebo je vyšší, prokáže výrobce příslušnému orgánu, že elektrický stroj nemá vliv na maximální výkon vozidla v příslušném zkušebním cyklu WLTP. To lze prokázat například těmito způsoby: profilem točivého momentu/výkonu motoru a elektrického stroje; provozními obalovými křivkami elektrického stroje; křivkami výkonu nebo jinými odpovídajícími informacemi prokazujícími poskytovaný výkon.

8.1

Obecné poznámky

Mohou se vyskytnout nedostatky v podobě zhoršených jízdních vlastností v případě vozidel, jejichž hodnota poměru výkonu k hmotnosti leží v blízkosti hranice mezi vozidly třídy 1 a třídy 2 či vozidly třídy 2 a třídy 3, nebo v případě vozidel třídy 1 s velmi nízkým výkonem.

Vzhledem k tomu, že se tyto nedostatky týkají především fází cyklu s kombinací vysoké rychlosti vozidla a velkého zrychlení, spíše než maximální rychlosti v rámci cyklu, použije se za účelem zlepšení jízdních vlastností postup snížení rychlosti.

8.2

V tomto bodě je popsána metoda změny profilu cyklu za použití postupu snížení rychlosti. Upravené hodnoty rychlosti vozidla vypočtené podle bodů 8.2.1 až 8.2.3 se v posledním kroku zaokrouhlí podle bodu 6.1.8 tohoto předpisu na jedno desetinné místo.

8.2.1

Postup snížení rychlosti pro cykly třídy 1

Na obrázku A1/14 je znázorněn příklad fáze se střední rychlostí v rámci cyklu WLTC třídy 1, kdy byl uplatněn postup snížení rychlosti.

Obrázek A1/14

Fáze cyklu WLTC se střední rychlostí pro vozidla třídy 1 při uplatnění postupu snížení rychlosti

Image 24

U cyklu třídy 1 se snížení rychlosti uplatní v časovém úseku mezi 651. a 906. sekundou. V rámci tohoto časového úseku se zrychlení pro původní cyklus vypočte podle této rovnice:

Formula

kde:

Vi

je rychlost vozidla [km/h];

i

je čas mezi 651. a 906. sekundou.

Snížení rychlosti se uplatní nejprve u časového úseku mezi 651. a 848. sekundou. Snížená křivka rychlosti se následně vypočte podle této rovnice:

Formula

kde i = 651 to 847.

Pro i = 651, vdsci = vorigi.

Pro získání původní rychlosti vozidla v 907. sekundě se pomocí následující rovnice vypočte korekční faktor pro zpomalení:

Formula

kde 36,7 km/h je původní rychlost vozidla v 907. sekundě.

Snížená rychlost vozidla mezi 849. a 906. sekundou se následně vypočte podle této rovnice:

Formula

kde i = 849 to 906.

8.2.2

Postup snížení rychlosti pro cykly třídy 2

Tento bod platí pouze pro úroveň 1A.

Vzhledem k tomu, že nedostatky v podobě zhoršených jízdních vlastností se týkají výhradně fází s mimořádně vysokou rychlostí v rámci cyklů třídy 2 a třídy 3, týká se postup snížení rychlosti těch časových úseků fází s mimořádně vysokou rychlostí, kde se výskyt nedostatků v podobě zhoršených jízdních vlastností očekává (viz obrázky A1/15 a A1/16).

Obrázek A1/15

Fáze cyklu WLTC s mimořádně vysokou rychlostí třídy 2 při uplatnění postupu snížení rychlosti

Image 25

U cyklu třídy 2 se snížení rychlosti uplatní v časovém úseku mezi 1520. a 1742. sekundou. V rámci tohoto časového úseku se zrychlení pro původní cyklus vypočte podle této rovnice:

Formula

kde:

Vi

je rychlost vozidla [km/h];

i

je čas mezi 1520. a 1742. sekundou.

Snížení rychlosti se uplatní nejprve u časového úseku mezi 1520. a 1725. sekundou. 1725. sekunda je okamžik, kdy je dosaženo maximální rychlosti v rámci fáze s mimořádně vysokou rychlostí. Snížená křivka rychlosti se následně vypočte podle této rovnice:

Formula

kde i = 1520 to 1724.

Pro i = 1520, vdsci = vorigi.

Pro získání původní rychlosti vozidla v 1743. sekundě se pomocí následující rovnice vypočte korekční faktor pro zpomalení:

Formula

kde 90,4 km/h je původní rychlost vozidla v 1743. sekundě.

Snížená rychlost vozidla mezi 1726. a 1742. sekundou se vypočte podle této rovnice:

Formula

kde i = 1726 to 1742.

8.2.3

Postup snížení rychlosti pro cykly třídy 3

Tento bod platí pouze pro úroveň 1A.

Na obrázku A1/16 je znázorněn příklad fáze s mimořádně vysokou rychlostí v rámci cyklu WLTC třídy 3, kdy byl uplatněn postup snížení rychlosti.

Obrázek A1/16

Fáze cyklu WLTC s mimořádně vysokou rychlostí třídy 3 při uplatnění postupu snížení rychlosti

Image 26

U cyklu třídy 3 se snížení rychlosti uplatní v časovém úseku mezi 1533. a 1762. sekundou. V rámci tohoto časového úseku se zrychlení pro původní cyklus vypočte podle této rovnice:

Formula

kde:

Vi

je rychlost vozidla [km/h];

i

je čas mezi 1533. a 1762. sekundou.

Snížení rychlosti se uplatní nejprve u časového úseku mezi 1533. a 1724. sekundou. 1724. sekunda je okamžik, kdy je dosaženo maximální rychlosti v rámci fáze s mimořádně vysokou rychlostí. Snížená křivka rychlosti se následně vypočte podle této rovnice:

Formula

kde i = 1533 to 1723.

Pro i = 1533, vdsci = vorigi.

Pro získání původní rychlosti vozidla v 1763. sekundě se pomocí následující rovnice vypočte korekční faktor pro zpomalení:

Formula

kde 82,6 km/h je původní rychlost vozidla v 1763. sekundě.

Snížená rychlost vozidla mezi 1725. a 1762. sekundou se následně vypočte podle této rovnice:

Formula

kde i = 1725 to 1762.

8.3

Stanovení faktoru snížení rychlosti (v příslušných případech)

Faktor snížení rychlosti fdsc je funkcí poměru rmax mezi maximálním požadovaným výkonem fází cyklu, kdy má být uplatněno snížení rychlosti, a jmenovitým výkonem vozidla Prated.

Maximální požadovaný výkon Preq,max,i (kW) se vztahuje ke konkrétnímu času (i) a odpovídající rychlosti vozidla vi na křivce cyklu a vypočítá se podle této rovnice:

Formula

kde:

f0, f1, f2

jsou příslušné koeficienty jízdního zatížení, N, N/(km/h) a N/(km/h)2, v daném pořadí;

TM

je příslušná zkušební hmotnost [kg];

vi

je rychlost v čase i [km/h];

ai

je zrychlení v čase i, m/s2.

Časové body (i) v rámci cyklu, v nichž je požadován maximální výkon nebo hodnoty výkonu blížící se maximálnímu výkonu, jsou 764. sekunda pro cyklus třídy 1, 1574. sekunda pro cyklus třídy 2 a 1566. sekunda pro cyklus třídy 3.

Odpovídající hodnoty rychlosti vozidla, Vi, a hodnoty zrychlení, ai, jsou tyto:

vi = 61.4 km/h, ai = 0.22 m/s2 pro třídu 1,

vi = 109.9 km/h, ai = 0.36 m/s2 pro třídu 2,

vi = 111.9 km/h, ai = 0.50 m/s2 pro třídu 3.

rmax se vypočítá pomocí této rovnice:

Formula

Faktor snížení rychlosti fdsc se vypočte podle těchto rovnic:

jestliže rmax < r0, pak fdsc = 0

a postup snížení rychlosti se neuplatní.

Jestliže rmax ≥ r0, pak fdsc = a1 × rmax + b1.

Výpočetní parametry/koeficienty r0, a1 a b1, jsou tyto:

Třída 1

r0 = 0.978, a1 = 0.680, b1 = –0.665

Třída 2

r0 = 0.866, a1 = 0.606, b1 = –0.525.

Třída 3

r0 = 0.867, a1 = 0.588 b1 = –0.510.

Výsledek fdsc se zaokrouhlí podle bodu 6.1.8 tohoto předpisu na tři desetinná místa a použije se pouze tehdy, přesahuje-li 0,010.

Zaznamenají se tyto údaje:

a)

fdsc;

b)

vmax;

c)

dcycle (ujetá vzdálenost) [m].

Vzdálenost se vypočítá pomocí této rovnice:

Formula

i = tstart + 1 až tend

tstart je čas, kdy příslušný zkušební cyklus začíná (viz bod 3 této přílohy) [s];

tend je čas, kdy příslušný zkušební cyklus končí (viz bod 3 této přílohy) [s].

8.4

Další požadavky (v příslušných případech)

U různých konfigurací vozidla, pokud jde o zkušební hmotnost a koeficienty jízdního odporu, se postup snížení rychlosti uplatní individuálně.

V případě, že po uplatnění snížení rychlosti je maximální rychlost vozidla nižší než maximální rychlost cyklu, použije se postup popsaný v bodě 9 této přílohy s příslušným cyklem.

Pokud s vozidlem nelze dodržet průběh křivky rychlosti příslušného cyklu v rámci dané přípustné odchylky při rychlostech nižších než jeho maximální rychlost, musí být plynový pedál při jízdě v daném časovém úseku plně sešlápnut. Při takovém způsobu jízdy je nedodržení křivky rychlosti přípustné.

9.   Úpravy cyklu pro vozidla s maximální rychlostí nižší než maximální rychlost cyklu podle specifikací v předchozích bodech této přílohy

9.1

Obecné poznámky

Tento bod se vztahuje na vozidla, která jsou z technického hlediska schopna dodržet průběh křivky rychlosti příslušného cyklu podle bodu 1 této přílohy (základní cyklus) při rychlostech nižších než jejich maximální rychlost, avšak jejichž maximální rychlost je z jiných důvodů omezena na úroveň nižší než maximální rychlost základního cyklu. Pro účely tohoto bodu se příslušný cyklus uvedený v bodě 1 označuje jako „základní cyklus“ a použije se k určení cyklu s omezenou rychlostí.

V případech, kdy je uplatněn postup snížení rychlosti podle bodu 8.2 této přílohy, použije se cyklus se sníženou rychlostí jako základní cyklus.

Maximální rychlost základního cyklu se označuje jako vmax,cycle.

Maximální rychlost vozidla se označuje jako omezená rychlost vcap.

Pokud se vcap aplikuje na vozidlo třídy 3b, použije se cyklus třídy 3b, jak je definován v bodě 3.3.2 této přílohy, jako základní cyklus. To platí i v případě, že vcap je nižší než 120 km/h.

V případech, kdy je aplikována vcap, se základní cyklus upraví tak, jak je popsáno v bodě 9.2 této přílohy, aby byla u cyklu s omezenou rychlostí ujeta stejná vzdálenost jako v případě základního cyklu.

9.2

Postup výpočtu

9.2.1

Stanovení rozdílu vzdálenosti za fázi cyklu

Odvodí se přechodný cyklus s omezenou rychlostí, a to nahrazením všech vzorků rychlosti vozidla vi hodnotou vcap v případech, kdy platí vi > vcap.

9.2.1.1

Jestliže vcap < vmax,medium, vypočítá se vzdálenost fází se střední rychlostí základního cyklu dbase,medium a přechodného cyklu s omezenou rychlostí dcap,medium pomocí této rovnice pro oba cykly:

Formula

kde:

vmax,medium je maximální rychlost vozidla při fázi se střední rychlostí uvedená v tabulce A1/2 pro cyklus třídy 1, v tabulce A1/4 pro cyklus třídy 2, v tabulce A1/8 pro cyklus třídy 3a a v tabulce A1/9 pro cyklus třídy 3b.

9.2.1.2

Jestliže vcap < vmax,high, vypočítají se vzdálenosti fází s vysokou rychlostí základního cyklu dbase,high a přechodného cyklu s omezenou rychlostí dcap,high pomocí této rovnice pro oba cykly:

Formula

vmax,high je maximální rychlost vozidla při fázi s vysokou rychlostí uvedená v tabulce A1/5 pro cyklus třídy 2, v tabulce A1/10 pro cyklus třídy 3a a v tabulce A1/11 pro cyklus třídy 3b.

9.2.1.3

Tento bod platí pouze pro úroveň 1A.

Vzdálenosti fáze s mimořádně vysokou rychlostí v rámci základního cyklu dbase,exhigh a přechodného cyklu s omezenou rychlostí dcap,exhigh se vypočtou tak, že se na fázi s mimořádně vysokou rychlostí obou cyklů použije tato rovnice:

Formula

9.2.2

Stanovení časových úseků, které je třeba přičíst k přechodnému cyklu s omezenou rychlostí k vykompenzování rozdílů vzdálenosti

Aby se vyrovnal rozdíl, pokud jde o vzdálenost ujetou při základním cyklu a vzdálenost ujetou při přechodném cyklu s omezenou rychlostí, přičtou se k přechodnému cyklu s omezenou rychlostí odpovídající časové úseky, u nichž platí vi = vcap, jak je popsáno v této příloze v bodech 9.2.2.1 až 9.2.2.3 včetně.

9.2.2.1

Přídavný časový úsek pro fázi se střední rychlostí

Jestliže platí vcap < vmax,medium, vypočte se přídavný časový úsek, jejž je třeba přičíst k fázi se střední rychlostí v rámci přechodného cyklu s omezenou rychlostí, za použití této rovnice:

Formula

Počet časových vzorků nadd,medium s vi = vcap, které je třeba přičíst k fázi se střední rychlostí přechodného cyklu s omezenou rychlostí, se rovná Δtmedium, zaokrouhlenému podle bodu 6.1.8 tohoto předpisu na nejbližší celé číslo.

9.2.2.2

Přídavný časový úsek pro fázi s vysokou rychlostí

Jestliže platí vcap < vmax,high, vypočte se přídavný časový úsek, jejž je třeba přičíst k fázím s vysokou rychlostí v rámci přechodného cyklu s omezenou rychlostí, za použití této rovnice:

Formula

Počet časových vzorků nadd,high s vi = vcap, které je třeba přičíst k fázi s vysokou rychlostí přechodného cyklu s omezenou rychlostí, se rovná Δthigh, zaokrouhlenému podle bodu 6.1.8 tohoto předpisu na nejbližší celé číslo.

9.2.2.3

Tento bod platí pouze pro úroveň 1A.

Přídavný časový úsek, jejž je třeba přičíst k fázi s mimořádně vysokou rychlostí v rámci přechodného cyklu s omezenou rychlostí, se vypočte za použití této rovnice:

Formula

Počet časových vzorků nadd,exhigh s vi = vcap, které je třeba přičíst k fázi s mimořádně vysokou rychlostí přechodného cyklu s omezenou rychlostí, se rovná Δtexhigh, zaokrouhlenému podle bodu 6.1.8 tohoto předpisu na nejbližší celé číslo.

9.2.3

Sestavení konečného cyklu s omezenou rychlostí

9.2.3.1

Cyklus třídy 1

První část konečného cyklu s omezenou rychlostí tvoří křivka rychlosti vozidla v rámci přechodného cyklu s omezenou rychlostí až po poslední vzorek v rámci fáze se střední rychlostí, kdy platí v = vcap. Čas tohoto vzorku se označuje jako tmedium.

Poté se přičte nadd,medium vzorků, u nichž platí vi = vcap, tak aby čas posledního vzorku byl (tmedium + nadd,medium).

Poté se přičte zbývající část fáze se střední rychlostí v rámci přechodného cyklu s omezenou rychlostí, která se shoduje s touž částí základního cyklu, tak aby čas posledního vzorku byl (1022 + nadd,medium).

9.2.3.2

Cykly třídy 2 a třídy 3

9.2.3.2.1

vcap < vmax,medium

První část konečného cyklu s omezenou rychlostí tvoří křivka rychlosti vozidla v rámci přechodného cyklu s omezenou rychlostí až po poslední vzorek v rámci fáze se střední rychlostí, kdy platí v = vcap. Čas tohoto vzorku se označuje jako tmedium.

Poté se přičte nadd,medium vzorků, u nichž platí vi = vcap, tak aby čas posledního vzorku byl (tmedium + nadd,medium).

Poté se přičte zbývající část fáze se střední rychlostí v rámci přechodného cyklu s omezenou rychlostí, která se shoduje s touž částí základního cyklu, tak aby čas posledního vzorku byl (1022 + nadd,medium).

V dalším kroku se přičte první část fáze s vysokou rychlostí v rámci přechodného cyklu s omezenou rychlostí až po poslední vzorek ve fázi s vysokou rychlostí, kdy platí v = vcap. Čas tohoto vzorku v rámci přechodného cyklu s omezenou rychlostí se označuje jako thigh, tak aby čas tohoto vzorku v konečném cyklu s omezenou rychlostí byl (thigh + nadd,medium).

Poté se přičte nadd,high vzorků, u nichž platí vi = vcap, tak aby čas posledního vzorku byl (thigh + nadd,medium + nadd,high).

Poté se přičte zbývající část fáze s vysokou rychlostí v rámci přechodného cyklu s omezenou rychlostí, která se shoduje s touž částí základního cyklu, tak aby čas posledního vzorku byl (1477 + nadd,medium + nadd,high).

V dalším kroku se přičte první část fáze s mimořádně vysokou rychlostí (v příslušných případech) v rámci přechodného cyklu s omezenou rychlostí až po poslední vzorek ve fázi s mimořádně vysokou rychlostí, kdy platí v = vcap. Čas tohoto vzorku v rámci přechodného cyklu s omezenou rychlostí se označuje jako texhigh, tak aby čas tohoto vzorku v konečném cyklu s omezenou rychlostí byl (texhigh + nadd,medium + nadd,high).

Poté se přičte nadd,exhigh vzorků, u nichž platí vi = vcap, tak aby čas posledního vzorku byl (texhigh + nadd,medium + nadd,high + nadd, exhigh).

Poté se přičte zbývající část fáze s mimořádně vysokou rychlostí (v příslušných případech) v rámci přechodného cyklu s omezenou rychlostí, která se shoduje s touž částí základního cyklu, tak aby čas posledního vzorku byl (1800 + nadd,medium + nadd,high + nadd,exhigh).

Délka konečného cyklu s omezenou rychlostí odpovídá délce základního cyklu s výjimkou rozdílů způsobených procesem zaokrouhlení podle bodu 6.1.8 tohoto předpisu u nadd,medium, nadd,high a nadd,exhigh.

9.2.3.2.2

vmax, medium ≤ vcap < vmax, high

První část konečného cyklu s omezenou rychlostí tvoří křivka rychlosti vozidla v rámci přechodného cyklu s omezenou rychlostí až po poslední vzorek v rámci fáze s vysokou rychlostí, kdy platí v = vcap. Čas tohoto vzorku se označuje jako thigh.

Poté se přičte nadd,high vzorků, u nichž platí vi = vcap, tak aby čas posledního vzorku byl (thigh + nadd,high).

Poté se přičte zbývající část fáze s vysokou rychlostí v rámci přechodného cyklu s omezenou rychlostí, která se shoduje s touž částí základního cyklu, tak aby čas posledního vzorku byl (1477 + nadd,high).

V dalším kroku se přičte první část fáze s mimořádně vysokou rychlostí (v příslušných případech) v rámci přechodného cyklu s omezenou rychlostí až po poslední vzorek ve fázi s mimořádně vysokou rychlostí, kdy platí v = vcap. Čas tohoto vzorku v rámci přechodného cyklu s omezenou rychlostí se označuje jako texhigh, tak aby čas tohoto vzorku v konečném cyklu s omezenou rychlostí byl (texhigh + nadd,high).

Poté se přičte nadd,exhigh vzorků, u nichž platí vi = vcap, tak aby čas posledního vzorku byl (texhigh + nadd,high + nadd, exhigh).

Poté se přičte zbývající část fáze s mimořádně vysokou rychlostí (v příslušných případech) v rámci přechodného cyklu s omezenou rychlostí, která se shoduje s touž částí základního cyklu, tak aby čas posledního vzorku byl (1800 + nadd,high + nadd,exhigh).

Délka konečného cyklu s omezenou rychlostí odpovídá délce základního cyklu s výjimkou rozdílů způsobených procesem zaokrouhlení podle bodu 6.1.8 tohoto předpisu u nadd,high a nadd,exhigh.

9.2.3.2.3

Tento bod platí pouze pro úroveň 1A.

vmax, high ≤ vcap < vmax, exhigh

První část konečného cyklu s omezenou rychlostí tvoří křivka rychlosti vozidla v rámci přechodného cyklu s omezenou rychlostí až po poslední vzorek v rámci fáze s mimořádně vysokou rychlostí, kdy platí v = vcap. Čas tohoto vzorku se označuje jako texhigh.

Poté se přičte nadd,exhigh vzorků, u nichž platí vi = vcap, tak aby čas posledního vzorku byl (texhigh + nadd,exhigh).

Poté se přičte zbývající část fáze s mimořádně vysokou rychlostí v rámci přechodného cyklu s omezenou rychlostí, která se shoduje s touž částí základního cyklu, tak aby čas posledního vzorku byl (1800 + nadd,exhigh).

Délka konečného cyklu s omezenou rychlostí odpovídá délce základního cyklu s výjimkou rozdílů způsobených procesem zaokrouhlení podle bodu 6.1.8 tohoto předpisu u nadd,exhigh.

10.   Přidělení cyklů vozidlům

10.1

Vozidlo určité třídy se podrobí zkoušce s cyklem téže třídy, tj. vozidla třídy 1 s cyklem třídy 1, vozidla třídy 2 s cyklem třídy 2, vozidla třídy 3a s cyklem třídy 3a, vozidla třídy 3b s cyklem třídy 3b. Na žádost výrobce a se souhlasem příslušného orgánu však může být vozidlo podrobeno zkoušce s cyklem, jehož číslo třídy je vyšší, tj. například vozidlo třídy 2 může být podrobeno zkoušce s cyklem třídy 3. V takovém případě musí být dodrženy rozdíly mezi třídou 3a a třídou 3b a u daného cyklu může být uplatněn postup snížení rychlosti v souladu s body 8 až 8.4 této přílohy.

PŘÍLOHA B2

Volba rychlostního stupně a určení bodu řazení rychlostního stupně pro vozidla s manuální převodovkou

1.   Obecný přístup

1.1

Postupy řazení rychlostí popsané v této příloze se vztahují na vozidla s manuální převodovkou.

1.2

Předepsané rychlostní stupně a body řazení rychlostního stupně jsou založeny na rovnováze mezi výkonem nutným k překonání jízdního odporu a zrychlení a výkonem, který poskytuje motor při všech možných rychlostních stupních v určité fázi cyklu.

1.3

Výpočet, který má určit, které rychlostní stupně se mají použít, je založen na otáčkách motoru a křivce výkonu při plném zatížení v závislosti na otáčkách motoru.

1.4

U vozidel, která jsou vybavena převodovkou s duálním rozsahem (vysoký a nízký) se při určování, který rychlostní stupeň se má použít, zohlední pouze rozsah, který je určen pro běžný silniční provoz.

1.5

Doporučení týkající se fungování spojky se neuplatní, jestliže je spojka automatická a není nutné, aby ji řidič zapínal a vypínal.

1.6

Tato příloha se nevztahuje na vozidla zkoušená podle přílohy B8.

2.   Požadované údaje a předběžné výpočty

Požadují se následující údaje a výpočty se provádějí s cílem určit, které rychlostní stupně se mají použít při jízdě v cyklu na vozidlovém dynamometru:

a)

Prated, maximální jmenovitý výkon motoru uvedený výrobcem, kW;

b)

nrated, jmenovité otáčky motoru deklarované výrobcem jako otáčky motoru, při nichž motor vyvine svůj maximální výkon, min–1;

c)

nidle, volnoběžné otáčky, min–1.

nidle se měří po dobu nejméně 1 minuty při frekvenci sběru alespoň 1 Hz se zahřátým běžícím motorem, řadicí pákou nastavenou na neutrál a zapnutou spojkou. Podmínky týkající se teploty, periferních a pomocných zařízení atd. jsou stejné jako podmínky popsané v příloze B6 pro zkoušku typu 1.

Hodnota použitá v této příloze je aritmetickým průměrem za dobu měření zaokrouhleným podle bodu 6.1.8 tohoto předpisu na nejbližších 10 min–1;

d)

ng, počet dopředných rychlostních stupňů.

Dopředné rychlostní stupně v rozsahu převodovky určeném pro běžný silniční provoz se očíslují v sestupném pořadí poměru mezi otáčkami motoru v min–1 a rychlostí vozidla v km/h. Rychlostní stupeň 1 je rychlostní stupeň s nejvyšším poměrem, rychlostní stupeň ng je stupeň s poměrem nejnižším. Hodnota ng určuje počet dopředných rychlostních stupňů;

e)

(n/v)i, poměr získaný vydělením otáček motoru n rychlostí vozidla v pro každý rychlostní stupeň i, a to pro rozsah i = 1 až ng, min–1/(km/h). (n/v)i se vypočítá z rovnic uvedených v bodě 8 přílohy B7;

f)

f0, f1, f2, koeficienty jízdního zatížení zvolené pro zkoušky, N, N/(km/h) a N/(km/h)2, v daném pořadí;

g)

nmax

nmax1 = n95_high, maximální otáčky motoru, při nichž je dosaženo 95 % jmenovitého výkonu, min–1.

V případě, že n95_high nelze stanovit, protože otáčky motoru jsou omezeny na nižší hodnotu nlim pro všechny rychlostní stupně a odpovídající výkon při plném zatížení je vyšší než 95 % jmenovitého výkonu, nastaví se n95_high na nlim.

nmax2 = (n/v)(ngvmax) × vmax,cycle

nmax3 = (n/v)(ngvmax) × vmax,vehicle

kde:

vmax,cycle

je maximální rychlost křivky rychlosti vozidla podle přílohy B1, km/h;

vmax,vehicle

je maximální rychlost vozidla podle bodu 2 písm. i) této přílohy, km/h;

(n/v)(ngvmax)

je poměr získaný vydělením otáček motoru n rychlostí vozidla v pro rychlostní stupeň ngvmax, min–1/(km/h);

ngvmax

je definován v bodě 2 písm. i) této přílohy;

nmax

je nejvyšší hodnota pro nmax1, nmax2 a nmax3, min–1;

h)

Pwot(n), křivka výkonu při plném zatížení v rozsahu otáček motoru

Křivka výkonu sestává z dostatečného počtu souborů údajů (n, Pwot), aby bylo možné pomocí lineární interpolace provést výpočet mezilehlých bodů mezi po sobě jdoucími soubory údajů. Odchylka lineární interpolace od křivky výkonu při plném zatížení podle předpisu OSN č. 85 nesmí být vyšší než 2 %. První soubor údajů: při otáčkách motoru nmin_drive_set (viz písm. k) podbod 3 níže) nebo nižších. Poslední soubor údajů: při otáčkách motoru nmax nebo vyšších. Soubory údajů nemusí být rozloženy rovnoměrně, avšak všechny soubory údajů musí být vykázány.

Soubory údajů a hodnoty Prated a nrated se odečtou z křivky výkonu deklarované výrobcem.

Výkon při plném zatížení při otáčkách motoru, na které se nevztahuje předpis OSN č. 85, se určí metodou popsanou v předpisu OSN č. 85;

i)

Stanovení ngvmax a vmax

ngvmax, rychlostní stupeň, při němž je dosaženo maximální rychlosti vozidla a který se stanoví takto:

Jestliže vmax(ng) ≥ vmax(ng-1) a vmax(ng-1) ≥ vmax(ng-2), pak:

ngvmax = ng a vmax = vmax(ng).

Jestliže vmax(ng) < vmax(ng-1) a vmax(ng-1) ≥ vmax(ng-2), pak:

ngvmax = ng–1 a vmax = vmax(ng-1),

jinak ngvmax = ng–2 a vmax = vmax(ng–2)

kde:

vmax(ng)

je rychlost vozidla, při které se výkon nutný k překonání jízdního zatížení rovná dostupnému výkonu Pwot v rychlostním stupni ng (viz obrázek A2/1a).

vmax(ng-1)

je rychlost vozidla, při které se výkon nutný k překonání jízdního zatížení rovná dostupnému výkonu Pwot v dalším nižším rychlostním stupni (rychlostní stupeň ng-1). Viz obrázek A2/1b.

vmax(ng-2)

je rychlost vozidla, při které se výkon nutný k překonání jízdního zatížení rovná dostupnému výkonu Pwot v rychlostním stupni ng-2.

Pro stanovení vmax a ngvmax se použijí hodnoty rychlosti vozidla zaokrouhlené podle bodu 6.1.8 tohoto předpisu na jedno desetinné místo.

Výkon nutný k překonání jízdního zatížení v kW se vypočte pomocí této rovnice:

Formula

kde:

v

je výše specifikovaná rychlost vozidla, km/h.

Dostupný výkon při rychlosti vozidla vmax v rychlostním stupni ng, ng1 nebo ng-2 se určí z křivky výkonu při plném zatížení Pwot(n) pomocí těchto rovnic:

nng = (n/v)ng × vmax(ng);

nng-1 = (n/v)ng-1 × vmax(ng-1);

nng-2 = (n/v)ng-2 × vmax(ng-2),

a snížením hodnot výkonu v křivce výkonu při plném zatížení o 10 %.

Výše popsaná metoda se v případě potřeby rozšíří na ještě nižší rychlostní stupně, tj. ng-3, ng-4 atd.

V případě, že pro účely omezení maximální rychlosti vozidla jsou maximální otáčky motoru omezeny na nlim, které jsou nižší než otáčky motoru odpovídající průsečíku křivky výkonu nutného k překonání jízdního zatížení a křivky dostupného výkonu, potom:

ngvmax = ng a vmax = nlim / (n/v)(ng).

Obrázek A2/1a

Příklad, kdy je ngvmax nejvyšším rychlostním stupněm

Image 27

Obrázek A2/1b

Příklad, kdy je ngvmax druhým nejvyšším rychlostním stupněm;

Image 28

j)

Vyloučení nejnižšího rychlostního stupně

Rychlostní stupeň 1 lze na žádost výrobce vyloučit, jsou-li splněny všechny tyto podmínky:

1)

rodina vozidel je homologována k tahání přívěsu;

2)

(n/v)1 × (vmax / n95_high) > 6,74;

3)

(n/v)2 × (vmax / n95_high) > 3,85;

4)

vozidlo, jehož hmotnost mt je definována v níže uvedené rovnici, je schopno pohnout se z klidu ve stoupání nejméně 12 % v době do 4 sekund, a to při pěti samostatných příležitostech během 5 minut.

mt = mr0 + 25 kg + (MC – mr0 – 25 kg) × 0,28

(faktor 0,28 ve výše uvedené rovnici se použije pro vozidla kategorie 2 s celkovou hmotností vozidla do 3,5 tuny a nahradí se faktorem 0,15 v případě vozidel kategorie 1),

kde:

vmax

je maximální rychlost vozidla specifovaná v bodě 2; písm. i) této přílohy. Pro podmínky uvedené výše v podbodech 2 a 3 se použije pouze hodnota vmax vyplývající z průsečíku křivky výkonu nutného k překonání jízdního zatížení a křivky dostupného výkonu příslušného rychlostního stupně. Hodnota vmax vyplývající z omezení otáček motoru, které znemožňuje protnutí obou křivek, se nepoužije;

(n/v)(ngvmax)

je poměr získaný vydělením otáček motoru n rychlostí vozidla v pro rychlostní stupeň ngvmax, min–1/(km/h);

mr0

je hmotnost v provozním stavu, v kg;

MC

je maximální technicky přípustná hmotnost naložené jízdní soupravy (viz bod 3.2.27 tohoto předpisu), kg.

V tomto případě se rychlostní stupeň 1 nepoužije při jízdě v cyklu na vozidlovém dynamometru a rychlostní stupně se přečíslují tak, aby druhý rychlostní stupeň byl rychlostním stupněm 1;

k)

definice nmin_drive

nmin_drive jsou minimální otáčky motoru, je-li vozidlo v pohybu, min–1;

1)

pro ngear = 1, nmin_drive = nidle;

2)

pro ngear = 2,

i)

pro přeřazení z prvního na druhý rychlostní stupeň:

nmin_drive = 1,15 × nidle;

ii)

pro zpomalení do klidu:

nmin_drive = nidle;

iii)

pro všechny ostatní jízdní podmínky:

nmin_drive = 0,9 × nidle;

3)

pro ngear > 2 se nmin_drive stanoví takto:

nmin_drive = nidle + 0,125 × (nrated – nidle).

Tato hodnota se označuje jako nmin_drive_set.

Nmin_drive_set se zaokrouhlí podle bodu 6.1.8 tohoto předpisu na nejbližší celé číslo.

Pro ngear > 2 mohou být použity hodnoty vyšší než nmin_drive_set, požaduje- li to výrobce. V takovém případě může výrobce stanovit jednu hodnotu pro fáze zrychlování / konstantní rychlosti (nmin_drive_up) a jinou hodnotu pro fáze zpomalování (nmin_drive_down).

Vzorky s hodnotami zrychlení ≥ –0,1389 m/s2 náleží do fází zrychlování / konstantní rychlosti. Tato specifikace fáze se použije pouze pro určení počátečního rychlostního stupně podle bodu 3.5 této přílohy a nepoužije se na požadavky uvedené v bodě 4 této přílohy.

Kromě toho, pro počáteční časový úsek (tstart_phase) může výrobce stanovit vyšší hodnoty (nmin_drive_start nebo nmin_drive_up_start a nmin_drive_down_start) pro hodnoty nmin_drive nebo nmin_drive_up a nmin_drive_down pro ngear > 2, než jaké jsou uvedeny výše.

Počáteční časový úsek stanoví výrobce, přičemž tento úsek nesmí být delší než fáze cyklu s nízkou rychlostí a musí končit ve fázi zastavení, tak aby nedošlo ke změně nmin_drive během krátké jízdy.

Všechny jednotlivě zvolené hodnoty nmin_drive musí být rovny nebo větší než nmin_drive_set, avšak nesmí překročit hodnotu (2 × nmin_drive_set).

Zaznamenají se všechny individuálně zvolené hodnoty nmin_drive a tstart_phase.

Pouze nnmin_drive_set se použije jako dolní mezní hodnota pro křivku výkonu při plném zatížení v souladu s bodem 2 písm. h) výše;

l)

TM, zkušební hmotnost vozidla, v kg.

3.   Výpočty požadovaného výkonu, otáček motoru, dostupného výkonu a rychlostních stupňů, které lze použít

3.1   Výpočet požadovaného výkonu

Pro každou sekundu j křivky cyklu se výkon požadovaný k překonání jízdního odporu a ke zrychlení vypočítá pomocí této rovnice:

Formula

kde:

Prequired,j

je požadovaný výkon v sekundě j, kW;

aj

je zrychlení vozidla v sekundě j, m/s2, a vypočítá se takto:

Formula

j = tstart až tend – 1,

tstart

je čas, kdy příslušný zkušební cyklus začíná (viz bod 3 přílohy B1 tohoto předpisu) [s];

tend

je čas, kdy příslušný zkušební cyklus končí (viz bod 3 přílohy B1 tohoto předpisu) [s].

Aby se zabránilo vybití článků, může být hodnota pro zrychlení v sekundě tend (1 611. sekunda pro cyklus třídy 1 a 1 800. sekunda pro cykly tříd 2 a 3) stanovena na 0.

kr

je faktor, který zohledňuje inerciální odpory poháněcí soustavy během zrychlení a je stanoven na hodnotu 1,03.

3.2   Určení otáček motoru

V případě jakékoli rychlosti vj < 1.0 km/h se má za to, že vozidlo stojí na místě, a otáčky motoru se nastaví na hodnotu nidle. Řadicí páka se nastaví na neutrál se zapnutou spojkou, s výjimkou jedné sekundy před začátkem zrychlování z klidového stavu, kdy se zvolí první rychlostní stupeň s vypnutou spojkou.

Pro každou hodnotu vj ≥ 1.0 km/h křivky cyklu a každý rychlostní stupeň i, kde i = 1 až ng, se otáčky motoru ni,j vypočítají pomocí této rovnice:

ni,j = (n/v)i × vj

Výpočet se provádí s pohyblivou řádovou čárkou; výsledky se nezaokrouhlí.

3.3   Volba možných rychlostních stupňů s ohledem na otáčky motoru

Pro jízdu odpovídající křivce rychlosti při rychlosti vj lze zvolit následující rychlostní stupně:

a)

všechny rychlostní stupně i < ngvmax, kde nmin_drive ≤ ni,j ≤ nmax1;

b)

všechny rychlostní stupně i ≥ ngvmax, kde nmin_drive ≤ ni,j ≤ nmax2;

c)

rychlostní stupeň 1, pokud n1,j < nmin_drive.

Jestliže aj < 0 a ni,j ≤ nidle, ni,j se nastaví na nidle a spojka se vypne.

Jestliže aj ≥ 0 a ni,j < max(1,15 × nidle; min. otáčky motoru podle křivky Pwot (n)), ni,j se nastaví na maximum (1,15 × nidle) nebo min. otáčky motoru podle křivky Pwot(n) a spojka se nastaví na „neurčeno“.

Výraz „neurčeno“ zahrnuje veškeré stavy spojky mezi stavem „vypnuta“ a „zapnuta“ v závislosti na koncepci motoru a převodovky v daném případě. V tomto případě se skutečné otáčky motoru mohou odchylovat od vypočtených otáček motoru.

Pokud jde o definici nmin_drive v bodě 2 písm. k), lze výše uvedené požadavky až c) pro fáze zpomalování vyjádřit takto:

Ve fázi zpomalování se použijí rychlostní stupně s ngear > 2, pokud otáčky motoru neklesnou pod nmin_drive.

Ve fázi zpomalování během krátké jízdy v rámci cyklu (nikoli na konci krátké jízdy) se použije 2. rychlostní stupeň, dokud otáčky motoru neklesnou pod (0,9 × nidle).

Pokud otáčky motoru klesnou pod nidle, spojka se vypne.

Je-li fáze zpomalování poslední částí krátké jízdy krátce před zastavením, zařadí se druhý rychlostní stupeň, dokud otáčky motoru neklesnou pod nidle. Tento požadavek se uplatní na celou fázi zpomalování, která končí zastavením.

Fáze zpomalování je doba delší než 2 sekundy při rychlosti vozidla ≥ 1,0 km/h a přísně monotónním snižování rychlosti vozidla (viz bod 4 této přílohy).

3.4   Výpočet dostupného výkonu

Pro každou hodnotu otáček motoru nk křivky výkonu při plném zatížení podle bodu 2 písm. h) této přílohy se dostupný výkon Pavailable_k vypočte pomocí této rovnice:

Pavailable_k = Pwot (nk) × (1 – (SM + ASM))

kde:

Pwot

je výkon dostupný při nk při plném zatížení z křivky výkonu při plném zatížení;

SM

je bezpečnostní rozpětí, které zohledňuje rozdíl mezi křivkou výkonu při plném zatížení v klidu a výkonem, který je k dispozici během přeřazování. SM je stanoveno na 10 %;

ASM

je dodatečné bezpečnostní rozpětí výkonu, které lze uplatnit na žádost výrobce.

Na žádost musí výrobce poskytnout hodnoty ASM (v procentech snížení výkonu wot) spolu se soubory údajů pro Pwot(n), jak je znázorněno na příkladu v tabulce A2/1. Mezi po sobě jdoucími datovými body se provede lineární interpolace. ASM je omezeno na 50 %.

Uplatnění ASM musí schválit příslušný orgán.

Tabulka A2/1

n

Pwot

SM procento

ASM procento

Pavailable

min–1

kW

kW

700

6,3

10,0

20,0

4,4

1000

15,7

10,0

20,0

11,0

1500

32,3

10,0

15,0

24,2

1800

56,6

10,0

10,0

45,3

1900

59,7

10,0

5,0

50,8

2000

62,9

10,0

0,0

56,6

3000

94,3

10,0

0,0

84,9

4000

125,7

10,0

0,0

113,2

5000

157,2

10,0

0,0

141,5

5700

179,2

10,0

0,0

161,3

5800

180,1

10,0

0,0

162,1

6000

174,7

10,0

0,0

157,3

6200

169,0

10,0

0,0

152,1

6400

164,3

10,0

0,0

147,8

6600

156,4

10,0

0,0

140,8

Pro každý možný rychlostní stupeň i a každou hodnotu rychlosti vozidla na křivce cyklu vj (j, jak je uvedeno v bodě 3.1 této přílohy) a každou hodnotu otáček motoru ni,j ≥ nmin na křivce výkonu při plném zatížení se dostupný výkon vypočítá z vedlejších hodnot nk, Pavailable_k křivky výkonu při plném zatížení pomocí lineární interpolace.

3.5   Určení rychlostních stupňů, které lze použít

Rychlostní stupně, které lze použít, se určí na základě těchto podmínek:

a)

jsou splněny podmínky bodu 3.3 této přílohy a

b)

pro ngear > 2, jestliže Pavailable_i,j ≥ Prequired,j.

Počátečním rychlostním stupněm, který se použije pro každou sekundu j křivky cyklu, je nejvyšší konečný možný rychlostní stupeň, imax. K rozjezdu z klidového stavu se použije pouze první rychlostní stupeň.

Nejnižší konečný možný rychlostní stupeň je imin.

4.   Dodatečné požadavky pro korekce a/nebo změny v používání rychlostních stupňů

Volba počátečního rychlostního stupně se kontroluje a mění, aby se zabránilo příliš častému řazení a aby se zajistily odpovídající jízdní vlastnosti a praktičnost.

Fáze zrychlování je doba delší než 2 sekundy při rychlosti vozidla ≥ 1,0 km/h a přísně monotónním zvyšování rychlosti vozidla. Fáze zpomalování je doba delší než 2 sekundy při rychlosti vozidla ≥ 1,0 km/h a přísně monotónním snižování rychlosti vozidla. Fáze konstantní rychlosti je doba delší než 2 sekundy při konstantní rychlosti vozidla ≥ 1,0 km/h.

Konec fáze zrychlování/zpomalování se určí podle posledního časového vzorku, ve kterém je rychlost vozidla vyšší/nižší než rychlost vozidla z předchozího časového vzorku. V této souvislosti by konec fáze zpomalování mohl být začátkem fáze zrychlování. V tomto případě mají požadavky na fáze zrychlování větší váhu než požadavky na fáze zpomalování.

Korekce a/nebo změny se provádějí podle následujících požadavků:

Kontrola změn popsaná v bodě 4 písm. a) této přílohy se před použitím bodu 4 písm. b) až f) této přílohy provede dvakrát u celé křivky cyklu.

a)

Pokud je nejbližší vyšší rychlostní stupeň (n +1) požadován jen na 1 sekundu a předchozí a následující rychlostní stupeň je tentýž (n) nebo jeden z nich je nejbližší nižší (n – 1), provede se korekce rychlostního stupně (n + 1) na rychlostní stupeň n.

Příklady:

sled rychlostních stupňů i – 1, i, i – 1 se nahradí sledem:

i – 1, i – 1, i – 1;

sled rychlostních stupňů i – 1, i, i – 2 se nahradí sledem:

i – 1, i – 1, i – 2;

sled rychlostních stupňů i – 2, i, i – 1 se nahradí sledem:

i – 2, i – 1, i – 1;

Jestliže se během fází zrychlování nebo konstantní rychlosti nebo přechodů z fáze konstantní rychlosti na fázi zrychlování či z fáze zrychlování na fázi konstantní rychlosti, kdy tyto fáze obsahují pouze přeřazení na vyšší rychlostní stupeň, použije rychlostní stupeň pouze po dobu jedné sekundy, upraví se rychlostní stupeň v následující sekundě na předchozí rychlostní stupeň tak, aby byl rychlostní stupeň používán po dobu nejméně 2 sekund.

Příklady:

sled rychlostních stupňů 1, 2, 3, 3, 3, 3, 3 se nahradí sledem:

1, 1, 2, 2, 3, 3, 3.

sled rychlostních stupňů 1, 2, 3, 4, 5, 5, 6, 6, 6, 6, 6 se nahradí sledem:

1, 1, 2, 2, 3, 3, 4, 4, 5, 5, 6.

Tento požadavek se nepoužije na přeřazení na nižší rychlostní stupeň během fáze zrychlování nebo při použití rychlostního stupně po dobu pouhé jedné sekundy bezprostředně po tomto přeřazení na nižší rychlostní stupeň nebo v případě, že k přeřazení na nižší rychlostní stupeň dojde hned na začátku fáze zrychlování. V těchto případech se přeřazení na nižší rychlostní stupeň nejprve koriguje podle bodu 4 písm. této přílohy.

Příklad:

Sled rychlostních stupňů 4, 4, 3, 4, 5, 5, 5, kde první sekunda nebo třetí sekunda určuje začátek fáze zrychlování a nepoužije se bod 4 písm. b) v dalším průběhu fáze zrychlování, se nahradí sledem:

4, 4, 4, 4, 5, 5, 5.

Je-li však rychlostní stupeň na začátku fáze zrychlování o jeden stupeň nižší než rychlostní stupeň v předchozí sekundě a rychlostní stupně v následujících (až pěti) sekundách jsou shodné s rychlostním stupněm v předchozí sekundě, po kterém následuje přeřazení na nižší rychlostní stupeň, takže by se použitím bodu 4 písm. c) korigovaly na stejný rychlostní stupeň jako na začátku fáze zrychlování, měl by se místo toho použít bod 4 písm. c).

Příklad:

Pro sled křivky rychlosti

19.6

18.3

18.0

18.3

18.5

17.9

15.0 km/h

s původním použitím rychlostního stupně

3

3

2

3

3

2

2,

se rychlostní stupně ve čtvrté a páté sekundě korigují o jeden rychlostní stupeň níže (k čemuž by došlo uplatněním bodu 4 písm. c)) namísto korekce rychlostního stupně na začátku fáze zrychlování (třetí sekunda), aby korekce vedla k následujícímu sledu rychlostních stupňů:

3

3

2

2

2

2

2

Dále, pokud je rychlostní stupeň v první sekundě fáze zrychlování stejný jako rychlostní stupeň v předchozí sekundě a rychlostní stupeň v následujících sekundách je o jeden vyšší, nahradí se rychlostní stupeň ve 2. sekundě fáze zrychlování rychlostním stupněm použitým v první sekundě této fáze.

Příklad:

Pro sled křivky rychlosti

30.9

25.5

21.4

20.2

22.9

26.6

30.2 km/h

s původním použitím rychlostního stupně

3

3

2

2

3

3

3,

se rychlostní stupeň v páté sekundě (druhá sekunda fáze zrychlování) koriguje o jeden rychlostní stupeň níže, aby se zajistilo použití rychlostního stupně ve fázi zrychlování po dobu nejméně dvou sekund tak, aby korekce vedla k následujícímu sledu rychlostních stupňů:

3

3

2

2

2

3

3

Během fází zrychlování se při přeřazování na vyšší rychlostní stupeň jednotlivé stupně nepřeskakují.

Nicméně při přechodu z fáze zrychlování do fáze konstantní rychlosti je povoleno přeřazení nahoru o dva rychlostní stupně, pokud fáze konstantní rychlosti trvá déle než 5 sekund.

b)

Je-li během fáze zrychlování nebo na začátku fáze zrychlování nutno přeřadit na nižší rychlostní stupeň, zaznamená se rychlostní stupeň požadovaný během tohoto přeřazení (iDS). Začátek postupu korekce je definován buď jako poslední předchozí sekunda před zjištěním iDS, nebo jako začátek fáze zrychlování, pokud rychlostní stupně u všech předchozích časových vzorků jsou > iDS. Nejvyšší rychlostní stupeň z časových vzorků před přeřazením na nižší rychlostní stupeň určuje referenční rychlostní stupeň iref pro přeřazení na nižší rychlostní stupeň. Přeřazení na nižší rychlostní stupeň, kde iDS = iref – 1, se označuje jako přeřazení o jeden rychlostní stupeň níže; přeřazení na nižší rychlostní stupeň, kde iDS = iref – 2, se označuje jako přeřazení o dva rychlostní stupně níže; přeřazení na nižší rychlostní stupeň, kde iDS = iref – 3, se označuje jako přeřazení o tři rychlostní stupně níže. Poté se provede následující kontrola.

i)   Přeřazení o jeden rychlostní stupeň níže

Při postupu dopředu od počátečního bodu korekčního postupu ke konci fáze zrychlování se zjistí poslední výskyt 10sekundového okénka, které obsahuje iDS buď po dobu 2 nebo více po sobě následujících sekund, nebo po dobu 2 nebo více jednotlivých sekund. Konec postupu korekce je definován posledním použitím iDS v tomto okénku. Mezi začátkem a koncem časového úseku korekce se všechny požadavky na rychlostní stupně vyšší než iDS zkorigují na požadavek iDS.

Od konce časového úseku korekce (v případě 10sekundového okénka obsahujícího iDS po dobu buď dvou nebo více po sobě následujících sekund, nebo po dobu dvou nebo více jednotlivých sekund) nebo od počátku postupu korekce (v případě, že všechna 10sekundová okénka obsahují iDS pouze po dobu jedné sekundy nebo některá 10sekundová okénka neobsahují vůbec žádný iDS) až po konec fáze zrychlování se odstraní všechna přeřazení na nižší rychlostní stupeň s dobou trvání pouze jedné sekundy.

ii)   Přeřazení o dva nebo tři rychlostní stupně níže

Při postupu dopředu od počátečního bodu korekčního postupu ke konci fáze zrychlování se zjistí poslední výskyt iDS. Od počátečního bodu korekčního postupu se všechny požadavky na rychlostní stupně vyšší nebo rovné iDS až po poslední výskyt iDS zkorigují na (iDS + 1).

iii)   Přeřazení o jeden rychlostní stupeň níže a přeřazení o dva a/nebo tři rychlostní stupně níže

Dojde-li během fáze zrychlování k přeřazení o jeden rychlostní stupeň níže či o dva a/nebo tři rychlostní stupně níže, zkorigují se přeřazení o tři rychlostní stupně níže dříve, než dojde ke korekci přeřazení o dva nebo jeden rychlostní stupeň níže, a přeřazení o dva rychlostní stupně níže se zkorigují dříve, než dojde ke korekci přeřazení o jeden rychlostní stupeň níže. V takových případech je výchozím bodem korekčního postupu pro přeřazení o dva nebo jeden rychlostní stupeň níže sekunda, která následuje neprodleně po konci časového úseku korekce přeřazení o tři rychlostní stupně níže a výchozím bodem korekčního postupu pro přeřazení o jeden rychlostní stupeň níže je sekunda, která následuje neprodleně po konci časového úseku korekce přeřazení o dva rychlostní stupně níže. Dojde-li po přeřazení o jeden nebo dva rychlostní stupně níže k přeřazení o tři rychlostní stupně níže, bude mít v časovém úseku, který tomuto přeřazení o tři rychlostní stupně níže předchází, přednost před oním přeřazením o jeden nebo dva rychlostní stupně níže. Dojde-li po přeřazení o jeden rychlostní stupeň níže k přeřazení o dva rychlostní stupně níže, bude mít v časovém úseku, který tomuto přeřazení o dva rychlostní stupně níže předchází, přednost před oním přeřazením o jeden rychlostní stupeň níže.

Příklady jsou uvedeny v tabulkách A2/2 až A2/6.

Tabulka A2/2

Čas

j

j+1

j+2

j+3

j+4

j+5

j+6

j+7

j+8

j+9

j+10

j+11

j+12

j+13

j+14

j+15

j+16

j+17

j+18

 

Začátek zrychlování

 

 

 

 

 

 

 

Přeřazení na nižší rychlostní stupeň, iDS = 3

 

 

 

 

 

 

Přeřazení na nižší rychlostní stupeň, iDS = 3

 

 

Konec zrychlování

Počáteční použití rychlostního stupně

2

2

3

3

4

4

4

4

3

4

4

4

4

4

4

3

4

4

4

 

 

 

 

Začátek kontroly korekcí

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

iref = 4

 

 

 

 

První 10sekundové okénko pro kontrolu korekcí

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Poslední 10sekundové okénko pro kontrolu korekcí

 

 

 

 

 

 

 

Poslední 10 sekundové okénko obsahující iDS dvakrát

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Konec korekce

 

 

 

 

Korekce

 

 

 

 

3

3

3

3

 

3

3

3

3

3

3

 

 

 

 

Odstranění

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Konečné použití rychlostního stupně

2

2

3

3

3

3

3

3

3

3

3

3

3

3

3

3

4

4

4


Tabulka A2/3

Čas

j

j+1

j+2

j+3

j+4

j+5

j+6

j+7

j+8

j+9

j+10

j+11

j+12

j+13

j+14

j+15

j+16

j+17

j+18

 

Začátek zrychlování

 

 

 

 

 

Přeřazení na nižší rychlostní stupeň, iDS = 3

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Přeřazení na nižší rychlostní stupeň, iDS = 3

Konec zrychlování

Počáteční použití rychlostního stupně

2

2

3

3

4

4

3

4

4

4

4

4

4

4

4

4

4

3

4

 

 

 

 

Začátek kontroly korekcí

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

iref = 4

 

 

 

 

První 10sekundové okénko pro kontrolu korekcí

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Poslední 10sekundové okénko pro kontrolu korekcí

 

 

 

 

Poslední 10 sekundové okénko obsahující iDS dvakrát

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Konec korekce

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Korekce

 

 

 

 

3

3

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Odstranění

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

4

 

Konečné použití rychlostního stupně

2

2

3

3

3

3

3

4

4

4

4

4

4

4

4

4

4

4

4


Tabulka A2/4

Čas

j

j+1

j+2

j+3

j+4

j+5

j+6

j+7

j+8

j+9

j+10

j+11

j+12

j+13

j+14

j+15

j+16

j+17

j+18

 

Začátek zrychlování

 

 

Přeřazení na nižší rychlostní stupeň, iDS = 3

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Přeřazení na nižší rychlostní stupeň, iDS = 3

 

 

 

Konec zrychlování

Počáteční použití rychlostního stupně

4

4

4

3

4

4

4

4

4

4

4

4

4

4

3

4

4

5

5

 

Začátek kontroly korekcí

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

iref = 4

 

První 10sekundové okénko pro kontrolu korekcí

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Poslední 10sekundové okénko pro kontrolu korekcí

 

Žádné 10sekundové okénko obsahující iDS dvakrát

 

 

 

 

 

 

Konec korekce

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Korekce

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Odstranění

 

 

 

4

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

4

 

 

 

 

Konečné použití rychlostního stupně

4

4

4

4

4

4

4

4

4

4

4

4

4

4

4

4

4

5

5


Tabulka A2/5

Čas

j

j+1

j+2

j+3

j+4

j+5

j+6

j+7

j+8

j+9

j+10

j+11

j+12

j+13

j+14

j+15

j+16

j+17

j+18

j+19

 

Začátek zrychlování

 

 

Přeřazení na nižší rychlostní stupeň, iDS1 = 5

 

Přeřazení o dva rychlostní stupně níže, iDS1 = 4

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Přeřazení o jeden rychlostní stupeň níže, iDS2 = 5

Konec zrychlování

Počáteční použití rychlostního stupně

6

6

6

5

5

4

4

4

4

4

5

6

6

6

6

6

6

6

5

5

 

Začátek kontroly korekce pro iDS1

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Začátek kontroly korekce pro iDS2

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

iref = 6

iref = 6

 

Poslední 10sekundové okénko obsahující iDS1 dvakrát

Poslední 10sekundové okénko obsahující iDS2 dvakrát

 

 

 

 

 

Konec korekce pro iDS1

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Konec korekce pro iDS2

 

 

Korekce

4

4

4

4

4

 

 

 

 

 

 

5

5

5

5

5

5

5

 

 

Odstranění

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Konečné použití rychlostního stupně

4

4

4

4

4

4

4

4

4

4

5

5

5

5

5

5

5

5

5

5


Tabulka A2/6

Čas

j

j+1

j+2

j+3

j+4

j+5

j+6

j+7

j+8

j+9

j+10

j+11

j+12

j+13

j+14

j+15

j+16

j+17

j+18

 

Začátek zrychlování

Přeřazení na nižší rychlostní stupeň, iDS1 = 3

 

 

 

 

Přeřazení na nižší rychlostní stupeň, iDS2 = 4

 

 

 

 

 

 

Přeřazení na nižší rychlostní stupeň, iDS3 = 5

 

 

 

 

Konec zrychlování

Počáteční použití rychlostního stupně

4

3

3

4

5

5

4

5

5

6

6

6

6

5

5

6

6

6

6

 

Začátek kontroly korekce pro iDS2

 

 

Začátek kontroly korekce pro iDS2

 

 

 

 

Začátek kontroly korekce pro iDS2

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

iref = 4

iref = 5

iref = 6

 

Poslední 10sekundové okénko obsahující iDS2 dvakrát

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Poslední 10sekundové okénko obsahující iDS2 dvakrát

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Poslední 10sekundové okénko obsahující iDS2 dvakrát

 

 

Konec korekce pro iDS1

 

 

 

 

Konec korekce pro iDS2

 

 

 

 

 

 

Konec korekce pro iDS3

 

 

 

 

 

 

Korekce

3

 

 

 

4

4

 

 

 

5

5

5

5

 

 

 

 

 

 

Odstranění

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Konečné použití rychlostního stupně

3

3

3

4

4

4

4

5

5

5

5

5

5

5

5

6

6

6

6

Tato korekce se neprovádí u rychlostního stupně 1. Požadavky bodu 3.3 třetího podbodu (Jestliže aj ≥ 0.....) se nepoužijí na korekce rychlostních stupňů popsané v tomto bodě pro rychlostní stupně > 2.

Kontrola změn popsaná v bodě 4 písm. c) této přílohy se před použitím bodu 4 písm. d) až f) této přílohy provede dvakrát u celé křivky cyklu.

c)

Je-li použit rychlostní stupeň i pro časový úsek od 1 do 5 sekund a rychlostní stupeň před tímto časovým úsekem je o jeden stupeň nižší a rychlostní stupeň po tomto časovém úseku je o jeden nebo dva stupně nižší než rychlostní stupeň v tomto časovém úseku, nebo pokud rychlostní stupeň před tímto časovým úsekem je o dva stupně nižší a rychlostní stupeň po tomto časovém úseku je o jeden stupeň nižší než rychlostní stupeň v tomto časovém úseku, provede se korekce rychlostního stupně pro daný časový úsek na nejvyšší z rychlostních stupňů před tímto časovým úsekem a po něm.

Příklady:

i)

sled rychlostních stupňů i – 1, i, i – 1 se nahradí sledem:

i –1, i –1, i –1;

sled rychlostních stupňů i – 1, i, i – 2 se nahradí sledem:

i – 1, i – 1, i – 2;

sled rychlostních stupňů i – 2, i, i – 1 se nahradí sledem:

i – 2, i – 1, i – 1;

ii)

sled rychlostních stupňů i – 1, i, i, i – 1 se nahradí sledem:

i – 1, i – 1, i – 1, i – 1;

sled rychlostních stupňů i – 1, i, i, i – 2 se nahradí sledem:

i – 1, i – 1, i – 1, i – 2;

sled rychlostních stupňů i – 2, i, i, i – 1 se nahradí sledem:

i – 2, i – 1, i – 1, i – 1;

iii)

sled rychlostních stupňů i – 1, i, i, i, – 1 se nahradí sledem:

i – 1, i – 1, i – 1, i – 1, i – 1;

sled rychlostních stupňů i – 1, i, i, i, i – 2 se nahradí sledem:

i – 1, i – 1, i – 1, i – 1, i – 2;

sled rychlostních stupňů i – 2, i, i, i, i – 1 se nahradí sledem:

i – 2, i – 1, i – 1, i – 1, i – 1;

iv)

sled rychlostních stupňů i – 1, i, i, i, i, i – 1 se nahradí sledem:

i – 1, i – 1, i – 1, i – 1, i – 1, i – 1;

sled rychlostních stupňů i – 1, i, i, i, i, i – 2 se nahradí sledem:

i – 1, i – 1, i – 1, i – 1, i – 1, i – 1;

sled rychlostních stupňů i – 2, i, i, i, i, i – 1 se nahradí sledem:

i – 2, i – 1, i – 1, i – 1, i – 1, i – 1;

v)

sled rychlostních stupňů i – 1, i, i, i, i, i, i – 1 se nahradí sledem:

i – 1, i – 1, i – 1, i – 1, i – 1, i – 1, i – 1;

sled rychlostních stupňů i – 1, i, i, i, i, i, i – 2 se nahradí sledem:

i – 1, i – 1, i – 1, i – 1, i – 1, i – 1, i – 2;

sled rychlostních stupňů i – 2, i, i, i, i, i, i – 1 se nahradí sledem:

i – 2, i – 1, i – 1, i – 1, i – 1, i – 1, i – 1.

Ve všech případech i) až v) musí být splněna podmínka i –1 ≥ imin.

d)

Během fáze zpomalování se neprovádí přeřazení na vyšší rychlostní stupeň.

e)

Při přechodu z fáze zrychlování nebo fáze konstantní rychlosti do fáze zpomalování se neprovádí přeřazení na vyšší rychlostní stupeň, jestliže jeden z rychlostních stupňů v prvních dvou sekundách následujících po konci fáze zpomalování je nižší než rychlostní stupeň po přeřazení nebo jde o rychlostní stupeň 0.

Příklad:

Jestliže vi ≤ vi+1 a vi+2 < vi+1 a rychlostní stupeň i = 4 a rychlostní stupeň (i + 1 = 5) a rychlostní stupeň (i + 2 = 5), potom se rychlostní stupeň (i + 1) a rychlostní stupeň (i + 2) nastaví na 4, pokud rychlostním stupněm pro fázi následující po fázi zpomalování je rychlostní stupeň 4 nebo nižší. Pro všechny následující body křivky cyklu s rychlostním stupněm 5 ve fázi zpomalování se rychlostní stupeň nastaví rovněž na 4. Pokud po fázi zpomalení následuje rychlostní stupeň 5, provede se přeřazení na vyšší rychlostní stupeň.

Pokud se při přechodu a během počáteční fáze zpomalování provádí přeřazení na rychlost vyšší o dva stupně, musí být místo toho přeřazeno na rychlost vyšší o jeden stupeň. V tomto případě se při následujících kontrolách použití rychlostních stupňů neprovádí žádné další úpravy.

f)

Ostatní úpravy rychlostních stupňů pro fáze zpomalování

Během fází zpomalování se nesmí podřadit na první rychlostní stupeň. Pokud by bylo takové podřazení nutné v poslední části krátké jízdy těsně před fází zastavení, protože otáčky motoru by při 2. rychlostním stupni klesly pod nidle, použije se místo toho rychlostní stupeň 0 a řadicí páka se nastaví na neutrál a spojka se zapne.

Vyžaduje-li se první rychlostní stupeň v časovém úseku trvajícím nejméně 2 sekundy bezprostředně před zpomalením až do zastavení, použije se tento rychlostní stupeň až do prvního vzorku fáze zpomalování. Pro zbytek fáze zpomalování se použije rychlostní stupeň 0, řadicí páka se nastaví na neutrál a spojka se zapne.

Pokud během fáze zpomalování některý časový úsek rychlostního stupně (časový sled s konstantním rychlostním stupněm) mezi dvěma jinými časovými úseky rychlostního stupně trvajícími nejméně 3 sekundy trvá pouze 1 sekundu, nahradí se rychlostním stupněm 0 a spojka se vypne.

Pokud během fáze zpomalování některý časový úsek rychlostních stupňů mezi dvěma jinými časovými úseky rychlostních stupňů trvajícími nejméně 3 sekundy trvá 2 sekundy, nahradí se v první sekundě rychlostním stupněm 0 a ve druhé sekundě rychlostním stupněm, který následuje po časovém úseku dvou sekund. V první sekundě se vypne spojka.

Příklad: sled rychlostních stupňů 5, 4, 4, 2 se nahradí sledem 5, 0, 2, 2.

Tento požadavek se použije pouze tehdy, pokud rychlostní stupeň, který následuje po časovém úseku dvou sekund, je > 0.

Pokud po sobě následuje několik časových úseků rychlostních stupňů o délce trvání 1 nebo dvě sekundy, provedou se následující korekce:

Sled rychlostních stupňů i, i, i, i – 1, i – 1, i – 2 nebo i, i, i, i – 1, i – 2, i – 2 se změní na i, i, i, 0, i – 2, i – 2.

Sled rychlostních stupňů i, i, i, i – 1, i – 2, i – 3 nebo i, i, i, i – 2, i – 2, i – 3 se změní na i, i, i, 0, i – 3, i – 3.

Tato změna se uplatní také na sledy rychlostních stupňů, kdy zrychlení je ≥ 0 po dobu prvních dvou sekund a < 0 po dobu třetí sekundy nebo kdy je zrychlení ≥ 0 po dobu posledních dvou sekund.

V případě extrémních koncepcí převodovky je možné, že časové úseky rychlostních stupňů o délce trvání 1 nebo 2 sekundy, které po sobě následují, mohou trvat až 7 sekund. V takových případech se výše uvedená korekce doplní ve druhém kroku o tyto korekční požadavky:

Sled rychlostních stupňů j, 0, i, i, i – 1, k, kdy j > (i + 1) a k ≤ (i – 1), ale k > 0, se změní na j, 0, – 1, – 1, – 1, k, pokud rychlostní stupeň (i – 1) je o jeden nebo dva stupně nižší než imax po dobu třetí sekundy tohoto sledu (jedna po rychlostním stupni 0).

Je-li rychlostní stupeň (i – 1) o více než dva stupně nižší než imax po dobu třetí sekundy tohoto sledu, potom se sled rychlostních stupňů j, 0, i, i, – 1, k, kdy j > (i + 1) a k ≤ (i – 1), ale k > 0, změní na j, 0, 0, k, k, k.

Sled rychlostních stupňů j, 0, i, i, i – 2, k, kdy j > (i + 1) a k ≤ (i – 2), ale k > 0, se změní na j, 0, i – 2, i – 2, i – 2, k, pokud rychlostní stupeň (i – 2) je o jeden nebo dva stupně nižší než imax po dobu třetí sekundy tohoto sledu (jedna po rychlostním stupni 0).

Je-li rychlostní stupeň (i – 2) o více než dva stupně nižší než imax po dobu třetí sekundy tohoto sledu, potom se sled rychlostních stupňů j, 0, i, i, – 2, k, kdy j > (i + 1) a k ≤ (i – 2), ale k > 0, změní na j, 0, 0, k, k, k.

Ve všech případech uvedených výše v tomto podbodě (bod 4 písm. f) této přílohy) je použito vypnutí spojky (rychlostní stupeň 0) po dobu jedné sekundy, tak aby se v této sekundě zabránilo příliš vysokým otáčkám motoru. Pokud to není problém, a požaduje-li to výrobce, je povoleno použít přímo nižší rychlostní stupeň následující sekundy namísto rychlostního stupně 0 pro podřazení až o tři stupně. Využití této možnosti musí být zaznamenáno.

Je-li fáze zpomalování poslední částí krátké jízdy krátce před zastavením a poslední rychlostní stupeň > 0 před zastavením je použit pouze po dobu až 2 sekund, použije se namísto toho rychlostní stupeň 0 a řadicí páka se nastaví na neutrál a zapne se spojka.

Příklady: Sled rychlostních stupňů 4, 0, 2, 2, 0 za posledních 5 sekund fáze zastavení se nahradí sledem 4, 0, 0, 0, 0. Sled rychlostních stupňů 4, 3, 3, 0 za poslední 4 sekundy před zastavením se nahradí sledem 4, 0, 0, 0.

5.   Závěrečné požadavky

a)

Bod 4 písm. a) až f) této přílohy včetně se uplatní sekvenčně, přičemž pokaždé bude pozorována celá křivka cyklu. Jelikož změny oproti ustanovení bodu 4 písm. a) až f) této přílohy včetně by mohly vést ke vzniku nových sledů rychlostních stupňů, tyto nové sledy se dvakrát zkontrolují a v případě potřeby pozmění.

b)

Po uplatnění bodu 4 písm. b) této přílohy může při přechodu z fáze zpomalování nebo konstantní rychlosti do fáze zrychlování dojít k přeřazení o více než jeden rychlostní stupeň níže.

V tomto případě se rychlostní stupeň pro poslední vzorek fáze zpomalování nebo fáze konstantní rychlosti nahradí rychlostním stupněm 0 a spojka se vypne. Zvolí-li se možnost „vynechat rychlostní stupeň 0 během přeřazení na nižší rychlostní stupeň“ podle bodu 4 písm. f) této přílohy, použije se namísto rychlostního stupně 0 rychlostní stupeň následující sekundy (první sekundy fáze zrychlování).

c)

Aby bylo možné posoudit správnost výpočtu, vypočte se a zaznamená kontrolní součet v*gear pro v ≥ 1,0 km/h zaokrouhlený podle bodu 6.1.8 tohoto předpisu na čtyři desetinná místa.

6.   Výpočetní nástroje

Příklady nástrojů pro výpočet rychlostních stupňů lze nalézt na webové stránce celosvětového technického předpisu OSN č. 15 na internetové stránce EHK OSN (1).

Jsou k dispozici tyto nástroje:

a)

nástroj na základě ACCESS;

b)

nástroj na základě Matlab;

c)

rámcový nástroj na základě .NET.

d)

nástroj na základě Python;

Tyto nástroje byly validovány porovnáním výsledků výpočtů mezi nástrojem na základě ACCESS, nástrojem na základě Matlab, rámcového kódu .NET a nástroje na základě Python pro 115 různých konfigurací vozidel doplněných dodatečnými výpočty pro 7 z nich s dodatečnými volbami, jako je „uplatnit omezení rychlosti“, „neuplatnit snížení rychlosti“, „vybrat cyklus pro jinou třídu vozidel“ a „vybrat jednotlivé hodnoty nmin_drive“.

Uvedených 115 konfigurací vozidel zahrnuje okrajové technické konstrukce převodovek a motorů a všechny třídy vozidel.

Všechny čtyři nástroje přinášejí stejné výsledky, pokud jde o používání rychlostních stupňů a používání spojky, a přestože právně závazný je pouze text v přílohách B1 a B2, nástroje získaly status, kdy mají platnost jako referenční nástroje.


(1)  https://unece.org/transport/standards/transport/vehicle-regulations-wp29/global-technical-regulations- gtrs?accordion=15


PŘÍLOHA B3

Specifikace referenčních paliv

1.   Tato příloha obsahuje informace týkající se specifikace referenčních paliv, která mají být použita při provádění zkoušek typu 1.

2.   (Vyhrazeno)

3.   Technické údaje týkající se kapalných paliv pro zkoušení vozidel se zážehovými motory

3.1   Benzin (nominální 90 OČVM, E0)

Tabulka A3/1

Tato tabulka platí pouze pro úroveň 1B

Benzin (nominální 90 OČVM, E0)

Vlastnost paliva nebo název látky

Jednotka

Norma

Zkušební metoda

Minimum

Maximum

Oktanové číslo výzkumnou metodou, OČVM

 

90,0

92,0

JIS K2280 (1)

Oktanové číslo podle motorové metody (MON)

 

80

82

JIS K2280 (1)

Hustota

g/cm3

0,720

0,734

JIS K2249-1,2,3 (1)

Tlak páry

kPa

56

60

JIS K2258-1,2 (1)

Destilace:

 

 

 

 

10 % teploty destilace

K (°C)

318 (45)

328 (55)

JIS K2254 (1)

50 % teploty destilace

K (°C)

353 (80)

368 (95)

JIS K2254 (1)

70 % teploty destilace

K (°C)

 

393 (120)

JIS K2254 (1)

90 % teploty destilace

K (°C)

413 (140)

433 (160)

JIS K2254 (1)

konečný bod varu

K (°C)

 

468 (195)

JIS K2254 (1)

olefiny

% obj.

15

25

JIS K2536-1,2 (1)

aromatické látky

% obj.

20

45

JIS K2536-1,2,3 (1)

benzen

% obj.

 

1,0

JIS K2536-2,3,4 (1)

Obsah kyslíku

 

nezjišťuje se

JIS K2536-2,4,6 (1)

Pryskyřičné látky

mg/100 ml

 

5

JIS K2261 (1)

Obsah síry

wt ppm

 

10

JIS K2541-1,2,6,7 (1)

Obsah olova

 

nezjišťuje se

JIS K2255 (1)

Ethanol

 

nezjišťuje se

JIS K2536-2,4,6 (1)

Methanol

 

nezjišťuje se

JIS K2536-2,4,5,6 (1)

MTBE

 

nezjišťuje se

JIS K2536-2,4,5,6 (1)

Kerosin

 

nezjišťuje se

JIS K2536-2,4 (1)

3.2   (Vyhrazeno)

3.3   Benzin (nominální 100 OČVM, E0)

Tabulka A3/3

Tato tabulka platí pouze pro úroveň 1B

Benzin (nominální 100 OČVM, E0)

Vlastnost paliva nebo název látky

Jednotka

Norma

Zkušební metoda

Minimum

Maximum

Oktanové číslo výzkumnou metodou, OČVM

 

99,0

101,0

JIS K2280 (2)

Oktanové číslo podle motorové metody (MON)

 

86,0

88,0

JIS K2280 (2)

Hustota

g/cm3

0,740

0,754

JIS K2249-1,2,3 (2)

Tlak páry

kPa

56

60

JIS K2258 (2)

Destilace:

 

 

 

 

10 % teploty destilace

K (°C)

318 (45)

328 (55)

JIS K2254 (2)

50 % teploty destilace

K (°C)

353 (80)

368 (95)

JIS K2254 (2)

70 % teploty destilace

K (°C)

 

393 (120)

JIS K2254 (2)

90 % teploty destilace

K (°C)

413 (140)

433 (160)

JIS K2254 (2)

konečný bod varu

K (°C)

 

468 (195)

JIS K2254 (2)

olefiny

% obj.

15

25

JIS K2536-1,2 (2)

aromatické látky

% obj.

20

45

JIS K2536-1,2,3 (2)

benzen

% obj.

 

1,0

JIS K2536-2,3,4 (2)

Obsah kyslíku

 

nezjišťuje se

JIS K2536-2,4,6 (2)

Pryskyřičné látky

mg/100 ml

 

5

JIS K2261 (2)

Obsah síry

wt ppm

 

10

JIS K2541-1,2,6,7 (2)

Obsah olova

 

nezjišťuje se

JIS K2255 (2)

Ethanol

 

nezjišťuje se

JIS K2536-2,4,6 (2)

Methanol

 

nezjišťuje se

JIS K2536-2,4,5,6 (2)

MTBE

 

nezjišťuje se

JIS K2536-2,4,5,6 (2)

Kerosin

 

nezjišťuje se

JIS K2536-2,4 (2)

3.4   (Vyhrazeno)

3.5   (Vyhrazeno)

3.6   Benzin (nominální 95 OČVM, E10)

Tabulka A3/6

Tato tabulka platí pouze pro úroveň 1A

Benzin (nominální 95 OČVM, E10)

Parametr

Jednotka

Mezní hodnoty (3)

Zkušební metoda (4)

Minimum

Maximum

Oktanové číslo výzkumnou metodou, OČVM (5)

 

95,0

98,0

EN ISO 5164

Oktanové číslo motorovou metodou, OČMM (5)

 

85,0

89,0

EN ISO 5163

Hustota při 15 °C

kg/m3

743,0

756,0

EN ISO 12185

Tlak páry

kPa

56,0

60,0

EN 13016-1

Obsah vody

% obj.

 

0,05

EN 12937

Vzhled při –7 °C

 

průzračný a světlý

 

Destilace:

 

 

 

 

odpar při 70 °C

% obj.

34,0

46,0

EN-ISO 3405

odpar při 100 °C

% obj.

54,0

62,0

EN-ISO 3405

odpar při 150 °C

% obj.

86,0

94,0

EN-ISO 3405

konečný bod varu

°C

170

195

EN-ISO 3405

Zbytek

% obj.

 

2,0

EN-ISO 3405

Analýza uhlovodíků:

 

 

 

 

olefiny

% obj.

6,0

13,0

EN 22854

aromatické látky

% obj.

25,0

32,0

EN 22854

benzen

% obj.

 

1,00

EN 22854

EN 238

nasycené látky

% obj.

má být zaznamenáno

EN 22854

Poměr uhlík/vodík

 

má být zaznamenáno

 

Poměr uhlík/kyslík

 

má být zaznamenáno

 

Doba indukce (6)

minuty

480

 

EN-ISO 7536

Obsah kyslíku (7)

% hmot.

3,3

3,7

EN 22854

Pryskyřičné látky po vymytí rozpouštědla

(obsah pryskyřičných látek)

mg/100 ml

 

4

EN-ISO 6246

Obsah síry (8)

mg/kg

 

10

EN ISO 20846

EN ISO 20884

Koroze mědi

 

 

Třída 1

EN-ISO 2160

Obsah olova

mg/l

 

5

EN 237

Obsah fosforu (9)

mg/l

 

1,3

ASTM D 3231

Ethanol (7)

% obj.

9,0

10,0

EN 22854

3.7   Ethanol (nominální 95 OČVM, E85)

Tabulka A3/7

Tento bod platí pouze pro úroveň 1A

Ethanol (nominální 95 OČVM, E85)

Parametr

Jednotka

Mezní hodnoty (10)

Zkušební metoda (11)

Minimum

Maximum

Oktanové číslo výzkumnou metodou, OČVM

 

95

 

EN ISO 5164

Oktanové číslo motorovou metodou, OČMM

 

85

 

EN ISO 5163

Hustota při 15 °C

kg/m3

má být zaznamenáno

ISO 3675

Tlak páry

kPa

40

60

EN ISO 13016-1 (DVPE)

Obsah síry (12)  (13)

mg/kg

 

10

EN ISO 20846 EN ISO 20884

Oxidační stabilita

minuty

360

 

EN ISO 7536

Obsah pryskyřičných látek (po vymytí rozpouštědla)

mg/100 ml

 

5

EN-ISO 6246

Vzhled: stanoví se při teplotě okolí nebo při teplotě 15 °C podle toho, která hodnota je vyšší.

 

Průzračný a světlý, viditelně bez suspendovaných nebo sražených příměsí

Vizuální kontrola

Ethanol a vyšší alkoholy (14)

% obj.

83

85

EN 1601

EN 13132

EN 14517

Vyšší alkoholy (C3–C8)

% obj.

 

2

 

Methanol

% obj.

 

0,5

 

Benzin (15)

% obj.

Zůstatek

EN 228

Fosfor

mg/l

0,3 (16)

ASTM D 3231

Obsah vody

% obj.

 

0,3

ASTM E 1064

Obsah anorganického chloridu

mg/l

 

1

ISO 6227

pHe

 

6,5

9

ASTM D 6423

Koroze proužku mědi (3h při teplotě 50 °C)

Hodnocení

Třída 1

 

EN ISO 2160

Kyselost (jako kyselina octová CH3COOH)

% hmot.

(mg/l)

 

0,005-40

ASTM D 1613

Poměr uhlík/vodík

 

Záznam

 

Poměr uhlík/kyslík

 

Záznam

 

4.   Technické údaje týkající se plynných paliv pro zkoušení vozidel se zážehovými motory

4.1   LPG (A a B)

Tabulka A3/8

LPG (A a B)

Parametr

Jednotka

Palivo E1

Palivo E2

Palivo J

Palivo K

Zkušební metoda

Složení:

 

 

 

 

 

ISO 7941

Obsah C3

% obj.

30 ±2

85 ±2

 

Zimní období

min. 15,

max. 35

Letní období:

max. 10

KS M ISO 7941

Obsah propanu a propylenu

% mol

 

 

min. 20,

max. 30

 

JIS K2240

Obsah C4

% obj.

Zůstatek

 

Zimní období

min. 60,

Letní období:

min. 85

KS M ISO 7941

Obsah butanu a butylenu

 

 

 

min. 70,

max. 80

 

JIS K2240

Butadien

 

 

 

 

max. 0,5

KS M ISO 7941

< C3, > C4

% obj.

max. 2

max. 2

 

 

 

Olefiny

% obj.

max. 12

max. 15

 

 

 

Zbytek odparu

mg/kg

max. 50

max. 50

 

 

EN 15470

Zbytek odparu (100 ml)

ml

 

 

0,05

ASTM D2158

Voda při 0 °C

 

žádná

 

 

EN 15469

Celkový obsah síry

mg/kg

max. 10

max. 10

 

 

ASTM 6667

 

 

 

 

max. 40

KS M 2150, ASTM D4486,

ASTM D5504

Sirovodík

 

žádný

žádný

 

 

ISO 8819

Koroze proužku mědi

klasifikace

Třída 1

Třída 1

 

 

ISO 6251 (17)

Koroze mědi

40 °C, 1h

 

 

1

KS M ISO 6251

Zápach

 

charakteristický

 

 

 

Oktanové číslo motorovou metodou

 

min. 89

min. 89

 

 

EN 589

Příloha B

Tlak par (40 °C)

MPa

1,27

 

 

KS M ISO 4256

KS M ISO 8973

Hustota při 15 C

kg/m3

500

 

 

620

KS M 2150,

KS M ISO 3993

KS M ISO 8973

4.2   NG/biomethan

4.2.1   „G20“„plyn s vysokou výhřevností“ (nominální 100% methan)

Tabulka A3/9

Tato tabulka platí pouze pro úroveň 1A

„G20“„plyn s vysokou výhřevností“ (nominální 100% methan)

Vlastnosti

Jednotky

Základ

Mezní hodnoty

Zkušební metoda

Minimum

Maximum

Složení:

 

 

 

 

 

Methan

% mol

100

99

100

ISO 6974

Zůstatek (18)

% mol

1

ISO 6974

N2

% mol

 

 

 

ISO 6974

Obsah síry

mg/m3  (19)

10

ISO 6326-5

Wobbeho index (netto)

MJ/m3  (20)

48,2

47,2

49,2

 

4.2.2   (Vyhrazeno)

4.2.3   „G25“„plyn s nízkou výhřevností“ (nominální 86% methan)

Tabulka A3/11

Tato tabulka platí pouze pro úroveň 1A

„G25“„plyn s nízkou výhřevností“ (nominální 86% methan)

Vlastnosti

Jednotky

Základ

Mezní hodnoty

Zkušební metoda

Minimum

Maximum

Složení:

 

 

 

 

 

Methan

% mol

86

84

88

ISO 6974

Zůstatek (21)

% mol

1

ISO 6974

N2

% mol

14

12

16

ISO 6974

Obsah síry

mg/m3  (22)

10

ISO 6326-5

Wobbeho index (netto)

MJ/m3  (23)

39,4

38,2

40,6

 

4.2.4   „J-plyn“ (nominální 85% methan)

Tabulka A3/12

Tato tabulka platí pouze pro úroveň 1B

„J-plyn“ (nominální 85% methan)

Vlastnosti

Jednotky

Mezní hodnoty

Minimum

Maximum

Methan

% mol

85

 

Ethan

% mol

 

10

Propan

% mol

 

6

Butan

% mol

 

4

HC s C3+C4

% mol

 

8

HC s C5 a více

% mol

 

0,1

Jiné plyny (H2+O2+N2+CO+CO2)

% mol

 

1,0

Obsah síry

mg/Nm3

 

10

Wobbeho index

WI

13,260

13,730

Spalné teplo

kcal/Nm3

10,410

11,050

Maximální rychlost spalování

MCP

36,8

37,5

4.2.5   Vodík

Tento bod platí pouze pro úroveň 1A

V případě vozidel se spalovacím motorem používajících jako palivo vodík se použije referenční palivo popsané v tabulce A3/18.

5.   Technické údaje týkající se kapalných paliv pro zkoušení vozidel se vznětovými motory

5.1   J-nafta (nominální 53 cetan, B0)

Tabulka A3/14

Tato tabulka platí pouze pro úroveň 1B

J-nafta (nominální 53 cetan, B0)

Vlastnost paliva nebo název látky

Jednotky

Specifikace

Zkušební metoda

Minimum

Maximum

Cetanový index

 

53

57

JIS K2280 (24)

Hustota

g/cm3

0,824

0,840

JIS K2249 (24)

Destilace:

 

 

 

 

50 % teploty destilace

K (°C)

528 (255)

568 (295)

JIS K2254 (24)

90 % teploty destilace

K (°C)

573 (300)

618 (345)

JIS K2254 (24)

konečný bod varu

K (°C)

 

643 (370)

JIS K2254 (24)

Bod vzplanutí

K (°C)

331 (58)

 

JIS K2265–3 (24)

Kinematická viskozita při 30 °C

mm2/s

3,0

4,5

JIS K2283 (24)

Všechny aromatické řady

% obj.

 

25

Metoda JIS HPLC (24)

Polycyklické aromatické uhlovodíky

% obj.

 

5,0

Metoda JIS HPLC (24)

Obsah síry

wt ppm

 

10

JIS K2541-1,2,6,7 (24)

Methylestery mastných kyselin (FAME)

%

 

0,1

Metoda předepsaná v oznámení japonského postupu měření koncentrace (24)

Triglycerid

%

 

0,01

Metoda předepsaná v oznámení japonského postupu měření koncentrace (24)

5.2   (Vyhrazeno)

5.3   (Vyhrazeno)

5.4   E-nafta (nominální 52 cetan, B7)

Tabulka A3/17

Tato tabulka platí pouze pro úroveň 1A

E-nafta (nominální 52 cetan, B7)

Parametr

Jednotka

Mezní hodnoty (25)

Zkušební metoda

Minimum

Maximum

Cetanový index

 

46,0

 

EN-ISO 4264

Cetanové číslo (26)

 

52,0

56,0

EN-ISO 5165

Hustota při 15 °C

kg/m3

833,0

837,0

EN-ISO 12185

Destilace:

 

 

 

 

bod 50 %

°C

245,0

EN-ISO 3405

bod 95 %

°C

345,0

360,0

EN-ISO 3405

konečný bod varu

°C

370,0

EN-ISO 3405

Bod vzplanutí

°C

55

EN ISO 2719

Bod zákalu

°C

– 10

EN 116

Viskozita při 40 °C

mm2/s

2,30

3,30

EN-ISO 3104

Polycyklické aromatické uhlovodíky

% hmot.

2,0

4,0

EN 12916

Obsah síry

mg/kg

10,0

EN ISO 20846/

EN ISO 20884

Koroze mědi (3 h při 50 °C)

 

Třída 1

EN-ISO 2160

Zbytek uhlíku podle Conradsona (10% destilační zbytek)

% hmot.

0,20

EN-ISO10370

Obsah popela

% hmot.

0,010

EN-ISO 6245

Celkové znečištění

mg/kg

 

24

EN 12662

Obsah vody

mg/kg

200

EN-ISO12937

Číslo kyselosti

mg KOH/g

0,10

EN ISO 6618

Mazivost (průměr plochy opotřebení podle zkoušky HFRR při 60 °C)

μm

400

EN ISO 12156

Oxidační stabilita při 110 °C (27)

h

20,0

 

EN 15751

Methylestery mastných kyselin (FAME) (28)

% obj.

6,0

7,0

EN 14078

6.   Technické údaje týkající se paliv pro zkoušení vozidel s palivovými články

6.1   Stlačený plynný vodík pro vozidla s palivovými články

Tabulka A3/18

Vodík pro vozidla s palivovými články

Vlastnosti

Jednotky

Mezní hodnoty

Zkušební metoda

Minimum

Maximum

Index vodíkového paliva

molární podíl (%)

99,97

 

 (29)

Celkové množství nevodíkových plynů

μmol/mol

 

300

 

Seznamy nevodíkových plynů a specifikace každé kontaminující látky (34)

 

Voda (H2O)

μmol/mol

 

5

 (33)

Celkové množství uhlovodíků (30) s výjimkou methanu (ekvivalent C1)

μmol/mol

 

2

 (33)

Methan (CH4)

μmol/mol

 

100

 (33)

Kyslík (O2)

μmol/mol

 

5

 (33)

Helium (He)

μmol/mol

 

300

 (33)

Celkové množství dusíku (N2) a argonu (Ar) (30)

μmol/mol

 

300

 (33)

Oxid uhličitý (CO2)

μmol/mol

 

2

 (33)

Oxid uhelnatý (CO) (31)

μmol/mol

 

0,2

 (33)

Celkové množství sloučenin síry (32) (na bázi H2S)

μmol/mol

 

0,004

 (33)

Formaldehyd (HCHO)

μmol/mol

 

0,2

 (33)

Kyselina mravenčí (HCOOH)

μmol/mol

 

0,2

 (33)

Amoniak (NH3)

μmol/mol

 

0,1

 (33)

Celkové množství halogenových sloučenin (33)

(Na bázi halogenových iontů)

μmol/mol

 

0,05

 (33)

7.   Technické údaje o palivech pro zkoušku typu 4 týkající se emisí způsobených vypařováním

Pro úroveň 1B:

U vozidla, u něhož výrobce nedoporučuje použití paliva E10, se místo paliv definovaných v tomto bodě použijí paliva definovaná v bodě 3.1 nebo 3.3 této přílohy.

Tabulka A3/19

Referenční palivo pro benzin pro zkoušku typu 4

Parametr

Jednotka

Mezní hodnoty

Zkušební metoda

Minimum

Maximum

Oktanové číslo výzkumnou metodou, OČVM

 

95,0

98,0

EN ISO 5164

JIS K2280

Hustota při 15 °C

kg/m3

743,0

756,0

EN ISO 12185

JIS K2249-1,2,3

Tlak páry

kPa

56,0

60,0

EN 13016-1

JIS K2258-1,2

Destilace:

 

 

 

 

odpar při 70 °C

% obj.

34,0

46,0

EN ISO 3405

odpar při 100 °C

% obj.

54,0

62,0

EN ISO 3405

odpar při 150 °C

% obj.

86,0

94,0

EN ISO 3405

Analýza uhlovodíků:

 

 

 

 

olefiny

% obj.

6,0

13,0

EN 22854

JIS K2536-1,2

aromatické látky

% obj.

25,0

32,0

EN 22854

JIS K2536-1,2,3

benzen

% obj.

1,00

EN 22854

EN 238

JIS K2536-2,3,4

Obsah kyslíku

% hmot.

3,3

3,7

EN 22854

JIS K2536-2,4,6

Obsah síry

mg/kg

10

EN ISO 20846

EN ISO 20884

JIS K2541-1,2,6,7

Obsah olova

mg/l

nezjištěno

EN 237

JIS K2255

Ethanol

% obj.

9,0

10,0

EN 22854

JIS K2536-2,4,6

MTBE

 

nezjištěno

JIS K2536-2,4,5,6 (35)

Methanol

 

nezjištěno

JIS K2536-2,4,5,6 (35)

Kerosin

 

nezjištěno

JIS K2536-2,4 (35)


(1)  Lze použít jinou metodu, která odpovídá vnitrostátní nebo mezinárodní normě

(2)  Lze použít jinou metodu, která odpovídá vnitrostátní nebo mezinárodní normě.

(3)  Hodnoty uvedené ve specifikacích jsou „skutečné hodnoty“. Při stanovování jejich mezních hodnot byla použita ustanovení normy ISO 4259 „Ropné výrobky – Stanovení a použití preciznosti údajů ve vztahu ke zkušebním metodám“ a při určení minimální hodnoty byl vzat v úvahu nejmenší rozdíl 2R nad nulou; při určení maximální a minimální hodnoty je minimální rozdíl 4R (R = reprodukovatelnost).

Bez ohledu na toto opatření, které je nutné z technických důvodů, by však výrobce paliv měl usilovat o nulovou hodnotu v případě, kdy stanovená maximální hodnota činí 2R, a o střední hodnotu v případě, kdy je uvedena maximální a minimální mezní hodnota. Je-li potřeba vyjasnit, zda palivo splňuje požadavky specifikace, použije se norma ISO 4259.

(4)  Budou převzaty rovnocenné metody EN/ISO, jakmile budou vydány pro výše uvedené vlastnosti.

(5)  Pro výpočet konečného výsledku v souladu s normou EN 228:2008 se odečte korekční faktor ve výši 0,2 pro hodnoty OČMM a OČVM.

(6)  Palivo smí obsahovat inhibitory oxidace a deaktivátory kovů běžně používané ke stabilizování toků benzinu v rafineriích, avšak nesmějí se přidávat detergentní/disperzní přísady a rozpouštěcí oleje.

(7)  Jediným oxygenátem, který smí být záměrně přidán do referenčního paliva, je ethanol. Použitý ethanol musí být v souladu s normou EN 15376.

(8)  Skutečný obsah síry v palivu použitém ke zkoušce typu 1 se uvede v protokolu.

(9)  Do tohoto referenčního paliva se nesmí záměrně přidávat žádné složky obsahující fosfor, železo, mangan nebo olovo.

(10)  Hodnoty uvedené ve specifikacích jsou „skutečné hodnoty“. Při stanovování jejich mezních hodnot byla použita ustanovení normy ISO 4259 „Ropné výrobky – Stanovení a použití preciznosti údajů ve vztahu ke zkušebním metodám“ a při určení minimální hodnoty byl vzat v úvahu nejmenší rozdíl 2R nad nulou; při určení maximální a minimální hodnoty je minimální rozdíl 4R (R = reprodukovatelnost). Bez ohledu na toto opatření, které je nutné z technických důvodů, by však výrobce paliv měl usilovat o nulovou hodnotu v případě, kdy stanovená maximální hodnota činí 2R, a o střední hodnotu v případě, kdy je uvedena maximální a minimální mezní hodnota. Je-li potřeba vyjasnit, zda palivo splňuje požadavky specifikace, použije se norma ISO 4259.

(11)  V případech sporů se použijí postupy pro řešení sporů a interpretaci výsledků založené na preciznosti zkušební metody popsané v normě EN ISO 4259.

(12)  V případech vnitrostátních sporů týkajících se obsahu síry se použije (podobně jako je tomu v odkazu na vnitrostátní přílohu normy EN 228) buď norma EN ISO 20846, nebo norma EN ISO 20884.

(13)  Skutečný obsah síry v palivu použitém ke zkoušce typu 1 se zaznamená.

(14)  Obsah bezolovnatého benzinu lze stanovit jako 100 minus součet procentního obsahu vody a alkoholů.

(15)  Do tohoto referenčního paliva se nesmí záměrně přidávat žádné složky obsahující fosfor, železo, mangan nebo olovo.

(16)  Jediným oxygenátem, který smí být záměrně přidán do tohoto referenčního paliva, je ethanol splňující specifikaci normy EN 15376.

(17)  Tato metoda nemusí přesně určit přítomnost korodujících materiálů, jestliže vzorek obsahuje inhibitory koroze nebo jiné chemikálie, které zmenšují korozní účinky vzorku na proužek mědi. Proto je zakázáno přidávat takové složky jen za účelem ovlivnění zkušební metody.

(18)  Inertní plyny (jiné než N2) + C2 + C2+.

(19)  Hodnota se musí stanovit při teplotě 293,15 K (20 °C) a tlaku 101,325 kPa.

(20)  Hodnota se musí stanovit při teplotě 273,15 K (0 °C) a tlaku 101,325 kPa.

(21)  Inertní plyny (jiné než N2) + C2 + C2+.

(22)  Hodnota se musí stanovit při teplotě 293,15 K (20 °C) a tlaku 101,325 kPa.

(23)  Hodnota se musí stanovit při teplotě 273,15 K (0 °C) a tlaku 101,325 kPa.

(24)  Lze použít jinou metodu, která odpovídá vnitrostátní nebo mezinárodní normě.

(25)  Hodnoty uvedené ve specifikacích jsou „skutečné hodnoty“. Při stanovování jejich mezních hodnot byla použita ustanovení normy ISO 4259 „Ropné výrobky – Stanovení a použití preciznosti údajů ve vztahu ke zkušebním metodám“ a při určení minimální hodnoty byl vzat v úvahu nejmenší rozdíl 2R nad nulou; při určení maximální a minimální hodnoty je minimální rozdíl 4R (R = reprodukovatelnost).

Bez ohledu na toto opatření, které je nutné z technických důvodů, by však výrobce paliv měl usilovat o nulovou hodnotu v případě, kdy stanovená maximální hodnota činí 2R, a o střední hodnotu v případě, kdy je uvedena maximální a minimální mezní hodnota. Je-li potřeba vyjasnit, zda palivo splňuje požadavky specifikace, použije se norma ISO 4259.

(26)  Uvedený rozsah cetanového čísla není ve shodě s požadavkem minimálního rozsahu 4R. Avšak v případě rozporu mezi dodavatelem paliva a jeho spotřebitelem lze k vyřešení tohoto rozporu použít ustanovení ISO 4259 za předpokladu, že místo jednotlivého měření se provedou opakovaná měření v dostatečném počtu nutném k dosažení potřebné preciznosti.

(27)  Přestože se oxidační stabilita kontroluje, je pravděpodobné, že skladovatelnost je omezená. Je třeba si vyžádat od dodavatele pokyny o podmínkách skladování a životnosti.

(28)  Obsah methylesterů mastných kyselin (FAME) pro splnění specifikace normy EN 14214.

(29)  Index vodíkového paliva se zjistí odečtením „celkového množství nevodíkových plynů“ uvedeného v této tabulce, je vyjádřen v molárních procentech, ze 100 molárních procent.

(30)  Celkové množství uhlovodíků kromě methanu zahrnuje kyslíkaté organické druhy.

(31)  Součet naměřených CO, HCHO a HCOOH nesmí překročit 0,2 μmol/mol.

(32)  Celkové množství sloučenin síry zahrnuje přinejmenším H2S, COS, CS2 a merkaptany, které se obvykle nacházejí v zemním plynu.

(33)  Zaznamená se zkušební metoda. Upřednostňovány jsou zkušební metody definované v normě ISO21087.

(34)  Netýká se analýzy specifických znečišťujících látek v závislosti na výrobním procesu. Výrobce vozidla sdělí příslušnému orgánu důvody pro vynětí určitých kontaminujících látek.

(35)  Lze použít jinou metodu, která odpovídá vnitrostátní nebo mezinárodní normě.


PŘÍLOHA B4

Jízdní zatížení a nastavení dynamometru

1.   Oblast působnosti

Tato příloha popisuje stanovení jízdního zatížení zkušebního vozidla a přenos tohoto silničního zatížení na vozidlový dynamometr.

2.   Pojmy a definice

2.1   Pro účely tohoto dokumentu mají přednost pojmy a definice uvedené v bodě 3 tohoto předpisu. Nejsou-li definice uvedeny v bodě 3 tohoto předpisu, použijí se definice uvedené v normě ISO 3833:1977 „Road vehicles - Types - Terms and definitions“.

2.2   Body referenční rychlosti začínají na 20 km/h a zvyšují se o 10 km/h, přičemž nejvyšší referenční rychlost odpovídá těmto ustanovením:

a)

nejvyšší bod referenční rychlosti je 130 km/h nebo bod referenční rychlosti, který je nejbližší vyšší hodnotou nad úrovní maximální rychlosti příslušného zkušebního cyklu, je-li tato hodnota nižší než 130 km/h. V případě, že příslušný zkušební cyklus zahrnuje méně než 4 fáze (s rychlostí nízkou, střední, vysokou a mimořádně vysokou), lze na žádost výrobce a se souhlasem příslušného orgánu zvýšit nejvyšší referenční rychlost na bod referenční rychlosti, který je nejbližší vyšší hodnotou nad úrovní maximální rychlosti v další vyšší fázi, avšak nikoli na více než 130 km/h; v takovém případě se stanovení jízdního zatížení a nastavení vozidlového dynamometru provede se stejnými body referenční rychlosti;

b)

jestliže bod referenční rychlosti platný pro cyklus, navýšený o 14 km/h, má stejnou hodnotu jako maximální rychlost vozidla vmax nebo je vyšší, vyloučí se tento bod referenční rychlosti z dojezdové zkoušky a z nastavení vozidlového dynamometru. Nejvyšším bodem referenční rychlosti pro vozidlo bude nejbližší nižší bod referenční rychlosti.

2.3   Není-li stanoveno jinak, vypočítá se energetická náročnost cyklu podle bodu 5 přílohy B7 v rámci cílové křivky rychlosti příslušného jízdního cyklu.

2.4   Hodnoty f0, f1, f2 jsou koeficienty jízdního zatížení v rovnici jízdního zatížení F = f0 + f1 × v + f2 × v2, určené podle této přílohy.

f0

je konstantní koeficient jízdního zatížení a zaokrouhlí se podle bodu 6.1.8 tohoto předpisu na jedno desetinné místo, N;

f1

je koeficient jízdního zatížení prvního řádu a zaokrouhlí se podle bodu 6.1.8 tohoto předpisu na tři desetinná místa, N/(km/h);

f2

je koeficient jízdního zatížení druhého řádu a zaokrouhlí se podle bodu 6.1.8 tohoto předpisu na pět desetinných míst, N/(km/h)2.

Není-li stanoveno jinak, vypočítají se koeficienty jízdního zatížení alespoň pomocí regresní analýzy metodou nejmenších čtverců v rozsahu bodů referenční rychlosti.

2.5   Rotační hmotnost

2.5.1   Stanovení hodnoty mr

Hodnota mr se rovná účinné hmotnosti všech kol a konstrukčních částí vozidla, které se otáčejí společně s koly na silnici, je-li zařazen neutrál, a je vyjádřena v kilogramech (kg). Hodnota mr se měří nebo počítá za použití vhodné techniky dohodnuté s příslušným orgánem. Jinak lze hodnotu mr odhadnout jako 3 procenta součtu hmotnosti v provozním stavu a 25 kg.

2.5.2   Použití rotační hmotnosti na jízdní zatížení

Doby dojezdu se převedou na síly a naopak, a to zohledněním příslušné zkušební hmotnosti navýšené o hodnotu mr. To platí pro měření na silnici, jakož i na vozidlovém dynamometru.

2.5.3   Použití rotační hmotnosti pro nastavení setrvačné hmotnosti

Pokud je vozidlo zkoušeno na dynamometru v režimu pohonu čtyř kol, nastaví se rovnocenná setrvačná hmotnost vozidlového dynamometru na hodnotu příslušné zkušební hmotnosti.

Jinak je třeba nastavit rovnocennou setrvačnou hmotnost vozidlového dynamometru na zkušební hmotnost navýšenou buď o rovnocennou účinnou hmotnost kol, která neovlivňují výsledky měření, nebo na 50 procent hodnoty mr.

2.6   Dodatečná závaží pro nastavení zkušební hmotnosti se použijí tak, aby rozložení hmotnosti daného vozidla bylo přibližně stejné jako u vozidla o hmotnosti v provozním stavu. V případě vozidel kategorie N nebo osobních vozidel odvozených od vozidel kategorie N se dodatečná závaží rozmístí reprezentativním způsobem a musí být odůvodněna, vyžádá-li si to příslušný orgán. Rozložení hmotnosti vozidla se zaznamená a použije se pro veškeré následné zkoušky, jejichž účelem je stanovení jízdního zatížení.

3.   Obecné požadavky

Výrobce odpovídá za přesnost koeficientů jízdního zatížení a zaručí tuto přesnost u každého vozidla ze sériové výroby v rámci rodiny podle jízdního zatížení. Dovolené odchylky při stanovení jízdního zatížení, simulaci a v metodách výpočtu nesmí být použity tak, aby bylo jízdní zatížení vozidel ze sériové výroby podhodnoceno. Na žádost příslušného orgánu se prokáže přesnost koeficientů jízdního zatížení jednotlivého vozidla.

3.1   Celková přesnost měření, preciznost, rozlišení a frekvence

Požadovaná celková přesnost měření:

a)

přesnost rychlosti vozidla: ±0,2 km/h s frekvencí měření alespoň 10 Hz;

b)

čas: min. přesnost: ±10 ms; min. preciznost a rozlišení: 10 ms;

c)

přesnost točivého momentu v kole: ±6 Nm nebo ±0,5 % maximálního měřeného celkového točivého momentu podle toho, která hodnota je vyšší, a to pro celé vozidlo, s frekvencí měření alespoň 10 Hz;

d)

přesnost rychlosti větru: ±0,3 m/s s frekvencí měření alespoň 1 Hz;

e)

přesnost směru větru: ±3° s frekvencí měření alespoň 1 Hz;

f)

přesnost atmosférické teploty: ±1 °C s frekvencí měření alespoň 0,1 Hz;

g)

přesnost atmosférického tlaku: ±0,3 kPa s frekvencí měření alespoň 0,1 Hz;

h)

přesnost hmotnosti vozidla při měření na stejné váze před zkouškou a po ní: ±10 kg (±20 kg pro vozidla > 4,000 kg);

i)

přesnost tlaku v pneumatikách: ±5 kPa;

j)

přesnost otáček kola: ±0,05 s–1 nebo 1 % podle toho, která hodnota je vyšší.

3.2   Kritéria pro aerodynamický tunel

3.2.1   Rychlost větru

Rychlost větru během měření se musí pohybovat v rozmezí ±2 km/h ve středu zkušebního pásma. Možná rychlost větru musí být alespoň 140 km/h.

3.2.2   Teplota vzduchu

Teplota vzduchu během měření se musí pohybovat v rozmezí ±3 °C ve středu zkušebního pásma. Rozložení teploty vzduchu na výstupu trysky se musí pohybovat v rozmezí ±3 °C.

3.2.3   Turbulence

U mřížky s třemi řádky a třemi sloupci s rovnoměrnými rozestupy pokrývajícími celou plochu výstupu trysky nesmí intenzita turbulence Tu přesáhnout 1 %. Viz obrázek A4/1.

Obrázek A4/1

Intenzita turbulence

Image 29

Formula

kde:

Tu

je intenzita turbulence;

u'

je kolísání rychlosti turbulence, m/s;

U

je rychlost volného proudění, m/s.

3.2.4   Pevný poměr blokování

Pevný poměr blokování εsb, vyjádřený jako podíl čelní plochy vozidla a plochy výstupu trysky a vypočtený pomocí následující rovnice, nesmí přesáhnout 0,35.

Formula

kde:

εsb

je poměr blokování vozidla;

Af

je čelní plocha vozidla, m2;

Anozzle

je plocha výstupu trysky, m2.

3.2.5   Otáčející se kola

Aby bylo možné řádně určit aerodynamický vliv kol, otáčejí se kola zkušebního vozidla rychlostí, která odpovídá rychlosti vozidla v rozmezí ±3 km/h rychlosti větru.

3.2.6   Pohyblivý pás

Aby bylo možné simulovat tok tekutin v podvozku zkušebního vozidla, je aerodynamický tunel vybaven pohyblivým pásem, který sahá od přední k zadní části vozidla. Rychlost pohyblivého pásu je v rozmezí ±3 km/h rychlosti větru.

3.2.7   Úhel toku tekutin

V devíti rovnoměrně rozmístěných bodech na ploše trysky nesmí střední kvadratická odchylka úhlu klonění α a úhlu vybočení β (rovina Y, rovina Z) na výstupu trysky přesáhnout 1°.

3.2.8   Tlak vzduchu

V devíti rovnoměrně rozmístěných bodech na ploše trysky se standardní odchylka celkového tlaku na výstupu trysky rovná hodnotě 0,02 nebo je menší.

Formula

kde:

σ

je standardní odchylka poměru tlaků

Formula
;

ΔPt

je kolísání celkového tlaku mezi dvěma body měření, N/m2;

q

je dynamický tlak, N/m2.

Absolutní rozdíl koeficientu tlaku cp v rozmezí 3 metrů před a 3 metrů za středem rovnováhy v prázdném zkušebním pásmu a ve výšce středu výstupu trysky se nesmí odchýlit o více než ±0,02.

Formula

kde:

cp

je koeficient tlaku.

3.2.9   Tloušťka mezní vrstvy

Při x = 0 (hodnota středu rovnováhy) dosahuje rychlost větru alespoň 99 % vstupní rychlosti ve výšce 30 mm nad podlahou aerodynamického tunelu.

δ99(x = 0 m) ≤ 30 mm

kde:

δ99

je vzdálenost kolmo k povrchu vozovky, kde je dosaženo 99 % rychlosti volného proudu (tloušťka mezní vrstvy).

3.2.10   Poměr blokování záchytného systému

Záchytný systém nesmí být nainstalován před vozidlem. Relativní poměr blokování čelní plochy vozidla vlivem záchytného systému εrestr nesmí přesáhnout hodnotu 0,10.

Formula

kde:

εrestr

je relativní poměr blokování záchytného systému;

εrestr

je čelní plocha záchytného systému promítnutá na plochu trysky, m2;

Af

je čelní plocha vozidla, m2.

3.2.11   Přesnost měření rovnováhy ve směru x

Nepřesnost výsledné síly ve směru x nesmí přesáhnout ±5 N. Rozlišení měřené síly musí být v rozmezí ±3 N.

3.2.12   Preciznost měření

Preciznost měřené síly musí být v rozmezí ± 3 N.

4.   Měření jízdního zatížení na silnici

4.1   Požadavky na zkoušku na silnici

4.1.1   Atmosférické podmínky pro zkoušku na silnici

Atmosférické podmínky (větrné podmínky, atmosférická teplota a atmosférický tlak) se měří podle bodu 3.1 této přílohy. Ke kontrole platnosti údajů a korekcím se použijí pouze atmosférické podmínky naměřené během měření doby dojezdu a/nebo měření točivého momentu.

4.1.1.1   Přípustné větrné podmínky při použití stacionární anemometrie a palubní anemometrie

4.1.1.1.1

Přípustné větrné podmínky při použití stacionární anemometrie

Rychlost větru se měří v místě a ve výšce nad úrovní vozovky na zkušební dráze, kde panují nejreprezentativnější větrné podmínky. V případech, kdy není možné provést zkoušky v opačném směru ve stejné části zkušební tratě (např. na zkušebním oválu s povinným směrem jízdy), se rychlost a směr větru změří v protilehlých částech zkušební tratě.

Větrné podmínky během dvojic jízd musí splňovat všechna tato kritéria:

a)

rychlost větru musí být po klouzavou průměrnou dobu 5 sekund menší než 5 m/s;

b)

maximální rychlost větru nesmí překročit 8 m/s po dobu delší než 2 po sobě následující sekundy;

c)

aritmetický průměr složky vektoru rychlosti větru napříč zkušební drahou musí být menší než 2 m/s.

Korekce větru se vypočte způsobem uvedeným v bodě 4.5.3 této přílohy.

4.1.1.1.2

Přípustné větrné podmínky při použití palubní anemometrie

Pro zkoušky s palubním anemometrem se použije zařízení popsané v bodě 4.3.2 této přílohy.

Větrné podmínky během dvojic jízd musí splňovat všechna tato kritéria:

a)

aritmetický průměr rychlosti větru musí být menší než 7 m/s;

b)

maximální rychlost větru nesmí překročit 10 m/s po dobu delší než 2 po sobě následující sekundy;

c)

aritmetický průměr složky vektoru rychlosti větru napříč zkušební drahou musí být menší než 4 m/s.

4.1.1.2   Atmosférická teplota

Atmosférická teplota by měla být v rozpětí od 5 °C do 40 °C včetně.

Podle volby výrobce může být dojezd proveden mezi 1 °C a 5 °C.

Je-li rozdíl mezi nejvyšší a nejnižší měřenou teplotou během dojezdové zkoušky vyšší než 5 °C, korekce teploty se uplatní samostatně pro každou jízdu s aritmetickým průměrem okolní teploty dané jízdy.

V takovém případě se určí hodnoty koeficientů jízdního zatížení f0, f1 a f2 a zkorigují se pro každou dvojici jízd. Konečný soubor hodnot f0, f1 a f2 je aritmetickým průměrem individuálně korigovaných příslušných koeficientů f0, f1 a f2.

4.1.2   Zkušební dráha

Povrch dráhy je plochý, rovný, čistý, suchý a prostý překážek nebo větrných bariér, které by mohly překážet při měření jízdního zatížení, a jeho struktura a složení jsou reprezentativní pro stávající povrchy silnic ve městě a na dálnici, tj. nejde o nezpevněný povrch. Podélný sklon zkušební dráhy nepřesahuje ±1 %. Lokální sklon mezi jakýmikoli body, které jsou od sebe vzdáleny 3 metry, se od tohoto podélného sklonu neodchyluje o více než ±0,5 %. Není-li možné provést zkoušky v opačném směru ve stejné části zkušební tratě (např. na zkušebním oválu s povinným směrem jízdy), musí se součet podélných sklonů na paralelních segmentech zkušební tratě pohybovat v rozmezí od 0 do stoupání 0,1 %. Klopení zkušební dráhy nesmí přesáhnout 1,5 %.

4.2   Příprava

4.2.1   Zkušební vozidlo

Každé zkušební vozidlo musí být ve všech svých konstrukčních částech shodné se sériovou výrobou (např. boční zrcátka musí být ve stejné poloze jako při běžném provozu vozidla, mezery v karoserii nesmějí být utěsněny), nebo je-li vozidlo odlišné od sériově vyráběných vozidel, zaznamená se úplný popis.

4.2.1.1   Požadavky na výběr zkušebního vozidla

4.2.1.1.1

Bez použití metody interpolace

Z rodiny se vybere zkušební vozidlo (vozidlo H) s kombinací vlastností relevantních pro jízdní zatížení (tj. hmotnost, aerodynamický odpor a valivý odpor pneumatik), které způsobují nejvyšší energetickou náročnost cyklu (viz body 6.3.2 a 6.3.3 tohoto předpisu).

Jestliže není znám aerodynamický vliv různých kol v jedné interpolační rodině, vychází se při výběru z nejvyššího očekávaného aerodynamického odporu. Jako vodítko lze použít předpoklad, že nejvyšší aerodynamický odpor lze očekávat u kol, která mají a) největší šířku, b) největší průměr a c) nejotevřenější strukturu (v uvedeném pořadí důležitosti).

Při výběru kol platí navíc požadavek na nejvyšší energetickou náročnost cyklu.

4.2.1.1.2

Použití metody interpolace

Na žádost výrobce lze použít metodu interpolace.

V takovém případě se vyberou dvě zkušební vozidla z rodiny, která splňuje příslušný požadavek na rodinu.

Zkušební vozidlo H je vozidlo, které má vyšší, a pokud možno ze všech vozidel daného výběru nejvyšší energetickou náročnost cyklu, zkušební vozidlo L je to, které má nižší, a pokud možno ze všech vozidel daného výběru nejnižší energetickou náročnost cyklu.

Všechny prvky volitelného vybavení a/nebo tvary karoserie, o nichž je rozhodnuto, že nebudou zohledněny při použití metody interpolace, musí být identické pro obě zkušební vozidla H a L tak, aby tyto prvky volitelného vybavení vytvořily v důsledku svých vlastností, které jsou relevantní pro jízdní zatížení (tj. hmotnost, aerodynamický odpor a valivý odpor pneumatik), nejvyšší kombinaci energetické náročnosti cyklu.

V případě, kdy jednotlivá vozidla mohou být dodána s úplnou sadou kol a pneumatik a navíc úplnou sadou pneumatik pro jízdu na sněhu (označené symbolem s třívrcholovou horou a sněhovou vločkou – 3PMS) s koly nebo bez nich, nepovažují se dodatečná kola/pneumatiky za volitelné vybavení.

4.2.1.1.2.1

Měly by být dodrženy následující požadavky na rozdíly mezi vozidly H a L, pokud jde o vlastnosti relevantní pro jízdní zatížení:

a)

Aby bylo možné použít extrapolační koeficienty jízdního zatížení:

i)

je-li f0_ind nižší než f*0_L nebo vyšší než f0_H podle definice v bodě 3.2.3.2.2.4 přílohy B7 při provádění výpočtu podle bodu 3.2.3.2.2.4 přílohy B7, požadují se tyto minimální rozdíly mezi H a L:

valivý odpor nejméně 1,0 kg/t a hmotnost nejméně 30 kg; v případě valivého odporu mezi 0 a 1,0 se minimální hmotnostní rozdíl nahradí 100 kg namísto 30 kg;

ii)

je-li f2_ind nižší než f*2_L nebo vyšší než f2_H podle definice v bodě 3.2.3.2.2.4 přílohy B7 při provádění výpočtu podle bodu 3.2.3.2.2.4 přílohy B7, požaduje se tento minimální rozdíl mezi H a L:

aerodynamický odpor (CD × Af) nejméně 0,05 m2. Může-li výrobce prokázat, že výsledky po extrapolaci jsou stále přiměřené, lze upustit od minimálních kritérií uvedených v bodech i) až iii) výše.

b)

Pro každou vlastnost relevantní pro jízdní zatížení (tj. hmotnost, aerodynamický odpor a valivý odpor pneumatik) a pro koeficienty jízdního zatížení f0 a f2 musí být hodnota u vozidla H vyšší než hodnota u vozidla L, jinak se pro tuto vlastnost relevantní pro jízdní zatížení použije nejnepříznivější případ. Na žádost výrobce a po schválení příslušným orgánem lze od požadavků uvedených v tomto bodě upustit.

4.2.1.1.2.2

K dosažení dostatečného rozdílu mezi hodnotami konkrétní vlastnosti relevantní pro jízdní zatížení u vozidla H a vozidla L nebo ke splnění kritéria uvedeného v bodě 4.2.1.1.2.1 této přílohy může výrobce uměle zhoršit danou vlastnost u vozidla H, např. použitím větší zkušební hmotnosti.

4.2.1.2   Požadavky na rodiny

4.2.1.2.1

Požadavky na uplatnění interpolační rodiny bez použití metody interpolace

Kritéria definující interpolační rodinu jsou uvedena v bodě 6.3.2 tohoto předpisu.

4.2.1.2.2

Požadavky na uplatnění interpolační rodiny za použití metody interpolace jsou následující:

a)

splnění kritérií interpolační rodiny uvedených v bodě 6.3.2 tohoto předpisu;

b)

splnění požadavků podle bodů 2.3.1 a 2.3.2 přílohy B6;

c)

provedení výpočtů podle bodu 3.2.3.2 přílohy B7.

4.2.1.2.3

Požadavky na uplatnění rodiny podle jízdního zatížení

4.2.1.2.3.1

Na žádost výrobce a v případě, že jsou splněna kritéria bodu 6.3.3 tohoto předpisu, se vypočítají hodnoty jízdního zatížení pro vozidla H a L z interpolační rodiny.

4.2.1.2.3.2

Zkušební vozidla H a L definovaná v bodě 4.2.1.1.2 této přílohy se pro účely rodiny podle jízdního zatížení označují jako HR a LR.

4.2.1.2.3.3

Rozdíl v energetické náročnosti cyklu mezi vozidly HR a LR z rodiny podle jízdního zatížení musí činit alespoň 4 % a nesmí přesahovat 35 % na základě vozidla HR v rámci úplného cyklu WLTC třídy 3.

Pokud rodina podle jízdního zatížení zahrnuje více než jednu převodovku, použije se pro určení jízdního zatížení převodovka s nejvyššími ztrátami výkonu.

4.2.1.2.3.4

Pokud je v souladu s bodem 6.8 této přílohy stanovena hodnota delta jízdního zatížení u varianty vozidla, která způsobuje rozdíl ve tření, vypočítá se nová rodina podle jízdního zatížení, která zahrnuje hodnotu delta jízdního zatížení u vozidla L i vozidla H této nové rodiny podle jízdního zatížení.

f0,N = f0,R + f0,Delta

f1,N = f1,R + f1,Delta

f2,N = f2,R + f2,Delta

kde:

N

odkazuje na koeficienty jízdního zatížení nové rodiny podle jízdního zatížení;

R

odkazuje na koeficienty jízdního zatížení referenční rodiny podle jízdního zatížení; Delta odkazuje na koeficienty hodnoty delta jízdního zatížení stanovené v bodě 6.8.1 této přílohy.

4.2.1.3   Dovolené kombinace požadavků na výběr zkušebního vozidla a požadavků na rodinu

V tabulce A4/1 jsou uvedeny přípustné kombinace požadavků na výběr zkušebního vozidla, popsaných v bodě 4.2.1.1 této přílohy, a požadavků na rodinu, popsaných v bodě 4.2.1.2 této přílohy.

Tabulka A4/1

Přípustné kombinace požadavků na výběr zkušebního vozidla a požadavků na rodinu

Požadavky, které musí být splněny:

1)

Bez použití metody interpolace

2)

Metoda interpolace bez rodiny podle jízdního zatížení

3)

Uplatnění rodiny podle jízdního zatížení

4)

Metoda interpolace za použití jedné nebo více rodin podle jízdního zatížení

Vozidlo podrobené zkoušce jízdního zatížení

Bod 4.2.1.1.1 této přílohy.

Bod 4.2.1.1.2 této přílohy.

Bod 4.2.1.1.2 této přílohy.

nepoužije se

Rodina

Bod 4.2.1.2.1 této přílohy.

Bod 4.2.1.2.2 této přílohy.

Bod 4.2.1.2.3 této přílohy.

Bod 4.2.1.2.2 této přílohy.

Další

žádné

žádné

žádné

Použití sloupce 3): „Uplatnění rodiny podle jízdního zatížení“ a použití bodu 4.2.1.3.1 této přílohy.

4.2.1.3.1

Odvození jízdních zatížení interpolační rodiny z rodiny podle jízdního zatížení.

Jízdní zatížení HR a/nebo LR se určí podle této přílohy.

Jízdní zatížení vozidel H (a L) z interpolační rodiny v rámci rodiny podle jízdního zatížení se vypočítá podle bodů 3.2.3.2.2 až 3.2.3.2.2.4 (včetně) přílohy B7, a to:

a)

tím, že se jako vstupy pro rovnice místo vozidel H a L použijí vozidla HR a LR z rodiny podle jízdního zatížení;

b)

tím, že se jako vstupy pro jednotlivé vozidlo použijí parametry jízdního zatížení (tj. zkušební hmotnost, Δ(CD ×Af) ve srovnání s vozidlem LR, a valivý odpor pneumatik) vozidla H (nebo L) z interpolační rodiny;

c)

opakováním tohoto výpočtu pro každé vozidlo H a L z každé interpolační rodiny v rámci rodiny podle jízdního zatížení.

Interpolace jízdního zatížení se použije pouze na vlastnosti relevantní pro jízdní zatížení, které se u zkušebních vozidel LR a HR různí. Pro jiné vlastnosti relevantní pro jízdní zatížení se použije hodnota vozidla HR.

H a L z interpolační rodiny mohou být odvozeny z různých rodin podle jízdního zatížení. V případě, že rozdíl mezi těmito rodinami podle jízdního zatížení je důsledkem uplatnění metody delta, odkazuje se na bod 4.2.1.2.3.4 této přílohy.

4.2.1.4   Použití rodiny podle matice jízdního zatížení

Vozidlo, jež splňuje kritéria bodu 6.3.4 tohoto předpisu a které je:

a)

reprezentativní pro plánovanou sérii úplných vozidel, na něž se má vztahovat rodina podle matice jízdního zatížení, a to z hlediska odhadované nejhorší hodnoty CD a tvaru karoserie, a

b)

reprezentativní pro plánovanou sérii vozidel, na něž se má vztahovat rodina podle matice jízdního zatížení, a to z hlediska odhadované průměrné hmotnosti volitelného vybavení se použije ke stanovení jízdního zatížení.

V případě, že nelze určit žádný reprezentativní tvar karoserie pro úplné vozidlo, vybaví se zkušební vozidlo čtvercovou skříňkou s oblými rohy s poloměrem nanejvýš 25 mm a šířkou rovnající se maximální šířce vozidel, která spadají do rodiny podle matice jízdního zatížení, a celkovou výškou zkušebního vozidla v hodnotě 3,0 m ± 0,1 m včetně skříňky.

Výrobce a příslušný orgán se dohodnou na tom, který model zkušebního vozidla je reprezentativní.

Hodnoty parametrů zkušební hmotnosti vozidla, valivého odporu pneumatik a čelní plochy vozidla HM i LM se stanoví tak, aby z vozidel v rodině podle matice jízdního zatížení mělo vozidlo HM nejvyšší energetickou náročnost cyklu a vozidlo LM nejnižší energetickou náročnost cyklu. Výrobce a příslušný orgán se dohodnou na parametrech pro vozidla HM a LM.

Jízdní zatížení všech jednotlivých vozidel v rodině podle matice jízdního zatížení včetně vozidel HM a LM se vypočte podle bodu 5.1 této přílohy.

4.2.1.5   Pohyblivé aerodynamické části karoserie

Pohyblivé aerodynamické části karoserie zkušebních vozidel fungují během určování jízdního zatížení tak, jak je plánováno za zkušebních podmínek při zkoušce typu 1 WLTP (zkušební teplota, rychlost vozidla a pásmo zrychlování, zatížení motoru atd.).

Každý systém vozidla, který dynamicky mění aerodynamický odpor vozidla (např. regulace výšky vozidla), se považuje na pohyblivou aerodynamickou část karoserie. Pokud budou v budoucnosti vozidla vybavena pohyblivými aerodynamickými prvky volitelného vybavení, jejichž vliv na aerodynamický odpor zdůvodňuje nutnost dalších požadavků, stanoví se další vhodné požadavky.

4.2.1.6   Vážení

Před určením jízdního zatížení a po něm se zvolené vozidlo zváží společně se zkušebním řidičem a vybavením, aby se určila aritmetická průměrná hmotnost mav. Hmotnost vozidla je vyšší než zkušební hmotnost vozidla H nebo vozidla L na počátku postupu určení jízdního zatížení nebo se této zkušební hmotnosti rovná.

4.2.1.7   Konfigurace zkušebního vozidla

Konfigurace zkušebního vozidla se zaznamená a použije se pro každou následnou zkoušku dojezdu.

4.2.1.8   Stav zkušebního vozidla

4.2.1.8.1

Záběh

Zkušební vozidlo je pro účely následné zkoušky vhodně zajeté a má najeto alespoň 10,000 km, avšak nikoli více než 80,000 km.

Na žádost výrobce lze použít vozidlo, které má najeto minimálně 3,000 km.

4.2.1.8.2

Specifikace výrobce

Vozidlo musí vyhovovat specifikacím výrobce pro plánované vozidlo ze sériové výroby, pokud jde o tlaky v pneumatikách popsané v bodě 4.2.2.3 této přílohy, seřízení kol popsané v bodě 4.2.1.8.3 této přílohy, světlou výšku, výšku vozidla, poháněcí soustavu a maziva v ložiscích kol a seřízení brzd, aby se zabránilo vzniku nereprezentativních parazitních sil.

4.2.1.8.3

Seřízení kol

Sbíhavost a odklon se nastaví na maximální odchylku od podélné osy vozidla v rozsahu definovaném výrobcem. Pokud výrobce předepíše pro sbíhavost a odklon u vozidla určité hodnoty, použijí se tyto hodnoty. Na žádost výrobce lze použít hodnoty s vyššími odchylkami od podélné osy vozidla, než jsou hodnoty předepsané. Předepsané hodnoty jsou referenčními hodnotami pro veškerou údržbu během doby životnosti vozidla.

Ostatní nastavitelné parametry pro seřízení kol (např. záklon kola) se nastaví na hodnoty doporučené výrobcem. Nejsou-li doporučené hodnoty k dispozici, nastaví se hodnoty na aritmetický průměr rozsahu definovaného výrobcem.

Tyto nastavitelné parametry a stanovené hodnoty se zaznamenají.

4.2.1.8.4

Zavřené panely

Při určování jízdního zatížení se zavřou veškeré kryty motorového prostoru, zavazadlového prostoru, všechny ručně ovládané pohyblivé panely a všechna okna.

4.2.1.8.5

Režim dojezdu vozidla

Pokud nemůže určení nastavení dynamometru splnit kritéria popsaná v bodě 8.1.3 nebo 8.2.3 této přílohy kvůli silám, které nelze opakovat, vozidlo se vybaví režimem dojezdu. Režim dojezdu vozidla se schválí a příslušný orgán zaznamená jeho použití.

Je-li vozidlo vybaveno režimem dojezdu vozidla, spustí se tento režim při určování jízdního zatížení i na vozidlovém dynamometru.

4.2.2   Pneumatiky

4.2.2.1   Valivý odpor pneumatik

Valivý odpor pneumatik se měří podle přílohy 6 předpisu OSN č. 117 série změn 02, nebo podle mezinárodně uznávaného ekvivalentu. Koeficienty valivého odporu musí být sladěny s příslušnými regionálními postupy (např. EU 1235/2011) a kategorizovány podle tříd valivého odporu v tabulce A4/2.

Tabulka A4/2

Třídy energetické účinnosti podle koeficientů valivého odporu (RRC) pro pneumatiky tříd C1, C2 a C3 a hodnoty RRC, které se použijí pro tyto třídy energetické účinnosti při interpolaci, kg/t

Třída energetické účinnosti

Rozsah RRC pro pneumatiky třídy C1

Rozsah RRC pro pneumatiky třídy C2

Rozsah RRC pro pneumatiky třídy C3

1

RRC ≤ 6,5

RRC ≤ 5,5

RRC ≤ 4,0

2

6,5 < RRC ≤ 7,7

5,5 < RRC ≤ 6,7

4,0 < RRC ≤ 5,0

3

7,7 < RRC ≤ 9,0

6,7 < RRC ≤ 8,0

5,0 < RRC ≤ 6,0

4

9,0 < RRC ≤ 10,5

8,0 < RRC ≤ 9,2

6,0 < RRC ≤ 7,0

5

10,5 < RRC ≤ 12,0

9,2 < RRC ≤ 10,5

7,0 < RRC ≤ 8,0

6

RRC > 12,0

RRC > 10,5

RRC > 8,0

Třída energetické účinnosti

Hodnota RRC, která se použije pro interpolaci u pneumatik třídy C1

Hodnota RRC, která se použije pro interpolaci u pneumatik třídy C2

Hodnota RRC, která se použije pro interpolaci u pneumatik třídy C3

1

RRC = 5,9 (*1)

RRC = 4,9 (*1)

RRC = 3,5 (*1)

2

RRC = 7,1

RRC = 6,1

RRC = 4,5

3

RRC = 8,4

RRC = 7,4

RRC = 5,5

4

RRC = 9,8

RRC = 8,6

RRC = 6,5

5

RRC = 11,3

RRC = 9,9

RRC = 7,5

6

RRC = 12,9

RRC = 11,2

RRC = 8,5

Pokud se pro valivý odpor použije metoda interpolace, použijí se pro interpolační metodu jako vstupní hodnoty skutečné hodnoty valivého odporu pneumatik namontovaných na zkušební vozidla L a H. Pro jednotlivé vozidlo v rámci interpolační rodiny se použije hodnota RRC pro třídu energetické účinnosti namontovaných pneumatik.

V případě, kdy jednotlivá vozidla mohou být dodána s úplnou sadou kol a pneumatik a navíc úplnou sadou pneumatik pro jízdu na sněhu (označené symbolem s třívrcholovou horou a sněhovou vločkou – 3PMS) s koly nebo bez nich, nepovažují se dodatečná kola/pneumatiky za volitelné vybavení.

4.2.2.2   Stav pneumatik

Pneumatiky použité pro zkoušky:

a)

nejsou starší než 2 roky od data výroby;

b)

nejsou specificky upraveny nebo ošetřeny (např. zahřáty nebo je uměle zvýšeno jejich stáří), s výjimkou obroušení původního tvaru vzorku;

c)

mají před určením jízdního zatížení najeto na silnici alespoň 200 km;

d)

před zkouškou mají konstantní hloubku vzorku v rozmezí od 100 do 80 % původní hloubky vzorku v kterémkoli bodě po celé šířce vzorku pneumatiky.

Po změření hloubky vzorku se jízdní vzdálenost omezí na 500 km. Je-li tato vzdálenost překročena, hloubka vzorku se změří znovu.

4.2.2.3   Tlak v pneumatikách

Přední a zadní pneumatiky se nahustí na spodní hranici rozsahu tlaku v pneumatikách pro příslušnou nápravu pro zvolenou pneumatiku při hmotnosti pro dojezdovou zkoušku, jak stanoví výrobce vozidla.

4.2.2.3.1

Úprava tlaku v pneumatikách

Je-li rozdíl mezi teplotou okolí při zkoušce a teplotou při odstavení vyšší než 5 °C, tlak v pneumatikách se upraví takto:

a)

pneumatiky se odstaví na dobu přesahující 1 hodinu při nahuštění na úroveň 10 % nad cílový tlak;

b)

před zkouškou se tlak v pneumatikách sníží na tlak huštění uvedený v bodě 4.2.2.3 této přílohy, který je upraven o rozdíl mezi teplotou okolí při odstavení a teplotou okolí při zkoušce, a to o 0,8 kPa na každý 1 °C za použití této rovnice:

Δpt = 0.8 × (Tsoak – Tamb)

kde:

Δpt

je úprava tlaku v pneumatice doplněná k tlaku v pneumatice definovanému v bodě 4.2.2.3 této přílohy, kPa,

0,8

je faktor úpravy tlaku, kPa/°C,

Tsoak

je teplota při odstavení pneumatiky, °C,

Tamb

je teplota okolí při zkoušce, °C;

c)

v době mezi úpravou tlaku a zahřátím vozidla musí být pneumatiky chráněny před vnějšími zdroji tepla včetně slunečního záření.

4.2.3   Přístroje

Veškeré přístroje se nainstalují tak, aby se minimalizovaly jejich vlivy na aerodynamické vlastnosti vozidla.

Je-li vliv nainstalovaného přístroje na (CD × Af) podle očekávání vyšší než 0,015 m2, potom se za účelem stanovení hodnoty (CD × Af) vozidlo s přístrojem i bez něj změří v aerodynamickém tunelu, který splňuje kritérium uvedené v bodě 3.2 této přílohy. Příslušný rozdíl se odečte od hodnoty f2. Na žádost výrobce a se souhlasem příslušného orgánu lze určenou hodnotu použít pro podobná vozidla, pokud se očekává, že vliv vybavení bude stejný.

4.2.4   Zahřátí vozidla

4.2.4.1   Na silnici

Zahřívání probíhá pouze za jízdy vozidla.

4.2.4.1.1

Před zahřátím se vozidlo zpomalí s vypnutou spojkou nebo s automatickou převodovkou nastavenou na neutrál, a to mírným brzděním z 80 na 20 km/h za 5 až 10 sekund. Po tomto brzdění není brzdový systém dále používán ani ručně nastavován.

Na žádost výrobce a se souhlasem příslušného orgánu lze brzdy rovněž aktivovat po zahřátí při stejném zpomalení, jaké je popsáno v tomto bodě, a to pouze tehdy, je-li to nezbytné.

4.2.4.1.2

Zahřátí a stabilizace

Všechna vozidla jedou rychlostí, která dosahuje 90 % maximální rychlosti příslušného cyklu WLTC. Vozidlo může jet rychlostí, která dosahuje 90 % maximální rychlosti nejbližší vyšší fáze (viz tabulka A4/3), je-li tato fáze doplněna k příslušnému postupu zahřívání v rámci WLTC, který je definován v bodě 7.3.4 této přílohy. Vozidlo se zahřívá po dobu nejméně 20 minut, než se dosáhne ustálených podmínek.

Tabulka A4/3

Zahřívání a stabilizace během fází (v příslušných případech)

Třída cyklu

Příslušný cyklus WLTC

90 % maximální rychlosti

Nejbližší vyšší fáze

Třída 1

Low1 + Medium1

58 km/h

nepoužije se

Třída 2

Low2 + Medium2 + High2 + Extra High2

111 km/h

nepoužije se

Low2 + Medium2 + High2

77 km/h

Extra High (111 km/h)

Třída 3

Low3 + Medium3 + High3 + Extra High3

118 km/h

nepoužije se

Low3 + Medium3 + High3

88 km/h

Extra High (118 km/h)

4.2.4.1.3

Kritérium pro ustálené podmínky

Viz bod 4.3.1.4.2 této přílohy.

4.3   Měření a výpočet jízdního zatížení pomocí dojezdové metody

Jízdní zatížení se určí buď metodou stacionární anemometrie (bod 4.3.1 této přílohy), nebo palubní anemometrie (bod 4.3.2 této přílohy).

4.3.1   Dojezdová metoda pomocí stacionární anemometrie

4.3.1.1   Výběr referenčních rychlostí pro stanovení křivky jízdního zatížení

Referenční rychlosti pro určení jízdního zatížení se zvolí podle bodu 2.2 této přílohy.

4.3.1.2   Sběr údajů

Během zkoušky se měří uběhlá doba a rychlost vozidla, a to s minimální frekvencí 10 Hz.

4.3.1.3   Postup dojezdové zkoušky vozidla

4.3.1.3.1

Po zahřátí vozidla postupem podle bodu 4.2.4 této přílohy a bezprostředně před každou jízdou dojezdové zkoušky se vozidlo zrychlí na rychlost o 10 až 15 km/h vyšší než nejvyšší referenční rychlost a jede touto rychlostí nanejvýš po dobu jedné minuty. Ihned poté začne jízda setrvačností (fáze dojezdu).

4.3.1.3.2

Při jízdě dojezdové zkoušky je zařazen neutrál. Pokud možno se netočí volantem a nepoužívají se brzdy.

4.3.1.3.3

Zkouška se opakuje, dokud údaje z dojezdové zkoušky nevyhovují požadavkům na statistickou přesnost uvedeným v bodě 4.3.1.4.2 této přílohy.

4.3.1.3.4

Ačkoli se doporučuje, aby se každá jízda dojezdové zkoušky prováděla bez přerušení, tak nelze-li údaje shromáždit při jediné jízdě pro všechny body referenční rychlosti, lze dojezdovou zkoušku provést během jízd setrvačností, při nichž první a poslední referenční rychlost nemusí být nutně nejvyšší a nejnižší referenční rychlostí. V takovém případě platí tyto další požadavky:

a)

při každé jízdě dojezdové zkoušky se nejméně jedna referenční rychlost překrývá s bezprostředně vyšším rychlostním rozsahem dojezdové zkoušky. Tato referenční rychlost se označuje jako bod přerušení;

b)

v žádné z překrývajících se referenčních rychlostí se průměrná síla dojezdu bezprostředně nižší rychlostí nesmí odchýlit od průměrné síly dojezdu bezprostředně vyšší rychlostí o více než ±10 N, nebo ±5 %, podle toho, která hodnota je větší;

c)

údaje o překrývající se referenční rychlosti při dojezdové zkoušce s nižší rychlostí se použijí pouze ke kontrole kritéria b) a vyloučí se z hodnocení statistické přesnosti podle definice v bodě 4.3.1.4.2 této přílohy;

d)

překrývající se rychlost může být nižší než 10 km/h, ale nesmí být nižší než 5 km/h. V takovém případě se kritérium překrytí b) zkontroluje buď extrapolací polynomiálních křivek pro nižší a vyšší rychlostní segment pro překrytí 10 km/h, nebo srovnáním průměrné síly v konkrétním rychlostním rozsahu.

4.3.1.3.5

Doporučuje se, aby se jízdy dojezdové zkoušky prováděly postupně bez zbytečného prodlení mezi jízdami. Dojde-li k prodlevě mezi jízdami (např. při přestávce pro řidiče, kontrole neporušenosti vozidla atd.), vozidlo se znovu zahřeje, jak je popsáno v bodě 4.2.4, a jízda dojezdové zkoušky se znovu zahájí od tohoto bodu.

4.3.1.4   Měření doby dojezdu

4.3.1.4.1

Změří se doba dojezdu odpovídající referenční rychlosti vj, která uplyne od okamžiku, kdy vozidlo jede rychlostí (vj + 5 km/h), do okamžiku, kdy vozidlo jede rychlostí (vj – 5 km/h).

4.3.1.4.2

Tato měření se provádějí v opačných směrech, dokud nejsou získány alespoň tři dvojice měření, které vyhovují statistické přesnosti pj, která je definována v následující rovnici:

Formula

kde:

pj

je statistická přesnost měření provedených při referenční rychlosti vj,

n

je počet dvojic provedených měření,

Δtpj

je harmonický průměr doby dojezdu při referenční rychlosti vj vyjádřený v sekundách, získaný touto rovnicí:

Formula

kde:

Δtji

je harmonický průměr doby dojezdu u i-té dvojice měření při rychlosti vj vyjádřený v sekundách (s), získaný touto rovnicí:

Formula

kde:

Δtjai a Δtjbi

jsou doby dojezdu u i-tého měření při referenční rychlosti vj vyjádřené v sekundách (s), a to v příslušných směrech „a“ a „b“,

σj je standardní odchylka vyjádřená v sekundách (s) a definovaná touto rovnicí:

Formula

je koeficient uvedený v tabulce A4/4.

Tabulka A4/4

Koeficient h jako funkce hodnoty n

n

h

n

h

3

4,3

17

2,1

4

3,2

18

2,1

5

2,8

19

2,1

6

2,6

20

2,1

7

2,5

21

2,1

8

2,4

22

2,1

9

2,3

23

2,1

10

2,3

24

2,1

11

2,2

25

2,1

12

2,2

26

2,1

13

2,2

27

2,1

14

2,2

28

2,1

15

2,2

29

2,0

16

2,1

30

2,0

4.3.1.4.3

Pokud se během měření v jednom směru objeví jakýkoli externí faktor či úkon řidiče, který zjevně ovlivní zkoušku jízdního zatížení, potom se dané měření a odpovídající měření v opačném směru zamítne. Zaznamenají se všechny zamítnuté údaje a důvod jejich zamítnutí, přičemž počet zamítnutých dvojic měření nepřesáhne 1/3 celkového počtu dvojic měření. V případě jízd s přerušením se použijí kritéria zamítnutí pro každý rozsah rychlostí rozdělené jízdy.

Vzhledem k nejistotě ohledně platnosti údajů a z praktických důvodů lze provést více než minimální počet dvojic jízd požadovaný v bodě 4.3.1.4.2 této přílohy, ale celkový počet dvojic jízd nesmí překročit 30 jízd včetně zamítnutých dvojic, jak je popsáno v tomto bodě. V takovém případě se vyhodnocení údajů provede podle popisu v bodě 4.3.1.4.2 této přílohy počínaje první dvojicí jízd a poté se zahrne tolik po sobě následujících dvojic jízd, kolik je zapotřebí k dosažení statistické přesnosti souboru údajů, který neobsahuje více než jednu třetinu zamítnutých dvojic. Zbývající dvojice jízd se neberou v úvahu.

4.3.1.4.4

K výpočtu aritmetického průměru jízdního zatížení se použije následující rovnice, v níž se použije harmonický průměr střídavých dob dojezdu:

Formula

kde:

Δv

je 5 km/h;

Δtj

je harmonický průměr měření střídavých dob dojezdu při rychlosti vj, vyjádřený v sekundách (s), získaný touto rovnicí:

Formula

kde:

Δtja a Δtjb

jsou harmonické průměry dob dojezdu ve směrech a a b v uvedeném pořadí, které odpovídají referenční rychlosti vj vyjádřené v sekundách (s), získané těmito dvěma rovnicemi:

Formula

a:

Formula

kde:

mav

je aritmetický průměr hmotností zkušebního vozidla na začátku a konci postupu stanovení jízdního zatížení, v kg;

mr

je rovnocenná účinná hmotnost rotujících konstrukčních částí podle bodu 2.5.1 této přílohy.

Koeficienty f0, f1 a f2 v rovnici pro jízdní zatížení se vypočítají pomocí regresní analýzy metodou nejmenších čtverců.

V případě, že zkoušené vozidlo je reprezentativní pro rodinu podle matice jízdního zatížení, koeficient f1 se stanoví na nulu a koeficienty f0 a f2 se přepočítají pomocí regresní analýzy metodou nejmenších čtverců.

4.3.1.4.5

Korekce s ohledem na referenční podmínky

Křivka stanovená v bodě 4.3.1.4.4 této přílohy se koriguje s ohledem na referenční podmínky, jak je uvedeno v bodě 4.5 této přílohy.

4.3.2   Dojezdová metoda s využitím palubní anemometrie

Vozidlo se zahřeje a stabilizuje podle bodu 4.2.4 této přílohy.

4.3.2.1   Doplňkové přístroje pro palubní anemometrii

Palubní anemometr a přístroje se kalibrují při provozu na zkušebním vozidle, přičemž kalibrace se provádí během zahřívání pro zkoušku.

4.3.2.1.1

Relativní rychlost větru se měří s minimální frekvencí 1 Hz a s přesností 0,3 m/s. Při kalibraci anemometru se zohlední blokování vozidla.

4.3.2.1.2

Směr větru je ve vztahu ke směru vozidla. Relativní směr větru se měří s rozlišením 1 stupeň a přesností 3 stupně; mrtvé pásmo přístroje nepřesahuje 10 stupňů a je nasměrováno k zadní části vozidla.

4.3.2.1.3

Před dojezdovou zkouškou se anemometr kalibruje s ohledem na rychlost a kompenzaci relativního směru, jak je stanoveno v příloze A normy ISO 10521-1:2006(E).

4.3.2.1.4

Při kalibraci se provede korekce zohledňující zablokování anemometru, jak je popsáno v příloze A normy ISO 10521-1:2006(E), aby se minimalizoval vliv blokování.

4.3.2.2   Výběr rychlostního rozsahu vozidla pro určení křivky jízdního zatížení

Rychlostní rozsah zkušebního vozidla se zvolí podle bodu 2.2 této přílohy.

4.3.2.3   Sběr údajů

Během postupu se s minimální frekvencí 5 Hz měří doba, která uplynula, rychlost vozidla a rychlost vzduchu (rychlost a směr) ve vztahu k vozidlu. Okolní teplota se synchronizuje a její vzorky se snímají s minimální frekvencí 0,1 Hz.

4.3.2.4   Postup dojezdové zkoušky vozidla

Měření se provádějí ve dvojicích jízd v opačných směrech, dokud není získáno nejméně deset po sobě jdoucích jízd (pět dvojic). Pokud jednotlivá jízda nesplňuje požadované zkušební podmínky pro palubní anemometrii, tato dvojice jízd, tj. tato jízda a jí odpovídající jízda v opačném směru, se zamítnou. Všechny platné dvojice se začlení do konečné analýzy s minimálním počtem 5 dvojic jízd dojezdové zkoušky. Kritéria pro statistickou validaci viz bod 4.3.2.6.10 této přílohy.

Anemometr se umístí do patřičné polohy tak, aby se minimalizoval jeho vliv na provozní vlastnosti vozidla.

Anemometr se umístí podle jedné z níže uvedených možností:

a)

pomocí ramene umístěného přibližně 2 metry před předním bodem aerodynamické stagnace vozidla;

b)

na střeše vozidla na jeho středové linii. Je-li to možné, anemometr se umístí ve vzdálenosti do 30 cm od horního okraje čelního skla;

c)

na kryt motorového prostoru vozidla na jeho středové linii, uprostřed mezi čelní stranou vozidla a dolním okrajem čelního skla.

Ve všech případech se anemometr umístí paralelně k povrchu vozovky. V případě, že se použijí polohy podle písmen b) nebo c), se výsledky dojezdové zkoušky analyticky upraví o přídavný aerodynamický odpor vyvolaný anemometrem. Úprava se provede zkouškou vozidla jedoucího setrvačností v aerodynamickém tunelu, s anemometrem připevněným ve stejné poloze jako na trati a také bez připevněného anemometru. Vypočtený rozdíl představuje přírůstkový koeficient aerodynamického odporu CD kombinovaný s čelní plochou, který se použije ke korekci výsledků dojezdové zkoušky.

4.3.2.4.1

Po zahřátí vozidla postupem podle bodu 4.2.4 této přílohy a bezprostředně před každou jízdou dojezdové zkoušky se vozidlo zrychlí na rychlost o 10 až 15 km/h vyšší než nejvyšší referenční rychlost a jede touto rychlostí nanejvýš po dobu jedné minuty. Ihned poté začne jízda setrvačností (fáze dojezdu).

4.3.2.4.2

Při jízdě dojezdové zkoušky je zařazen neutrál. Pokud možno se netočí volantem a nepoužívají se brzdy.

4.3.2.4.3

Ačkoli se doporučuje, aby se každá jízda dojezdové zkoušky prováděla bez přerušení, tak nelze-li údaje shromáždit při jediné jízdě pro všechny body referenční rychlosti, lze dojezdovou zkoušku provést během jízd setrvačností, při nichž první a poslední referenční rychlost nemusí být nutně nejvyšší a nejnižší referenční rychlostí. V případě jízd s přerušením platí tyto další požadavky:

a)

při každé jízdě dojezdové zkoušky se nejméně jedna referenční rychlost překrývá s bezprostředně vyšším rychlostním rozsahem dojezdové zkoušky. Tato referenční rychlost se označuje jako bod přerušení;

b)

v žádné z překrývajících se referenčních rychlostí se průměrná síla dojezdu bezprostředně nižší rychlostí nesmí odchýlit od průměrné síly dojezdu s bezprostředně vyšším rychlostním rozsahem o více než ±10 N, nebo ±5 %, podle toho, která hodnota je větší;

c)

údaje o překrývající se referenční rychlosti při dojezdové zkoušce s nižší rychlostí se použijí pouze ke kontrole kritéria b) a vyloučí se z hodnocení statistické přesnosti podle definice v bodě 4.3.1.4.2 této přílohy;

d)

překrývající se rychlost může být nižší než 10 km/h, ale nesmí být nižší než 5 km/h. V takovém případě se kritérium překrytí b) zkontroluje buď extrapolací polynomiálních křivek pro nižší a vyšší rychlostní segment pro překrytí 10 km/h, nebo srovnáním průměrné síly v konkrétním rychlostním rozsahu.

4.3.2.4.4

Doporučuje se, aby se jízdy dojezdové zkoušky prováděly postupně bez zbytečného prodlení mezi jízdami. Dojde-li k prodlevě mezi jízdami (např. při přestávce pro řidiče, kontrole neporušenosti vozidla atd.), vozidlo se znovu zahřeje, jak je popsáno v bodě 4.2.4, a jízda dojezdové zkoušky se znovu zahájí od tohoto bodu.

4.3.2.5   Určení pohybové rovnice

Značky použité v pohybových rovnicích s použitím palubního anemometru jsou uvedeny v tabulce A4/5.

Tabulka A4/5

Značky použité v pohybových rovnicích s použitím palubního anemometru

Značka

Jednotky

Popis

Af

m2

čelní plocha vozidla

a0 … an

stupně-1

koeficienty aerodynamického odporu jako funkce úhlu relativního směru větru

Am

N

koeficient mechanického odporu

Bm

N/(km/h)

koeficient mechanického odporu

Cm

N/(km/h)2

koeficient mechanického odporu

CD(Y)

 

koeficient aerodynamického odporu v úhlu Y relativního směru větru

D

N

odpor

Daero

N

aerodynamický odpor

Df

N

odpor přední nápravy (včetně hnacího ústrojí)

Dgrav

N

gravitační odpor

Dmech

N

mechanický odpor

Dr

N

odpor zadní nápravy (včetně hnacího ústrojí)

Dtyre

N

valivý odpor pneumatik

(dh/ds)

sinus sklonu tratě ve směru jízdy (+ označuje stoupání)

(dv/dt)

m/s2

zrychlení

g

m/s2

gravitační konstanta

mav

kg

aritmetická průměrná hmotnost zkušebního vozidla před určením jízdního zatížení a po něm

me

kg

účinná hmotnost vozidla včetně rotujících konstrukčních částí

ρ

kg/m3

hustota vzduchu

t

s

čas

T

K

teplota

v

km/h

rychlost vozidla

vr

km/h

relativní rychlost větru

Y

stupně

úhel relativního směru zjevného větru ve vztahu ke směru jízdy vozidla

4.3.2.5.1

Obecný vzorec

Pohybová rovnice má následující obecný vzorec:

Formula

kde:

Dmech = Dtyre + Df + Dr;

Daero =

Formula
;

Dgrav =

Formula

V případě, že má sklon zkušební tratě hodnotu 0,1 procenta po celé délce nebo nižší, lze hodnotu Dgrav stanovit na nulu.

4.3.2.5.2

Modelování mechanického odporu

Mechanický odpor tvořený samostatnými složkami, které představují pneumatiku Dtyre a třecí ztráty na přední a zadní nápravě, Df a Dr, včetně ztrát v převodovce, se modeluje jako polynom třetího stupně, který je funkcí rychlosti vozidla v, jak je uvedeno v této rovnici:

Dmech = Am + Bm v + Cm v2

kde Am, Bm, a Cm jsou určeny v analýze údajů za použití metody nejmenších čtverců. Tyto konstanty odrážejí kombinovaný odpor hnacího ústrojí a pneumatik.

V případě, že zkoušené vozidlo je reprezentativní pro rodinu podle matice jízdního zatížení, koeficient Bm se stanoví na nulu a koeficienty Am a Cm se přepočítají pomocí regresní analýzy metodou nejmenších čtverců.

4.3.2.5.3

Modelování aerodynamického odporu

Koeficient aerodynamického odporu CD(Y) se modeluje jako polynom pátého stupně, který je funkcí úhlu relativního směru větru Y, jak je uvedeno v této rovnici:

CD(Y) = a0 + a1Y + a2Y2 + a3Y3 + a4Y4

a0 až a4 jsou konstantní koeficienty, jejichž hodnoty jsou určeny v analýze údajů.

Aerodynamický odpor se určí kombinací koeficientu odporu s čelní plochou vozidla Af a relativní rychlostí větru vr.

Formula

Formula

4.3.2.5.4

Konečná podoba pohybové rovnice

Substitucí získáme konečnou podobu pohybové rovnice:

Formula

4.3.2.6   Snížení objemu údajů

Vytvoří se rovnice o třech proměnných, která popisuje sílu jízdního zatížení jako funkci rychlosti, F = A + Bv + Cv2, korigovanou s ohledem na standardní okolní teplotu a tlakové podmínky, a za bezvětří. Metoda pro tento analytický proces je popsána v bodech 4.3.2.6.1 až 4.3.2.6.10 (včetně) této přílohy.

4.3.2.6.1

Určení kalibračních koeficientů

Pokud nebyly kalibrační faktory pro korekci blokování vozidla stanoveny již dříve, stanoví se pro relativní rychlost větru a úhel relativního směru větru. Zaznamenají se měření rychlosti vozidla vr, relativní rychlosti větru vr a relativního směru větru v, vr a Y ve fázi zahřívání v rámci zkušebního postupu. Provedou se dvojice jízd v opačných směrech na zkušební trati při konstantní rychlosti 80 km/h a u každé jízdy se určí aritmetické průměrné hodnoty (headi – headi+1)2. Zvolí se kalibrační faktory, které minimalizují celkové chyby u hodnot čelního a bočního větru u všech dvojic jízd, tedy součet hodnot atd., přičemž headi a headi+1 označují rychlost větru a směr větru u dvojic zkušebních jízd v opačném směru během zahřívání/stabilizace vozidla před zkouškou.

4.3.2.6.2

Odvození pozorování po jednotlivých sekundách

Z údajů shromážděných při jízdách dojezdové zkoušky se určí hodnoty pro v,

Formula
Formula
, vr 2, a Y, a to uplatněním kalibračních faktorů získaných podle bodů 4.3.2.1.3 a 4.3.2.1.4 této přílohy. Použije se filtrování údajů, aby byly vzorky upraveny na frekvenci 1 Hz.

4.3.2.6.3

Předběžná analýza

Pomocí lineární regrese metodou nejmenších čtverců se všechny datové body ihned analyzují s cílem určit hodnoty Am, Bm, Cm, a0, a1, a2, a3 a a4 při me,

Formula
,
Formula
, v, vr a ρ

4.3.2.6.4

Extrémní hodnoty

Vypočte se předpokládaná síla me

Formula
a porovná se s pozorovanými datovými body. Označí se datové body s nadměrnými odchylkami, např. ty, které přesahují tři standardní odchylky.

4.3.2.6.5

Filtrování údajů (nepovinné)

Lze uplatnit vhodné techniky filtrování údajů a zbývající datové body se vyrovnají.

4.3.2.6.6

Vyloučení údajů

Označí se datové body shromážděné v případech, kdy se úhly relativního směru větru odchylují o více než ±20 stupňů od směru jízdy vozidla. Rovněž se označí datové body v případech, kdy je relativní rychlost větru nižší než +5 km/h (aby se zabránilo vzniku podmínek, kdy je rychlost zadního větru vyšší než rychlost vozidla). Analýza dat se omezí na rychlosti vozidla v rozsahu rychlostí zvoleném podle bodu 4.3.2.2 této přílohy.

4.3.2.6.7

Konečná analýza údajů

Všechny údaje, které nebyly označeny, se podrobí analýze pomocí lineární regrese metodou nejmenších čtverců. Určí se Am, Bm, Cm, a0, a1, a2, a3 a a4 při me,

Formula
,
Formula
, v, vr a ρ.

4.3.2.6.8

Omezená analýza (nepovinné)

Aby bylo možné lépe oddělit aerodynamický a mechanický odpor vozidla, lze provést omezenou analýzu, jejímž prostřednictvím lze opravit čelní plochu vozidla Af a koeficient odporu CD, pokud již byly stanoveny dříve.

4.3.2.6.9

Korekce s ohledem na referenční podmínky

Pohybové rovnice se korigují s ohledem na referenční podmínky stanovené v bodě 4.5 této přílohy.

4.3.2.6.10

Statistická kritéria pro palubní anemometrii

Vyloučení každé individuální dvojice jízd dojezdové zkoušky musí změnit vypočtené jízdní zatížení pro každou referenční rychlost vj při jízdě dojezdové zkoušky méně, než jak stanoví požadavek konvergence, a to pro všechny hodnoty i a j:

Formula

kde:

ΔF(vj)

je rozdíl mezi vypočteným jízdním zatížením u všech jízd dojezdové zkoušky a vypočteným jízdním zatížením u vyloučené i-té dvojice jízd dojezdové zkoušky, N,

F(vj)

je vypočtené jízdní zatížení u všech jízd dojezdové zkoušky, N,

vj

je referenční rychlost v km/h,

n

je počet dvojic jízd dojezdové zkoušky včetně všech platných dvojic.

Není-li splněn požadavek konvergence a je-li pro konečné určení jízdního zatížení použito alespoň 5 platných dvojic, dvojice se z analýzy vylučují počínaje dvojicí s nejvyšší změnou ve vypočteném jízdním zatížení, dokud není požadavek konvergence splněn.

4.4   Měření a výpočet jízdního odporu pomocí metody měření točivého momentu

Jako alternativu k dojezdové metodě s jízdou setrvačností lze rovněž použít metodu měření točivého momentu, při níž je jízdní odpor stanoven měřením točivého momentu kola na hnaných kolech u bodů referenční rychlosti po dobu nejméně 5 sekund.

4.4.1   Montáž snímačů točivého momentu

Měřiče točivého momentu na kole se umístí mezi náboj kola a ráfek každého hnaného kola a měří točivý moment nutný k udržení konstantní rychlosti vozidla.

Měřič točivého momentu se kalibruje pravidelně alespoň jednou za rok, a to podle vnitrostátních či mezinárodních norem, aby splňoval požadavky na přesnost a preciznost.

4.4.2   Postup a získávání údajů

4.4.2.1   Výběr referenčních rychlostí pro stanovení křivky jízdního odporu

Body referenční rychlosti pro stanovení jízdního odporu se zvolí podle bodu 2.2 této přílohy.

Referenční rychlosti se měří v sestupném pořadí. Na žádost výrobce mohou být mezi měřeními uplatněny fáze stabilizace, přičemž však rychlost stabilizace nesmí být vyšší než nejbližší referenční rychlost.

4.4.2.2   Sběr údajů

Pro každou hodnotu vji se s frekvencí odběru vzorků alespoň 10 Hz změří soubory údajů, které sestávají ze skutečné rychlosti Cji, skutečného točivého momentu vj a času za dobu nejméně 5 sekund. Soubory údajů shromážděné za jeden časový úsek pro referenční rychlost vj se považují za jedno měření.

4.4.2.3   Postup měření pomocí měřiče točivého momentu

Před zkušebním měřením pomocí měřiče točivého momentu se provede zahřátí vozidla podle bodu 4.2.4 této přílohy.

Během zkušebního měření se pokud možno netočí volantem a nepoužívají se brzdy.

Zkouška se opakuje, dokud údaje o jízdním odporu nevyhovují požadavkům na preciznost měření stanoveným v bodě 4.4.3.2 této přílohy.

4.4.2.4   Odchylka rychlosti

Během měření v jediném bodě referenční rychlosti se odchylka rychlosti od aritmetického průměru rychlosti (vji-vjm), vypočtená podle bodu 4.4.3 této přílohy, musí pohybovat v rozmezí hodnot v tabulce A4/6.

Aritmetický průměr rychlosti vjm se v žádném bodě referenční rychlosti nesmí odchýlit od referenční rychlosti vj o více než ±1 km/h nebo o 2 % referenční rychlosti vj podle toho, která hodnota je vyšší.

Tabulka A4/6

Odchylka rychlosti

Doba, s

Odchylka rychlosti, km/h

5 – 10

±0,2

10 – 15

±0,4

15 – 20

±0,6

20 – 25

±0,8

25 – 30

±1,0

≥ 30

±1,2

4.4.2.5   Atmosférická teplota

Zkoušky se provádějí za teplotních podmínek definovaných v bodě 4.1.1.2 této přílohy.

4.4.3   Výpočet aritmetické průměrné rychlosti a aritmetického průměrného točivého momentu

4.4.3.1   Postup výpočtu

U každého měření se vypočítá aritmetická průměrná rychlost vjm v km/h a aritmetický průměrný točivý moment Cjm v Nm, a to na základě souborů údajů shromážděných v souladu s požadavky bodu 4.4.2.2 této přílohy a za použití těchto rovnic:

Formula

a

Formula

kde:

vji

je skutečná rychlost vozidla z i-tého souboru údajů v bodě referenční rychlosti j, km/h,

k

je počet souborů údajů v jediném měření,

Cji

je skutečný točivý moment u i-tého souboru údajů, Nm,

Cjs

je kompenzace za změnu rychlosti, Nm, získaná následující rovnicí:

Cjs = (mst + mr) × αjrj

Formula
nesmí být vyšší než 0,05 a může být opomenuta, pokud hodnota αj není vyšší než ±0.005 m/s2;

mst

je hmotnost zkušebního vozidla na začátku měření, přičemž se měří bezprostředně před zahříváním a ne dříve, kg,

mr

je rovnocenná účinná hmotnost rotujících konstrukčních částí podle bodu 2.5.1 této přílohy, kg,

rj

je dynamický poloměr pneumatiky stanovený při referenčním bodě 80 km/h nebo při nejvyšším bodě referenční rychlosti vozidla, pokud je tato rychlost nižší než 80 km/h, vypočtený pomocí této rovnice:

Formula

kde:

n

jsou otáčky hnaného kola, s-1,

αj

je aritmetické průměrné zrychlení, m/s2, které se vypočítá pomocí této rovnice:

Formula

kde:

ti

je čas, v němž byl zaznamenán i-tý soubor údajů, s.

4.4.3.2   Preciznost měření

Měření se provádějí v opačných směrech, dokud nejsou získány alespoň tři dvojice měření při každé referenční rychlosti vi, u nichž hodnota

Formula
vyhovuje preciznosti ρj podle této rovnice:

Formula

kde:

n

je počet dvojic měření pro Cjm,

Formula

je jízdní odpor při rychlosti vi, Nm, získaný rovnicí:

Formula

kde:

Cjmi

je aritmetický průměrný točivý moment i-té dvojice měření při rychlosti vj, Nm, vyjádřený rovnicí:

Formula

kde:

Cjmai a Cjmbi

jsou aritmetické průměrné točivé momenty i-tého měření při rychlosti vj, stanovené podle bodu 4.4.3.1 této přílohy pro každý směr „a“ i „b“ v uvedeném pořadí, Nm,

s

je standardní odchylka v Nm vypočtená pomocí této rovnice:

Formula

h

je koeficient jako funkce hodnoty n podle tabulky A4/4 v bodě 4.3.1.4.2 této přílohy.

4.4.4   Určení křivky jízdního odporu

Aritmetická průměrná rychlost a aritmetický průměrný točivý moment v každém bodě referenční rychlosti se vypočítají pomocí následujících rovnic:

Vjm = ½ × (vjma + vjmb)

Cjm = ½ × (Cjma +Cjmb)

Na všechny dvojice údajů (Vjm, Cjm) u všech referenčních rychlostí podle bodu 4.4.2.1 této přílohy se aplikuje následující regresní křivka podle metody nejmenších čtverců znázorňující aritmetický průměr jízdního odporu, a to za účelem stanovení koeficientů c0, c1 a c2.

Zaznamenají se koeficienty c0, c1 a c2 a doby dojezdu měřené na vozidlovém dynamometru (viz bod 8.2.4 této přílohy).

V případě, že zkoušené vozidlo je reprezentativní pro rodinu podle matice jízdního zatížení, koeficient c1 se stanoví na nulu a koeficienty c0 a c2 se přepočítají pomocí regresní analýzy metodou nejmenších čtverců.

4.5   Korekce s ohledem na referenční podmínky a měřicí vybavení

4.5.1   Korekční faktor odporu vzduchu

Korekční faktor odporu vzduchu K2 se určí pomocí této rovnice:

Formula

kde:

T

je aritmetický průměr atmosférické teploty u všech jednotlivých jízd v kelvinech (K),

P

je aritmetický průměr atmosférického tlaku, kPa.

4.5.2   Korekční faktor valivého odporu

Korekční faktor valivého odporu K0 ve stupních Celsia-1 (°C-1) může být stanoven na základě empirických údajů a schválen příslušným orgánem pro konkrétní kombinaci vozidla a pneumatik, která se má zkoušet, nebo jej lze vypočítat pomocí této rovnice:

K0 = 8.6 × 10–3°C–1

4.5.3   Korekce větru

4.5.3.1   Korekce větru při použití stacionární anemometrie

Korekce větru se nemusí provádět, pokud je aritmetická průměrná rychlost větru pro každou platnou dvojici jízd 2 m/s nebo nižší. V případě, že se rychlost větru měří na více než jedné části zkušební dráhy, např. když se zkouška provádí na oválné zkušební dráze (viz bod 4.1.1.1.1 této přílohy), zprůměruje se rychlost větru v každém měřicím místě a k určení, zda má být provedena korekce rychlosti větru, nebo od ní lze upustit, se použije vyšší ze dvou průměrných rychlostí větru.

4.5.3.1.1

Korekce odporu větru W1 pro dojezdovou metodu nebo W2 pro metodu s měřením točivého momentu se vypočítá těmito rovnicemi:

Formula

nebo:

Formula

kde:

w1

je korekce odporu větru pro dojezdovou metodu, N,

f2

je koeficient aerodynamické hodnoty podle bodu 4.3.1.4.4 této přílohy,

vw

v případě, že se rychlost větru měří pouze v jednom bodě, je vw aritmetickým průměrem složky vektoru rychlosti větru rovnoběžné se zkušební dráhou během všech platných dvojic jízd, m/s,

vw

v případě, že se rychlost větru měří ve dvou bodech, je vw nižší hodnota obou aritmetických průměrů složek vektoru rychlosti větru rovnoběžných se zkušební dráhou během všech platných dvojic jízd, m/s,

W2

je korekce odporu větru pro metodu s měřením točivého momentu, Nm,

c2

je koeficient aerodynamické hodnoty pro metodu s měřením točivého momentu podle bodu 4.4.4 této přílohy.

4.5.3.2   Korekce větru při použití palubní anemometrie

V případě, že je dojezdová metoda založena na palubní anemometrii, nastaví se hodnoty w1 a w2 v rovnicích v bodě 4.5.3.1.1 této přílohy na nulu, jelikož korekce větru již byla provedena podle bodu 4.3.2 této přílohy.

4.5.4   Korekční faktor zkušební hmotnosti

Korekční faktor K1 pro zkušební hmotnost zkušebního vozidla se určí touto rovnicí:

Formula

kde:

TM

je zkušební hmotnost zkušebního vozidla v kg,

mav

je aritmetický průměr hmotností zkušebního vozidla na začátku a konci postupu stanovení jízdního zatížení, v kg.

4.5.5   Korekce křivky jízdního zatížení

4.5.5.1   Křivka určená v bodě 4.3.1.4.4 této přílohy se koriguje s ohledem na referenční podmínky takto:

Formula

kde:

F*

je jízdní zatížení po korekci, N,

f0

je konstantní koeficient jízdního zatížení, N,

f1

je koeficient jízdního zatížení prvního stupně, N/(km/h),

f2

je koeficient jízdního zatížení druhého stupně, N/(km/h)2,

K0

je korekční faktor valivého odporu definovaný v bodě 4.5.2 této přílohy,

K1

je korekční faktor zkušební hmotnosti definovaný v bodě 4.5.4 této přílohy,

K2

je korekční faktor odporu vzduchu definovaný v bodě 4.5.1 této přílohy,

T

je aritmetický průměr atmosférické teploty během všech platných dvojic jízd, °C,

v

je rychlost vozidla, km/h,

W1

je korekce odporu větru podle definice v bodě 4.5.3 této přílohy, N.

Výsledek výpočtu níže se použije jako koeficient cílového jízdního zatížení At ve výpočtu nastavení zatížení vozidlového dynamometru, které je popsáno v bodě 8.1 této přílohy:

Formula

Výsledek výpočtu níže se použije jako koeficient cílového jízdního zatížení Bt ve výpočtu nastavení zatížení vozidlového dynamometru, které je popsáno v bodě 8.1 této přílohy:

(f1 × (1 + K0 × (T-20))).

Výsledek výpočtu níže se použije jako koeficient cílového jízdního zatížení Ct ve výpočtu nastavení zatížení vozidlového dynamometru, které je popsáno v bodě 8.1 této přílohy:

(K2 × f2).

4.5.5.2   Křivka určená podle bodu 4.4.4 této přílohy se koriguje s ohledem na referenční podmínky a instalované měřicí vybavení následujícím postupem.

4.5.5.2.1

Korekce s ohledem na referenční podmínky

Formula

kde:

C*

je jízdní odpor po korekci, Nm,

C0

je konstanta stanovená podle bodu 4.4.4 této přílohy, Nm,

C1

je koeficient prvního stupně podle bodu 4.4.4 této přílohy, Nm/(km/h),

C2

je koeficient druhého stupně podle bodu 4.4.4 této přílohy, Nm/(km/h)2,

K0

je korekční faktor valivého odporu definovaný v bodě 4.5.2 této přílohy,

K1

je korekční faktor zkušební hmotnosti definovaný v bodě 4.5.4 této přílohy,

K2

je korekční faktor odporu vzduchu definovaný v bodě 4.5.1 této přílohy,

v

je rychlost vozidla v km/h,

T

je aritmetický průměr atmosférické teploty během všech platných dvojic jízd, °C,

W2

je korekce odporu větru podle definice v bodě 4.5.3 této přílohy, N.

4.5.5.2.2

Korekce s ohledem na nainstalované měřiče točivého momentu

Je-li jízdní odpor stanoven metodou s měřením točivého momentu, je třeba provést korekci jízdního odporu s ohledem na vliv aerodynamických vlastností měřiče točivého momentu umístěného na vnější straně vozidla.

Koeficient jízdního odporu c2 se koriguje pomocí této rovnice:

c2corr = K2 × c2 × (1 + (Δ(CD × Af))/(CD’ × Af’))

kde:

Δ(CD × Af) = (CD × Af) – (CD’ × Af’);

CD’ × Af’

je součin koeficientu aerodynamického odporu a čelní plochy vozidla s nainstalovaným měřičem točivého momentu, přičemž měření probíhá v aerodynamickém tunelu, který splňuje kritéria bodu 3.2 této přílohy, m2,

CD × Af

je součin koeficientu aerodynamického odporu a čelní plochy vozidla s nenainstalovaným měřičem točivého momentu, přičemž měření probíhá v aerodynamickém tunelu, který splňuje kritéria bodu 3.2 této přílohy, m2.

4.5.5.2.3

Koeficienty cílového jízdního odporu

Výsledek výpočtu níže se použije jako koeficient cílového jízdního odporu at ve výpočtu nastavení zatížení vozidlového dynamometru, které je popsáno v bodě 8.2 této přílohy:

Formula

Výsledek výpočtu níže se použije jako koeficient cílového jízdního odporu bt ve výpočtu nastavení zatížení vozidlového dynamometru, které je popsáno v bodě 8.2 této přílohy:

(c1 × (1 + K0 × (T-20))).

Výsledek výpočtu níže se použije jako koeficient cílového jízdního odporu ct ve výpočtu nastavení zatížení vozidlového dynamometru, které je popsáno v bodě 8.2 této přílohy:

(c2corr × r).

5.   Metoda výpočtu jízdního zatížení nebo jízdního odporu na základě parametrů vozidla

5.1

Výpočet jízdního zatížení a jízdního odporu na základě reprezentativního vozidla z rodiny podle matice jízdního zatížení

Je-li jízdní zatížení reprezentativního vozidla určeno metodou dojezdu popsanou v bodě 4.3 této přílohy nebo metodou aerodynamického tunelu popsanou v bodě 6 této přílohy, vypočítá se jízdní zatížení jednotlivého vozidla podle bodu 5.1.1 této přílohy.

Je-li jízdní odpor reprezentativního vozidla určen metodou s měřením točivého momentu popsanou v bodě 4.4 této přílohy, vypočítá se jízdní odpor jednotlivého vozidla podle bodu 5.1.2 této přílohy.

5.1.1

Pro výpočet jízdního zatížení vozidla z rodiny podle matice jízdního zatížení se použijí parametry vozidla popsané v bodě 4.2.1.4 této přílohy a koeficienty jízdního zatížení reprezentativního zkušebního vozidla určené podle bodu 4.3 této přílohy.

5.1.1.1

Síla jízdního zatížení u jednotlivého vozidla se vypočítá touto rovnicí:

Fc = f0 + (f1 × v) + (f2 × v2)

kde:

Fc

je vypočtená síla jízdního zatížení jako funkce rychlosti vozidla, N,

f0

je konstantní koeficient jízdního zatížení, N, definovaný touto rovnicí:

f0 = Max((0,05 × f0r + 0,95 × (f0r × TM/TMr + (

Formula
) × 9,81 × TM));

(0,2 × f0r + 0,8 × (f0r × TM/TMr + (

Formula
) × 9,81 × TM)))

f0r

je konstantní koeficient jízdního zatížení reprezentativního vozidla z rodiny podle matice jízdního zatížení, N,

f1

je koeficient jízdního zatížení prvního stupně, N/(km/h), a je stanoven na nulu,

f2

je koeficient jízdního zatížení druhého stupně, N/(km/h)2, definovaný touto rovnicí:

f2 = Max((0,05 × f2r + 0,95 × f2r × Af / Afr); (0,2 × f2r + 0,8 × f2r × Af / Afr))

f2r

je koeficient jízdního zatížení druhého stupně u reprezentativního vozidla z rodiny podle matice jízdního zatížení, N/(km/h)2,

v

je rychlost vozidla, km/h,

TM

je skutečná zkušební hmotnost jednotlivého vozidla z rodiny podle matice jízdního zatížení, kg,

TMr

je zkušební hmotnost reprezentativního vozidla z rodiny podle matice jízdního zatížení, kg,

Af

je čelní plocha jednotlivého vozidla z rodiny podle matice jízdního zatížení, m2,

Afr

je čelní plocha reprezentativního vozidla z rodiny podle matice jízdního zatížení, m2,

RR

je valivý odpor pneumatik jednotlivého vozidla z rodiny podle matice jízdního zatížení, kg/t,

RRr

je valivý odpor pneumatik reprezentativního vozidla z rodiny podle matice jízdního zatížení, kg/t.

U pneumatik jednotlivého vozidla musí být hodnota valivého odporu RR nastavena na hodnotu příslušné třídy energetické účinnosti pneumatik podle tabulky A4/2 přílohy B4.

Pokud pneumatiky na přední a zadní nápravě patří do různých tříd energetické účinnosti, použije se vážený průměr vypočtený pomocí rovnice v bodě 3.2.3.2.2.2 přílohy B7.

Jsou-li zkušební vozidla L a H vybavena stejnými pneumatikami, musí se hodnota RRind pro účely metody interpolace nastavit na RRH.

5.1.2

Pro výpočet jízdního odporu vozidla z rodiny podle matice jízdního zatížení se použijí parametry vozidla popsané v bodě 4.2.1.4 této přílohy a koeficienty jízdního odporu reprezentativního zkušebního vozidla určené podle bodu 4.4 této přílohy.

5.1.2.1

Jízdní odpor u jednotlivého vozidla se vypočítá touto rovnicí:

Cc = c0 + c1 × v + c2 × v2

kde:

Cc

je vypočtený jízdní odpor jako funkce rychlosti vozidla, Nm,

c0

je konstantní koeficient jízdního odporu, v Nm, definovaný touto rovnicí:

c0 = r’/1,02 × Max((0,05 × 1,02 × c0r/r’ + 0,95 × (1,02 × c0r/r’ × TM/TMr + (

Formula
) × 9,81 × TM));

(0,2 × 1,02 × c0r/r’ + 0,8 × (1,02 × c0r/r’ × TM/TMr + (

Formula
) × 9,81 × TM)))

c0r

je konstantní koeficient jízdního odporu reprezentativního vozidla z rodiny podle matice jízdního zatížení, Nm,

c1

je koeficient jízdního odporu prvního stupně, Nm/(km/h), a je stanoven na nulu,

c2

je koeficient jízdního odporu druhého stupně, Nm/(km/h)2, definovaný touto rovnicí:

c2 = r’/1,02 × Max((0,05 × 1,02 × c2r/r’ + 0,95 × 1,02 × c2r/r’ × Af / Afr); (0,2 × 1,02 × c2r/r’ + 0,8 × 1,02 ×c2r/r’ × Af / Afr))

c2r

je koeficient jízdního odporu druhého stupně u reprezentativního vozidla z rodiny podle matice jízdního zatížení, N/(km/h)2,

v

je rychlost vozidla, km/h,

TM

je skutečná zkušební hmotnost jednotlivého vozidla z rodiny podle matice jízdního zatížení, kg,

TMr

je zkušební hmotnost reprezentativního vozidla z rodiny podle matice jízdního zatížení, kg,

Af

je čelní plocha jednotlivého vozidla z rodiny podle matice jízdního zatížení, m2,

Afr

je čelní plocha reprezentativního vozidla z rodiny podle matice jízdního zatížení, m2,

RR

je valivý odpor pneumatik jednotlivého vozidla z rodiny podle matice jízdního zatížení, kg/t,

RRr

je valivý odpor pneumatik reprezentativního vozidla z rodiny podle matice jízdního zatížení, kg/t,

r’

je dynamický poloměr pneumatiky na vozidlovém dynamometru získaný při rychlosti 80 km/h, m,

1,02

je přibližný koeficient pro účely kompenzace ztrát poháněcí soustavy.

5.2

Výpočet standardního jízdního zatížení na základě parametrů vozidla

5.2.1

Jako alternativu k určení jízdního zatížení dojezdovou metodou nebo metodou s měřením točivého momentu lze použít metodu výpočtu standardního jízdního zatížení.

Pro výpočet standardního jízdního zatížení na základě parametrů vozidla se použije několik parametrů, např. zkušební hmotnost a šířka a výška vozidla. Standardní jízdní zatížení Fc se vypočte pro body referenční rychlosti.

5.2.2

Síla standardního jízdní zatížení se vypočte pomocí této rovnice:

Fc = f0 + (f1 × v) + (f2 × v2)

kde:

Fc

je vypočtená síla standardního jízdního zatížení jako funkce rychlosti vozidla, N,

f0

je konstantní koeficient jízdního zatížení, N, definovaný touto rovnicí:

f0 = 0.140 × TM;

f1

je koeficient jízdního zatížení prvního stupně, N/(km/h), a je stanoven na nulu,

f2

je koeficient jízdního zatížení druhého stupně, N/(km/h)2, definovaný touto rovnicí:

f2 = (2.8 × 10–6 × TM) + (0.0170 × width × height);

v

je rychlost vozidla, km/h,

TM

zkušební hmotnost, kg,

width

šířka vozidla definovaná v bodě 6.2 normy ISO 612:1978, m,

height

výška vozidla definovaná v bodě 6.3 normy ISO 612:1978, m,

6.   Metoda aerodynamického tunelu

Metoda aerodynamického tunelu je metoda měření jízdního zatížení použitím kombinace aerodynamického tunelu a vozidlového dynamometru nebo aerodynamického tunelu a pásového dynamometru. Zkušební stavy mohou být samostatná zařízení, nebo mohou být navzájem integrované.

6.1   Metoda měření

6.1.1

Jízdní zatížení se určí:

a)

přičtením sil jízdního zatížení naměřených v aerodynamickém tunelu k silám naměřeným pomocí pásového dynamometru nebo

b)

přičtením sil jízdního zatížení naměřených v aerodynamickém tunelu k silám naměřeným pomocí vozidlového dynamometru.

6.1.2

Aerodynamický odpor se měří v aerodynamickém tunelu.

6.1.3

Valivý odpor a ztráty poháněcí soustavy se měří pomocí pásového nebo vozidlového dynamometru, přičemž se měří současně přední i zadní náprava.

6.2   Schválení zařízení příslušným orgánem

Výsledky získané metodou aerodynamického tunelu se porovnají s výsledky získanými metodou dojezdové zkoušky, aby se prokázala způsobilost zařízení, a zaznamenají se.

6.2.1

Příslušný orgán vybere tři vozidla. Tato vozidla musí pokrývat škálu vozidel (např. velikost, hmotnost), která má být podle plánu měřena pomocí dotčených zařízení.

6.2.2

Provedou se dvě samostatné dojezdové zkoušky s každým ze tří vozidel podle bodu 4.3 této přílohy a podle uvedeného bodu se určí výsledné koeficienty jízdního zatížení f0, f1 a f2 a provede se jejich korekce podle bodu 4.5.5 této přílohy. Výsledky dojezdové zkoušky u zkušebního vozidla jsou aritmetickým průměrem koeficientů jízdního zatížení jeho dvou samostatných dojezdových zkoušek. Je-li nutné provést více než dvě dojezdové zkoušky, aby byla splněna kritéria pro schválení zařízení, všechny platné zkoušky se zprůměrují.

6.2.3

Měření metodou aerodynamického tunelu podle bodů 6.3 až 6.7 této přílohy se provádí na stejných třech vozidlech, která byla vybrána podle bodu 6.2.1 této přílohy, a za stejných podmínek, přičemž se stanoví výsledné koeficienty jízdního zatížení f0, f1 a f2.

Pokud se výrobce rozhodne, že použije některý či některé z alternativních postupů, jež jsou k dispozici v rámci metody aerodynamického tunelu (tj. bod 6.5.2.1 týkající se stabilizace, body 6.5.2.2 a 6.5.2.3 týkající se postupu, včetně bodu 6.5.2.3.3 týkajícího se nastavení dynamometru), použijí se tyto postupy také pro schválení zařízení.

6.2.4

Kritéria pro schválení

Použité zařízení nebo kombinace zařízení se schválí, jsou-li splněna obě následující kritéria:

a)

rozdíl v energii pro cyklus, vyjádřený jako εk, mezi metodou aerodynamického tunelu a dojezdovou metodou, musí být v rozmezí ±0,05 u každého ze všech tří vozidel (k) podle této rovnice:

Formula

kde:

εk

je rozdíl mezi energií pro cyklus v rámci celého cyklu WLTC třídy 3 pro vozidlo k u metody aerodynamického tunelu a dojezdové metody, v procentech,

Ek,WTM

je energie pro cyklus v rámci celého cyklu WLTC třídy 3 pro vozidlo k, počítaná s jízdním zatížením odvozeným metodou aerodynamického tunelu (WTM) a vypočtená podle bodu 5 přílohy B7, J,

Ek,coastdown

je energie pro cyklus v rámci celého cyklu WLTC třídy 3 pro vozidlo k, počítaná s jízdním zatížením odvozeným dojezdovou metodou, vypočtená podle bodu 5 přílohy B7, J, a

b)

aritmetický průměr

Formula

všech tří rozdílů se musí pohybovat v rozpětí 0,02.
Formula

Příslušný orgán zaznamená schválení včetně údajů měření a dotyčných zařízení.

Zařízení lze používat k určování jízdního zatížení nanejvýš po dobu dvou let od schválení.

Každá kombinace válcového vozidlového dynamometru nebo pohyblivého pásu a aerodynamického tunelu se schválí samostatně.

Každá kombinace rychlostí větru (viz bod 6.4.3 této přílohy) použitá pro stanovení hodnot jízdního zatížení musí být ověřena samostatně.

6.3   Příprava vozidla a teplota

Stabilizace a příprava vozidla se provádí podle bodů 4.2.1 a 4.2.2 této přílohy a vztahuje se jak na měření na pásovém dynamometru, tak válcovém vozidlovém dynamometru a v aerodynamickém tunelu.

V případě, že je uplatněn alternativní postup zahřátí popsaný v bodě 6.5.2.1 této přílohy, provede se úprava cílové zkušební hmotnosti, vážení vozidla a měření bez řidiče ve vozidle.

Ve zkušební komoře pro zkoušky na pásovém nebo vozidlovém dynamometru musí být teplota nastavena na 20 °C s přípustnou odchylkou ±3 °C. Na žádost výrobce může být teplota nastavena na 23 °C s přípustnou odchylkou ±3 °C.

6.4   Postup zkoušky v aerodynamickém tunelu

6.4.1

Kritéria pro aerodynamický tunel

Konstrukce aerodynamického tunelu, zkušební metody a korekce musí umožnit dosáhnout hodnoty (CD × Af), která je reprezentativní pro silniční (CD × Af) hodnotu, s opakovatelností ±0,015 m2.

U všech měření (CD × Af) musí být splněna kritéria pro aerodynamický tunel uvedená v bodě 3.2 této přílohy s následujícími úpravami:

a)

pevný poměr blokování popsaný v bodě 3.2.4 této přílohy je nižší než 25 %;

b)

povrch pásu, který je ve styku s pneumatikou, přesahuje délku styčné plochy této pneumatiky alespoň o 20 % a je alespoň stejně široký jako styčná plocha;

c)

standardní odchylka celkového tlaku vzduchu na výstupu trysky popsaná v bodě 3.2.8 této přílohy je nižší než 1 %;

d)

poměr blokování záchytného systému popsaný v bodě 3.2.10 této přílohy je nižší než 3 %;

e)

kromě požadavku definovaného v bodě 3.2.11 této přílohy nesmí preciznost měřené síly při měření vozidel třídy 1 překročit ±2,0 N.

6.4.2

Měření v aerodynamickém tunelu

Vozidlo se nachází ve stavu popsaném v bodě 6.3 této přílohy.

Vozidlo se umístí souběžně k podélné středové linii tunelu, přičemž maximální přípustná odchylka činí ±10 mm.

Vozidlo se umístí v úhlu vybočení 0° s přípustnou odchylkou ±0,1°.

Aerodynamický odpor se měří alespoň po dobu 60 sekund a s minimální frekvencí 5 Hz. Alternativně lze odpor měřit s minimální frekvencí 1 Hz, přičemž musí být odebráno alespoň 300 po sobě následujících vzorků. Výsledkem je aritmetický průměr odporu.

Před zkouškou se ověří, zda při aerodynamické síle měřené při rychlosti větru 0 km/h se výsledek rovná 0 newtonům.

V případě, že vozidlo má pohyblivé aerodynamické části karoserie, uplatní se bod 4.2.1.5 této přílohy. Jsou-li pohyblivé části závislé na rychlosti, změří se v aerodynamickém tunelu každá příslušná poloha a příslušnému orgánu se předloží důkazy o vztahu mezi referenční rychlostí, polohou pohyblivé části a odpovídající hodnotou (CD × Af).

6.4.3

Rychlosti větru při měření v aerodynamickém tunelu

Aerodynamická síla se měří při dvou rychlostech větru za těchto rychlostních podmínek:

a)

Vozidla třídy 1

Nižší rychlost větru vlow pro měření aerodynamické síly musí být vlow < 80 km/h;

vyšší rychlost větru vhigh musí být (vlow + 40 km/h ≤ vhigh 150 km/h).

b)

Vozidla tříd 2 a 3

Nižší rychlost větru vlow pro měření aerodynamické síly musí být 80 km/h ≤ vlow 100 km/h;

vyšší rychlost větru musí být (vlow + 40 km/h ≤ vhigh 150 km/h).

6.5   Použití pásu u metody aerodynamického tunelu

6.5.1

Kritéria pro pás

6.5.1.1

Popis zkušebního stavu s pásem

Kola se otáčejí na pásech, které nemění valivé vlastnosti kol ve srovnání s vlastnostmi na silnici. Měřené síly ve směru x zahrnují třecí síly poháněcí soustavy.

6.5.1.2

Záchytný systém vozidla

Dynamometr se vybaví centrovacím zařízením, které srovná vozidlo, přičemž dovolená odchylka činí ±0,5 stupňů rotace kolem osy z. Záchytný systém udržuje vycentrovanou polohu hnaného kola po celou dobu jízdy dojezdové zkoušky při určování jízdního zatížení v rámci těchto mezních hodnot:

6.5.1.2.1

Boční poloha (osa y)

Vozidlo musí zůstat nasměrováno ve směru y, přičemž je třeba minimalizovat pohyb do stran.

6.5.1.2.2

Přední a zadní poloha (osa x)

Kromě požadavku uvedeného v bodě 6.5.1.2.1 této přílohy se obě nápravy musí nacházet v rozmezí ±10 mm od bočních středových linií pásu.

6.5.1.2.3

Svislá síla

Záchytný systém je navržen tak, aby na hnaná kola nepůsobila žádná svislá síla.

6.5.1.3

Přesnost měřených sil

Změří se pouze reakční síla pro otáčení kol. Do výsledku se nezahrnou žádné vnější síly (např. síla vzduchu z ventilátoru chlazení, záchyty vozidla, aerodynamické reakční síly pásu, ztráty u dynamometru atd.).

Síla ve směru x se měří s přesností ±5 N.

6.5.1.4

Regulace rychlosti pásu

Rychlost pásu se reguluje s přesností ±0,1 km/h.

6.5.1.5

Povrch pásu

Povrch pásu je čistý, suchý a bez cizího materiálu, který by mohl být příčinou prokluzu pneumatik.

6.5.1.6

Chlazení

Na vozidlo musí vát proud vzduchu o proměnlivé rychlosti. Stanovený bod lineární rychlosti vzduchu na výstupu ventilátoru se rovná odpovídající rychlosti dynamometru, která převyšuje rychlosti při měření, jež činí 5 km/h. Lineární rychlost vzduchu na výstupu ventilátoru musí zůstat v rozmezí ±5 km/h nebo ±10 % odpovídající rychlosti při měření podle toho, která hodnota je vyšší.

6.5.2

Měření na pásu

Měření lze provést buď podle bodu 6.5.2.2, nebo bodu 6.5.2.3 této přílohy.

6.5.2.1

Stabilizování

Vozidlo se stabilizuje na dynamometru v souladu s body 4.2.4.1.1 až 4.2.4.1.3 této přílohy.

Nastavení zatížení dynamometru Fd pro stabilizaci je následující:

Fa = ad + (bd × v) + (cd × v2)

kde v případě použití bodu 6.7.2.1:

ad = 0

bd = f1a

cd = f2a;

nebo kde v případě použití bodu 6.7.2.2:

ad = 0

bd = 0

Formula

Ekvivalentní setrvačná hmotnost dynamometru je zkušební hmotnost.

Aerodynamický odpor použitý k nastavení zatížení se určí podle bodu 6.7.2 této přílohy a může být přímo stanoven jako vstup. Jinak se použijí hodnoty ad, bd a cd podle tohoto bodu.

Na žádost výrobce lze jako alternativu k bodu 4.2.4.1.2 této přílohy provést zahřátí jízdou vozidla na pásu.

V takovém případě musí být zahřívací rychlost 110 % maximální rychlosti příslušného cyklu WLTC. Zahřátí se považuje za dokončené, když vozidlo jede po dobu nejméně 1,200 sekund a změna naměřené síly po dobu 200 sekund je menší než 5 N.

6.5.2.2

Měření při ustálených rychlostech

6.5.2.2.1

Zkouška se provádí od nejvyššího bodu referenční rychlosti po nejnižší.

6.5.2.2.2

Bezprostředně po měření v předchozím bodě rychlosti se provede zpomalení ze stávajícího na nejbližší příslušný bod referenční rychlosti, a to plynule při zpomalení přibližně 1 m/s2.

6.5.2.2.3

Referenční rychlost se ustálí minimálně na dobu 4 sekund a maximálně na 10 sekund. Měřicí vybavení musí zajistit, aby signál měřené síly byl po této době ustálen.

6.5.2.2.4

Síla při každé referenční rychlosti se měří alespoň po dobu 6 sekund, přičemž rychlost vozidla je neměnná. Výsledná síla pro tento bod referenční rychlosti FjDyno je aritmetický průměr síly během měření.

6.5.2.2.5

Kroky popsané v bodech 6.5.2.2.2 až 6.5.2.2.4 (včetně) této přílohy se zopakují pro každou referenční rychlost.

6.5.2.3

Měření při zpomalování

6.5.2.3.1

Stabilizace a nastavení dynamometru se provedou podle bodu 6.5.2.1 této přílohy. Před každou jízdou setrvačností se vozidlo musí pohybovat nejvyšší referenční rychlostí nebo v případě, že je použit alternativní postup zahřátí, rychlostí, která dosahuje 110 % nejvyšší referenční rychlosti, a to alespoň po dobu jedné minuty. Následně vozidlo zrychlí přinejmenším na rychlost, která o 10 km/h převyšuje nejvyšší referenční rychlost, a ihned poté začne jízda setrvačností (fáze dojezdu).

6.5.2.3.2

Měření se provádí podle bodů 4.3.1.3.1 až 4.3.1.4.4 (včetně) této přílohy, ale s výjimkou bodu 4.3.1.4.2, kde se hodnoty Δtja a Δtjb nahradí hodnotou Δtj. Měření se zastaví po dvou zpomaleních, jestliže síla při obou jízdách setrvačností v každém bodě referenční rychlosti má hodnotu v rozmezí ±10 N, jinak se provedou alespoň tři jízdy setrvačností při uplatnění kritérií stanovených v bodě 4.3.1.4.2 této přílohy.

6.5.2.3.3

Síla fjDyno při každé referenční rychlosti vj se vypočítá odečtením síly nastavené na dynamometru:

fjDyno = fjDecel – fdj

kde:

fjDecel

je síla určená rovnicí pro výpočet hodnoty Fj podle bodu 4.3.1.4.4 této přílohy v bodě referenční rychlosti j, N,

fdj

je síla určená rovnicí pro výpočet hodnoty Fd podle bodu 6.5.2.1 této přílohy v bodě referenční rychlosti j, N.

Alternativně lze na žádost výrobce hodnotu cd během dojezdu a pro účely výpočtu hodnoty fjDyno stanovit na nulu.

6.5.2.4

Podmínky měření

Vozidlo se nachází ve stavu popsaném v bodě 4.3.1.3.2 této přílohy.

6.5.3

Výsledek měření při zkoušce na pásu

Výsledek pásového dynamometru fjDyno se pro další výpočty v bodě 6.7 této přílohy označuje jako fj.

6.6   Použití vozidlového dynamometru pro metodu aerodynamického tunelu

6.6.1

Kritéria

Kromě popisu v bodech 1 a 2 přílohy B5 se použijí kritéria popsaná v bodech 6.6.1.1 až 6.6.1.6.

6.6.1.1

Popis vozidlového dynamometru

Přední a zadní nápravy se vybaví jedním válcem o průměru nejméně 1,2 metru.

6.6.1.2

Záchytný systém vozidla

Dynamometr se vybaví centrovacím zařízením, které udržuje vozidlo v požadovaném směru. Při stanovování jízdního zatížení udržuje záchytný systém vycentrovanou polohu hnaného kola po celou dobu jízdy setrvačností v rozmezí těchto doporučených mezních hodnot:

6.6.1.2.1

Poloha vozidla

Vozidlo, které má být podrobeno zkoušce, se umístí na válec vozidlového dynamometru, který je definován v bodě 7.3.3 této přílohy.

6.6.1.2.2

Svislá síla

Záchytný systém musí splňovat požadavky bodu 6.5.1.2.3 této přílohy.

6.6.1.3

Přesnost měřených sil

Přesnost měřených sil musí odpovídat bodu 6.5.1.3 této přílohy kromě síly ve směru x, která se měří s přesností popsanou v bodě 2.4.1 přílohy B5.

6.6.1.4

Regulace rychlosti dynamometru

Rychlost válce se reguluje s přesností ±0,2 km/h.

6.6.1.5

Povrch válce

Povrch válce je čistý, suchý a bez cizího materiálu, který by mohl být příčinou prokluzu pneumatik.

6.6.1.6

Chlazení

Chladicí ventilátor je popsán v bodě 6.5.1.6 této přílohy.

6.6.2

Měření na dynamometru

Měření se provádí podle bodu 6.5.2 této přílohy.

6.6.3

Přepočet sil naměřených na vozidlovém dynamometru na úroveň sil na rovinném povrchu

Síly naměřené na vozidlovém dynamometru se zkorigují s ohledem na referenční hodnotu odpovídající podmínkám na silnici (plochý povrch) a výsledek se označí jako fj.

Formula

kde:

c1

je podíl valivého odporu pneumatiky z hodnoty fjDyno;

c2

je korekční faktor specifického poloměru vozidlového dynamometru,

fjDyno

je síla vypočtená v bodě 6.5.2.3.3 pro každou referenční rychlost j, N,

RWheel

je polovina jmenovitého konstrukčního průměru pneumatiky, m,

RDyno

je poloměr válce vozidlového dynamometru, m.

Výrobce a příslušný orgán se dohodnou na tom, které faktory c1 a c2 se použijí, a to na základě důkazů podle korelační zkoušky, které předloží výrobce pro škálu vlastností pneumatik, které mají být zkoušeny na vozidlovém dynamometru.

Alternativně lze použít tuto konzervativní rovnici:

Formula

C2 má hodnotu 0,2, přičemž výjimečně se použije hodnota 2,0, a to tehdy, jestliže je použita metoda hodnoty delta jízdního zatížení (viz bod 6.8 této přílohy) a hodnota delta jízdního zatížení vypočtená podle bodu 6.8.1 této přílohy je záporná.

6.7   Výpočty

6.7.1

Korekce výsledků získaných na pásovém a na vozidlovém dynamometru

Naměřené síly stanovené podle bodů 6.5 a 6.6 této přílohy se korigují s ohledem na referenční podmínky pomocí této rovnice:

Formula

kde:

FDj

je korigovaný odpor naměřený na pásovém nebo vozidlovém dynamometru při referenční rychlosti j, N,

fj

je naměřená síla při referenční rychlosti j, N,

K0

je korekční faktor valivého odporu definovaný v bodě 4.5.2 této přílohy, K-1,

K1

je korekční faktor zkušební hmotnosti definovaný v bodě 4.5.4 této přílohy, N,

T

je aritmetická průměrná teplota ve zkušební komoře během měření, K.

6.7.2

Výpočet aerodynamické síly

Výpočet podle bodu 6.7.2.1 se použije s ohledem na výsledky obou rychlostí větru. Je-li však rozdíl mezi součiny koeficientu odporu a čelní plochy (CD × Af) při měření při rychlostech větru vlow a vhigh menší než 0,015 m2, může být na žádost výrobce proveden výpočet podle bodu 6.7.2.2.

6.7.2.1

Aerodynamická síla při každé rychlosti větru F0wind, Flow, a Fhigh se vypočítá podle této rovnice:

Formula

kde:

(CD × Af)

je součin koeficientu odporu a čelní plochy při měření v aerodynamickém tunelu v určitém bodě referenční rychlosti j, je-li to relevantní, m2,

ρ0

je hustota suchého vzduchu definovaná v bodě 3.2.10 tohoto předpisu, kg/m3,

Fw

je aerodynamická síla vypočtená při rychlosti větru w, N,

vw

je příslušná rychlost vzduchu, km/h,

W

je odkaz na příslušnou rychlost větru „0wind“, „low“ a „high“,

F0wind

je aerodynamická síla při 0 km/h, N,

Flow

je aerodynamická síla při vlow, N,

Fhigh

je aerodynamická síla při vhigh, N.

Koeficienty aerodynamické síly f1a a f2a se vypočtou pomocí regresní analýzy metodou nejmenších čtverců s použitím F0wind, Flow, a Fhigh a této rovnice:

F = f1a × v + f2a × v2

Konečný výsledek aerodynamické síly FAj se vypočte pomocí níže uvedené rovnice pro každý bod referenční rychlosti vj. Je-li vozidlo vybaveno pohyblivými aerodynamickými částmi karoserie, které mohou být ovlivněny rychlostí vozidla, uplatní se v dotčených bodech referenční rychlosti odpovídající aerodynamická síla.

FAj = f1a × vj + f2a × v2 j

6.7.2.2

Aerodynamická síla se vypočte pomocí níže uvedené rovnice, kde se použije konečná hodnota (CD × Af) dané rychlosti větru, která se rovněž použije pro určení volitelného vybavení v rámci interpolační metody. Je-li vozidlo vybaveno pohyblivými aerodynamickými částmi karoserie, které mohou být ovlivněny rychlostí vozidla, uplatní se v dotčených bodech referenční rychlosti odpovídající hodnoty (CD × Af).

Formula

kde:

FAj

je aerodynamická síla vypočtená při referenční rychlosti j, N,

(CD × Af)j

je součin koeficientu odporu a čelní plochy při měření v aerodynamickém tunelu v určitém bodě referenční rychlosti j, je-li to relevantní, m2,

ρ0

je hustota suchého vzduchu definovaná v bodě 3.2.10 tohoto předpisu, kg/m3,

vj

je referenční rychlost j, km/h.

6.7.3

Výpočet hodnot jízdního zatížení

Celkové jízdní zatížení jako součet výsledných hodnot získaných podle bodů 6.7.1 a 6.7.2 této přílohy se vypočítá pomocí této rovnice:

F* j = FDj + FAj

pro všechny příslušné body referenční rychlosti j, N.

Pro všechny vypočtené hodnoty F* j se vypočítají koeficienty f0, f1 a f2 v rovnici pro jízdní zatížení, a to pomocí regresní analýzy metodou nejmenších čtverců, a použijí se jako cílové koeficienty v bodě 8.1.1 této přílohy.

V případě, že vozidlo zkoušené metodou aerodynamického tunelu je reprezentativní pro rodinu podle matice jízdního zatížení, koeficient f1 se stanoví na nulu a koeficienty f0 a f2 se přepočítají pomocí regresní analýzy metodou nejmenších čtverců.

6.8   Metoda hodnoty delta jízdního zatížení

Pro účely zařazení variant při použití metody interpolace, které nejsou začleněny do interpolace jízdního zatížení (tj. aerodynamika, valivý odpor a hmotnost), lze pomocí metody hodnoty delta jízdního zatížení změřit hodnotu delta tření vozidla (např. rozdíl tření mezi brzdovými systémy). Provedou se tyto kroky:

a)

změří se tření referenčního vozidla R;

b)

změří se tření vozidla s použitou variantou (vozidlo N), která způsobuje rozdíl ve tření;

c)

rozdíl se vypočte podle bodu 6.8.1 této přílohy.

Tato měření se provedou na pásovém dynamometru v souladu s bodem 6.5 této přílohy nebo na vozidlovém dynamometru v souladu s bodem 6.6 této přílohy a korekce výsledků (s výjimkou aerodynamické síly) se vypočítá v souladu s bodem 6.7.1 této přílohy.

Použití této metody je povoleno, pouze je-li splněno následující kritérium:

Formula

kde:

FDj,R

je korigovaný odpor vozidla R naměřený na pásovém nebo na vozidlovém dynamometru při referenční rychlosti j vypočtené v souladu s bodem 6.7.1 této přílohy, N,

FDj,N

je korigovaný odpor vozidla N naměřený na pásovém nebo na vozidlovém dynamometru při referenční rychlosti j vypočtené v souladu s bodem 6.7.1 této přílohy, N,

n

je celkový počet rychlostních bodů.

Tuto alternativní metodu stanovení jízdního zatížení lze použít pouze tehdy, pokud vozidla R a N mají shodný aerodynamický odpor a pokud naměřená hodnota delta pokrývá kompletní vliv na spotřebu energie daného vozidla. Tato metoda se nepoužije v případě, že je nějakým způsobem ohrožena celková přesnost absolutního jízdního zatížení vozidla N.

6.8.1

Stanovení hodnoty delta u koeficientů na pásovém nebo vozidlovém dynamometru

Hodnota delta jízdního zatížení se vypočte pomocí této rovnice:

FDj,Delta = FDj,N – FDj,R

kde:

FDj,Delta

je hodnota delta jízdního zatížení při referenční rychlosti j, N,

FDj,N

je korigovaný odpor vozidla N naměřený na pásovém nebo na vozidlovém dynamometru při referenční rychlosti j vypočtené v souladu s bodem 6.7.1 této přílohy, N,

FDj,R

je korigovaný odpor referenčního vozidla naměřený na pásovém nebo na vozidlovém dynamometru při referenční rychlosti j vypočtené podle bodu 6.7.1 této přílohy pro referenční vozidlo R, N.

Pro všechny vypočtené hodnoty FDj,Delta se koeficienty f0,Delta, f1,Delta a f2,Delta v rovnici jízdního zatížení vypočtou pomocí regresní analýzy metodou nejmenších čtverců.

6.8.2

Stanovení celkového jízdního zatížení

Není-li použita metoda interpolace (viz bod 3.2.3.2 přílohy B7), vypočtou se koeficienty jízdního zatížení pro vozidlo N podle těchto rovnic:

f0,N = f0,R – f0,Delta

f1,N = f1,R – f1,Delta

f2,N = f2,R – f2,Delta

kde:

N

odkazuje na koeficienty jízdního zatížení vozidla N,

R

odkazuje na koeficienty jízdního zatížení referenčního vozidla R,

Delta

odkazuje na koeficienty hodnoty delta jízdního zatížení stanovené v bodě 6.8.1 této přílohy.

7.   Převedení jízdního zatížení na vozidlový dynamometr

7.1   Příprava na zkoušku na vozidlovém dynamometru

7.1.0   Výběr provozního režimu dynamometru

Zkouška se provede podle bodu 2.4.2.4 přílohy B6.

7.1.1   Laboratorní podmínky

7.1.1.1

Válec (válce)

Válce vozidlového dynamometru musí být čisté, suché a prosté cizího materiálu, který by mohl být příčinou prokluzu pneumatik. Dynamometr se provozuje ve stejném připojeném či odpojeném stavu jako při následné zkoušce typu 1. Rychlost vozidlového dynamometru se měří na válci, který je připojený k zařízení k pohlcování výkonu.

7.1.1.1.1

Prokluz pneumatik

Na vozidlo nebo do něj lze umístit přídavnou zátěž, aby se zamezilo prokluzu pneumatik. Výrobce provede nastavení zatížení na vozidlovém dynamometru s přídavnou zátěží. Přídavná zátěž musí být použita jak pro nastavení zatížení, tak pro zkoušky emisí a spotřeby paliva. Využití jakékoli přídavné zátěže musí být zaznamenáno.

7.1.1.2

Teplota v místnosti

Laboratorní atmosférická teplota se nastaví na 23 °C a během zkoušky nesmí kolísat o více než ±5 °C, pokud některá následná zkouška nevyžaduje jinak.

7.2   Příprava vozidlového dynamometru

7.2.1   Nastavení setrvačné hmotnosti

Ekvivalentní setrvačná hmotnost vozidlového dynamometru se nastaví podle bodu 2.5.3 této přílohy. Nemůže-li vozidlový dynamometr dodržet nastavení setrvačné hmotnosti přesně, použije se nejbližší vyšší nastavení setrvačné hmotnosti s maximálním navýšením o 10 kg.

7.2.2   Zahřátí vozidlového dynamometru

Dynamometr se zahřeje v souladu s doporučeními výrobce dynamometru nebo případně tak, aby bylo možné stabilizovat třecí ztráty dynamometru.

7.3   Příprava vozidla

7.3.1   Úprava tlaku v pneumatikách

Tlak v pneumatikách při teplotě při odstavení u zkoušky typu 1 se nastaví nejvýše na 50 % nad úrovní dolní mezní hodnoty rozsahu tlaku v pneumatikách pro zvolenou pneumatiku, jak stanoví výrobce vozidla (viz bod 4.2.2.3 této přílohy), a zaznamená se.

7.3.2   Pokud určení nastavení dynamometru nemůže splnit kritéria popsaná v bodě 8.1.3 této přílohy kvůli silám, které nelze opakovat, vozidlo se vybaví režimem dojezdu. Režim dojezdu schválí příslušný orgán a použití tohoto režimu musí být zaznamenáno ve všech příslušných zkušebních protokolech.

Je-li vozidlo vybaveno režimem dojezdu vozidla, spustí se tento režim při určování jízdního zatížení i na vozidlovém dynamometru.

7.3.3   Umístění vozidla na dynamometr

Zkoušené vozidlo se umístí na vozidlový dynamometr tak, aby směřovalo rovně vpřed, a bezpečně se uchytí.

7.3.3.1

V případě použití jednoválcového vozidlového dynamometru musí být vozidlo umístěno a ponecháno po celou dobu postupu podle požadavků v bodech 7.3.3.1.1 až 7.3.3.1.3.

7.3.3.1.1

Vyrovnání z hlediska rotace (kolem osy z)

Vozidlo musí být umístěno souběžně s osou x, aby se minimalizovalo otáčení kolem této osy.

7.3.3.1.2

Boční poloha (osa y)

Vozidlo musí zůstat nasměrováno ve směru y, přičemž je třeba minimalizovat pohyb do stran.

7.3.3.1.3

Přední a zadní poloha (osa x)

U všech otáčejících se kol musí střed styčné plochy pneumatiky na válci být od vrchní hrany válce vzdálen ±25 mm nebo ±2 % průměru válce, podle toho, která hodnota je menší.

7.3.3.1.4

Zkoušené vozidlo se zadrží systémem, který splňuje požadavky bodu 2.3.2 přílohy B5.

Je-li použita metoda měření točivého momentu, tlak v pneumatikách se upraví tak, aby se dynamický poloměr pohyboval v rozpětí 0,5 % dynamického poloměru rj vypočteného pomocí rovnic uvedených v bodě 4.4.3.1 této přílohy v bodě referenční rychlosti 80 km/h. Dynamický poloměr na vozidlovém dynamometru se vypočítá postupem podle bodu 4.4.3.1 této přílohy.

Pokud tato úprava přesahuje rozsah definovaný v bodě 7.3.1 této přílohy, metoda měření točivého momentu se nepoužije.

7.3.4   Zahřátí vozidla

7.3.4.1

Vozidlo se zahřeje pomocí příslušného cyklu WLTC. V případě, že vozidlo bylo zahříváno při 90 % maximální rychlosti nejbližší vyšší fáze během postupu definovaného v bodě 4.2.4.1.2 této přílohy, doplní se tato nejbližší vyšší fáze k příslušnému cyklu WLTC.

Tabulka A4/7

Zahřátí vozidla

Třída vozidla

Příslušný cyklus WLTC

Uplatnění nejbližší vyšší fáze

Cyklus zahřívání

Třída 1

Low1 + Medium1

nepoužije se

Low1 + Medium1

Třída 2

Low2 + Medium2 + High2 + Extra High2

nepoužije se

Low2 + Medium2 + High2 + Extra High2

Low2 + Medium2 + High2

Ano (Extra High2)

Ne

Low2+ Medium2+ High2

Třída 3

Low3 + Medium3 + High3 + Extra High3

Low3 + Medium3 + High3 + Extra High3

Low3 + Medium3 + High3 + Extra High3

Low3 + Medium3 + High3

Ano (Extra High3)

Ne

Low3 + Medium3 + High3

7.3.4.2

Pokud je již vozidlo zahřáté, musí během fáze cyklu WLTC uplatněné podle bodu 7.3.4.1 této přílohy jet nejvyšší rychlostí.

7.3.4.3

Alternativní postup zahřátí

7.3.4.3.1

Na žádost výrobce vozidla a se souhlasem příslušného orgánu lze použít alternativní postup zahřátí vozidla. Schválený alternativní postup zahřátí lze použít u vozidel ve stejné rodině jízdního zatížení, přičemž tento postup musí splňovat požadavky uvedené v bodech 7.3.4.3.2 až 7.3.4.3.5 (včetně) této přílohy.

7.3.4.3.2

Zvolí se alespoň jedno vozidlo, které reprezentuje rodinu jízdního zatížení.

7.3.4.3.3

Energetická náročnost cyklu vypočtená podle bodu 5 přílohy B7 s korigovanými koeficienty jízdního zatížení f0a, f1a a f2a pro alternativní postup zahřátí musí mít přinejmenším stejnou hodnotu jako energetická náročnost cyklu vypočtená s koeficienty cílového jízdního zatížení f0, f1 a f2 pro každou příslušnou fázi.

Korigované koeficienty jízdního zatížení f0a, f1a a f2a se vypočítají pomocí těchto rovnic:

f0a = f0 + Ad_alt – Ad_WLTC

f1a = f1 + Bd_alt – Bd_WLTC

f2a = f2 + Cd_alt – Cd_WLTC

kde:

Ad_alt, Bd_alt a Cd_alt

jsou koeficienty nastavení vozidlového dynamometru po alternativním postupu zahřátí,

Ad_WLTC, Bd_WLTC a Cd_WLTC

jsou koeficienty nastavení vozidlového dynamometru po postupu zahřátí v rámci cyklu WLTC podle bodu 7.3.4.1 této přílohy a platném nastavení zatížení vozidlového dynamometru podle bodu 8 této přílohy.

7.3.4.3.4

Korigované koeficienty jízdního zatížení f0a, f1a a f2a se použijí pouze pro účely bodu 7.3.4.3.3 této přílohy. Pro ostatní účely se jako koeficienty cílového jízdního zatížení použijí koeficienty cílového jízdního zatížení f0, f1 a f2.

7.3.4.3.5

Podrobné údaje týkající se postupu a jeho rovnocennosti se předloží příslušnému orgánu.

8.   Nastavení zatížení vozidlového dynamometru

8.1   Nastavení zatížení vozidlového dynamometru pomocí dojezdové metody

Tato metoda se použije, jestliže byly stanoveny koeficienty jízdního zatížení f0, f1 a f2.

V případě rodiny podle matice jízdního zatížení se tato metoda použije, pokud je jízdní zatížení reprezentativního vozidla určeno dojezdovou metodou popsanou v bodě 4.3 této přílohy. Hodnotami cílového jízdního zatížení jsou hodnoty vypočtené metodou popsanou v bodě 5.1 této přílohy.

8.1.1   Počáteční nastavení zatížení

U vozidlového dynamometru s regulací koeficientů se jednotka dynamometru k pohlcování výkonu upraví pomocí libovolných počátečních koeficientů Ad, Bd a Cd pomocí této rovnice:

Fd = Ad + Bd v + Cd v2

kde:

Fd

je nastavení zatížení vozidlového dynamometru, N,

v

je rychlost válce vozidlového dynamometru, km/h.

Pro počáteční nastavení zatížení se doporučují následující koeficienty:

a)

Ad = 0.5 × At, Bd = 0.2 × Bt, Cd = Ct

pro jednonápravové vozidlové dynamometry, nebo

Ad = 0.1 × At, Bd = 0.2 × Bt, Cd = Ct

pro dvounápravové dynamometry, kde At, Bt a Ct jsou koeficienty cílového jízdního zatížení;

b)

empirické hodnoty, např. hodnoty použité pro nastavení u podobného typu vozidla.

U vozidlového dynamometru s polygonální regulací se odpovídající hodnoty zatížení u každé referenční rychlosti nastaví na jednotce dynamometru k pohlcování výkonu.

8.1.2   Dojezdová zkouška

Dojezdová zkouška na vozidlovém dynamometru se provádí postupem podle bodu 8.1.3.4.1 nebo 8.1.3.4.2 této přílohy, přičemž musí začít nejpozději 120 sekund po dokončení postupu zahřívání. Jednotlivé po sobě následující jízdy dojezdové zkoušky musí být zahajovány okamžitě. Na žádost výrobce a se souhlasem příslušného orgánu lze iterativní metodou prodloužit dobu mezi zahříváním a jízdami dojezdové zkoušky, aby se zaručilo řádné nastavení vozidla pro dojezdovou zkoušku. Výrobce poskytne příslušnému orgánu důkazy prokazující nutnost prodloužení této doby a rovněž důkazy o tom, že nedojde k ovlivnění parametrů nastavení zatížení vozidlového dynamometru (např. teploty chladicího média a/nebo oleje, síly na dynamometru).

8.1.3   Ověřování

8.1.3.1

Hodnota cílového jízdního zatížení se vypočítá pomocí koeficientů cílového jízdního zatížení At, Bt a Ct pro každou referenční rychlost vj:

Formula

kde:

At, Bt a Ct

jsou parametry cílového jízdního zatížení,

Ftj

je cílové jízdní zatížení při referenční rychlosti vj, N,

vj

je j-tá referenční rychlost, km/h.

8.1.3.2

Měřené jízdní zatížení se vypočte pomocí této rovnice:

Formula

kde:

Δv

Δv je 5 km/h;

Fmj

je měřené jízdní zatížení pro referenční rychlost vj, N,

TM

je zkušební hmotnost vozidla, kg,

mr

je rovnocenná účinná hmotnost rotujících konstrukčních částí podle bodu 2.5.1 této přílohy, kg,

Δtj

je doba dojezdu odpovídající rychlosti vj, s.

8.1.3.3

Koeficienty As, Bs a Cs simulovaného jízdního zatížení na vozidlovém dynamometru v rovnici pro výpočet jízdního zatížení se vypočítají pomocí regresní analýzy metodou nejmenších čtverců:

Fs = As + (Bs × v) + (Cs × v2)

Simulované jízdní zatížení pro každou referenční rychlost vj se určí pomocí následující rovnice za použití vypočtených hodnot As, Bs a Cs:

Fsj = As + (Bs × vj) + (Cs × v2 j)

8.1.3.4

Pro nastavení zatížení dynamometru lze použít dvě různé metody. Je-li zrychlení vozidla dosaženo pomocí dynamometru, použijí se metody popsané v bodě 8.1.3.4.1 této přílohy. Pokud se vozidlo zrychlí pomocí vlastního pohonu, použijí se metody uvedené v bodech 8.1.3.4.1 nebo 8.1.3.4.2 této přílohy a minimální zrychlení vynásobené rychlostí musí být 6 m2/s3. Při jízdě s vozidly, která nejsou schopna dosáhnout hodnoty 6 m2/s3, musí být plně sešlápnut pedál akcelerátoru.

8.1.3.4.1

Metoda jízdy s pevně nastavenými hodnotami

8.1.3.4.1.1

Software dynamometru by měl provést celkem čtyři jízdy dojezdové zkoušky. Od první jízdy dojezdové zkoušky se koeficienty nastavení dynamometru pro druhou jízdu vypočítají podle bodu 8.1.4 této přílohy. Po první jízdě dojezdové zkoušky provede software tři další jízdy buď s pevně nastavenými koeficienty nastavení dynamometru, které byly stanoveny po první jízdě, nebo s upravenými koeficienty nastavení dynamometru podle bodu 8.1.4 této přílohy.

8.1.3.4.1.2

Konečné koeficienty nastavení dynamometru A, B a C se vypočítají pomocí těchto rovnic:

Formula

Formula

Formula

kde:

At, Bt a Ct

jsou parametry cílového jízdního zatížení,

Asn, Bsn a Csn

jsou koeficienty simulovaného jízdního zatížení u n-té jízdy,

Adn, Bdn a Cdn

jsou koeficienty nastavení dynamometru u n-té jízdy,

n

n je indexové číslo jízd dojezdové zkoušky včetně první stabilizační jízdy.

8.1.3.4.2

Iterativní metoda

Vypočtené síly ve stanovených rozmezích rychlosti se po regresi metodou nejmenších čtverců u sil pro dvě po sobě jdoucí jízdy dojezdové zkoušky ve srovnání s cílovými hodnotami buď pohybují v rozmezí ±10 N, nebo se po úpravě nastavení zatížení dynamometru podle bodu 8.1.4 této přílohy provedou další jízdy dojezdové zkoušky, dokud nejsou dodrženy meze přípustné odchylky.

8.1.4   Úprava

Nastavení zatížení vozidlového dynamometru se upraví podle těchto rovnic:

F* dj = Fdj – Fj = Fdj – Fsj + Ftj

= (Ad + Bdvj + Cdvj 2) – (As + Bsvj + Csvj 2) + (At + Btvj + Ctv2 j)

= (Ad + At – As) + (Bd + Bt – Bs)vj + (Cd + Ct – Cs)vj 2

proto:

A* d = Ad + At – As

B* d = Bd + Bt – Bs

C* d = Cd + Ct – Cs

kde:

Fdj

je počáteční nastavení zatížení vozidlového dynamometru, N,

F* dj

je upravené nastavení zatížení vozidlového dynamometru, N,

Fj

je úprava jízdního zatížení rovnající se (Fsj – Ftj), N,

Fsj

je simulované jízdní zatížení při referenční rychlosti vj, N,

Ftj

je cílové jízdní zatížení při referenční rychlosti vj, N,

A* d, B* d a C* d jsou nové koeficienty nastavení vozidlového dynamometru.

8.1.5   At, Bt a Ct se dosadí jako konečné hodnoty pro f0, f1 a f2 a použijí se pro tyto účely:

a)

stanovení snížení rychlosti, bod 8 přílohy B1;

b)

stanovení bodů řazení rychlostních stupňů, příloha B2;

c)

interpolace CO2 a spotřeby paliva, bod 3.2.3 přílohy B7;

d)

výpočet výsledků u elektrických vozidel a hybridních elektrických vozidel, bod 4 přílohy B8.

8.2   Nastavení zatížení vozidlového dynamometru pomocí metody měření točivého momentu

Tato metoda se použije, je-li jízdní odpor určen pomocí metody měření točivého momentu popsané v bodě 4.4 této přílohy.

V případě rodiny podle matice jízdního zatížení se tato metoda použije, pokud je jízdní odpor reprezentativního vozidla určen metodou měření točivého momentu popsanou v bodě 4.4 této přílohy. Výsledné hodnoty jízdního odporu jsou hodnoty vypočtené za použití metody uvedené v bodě 5.1 této přílohy.

8.2.1   Počáteční nastavení zatížení

U vozidlového dynamometru s regulací koeficientů se jednotka dynamometru k pohlcování výkonu upraví pomocí libovolných počátečních koeficientů Ad, Bd a Cd pomocí této rovnice:

Fd = Ad + Bdv + Cdv2

kde:

Fd

je nastavení zatížení vozidlového dynamometru, N,

v

je rychlost válce vozidlového dynamometru, km/h.

Pro počáteční nastavení zatížení se doporučují následující koeficienty:

a)

Formula

pro jednonápravové vozidlové dynamometry, nebo

Formula

pro dvounápravové vozidlové dynamometry, kde:

at, abt a ct jsou cílové koeficienty jízdního odporu a

r' je dynamický poloměr pneumatiky na vozidlovém dynamometru získaný při rychlosti 80 km/h, m, nebo

b)

empirické hodnoty, např. hodnoty použité pro nastavení u podobného typu vozidla.

U vozidlového dynamometru s polygonální regulací se nastaví odpovídající hodnoty zatížení u každé referenční rychlosti pro jednotku dynamometru k pohlcování výkonu.

8.2.2   Měření točivého momentu v kole

Zkouška pomocí měření točivého momentu na vozidlovém dynamometru se provádí postupem definovaným v bodě 4.4.2 této přílohy. Měřič točivého momentu musí být totožný s měřičem použitým při předchozí zkoušce na silnici.

8.2.3   Ověřování

8.2.3.1

Křivka cílového jízdního odporu (točivý moment) se určí pomocí rovnice uvedené v bodě 4.5.5.2.1 této přílohy a lze ji zapsat takto:

Formula

8.2.3.2

Křivka simulovaného jízdního odporu (točivý moment) na vozidlovém dynamometru se vypočítá podle popsané metody a s precizností měření stanovenou v bodě 4.4.3.2 této přílohy a určí se křivka jízdního odporu (točivý moment) podle bodu 4.4.4 této přílohy s příslušnými korekcemi podle bodu 4.5 této přílohy, a to s jedinou výjimkou – měřením v opačných směrech, přičemž výsledkem je křivka simulovaného jízdního odporu:

Formula

Křivka simulovaného jízdního odporu (točivý moment) se v každém bodě referenční rychlosti musí pohybovat v rozmezí přípustné odchylky ±10 N×r’ od cílového jízdního odporu, kde r’ je dynamický poloměr pneumatiky v metrech na vozidlovém dynamometru získaný při rychlosti 80 km/h.

Nesplňuje-li přípustná odchylka při kterékoli referenční rychlosti kritérium metody popsané v tomto bodě, k úpravě nastavení zatížení vozidlového dynamometru se použije postup stanovený v bodě 8.2.3.3 této přílohy.

8.2.3.3

Úprava

Nastavení zatížení vozidlového dynamometru se upraví podle této rovnice:

Formula

Formula

Formula

proto:

Formula

Formula

Formula

kde:

F* dj

je nové nastavení zatížení vozidlového dynamometru, N,

Fej

je úprava jízdního zatížení rovnající se (Fsj–Ftj), Nm,

Fsj

je simulované jízdní zatížení při referenční rychlosti vj, Nm,

Ftj

je cílové jízdní zatížení při referenční rychlosti vj, Nm,

A* d, B* d a C* d

jsou nové koeficienty nastavení vozidlového dynamometru,

r’

je dynamický poloměr pneumatiky na vozidlovém dynamometru získaný při rychlosti 80 km/h, m.

Body 8.2.2 a 8.2.3 této přílohy se opakují, dokud není dodržena přípustná odchylka uvedená v bodě 8.2.3.2 této přílohy.

8.2.3.4

Hmotnost poháněné nápravy (náprav), specifikace pneumatik a nastavení zatížení vozidlového dynamometru se zaznamená, jakmile je splněn požadavek bodu 8.2.3.2 této přílohy.

8.2.4   Převod koeficientů jízdního odporu na koeficienty jízdního zatížení f0, f1, f2

8.2.4.1

Pokud se s vozidlem neprovádějí opakované jízdy dojezdové zkoušky a režim dojezdu vozidla podle bodu 4.2.1.8.5 této přílohy není proveditelný, vypočítají se koeficienty f0, f1 a f2 v rovnici pro jízdní zatížení pomocí rovnic uvedených v bodě 8.2.4.1.1 této přílohy. V každém jiném případě se provede postup popsaný v bodech 8.2.4.2 až 8.2.4.4 této přílohy.

8.2.4.1.1

Formula

Formula

Formula

kde:

c0, c1, c2

jsou koeficienty jízdního odporu určené podle bodu 4.4.4 této přílohy, Nm, Nm/(km/h), Nm/(km/h)2,

r

je dynamický poloměr pneumatiky vozidla, s nímž byl stanoven jízdní odpor, m,

1,02

je přibližný koeficient pro účely kompenzace ztrát poháněcí soustavy.

8.2.4.1.2

Stanovené hodnoty f0, f1, f2 se nepoužijí pro nastavení vozidlového dynamometru ani k žádné zkoušce emisí či akčního dosahu. Použijí se pouze v těchto případech:

a)

stanovení snížení rychlosti, bod 8 přílohy B1;

b)

stanovení bodů řazení rychlostních stupňů, příloha B2;

c)

interpolace CO2 a spotřeby paliva, bod 3.2.3 přílohy B7;

d)

výpočet výsledků u elektrických vozidel a hybridních elektrických vozidel, bod 4 přílohy B8.

8.2.4.2

Po nastavení vozidlového dynamometru v rámci stanovených přípustných odchylek se na něm provede dojezdová zkouška podle bodu 4.3.1.3 této přílohy. Časy dojezdové zkoušky se zaznamenají.

8.2.4.3

Jízdní zatížení Fj při referenční rychlosti vj, N se určí pomocí této rovnice:

Formula

kde:

Fj

je jízdní zatížení při referenční rychlosti vj, N,

TM

je zkušební hmotnost vozidla, kg,

mr

je rovnocenná účinná hmotnost rotujících konstrukčních částí podle bodu 2.5.1 této přílohy, kg,

Δv

5 km/h

Δtj

je doba dojezdu odpovídající rychlosti vj, s.

8.2.4.4

Koeficienty f0, f1 a f2 v rovnici pro jízdní zatížení se vypočítají pomocí regresní analýzy metodou nejmenších čtverců pro celý rozsah referenčních rychlostí.

(*1)  Pouze pro úroveň 1A: v případě, že skutečná hodnota RRC je nižší než tato hodnota, použije se pro interpolaci skutečná hodnota valivého odporu pneumatiky nebo jakákoli vyšší hodnota až do zde uvedené hodnoty RRC.


PŘÍLOHA B5

Zkušební přístroje a kalibrace

1.   Specifikace a nastavení zkušebního stavu

1.1

Specifikace chladicího ventilátoru

1.1.1

Vozidlo musí ofukovat proud vzduchu o proměnlivé rychlosti. Hodnota lineární rychlosti vzduchu na výstupu z ventilátoru musí být stejná jako odpovídající rychlost válců při rychlostech válců nad 5 km/h. Lineární rychlost vzduchu na výstupu ventilátoru musí zůstat v rozmezí ±5 km/h nebo ±10 % odpovídající rychlosti válců podle toho, která hodnota je vyšší.

1.1.2

Výše uvedená rychlost vzduchu se určí jako průměrná hodnota z několika bodů měření, které:

a)

u ventilátorů s pravoúhelníkovými výstupy jsou ve středu každého z jednotlivých pravoúhelníků, které celou výstupní plochu ventilátoru rozdělují na devět ploch (přičemž je svislá i vodorovná strana výstupní plochy ventilátoru rozdělena na tři stejné díly). Středová plocha se neměří (viz obrázek A5/1);

Obrázek A5/1

Ventilátor s pravoúhelníkovým výstupem

Image 30

b)

u ventilátorů s kruhovými výstupy se výstup rozdělí na osm stejných výsečí svislou čárou, vodorovnou čárou a dvěma čarami pod úhlem 45°. Body měření musí ležet na radiální střednici každé výseče (22,5°) ve dvou třetinách poloměru výstupu (viz obrázek A5/2).

Obrázek A5/2

Ventilátor s kruhovým výstupem

Image 31

Při měření nesmí být před ventilátorem žádné vozidlo nebo jiná překážka. Přístroj k měření lineární rychlosti vzduchu se umístí ve vzdálenosti 0 cm až 20 cm od výstupu vzduchu.

1.1.3

Výstup ventilátoru musí splňovat následující parametry:

a)

plocha nejméně 0,3 m2 a

b)

šířka/průměr nejméně 0,8 metru.

1.1.4

Poloha ventilátoru musí být tato:

a)

výška spodní hrany nad zemí: přibližně 20 cm;

b)

vzdálenost od přídě vozidla: přibližně 30 cm;

c)

přibližně na podélné ose vozidla.

1.1.5

Na žádost výrobce, a pokud to příslušný orgán uzná za vhodné, lze upravit výšku a boční polohu chladicího ventilátoru a jeho vzdálenost od vozidla.

Je-li stanovená konfigurace ventilátoru nevhodná pro zvláštní konstrukce vozidel, např. v případě vozidel s motorem vzadu nebo s bočním sáním vzduchu, nebo pokud nezajišťuje adekvátní ochlazení reprezentativní pro běžný provoz, lze na žádost výrobce, a pokud to příslušný orgán uzná za vhodné, upravit výšku, výkon a podélnou a boční polohu chladicího ventilátoru a lze použít další ventilátory, které mohou mít odlišné specifikace (včetně ventilátorů s konstantními otáčkami).

1.1.6

V případech popsaných v bodě 1.1.5 této přílohy se zaznamená poloha a výkon chladicího ventilátoru (chladicích ventilátorů) a podrobnosti odůvodnění předloženého příslušnému orgánu. Aby se předešlo nereprezentativním podmínkám chlazení, použijí se u veškerých následných zkoušek polohy a specifikace podobné těm, které jsou uvedeny v odůvodnění.

2.   Vozidlový dynamometr

2.1

Obecné požadavky

2.1.1

Dynamometr musí být schopen simulovat jízdní zatížení pomocí tří koeficientů jízdního zatížení, které lze upravit za účelem vytvoření křivky zatížení.

2.1.2

Vozidlový dynamometr může mít jednoválcovou nebo dvouválcovou konfiguraci. Pokud se použijí dvouválcové vozidlové dynamometry, musí být válce trvale spojeny nebo musí přední válec pohánět, přímo nebo nepřímo, veškeré setrvačné hmoty a zařízení k pohlcování výkonu.

2.2

Zvláštní požadavky

Na specifikace výrobce týkající se dynamometru se vztahují následující zvláštní požadavky.

2.2.1

Házení válce musí být na všech měřených místech menší než 0,25 mm.

2.2.2

Průměr válce musí být na všech měřených místech v rozmezí ±1,0 mm specifikované nominální hodnoty.

2.2.3

Dynamometr musí mít systém měření času, který se použije při určování zrychlení a při měření doby dojezdu vozidla/dynamometru. Tento systém měření času musí po nejméně 1,000 sekundách provozu dosahovat přesnosti ±0,001 %. Ta se ověří při počáteční instalaci.

2.2.4

Dynamometr musí mít systém měření rychlosti s přesností nejméně ±0,080 km/h. Ta se ověří při počáteční instalaci.

2.2.5

Dynamometr musí mít dobu odezvy (90% odezva na změnu stupně trakční síly) kratší než 100 ms při okamžitých zrychleních, která činí alespoň 3 m/s2. To se ověří při počáteční instalaci a po větší údržbě.

2.2.6

Základní setrvačnost dynamometru stanoví výrobce dynamometru a potvrdí se na rozmezí 0,5 % nebo 7,5 kg podle toho, která hodnota je větší, pro každou měřenou základní setrvačnost a ±0,2 % v poměru vůči jakékoli aritmetické průměrné hodnotě pomocí dynamické derivace ze zkoušek při konstantním zrychlení, zpomalení a síle.

2.2.7

Rychlost válců se měří při frekvenci nejméně 10 Hz.

2.3

Dodatečné zvláštní požadavky na vozidlový dynamometr v režimu pohonu čtyř kol

2.3.1

Pro zkoušení v režimu pohonu čtyř kol, nejsou-li splněny podmínky bodu 2.3.1.3, musí mít dynamometr jednoválcovou konfiguraci. Řídicí systém dynamometru pro pohon čtyř kol musí být konstruován tak, aby byly při zkoušce vozidla v cyklu WLTC splněny následující požadavky.

2.3.1.1

Simulace jízdního zatížení se použije tak, aby dynamometr v režimu pohonu čtyř kol reprodukoval totéž rozložení sil, k jakému by došlo, kdyby vozidlo jelo po hladkém, suchém a rovném povrchu vozovky.

2.3.1.2

Při počáteční instalaci a po větší údržbě musí být dodrženy požadavky bodu 2.3.1.2.1 této přílohy a buď bodu 2.3.1.2.2, nebo bodu 2.3.1.2.3 této přílohy. Rozdíl v rychlosti mezi předními a zadními válci se určuje použitím filtru s klouzavým průměrem 1 sekundy na údaje o rychlosti válce získané při minimální frekvenci 20 Hz.

2.3.1.2.1

Rozdíl ve vzdálenosti, kterou ujedou přední a zadní válce, musí být nižší než 0,2 % vzdálenosti ujeté v cyklu WLTC. Absolutní číslo se zahrne do výpočtu celkového rozdílu vzdálenosti ujeté v cyklu WLTC.

2.3.1.2.2

Rozdíl ve vzdálenosti, kterou ujedou přední a zadní válce, musí být nižší než 0,1 m během jakékoli doby o délce 200 ms.

2.3.1.2.3

Rozdíl v rychlosti u všech rychlostí válců musí být v rozmezí ±0,16 km/h.

2.3.1.3

Použití dvouválcové konfigurace dynamometru s nastavením pohonu čtyř kol by mělo být přijato, pokud jsou splněny tyto podmínky:

a)

vzdálenost oddělující přední a zadní řadu dvouválců dynamometru (na schématu níže označena X) se nastaví tak, aby se co možná nejvíce přibližovala výrobcem deklarovanému rozvoru zkoušeného vozidla, a

b)

je zajištěno, že vzdálenost mezi řadami válců použitá k nastavení zatížení dynamometru je dodržena i při zkoušení vozidla.

Image 32

2.3.2

Záchytný systém vozidla pro jednoválcový vozidlový dynamometr

2.3.2.1

Svislá síla

Kromě požadavku bodu 7.3.3.1.3 přílohy B4 musí být zádržný systém konstruován tak, aby svislá síla působící na vozidlo byla co nejmenší a byla stejná během seřizování vozidlového dynamometru a všech zkoušek. Tato kritéria jsou splněna, pokud je zádržný systém konstruován tak, že nemůže působit žádnou jinou svislou silou, nebo pokud se příslušný orgán a výrobce dohodnou na postupu, kterým se prokáže, jak lze tento požadavek splnit.

2.3.2.2

Tuhost zádržného systému

Zádržný systém musí vykazovat dostatečnou tuhost, aby se minimalizovaly veškeré pohyby a rotace. Přípustné jsou pouze omezené pohyby podél osy z a otáčení kolem osy y, aby se zabránilo nezanedbatelným dopadům na výsledky zkoušky a aby byly splněny požadavky bodu 2.3.2.1 této přílohy.

2.4

Kalibrace vozidlového dynamometru

2.4.1

Systém měření síly

Přesnost snímačů síly musí činit nejméně ±10 N u všech měřených přírůstků. To se ověří při počáteční instalaci, po větší údržbě a během 370 dnů před zkoušením.

2.4.2

Kalibrace parazitních ztrát dynamometru

Parazitní ztráty dynamometru se měří a aktualizují, pokud se jakákoli naměřená hodnota odlišuje od stávající křivky ztráty o více než 9,0 N. To se ověří při počáteční instalaci, po větší údržbě a během 35 dnů před zkoušením.

2.4.3

Ověření simulace jízdního zatížení bez vozidla

Výkon dynamometru se ověří provedením dojezdové zkoušky v nezatíženém stavu při počáteční instalaci, po větší údržbě a během 7 dnů před zkoušením. Aritmetický průměr chyby dojezdové síly musí být v každém bodě referenční rychlosti menší než 10 N nebo 2 %, podle toho, která z těchto hodnot je větší.

3.   Systém ředění výfukových plynů

3.1

Specifikace systému

3.1.1

Shrnutí

3.1.1.1

Použije se systém s ředěním plného toku výfukových plynů. Celkový tok výfukových plynů se nepřetržitě ředí okolním vzduchem za řízených podmínek a za použití zařízení pro odběr vzorků s konstantním objemem. Je možné použít Venturiho trubice s kritickým prouděním (CFV) nebo vícečetné Venturiho trubice s kritickým prouděním s paralelním uspořádáním, objemové dávkovací čerpadlo (PDP), Venturiho trubice s podzvukovým prouděním (SSV) nebo ultrazvukový průtokoměr (UFM). Měří se celkový objem směsi výfukového plynu a ředicího vzduchu a průběžně se jímá proporcionální vzorek objemu k analýze. Množství sloučenin ve výfukových plynech se určí z koncentrací vzorků zkorigovaných tak, aby zohledňovaly koncentrace příslušných sloučenin v ředicím vzduchu a celkový průtok v průběhu zkoušky.

3.1.1.2

Systém ředění výfukových plynů se skládá ze spojovací trubky, směšovacího zařízení a ředicího tunelu, zařízení ke stabilizaci ředicího vzduchu, sacího zařízení a průtokoměru. Sondy pro odběr vzorků se umístí v ředicím tunelu, jak je specifikováno v bodech 4.1, 4.2 a 4.3 této přílohy.

3.1.1.3

Směšovacím zařízením uvedeným v bodě 3.1.1.2 této přílohy musí být nádoba, jako je například nádoba znázorněná na obrázku A5/3, v níž se výfukové plyny vozidla mísí s ředicím vzduchem tak, aby z místa odběru vzorku vycházela homogenní směs.

3.2

Obecné požadavky

3.2.1

Výfukové plyny vozidla se zředí dostatečným množstvím okolního vzduchu, aby se zabránilo jakékoliv kondenzaci vody v systému pro odběr vzorků a systému měření za všech podmínek, které mohou v průběhu zkoušky nastat.

3.2.2

V místě, kde jsou umístěny sondy pro odběr vzorků (viz bod 3.3.3 této přílohy), musí být směs vzduchu a výfukových plynů homogenní. Sondy pro odběr vzorků musí odebírat reprezentativní vzorky zředěných výfukových plynů.

3.2.3

Systém musí umožňovat měření celkového objemu zředěných výfukových plynů.

3.2.4

Systém pro odběr vzorků musí být plynotěsný. Konstrukce systému pro odběr vzorků s proměnlivým ředěním a materiály použité při jeho konstrukci musí být takové, aby neovlivnily koncentraci jakékoli sloučeniny ve zředěných výfukových plynech. Pokud jakákoliv součást systému (výměník tepla, cyklonový odlučovač, sací zařízení atd.) mění koncentraci jakékoli sloučeniny výfukových plynů a systematickou chybu nelze opravit, musí se vzorek pro tuto sloučeninu odebírat před takovou součástí ve směru proudění.

3.2.5

Všechny části ředicího systému, které jsou ve styku se surovým nebo se zředěným výfukovým plynem, musí být konstruovány tak, aby se minimalizovalo usazování částic nebo pevných částic nebo jejich změny. Všechny části musí být z elektricky vodivých materiálů, které nereagují se složkami výfukového plynu, a musí být elektricky uzemněny, aby se zabránilo elektrostatickým účinkům.

3.2.6

Pokud je vozidlo, které se má zkoušet, vybaveno výfukovým potrubím o více větvích, musí být jejich spojovací trubky připojeny co možno nejblíže k vozidlu, aniž by to přitom nepříznivě ovlivnilo jejich funkci.

3.3

Zvláštní požadavky

3.3.1

Napojení na výfuk vozidla

3.3.1.1

Začátek spojovací trubky je koncem výfuku. Konec spojovací trubky je místem odběru nebo prvním místem ředění.

U konfigurací s vícero výfuky, kdy jsou všechny výfuky propojeny, se za začátek spojovací trubky považuje poslední spoj, od nějž jsou všechny výfuky propojeny. V tomto případě může a nemusí být trubka mezi koncem výfuku a začátkem spojovací trubky izolována nebo vyhřívána.

3.3.1.2

Spojovací trubka mezi vozidlem a ředicím systémem musí být navržena tak, aby se minimalizovaly tepelné ztráty.

3.3.1.3

Spojovací trubka musí splňovat tyto požadavky:

a)

musí být kratší než 3,6 metru, nebo kratší než 6,1 metru v případě, že je tepelně izolována. Její vnitřní průměr nesmí překročit 105 mm; izolační materiály musí mít tloušťku nejméně 25 mm a tepelná vodivost nesmí překročit 0,1 W/m-1K-1 při teplotě 400 °C. Trubku lze případně zahřát na teplotu vyšší než rosný bod. Toto lze považovat za dosažené, pokud je trubka zahřáta na teplotu 70 °C;

b)

nesmí měnit statický tlak u vyústění výfukových trubek zkoušeného vozidla o více než ±0,75 kPa při 50 km/h, nebo po dobu trvání zkoušky o více než ±1,25 kPa vzhledem ke statickým tlakům naměřeným, když k výfukovým potrubím vozidla není nic připojeno. Tlak musí být měřen na konci výfukové trubky nebo v jejím prodloužení o stejném průměru, a to co nejblíže konci výfuku. Pokud výrobce písemnou žádostí předloženou příslušnému orgánu zdůvodní potřebu užšího rozmezí přípustné odchylky, lze použít systémy pro odběr vzorků schopné udržovat statický tlak v rozmezí ±0,25 kPa;

c)

žádná součást spojovací trubky nesmí být vyrobena z materiálu, který by mohl ovlivnit plynné nebo pevné složení výfukového plynu. Aby se zabránilo tvorbě jakýchkoli částic z elastomerových konektorů, musí být použité elastomery tepelně co nejstabilnější a musí být co nejméně vystaveny styku s výfukovým plynem. K propojení mezi výfukem vozidla a propojovací trubkou se doporučuje nepoužívat elastomerové konektory.

3.3.2

Stabilizace ředicího vzduchu

3.3.2.1

Ředicí vzduch použitý k primárnímu ředění výfukového plynu v tunelu CVS musí projít médiem, které je schopno zachytit ≤ 99,95 % částic o velikosti, která nejvíce proniká materiálem filtru, nebo filtrem nejméně třídy H13 podle normy EN 1822:2009. To odpovídá specifikaci filtrů s vysokou účinností zachycování pevných částic ze vzduchu (High Efficiency Particulate Air, HEPA). Ředicí vzduch lze případně pročistit pomocí průchodu přes aktivní uhlí ještě před průchodem filtrem HEPA. Doporučuje se vložit doplňkový hrubý filtr částic před filtr HEPA a za čistič s aktivním uhlím, je-li použit.

3.3.2.2

Na žádost výrobce vozidla lze podle osvědčené technické praxe odebrat vzorek ředicího vzduchu za účelem určení podílu tunelu na objemu částic a pevných částic pozadí, který se pak může odečíst od hodnot změřených ve zředěném výfukovém plynu. Viz bod 2.1.3 přílohy B6.

3.3.3

Ředicí tunel

3.3.3.1

Je třeba zajistit, aby se výfukové plyny z vozidla mohly promíchat s ředicím vzduchem. Lze použít směšovací zařízení.

3.3.3.2

Homogennost směsi v kterémkoliv místě příčného průřezu v místě sondy pro odběr vzorků nesmí kolísat o více než ±2 % od aritmetického průměru hodnot naměřených v nejméně pěti bodech umístěných ve stejných vzdálenostech na průměru proudění plynu.

3.3.3.3

K odběru vzorků emisí za účelem stanovení PM a PN se musí použít ředicí tunel, který:

a)

má podobu rovné trubky z elektricky vodivého materiálu, jež je uzemněna;

b)

vytváří turbulentní průtok (Reynoldsovo číslo ≥ 4,000) a musí být dostatečně dlouhý, aby se výfukové plyny a ředicí vzduch úplně promísily;

c)

má průměr alespoň 200 mm;

d)

může být izolován a/nebo vyhříván.

3.3.4

Sací zařízení

3.3.4.1

Toto zařízení může mít určitý rozsah pevných rychlostí, aby se zabezpečil průtok dostatečný k zabránění kondenzace vody. Takového výsledku se docílí, je-li průtok:

a)

buď dvakrát vyšší než maximální průtok výfukových plynů vznikajících při zrychleních jízdního cyklu; nebo

b)

dostatečný k tomu, aby ve vaku pro jímání vzorků se zředěnými výfukovými plyny zajistil koncentraci CO2 menší než 3 % objemových u benzinu a motorové nafty, menší než 2,2 % objemových u LPG a menší než 1,5 % objemových v případě NG/biomethanu.

3.3.4.2

Dodržení požadavků bodu 3.3.4.1 této přílohy nemusí být nutné, pokud je systém CVS konstruován tak, aby bránil kondenzaci těmito technikami (nebo jejich kombinací):

a)

snížení obsahu vody v ředicím vzduchu (vysoušení ředicího vzduchu);

b)

zahřátí ředicího vzduchu z CVS a všech součástí až k zařízení pro měření průtoku zředěného výfukového plynu a případně k systému vaků k jímání vzorků včetně vaků k jímání vzorků a rovněž systému pro měření koncentrací ve vacích.

V těchto případech musí být volba průtoku CVS pro zkoušku odůvodněna prokázáním toho, že v žádném bodě systému CVS, vaků k jímání vzorků nebo analytického systému nemůže dojít ke kondenzaci vody.

3.3.5

Měření objemu v primárním ředicím systému

3.3.5.1

Metoda měření celkového objemu zředěných výfukových plynů obsažených v systému odběru vzorků s konstantním objemem musí být taková, aby přesnost měření byla ±2 % za všech provozních podmínek. Pokud zařízení nemůže v měřicím bodu vyrovnávat kolísání teploty směsi výfukových plynů a ředicího vzduchu, musí se použít výměník tepla k udržení teploty na hodnotě dané provozní teploty s přípustnou odchylkou ±6 °C pro PDP CVS, ±11 °C pro CFV CVS, ±6 °C pro UFM CVS a ±11 °C pro SSV CVS.

3.3.5.2

V případě potřeby lze k ochraně zařízení pro měření objemu použít určitou formu ochrany, např. cyklonový odlučovač, proudový filtr atd.

3.3.5.3

Snímač teploty se montuje bezprostředně před zařízením pro měření objemu. Tento snímač teploty musí mít přesnost ±1 °C a časovou odezvu 1 sekunda nebo méně při 62 % změny dané teploty (hodnota měřená ve vodě nebo v silikonovém oleji).

3.3.5.4

Rozdíl tlaku od atmosférického tlaku se měří před zařízením pro měření objemu, a je-li třeba, i za ním ve směru proudění.

3.3.5.5

Měření tlaku během zkoušky se musí provádět s precizností a přesností ±0,4 kPa. Viz tabulka A5/5.

3.3.6

Popis doporučeného systému

Obrázek A5/3 je schematickým znázorněním systémů ředění výfukových plynů, které splňují požadavky této přílohy.

Doporučují se tyto součásti:

a)

filtr ředicího vzduchu, který může být v případě potřeby předehříván. Tento filtr se skládá z následujících filtrů v tomto pořadí: volitelný filtr s aktivním uhlím (na přívodu) a filtr HEPA na výstupu. Doporučuje se vložit doplňkový hrubý filtr částic před filtr HEPA a za filtr s aktivním uhlím, je-li použit. Účelem filtru s aktivním uhlím je snížit a ustálit koncentrace uhlovodíků v emisích z okolí v ředicím vzduchu;

b)

spojovací trubka, kterou se přivádí výfukový plyn vozidla do ředicího tunelu;

c)

případně výměník tepla popsaný v bodě 3.3.5.1 této přílohy;

d)

směšovací zařízení, v němž se homogenně mísí výfukový plyn s ředicím vzduchem a které lze umístit těsně k vozidlu, aby se minimalizovala délka spojovací trubky;

e)

ředicí tunel, z něhož se odebírají vzorky částic a případně pevných částic;

f)

v případě potřeby lze k ochraně měřicího systému použít určitou formu ochrany, např. cyklonový odlučovač, proudový filtr atd.;

g)

sací zařízení o dostatečném výkonu ke zvládnutí celkového objemu zředěných výfukových plynů.

Není nutné, aby se zařízení přesně shodovalo s těmito nákresy. K získání dalších informací a sladění funkcí jednotlivých částí systému lze použít přídavné části, jako jsou přístroje, ventily, solenoidy a spínače.

Obrázek A5/3

Systém ředění výfukových plynů

Image 33

3.3.6.1

Objemové dávkovací čerpadlo (PDP)

Systém s ředěním plného toku výfukových plynů s objemovým dávkovacím čerpadlem (PDP) splňuje požadavky této přílohy tím, že měří průtok plynu procházejícího čerpadlem při konstantní teplotě a při konstantním tlaku. Celkový objem je měřen počtem otáček zkalibrovaného objemového dávkovacího čerpadla. Přiměřeného objemu vzorku se dosáhne odběrem pomocí čerpadla, průtokoměru a regulačního průtokového ventilu při konstantním průtoku.

3.3.6.2

Venturiho trubice s kritickým prouděním (CFV)

3.3.6.2.1

Použití CFV pro systém s ředěním plného toku výfukových plynů vychází z principů mechaniky proudění v oblasti kritického proudění. Proměnná rychlost proudění směsi ředicího vzduchu a výfukových plynů je udržována na úrovni rychlosti zvuku, která je přímo úměrná druhé odmocnině teploty plynů. Průtok je po celou dobu zkoušky plynule sledován, vypočítáván a integrován.

3.3.6.2.2

Použití další Venturiho trubice s kritickým prouděním k odběru vzorků zajišťuje proporcionalitu vzorků plynů odebíraných z ředicího tunelu. Protože tlak i teplota jsou na vstupech k oběma Venturiho trubicím shodné, je objem průtoku plynů odváděných k odběru úměrný celkovému objemu vytvářené směsi zředěných výfukových plynů, a tím jsou splněny požadavky této přílohy.

3.3.6.2.3

Měřicí Venturiho trubice s kritickým prouděním (CFV) měří objemový průtok zředěných výfukových plynů.

3.3.6.3

Venturiho trubice s podzvukovým prouděním (SSV)

3.3.6.3.1

Použití SSV (obrázek A5/4) pro systém s ředěním plného toku výfukových plynů vychází z principů mechaniky proudění. Proměnná rychlost proudění směsi ředicího vzduchu a výfukových plynů je udržována na podzvukové rychlosti, která se vypočítá z fyzických rozměrů Venturiho trubice s podzvukovým prouděním a měření absolutní teploty (T) a tlaku (P) na vstupu Venturiho trubice a tlaku v hrdle Venturiho trubice. Průtok je po celou dobu zkoušky plynule sledován, vypočítáván a integrován.

3.3.6.3.2

SSV měří objemový průtok zředěných výfukových plynů.

Obrázek A5/4

Schematické vyobrazení Venturiho trubice s podzvukovým prouděním (SSV)

Image 34

3.3.6.4

Ultrazvukový průtokoměr (UFM)

3.3.6.4.1

Ultrazvukový průtokoměr (UFM) měří rychlost zředěných výfukových plynů v potrubí CVS s použitím principu detekce ultrazvukového proudění prostřednictvím jednoho nebo několika párů ultrazvukových vysílačů/přijímačů namontovaných uvnitř trubky, jak je znázorněno na obrázku A5/5. Rychlost průtoku plynu je určena rozdílem v čase, který ultrazvukový signál potřebuje k tomu, aby dorazil od vysílače k přijímači ve směru proti proudu a ve směru po proudu. Rychlost plynu se převede na standardní objemový průtok s použitím kalibračního faktoru pro průměr trubky s korekcemi o teplotu zředěného výfukového plynu a absolutní tlak v reálném čase.

3.3.6.4.2

Součásti systému zahrnují:

a)

sací zařízení vybavené ovládačem rychlosti, průtokovým ventilem nebo jinou metodou pro nastavení průtoku CVS a rovněž pro udržení konstantního objemového průtoku za standardních podmínek;

b)

UFM;

c)

zařízení k měření teploty a tlaku, T a P, nutné pro korekci průtoku;

d)

volitelně výměník tepla pro kontrolu teploty zředěných výfukových plynů do UFM. Pokud je výměník tepla instalován, musí být schopen regulovat teplotu zředěných výfukových plynů tak, jak je specifikováno v bodě 3.3.5.1 této přílohy. Po celou dobu zkoušky musí být teplota směsi vzduch / výfukový plyn měřená v bodě bezprostředně před sacím zařízením v rozmezí ±6 °C aritmetického průměru provozní teploty v průběhu zkoušky.

Obrázek A5/5

Schematické vyobrazení ultrazvukového průtokoměru (UFM)

Image 35

3.3.6.4.3

Pro konstrukci a použití CVS typu UFM platí tyto podmínky:

a)

rychlost zředěného výfukového plynu musí umožnit dosažení Reynoldsova čísla vyššího než 4,000, aby bylo možné udržovat konzistentní turbulentní průtok před ultrazvukovým průtokoměrem;

b)

ultrazvukový průtokoměr musí být instalován v trubce o konstantním průměru a délce 10krát větší, než je vnitřní průměr před oblastí měření, a 5krát větší, než je průměr za oblastí měření;

c)

snímač teploty (T) zředěného výfukového plynu musí být instalován bezprostředně před ultrazvukovým průtokoměrem. Tento snímač musí mít přesnost ±1 °C a časovou odezvu 0,1 sekundy při 62 % změny dané teploty (hodnota měřená v silikonovém oleji);

d)

absolutní tlak (P) zředěného výfukového plynu se měří bezprostředně před ultrazvukovým průtokoměrem v rozmezí ±0,3 kPa;

e)

pokud není před ultrazvukovým průtokoměrem instalován výměník tepla, průtok zředěného výfukového plynu, korigovaný o běžné podmínky, musí být v průběhu zkoušky udržován na konstantní úrovni. Toho lze dosáhnout pomocí ovládače sacího zařízení, průtokového ventilu nebo jinou metodou.

3.4

Postup kalibrace systému CVS

3.4.1

Obecné požadavky

3.4.1.1

Systém CVS se kalibruje přesným průtokoměrem a omezovačem průtoku a v intervalech uvedených v tabulce A5/4. Průtok systémem se měří při různých hodnotách tlaku a řídicí parametry systému se měří a vztahují k průtokům. Zařízení k měření průtoku (např. kalibrovaná Venturiho trubice, laminární měřicí prvek (LFE), kalibrovaný turbinový průtokoměr) musí být dynamické a vhodné pro vysoké průtokové rychlosti, jaké se vyskytují při zkoušení za použití systému odběru vzorků s konstantním objemem. Zařízení musí mít certifikovanou přesnost.

3.4.1.2

Následující body popisují metody kalibrace zařízení PDP, CFV, SSV a UFM s použitím laminárního průtokoměru, což poskytuje požadovanou přesnost zároveň se statistickým ověřením platnosti kalibrace.

3.4.2

Kalibrace objemového dávkovacího čerpadla (PDP)

3.4.2.1

Následující postup kalibrace popisuje vybavení, zkušební sestavu a různé parametry, které jsou měřeny při stanovování průtoku čerpadla CVS. Všechny parametry čerpadla se měří současně s parametry průtokoměru, který je zapojen v sérii s čerpadlem. Vypočtený průtok (vyjádřený v m3/min na vstupu čerpadla pro měřený absolutní tlak a teplotu) potom musí být znázorněn ve vztahu ke korelační funkci, která zahrnuje relevantní parametry čerpadla. Poté se určí lineární rovnice vztahu mezi průtokem čerpadla a korelační funkcí. V případě, že CVS má vícerychlostní pohon, musí se kalibrace provést pro každý z použitých rychlostních rozsahů.

3.4.2.2

Tento kalibrační postup je založen na měření absolutních hodnot parametrů čerpadla a průtokoměru, které se vztahují k průtoku v každém bodě. Pro zajištění přesnosti a plynulosti kalibrační křivky musí být dodrženy tyto podmínky:

3.4.2.2.1

Tlaky čerpadla se musí měřit v přípojkách na samotném čerpadle, nikoliv ve vnějším potrubí na vstupu a výstupu čerpadla. Tlakové přípojky, které jsou montovány nahoře a dole na střednici čelní desky pohonu čerpadla, jsou vystaveny skutečným tlakům panujícím uvnitř čerpadla, a umožňují tedy zjistit absolutní rozdíly tlaků.

3.4.2.2.2

V průběhu kalibrace se musí udržovat stabilní teplota. Laminární průtokoměr je citlivý na kolísání vstupní teploty, která způsobují rozptyl měřených hodnot. Postupné změny teploty v rozmezí ±1 °C jsou přijatelné, pokud k nim dochází během časového úseku trvajícího několik minut.

3.4.2.2.3

Všechny spoje mezi průtokoměrem a čerpadlem systému CVS musí být těsné.

3.4.2.3

K výpočtu průtoku z kalibrační rovnice se při zkoušce výfukových emisí použijí naměřené parametry čerpadla.

3.4.2.4

Na obrázku A5/6 této přílohy je znázorněn příklad kalibračního uspořádání. Odchylky jsou přípustné za podmínky, že je schválí příslušný orgán s tím, že mají srovnatelnou přesnost. Použije-li se uspořádání znázorněné na obrázku A5/6, musí být následující údaje v těchto rozmezích:

barometrický tlak (korigovaný), R0

±0,03 kPa

teplota okolí, T

±0,2 °C

teplota vzduchu na vstupu do LFE, ETI

±0,15 °C

podtlak před LFE, EPI

±0,01 kPa

pokles tlaku v trubici LFE, EDP

±0,0015 kPa

teplota vzduchu na vstupu čerpadla CVS, PTI

±0,2 °C

teplota vzduchu na výstupu čerpadla CVS, PTO

±0,2 °C

podtlak na vstupu čerpadla CVS, PPI

±0,22 kPa

tlaková výška na výstupu čerpadla CVS, PPO

±0,22 kPa

otáčky čerpadla v průběhu zkušební periody, n

±1 min-1

doba trvání každé periody (nejméně 250 s), t

±0,1 s

Obrázek A5/6

Uspořádání pro kalibraci systému PDP

Image 36

3.4.2.5

Po propojení systému podle obrázku A5/6 se omezovač průtoku nastaví do zcela otevřené polohy a před zahájením kalibrace se čerpadlo CVS nechá běžet 20 minut.

3.4.2.5.1

Pro přírůstky podtlaku na vstupu čerpadla (vždy přibližně o 1 kPa) se částečně přivírá odporový ventil, což umožní celkovou kalibraci nejméně v šesti bodech měření. Před opakovaným záznamem údajů je třeba systém nechat stabilizovat po dobu tří minut.

3.4.2.5.2

Z dat průtokoměru se pomocí výrobcem předepsaných metod vypočte v každém zkušebním bodě průtok vzduchu Qs v m3/min (za běžných podmínek).

3.4.2.5.3

Tento průtok se následně přepočte na průtok čerpadla V0 v m3/ot. při absolutní teplotě a absolutním tlaku na vstupu čerpadla,

Formula

kde:

V0

je průtok čerpadla při Tp a Pp, m3/ot.,

Qs

je průtok vzduchu při 101,325 kPa a 273,15 K (0 °C), m3/min,

Tp

je teplota na vstupu čerpadla v kelvinech (K),

Pp

je absolutní tlak na vstupu čerpadla, kPa,

n

jsou otáčky čerpadla, min-1.

3.4.2.5.4

Aby se kompenzovalo vzájemné působení otáček čerpadla, kolísání tlaku v čerpadle a skluz čerpadla, vypočte se korelační funkce x0 mezi otáčkami čerpadla n, rozdílem tlaků mezi vstupem a výstupem čerpadla a absolutním tlakem na výstupu čerpadla s použitím této rovnice:

Formula

kde:

x0

je korelační funkce,

ΔPp

je rozdíl tlaku mezi vstupem a výstupem čerpadla, kPa,

Pe

absolutní tlak na výstupu (PPO + R0), kPa.

Lineární úpravou metodou nejmenších čtverců se odvodí kalibrační rovnice, které mají tuto podobu:

V0 = D0 – M × x0

n = A – B × ΔPp

kde B a M jsou sklony a A a D0 jsou průsečíky přímek.

3.4.2.6

Systém CVS, který má více rychlostí, musí být kalibrován pro každou použitou rychlost. Kalibrační křivky pro tyto rozsahy musí být přibližně rovnoběžné a hodnoty průsečíku D0 se musí zvětšovat s poklesem rozsahu průtoku čerpadla.

3.4.2.7

Hodnoty vypočtené pomocí uvedené rovnice se mohou lišit maximálně o 0,5 % od změřené hodnoty V0. Hodnoty M jsou u různých čerpadel odlišné. Kalibraci je nutné provést při počáteční instalaci a po větší údržbě.

3.4.3

Kalibrace Venturiho trubice s kritickým prouděním (CFV)

3.4.3.1

Kalibrace CFV je založena na rovnici pro kritické proudění Venturiho trubicí:

Formula

kde:

Qs

je průtok v m3/min,

Kv

je kalibrační koeficient,

P

je absolutní tlak v kPa,

T

je absolutní teplota v kelvinech (K).

Průtok plynu je funkcí vstupního tlaku a teploty.

Postup kalibrace popsaný v bodech 3.4.3.2 až 3.4.3.3.3.4 (včetně) této přílohy stanoví hodnotu kalibračního koeficientu při naměřených hodnotách tlaku, teploty a průtoku vzduchu.

3.4.3.2

Jsou požadována měření pro kalibraci průtoku Venturiho trubice s kritickým prouděním, přičemž hodnoty následujících veličin se musí pohybovat v uvedených mezích přesnosti:

barometrický tlak (korigovaný), Pb

±0,03 kPa,

teplota vzduchu na vstupu LFE, průtokoměr, ETI

±0,15 °C,

podtlak před LFE, EPI

±0,01 kPa,

pokles tlaku v trubici LFE, EDP

±0,0015 kPa,

průtok vzduchu, Qs

±0,5 procenta,

podtlak na vstupu CFV, PPI

±0,02 kPa,

teplota na vstupu Venturiho trubice, Tv

±0,2 °C

3.4.3.3

Zařízení se sestaví podle obrázku A5/7 a ověří se na těsnost. Jakákoliv netěsnost mezi zařízením pro měření průtoku a Venturiho trubicí s kritickým prouděním vážně ovlivňuje přesnost kalibrace, a proto je třeba jí zabránit.

Obrázek A5/7

Uspořádání pro kalibraci CFV

Image 37

3.4.3.3.1

Omezovač průtoku se nastaví do polohy „otevřeno“, spustí se sací zařízení a systém se nechá ustálit. Shromáždí se údaje ze všech přístrojů.

3.4.3.3.2

Změní se nastavení omezovače průtoku a změří se alespoň osm hodnot v rozsahu kritického proudění.

3.4.3.3.3

Údaje zaznamenané při kalibraci se použijí v následujícím výpočtu:

3.4.3.3.3.1

Průtok vzduchu Qs se v každém zkušebním bodu vypočte z údajů průtokoměru podle metody předepsané výrobcem.

Pro každý zkušební bod se vypočtou hodnoty kalibračního koeficientu podle rovnice:

Formula

kde:

Qs

je průtok v m3/min při 273,15 K (0 °C) a 101,325, kPa,

Tv

je teplota na vstupu Venturiho trubice v kelvinech (K),

Pv

je absolutní tlak na vstupu Venturiho trubice, kPa.

3.4.3.3.3.2

Křivka Kv je funkcí tlaku Pv na vstupu Venturiho trubice. Při průtoku rychlostí zvuku bude mít Kv téměř konstantní hodnotu. Při poklesu tlaku (zvýšení podtlaku) se Venturiho trubice uvolní a hodnota Kv se zmenší. Tyto hodnoty Kv se nesmí použít pro další výpočty.

3.4.3.3.3.3

Aritmetický průměr hodnoty Kv a směrodatná odchylka se vypočtou pro nejméně osm bodů v kritické oblasti.

3.4.3.3.3.4

Pokud směrodatná odchylka přesahuje 0,3 % aritmetického průměru hodnoty Kv, provede se oprava.

3.4.4

Kalibrace podzvukové Venturiho trubice (SSV)

3.4.4.1

Kalibrace SSV vychází z rovnice pro podzvukové proudění Venturiho trubicí. Průtok plynu je funkcí vstupního tlaku a teploty a poklesu tlaku mezi vstupem a hrdlem SVV.

3.4.4.2

Analýza údajů

3.4.4.2.1

Průtok vzduchu Qssv při každém nastavení škrcení (nejméně 16 nastavení) se vypočte v m3/s z údajů průtokoměru s použitím postupu předepsaného výrobcem. Koeficient výtoku Cd se vypočte z kalibračních údajů pro každé nastavení s použitím této rovnice:

Formula

kde:

QSSV

je průtok vzduchu při běžných podmínkách (101,325 kPa, 273,15 K (0 °C)), m3/s,

T

je teplota na vstupu Venturiho trubice v kelvinech (K),

dv

je průměr hrdla SSV, m,

rp

je poměr tlaku v hrdle SSV k absolutnímu statickému na vstupu,

Formula
,

rD

je poměr průměru hrdla SSV dv k vnitřnímu průměru přívodní trubky D,

Cd

je koeficient výtoku SSV,

Pp

je absolutní tlak na vstupu Venturiho trubice, kPa.

K určení rozsahu podzvukového proudění se sestrojí křivka Cd jako funkce Reynoldsova čísla Re na hrdle SSV. Hodnota Reynoldsova čísla u hrdla SSV se vypočte podle této rovnice:

Formula

kde:

Formula

A1

je 25,55152 v SI,

Formula
Formula
Formula
,

Qssv

je průtok vzduchu při běžných podmínkách (101,325 kPa, 273,15 K (0 °C)), m3/s,

dv

je průměr hrdla SSV, m,

μ

je absolutní nebo dynamická viskozita plynu, kg/ms,

b

je 1,458 × 106 (empirická konstanta), kg/ms K0,5,

S

je 110,4 (empirická konstanta), v kelvinech (K).

3.4.4.2.2

Protože QSSV je údajem potřebným pro rovnici k výpočtu Re, musí výpočty začít s počátečním odhadem hodnoty pro QSSV nebo Cd kalibrační Venturiho trubice a musí se opakovat tak dlouho, dokud QSSV nekonverguje. Konvergenční metoda musí mít přesnost 0,1 % nebo vyšší.

3.4.4.2.3

Nejméně u šestnácti bodů v oblasti podzvukového proudění se vypočtené hodnoty Cd z výsledné rovnice pro přizpůsobení kalibrační křivky nesmí odchylovat od měřených hodnot Cd o více než ±0,5 % u každého kalibračního bodu.

3.4.5

Kalibrace ultrazvukového průtokoměru (UFM)

3.4.5.1

UFM se kalibruje podle vhodného referenčního průtokoměru.

3.4.5.2

UFM se kalibruje v konfiguraci CVS, která se použije na zkušebním stanovišti (potrubí se zředěným výfukovým plynem, sací zařízení) a ověří se na těsnost. Viz obrázek A5/8.

3.4.5.3

Instaluje se předehřívač za účelem úpravy kalibračního průtoku v případě, že systém UFM nezahrnuje výměník tepla.

3.4.5.4

Pro každé nastavení průtoku CVS, které bude použito, musí být provedena kalibrace při teplotách v rozmezí od pokojové teploty až po maximální teplotu, které bude dosaženo při zkoušce vozidla.

3.4.5.5

Při kalibraci elektronických částí systému UFM (snímače teploty (T) a tlaku (P)) se použije postup doporučený výrobcem.

3.4.5.6

Jsou požadována měření pro kalibraci průtoku ultrazvukového průtokoměru, přičemž hodnoty následujících veličin (v případě, že se použije laminární měřicí prvek) se musí pohybovat v uvedených mezích přesnosti:

barometrický tlak (korigovaný), Pb

±0,03 kPa,

teplota vzduchu na vstupu LFE, průtokoměr, ETI

±0,15 °C,

podtlak před LFE, EPI

±0,01 kPa,

pokles tlaku v trubici LFE (EDP)

±0,0015 kPa,

průtok vzduchu, Qs

±0,5 procenta,

podtlak na vstupu UFM, Pact

±0,02 kPa,

teplota na vstupu UFM, Tact

±0,2 °C.

3.4.5.7

Postup

3.4.5.7.1

Zařízení se sestaví podle obrázku A5/8 a ověří se na těsnost. Jakákoliv netěsnost mezi zařízením pro měření průtoku a UFM vážně ovlivňuje přesnost kalibrace.

Obrázek A5/8

Uspořádání pro kalibraci UFM

Image 38

3.4.5.7.2

Sací zařízení se uvede do provozu. Jeho otáčky a/nebo poloha průtokového ventilu se upraví tak, aby zajišťovaly nastavený průtok pro účely ověření, a systém se stabilizuje. Shromáždí se údaje ze všech přístrojů.

3.4.5.7.3

U systémů UFM bez výměníku tepla se předehřívač zapne, aby se zvýšila teplota kalibračního vzduchu, a po jeho stabilizaci se zaznamenají údaje ze všech přístrojů. Teplota se zvyšuje v rozumných intervalech, dokud není dosažena maximální teplota zředěného výfukového plynu v průběhu zkoušky emisí.

3.4.5.7.4

Předehřívač se poté vypne a otáčky sacího zařízení a/nebo průtokový ventil se upraví pro další nastavení průtoku, které bude použito pro zkoušení emisí vozidla, a poté se sled kalibrace zopakuje.

3.4.5.8

Údaje zaznamenané při kalibraci se použijí v následujících výpočtech. Průtok vzduchu Qs se v každém zkušebním bodu vypočte z údajů průtokoměru podle metody předepsané výrobcem.

Formula

kde:

Qs

je průtok vzduchu při běžných podmínkách (101,325 kPa, 273,15 K (0 °C)), m3/s,

Qreference

je průtok vzduchu kalibračního průtokoměru při běžných podmínkách (101,325 kPa, 273,15 K (0 °C)), m3/s,

Kv

je kalibrační koeficient.

U systémů UFM s výměníkem tepla se Kv vynese jako funkce Tact.

Maximální odchylka v Kv nesmí překročit 0,3 % hodnoty aritmetického průměru Kv všech měření provedených při rozdílných teplotách.

3.5

Postup ověření systému

3.5.1

Obecné požadavky

3.5.1.1

Celková přesnost systému pro odběr vzorků CVS a analytického systému se stanoví tak, že se zavede známá hmotnost určité plynné emisní sloučeniny do systému za jeho činnosti za podmínek jako při běžné zkoušce a poté se analyzuje a vypočte hmotnost plynných emisních sloučenin podle rovnic uvedených v příloze B7. Metoda CFO popsaná v bodě 3.5.1.1.1 této přílohy i gravimetrická metoda popsaná v bodě 3.5.1.1.2 této přílohy prokazatelně zajišťují dostatečnou přesnost.

Maximální přípustná odchylka mezi množstvím přiváděného plynu a množstvím měřeného plynu je ±2 %.

3.5.1.1.1

Metoda CFO – měření pomocí clony s kritickým prouděním

Metoda CFO měří konstantní průtok čistého plynu (CO, CO2 nebo C3H8) pomocí zařízení s clonou s kritickým prouděním.

Známá hmotnost čistého oxidu uhelnatého, oxidu uhličitého nebo propanu se vpustí do systému CVS kalibrovanou clonou s kritickým prouděním. Je-li vstupní tlak dostatečně vysoký, potom průtok q, který se přivírá pomocí clony s kritickým prouděním, je nezávislý na výstupním tlaku clony (kritickém proudění). Systém CVS musí být v činnosti jako při běžné zkoušce emisí výfukových plynů a je třeba nechat uplynout dostatečnou dobu pro následnou analýzu. Plyn nashromážděný ve vaku pro jímání vzorků se analyzuje pomocí obvyklého zařízení (viz bod 4.1 této přílohy) a výsledky se porovnají s koncentrací ve známých vzorcích plynů. Pokud odchylka přesáhne ±2 %, musí být zjištěna a odstraněna příčina chybné funkce.

3.5.1.1.2

Gravimetrická metoda

Gravimetrická metoda měří hmotnost čistého plynu (CO, CO2 nebo C3H8).

Stanoví se hmotnost malého válce naplněného čistým oxidem uhelnatým, oxidem uhličitým nebo propanem s precizností ±0,01 g. Systém CVS se nechá pracovat za podmínek jako při běžné zkoušce emisí výfukových plynů, přičemž se do systému po dobu dostatečnou pro následnou analýzu vstřikuje čistý plyn. Množství použitého čistého plynu se určí měřením rozdílu hmotnosti. Plyn nashromážděný ve vaku se analyzuje pomocí zařízení běžně používaného pro analýzu výfukových plynů, jak je popsáno v bodě 4.1 této přílohy. Výsledky se poté porovnají s dříve vypočtenými hodnotami koncentrace. Pokud odchylka přesáhne ±2 %, musí být zjištěna a odstraněna příčina chybné funkce.

4.   Zařízení pro měření emisí

4.1

Zařízení pro měření plynných emisí

4.1.1

Přehled systému

4.1.1.1

Pro analýzu se musí plynule odebírat poměrný vzorek ředěných výfukových plynů a ředicího vzduchu.

4.1.1.2

Hmotnost emitovaných plynných znečišťujících látek se stanoví z proporcionálních koncentrací vzorku a celkového objemu změřeného v průběhu zkoušky. Koncentrace vzorků se korigují tak, aby zohledňovaly koncentrace příslušných sloučenin v ředicím vzduchu.

4.1.2

Požadavky na systém pro odběr vzorků

4.1.2.1

Vzorek ředěných výfukových plynů se odebírá před sacím zařízením.

S výjimkou bodu 4.1.3.1 (systém pro odběr vzorků uhlovodíků), bodu 4.2 (zařízení pro měření PM) a bodu 4.3 (zařízení pro měření PN) této přílohy lze vzorek zředěného výfukového plynu odebrat až za zařízeními pro stabilizaci (pokud jsou instalována).

4.1.2.2

Průtok při odběru vzorků do jímacích vaků se nastaví tak, aby poskytoval dostatečný objem ředicího vzduchu a zředěného výfukového plynu ve vacích CVS, aby bylo možné provést měření koncentrace, a nesmí překročit 0,3 % průtoku zředěných výfukových plynů, pokud není objem naplněného vaku se zředěným výfukovým plynem zahrnut do objemu CVS.

4.1.2.3

Vzorek ředicího vzduchu se odebírá blízko vstupu ředicího vzduchu (za filtrem, pokud je instalován).

4.1.2.4

Vzorek ředicího vzduchu nesmí být znečištěn výfukovými plyny ze směšovací oblasti.

4.1.2.5

Průtok odběru ředicího vzduchu musí být srovnatelný s průtokem zředěných výfukových plynů.

4.1.2.6

Materiály použité k odběru vzorků musí být takové, aby neměnily koncentraci emisních sloučenin.

4.1.2.7

K oddělení pevných částic ze vzorku lze použít filtry.

4.1.2.8

Jakýkoli ventil používaný k usměrnění výfukových plynů musí být rychle seřiditelného a rychločinného typu.

4.1.2.9

Mezi třícestnými ventily a vaky pro jímání vzorků může být použito rychloupínacích plynotěsných spojů se samotěsnicími přípojkami na straně vaku pro jímání vzorků. Pro převedení vzorků do analyzátoru se mohou použít jiné systémy (např. třícestné uzavírací ventily).

4.1.2.10

Uchovávání vzorků

4.1.2.10.1

Vzorky plynů se mohou shromažďovat ve vacích pro jímání vzorků, které mají dostatečný objem, aby nebránily toku vzorků.

4.1.2.10.2

Materiál vaku musí být takový, aby neovlivňoval ani samotná měření, ani chemické složení vzorků plynu o více než ±2 % po 30 minutách (např. laminátovaný polyetylenový/polyamidový povlak nebo fluorované polymerované uhlovodíky).

4.1.3

Systémy pro odběr vzorků

4.1.3.1

Systém pro odběr vzorků uhlovodíků (vyhřívaný plamenoionizační detektor (HFID))

4.1.3.1.1

Systém pro odběr vzorků uhlovodíků se musí skládat z vyhřívané sondy pro odběr vzorků, vedení, filtru a čerpadla. Vzorek se odebere před výměníkem tepla (pokud je instalován). Sonda pro odběr vzorků musí být instalována ve stejné vzdálenosti od vstupu výfukového plynu jako sonda pro odběr vzorku pevných částic, a to tak, aby se při odběru navzájem neovlivňovaly. Musí mít vnitřní průměr nejméně 4 mm.

4.1.3.1.2

Vyhřívací systém musí udržovat všechny vyhřívané části na teplotě 190 °C ± 10 °C.

4.1.3.1.3

Aritmetický průměr koncentrace naměřených uhlovodíků se stanoví tak, že se zahrnou údaje naměřené sekundu po sekundě, které se vydělí fází nebo délkou trvání zkoušky.

4.1.3.1.4

Vyhřívané odběrné potrubí musí být opatřeno vyhřívaným filtrem FH s účinností 99 % pro částice ≥ 0,3 μm, kterým se odstraní všechny pevné částice z kontinuálního proudu plynu potřebného k analýze.

4.1.3.1.5

Doba zpoždění reakce systému pro odběr vzorků (od sondy ke vstupu do analyzátoru) nesmí být delší než čtyři sekundy.

4.1.3.1.6

Pokud se nezajistí kompenzace kolísání proudění v průtoku CVS, musí být se systémem konstantního hmotnostního průtoku (výměníkem tepla) použit detektor HFID, aby se zajistil odběr reprezentativního vzorku.

4.1.4

Analyzátory

4.1.4.1

Obecné požadavky na analýzu plynů

4.1.4.1.1

Analyzátory musí mít měřicí rozsah slučitelný s přesností požadovanou pro měření koncentrace sloučenin ve vzorku výfukových plynů.

4.1.4.1.2

Není-li stanoveno jinak, nesmí být chyba měření větší než ±2 % (vlastní chyba analyzátoru) bez ohledu na referenční hodnotu kalibračních plynů.

4.1.4.1.3

Vzorek okolního vzduchu se musí měřit stejným analyzátorem s týmž rozsahem.

4.1.4.1.4

Před analyzátory nesmí být použito žádné zařízení k vysoušení plynů, pokud se neprokáže, že nemá vliv na obsah dané sloučeniny v proudu plynů.

4.1.4.2

Analýza oxidu uhelnatého (CO) a oxidu uhličitého (CO2)

Analyzátorem musí být nedisperzní analyzátor s absorpcí v infračerveném pásmu (NDIR).

4.1.4.3

Analýza uhlovodíků (HC) pro všechna paliva kromě motorové nafty

Analyzátor musí být typu FID, což je plamenový ionizační detektor, kalibrovaný propanem vyjádřeným jako ekvivalent atomů uhlíku (C1).

4.1.4.4

Analýza uhlovodíků (HC) pro motorovou naftu a případně i pro jiná paliva

Analyzátor musí být vyhřívaný plamenový ionizační s detektorem, ventily, potrubím atd., vyhřívaný na 190 °C ± 10 °C. Musí být kalibrovaný propanem vyjádřeným jako ekvivalent atomů uhlíku (C1).

4.1.4.5

Analýza methanu (CH4)

Analyzátor musí být buď plynný chromatograf kombinovaný s plamenovým ionizačním detektorem (FID), nebo plamenový ionizační detektor (FID) se separátorem uhlovodíků jiných než methan (NMC-FID), kalibrovaný methanem nebo propanem vyjádřeným ekvivalentem atomů uhlíku (C1).

4.1.4.6

Analýza oxidů dusíku (NOx)

Analyzátor musí být chemicko-luminiscenční analyzátor (CLA) nebo nedisperzní analyzátor s rezonanční absorpcí v ultrafialovém pásmu (NDUV).

4.1.4.7

(Vyhrazeno)

4.1.4.8

(Vyhrazeno)

4.1.4.9

(Vyhrazeno)

4.1.4.10

(Vyhrazeno)

4.1.4.11

Analýza vodíku (H2) (v příslušných případech)

Analyzátorem je sektorový hmotnostní spektrometr kalibrovaný vodíkem.

4.1.4.12

Analýza vody (H2O) (v příslušných případech)

Analyzátorem je nedisperzní analyzátor s absorpcí v infračerveném pásmu (NDIR). Kalibruje se buď vodní párou, nebo propylenem (C3H6). Je-li NDIR kalibrován vodní párou, musí se zajistit, aby během kalibračního procesu v trubkách a spojích nedocházelo ke kondenzaci vody. Kalibruje-li se NDIR propylenem, poskytne výrobce analyzátoru informace pro konverzi koncentrace propylenu na odpovídající koncentraci vodní páry. Výrobce analyzátoru pravidelně ověřuje hodnoty pro provádění konverze, a to nejméně jednou ročně.

4.1.5

Popisy doporučeného systému

4.1.5.1

Schéma na obrázku A5/9 znázorňuje systém pro odběr vzorků plynných emisí.

Obrázek A5/9

Schematické znázornění systému s ředěním plného toku výfukových plynů

Image 39

4.1.5.2

Příklady součástí systému jsou uvedeny níže.

4.1.5.2.1

Dvě sondy pro odběr konstantních vzorků ředicího vzduchu a směsi zředěného výfukového plynu a vzduchu.

4.1.5.2.2

Filtr k odlučování pevných částic z proudů plynů odebíraných pro analýzu.

4.1.5.2.3

Čerpadla a regulátor průtoku pro zajištění toho, aby konstantní průtok vzorků zředěného výfukového plynu a ředicího vzduchu odebraných během zkoušky ze sond pro odběr vzorků a průtok vzorků plynu byly takové, že na konci každé zkoušky bude množství vzorků dostatečné k provedení analýzy.

4.1.5.2.4

Rychločinné ventily k nasměrování konstantního toku vzorků plynu do vaků pro jímání vzorků nebo k vypouštění do ovzduší.

4.1.5.2.5

Plynotěsné rychlozávěrné spojovací prvky mezi rychločinnými ventily a vaky pro jímání vzorků. Spojka se musí samočinně uzavírat na straně vaku pro jímání vzorků. Alternativně lze použít jiné metody dopravy vzorků k analyzátoru (např. třícestné uzavírací kohouty).

4.1.5.2.6

Vaky pro jímání vzorků zředěného výfukového plynu a ředicího vzduchu během zkoušky.

4.1.5.2.7

Odběrná Venturiho trubice s kritickým prouděním k odběru proporcionálních vzorků zředěných výfukových plynů (pouze CFV-CVS).

4.1.5.3

Dodatečné součásti požadované pro odběr vzorků uhlovodíků s použitím vyhřívaného plamenoionizačního detektoru (HFID), jak je znázorněno na obrázku A5/10.

4.1.5.3.1

Vyhřívaná sonda pro odběr vzorků v ředicím tunelu umístěná na téže svislé rovině jako sondy pro odběr vzorků pevných částic, a případně sondy pro odběr vzorků částic.

4.1.5.3.2

Vyhřívaný filtr umístěný za bodem odběru vzorků a před HFID.

4.1.5.3.3

Vyhřívané selekční ventily mezi přísunem nulovacího/kalibračního plynu a HFID.

4.1.5.3.4

Prostředky pro integrování a záznam okamžité koncentrace uhlovodíků.

4.1.5.3.5

Vyhřívaná odběrná vedení a vyhřívané součásti od vyhřívané sondy až po HFID.

Obrázek A5/10

Součásti požadované pro systém odběru vzorků uhlovodíků při použití HFID

Image 40

4.2

Zařízení pro měření PM

4.2.1

Specifikace

4.2.1.1

Přehled systému

4.2.1.1.1

Zařízení pro odběr vzorků pevných částic se skládá z odběrné sondy (PSP) umístěné v ředicím tunelu, trubice pro přenos částic (PTT), držáku/držáků filtru (FH), čerpadla/čerpadel a regulátoru průtoku a měřicích zařízení. Viz obrázky A5/11, A5/12 a A5/13.

4.2.1.1.2

Lze použít separátor PCF oddělující částice podle velikosti (např. cyklon nebo lapač hrubých částic). Pokud je použit, doporučuje se, aby byl umístěn před držákem filtru.

Obrázek A5/11

Alternativní konfigurace sondy pro odběr vzorků pevných částic

Image 41

4.2.1.2

Obecné požadavky

4.2.1.2.1

Sonda pro odběr vzorků, kterou se odvádí tok plynu, z něhož se odebírají pevné částice, musí být umístěna v ředicím tunelu tak, aby bylo možné odebírat reprezentativní vzorek toku plynu z homogenní směsi vzduchu s výfukovým plynem, a musí být umístěna před výměníkem tepla (pokud je instalován).

4.2.1.2.2

Průtok vzorku toku s pevnými částicemi musí být proporcionální k celkovému hmotnostnímu toku zředěného výfukového plynu v ředicím tunelu s přípustnou odchylkou ±5 % od průtoku vzorku toku s pevnými částicemi. Ověření proporcionality odběru vzorků pevných částic musí být provedeno během uvádění systému do provozu a podle požadavků příslušného orgánu.

4.2.1.2.3

Odebíraný zředěný výfukový plyn se musí udržovat na teplotě vyšší než 20 °C a nižší než 52 °C ve vzdálenosti 20 cm od vstupu filtru pro odběr vzorků pevných částic ve směru nebo proti směru proudění. Za tímto účelem je povoleno zahřívání nebo izolace součástí systému pro odběr vzorků pevných částic.

Pokud je během zkoušky, při níž nedojde k periodické regeneraci, překročen limit 52 °C, zvýší se průtok CVS nebo se použije dvojité ředění (za předpokladu, že průtok CVS je již dostatečný k tomu, aby nezpůsobil kondenzaci v CVS, vacích k jímání vzorků nebo v analytickém systému).

4.2.1.2.4

Vzorek pevných částic se zachycuje na jediném filtru umístěném v držáku v toku zředěného výfukového plynu, z něhož se odebírá vzorek.

4.2.1.2.5

Všechny části ředicího systému a systému pro odběr vzorků mezi výfukovou trubkou a držákem filtru, které jsou ve styku se surovým a se zředěným výfukovým plynem, musí být konstruovány tak, aby se minimalizovalo usazování pevných částic nebo jejich změny. Všechny části musí být z elektricky vodivých materiálů, které nereagují se složkami výfukového plynu, a musí být elektricky uzemněny, aby se zabránilo elektrostatickým účinkům.

4.2.1.2.6

Pokud není možné vyrovnávat kolísání průtoku, musí se použít výměník tepla a zařízení k regulaci teploty podle požadavků v bodech 3.3.5.1 nebo 3.3.6.4.2 této přílohy, aby se zajistil konstantní průtok v systému, a tím přiměřená rychlost odběru.

4.2.1.2.7

Teploty požadované pro měření PM se měří s přesností ±1 °C a dobou odezvy (t90 - t10) 15 sekund či méně.

4.2.1.2.8

Průtok vzorků z ředicího tunelu se měří s přesností ±2,5 % hodnoty odečtu nebo ±1,5 % plného rozsahu, podle toho, která z těchto hodnot je menší.

Výše uvedená přesnost průtoku vzorků z tunelu CVS je platná i tehdy, když se použije dvojité ředění. Měření a regulace průtoku sekundárního ředicího vzduchu a průtoku zředěných výfukových plynů přes filtr proto musí mít vyšší přesnost.

4.2.1.2.9

Veškeré datové kanály požadované pro účely měření PM musí být nastaveny na frekvenci 1 Hz nebo rychlejší. Obvykle mezi ně patří:

a)

teplota zředěných výfukových plynů na filtru pro odběr vzorků pevných částic;

b)

průtok při odběru vzorků;

c)

průtok sekundárního ředicího vzduchu (pokud je použito sekundární ředění);

d)

teplota sekundárního ředicího vzduchu (pokud je použito sekundární ředění).

4.2.1.2.10

Pro systémy dvojitého ředění se přesnost zředěných výfukových plynů přenášených z ředicího tunelu Vep definovaná v bodě 3.3.2 přílohy B7 v rovnici neměří přímo, ale určí se měřením rozdílů průtoků.

Přesnost průtokoměrů použitých pro měření a regulaci dvojitě zředěných výfukových plynů procházejících přes filtry pro odběr vzorků pevných částic a pro měření/regulaci sekundárního ředicího vzduchu musí být dostatečná k tomu, aby diferenciální objem Vep splňoval požadavky na přesnost a proporcionální odběr, které jsou specifikovány pro jediné ředění.

Požadavek, že v ředicím tunelu CVS, systému pro měření průtoku zředěného výfukového plynu, systémů vaků pro odběr CVS nebo analytickém systému nesmí dojít k žádné kondenzaci výfukových plynů, je platný i v případě, kdy se použijí systémy dvojitého ředění.

4.2.1.2.11

U každého průtokoměru, který se použije v systému k odběru vzorků pevných částic a systému dvojitého ředění, se provede ověření linearity podle požadavku výrobce přístroje.

Obrázek A5/12

Systém pro odběr vzorků pevných částic

Image 42

Obrázek A5/13

Systém pro odběr vzorků pevných částic s dvojitým ředěním

Image 43

4.2.1.3

Zvláštní požadavky

4.2.1.3.1

Sonda pro odběr vzorků

4.2.1.3.1.1

Sonda pro odběr vzorků musí být schopna oddělovat částice podle velikosti, jak je specifikováno v bodě 4.2.1.3.1.4 této přílohy. Doporučuje se, aby byla za tímto účelem použita sonda s ostrými okraji a s otevřeným koncem směřujícím přímo do směru toku a rovněž předsazený separátor (cyklon, lapač hrubých částic atd.). Alternativně lze použít vhodnou sondu pro odběr vzorků, jako je například sonda znázorněná na obrázku A5/11, a to za předpokladu, že má vlastnosti předsazeného separátoru specifikované v bodě 4.2.1.3.1.4 této přílohy.

4.2.1.3.1.2

Sonda pro odběr vzorků musí být umístěna ve vzdálenosti nejméně 10 průměrů tunelu ve směru proudění od místa, kde výfukový plyn vstupuje do ředicího tunelu, a musí mít vnitřní průměr nejméně 8 mm.

Jestliže se jednou sondou odebírá současně více než jeden vzorek, musí se tok odebíraný sondou rozdělit do identických dílčích toků, aby se zabránilo vytváření zkreslených vzorků.

Použije-li se více sond, musí mít každá sonda ostré okraje a otevřený konec a směřovat přímo do směru toku. Sondy musí být rovnoměrně rozmístěny okolo střední podélné osy ředicího tunelu, přičemž vzdálenost mezi nimi musí být přinejmenším 5 cm.

4.2.1.3.1.3

Vzdálenost od vrcholu sondy k držáku filtru musí být nejméně pětinásobkem průměru sondy, nesmí však být větší než 2,000 mm.

4.2.1.3.1.4

Předsazený separátor (např. cyklon, lapač hrubých částic atd.) musí být umístěn před držákem filtru ve směru proudění. Předsazený separátor musí mít bod separování mezi 2,5 μm a 10 μm pro účinnost 50 % při objemovém průtoku zvoleném k odběru vzorků PM. Předsazený separátor musí umožňovat, aby nejméně 99 % hmotnostní koncentrace částic o velikosti 1 μm, které vstupují do předsazeného separátoru, prošlo jeho výstupem při objemovém průtoku zvoleném k odběru vzorků PM.

4.2.1.3.2

Přenosová trubka částic (PTT)

Jakékoli ohyby v PTT musí být hladké a musí mít co největší poloměr.

4.2.1.3.3

Sekundární ředění

4.2.1.3.3.1

Vzorek extrahovaný z CVS pro účely měření PM lze volitelně zředit ještě v druhé fázi, a sice při splnění těchto požadavků:

4.2.1.3.3.1.1

Sekundární ředicí vzduch musí být přefiltrován přes médium, které je schopno zachytit ≥ 99,95 % částic o velikosti, která nejvíce proniká materiálem filtru, nebo filtrem HEPA nejméně třídy H13 podle normy EN 1822:2009. Ředicí vzduch lze případně pročistit pomocí průchodu přes aktivní uhlí ještě před průchodem filtrem HEPA. Doporučuje se vložit doplňkový hrubý filtr částic před filtr HEPA a za čistič s aktivním uhlím, je-li použit.

4.2.1.3.3.1.2

Sekundární ředicí vzduch by měl být vstříknut do PTT co možná nejblíže výstupu zředěných výfukových plynů z ředicího tunelu.

4.2.1.3.3.1.3

Doba setrvání od momentu vstříknutí sekundárního ředicího vzduchu do vstupu filtru musí činit nejméně 0,25 sekundy, ale ne déle než 5 sekund.

4.2.1.3.3.1.4

Pokud se dvojitě zředěný vzorek vrátí do CVS, vybere se místo návratu vzorku, aby nedošlo k narušení odběru dalších vzorků z CVS.

4.2.1.3.4

Čerpadlo k odběru vzorků a průtokoměr

4.2.1.3.4.1

Jednotka měření toku odebíraného vzorku plynu se skládá z čerpadel, regulátorů průtoku plynu a průtokoměrů.

4.2.1.3.4.2

Teplota plynu protékajícího průtokoměrem nesmí kolísat o více než ±3 °C, s výjimkou těchto případů:

a)

pokud má průtokoměr k odběru vzorků funkci monitorování v reálném čase a regulace průtoku při frekvenci 1 Hz nebo rychlejší;

b)

během zkoušek regenerace u vozidel vybavených zařízeními k následnému zpracování plynů s periodickou regenerací.

Pokud dojde k nepřípustné změně průtoku z důvodu nadměrného zatížení filtru, zkouška se stane neplatnou. Při opakování se průtok musí zmenšit.

4.2.1.3.5

Filtr a držák filtru

4.2.1.3.5.1

Ventil se musí umístit za filtr ve směru proudění. Ventil se musí otevírat a zavírat do 1 sekundy od začátku a od konce zkoušky.

4.2.1.3.5.2

Pro danou zkoušku se musí nastavit rychlost, kterou plyn proudí na povrch filtru, na počáteční hodnotu v rozmezí od 20 cm/s do 105 cm/s a tato rychlost se při zahájení zkoušky nastaví tak, aby nepřesáhla 105 cm/s, když ředicí systém pracuje s tokem odebíraného vzorku, který je proporcionální k průtoku CVS.

4.2.1.3.5.3

Musí se používat filtry ze skelných vláken pokrytých fluorkarbonem nebo filtry z fluorkarbonových membrán.

Všechny druhy filtrů musí mít účinnost zachycování 0,3 μm DOP (dioktylftalátů) nebo PAO (polyalfaolefinů) CS 68649-12-7 nebo CS 68037-01-4 nejméně 99 % při rychlosti proudění plynu na filtr přinejmenším 5,33 cm/s, měřeno podle jedné z následujících norem:

a)

U.S.A. Department of Defense Test Method Standard, MIL-STD-282 method 102.8: DOP-Smoke Penetration of Aerosol-Filter Element;

b)

U.S.A. Department of Defense Test Method Standard, MIL-STD-282 method 502.1.1: DOP-Smoke Penetration of Gas-Mask Canisters;

c)

Institute of Environmental Sciences and Technology, IEST-RP-CC021: Testing HEPA and ULPA Filter Media.

4.2.1.3.5.4

Držák filtru musí být konstruován tak, aby bylo zajištěno rovnoměrné rozložení průtoku na celou činnou část filtru. Filtr musí být okrouhlý a jeho činná část musí mít plochu alespoň 1,075 mm2.

4.2.2

Specifikace vážicí komory (nebo místnosti) a analytických vah

4.2.2.1

Podmínky pro vážicí komoru (nebo místnost)

a)

Teplota ve vážicí komoře (nebo místnosti), ve které se filtry pro odběr vzorků pevných částic stabilizují a váží, se musí po celou dobu stabilizování a vážení filtrů udržovat na hodnotě 22 °C ± 2 °C (22 °C ± 1 °C, pokud je to možné).

b)

Vlhkost se musí udržovat na rosném bodě nižším než 10,5 °C a na relativní vlhkosti 45 % ± 8 %.

c)

Teplota a vlhkost ve vážicí komoře (nebo místnosti) se v omezené míře mohou odchýlit od stanovených hodnot za předpokladu, že celková doba trvání těchto odchylek nepřekročí 30 minut kdykoli během stabilizace filtrů.

d)

Obsah okolního znečištění v prostředí vážicí komory (nebo místnosti), které by se mohlo usazovat na filtrech pro odběr vzorků pevných částic v průběhu jejich stabilizace, je nutno minimalizovat.

e)

V průběhu vlastního vážení nejsou přípustné žádné odchylky od stanovených podmínek.

4.2.2.2

Lineární odezva analytických vah

Analytické váhy používané k určení hmotností filtrů musí splňovat kritéria na ověření linearity uvedená v tabulce A5/1 za použití lineární regrese. Z toho vyplývá preciznost nejméně ±2 μg a rozlišovací schopnost nejméně 1 μg (jednotka stupnice = 1 μg). Je třeba provést zkoušku nejméně se čtyřmi rovnoměrně rozloženými referenčními hmotnostmi. Nulová hodnota musí být v rozmezí ±1 μg.

Tabulka A5/1

Kritéria pro ověření analytických vah

Systém měření

Průsečík a0

Sklon a1

Směrodatná chyba odhadu (SEE)

Koeficient určení r2

Váha pevných částic

≤ 1 μg

0,99 – 1,01

max. ≤ 1 %

≥ 0,998

4.2.2.3

Vyloučení účinku statické elektřiny

Účinky statické elektřiny se musí neutralizovat. Toho lze dosáhnout uzemněním vah jejich umístěním na antistatickou podložku a neutralizací filtrů pro odběr vzorků pevných částic před jejich vážením za pomoci poloniového neutralizátoru nebo zařízení s obdobným účinkem. Alternativně lze účinky statické elektřiny neutralizovat vyrovnáním statického náboje.

4.2.2.4

Korekce vztlakového efektu

U hmotností filtru pro odběr vzorků a referenčního filtru se musí provést korekce kvůli vztlaku vzduchu. Korekce vztlakového efektu je funkcí hustoty filtru pro odběr vzorků, hustoty vzduchu a hustoty kalibračního závaží vah a nezohledňuje vztlakový účinek samotných pevných částic.

Jestliže hustota materiálu filtru není známa, použijí se tyto hodnoty hustoty:

a)

filtr ze skleněných vláken pokrytých PTFE: 2,300 kg/m3.

b)

filtr tvořený membránou z PTFE: 2,144 kg/m3.

c)

filtr s membránou z PTFE a polymetylpentenovým nosným kroužkem: 920 kg/m3.

Pro kalibrační závaží z nerezové oceli se použije hustota 8,000 kg/m3. Jsou-li kalibrační závaží z jiného materiálu, musí být známa jejich hustota a musí být použita. Mělo by být dodrženo Mezinárodní doporučení OIML R 111-1, edice 2004(E) (nebo rovnocenné doporučení) Mezinárodní organizace pro legální metrologii týkající se kalibračních závaží.

Použije se tato rovnice:

Formula

kde:

Pef

je korigovaná hmotnost vzorku pevných částic, mg,

Peuncorr

je nekorigovaná hmotnost vzorku pevných částic, mg,

ρa

je hustota vzduchu, kg/m3,

ρw

je hustota kalibračního závaží vah, kg/m3,

ρf

je hustota filtru pro odběr vzorků pevných částic, kg/m3.

Hustota vzduchu ρa se vypočte podle této rovnice:

Formula

pb

je celkový atmosférický tlak, kPa,

Ta

je teplota vzduchu prostředí, ve kterém probíhá vážení, v kelvinech (K),

Mmix

je molární hmotnost vzduchu v prostředí, ve kterém probíhá vážení, 28,836 g mol-1,

R

je molární plynová konstanta, 8,3144 J mol-1 K-1.

4.3

Zařízení pro měření PN

4.3.1

Specifikace

4.3.1.1

Přehled systému

4.3.1.1.1

Systém pro odběr vzorků částic se skládá ze sondy nebo odběrného místa, jimiž se odebírá vzorek z homogenně promíseného toku v ředicím systému, separátoru těkavých částic (VPR), který je před počitadlem částic (PNC), a vhodného přenosového potrubí. Viz obrázek A5/14.

4.3.1.1.2

Doporučuje se, aby před vstupem do VPR byl použit předsazený separátor (PCF) oddělující částice podle velikosti (např. cyklon, lapač hrubých částic apod.). PCF musí mít 50% účinnost oddělování částic pro částice mezi 2,5 μm a 10 μm při objemovém průtoku zvoleném pro odběr vzorku částic. PCF musí umožňovat, aby nejméně 99 % hmotnostní koncentrace částic o velikosti 1 μm, které vstupují do PCF, prošlo jeho výstupem při objemovém průtoku zvoleném pro odběr vzorků částic.

Alternativně může být jako vhodné zařízení k oddělování částic podle velikosti použita i sonda pro odběr vzorků odpovídající příkladu znázorněnémuna obrázku A5/11.

4.3.1.2

Obecné požadavky

4.3.1.2.1

Místo odběru vzorků částic musí být uvnitř ředicího systému. Pokud se použije systém dvojitého ředění, musí se místo odběru vzorků částic nacházet v systému primárního ředění.

4.3.1.2.1.1

Konec sondy k odběru vzorků nebo místo odběru částic a přenosová trubka částic (PTT) dohromady tvoří systém k přenosu částic (PTS). PTS převádí vzorek z ředicího tunelu do vstupu VPR. PTS musí splňovat následující podmínky:

a)

sonda k odběru vzorků musí být instalována ve vzdálenosti nejméně 10 průměrů tunelu ve směru proudění od místa, kde výfukový plyn vstupuje do ředicího tunelu, musí směřovat proti směru proudění do toku plynu protékajícího tunelem a osa jejího vrcholu musí být rovnoběžná s osou ředicího tunelu;

b)

sonda k odběru vzorků musí být před jakýmkoli zařízením pro stabilizaci (např. výměníkem tepla);

c)

sonda k odběru vzorků musí být umístěna v ředicím tunelu tak, aby vzorek byl odebírán z homogenní směsi ředicího média a výfukového plynu.

4.3.1.2.1.2

Vzorek plynu protékající PTS musí splňovat následující podmínky:

a)

pokud se použije systém s ředěním plného toku výfukových plynů, musí mít Reynoldsovo číslo (Re) menší než 1,700;

b)

pokud se použije systém s dvojitým ředěním, musí mít Reynoldsovo číslo (Re) menší než 1,700 v PTT, tj. ve směru proudění za sondou k odběru vzorků nebo za místem k odběru vzorků;

c)

doba setrvání musí být ≤ 3 sekundy.

4.3.1.2.1.3

Každá jiná konfigurace PTS pro odběr vzorků, pro niž lze prokázat rovnocennou penetraci pevných částic na úrovni 30 nm, se pokládá za přijatelnou.

4.3.1.2.1.4

Výstupní trubka (OT), kterou se vede zředěný vzorek z VPR do vstupu do PNC, musí mít tyto vlastnosti:

a)

vnitřní průměr ≥ 4 mm;

b)

doba setrvání toku vzorku plynu ≤ 0,8 sekundy.

4.3.1.2.1.5

Každá jiná konfigurace OT pro odběr vzorků, pro niž lze prokázat rovnocennou penetraci pevných částic na úrovni 30 nm, se pokládá za přijatelnou.

4.3.1.2.2

VPR musí obsahovat zařízení k ředění vzorku a k odstraňování těkavých částic.

4.3.1.2.3

Všechny části ředicího systému a systému pro odběr vzorků od výfukové trubky až k PNC, které jsou ve styku se surovým výfukovým plynem a se zředěným výfukovým plynem, musí být zhotoveny z elektricky vodivých materiálů, musí být elektricky uzemněny, aby se zabránilo elektrostatickým účinkům, a musí být konstruovány tak, aby se minimalizovalo usazování částic.

4.3.1.2.4

Systém pro odběr vzorků částic musí zohledňovat osvědčenou praxi odběru vzorků aerosolů, což mj. znamená vyloučení ostrých hran a náhlých změn průřezů, a naopak použití hladkých vnitřních povrchů a minimalizaci délky odběrného potrubí. Pozvolné změny průřezu jsou přípustné.

4.3.1.3

Zvláštní požadavky

4.3.1.3.1

Vzorek částic nesmí procházet čerpadlem předtím, než projde zařízením PNC.

4.3.1.3.2

Doporučuje se předsazený separátor oddělující částice vzorku podle velikosti.

4.3.1.3.3

VPR musí:

a)

být schopna ředit vzorek v jednom nebo více stupních, aby se dosáhlo koncentrace počtu částic pod horní hranicí režimu počítání jednotlivých částic v zařízení PNC;

b)

mít teplotu plynu na vstupu do PNC nižší než je maximální povolená vstupní teplota stanovená výrobcem zařízení PNC;

c)

obsahovat počáteční stupeň ředění za ohřevu, z něhož vychází vzorek s teplotou ≥ 150 °C a ≤ 350 °C ± 10 °C a ředěný faktorem nejméně 10;

d)

regulovat vyhřívané fáze na konstantní jmenovité provozní teploty, v rozsahu ≥ 150 °C a ≤ 400 °C ± 10 °C;

e)

uvádět údaj o tom, zda vyhřívané fáze jsou nebo nejsou na svých správných provozních teplotách;

f)

dosahovat nejméně 70% účinnosti penetrace pevných částic v případě částic s průměrem elektrické mobility 100 nm;

g)

dosahovat redukčního faktoru koncentrace částic fr(di) pro částice s průměry elektrické mobility 30 nm a 50 nm, který není vyšší než 30 %, resp. 20 %, a není nižší o více než 5 %, než je faktor pro částice o průměru elektrické mobility 100 nm u VPR jako celku.

Redukční faktor koncentrace částic pro každou velikost částic fr(di) se vypočte s použitím této rovnice:

Formula

kde:

Nin(di)

je koncentrace počtu částic o průměru di před komponentem,

Nout(di)

je koncentrace počtu částic o průměru di za komponentem;

di

je průměr elektrické mobility částice (30, 50 nebo 100 nm).

Nin(di) a Nout(di) musí být korigovány za stejných podmínek.

Aritmetický průměr redukčního faktoru koncentrace částic při daném nastavení ředění

Formula
se vypočte s použitím této rovnice:

Formula

Doporučuje se, aby VPR bylo kalibrováno a validováno jako úplná jednotka;

h)

být konstruována podle osvědčené technické praxe, aby se zajistilo, že redukční faktory koncentrace částic budou v průběhu zkoušky stabilní;

i)

dosahovat také více než 99,0% odparu částic tetrakontanu (CH3(CH2)38CH3) o velikosti 30 nm se vstupní koncentrací ≥ 10,000 na cm3 pomocí ohřátí a redukce parciálních tlaků tetrakontanu.

4.3.1.3.3.1

Penetrace pevných částic Pr(di) pro každou velikost částic di se vypočte s použitím této rovnice:

Pr(di) = DF·Nout(di)/Nin(di)

kde:

Nin(di)

je koncentrace počtu částic o průměru di před komponentem,

Nout(di)

je koncentrace počtu částic o průměru di za komponentem;

di

je průměr elektrické mobility částice.

DF

je faktor ředění mezi měřicími polohami Nin(di) a Nout(di) stanovený buď pomocí stopových plynů, nebo měřením průtoku.

4.3.1.3.4

PNC musí:

a)

pracovat za provozních podmínek plného toku;

b)

počítat s přesností ±10 % v rámci rozsahu 1 na cm3 k horní hranici režimu PNC pro počítání jednotlivých částic ověřitelnou podle náležité uznávané normy. Při koncentracích pod 100 na cm3 mohou být požadována měření, která jsou průměrována za prodloužené periody odběru vzorků, aby se prokázala přesnost PNC s vysokým stupněm statistické věrohodnosti;

c)

mít rozlišovací schopnost nejméně 0,1 částice na cm3 při koncentracích menších než 100 na cm3;

d)

pracovat výhradně v režimu počítání jednotlivých částic a mít lineární odezvu na koncentrace počtu částic v rozmezí měřicího rozsahu přístroje;

e)

udávat data s frekvencí rovnající se frekvenci 0,5 Hz nebo větší;

f)

mít dobu odezvy t90 pro rozsah měřených koncentrací kratší než 5 sekund;

g)

zanést korekci kalibračním faktorem, jak stanoví bod 5.7.1.3 této přílohy;

h)

mít účinnosti počítání při jednotlivých velikostech částic specifikované v tabulce A5/2.

i)

k určení účinnosti počítání PNC se použije kalibrační faktor PNC získaný při kalibraci linearity oproti ověřitelné referenční normě. Účinnost počítání se vykazuje včetně kalibračního faktoru získaného při kalibraci linearity oproti ověřitelné referenční normě.

j)

pokud PNC pracuje s jinou kapalinou než n-butylalkoholem nebo isopropylalkoholem, prokáže se účinnost počítání PNC s polyalfaolefinem (4mm2/s) a částicemi sazového charakteru.

Tabulka A5/2

Účinnost počítání PNC

Jmenovitý průměr elektrické mobility částice (nm)

Účinnost počítání PNC (%)

23

50 ±12

41

> 90

4.3.1.3.5

Jestliže PNC používá pracovní kapalinu, musí se tato kapalina měnit v intervalech specifikovaných výrobcem přístroje.

4.3.1.3.6

Tlak a/nebo teplota na vstupu PNC, nejsou-li udržovány na známé konstantní úrovni v bodě, v němž se řídí průtok PNC, se musí měřit za účelem korekce naměřených koncentrací počtu částic na standardní podmínky. Standardní podmínky představuje tlak 101,325 kPa teplota 0 °C.

4.3.1.3.7

Součet dob, během nichž vzorek setrvává v PTS, VPR a OT, a dále doba odezvy t90 počítadla PNC, nesmí být větší než 20 sekund.

4.3.1.4

Popis doporučeného systému

Následující bod obsahuje doporučenou praxi měření PN. Přijatelné jsou však i systémy, které splňují specifikace vlastností uvedené v bodech 4.3.1.2 a 4.3.1.3 této přílohy. Viz obrázek A5/14.

Obrázek A5/14

Doporučený systém pro odběr vzorků částic

Image 44

Odpařovací trubka (ET) může být katalyticky aktivní při teplotě stěny 350 °C (±10 °C).

5.   Intervaly a postupy kalibrace

5.1

Intervaly kalibrace

Všechny přístroje v tabulce A5/3 musí být kalibrovány při provádění / po provedení větší údržby.

Tabulka A5/3

Intervaly kalibrace přístrojů

Kontroly měřidel

Interval

Kritérium

Linearizace (kalibrace) analyzátoru plynů

Každých 6 měsíců

±2 % hodnoty odečtu

Střední kalibrace

Každých 6 měsíců

±2 %

CO NDIR:

Interference CO2/H2O

Jednou měsíčně

–1 až 3 ppm

Kontrola konvertoru NOx

Jednou měsíčně

> 95 %

Kontrola separátoru CH4

Jednou ročně

98 % ethanu

Odezva FID CH4

Jednou ročně

Viz bod 5.4.3 této přílohy.

Průtok vzduchu/paliva FID

Při větší údržbě

Podle pokynů výrobce přístroje.

NO/NO2 NDUV:

Interference H2O, HC

Při větší údržbě

Podle pokynů výrobce přístroje.

Laserové infračervené spektrometry (modulované infračervené analyzátory s vysokým rozlišením v úzkém pásmu): kontrola interference

Jednou ročně

Podle pokynů výrobce přístroje.

QCL

Jednou ročně

Podle pokynů výrobce přístroje.

Metody GC

Viz bod 7.2 této přílohy.

Viz bod 7.2 této přílohy.

Metody LC

Jednou ročně

Podle pokynů výrobce přístroje.

Fotoakustika

Jednou ročně

Podle pokynů výrobce přístroje.

FTIR: ověřování linearity

Do 370 dnů před zkoušením

Viz bod 7.1 této přílohy.

Linearita mikrováh

Jednou ročně

Viz bod 4.2.2.2 této přílohy.

PNC (počitadlo počtu částic) (je-li relevantní)

Viz bod 5.7.1.1 této přílohy.

Viz bod 5.7.1.3 této přílohy.

VPR (separátor těkavých částic)

Viz bod 5.7.2.1 této přílohy.

Viz bod 5.7.2 této přílohy.

Tabulka A5/4

Intervaly kalibrace zařízení pro odběr vzorků s konstantním objemem (CVS)

CVS

Interval

Kritérium

Průtok CVS

Po generální opravě

±2 %

Snímač teploty

Jednou ročně

±1 °C

Snímač tlaku

Jednou ročně

±0,4 kPa

Kontrola vstřikování

Jednou týdně

±2 %

Tabulka A5/5

Intervaly kalibrace údajů o životním prostředí

Klima

Interval

Kritérium

teplota

Jednou ročně

±1 °C

Rosný bod

Jednou ročně

±5 % RH

Atmosférický tlak

Jednou ročně

±0,4 kPa

Chladicí ventilátor

Po generální opravě

Podle bodu 1.1.1 této přílohy

5.2

Postupy kalibrace analyzátoru

5.2.1

Každý analyzátor musí být kalibrován podle specifikací výrobce přístroje nebo nejméně tak často, jak je specifikováno v tabulce A5/3.

5.2.2

Každý běžně používaný provozní rozsah se linearizuje tímto postupem:

5.2.2.1

Linearizační křivka analyzátoru se stanoví nejméně v pěti bodech kalibrace, jejichž rozložení musí být co možná nejrovnoměrnější. Jmenovitá koncentrace kalibračního plynu s nejvyšší koncentrací nesmí být menší než 80 % plného rozsahu stupnice.

5.2.2.2

Požadovanou koncentraci kalibračního plynu lze získat pomocí děliče plynu, ředěním vyčištěným N2 nebo vyčištěným syntetickým vzduchem.

5.2.2.3

Linearizační křivka se vypočte metodou nejmenších čtverců. Pokud je stupeň výsledného polynomu vyšší než 3, musí být počet kalibračních bodů roven alespoň tomuto stupni polynomu zvýšenému o 2 stupně.

5.2.2.4

Linearizační křivka se nesmí lišit o více než ±2 % od jmenovité hodnoty každého kalibračního plynu.

5.2.2.5

Správnost kalibrace lze ověřit z průběhu linearizační křivky a linearizačních bodů. Je třeba uvést různé charakteristické parametry analyzátoru, zejména:

a)

analyzátor a složku plynu;

b)

rozsah;

c)

datum linearizace.

5.2.2.6

Pokud příslušný orgán souhlasí s tím, že rovnocennou přesnost mohou zajistit alternativní technologie (např. počítač, elektronicky ovládaný přepínač rozsahů atd.), lze tyto alternativy použít.

5.3

Postup pro ověření vynulování analyzátoru a kalibrace

5.3.1

Každý obvykle používaný provozní rozsah musí být ověřen před každou analýzou v souladu s body 5.3.1.1 a 5.3.1.2 této přílohy.

5.3.1.1

Kalibrace se ověří použitím nulovacího plynu a kalibračního plynu podle bodu 2.14.2.3 přílohy B6.

5.3.1.2

Po zkoušce se nulovací plyn a tentýž kalibrační plyn použijí pro opakované ověření podle bodu 2.14.2.4 přílohy B6.

5.4

Postup kontrolní zkoušky odezvy FID na uhlovodíky

5.4.1

Optimalizace odezvy detektoru

FID musí být nastaven podle pokynů výrobce přístroje. Při běžném provozním rozsahu se použije směs propanu se vzduchem.

5.4.2

Kalibrace analyzátoru uhlovodíků

5.4.2.1

Analyzátor se zkalibruje propanem se vzduchem a čištěným syntetickým vzduchem.

5.4.2.2

Sestrojí se kalibrační křivka, jak je popsáno v bodě 5.2.2 této přílohy.

5.4.3

Faktor odezvy různých uhlovodíků a doporučené mezní hodnoty

5.4.3.1

Faktor odezvy Rf pro konkrétní sloučeninu uhlovodíku je poměr údaje C1 odečteného na FID a koncentrace plynu v láhvi, vyjádřené v ppm C1.

Koncentrace zkušebního plynu musí být taková, aby pro provozní rozsah dávala odezvu přibližně 80 % plné výchylky na stupnici. Koncentrace musí být známa s přesností ±2 %, vztaženo ke gravimetrické normalizované hodnotě vyjádřené objemově. Láhev s plynem musí být navíc před začátkem ověřování po dobu 24 hodin stabilizována při teplotě v rozsahu od 20 °C do 30 °C.

5.4.3.2

Faktor methanu RfCH4 se měří a stanoví při uvedení analyzátoru do provozu a poté jednou ročně nebo po větší údržbě podle toho, co nastane dříve.

Při uvedení analyzátoru do provozu se měří faktor odezvy propylenu RfC3H6 a faktor odezvy toluenu RfC7H8. Doporučuje se je měřit při nebo po větší údržbě, která by mohla ovlivnit faktory odezvy.

Zkušební plyny, které se mají použít, a doporučené faktory odezvy jsou:

Methan a čištěný vzduch: 0.95 < RfCH4 < 1.15

nebo 1,00 < Rf < 1,05 u vozidel poháněných NG/biomethanem

propylen a čištěný vzduch: 0.85 < RfC3H6 < 1.10

toluen a čištěný vzduch: 0.85 < RfC7H8 < 1.10

Faktory se vztahují k Rf o hodnotě 1,00 pro propan a čištěný vzduch.

5.5

Postup zkoušky účinnosti konvertoru NOx

5.5.1

Účinnost konvertorů pro konverzi NO2 na NO se zkouší ozonizátorem podle níže popsaného postupu, s použitím zkušební sestavy znázorněné na obrázku A5/15:

5.5.1.1

Analyzátor se kalibruje při běžném pracovním rozsahu podle údajů výrobce s použitím nulovacího a kalibračního plynu (jehož obsah NO musí činit přibližně 80 % pracovního rozsahu a koncentrace NO2 ve směsi plynů musí být menší než 5 % koncentrace NO). Analyzátor NOx musí být v režimu NO seřízen tak, aby kalibrační plyn neprocházel konvertorem. Zaznamená se udávaná koncentrace.

5.5.1.2

Tvarovkou T se do proudu kalibračního plynu plynule přidává kyslík nebo syntetický vzduch, až je přístrojem udávaná koncentrace asi o 10 % menší než udávaná kalibrační koncentrace podle bodu 5.5.1.1 této přílohy. Zaznamená se udávaná koncentrace (c). Ozonizátor musí být v průběhu tohoto postupu deaktivován.

5.5.1.3

Ozonizátor se v dalším kroku aktivuje tak, aby vyráběl dostatek ozónu ke snížení koncentrace NO na 20 % (nejméně 10 %) kalibrační koncentrace uvedené v bodě 5.5.1.1 této přílohy. Zaznamená se udávaná koncentrace (d).

5.5.1.4

Analyzátor NOx se poté přepne do režimu NOx, takže směs plynů (skládající se z NO, NO2, O2 a N2) nyní prochází konvertorem. Zaznamená se udávaná koncentrace (a).

5.5.1.5

Ozonizátor se nyní deaktivuje. Směs plynů popsaná v bodě 5.5.1.2 této přílohy musí procházet konvertorem do detektoru. Zaznamená se udávaná koncentrace (b).

Obrázek A5/15

Konfigurace zkoušky účinnosti konvertoru NOx

Image 45

5.5.1.6

Když je ozonizátor deaktivován, uzavře se i průtok kyslíku nebo syntetického vzduchu. Hodnota NO2 udaná analyzátorem poté nesmí být větší o více než 5 % než hodnota uvedená v bodě 5.5.1.1 této přílohy.

5.5.1.7

Účinnost konvertoru NOx vyjádřená v procentech se vypočte s použitím koncentrací a, b, c a d určených v bodech 5.5.1.2 až 5.5.1.5 (včetně) této přílohy pomocí této rovnice:

Formula

Účinnost konvertoru nesmí být menší než 95 %. Účinnost konvertoru se zkouší s frekvencí stanovenou v tabulce A5/3.

5.6

Kalibrace mikrovah

Kalibrace mikrovah používaných pro vážení filtru pro odběr vzorků částic musí být provedena podle vnitrostátní nebo mezinárodní normy. Váhy musí splňovat požadavky na linearitu uvedené v bodě 4.2.2.2 této přílohy. Ověření linearity se provádí nejméně každých 12 měsíců nebo vždy, když se na systému provádí opravy nebo změny, které by mohly ovlivnit kalibraci.

5.7

Kalibrace a potvrzení správnosti systému pro odběr vzorků částic

Příklady metod kalibrace/potvrzení správné funkce jsou k dispozici na internetové stránce: http://www.unece.org/trans/main/wp29/wp29wgs/wp29grpe/pmpFCP.html

5.7.1

Kalibrace PNC

5.7.1.1

Příslušný orgán zajistí, aby v průběhu 13 měsíců před zkouškou emisí bylo k dispozici osvědčení o kalibraci PNC, které průkazným způsobem doloží soulad s uznávanou normou. Mezi jednotlivými kalibracemi se buď monitoruje účinnost počítání PNC, pokud jde o její zhoršení, nebo se každých šest měsíců rutinně mění knot PNC, jestliže to doporučuje výrobce přístroje. Viz obrázky A5/16 a A5/17. Účinnost počítání PNC lze monitorovat v porovnání s referenčním PNC nebo s nejméně dvěma dalšími měřeními PNC. Pokud PNC udává koncentraci počtu částic v rozmezí ±10 % aritmetického průměru koncentrací referenčního PNC nebo skupiny dvou či více PNC, dané PNC se následně považuje za stabilní a v opačném případě se vyžaduje údržba PNC. Pokud se PNC monitoruje v porovnání se dvěma nebo více dalšími měřeními PNC, je povoleno použít referenční vozidlo postupně projíždějící různými zkušebními komorami, přičemž každá z nich má vlastní PNC.

Obrázek A5/16

Jmenovitá roční sekvence PNC

Image 46

Obrázek A5/17

Rozšířená roční sekvence PNC (v případě, že je úplná kalibrace PNC zpožděna)

Image 47

5.7.1.2

PNC musí být také znovu kalibrováno po každé větší údržbě a musí být vydáno nové osvědčení o kalibraci.

5.7.1.3

Kalibrace musí být provedena podle normy ISO 27891:2015 a vnitrostátní nebo mezinárodní normy porovnáním odezvy PNC, která se kalibruje, s odezvou:

a)

kalibrovaného aerosolového elektrometru, když se zároveň odebírají elektrostaticky roztříděné kalibrační částice, nebo

b)

druhého PNC s plným průtokem a účinností počítání vyšší než 90 % u částic s průměrem elektrické mobility odpovídajícím 23 nm, které bylo kalibrováno výše popsanou metodou. Při kalibraci se zohlední účinnost počítání druhého PNC.

5.7.1.3.1

U požadavků bodu 5.7.1.3 písm. a) a b) se kalibrace provede s použitím nejméně šesti standardních koncentrací podél celého měřicího rozsahu PNC. Standardní koncentrace musí být rozmístěny co nejstejnoměrněji mezi standardní koncentrací 2,000 částic na cm3 nebo nižší a maximem rozsahu PNC v režimu počítání jednotlivých částic.

5.7.1.3.2

U požadavků v bodě 5.7.1.3 písm. a) a b) zvolené body zahrnují bod jmenovité nulové koncentrace získaný připojením filtrů HEPA nejméně třídy H13 podle normy EN 1822:2008, nebo se stejnou účinností, ke vstupu každého přístroje. Metodou nejmenších čtverců se vypočte a zaznamená gradient lineární regrese dvou souborů údajů. Na PNC, které se kalibruje, se použije kalibrační faktor rovnající se převrácené hodnotě gradientu. Vypočte se linearita odezvy jako druhá mocnina Pearsonova korelačního koeficientu součinu momentů (r) obou souborů údajů, která se musí rovnat nejméně 0,97. Při výpočtu obou gradientů a r2 se proloží lineární regrese počátkem (nulová koncentrace na obou přístrojích). Kalibrační faktor musí být mezi 0,9 a 1,1. Každá koncentrace měřená PNC, které prochází kalibrací, musí být v rozmezí ±5 % od referenční změřené koncentrace vynásobené gradientem, s výjimkou nulového bodu.

5.7.1.4

Kalibrace rovněž zahrnuje kontrolu účinnosti PNC podle požadavků bodu 4.3.1.3.4 písm. h) této přílohy, pokud jde o schopnost počítat částice o průměru elektrické mobility 23 nm. Kontrola účinnosti počítání s částicemi 41 nm se během pravidelné kalibrace nevyžaduje.

5.7.2

Kalibrace/potvrzení správné funkce VPR

5.7.2.1

U zařízení VPR se kalibrace redukčních faktorů koncentrace částic v celém rozsahu jeho ředicí škály požaduje, pokud je jednotka nová a po každé rozsáhlejší údržbě, a to při jmenovitých provozních teplotách stanovených pro přístroj. Požadavek na periodické potvrzování správnosti redukčního faktoru koncentrace částic u VPR se omezuje na kontrolu při jediném nastavení, které se typicky používá k měřením na vozidlech s filtrem pevných částic. Příslušný orgán zajistí, aby bylo vystaveno osvědčení o kalibraci nebo o správnosti funkce VPR, a to v období šest měsíců před zkouškou emisí. Jestliže VPR obsahuje výstražnou signalizaci monitorující teplotu, je pro potvrzení správnosti přípustný interval 13 měsíců.

Doporučuje se, aby zařízení VPR bylo kalibrováno a ověřováno jako úplná jednotka.

Vlastnosti VPR musí být určeny vzhledem k redukčnímu faktoru koncentrace částic pro pevné částice o průměru elektrické mobility 30, 50 a 100 nm. Redukční faktory koncentrace částic fr(d) pro částice s průměry elektrické mobility 30 nm a 50 nm nesmějí být vyšší o více než 30 %, resp. o 20 %, a nižší o více než 5 %, než je faktor pro částice o průměru elektrické mobility 100 nm. Pro účely potvrzení správnosti funkce musí být aritmetický průměr redukčního faktoru koncentrace částic vypočtený pro částice o průměru elektrické mobility 30, 50 a 100 nm v rozmezí ±10 % od aritmetického průměru redukčního faktoru koncentrace částic

Formula
zjištěného při nejnovější úplné kalibraci VPR.

5.7.2.2

Zkušebním aerosolem pro tato měření jsou pevné částice o průměru elektrické mobility 30, 50 a 100 nm, mající na vstupu VPR minimální koncentraci 5,000 částic na cm3. Případně lze pro potvrzení správnosti funkce použít polydisperzní aerosol s mediánovým průměrem elektrické mobility 50 nm. Zkušební aerosol musí být tepelně stabilní při provozních teplotách VPR. Koncentrace počtu částic se měří z hlediska směru proudění před příslušnými součástmi a za nimi.

Redukční faktor koncentrace částic pro každou monodisperzní velikost částic fr(di) se vypočte s použitím této rovnice:

Formula

kde:

Nin(di)

je koncentrace počtu částic o průměru di před komponentem,

Nout(di)

je koncentrace počtu částic o průměru di za komponentem;

di

je průměr elektrické mobility částice (30, 50 nebo 100 nm).

Nin(di) a Nout(di) musí být korigovány za stejných podmínek.

Aritmetický průměr redukčního faktoru koncentrace částic

Formula
při daném nastavení ředění se vypočte s použitím této rovnice:

Formula

Pokud se k potvrzení správnosti funkce použije polydisperzní aerosol o 50 nm, aritmetický průměr redukčního faktoru koncentrace částic

Formula
při nastavení ředění použitém pro toto potvrzení se vypočte s použitím této rovnice:

Formula

kde:

Nin

je koncentrace počtu částic před komponentem,

Nout

je koncentrace počtu částic za komponentem.

5.7.2.3

Zařízení VPR musí být schopno odstraňovat více než 99,0 % částic tetrakontanu (CH3(CH2)38CH3) o průměru elektrické mobility nejméně 30 nm, s koncentrací na vstupu ≥ 10,000 na cm3, a to při provozu s nastavením minimálního ředění a při provozních teplotách doporučených výrobcem.

5.7.2.4

Výrobce přístroje musí pro provádění údržby nebo výměn stanovit takový interval, aby bylo zajištěno, že účinnost odstraňování u zařízení VPR neklesne pod úroveň daných technických požadavků. Pokud tato informace není k dispozici, musí se účinnost odstraňování těkavých částic kontrolovat u každého nástroje jednou ročně.

5.7.2.5

Penetraci pevných částic Pr(di) výrobce přístroje prokáže vyzkoušením jedné jednotky za každý model systému PN. Model systému PN zde zahrnuje všechny systémy PN se stejným hardwarem, tj. se stejnou geometrií, materiály, z nichž je zhotoveno potrubí, průtoky a teplotními profily v aerosolovém oběhu. Pr(di) pro každou velikost částic a (di) se vypočítají z rovnice v bodě 4.3.1.3.3.1.

5.7.3

Postupy pro kontrolu systému měření PN

Jednou měsíčně, když je kontrolováno kalibrovaným průtokoměrem, musí PNC, do něhož je přiveden tok, udávat měřenou hodnotu v rozmezí 5 % od jmenovitého průtoku počítadlem částic. „Jmenovitým průtokem“ je zde myšlen průtok uvedený výrobcem přístroje při poslední kalibraci PNC.

5.8

Přesnost směšovacího zařízení

V případě, že se pro kalibrace uvedené v bodě 5.2 této přílohy použije dělič plynů, musí být přesnost směšovacího zařízení taková, aby koncentrace zředěných kalibračních plynů mohly být určeny s přesností ±2 %. Kalibrační křivka se ověří kontrolou středního rozsahu, jak je popsáno v bodě 5.3 této přílohy. Kalibrační plyn s koncentrací nižší než 50 % rozsahu analyzátoru musí být v rozmezí 2 % své certifikované koncentrace.

6.   Referenční plyny

Pouze pro úroveň 1B:

V případě, že v Japan Calibration Service System (JCSS) nejsou k dispozici plyny v níže uvedené toleranci, lze použít plyn s širší, avšak co nejužší tolerancí dostupný v JCSS.

6.1

Čisté plyny

6.1.1

Všechny hodnoty uvedené v ppm znamenají objemové ppm (vpm).

6.1.2

Pro kalibraci a provoz musí být v případě potřeby k dispozici tyto čisté plyny:

6.1.2.1

Dusík:

Čistota: ≤ 1 ppm C1, ≤ 1 ppm CO, ≤ 400 ppm CO2, ≤ 0,1 ppm NO, ≤ 0,1 ppm N2O, ≤ 0,1 ppm NH3.

6.1.2.2

Syntetický vzduch:

Čistota: ≤ 1 ppm C1, ≤ 1 ppm CO, ≤ 400 ppm CO2, ≤ 0,1 ppm NO, ≤ 0,1 ppm NO2; obsah kyslíku 18 až 21 % objemových.

6.1.2.3

Kyslík:

Čistota: > 99,5 % objemových O2.

6.1.2.4

Vodík (a směs obsahující helium nebo dusík):

Čistota: ≤ 1 ppm C1, ≤ 400 ppm CO2; obsah vodíku 39 až 41 % objemových.

6.1.2.5

Oxid uhelnatý:

minimální čistota 99,5 %.

6.1.2.6

Propan:

minimální čistota 99,5 %.

6.2

Kalibrační plyny

Skutečná koncentrace kalibračního plynu se musí pohybovat v rozmezí ± 1 % stanovené hodnoty, nebo jak je uvedeno níže, přičemž musí odpovídat vnitrostátním nebo mezinárodním normám.

Směsi plynů s následujícím složením musí být k dispozici se specifikací volně loženého plynu podle bodu 6.1.2.1 nebo 6.1.2.2 této přílohy:

a)

C3H8 v syntetickém vzduchu (viz bod 6.1.2.2 této přílohy);

b)

CO v dusíku;

c)

CO2 v dusíku;

d)

CH4 v syntetickém vzduchu;

e)

NO v dusíku (množství NO2 obsažené v tomto kalibračním plynu nesmí překročit 5 % obsahu NO).


PŘÍLOHA B6

Postupy a podmínky zkoušek typu 1

1.   Popis zkoušek

1.1

Zkouška typu 1 se používá k ověření úrovní emisí plynných sloučenin, pevných částic, počtu částic emisí CO2, spotřeby paliva, spotřeby elektrické energie a akčního dosahu na elektřinu během příslušného zkušebního cyklu WLTP a přesnosti OBFCM (v příslušných případech).

1.1.1

Zkoušky se provedou podle metody popsané v bodě 2 této přílohy nebo v bodě 3 přílohy B8 u výhradně elektrických vozidel, hybridních elektrických vozidel a hybridních vozidel s palivovými články na stlačený vodík. Odeberou se vzorky výfukových plynů, hmotnosti částic a počtu částic a analyzují se podle předepsaných metod.

1.1.2

Pokud je referenčním palivem LPG nebo NG/biomethan, platí navíc následující ustanovení.

1.1.2.1

Schválení kmenového vozidla z hlediska výfukových emisí

1.1.2.1.1

Kmenové vozidlo musí prokázat schopnost přizpůsobit se jakémukoliv složení paliva, které může být na trhu. U LPG existují odlišnosti ve složení C3/C4. U NG/biomethanu obecně existují dva druhy paliva: palivo s vysokou výhřevností (plyn H) a palivo s nízkou výhřevností (plyn L), avšak s velkým rozptylem v obou rozsazích; tyto druhy se podstatně liší hodnotou Wobbeho indexu. Tyto odlišnosti se promítají do referenčních paliv.

1.1.2.1.2

V případě vozidel poháněných LPG nebo NG/biomethanem se u kmenového vozidla (kmenových vozidel) provede zkouška typu 1 se dvěma referenčními palivy představujícími extrémy podle přílohy B3. Pokud se v případě NG/biomethanu v praxi usnadňuje přechod z jednoho paliva na druhé přepínačem, nesmí se tento přepínač při schvalování typu použít. V takovém případě lze na žádost výrobce a se souhlasem schvalovacího orgánu rozšířit stabilizační cyklus uvedený v bodě 2.6 této přílohy.

1.1.2.1.3.

Vozidlo se považuje za vyhovující, pokud splní mezní hodnoty emisí ve zkouškách a s referenčními palivy uvedenými v bodě 1.1.2.1.2 této přílohy.

1.1.2.1.4.

V případě vozidel poháněných LPG nebo NG/biomethanem se poměr výsledků měření emisí „r“ určí pro každou znečišťující látku takto:

Druh(y) paliva

Referenční paliva

Výpočet „r“

LPG a benzin nebo pouze LPG

Palivo A

Formula

Palivo B

NG/biomethan a benzin nebo pouze NG/biomethan

Palivo G20

Formula

Palivo G25

1.1.2.2.

Schválení člena rodiny vozidel z hlediska výfukových emisí

Pro schválení typu jednopalivového vozidla na plyn a dvoupalivových (bi-fuel) vozidel na plyn fungujících v plynovém režimu, poháněných LPG nebo NG/biomethanem, jako členů rodiny se provede zkouška typu 1 s jedním plynným referenčním palivem. Tímto referenčním palivem může být kterékoli z plynných referenčních paliv. Vozidlo se považuje za vyhovující, jsou-li splněny tyto požadavky:

1.1.2.2.1.

vozidlo splňuje definici člena rodiny uvedenou v bodě 6.3.6.3 tohoto předpisu;

1.1.2.2.2.

pokud je zkušebním palivem referenční palivo A pro LPG nebo G20 pro NG/biomethan, vynásobí se výsledné hodnoty emisí příslušným faktorem „r“ vypočteným podle bodu 1.1.2.1.4 této přílohy, je-li r > 1; pokud platí r < 1, není zapotřebí žádné korekce;

1.1.2.2.3.

pokud je zkušebním palivem referenční palivo B pro LPG nebo G25 pro NG/biomethan, vydělí se výsledné hodnoty emisí příslušným faktorem „r“ vypočteným podle bodu 1.1.2.1.4 této přílohy, je-li r < 1; pokud platí r > 1, není zapotřebí žádné korekce;

1.1.2.2.4.

na žádost výrobce se může vykonat zkouška typu 1 s oběma referenčními palivy, tak aby nebyly nutné žádné korekce;

1.1.2.2.5.

vozidlo musí splňovat mezní hodnoty emisí platné pro příslušnou kategorii u naměřených i vypočtených emisí;

1.1.2.2.6.

pokud se u stejného motoru provádí opakované zkoušky, musí se nejdříve vypočítat průměr výsledků pro referenční palivo G20 nebo A i výsledků pro referenční palivo G25 nebo B; z těchto zprůměrovaných výsledků se potom vypočte faktor „r“;

1.1.2.2.7.

Aniž je dotčen bod 2.6.4.1.2 této přílohy, je během zkoušky typu 1 přípustné použít pouze benzin nebo benzin současně s plynem v případě provozu v plynovém režimu za předpokladu, že energetická spotřeba plynu je vyšší než 80 % celkového množství energie spotřebované během zkoušky. Tento procentní podíl se vypočte podle metody uvedené v dodatku 3 k této příloze.

1.2.

Počet zkoušek se určí na základě na diagramu na obrázku A6/1. Mezní hodnotou je maximální přípustná hodnota pro příslušné normované emise uvedené v tabulce 1 tohoto předpisu.

1.2.1.

Diagram na obrázku A6/1 se použije pouze na celý příslušný zkušební cyklus WLTP, a nikoli na jednotlivé fáze.

1.2.2.

Za výsledky zkoušky se považují hodnoty po provedení všech příslušných úprav uvedených v tabulkách v příloze B7 a příloze B8 obsahujících postupy pro výpočet konečných hodnot.

1.2.3.

Určení hodnot za celý cyklus

1.2.3.1.

Pokud je během kterékoli zkoušky překročena mezní hodnota pro normované emise, vozidlo se zamítne.

1.2.3.2.

V závislosti na typu vozidla deklaruje výrobce v příslušných případech za celý cyklus hodnoty emisí CO2, spotřeby elektrické energie, spotřeby paliva, palivové účinnosti a rovněž PER a AER podle tabulky A6/1.

1.2.3.3.

Pro úroveň 1A:

Deklarovaná hodnota spotřeby elektrické energie u vozidel OVC-HEV za provozu v režimu nabíjení-vybíjení se neurčí podle obrázku A6/1. Použije se jako hodnota schválení typu, pokud byla deklarovaná hodnota CO2 přijata jako hodnota schválení. Pokud tomu tak není, použije se jako hodnota schválení typu naměřená hodnota spotřeby elektrické energie. Příslušnému orgánu se v příslušných případech předem předloží důkaz o korelaci mezi deklarovanými hodnotami emisí CO2 a spotřeby elektrické energie.

Pro úroveň 1B:

Deklarovaná hodnota palivové účinnosti u vozidel OVC-HEV za provozu v režimu nabíjení-vybíjení se neurčí podle obrázku A6/1. Použije se jako hodnota schválení typu, pokud byla deklarovaná hodnota spotřeby elektrické energie přijata jako hodnota schválení. Pokud tomu tak není, použije se jako hodnota schválení typu naměřená hodnota palivové účinnosti. Příslušnému orgánu se v příslušných případech předem předloží důkaz o korelaci mezi deklarovanými hodnotami palivové účinnosti a spotřeby elektrické energie.

1.2.3.4.

Pokud jsou po první zkoušce splněna všechna kritéria v řádku 1 příslušné tabulky A6/2, všechny hodnoty deklarované výrobcem se přijmou jako hodnota schválení typu. Pokud jakékoli kritérium v řádku 1 příslušné tabulky A6/2 není splněno, provede se druhá zkouška s týmž vozidlem.

1.2.3.5.

Po provedení druhé zkoušky se vypočítá aritmetický průměr výsledků těchto dvou zkoušek. Pokud jsou prostřednictvím tohoto aritmetického průměru výsledků splněna všechna kritéria v řádku 2 příslušné tabulky A6/2, všechny hodnoty deklarované výrobcem se přijmou jako hodnota schválení typu. Pokud jakékoli kritérium v řádku 2 příslušné tabulky A6/2 není splněno, provede se třetí zkouška s týmž vozidlem.

1.2.3.6.

Po provedení třetí zkoušky se vypočítá aritmetický průměr výsledků těchto tří zkoušek. U všech parametrů, které splňují odpovídající kritérium v řádku 3 příslušné tabulky A6/2, se jako hodnota schválení typu použije deklarovaná hodnota. U jakéhokoli parametru, který nesplňuje odpovídající kritérium v řádku 3 příslušné tabulky A6/2, se jako hodnota schválení typu použije aritmetický průměr výsledků.

1.2.3.7.

Pokud jakékoli kritérium příslušné tabulky A6/2 není po provedení první nebo druhé zkoušky splněno, mohou být hodnoty na žádost výrobce a se souhlasem příslušného orgánu deklarovány opětovně jakožto vyšší hodnoty pro emise nebo spotřebu nebo jakožto nižší hodnoty pro akční dosahy na elektřinu, aby se snížil požadovaný počet zkoušek pro účely schválení typu.

1.2.3.8.

Stanovení akceptačních hodnot

1.2.3.8.1.

Pouze pro úroveň 1A

Kromě požadavku v bodě 1.2.3.8.2 platí také, že ve vztahu ke kritériím pro počet zkoušek v tabulce A6/2 se pro dCO21, dCO22 a dCO23 použijí tyto akceptační hodnoty:

dCO21 = 0,990

dCO22 = 0,995

dCO23 = 1,000

1.2.3.8.2.

Pouze pro úroveň 1A:

Pokud se zkouška typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení u vozidel OVC-HEV skládá ze dvou nebo více příslušných zkušebních cyklů WLTP a hodnota dCO2x je nižší než 1,0, nahradí se hodnota dCO2x hodnotou 1,0.

1.2.3.9.

Pokud byl jako hodnota schválení typu použit a potvrzen výsledek zkoušky nebo průměr výsledků zkoušek, odkazuje se pro účely dalších výpočtů na tento výsledek jako na „deklarovanou hodnotu“.

Tabulka A6/1

Použitelná pravidla pro výrobcem deklarované hodnoty (hodnoty za celý cyklus)  (1) (v příslušných případech)

Hnací ústrojí

Pouze úroveň 1A Hmotnostní emise MCO2  (2) (g/km)

Úroveň 1A: Spotřeba paliva FC (kg/100 km)

Úroveň 1 B: Palivová účinnost FE (km/l nebo km/kg)

Spotřeba elektrické energie (3) (Wh/km)

Elektrický akční dosah na baterii (AER) / akční dosah výhradně na elektřinu (PER) (3) (km)

Vozidla zkoušená podle přílohy B6 (s výhradně spalovacím motorem)

MCO2 Příloha B7 bod 3

FC Příloha B7 bod 1.4

FE Příloha B7 bod 1.4

-

-

NOVC-FCHV

-

FCCS Příloha B8 bod 4.2.1.2.1 .

FECS Příloha B8 bod 4.2.1.2.1

-

-

OVC-FCHV

CD

-

FC,CD

Nepoužije se

ECAC,CD

AER

CS

-

FCCS

Nepoužije se

-

-

NOVC-HEV

MCO2,CS Příloha B8 bod 4.1.1

-

FECS Příloha B8 bod 4.1.1.1

-

-

OVC-HEV

CD

MCO2,CD Příloha B8 bod 4.1.2

-

FECD Příloha B8 bod 4.6.1

Pro úroveň 1A: ECAC,CD Příloha B8 bod 4.3.1 Pro úroveň 1B: EC Příloha B8 bod 4.6.2

AER Příloha B8 bod 4.4.1.1

CS

MCO2,CS Příloha B8 bod 4.1.1

-

FECS Příloha B8 bod 4.1.1.1

-

-

PEV

-

-

-

ECWLTC Příloha B8 bod 4.3.4.2

PERWLTC Příloha B8 bod 4.4.2

Obrázek A6/1

Diagram pro počet zkoušek typu 1

Image 48

Tabulka A6/2

Kritéria pro počet zkoušek

Pro zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-udržování pro vozidla ICE, NOVC-HEV a OVC-HEV.

 

Zkouška

Parametr posuzování

Normované emise

Pro úroveň 1A: MCO2

Pro úroveň 1B: FE

Řádek 1

První zkouška

Výsledky první zkoušky

≤ regulační mezní hodnota × 0,9

≤ deklarovaná hodnota × dCO21  (5)

≥ deklarovaná hodnota × 1,0

Řádek 2

Druhá zkouška

Aritmetický průměr výsledků první a druhé zkoušky

≤ regulační mezní hodnota × 1,0 (4)

≤ deklarovaná hodnota × dCO22  (5)

≥ deklarovaná hodnota × 1,0

Řádek 3

Třetí zkouška

Aritmetický průměr výsledků tří zkoušek

≤ regulační mezní hodnota × 1,0 (4)

≤ deklarovaná hodnota × dCO23  (5)

≥ deklarovaná hodnota × 1,0)

Pro zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení u vozidel OVC-HEV.

 

Zkouška

Parametr posuzování

Normované emise

Pro úroveň 1A: MCO2,CD

Pro úroveň 1B: EC

Pro úroveň 1A: AER

Řádek 1

První zkouška

Výsledky první zkoušky

≤ regulační mezní hodnota × 0,9 (6)

≤ deklarovaná hodnota × dCO21  (1)

≤ deklarovaná hodnota × 1,0

≥ deklarovaná hodnota × 1,0

Řádek 2

Druhá zkouška

Aritmetický průměr výsledků první a druhé zkoušky

≤ regulační mezní hodnota × 1,0 (7)

≤ deklarovaná hodnota × dCO22  (1)

≤ deklarovaná hodnota × 1,0

≥ deklarovaná hodnota × 1,0

Řádek 3

Třetí zkouška

Aritmetický průměr výsledků tří zkoušek

≤ regulační mezní hodnota × 1,0 (7)

≤ deklarovaná hodnota × dCO23  (1)

≤ deklarovaná hodnota × 1,0

≥ deklarovaná hodnota × 1,0

Pro vozidla PEV

 

Zkouška

Parametr posuzování

Spotřeba elektrické energie

PER

Řádek 1

První zkouška

Výsledky první zkoušky

≤ deklarovaná hodnota × 1,0

≥ deklarovaná hodnota × 1,0

Řádek 2

Druhá zkouška

Aritmetický průměr výsledků první a druhé zkoušky

≤ deklarovaná hodnota × 1,0

≥ deklarovaná hodnota × 1,0

Řádek 3

Třetí zkouška

Aritmetický průměr výsledků tří zkoušek

≤ deklarovaná hodnota × 1,0

≥ deklarovaná hodnota × 1,0

Pouze pro úroveň 1A

Pro zkoušku typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení u vozidel OVC-FCHV.

 

Zkouška

Parametr posuzování

FC,CD

ECAC,CD

AER

Řádek 1

První zkouška

Výsledky první zkoušky

≤ deklarovaná hodnota × 1,0

≤ deklarovaná hodnota × 1,0

≥ deklarovaná hodnota × 1,0

Řádek 2

Druhá zkouška

Aritmetický průměr výsledků první a druhé zkoušky

≤ deklarovaná hodnota × 1,0

≤ deklarovaná hodnota × 1,0

≥ deklarovaná hodnota × 1,0

Řádek 3

Třetí zkouška

Aritmetický průměr výsledků tří zkoušek

≤ deklarovaná hodnota × 1,0

≤ deklarovaná hodnota × 1,0

≥ deklarovaná hodnota × 1,0

Pro vozidla NOVC-FCHV a OVC-FCHV v režimu nabíjení-udržování (režim CS) (v příslušných případech)

 

Zkouška

Parametr posuzování

Pro úroveň 1A: FCCS

Pro úroveň 1B: FECS

Řádek 1

První zkouška

Výsledky první zkoušky

≤ deklarovaná hodnota × 1,0

≥ deklarovaná hodnota × 1,0

Řádek 2

Druhá zkouška

Aritmetický průměr výsledků první a druhé zkoušky

≤ deklarovaná hodnota × 1,0

≥ deklarovaná hodnota × 1,0

Řádek 3

Třetí zkouška

Aritmetický průměr výsledků tří zkoušek

≤ deklarovaná hodnota × 1,0

≥ deklarovaná hodnota × 1,0

1.2.4.

Určení hodnot specifických pro konkrétní fáze

1.2.4.1.

Hodnota CO2 specifická pro konkrétní fáze

1.2.4.1.1.

Poté, co byla přijata deklarovaná hodnota za celý cyklus pro emise CO2, vynásobí se aritmetický průměr hodnot specifických pro konkrétní fáze u výsledků zkoušek v g/km korekčním faktorem CO2_AF za účelem kompenzace rozdílu mezi deklarovanou hodnotou a výsledky zkoušky. Tato korigovaná hodnota bude hodnotou schválení typu pro CO2.

Formula

kde:

Formula

kde:

CO2aveL

je aritmetický průměr výsledku emisí CO2 u výsledku (výsledků) zkoušky fáze L, g/km;

CO2aveM

je aritmetický průměr výsledku emisí CO2 u výsledku (výsledků) zkoušky fáze M, g/km;

CO2aveH

je aritmetický průměr výsledku emisí CO2 u výsledku (výsledků) zkoušky fáze H, g/km;

CO2aveexH

je aritmetický průměr výsledku emisí CO2 u výsledku (výsledků) zkoušky fáze exH, g/km;

DL

je teoretická vzdálenost fáze L, km;

DM

je teoretická vzdálenost fáze M, km;

DH

je teoretická vzdálenost fáze H, km;

DexH

je teoretická vzdálenost fáze exH, km.

1.2.4.1.2.

Pokud deklarovaná hodnota za celý cyklus pro emise CO2 není přijata, vypočte se hodnota emisí CO2 pro schválení typu specifická pro konkrétní fáze použitím aritmetického průměru všech výsledků zkoušek pro danou fázi.

1.2.4.2.

Hodnoty spotřeby paliva specifické pro konkrétní fáze

Hodnota spotřeby paliva se vypočte pomocí hodnoty emisí CO2 specifické pro konkrétní fáze s použitím rovnic v bodě 1.2.4.1 této přílohy a aritmetického průměru emisí.

2.   Zkouška typu 1

2.1.

Shrnutí

2.1.1.

Zkouška typu 1 se musí skládat z předepsaného sledu operací: příprava dynamometru, plnění paliva, odstavení a činnost motoru.

2.1.2.

Zkouška typu 1 musí obnášet provoz vozidla na vozidlovém dynamometru s příslušným cyklem WLTC pro interpolační rodinu. Poměrná část zředěných emisí výfukových plynů se pomocí zařízení pro odběr vzorků s konstantním objemem plynule odebírá pro následnou analýzu.

2.1.3.

Koncentrace pozadí se změří pro všechny sloučeniny, u nichž se provádějí měření zředěných hmotnostních emisí. U zkoušek emisí výfukových plynů to vyžaduje odběr a analýzu ředicího vzduchu.

2.1.3.1.

Měření pevných částic pozadí

2.1.3.1.1.

Pokud výrobce žádá o odečtení hmotnosti pevných částic pozadí buď ředicího vzduchu, nebo ředicího tunelu z měření emisí, určí se tyto úrovně pozadí podle postupů uvedených v bodech 2.1.3.1.1.1 až 2.1.3.1.1.3 této přílohy včetně.

2.1.3.1.1.1.

Maximální přípustná korekce o pozadí je hmotnost na filtru odpovídající 1 mg/km při zkušebním průtoku.

2.1.3.1.1.2.

Jestliže úroveň pozadí překročí tuto hodnotu, odečte se standardní hodnota 1 mg/km.

2.1.3.1.1.3.

Dává-li odečtení podílu pozadí záporný výsledek, pokládá se úroveň pozadí za nulovou.

2.1.3.1.2.

Úroveň hmotnosti pevných částic pozadí v ředicím vzduchu se určí z průchodu filtrovaného ředicího vzduchu filtrem pevných částic na pozadí. Odebere se z místa ve směru proudění bezprostředně za filtry ředicího vzduchu. Úrovně pozadí v μg/m3 se určí jako klouzavý aritmetický průměr nejméně 14 měření, přičemž se provádí alespoň jedno měření týdně.

2.1.3.1.3.

Úroveň hmotnosti pevných částic pozadí v ředicím tunelu se určí z průchodu filtrovaného ředicího vzduchu filtrem pevných částic na pozadí. Je třeba jej odebírat ze stejného místa jako vzorek pevných částic. Pokud se pro účely zkoušky použije sekundární ředění, musí být systém sekundárního ředění pro účely měření pozadí uveden v činnost. Lze provést jedno měření v den zkoušky, buď před zkouškou, nebo po ní.

2.1.3.2.

Určení počtu částic pozadí

2.1.3.2.1.

Pokud výrobce žádá o korekci o pozadí, stanoví se tyto úrovně pozadí takto:

2.1.3.2.1.1.

Hodnotu pozadí lze buď vypočítat, nebo změřit. Maximální přípustná korekce o pozadí se musí vztahovat k maximální přípustné míře úniku ze systému měření počtu částic (0,5 částice na cm3) odstupňované od redukčního faktoru koncentrace částic, PCRF a průtoku CVS použitého v dané zkoušce.

2.1.3.2.1.2.

Buď příslušný orgán, nebo výrobce mohou požádat o to, aby byly místo vypočtených hodnot použity skutečně naměřené hodnoty pozadí.

2.1.3.2.1.3.

Dává-li odečtení podílu pozadí záporný výsledek, pokládá se výsledek PN za nulový.

2.1.3.2.2.

Úroveň počtu částic pozadí v ředicím vzduchu se určí odběrem vzorku z filtrovaného ředicího vzduchu. Odebere se z místa ve směru proudění bezprostředně za filtry ředicího vzduchu do systému měření PN. Úrovně pozadí v částicích na cm3 se určí jako klouzavý aritmetický průměr nejméně 14 měření, přičemž se provádí alespoň jedno měření týdně.

2.1.3.2.3.

Úroveň počtu částic pozadí v ředicím tunelu se určí odběrem vzorku z filtrovaného ředicího vzduchu. Odebere se ze stejného místa jako vzorek PN. Pokud se pro účely zkoušky použije sekundární ředění, musí být systém sekundárního ředění pro účely měření pozadí uveden v činnost. Lze provést jedno měření v den zkoušky, a to buď před zkouškou s použitím aktuálního PCRF a průtoku CVS použitého během zkoušky, nebo po této zkoušce.

2.2.

Všeobecné vybavení zkušební komory

2.2.1.

Měřené parametry

2.2.1.1.

Následující teploty se měří s přesností ±1,5 °C:

a)

teplota okolního vzduchu ve zkušební komoře;

b)

teplota systému ředění a systému pro odběr vzorků, jak je požadováno pro systémy měření emisí definované v příloze B5.

2.2.1.2.

Atmosférický tlak musí být možné měřit s přesností ±0,1 kPa.

2.2.1.3.

Specifickou vlhkost H musí být možné měřit s přesností ±1 g H2O/kg suchého vzduchu.

2.2.2.

Zkušební komora a odstavné místo

2.2.2.1.

Zkušební komora

2.2.2.1.1.

Teplota ve zkušební komoře musí být nastavena na 23 °C. Přípustná odchylka skutečné hodnoty musí činit ±5 °C. Teplota a vlhkost vzduchu se měří na výstupu chladicího ventilátoru zkušební komory při minimální frekvenci 0,1 Hz. Pokud jde o teplotu na začátku zkoušky, viz bod 2.8.1 této přílohy.

2.2.2.1.2.

Specifická vlhkost H vzduchu ve zkušební komoře nebo vzduchu nasávaného motorem musí být:

5.5 ≤ H ≤ 12.2 (g H2O/kg suchého vzduchu)

2.2.2.1.3.

Vlhkost se musí měřit průběžně při minimální frekvenci 0,1 Hz.

2.2.2.2.

Odstavné místo

Teplota na odstavném místě musí být nastavena na 23 °C a přípustná odchylka skutečné hodnoty činí ±3 °C během 5minutového klouzavého aritmetického průměru a nesmí vykazovat systematickou odchylku od nastavené teploty. Teplota se musí měřit průběžně při minimální frekvenci 0,033 Hz (každých 30 sekund).

2.3.

Zkušební vozidlo

2.3.1.

Obecně

Zkušební vozidlo i všechny jeho konstrukční části se musí shodovat se sériovou výrobou, nebo – pokud se vozidlo od sériové výroby odlišuje (např. pro zkoušky pro nejnepříznivější případ) – musí být zaznamenán úplný popis. Při volbě zkušebního vozidla se výrobce a příslušný orgán dohodnou na tom, který model vozidla je reprezentativní pro danou interpolační rodinu.

Jsou-li vozidla v rámci interpolační rodiny vybavena odlišnými systémy regulace emisí, které by mohly mít vliv na emisní chování, musí výrobce buď prokázat příslušnému orgánu, že vybrané zkušební vozidlo (vozidla) a jeho (jejich) výsledky ze zkoušky typu 1 jsou reprezentativní pro interpolační rodinu, nebo prokázat dodržení normovaných emisí v rámci interpolační rodiny na základě zkoušky jednoho nebo několika jednotlivých vozidel, která se liší svým systémem regulace emisí.

Pro účely měření emisí se použije jízdní zatížení určené u zkušebního vozidla H. V případě rodiny podle matice jízdního zatížení se pro účely měření emisí použije jízdní zatížení vypočtené pro vozidlo HM podle bodu 5.1 přílohy B4.

Pokud se na žádost výrobce použije metoda interpolace (viz bod 3.2.3.2 přílohy B7), provede se dodatečné měření emisí s jízdním zatížením stanoveným se zkušebním vozidlem L. Zkoušky na vozidlech H a L se musí provádět s týmž zkušebním vozidlem a s co nejkratším poměrem n/v (s tolerancí ±1,5 %) v rámci dané interpolační rodiny. V případě rodiny podle matice jízdního zatížení se provede dodatečné měření emisí s jízdním zatížením vypočteným pro vozidlo LM podle bodu 5.1 přílohy B4.

Koeficienty jízdního zatížení a zkušební hmotnost zkušebního vozidla L a H lze převzít z různých rodin podle matice jízdního zatížení. Lze je rovněž převzít z různých rodin podle jízdního zatížení, pokud rozdíl mezi těmito rodinami podle jízdního zatížení byl prokázán příslušnému orgánu a tímto orgánem přijat a jestliže vyplývá buď z uplatnění bodu 6.8 přílohy B4, nebo z použití pneumatik z různých kategorií pneumatik a pokud jsou zároveň nadále splněny požadavky bodu 2.3.2 této přílohy.

2.3.2.

Interpolační rozpětí CO2

2.3.2.1.

Metoda interpolace se použije, pouze pokud rozdíl v CO2 během příslušného cyklu vyplývající z kroku 9 tabulky A7/1 v příloze B7 mezi zkušebními vozidly L a H je mezi minimální hodnotou 5 g/km a maximální hodnotou stanovenou v bodě 2.3.2.2 této přílohy.

2.3.2.2.

Maximální rozdíl v emisích CO2 mezi zkoušenými vozidly L a H, který je přípustný během příslušného cyklu a vyplývá z kroku 9 tabulky A7/1 v příloze B7, činí 20 procent plus 5 g/km emisí CO2 z vozidla H, avšak nejméně 15 g/km a nejvýše 30 g/km. Viz obrázek A6/2.

Obrázek A6/2

Interpolační rozpětí pro vozidla s výhradně spalovacím motorem

Image 49

Toto omezení neplatí v souvislosti s použitím rodiny podle matice jízdního zatížení ani v případech, kdy je výpočet jízdního zatížení vozidel L a H založen na standardním jízdním zatížení.

2.3.2.2.1.

Přípustné interpolační rozpětí vymezené v bodě 2.3.2.2 této přílohy se může zvýšit o 10 g/km CO2 (viz obrázek A6/3), pokud se vozidlo M zkouší v rámci dané rodiny a jsou splněny podmínky podle bodu 2.3.2.4 této přílohy. Toto zvýšení je v rámci interpolační rodiny povoleno pouze jednou.

Obrázek A6/3

Interpolační rozpětí pro vozidla s výhradně spalovacím motorem s vozidlem M

Image 50

2.3.2.3.

Na žádost výrobce a se souhlasem příslušného orgánu je možno použití metody interpolace na hodnoty týkající se jednotlivých vozidel v rámci rodiny rozšířit, pokud maximální extrapolace jednotlivého vozidla (krok 10 tabulky A7/1 v příloze B7) není o více než 3 g/km větší než emise CO2 vozidla H (krok 9 tabulky A7/1 v příloze B7) a/nebo není o více než 3 g/km menší než emise CO2 vozidla L (stupeň 9 tabulky A7/1 v příloze B7). Tato extrapolace platí pouze v rámci absolutních mezí interpolačního rozpětí specifikovaného v bodě 2.3.2.2.

Pro použití rodiny podle matice jízdního zatížení nebo pro případy, kdy je výpočet jízdního zatížení vozidel L a H založen na standardním jízdním zatížení, není extrapolace přípustná.

2.3.2.4.

Vozidlo M

Vozidlo M je vozidlem, které je v rámci interpolační rodiny mezi vozidly L a H a jehož energetická náročnost cyklu se co nejvíce blíží průměru vozidel L a H.

Meze pro výběr vozidla M (viz obrázek A6/4) jsou dány tak, aby rozdíl v hodnotách emisí CO2 mezi vozidly H a M ani rozdíl v hodnotách emisí CO2 mezi vozidly M a L nebyly větší než přípustné rozpětí emisí CO2 v souladu s bodem 2.3.2.2 této přílohy. Zaznamenají se definované koeficienty jízdního zatížení a definovaná zkušební hmotnost.

Obrázek A6/4

Mezní hodnoty pro výběr vozidla M

Image 51

Pro úroveň 1A

Linearita korigovaných naměřených a zprůměrovaných emisí CO2 u vozidla M, MCO2,c,6,M podle kroku 6 tabulky A7/1 v příloze B7 se ověří porovnáním s lineárně interpolovanými emisemi CO2 mezi vozidly L a H za příslušný cyklus pomocí korigovaných naměřených a zprůměrovaných emisí CO2, MCO2,c,6,H vozidla H a MCO2,c,6,L vozidla L, podle kroku 6 tabulky A7/1 v příloze B7, pro lineární interpolaci emisí CO2.

Pro úroveň 1B

Je nutné provést další zprůměrování zkoušek s použitím CO2 na výstupu kroku 4a (není popsáno v tabulce A7/1). Linearita korigovaných naměřených a zprůměrovaných emisí CO2 u vozidla M, MCO2,c,4a,M podle kroku 4a tabulky A7/1 v příloze B7 se ověří porovnáním s lineárně interpolovanými emisemi CO2 mezi vozidly L a H za příslušný cyklus pomocí korigovaných naměřených a zprůměrovaných emisí CO2, MCO2,c,4a,H vozidla H a MCO2,c,4a,L vozidla L, podle kroku 4a tabulky A7/1 v příloze B7, pro lineární interpolaci emisí CO2.

Pro úrovně 1A a 1B

Kritérium linearity pro vozidlo M (viz obrázek A6/5) se považuje za splněné, pokud jsou emise CO2 vozidla M za příslušný cyklus WLTC snížené o hodnotu emisí CO2 odvozených interpolací nižší než 2 g/km nebo 3 % interpolované hodnoty, podle toho, která hodnota je nižší, ale nejméně 1 g/km.

Obrázek A6/5

Kritérium linearity pro vozidlo M

Image 52

Je-li kritérium linearity splněno, interpolují se hodnoty CO2 jednotlivých vozidel mezi vozidly L a H.

Jestliže kritérium linearity splněno není, rozdělí se interpolační rodina na dvě podrodiny – vozidla s energetickou náročností cyklu mezi vozidly L a M a vozidla s energetickou náročností cyklu mezi vozidly M a H. V takovém případě se konečné emise CO2 vozidla M určí stejným postupem jako u vozidel L nebo H. Viz krok 9 tabulky A7/1 v příloze B7.

U vozidel s energetickou náročností cyklu mezi energetickou náročností cyklu vozidel L a M se každý parametr vozidla H, který je nezbytný pro uplatnění metody interpolace u jednotlivých hodnot, nahradí odpovídajícím parametrem vozidla M.

U vozidel s energetickou náročností cyklu mezi energetickou náročností cyklu vozidel M a H se každý parametr vozidla L, který je nezbytný pro uplatnění metody interpolace u jednotlivých hodnot, nahradí odpovídajícím parametrem vozidla M.

2.3.3.

Záběh

Vozidlo musí být v dobrém technickém stavu. Musí být zajeté a musí mít před zkouškou najeto alespoň 3 000 a 15 000 km. Motor, převodovka a vozidlo musí být předem zaběhnuty podle doporučení výrobce.

2.4.

Nastavení

2.4.1.

Nastavení a ověření dynamometru se provede podle přílohy B4.

2.4.2.

Provoz dynamometru

2.4.2.1.

Pomocná zařízení musí být během provozu dynamometru vypnuta nebo deaktivována, pokud jejich provoz není vyžadován právními předpisy (např. denní svítilny).

2.4.2.1.1.

Pouze pro úroveň 1A

Je-li vozidlo vybaveno funkcí jízdy setrvačností, musí být tato funkce deaktivována buď vypínačem, nebo provozním režimem dynamometru vozidla při zkoušení na vozidlovém dynamometru, s výjimkou zkoušek, u nichž je funkce jízdy setrvačností výslovně vyžadována zkušebním postupem.

2.4.2.2.

Provozní režim vozidlového dynamometru, pokud existuje, musí být aktivován podle pokynů výrobce (např. stisknutím tlačítek na volantu v určitém pořadí, použitím zkušebního zařízení z dílny výrobce, odstraněním pojistky).

Pro úroveň 1A

Výrobce poskytne příslušnému orgánu seznam deaktivovaných zařízení a/nebo funkcí spolu s odůvodněním jejich deaktivace. Provozní režim dynamometru musí být schválen příslušným orgánem a použití provozního režimu dynamometru se zaznamená.

Pro úroveň 1B

Výrobce poskytne příslušnému orgánu seznam deaktivovaných zařízení a odůvodnění jejich deaktivace. Provozní režim dynamometru musí být schválen příslušným orgánem a použití provozního režimu dynamometru se zaznamená.

2.4.2.3.

Pro úroveň 1A

Provozní režim dynamometru nesmí aktivovat, měnit, zpomalovat nebo deaktivovat činnost jakékoli části (s výjimkou funkce jízdy setrvačností), která ovlivňuje emise a spotřebu paliva během zkoušky. Jakékoli zařízení, které ovlivňuje provoz vozidlového dynamometru, musí být nastaveno tak, aby zajišťovalo jeho správné fungování.

Pro úroveň 1B

Provozní režim dynamometru nesmí aktivovat, měnit, zpomalovat nebo deaktivovat činnost jakékoli části, která ovlivňuje emise a spotřebu paliva během zkoušky. Jakékoli zařízení, které ovlivňuje provoz vozidlového dynamometru, musí být nastaveno tak, aby zajišťovalo jeho správné fungování.

2.4.2.4.

Přidělení typu dynamometru zkušebnímu vozidlu

2.4.2.4.1.

Pokud má zkušební vozidlo dvě hnací nápravy a podle podmínek WLTP je částečně nebo trvale provozováno se dvěma nápravami, které jsou poháněny nebo zpětně získávají energii během příslušného cyklu, zkouší se vozidlo na dynamometru v režimu pohonu čtyř kol (4WD), který splňuje specifikace podle bodů 2.2 a 2.3 přílohy B5.

2.4.2.4.2.

Pokud se zkušební vozidlo zkouší pouze s jednou hnací nápravou, zkouší se na dynamometru v režimu pohonu dvou kol (2WD), který splňuje specifikace podle bodu 2.2 přílohy B5.

Na žádost výrobce a se souhlasem schvalovacího orgánu lze vozidlo s jednou hnací nápravou zkoušet na čtyřkolovém dynamometru v režimu pohonu čtyř kol.

2.4.2.4.3.

Jestliže je zkušební vozidlo provozováno se dvěma nápravami poháněnými specializovanými, řidičem volitelnými režimy, které nejsou určeny pro běžný denní provoz, ale pouze pro zvláštní omezené účely, jako např. „horský režim“ nebo „režim údržby“, nebo jestliže se režim se dvěma hnacími nápravami aktivuje pouze při jízdě v terénu, zkouší se vozidlo na dynamometru v režimu pohonu dvou kol, který splňuje specifikace podle bodu 2.2 přílohy B5.

Na žádost výrobce a se souhlasem schvalovacího orgánu lze vozidlo zkoušet na čtyřkolovém dynamometru v režimu pohonu čtyř kol.

2.4.2.4.4.

Jestliže se zkušební vozidlo zkouší na čtyřkolovém dynamometru v režimu pohonu dvou kol, mohou se kola nepoháněné nápravy v průběhu zkoušky otáčet, a to za podmínky, že provozní režim vozidlového dynamometru a režim dojezdu vozidla tento způsob provozu podporují.

Obrázek A6/5a

Možné konfigurace zkoušky na dvoukolovém a čtyřkolovém dynamometru

Image 53

2.4.2.5.

Prokázání rovnocennosti dynamometru v režimu pohonu dvou kol a dynamometru v režimu pohonu čtyř kol

2.4.2.5.1.

Na žádost výrobce a se souhlasem schvalovacího orgánu lze vozidlo, které musí být zkoušeno na dynamometru v režimu pohonu čtyř kol, alternativně zkoušet na dynamometru v režimu pohonu dvou kol, pokud jsou splněny tyto podmínky:

a)

zkušební vozidlo je konvertováno tak, aby mělo pouze jednu hnací nápravu;

b)

výrobce poskytl schvalovacímu orgánu doklady o tom, že CO2, spotřeba paliva a/nebo spotřeba elektrické energie konvertovaného vozidla je tatáž nebo vyšší než u nekonvertovaného vozidla při zkoušce na dynamometru v režimu pohonu čtyř kol;

c)

pro zkoušku je zajištěn bezpečný provoz (např. odstraněním pojistky nebo odmontováním hnacího hřídele) a spolu s provozním režimem dynamometru jsou poskytnuty příslušné pokyny;

d)

konverze se použije pouze na vozidlo zkoušené na vozidlovém dynamometru, postup stanovení jízdního zatížení se použije na nekonvertované zkušební vozidlo.

2.4.2.5.2.

Toto prokázání rovnocennosti se použije na všechna vozidla v téže rodině podle jízdního zatížení. Na žádost výrobce a se schválením schvalovacího orgánu lze toto prokázání rovnocennosti rozšířit na jiné rodiny podle jízdního zatížení na základě důkazu, že jako zkušební vozidlo bylo vybráno vozidlo z rodiny podle nejhoršího jízdního zatížení.

2.4.2.6.

Informace o tom, zda bylo vozidlo zkoušeno na dvoukolovém, nebo na čtyřkolovém dynamometru a zda bylo zkoušeno na dynamometru v režimu pohonu dvou kol, nebo v režimu pohonu čtyř kol, musí být zahrnuta do všech příslušných zkušebních protokolů. V případě, že vozidlo bylo zkoušeno na čtyřkolovém dynamometru a tento dynamometr byl v režimu pohonu dvou kol, musí být rovněž uvedeno, zda se kola nepoháněné nápravy otáčela, či nikoli.

2.4.3.

Výfukový systém vozidla nesmí vykazovat jakoukoliv netěsnost, která by vedla ke snížení množství odebíraného plynu.

2.4.4.

Seřízení hnacího ústrojí a ovládacích zařízení vozidla musí odpovídat předpisům výrobce pro sériovou výrobu.

2.4.5.

Pneumatiky musí být typu specifikovaného výrobcem vozidla jako původní vybavení. Pneumatiky lze hustit na tlak až o 50 % vyšší, než je tlak specifikovaný v bodě 4.2.2.3 přílohy B4. Tentýž tlak v pneumatikách se použije pro seřízení dynamometru a pro veškeré následné zkoušky. Použitý tlak v pneumatikách se zaznamená.

2.4.6.

Referenční palivo

Pro zkoušení se použije vhodné referenční palivo definované v příloze B3.

2.4.7.

Příprava zkušebního vozidla

2.4.7.1.

Při zkoušce musí být vozidlo přibližně ve vodorovné poloze, aby se vyloučila jakákoli abnormální distribuce paliva.

2.4.7.2.

V případě nutnosti dodá výrobce doplňkové součásti a adaptéry, které jsou potřebné k instalaci výtoku paliva z nejnižšího bodu nádrže (nádrží) namontované (namontovaných) na vozidle, a dále součásti potřebné k odběru vzorků výfukových plynů.

2.4.7.3.

Při odběru vzorku PM během zkoušky, kdy se regenerující zařízení nachází ve stabilizovaném stavu (tj. vozidlo neprochází regenerací), se doporučuje, aby mělo vozidlo dovršenu více než 1/3 nájezdu mezi plánovanými regeneracemi, nebo aby bylo periodicky se regenerující zařízení vystaveno ekvivalentní zátěži mimo vozidlo.

2.5.

Předběžné zkušební cykly

Pokud to požaduje výrobce, lze provést předběžné zkušební cykly, aby bylo možné dodržet průběh křivky rychlosti v předepsaných mezích.

2.6.

Stabilizace zkušebního vozidla

2.6.1.

Příprava vozidla

2.6.1.1.

Naplnění palivové nádrže

Palivová nádrž (nádrže) se naplní stanoveným zkušebním palivem. Pokud je v palivové nádrži (nádržích) palivo, které neodpovídá požadavkům bodu 2.4.6 této přílohy, musí se před naplněním zkušebního paliva odčerpat. Systém regulace emisí způsobených vypařováním nesmí být nadměrně proplachován ani zatěžován.

2.6.1.2.

Nabíjení REESS

Před stabilizačním zkušebním cyklem se REESS plně nabije. Na žádost výrobce lze nabíjení před stabilizací vynechat. REESS se před oficiální zkouškou již znovu nenabíjí.

2.6.1.3.

Tlak v pneumatikách

Tlak v pneumatikách hnacích kol se nastaví podle bodu 2.4.5 této přílohy.

2.6.1.4.

Vozidla na plynná paliva

Vozidla se zážehovým motorem poháněná LPG nebo NG/biomethanem nebo vybavená tak, že mohou používat jako palivo buď benzin, nebo LPG, nebo NG/biomethan, se mezi zkouškami s prvním a druhým plynným referenčním palivem znovu stabilizují před zkouškou s druhým referenčním palivem.

2.6.2.

Zkušební komora

2.6.2.1.

Teplota

Během stabilizace musí být teplota ve zkušební komoře tatáž jako teplota definovaná pro zkoušku typu 1 (bod 2.2.2.1.1 této přílohy).

2.6.2.2.

Měření pozadí

Ve zkušebně, v níž může dojít ke kontaminaci zkoušky vozidla s nízkými emisemi částic zbytky z předchozí zkoušky vozidla s vysokými emisemi částic, se pro účely stabilizace zařízení pro odběr vzorků doporučuje, aby se s vozidlem s nízkými emisemi částic projel jeden dvacetiminutový cyklus při ustálené rychlosti 120 km/h. Delší provoz a/nebo provoz při vyšší rychlosti je u stabilizace zařízení pro odběr vzorků přijatelný, pokud je vyžadován. Měření pozadí ředicího tunelu se v příslušných případech provedou po stabilizaci tunelu a před jakýmkoli následným zkoušením vozidla.

2.6.3.

Postup

2.6.3.1.

Vozidlo se zaveze nebo dotlačí na dynamometr a je v chodu během příslušných cyklů WLTC. Vozidlo nemusí být ve studeném stavu a může se použít k nastavení zatížení dynamometru.

2.6.3.2.

Zatížení dynamometru se nastaví podle bodů 7 a 8 přílohy B4. V případě, že se pro zkoušky použije dynamometr v režimu pohonu dvou kol, provede se nastavení jízdního zatížení na dynamometru v režimu pohonu dvou kol, a v případě, že se pro zkoušky použije dynamometr v režimu pohonu čtyř kol, provede se nastavení jízdního zatížení na dynamometru v režimu pohonu čtyř kol.

2.6.4.

Provoz vozidla

2.6.4.1.

Postup nastartování hnacího ústrojí se zahájí prostřednictvím zařízení určeného k tomuto účelu podle pokynů výrobce.

Přepínání provozního režimu, které není iniciováno vozidlem, během zkoušky není dovoleno, pokud není uvedeno jinak.

2.6.4.1.1.

Pokud se postup nastartování hnacího ústrojí nezdaří, např. pokud motor nenastartuje podle očekávání nebo pokud vozidlo signalizuje chybu startování, je zkouška neplatná, zopakují se stabilizační zkoušky a provede se nová zkušební jízda.

2.6.4.1.2.

V případech, kdy se jako palivo používá LPG nebo NG/biomethan, je dovoleno, aby se motor nastartoval na benzin a přepnul se automaticky na LPG nebo NG/biomethan až po určité předem stanovené době, která nemůže být řidičem změněna. Tato doba nesmí být delší než 60 sekund.

Je rovněž přípustné použít pouze benzin nebo benzin současně s plynem při provozu v plynovém režimu za předpokladu, že spotřeba energie plynu je vyšší než 80 % celkového množství energie spotřebované během zkoušky typu 1. Tento procentní podíl se vypočte podle metody uvedené v dodatku 3 k této příloze.

2.6.4.2.

Cyklus se zahájí nastartováním hnacího ústrojí.

2.6.4.3.

Pro účely stabilizace se provede příslušný cyklus WLTC.

Na žádost výrobce nebo příslušného orgánu lze provést dodatečné cykly WLTC za účelem uvedení vozidla a jeho ovládacích systémů do stabilizovaného stavu.

Rozsah takové doplňkové stabilizace se zaznamená ve všech příslušných zkušebních protokolech.

2.6.4.4.

Zrychlení

Při jízdě vozidla se plynový pedál používá potřebným způsobem tak, aby vozidlo přesně dodržovalo průběh křivky rychlosti.

S vozidlem se jede plynule, používají se reprezentativní rychlostní stupně a postupy.

V případě manuální převodovky se plynový pedál během každého zařazení rychlosti uvolní a zařazení se provede v co nejkratším čase.

Pokud vozidlo nedokáže dodržet průběh křivky rychlosti, musí se použít maximální dostupný výkon, dokud rychlost vozidla znovu nedosáhne příslušné cílové rychlosti.

2.6.4.5.

Zpomalení

Během zpomalování řidič uvolní plynový pedál, ale nevypne manuálně spojku až do bodu uvedeného v bodě 3.3 nebo bodě 4 písm. f) přílohy B2.

Pokud vozidlo zpomaluje rychleji, než jak stanoví křivka rychlosti, použije se plynový pedál tak, aby vozidlo přesně dodržovalo průběh křivky rychlosti.

Pokud vozidlo zpomaluje příliš pomalu a nedosahuje zamýšleného zpomalení, uvedou se v účinnost brzdy tak, aby bylo možné přesně dodržet průběh křivky rychlosti.

2.6.4.6.

Brzdění

Během fáze stání / fáze volnoběhu se s přiměřenou silou brzdí, aby se zabránilo otáčení hnacích kol.

2.6.5.

Použití převodovky

2.6.5.1.

Manuální převodovky

2.6.5.1.1.

Musí být dodrženy pokyny pro řazení rychlostních stupňů specifikované v příloze B2. Vozidla zkoušená podle přílohy B8 musí při jízdě splňovat požadavky bodu 1.5 uvedené přílohy.

2.6.5.1.2.

Změna rychlostního stupně musí být zahájena a dokončena v rozmezí ±1,0 sekundy od předepsaného bodu řazení rychlostních stupňů.

2.6.5.1.3.

Spojka se sešlápne v rozmezí ±1,0 sekundy od předepsaného provozního bodu spojky.

2.6.5.2.

Automatické převodovky

2.6.5.2.1.

Po prvním použití řadicí páky se s ní v průběhu zkoušky již nesmí manipulovat. První zařazení se provede 1 sekundu před začátkem prvního zrychlení.

2.6.5.2.2.

Vozidla s automatickou převodovkou s manuálním režimem nesmí být zkoušena v manuálním režimu.

2.6.6.

Řidičem volitelné režimy

2.6.6.1.

Vozidla vybavená primárním režimem se zkouší v tomto režimu. Na žádost výrobce může být vozidlo alternativně zkoušeno s řidičem volitelným režimem v nejnepříznivější poloze pro emise CO2.

Výrobce poskytne příslušnému orgánu doklady o tom, že existuje režim, který splňuje požadavky bodu 3.5.9 tohoto předpisu. Se souhlasem příslušného orgánu lze primární režim použít jako jediný režim pro stanovení normovaných emisí, emisí CO2 a spotřeby paliva.

2.6.6.2.

Pokud vozidlo nemá žádný primární režim, protože má dva nebo více konfigurovatelných startovacích režimů, zkouší se v rámci těchto konfigurovatelných startovacích režimů nejhorší režim z hlediska emisí CO2 a spotřeby paliva, který může být použit jako jediný režim pro stanovení normovaných emisí, emisí CO2 a spotřeby paliva.

2.6.6.3.

Pokud vozidlo nemá žádný primární režim nebo není-li požadovaný primární režim odsouhlasen příslušným orgánem jako primární režim nebo pokud dva nebo více konfigurovatelných startovacích režimů neexistuje, podrobí se vozidlo zkoušce na stanovení normovaných emisí, emisí CO2 a spotřeby paliva v nejlepším a nejhorším režimu. Nejlepší a nejhorší režim se určí pomocí poskytnutých podkladů týkajících se emisí CO2 a spotřeby paliva u všech režimů. Emise CO2 a spotřeba paliva musí být aritmetickým průměrem výsledků zkoušek u obou režimů. Výsledky zkoušek pro oba režimy se zaznamenají.

Na žádost výrobce může být vozidlo alternativně zkoušeno s řidičem volitelným režimem v nejnepříznivější poloze pro emise CO2.

2.6.6.4.

Na základě technických podkladů poskytnutých výrobcem a se souhlasem příslušného orgánu se nevezmou v úvahu řidičem volitelné režimy určené pro velmi zvláštní omezené účely (např. režim údržby, režim nejnižšího rychlostního stupně). Zváží se všechny zbývající režimy používané pro jízdu směrem vpřed, přičemž mezní hodnoty normovaných emisí musí být splněny ve všech těchto režimech.

2.6.6.5.

Body 2.6.6.1 až 2.6.6.4 této přílohy se použijí na všechny systémy vozidla s řidičem volitelnými režimy, včetně těch, které nejsou specifické výhradně pro převodovku.

2.6.7.

Prohlášení zkoušky typu 1 za neplatnou a dokončení cyklu

Pokud se motor neočekávaně zastaví, stabilizační zkouška nebo zkouška typu 1 se prohlásí za neplatnou.

Po dokončení cyklu se motor vypne. Vozidlo nesmí být znovu nastartováno až do zahájení zkoušky, pro jejíž účely bylo stabilizováno.

2.6.8.

Požadované údaje, kontrola kvality

2.6.8.1.

Měření rychlosti

Během stabilizace se rychlost měří v porovnání s časem nebo se získá ze systému záznamu dat při frekvenci nejméně 1 Hz, aby bylo možné vyhodnotit skutečnou jízdní rychlost.

2.6.8.2.

Ujetá vzdálenost

Vzdálenost skutečně ujetá vozidlem se zaznamená pro každou fázi WLTC.

2.6.8.3.

Přípustné odchylky od křivky rychlosti

U vozidel, která nemohou dosáhnout zrychlení a maximálních rychlostí požadovaných pro příslušný cyklus WLTC, je nutno plně sešlápnout plynový pedál až do okamžiku, kdy je znovu dosaženo požadované křivky rychlosti. Nedodržení průběhu křivky rychlosti za těchto okolností nečiní zkoušku neplatnou. Zaznamenají se odchylky od jízdního cyklu.

2.6.8.3.1.

Není-li v konkrétních bodech uvedeno jinak, jsou dovoleny následující odchylky mezi skutečnou rychlostí vozidla a předepsanou rychlostí příslušných zkušebních cyklů na základě jízdních událostí:

2.6.8.3.1.1.

Přípustná odchylka (1)

a)

horní mez: o 2,0 km/h vyšší než nejvyšší bod křivky v rozmezí ±5,0 sekundy od daného bodu v čase;

b)

dolní mez: o 2,0 km/h nižší než nejnižší bod křivky v rozmezí ±5,0 sekundy od daného času.

2.6.8.3.1.2.

Přípustná odchylka (2)

a)

horní mez: o 2,0 km/h vyšší než nejvyšší bod křivky v rozmezí ±1,0 sekundy od daného bodu v čase;

b)

dolní mez: o 2,0 km/h nižší než nejnižší bod křivky v rozmezí ±1,0 sekundy od daného času.

i)

Jsou dovoleny odchylky rychlosti větší než předepsané odchylky za předpokladu, že nejsou nikdy překročeny po dobu delší než 1 sekunda.

ii)

Během jednoho zkušebního cyklu nesmí nastat více než deset takových odchylek.

2.6.8.3.1.3.

Přípustná odchylka (3)

IWR

Pro úrovně 1A a 1B

v rozmezí –2,0 až +4,0 procent;

RMSSE

Pro úroveň 1A

méně než 1,3 km/h

Pro úroveň 1B

méně než 0,8 km/h

2.6.8.3.1.4.

Přípustná odchylka (4)

IWR

Pro úrovně 1A a 1B

v rozmezí –2,0 až +4,0 procent;

RMSSE

Pro úroveň 1A

méně než 1,3 km/h

Pro úroveň 1B

kritéria deklarovaná výrobcem, ale nesmí být větší než 1,3 km/h

2.6.8.3.1.5.

Indexy jízdní křivky IWR a RMSSE se vypočítají v souladu s požadavky bodu 7 přílohy B7.

2.6.8.3.2.

Provozní události vozidla a přípustné odchylky pro tyto události jsou tyto:

Provoz vozidla

Cyklus ohřátí pro nastavení dynamometru

Stabilizace

Zkouška měření parametrů výkonnosti po stabilizaci

Přílohy B6 a B8; zkoušky typu 1

Přípustná odchylka (1)

Přípustná odchylka (2)

Přípustná odchylka (2) (8) a přípustná odchylka (3)

Příloha C3: zkouška typu 4

Přípustná odchylka (1)

Přípustná odchylka (2)

Přípustná odchylka (2) (8)

Příloha C5, dodatek 1; prokazovací zkoušky OBD

Přípustná odchylka (1)

Přípustná odchylka (2)

Přípustná odchylka (2) (8)

Zkoušky shodnosti výroby

Přípustná odchylka (1)

Přípustná odchylka (2)

Přípustná odchylka (2) (8) a přípustná odchylka (4)

Odvození faktoru záběhu pro účely shodnosti výroby

Přípustná odchylka (1)

Přípustná odchylka (2)

Přípustná odchylka (2) (8) a přípustná odchylka (3)

Pokud je křivka rychlosti u kterékoli zkoušky mimo příslušný rozsah platnosti, považují se tyto jednotlivé zkoušky za neplatné.

Obrázek A6/6

Přípustné odchylky od křivky rychlosti

Image 54

2.6.8.4.

Měření proudu v alternátoru (měnič DC/DC)

Během zkoušky typu 1 se proud v alternátoru měří v souladu s postupem a požadavky v bodě 2 dodatku 2 k příloze B6. V případě vozidel OVC-HEV a NOVC-HEV se proud měniče DC/DC měří v souladu s postupem a požadavky v bodě 2 dodatku 3 k příloze B8. Na žádost regionálního orgánu poskytne schvalovací orgán údaje naměřené při každé provedené zkoušce (integrovaná frekvence 1 Hz).

2.6.8.5.

Záznam a ukládání údajů v zařízení OBFCM

Během zkoušky typu 1 musí zkušební laboratoř zaznamenávat a ukládat následující parametry uvedené v dodatku 5 tohoto předpisu (frekvence odběru vzorků 1 Hz) a schvalovací orgán je poskytne na žádost regionálního orgánu:

a)

rychlost vstřikování paliva do motoru (v gramech za sekundu);

b)

rychlost vstřikování paliva do motoru (v litrech za hodinu);

c)

rychlost vstřikování paliva u vozidla (v gramech za sekundu);

2.7.

Odstavení vozidla

2.7.1.

Po stabilizaci a před zkoušením se zkušební vozidlo ponechá v prostoru, kde podmínky okolí odpovídají bodu 2.2.2.2 této přílohy.

2.7.2.

Vozidlo se odstaví na dobu minimálně šesti hodin a maximálně 36 hodin, přičemž kryt motorového prostoru může být otevřený, nebo zavřený. Pokud to nevylučují specifická ustanovení pro konkrétní vozidlo, lze je nuceným chlazením ochladit na teplotu, jež má být nastavena. Pokud se chlazení urychluje ventilátory, musí být ventilátory umístěny tak, aby bylo dosaženo maximálního ochlazení poháněcí soustavy, motoru a systému následného zpracování výfukových plynů homogenním způsobem.

2.8.

Zkouška emisí a spotřeby paliva (zkouška typu 1)

2.8.1.

Teplota ve zkušební komoře při zahájení zkoušky musí být v rozmezí ±3 °C od stanovené teploty 23 °C. Teplota oleje v motoru a chladicího média, pokud je použito, musí být v rozmezí ±2 °C od stanovené teploty 23 °C.

2.8.2.

Zkušební vozidlo se dotlačí na dynamometr.

2.8.2.1.

Hnací kola vozidla se umístí na dynamometr bez spuštění motoru.

2.8.2.2.

Tlaky v pneumatikách hnacích kol musí být nastaveny podle ustanovení bodu 2.4.5 této přílohy.

2.8.2.3.

Kryt motorového prostoru se zavře.

2.8.2.4.

Bezprostředně před spuštěním motoru se k výfuku (výfukům) vozidla připojí spojovací trubka pro výfukové plyny.

2.8.2.5.

Zkoušené vozidlo se umístí na vozidlový dynamometr podle bodů 7.3.3 až 7.3.3.1.4 přílohy B4.

2.8.3.

Nastartování hnacího ústrojí a jízda

2.8.3.1.

Postup nastartování hnacího ústrojí se zahájí prostřednictvím zařízení určeného k tomuto účelu podle pokynů výrobce.

2.8.3.2.

Jízda vozidla probíhá, jak je popsáno v bodech 2.6.4 až 2.6.8 této přílohy, v průběhu příslušného cyklu WLTC, jak je popsáno v příloze B1.

2.8.4.

Údaje o RCB se měří pro každou fázi WLTC podle definice v dodatku 2 k této příloze.

2.8.5.

Skutečná rychlost vozidla se měří s frekvencí měření 10 Hz a vypočtou se a vykážou indexy jízdní křivky popsané v bodě 7 přílohy B7.

2.8.6.

Tento bod se vztahuje pouze na úroveň 1A.

Skutečná rychlost vozidla měřená s frekvencí měření 10 Hz spolu se skutečným časem se použije pro opravy výsledků CO2 vůči cílové rychlosti a vzdálenosti, jak jsou definovány v příloze B6b. Pokud je hodnota RMSSE menší než 0,8 km/h lze tento korekční postup na žádost výrobce vypustit.

2.9.

Odběr vzorků plynných látek

Vzorky plynných látek se odeberou do vaků a sloučeniny se analyzují na konci zkoušky nebo fáze zkoušky, nebo lze sloučeniny analyzovat průběžně a integrovat je za celý cyklus.

2.9.1.

Před každou zkouškou se provedou následující kroky:

2.9.1.1.

Vyčištěné a vyprázdněné vaky k jímání vzorků se připojí k systémům pro jímání vzorků zředěného výfukového plynu a ředicího vzduchu.

2.9.1.2.

Měřicí přístroje se uvedou do činnosti podle instrukcí výrobce přístrojů.

2.9.1.3.

Výměník tepla CVS (pokud je instalován) se předehřeje nebo předchladí na teplotu v rozmezí přípustné odchylky jeho provozní teploty při zkoušce, jak je specifikováno v bodě 3.3.5.1 přílohy B5.

2.9.1.4.

Součásti, jako jsou odběrná potrubí, filtry, chladiče a čerpadla, se podle požadavků zahřejí nebo ochladí, dokud není dosaženo stabilizovaných provozních teplot.

2.9.1.5.

Průtoky CVS se nastaví podle bodu 3.3.4 přílohy B5 a průtoky vzorku se nastaví na vhodnou úroveň.

2.9.1.6.

Jakékoli elektronické integrační zařízení se vynuluje a před začátkem každé fáze cyklu může být znovu vynulováno.

2.9.1.7.

Pro všechny kontinuální analyzátory plynů se zvolí vhodné pracovní rozsahy. Během zkoušky je lze přepínat pouze tehdy, pokud se přepnutí provede změnou kalibrace, na kterou je použito digitální rozlišení přístroje. Během zkoušky se nesmí přepínat zesílení analogových provozních zesilovačů analyzátoru.

2.9.1.8.

Všechny kontinuální analyzátory plynů se vynulují a kalibrují s použitím plynů, které splňují požadavky bodu 6 přílohy B5.

2.10.

Odběr vzorků pro stanovení PM

2.10.1.

Před každou zkouškou se provedou kroky popsané v bodech 2.10.1.1 až 2.10.1.2.2 této přílohy.

2.10.1.1.

Volba filtru

Pro celý příslušný cyklus WLTC se použije jednoduchý filtr pro odběr vzorků pevných částic bez podpůrného filtru. Pro účely zohlednění regionálních odchylek cyklu lze pro první tři fáze použít jediný filtr a pro čtvrtou fázi jiný filtr.

2.10.1.2.

Příprava filtru

2.10.1.2.1.

Nejméně jednu hodinu před zkouškou se filtr vloží do Petriho misky, která chrání před znečištěním prachem a umožňuje výměnu vzduchu, a umístí se do vážicí komory (nebo místnosti) ke stabilizaci.

Na konci doby stabilizace se filtr zváží a jeho hmotnost se zaznamená. Filtr se pak uchovává v uzavřené Petriho misce nebo v utěsněném držáku filtru do doby, než bude zapotřebí ke zkoušce. Filtr se musí použít do osmi hodin od vyjmutí z vážící komory (nebo místnosti).

Filtr se vrátí do stabilizační místnosti do jedné hodiny po zkoušce a stabilizuje se minimálně po dobu jedné hodiny před vážením.

2.10.1.2.2.

Filtr pro odběr vzorků pevných částic se opatrně umístí do držáku filtru. S filtrem se manipuluje pouze za použití pinzety nebo kleští. Hrubá nebo abrazivní manipulace s filtrem bude mít za následek chybné určení hmotnosti. Držák filtru s filtrem se umístí do odběrného potrubí, kterým nic neproudí.

2.10.1.2.3.

Doporučuje se zkontrolovat mikrováhy na začátku každého vážení, během 24 hodin před vážením vzorků, zvážením jednoho referenčního předmětu o hmotnosti přibližně 100 mg. Tento předmět se zváží třikrát a zaznamená se výsledný aritmetický průměr. Pokud je výsledný aritmetický průměr vážení v rozmezí ±5 μg od výsledku z předchozího vážení, pak se výsledek daného aktuálního vážení a váhy považují za platné.

2.11.

Odběr vzorků pro účely PN

2.11.1.

Před každou zkouškou se provedou kroky popsané v bodech 2.11.1.1 až 2.11.1.2 této přílohy.

2.11.1.1.

Zvláštní zařízení se systémem pro ředění a měření částic se uvede do chodu a připraví se k odběru vzorků.

2.11.1.2.

V souladu s postupy uvedenými v bodech 2.11.1.2.1 až 2.11.1.2.4 této přílohy se potvrdí správné fungování prvků PNC a VPR systému pro odběr vzorků částic.

2.11.1.2.1.

Kontrola těsnosti s použitím filtru o vhodné výkonnosti připojeného ke vstupu do celého systému měření PN, VPR a PNC musí udávat naměřenou koncentraci méně než 0,5 částice na cm3.

2.11.1.2.2.

Každý den musí kontrola posunu nuly u PNC s použitím filtru o vhodné výkonnosti připojeného ke vstupu do PNC udávat koncentraci ≤ 0,2 částice na cm3. Po odejmutí tohoto filtru musí PNC udávat nárůst měřené koncentrace a údaj se musí vrátit na ≤ 0,2 částice na cm3, když se opět připojí filtr. PNC nesmí hlásit žádnou chybu.

2.11.1.2.3.

Musí být potvrzeno, že měřicí systém udává, že odpařovací trubka, je-li součástí systému, dosáhla své správné provozní teploty.

2.11.1.2.4.

Musí být potvrzeno, že měřicí systém udává, že ředicí zařízení PND1 dosáhlo své správné provozní teploty.

2.12.

Odběr vzorků během zkoušky

2.12.1.

Uvedou se v činnost ředicí systém, odběrná čerpadla a systém pro shromažďování údajů.

2.12.2.

Uvedou se v činnost systémy pro odběr vzorků PM a PN.

2.12.3.

Počet částic se měří nepřetržitě. Aritmetický průměr koncentrace se určí integrací signálů analyzátoru přes každou fázi.

2.12.4.

Odběr vzorků začne před nastartováním hnacího ústrojí nebo při jeho zahájení a skončí při dokončení cyklu.

2.12.5.

Přepínání při odběru vzorků

2.12.5.1.

Plynné emise

Odběr vzorků zředěného výfukového plynu a ředicího vzduchu se v případě nutnosti přepne z jednoho páru vaků k odběru vzorků na další páry těchto vaků, a sice na konci každé fáze příslušného cyklu WLTC, který má být použit.

2.12.5.2.

Částice

Použijí se požadavky bodu 2.10.1.1 této přílohy.

2.12.6.

Vzdálenost ujetá na dynamometru se zaznamená u každé fáze.

2.13.

Ukončení zkoušky

2.13.1.

Motor se vypne ihned po ukončení poslední části zkoušky.

2.13.2.

Vypne se zařízení pro odběr vzorků s konstantním objemem, CVS nebo jiné sací zařízení nebo se od výfuku nebo výfuků vozidla odpojí trubka pro výfukové plyny.

2.13.3.

Vozidlo může být odstraněno z dynamometru.

2.14.

Postupy po provedení zkoušky

2.14.1.

Kontrola analyzátoru plynů

Zkontrolují se údaje analyzátorů používaných k průběžným měřením zředěného plynu nulovacím plynem a kalibračním plynem. Zkouška se považuje za vyhovující, jestliže je rozdíl před zkouškou a po zkoušce menší než 2 % hodnoty kalibračního plynu.

2.14.2.

Analýza vzorků ve vacích

2.14.2.1.

Výfukové plyny a ředicí vzduch obsažené ve vacích se analyzují co nejdříve. Výfukové plyny se v každém případě analyzují do 30 minut po skončení dané fáze cyklu.

Přihlédne se k reakčnímu času plynu u sloučenin ve vaku.

2.14.2.2.

Co možná nejdříve před analýzou se rozsah analyzátoru, který se použije pro každou sloučeninu, nastaví na nulu vhodným nulovacím plynem.

2.14.2.3.

Kalibrační křivky analyzátorů se nastaví pomocí kalibračních plynů jmenovitých koncentrací od 70 do 100 % rozsahu stupnice.

2.14.2.4.

Potom se znovu zkontroluje vynulování analyzátorů. Jestliže se kterýkoliv údaj liší o více než 2 % rozsahu stupnice od hodnoty nastavené podle bodu 2.14.2.2 této přílohy, postup se u tohoto analyzátoru zopakuje.

2.14.2.5.

Odebrané vzorky se poté analyzují.

2.14.2.6.

Po analýze se za použití stejných plynů znovu zkontroluje nulový bod a kalibrační body. Zkouška se považuje za vyhovující, jestliže je rozdíl menší než 2 % hodnoty kalibračního plynu.

2.14.2.7.

Průtoky a tlaky jednotlivých plynů u všech analyzátorů musí být stejné jako při kalibraci analyzátorů.

2.14.2.8.

Změřený obsah jednotlivých sloučenin se zaznamená po stabilizaci měřicího zařízení.

2.14.2.9.

Hmotnost a případně počet všech emisí se vypočte podle přílohy B7.

2.14.2.10.

Kalibrace a kontroly se provedou buď:

a)

před každou analýzou páru vaků a po ní, nebo

b)

před dokončenou zkouškou a po ní.

V případě písmene b) se kalibrace a kontroly provedou u všech analyzátorů pro všechny rozsahy použité během zkoušky.

V obou případech, tedy písmene a) i b), se tentýž rozsah analyzátoru použije pro odpovídající vaky k jímání okolního vzduchu a výfukových plynů.

2.14.3.

Vážení filtru pro odběr vzorků pevných částic

2.14.3.1.

Filtr pro odběr vzorků pevných částic se vloží zpět do vážicí komory (nebo místnosti) nejpozději do jedné hodiny po dokončení zkoušky. Stabilizuje se v Petriho misce, která je chráněna před znečištěním prachem a umožňuje výměnu vzduchu, nejméně po dobu jedné hodiny a zváží se. Celková hmotnost filtru se zaznamená.

2.14.3.2.

Musí být zváženy nejméně dva nepoužité referenční filtry, pokud možno současně s vážením filtrů pro odběr vzorků, avšak nejpozději do osmi hodin od vážení filtrů pro odběr vzorků. Referenční filtry musí mít stejnou velikost a musí být ze stejného materiálu jako filtr pro odběr vzorků.

2.14.3.3.

Pokud se specifická hmotnost kteréhokoli z referenčních filtrů změní mezi jednotlivými váženími filtrů pro odběr vzorků o více než ±5 μg, musí se filtr pro odběr vzorků a referenční filtry znovu stabilizovat ve vážicí komoře (nebo místnosti) a znovu zvážit.

2.14.3.4.

Výsledky jednotlivých vážení referenčního filtru se porovnají s klouzavým aritmetickým průměrem jednotlivých hmotností téhož filtru. Klouzavý aritmetický průměr se vypočítá z jednotlivých hmotností zjištěných v době poté, co byly referenční filtry umístěny do vážicí komory (nebo místnosti). Doba, za kterou se vypočte průměrná hodnota, musí být nejméně jeden den, avšak ne více než 15 dnů.

2.14.3.5.

Opakované stabilizace a vážení filtrů pro odběr vzorků a referenčních filtrů jsou přípustné až do uplynutí 80 hodin od měření plynů při zkoušce emisí. Jestliže do okamžiku uplynutí 80 hodin splňuje více než polovina referenčních filtrů kritérium ±5 μg, lze vážení filtrů pro odběr vzorků považovat za platné. Jestliže se v okamžiku uplynutí 80 hodin používají dva referenční filtry a jeden z nich nesplňuje kritérium ±5 μg, lze vážení filtru pro odběr vzorků považovat za platné za podmínky, že součet absolutních rozdílů mezi průměry jednotlivých hmotností a klouzavými průměry dvou referenčních filtrů je nejvýše 10 μg.

2.14.3.6.

Splňuje-li kritérium ±5 μg méně než polovina referenčních filtrů, vyřadí se filtr pro odběr vzorků a zkouška emisí se opakuje. Všechny referenční filtry se vyřadí a nahradí novými do 48 hodin. Ve všech ostatních případech se referenční filtry nahradí nejméně každých 30 dnů takovým způsobem, aby nebyl žádný filtr pro odběr vzorků vážen bez porovnání s referenčním filtrem, který se ve vážicí komoře (nebo místnosti) nacházel po dobu nejméně jednoho dne.

2.14.3.7.

Jestliže nejsou splněna kritéria stability pro vážicí komoru (nebo místnost) uvedená v bodě 4.2.2.1 přílohy B5, avšak vážení referenčních filtrů výše uvedeným kritériím vyhovuje, může výrobce vozidla hmotnosti filtrů k odběru vzorků buď akceptovat, nebo zkoušky prohlásit za neplatné, upravit systém regulace ve vážicí komoře (nebo místnosti) a zkoušku opakovat.

(1)  Deklarovanou hodnotou musí být hodnota, u níž byly provedeny nezbytné korekce.

(2)  Zaokrouhlení na dvě desetinná místa podle bodu 6.1.8 tohoto předpisu.

(3)  Zaokrouhlení na jedno desetinné místo podle bodu 6.1.8 tohoto předpisu.

(4)  Každý výsledek zkoušky musí splňovat regulační mezní hodnotu.

(5)  dCO21, dCO22 a dCO23 se stanoví podle bodu 1.2.3.8 této přílohy.

(6)  Hodnota „0,9“ se nahradí hodnotou „1,0“ u zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení u vozidel OVC-HEV pouze tehdy, pokud zkouška v režimu nabíjení-vybíjení obsahuje dva nebo více příslušných cyklů WLTC.

(7)  Každý výsledek zkoušky musí splňovat regulační mezní hodnotu.

(1)  dCO21, dCO22 a dCO23 se stanoví podle bodu 1.2.3.8 této přílohy.

(8)  přípustná odchylka se nemá ukázat řidiči


Příloha B6 – dodatek 1

Postup zkoušky emisí u všech vozidel vybavených periodicky se regenerujícími systémy

1.   Obecně

1.1.

V tomto dodatku jsou vymezena zvláštní ustanovení pro zkoušení vozidla vybaveného periodicky se regenerujícím systémem definovaným v bodě 3.8.1 tohoto předpisu.

1.2.

Během cyklů, v nichž dochází k regeneraci, nemusí být uplatněny emisní normy. Jestliže k periodické regeneraci dochází nejméně jednou v průběhu zkoušky typu 1 a jestliže k ní došlo již alespoň jednou v průběhu přípravného cyklu vozidla nebo pokud je vzdálenost mezi dvěma po sobě následujícími periodickými regeneracemi větší než 4 000 km jízdy při opakované zkoušce typu 1, nevyžaduje tato regenerace zvláštní zkušební postup. V tomto případě se tento dodatek nepoužije a použije se faktor Ki o hodnotě 1,0.

1.3.

Ustanovení tohoto dodatku se nepoužijí na emise PN.

1.4.

Na žádost výrobce a se souhlasem příslušného orgánu se zkušební postup určený pro periodicky se regenerující systémy nemusí použít u regeneračního zařízení, jestliže výrobce prokáže, že v průběhu cyklů, v nichž dochází k regeneraci, zůstávají hodnoty emisí nižší než mezní hodnoty emisí uvedené v bodě 6.3.10 tohoto předpisu pro příslušnou kategorii vozidla. V tomto případě se pro emise CO2 a spotřebu paliva použije fixní hodnota Ki = 1,05.

2.   Zkušební postup

Zkušební vozidlo musí být schopno zabránit fázi regenerace nebo ji povolit za předpokladu, že takový provoz nijak neovlivní původní kalibrace motoru. Zabránění regeneraci je povoleno pouze tehdy, když je regenerační systém zatížen, a při stabilizačních cyklech. Nesmí se použít při měření emisí během fáze regenerace. Zkouška emisí se provede s nezměněnou původní řídicí jednotkou dodanou výrobcem (OEM). Na žádost výrobce a se souhlasem příslušného orgánu lze během určování faktoru Ki použít „technickou řídicí jednotku“, která nemá žádný vliv na původní kalibrace motoru.

2.1.

Měření výfukových emisí mezi dvěma cykly WLTC, kdy dojde k případům regenerace

2.1.1.

Aritmetický průměr hodnot emisí mezi případy regenerace a během zatížení regeneračního zařízení se určí z aritmetického průměru několika zkoušek typu 1 v přibližně pravidelných intervalech (pokud je zkoušek více než dvě). Lze zvolit i alternativní řešení, kdy výrobce poskytne údaje, kterými prokáže, že emise jsou u cyklů WLTC mezi případy regenerace konstantní (±15 %). V tomto případě je možno použít emise naměřené během zkoušky typu 1. V jakémkoli jiném případě se provedou měření emisí u alespoň dvou cyklů typu 1: jednoho cyklu bezprostředně po regeneraci (před novým zatížením zařízení) a jednoho cyklu co nejblíže před fází regenerace. Veškerá měření emisí se provedou v souladu s touto přílohou a veškeré výpočty se provedou v souladu s bodem 3 tohoto dodatku.

2.1.2.

Zátěžový postup a stanovení faktoru Ki se provedou během jízdního cyklu typu 1 na vozidlovém dynamometru nebo na zkušebním stavu za použití rovnocenného zkušebního cyklu. Tyto cykly mohou proběhnout spojitě (tj. aniž by bylo nutné motor mezi cykly vypnout). Po libovolném počtu dokončených cyklů se může vozidlo odstavit z vozidlového dynamometru a zkouška může pokračovat později.

U vozidel třídy 2 a třídy 3 lze na žádost výrobce a se souhlasem příslušného orgánu stanovit Ki buď s fází s mimořádně vysokou rychlostí, nebo bez ní.

Na žádost výrobce a se souhlasem příslušného orgánu může výrobce vyvinout alternativní postup a prokázat jeho rovnocennost, včetně teploty filtru, úrovně zatížení a ujeté vzdálenosti. To lze provést na zkušebním stavu nebo na vozidlovém dynamometru.

2.1.3.

Zaznamená se počet cyklů D mezi dvěma cykly WLTC, během nichž dojde k případům regenerace, počet cyklů n, během nichž se měří emise, a měření hmotnostních emisí
Formula
pro každou sloučeninu (i) u každého cyklu (j).

2.2.   Měření emisí během případů regenerace

2.2.1.

Pro přípravu vozidla, pokud se požaduje, ke zkoušce emisí během fáze regenerace lze použít stabilizační cykly podle bodu 2.6 této přílohy nebo rovnocenné cykly na zkušebním stavu, podle toho, který postup zatěžování byl zvolen v bodě 2.1.2 tohoto dodatku.

2.2.2.

Před provedením první platné zkoušky emisí se použijí podmínky vztahující se na zkoušku a vozidlo pro účely zkoušky typu 1 popsané v tomto předpise.

2.2.3.

Během přípravy vozidla nesmí dojít k regeneraci. To lze zajistit jedním z následujících postupů:

a)

pro stabilizační cykly je možné instalovat „náhražkový“ systém regenerace nebo částečný systém;

b)

jakákoli jiná metoda dohodnutá mezi výrobcem a příslušným orgánem.

2.2.4.

Provede se zkouška výfukových emisí po studeném startu, včetně procesu regenerace, podle příslušného cyklu WLTC.

2.2.5.

Pokud proces regenerace vyžaduje více než jeden cyklus WLTC, musí být každý cyklus WLTC dokončen. Je přípustné použít jediný filtr pro odběr vzorků pevných částic pro několik cyklů nutných k dokončení regenerace.

Pokud se vyžaduje více než jeden cyklus WLTC, provede se další cyklus (cykly) WLTC bezprostředně po prvním cyklu bez vypnutí motoru, a to do doby, než se dosáhne úplné regenerace. V případě, že počet vaků pro plynné emise nutný k provedení několika cyklů přesahuje dostupný počet vaků, musí být doba nutná k přípravě nové zkoušky co nejkratší. Během této doby se motor nesmí vypnout.

2.2.6.

Hodnoty emisí během regenerace Mri se pro každou sloučeninu (i) vypočtou podle bodu 3 tohoto dodatku. Počet příslušných zkušebních cyklů d měřených při úplné regeneraci se zaznamená.

3.   Výpočty

3.1.

Výpočet výfukových emisí a emisí CO2 a spotřeby paliva jediného systému s regenerací

Formula

Formula

Formula

kde pro každou posuzovanou sloučeninu (i):

Formula

jsou hmotnostní emise sloučeniny (i) za jeden zkušební cyklus (j) bez regenerace, g/km;

Formula

jsou hmotnostní emise sloučeniny (i) za jeden zkušební cyklus (j) během regenerace, g/km (pokud d > 1, první zkušební cyklus WLTC se provede za studena a následující cykly za tepla);

Msi

je střední hodnota hmotnosti emisí sloučeniny (i) bez regenerace, g/km;

Mri

je střední hodnota hmotnosti emisí sloučeniny (i) během regenerace, g/km;

Mpi

je střední hodnota hmotnosti emisí sloučeniny (i), g/km;

n

je počet zkušebních cyklů mezi cykly, během nichž dojde k případům regenerace, pro něž se měří emise u cyklu WLTC typu 1; tento počet je ≥ 1;

d

je počet dokončených příslušných zkušebních cyklů vyžadovaných pro regeneraci;

D

je počet dokončených příslušných zkušebních cyklů mezi dvěma cykly, během nichž dojde k případům regenerace.

Výpočet Mpi je graficky znázorněn na obrázku A6.App1/1.

Obrázek A6.App1/1

Parametry měřené během zkoušky emisí během cyklů, ve kterých dochází k regeneraci, a mezi těmito cykly (schematický příklad, emise v průběhu „D“ se mohou zvětšovat nebo zmenšovat)

Image 55

3.1.1.

Výpočet regeneračního faktoru Ki pro každou posuzovanou sloučeninu (i)

Výrobce se může rozhodnout, zda pro každou sloučeninu nezávisle určí aditivní kompenzace, nebo multiplikační faktory.

Faktor Ki:

Formula

Kompenzace Ki: Ki = Mpi - Msi

Výsledky Msi, Mpi a Ki a typ faktoru zvolený výrobcem se zaznamenají. Výsledek Ki se zaznamená do všech příslušných zkušebních protokolů. Výsledky Msi, Mpi a Ki se zaznamenají do všech příslušných záznamových archů zkoušky.

Ki lze určit po dokončení jediné regenerační sekvence zahrnující měření před případy regenerace, během nich a po nich, jak je znázorněno na obrázku A6.App1/1.

3.2.

Výpočet výfukových emisí a emisí CO2 a spotřeby paliva vícenásobných systémů s periodickou regenerací

Následující hodnoty se vypočtou pro jeden provozní cyklus typu 1 pro normované emise a pro emise CO2. Emise CO2 použité pro uvedený výpočet jsou výsledkem kroku 3 popsaného v tabulce A7/1 v příloze B7 a v tabulce A8/5 v příloze B8.

Formula

Formula

Formula

Formula

Formula

Formula

Formula

Formula

kde:

Msi

je střední hodnota hmotnosti emisí všech případů (k) sloučeniny (i) bez regenerace, g/km;

Mri

je střední hodnota hmotnosti emisí všech případů (k) sloučeniny (i) během regenerace, g/km;

Mpi

je střední hodnota hmotnosti emisí všech případů (k) sloučeniny (i), g/km;

Msik

je střední hodnota hmotnosti emisí jednoho případu (k) sloučeniny (i) bez regenerace, g/km;

Mrik

je střední hodnota hmotnosti emisí jednoho případu (k) sloučeniny (i) během regenerace, g/km;

Formula

jsou hmotnostní emise jednoho případu (k) sloučeniny (i) v g/km bez regenerace, měřená v bodě (j), kde 1 ≤ j ≤ nk, g/km;

Formula

jsou hmotnostní emise jednoho případu (k) sloučeniny (i) během regenerace (pokud j > 1, provede se první zkouška typu 1 za studena a následující cykly za tepla) naměřená při zkušebním cyklu (j), kde 1 ≤ j ≤ dk, g/km;

nk

je počet úplných zkušebních cyklů případu (k) mezi dvěma cykly, během nichž dojde k regeneračním fázím, pro něž se provádí měření emisí (cykly WLTC typu 1 nebo rovnocenné cykly na zkušebním stavu); tento počet je ≥ 1;

dk

je počet úplných příslušných zkušebních cyklů případu (k) vyžadovaných pro úplnou regeneraci;

Dk

je počet úplných příslušných zkušebních cyklů případu (k) mezi dvěma cykly, během nichž dojde k regeneračním fázím;

x

je počet případů úplné regenerace.

Výpočet Mpi je graficky znázorněn na obrázku A6.App1/2.

Obrázek A6.App1/2

Parametry měřené během zkoušky emisí během cyklů, ve kterých dochází k regeneraci, a mezi těmito cykly (schematický příklad)

Image 56

Výpočet Ki u více systémů s periodickou regenerací je možný až poté, co u každého systému došlo k určitému počtu případů regenerace.

Po dokončení úplného postupu (A až B, viz obrázek A6.App1/2) by mělo být opět dosaženo původní počáteční podmínky A.

3.3.

Faktory Ki a kompenzace Ki se zaokrouhlí na čtyři desetinná místa. U kompenzací Ki musí být zaokrouhlení provedeno na základě fyzikální jednotky standardní hodnoty emisí.

Příloha B6 – dodatek 2

Zkušební postup pro monitorování dobíjecího systému pro uchovávání elektrické energie

1.   Obecně

V případě, že se zkoušejí vozidla NOVC-HEV, OVC-HEV, NOVC-FCHV a OVC-FCHV, použijí se dodatky 2 a 3 k příloze B8.

V tomto dodatku jsou vymezena specifická ustanovení týkající se korekce výsledků zkoušek pro emise CO2 jako funkce energetické bilance ΔEREESS pro všechny REESS.

Korigované hodnoty pro emise CO2 musí odpovídat nulové energetické bilanci (ΔEREESS = 0) a musí se vypočítat pomocí korekčního koeficientu určeného, jak je vymezeno níže.

2.   Měřicí vybavení a přístroje

2.1.   Měření proudu

Vybíjení systému REESS se definuje jako záporný proud.

2.1.1.

Proud (proudy) systému REESS se měří během zkoušky pomocí proudového snímače čelisťového nebo uzavřeného typu. Systém pro měření proudu musí splňovat požadavky specifikované v tabulce A8/1. Proudový snímač (proudové snímače) musí být schopen (schopny) zachytit maximální proud při spuštění motoru a při teplotních podmínkách v bodě měření.

V zájmu přesného měření se před zkouškou provede seřízení nuly a demagnetizace podle návodu výrobce přístroje.

2.1.2.

Proudové snímače musí být namontovány na jakýkoli systém REESS na jednom z kabelů připojených přímo k REESS a musí zahrnovat celkový proud REESS.

V případě odstíněných drátů se použijí vhodné metody se souhlasem příslušného orgánu.

Aby bylo možno proud REESS snadno změřit externím měřicím vybavením, měl by výrobce pokud možno vytvořit na vozidle vhodné, bezpečné a přístupné propojovací body. Pokud to není proveditelné, musí výrobce poskytnout příslušnému orgánu podporu tím, že poskytne prostředky k propojení proudového snímače s kabely REESS způsobem popsaným výše.

2.1.3.

Měřený proud se integruje v čase při minimální frekvenci 20 Hz a vynáší v měřených hodnotách Q vyjádřených v ampérhodinách (Ah). Tuto integraci lze provést v systému pro měření proudu.

2.2.   Palubní údaje vozidla

2.2.1.

Alternativně lze proud REESS stanovit s použitím údajů založených na vozidle. Aby bylo možné tuto metodu použít, musí být k dispozici tyto údaje ze zkušebního vozidla:

a)

integrovaná hodnota stavu nabití od posledního spuštění v Ah;

b)

integrovaná hodnota stavu nabití podle palubních údajů vypočtená při minimální frekvenci odběru vzorků 5 Hz;

c)

hodnota stavu nabití prostřednictvím konektoru OBD, jak je popsáno v normě SAE J1962.

2.2.2.

Přesnost palubních údajů vozidla o nabití a vybití systému REESS prokáže výrobce příslušnému orgánu.

Výrobce může vytvořit rodinu vozidel s ohledem na monitorování REESS, aby prokázal, že palubní údaje vozidla o nabití a vybití systému REESS jsou správné. Přesnost těchto údajů se prokáže na reprezentativním vozidle.

Platí tato kritéria pro rodinu:

a)

identický spalovací proces (tj. zážehový, vznětový, dvoutaktní, čtyřtaktní);

b)

identická strategie nabíjení a/nebo rekuperace (softwarový datový modul REESS);

c)

dostupnost palubních údajů;

d)

identický stav nabití měřený datovým modulem REESS;

e)

identická palubní simulace stavu nabití.

2.2.3.

Všechny systémy REESS, které nemají vliv na emise CO2, jsou z monitorování vyloučeny.

3.   Korekční postup založený na změně energie systému REESS

3.1.

Měření proudu REESS začíná ve stejnou dobu, kdy začíná zkouška, a končí ihned poté, co vozidlo dokončí úplný jízdní cyklus.

3.2.

Elektrická bilance Q naměřená v elektrickém napájecím systému se použije jako měřítko rozdílu v obsahu energie REESS na konci cyklu ve srovnání se začátkem cyklu. Elektrická bilance se určí pro celý ujetý cyklus WLTC.

3.3.

Samostatné hodnoty Qphase se zaznamenají během fází jízdního cyklu.

3.4.

Korekce emisí CO2 během celého cyklu

3.4.1.

(Vyhrazeno)

3.4.2.

Korekce se použije, pokud má ΔEREESS zápornou hodnotu (což odpovídá stavu, kdy se REESS vybíjí).

Na žádost výrobce lze korekci vypustit a použít nekorigované hodnoty, pokud:

a)

ΔEREESS má kladnou hodnotu (což odpovídá stavu, kdy se REESS nabíjí);

b)

výrobce může příslušnému orgánu pomocí měření prokázat, že neexistuje souvislost mezi hodnotou ΔEREESS a hmotnostními emisemi CO2, resp. mezi hodnotou ΔEREESS a spotřebou paliva.

Tabulka A6.App2/1

Obsah energie v palivu (v příslušných případech)

Palivo

Benzin (E0)

Benzin (E10)

Etanol (E85)

Motorová nafta (B0)

Motorová nafta (B7)

LPG

CNG

Tepelná hodnota

8.92 kWh/l

8,64 kWh/l

6,41 kWh/l

9.85 kWh/l

9,79 kWh/l

12,86 × ρ kWh/l

11,39 kWh/m3

ρ = hustota zkušebního paliva při 15 °C (kg/l)

4.   Použití korekční funkce

4.1.

Za účelem použití korekční funkce se z naměřeného proudu a jmenovitého napětí vypočte změna elektrické energie ΔEREESS,j za dobu (j) u všech systémů REESS:

Formula

kde:

ΔEREESS,j,i

je změna elektrické energie REESS (i) během posuzované doby (j), Wh;

přičemž:

Formula

kde:

UREESS

je jmenovité napětí REESS určené podle IEC 60050-482, V;

I(t)j,i

je elektrický proud REESS (i) během posuzované doby (j) určený podle bodu 2 tohoto dodatku, A;

t0

je čas na začátku posuzované doby (j), s;

tend

je čas na konci posuzované doby (j), s;

i

je indexové číslo posuzovaného REESS;

n

je celkové množství REESS;

j

je indexové číslo pro posuzovanou dobu, přičemž dobou musí být jakákoli příslušná fáze cyklu, kombinace fází cyklu a příslušný celý cyklus;

Formula

je koeficient převodu Ws na Wh.

4.2.

Pro účely korekce emisí CO2, g/km, se použijí Willansovy koeficienty specifické pro spalovací proces podle tabulky A6.App2/3.

4.3.

Provede se korekce a použije se na celý cyklus a na každou fázi cyklu zvlášť a zaznamená se.

4.4.

Pro tento specifický výpočet se použije účinnost alternátorů fixního elektrického napájecího systému:

ηalternator = 0.67forelectricpowersupplysystemREESSalternators

4.5.

Výsledný rozdíl emisí CO2 pro posuzovanou dobu (j) v důsledku chování alternátoru při zatížení pro nabíjení REESS se vypočte pomocí této rovnice:

Formula

kde:

ΔMCO2,j

je výsledný rozdíl hmotnostních emisí CO2 u doby (j), g/km;

ΔEREESS,j

je změna elektrické energie REESS během posuzované doby (j) vypočtená podle bodu 4.1 tohoto dodatku, Wh;

dj

je ujetá vzdálenost během posuzované doby (j), km;

j

je indexové číslo pro posuzovanou dobu, přičemž dobou je jakákoli příslušná fáze cyklu, kombinace fází cyklu a příslušný celý cyklus;

0,0036

je koeficient převodu Wh na MJ;

ηalternator

je účinnost alternátoru podle bodu 4.4 tohoto dodatku;

Willansfactor

je Willansův koeficient specifický pro spalovací proces podle tabulky A6.App2/3, gCO2/MJ;

4.5.1.

Hodnoty CO2 každé fáze a celého cyklu se korigují takto:

Pro úroveň 1A

MCO2,p,3 = MCO2,p,2b – ΔMCO2,j

MCO2,c,3 = MCO2,c,2b – ΔMCO2,j

Pro úroveň 1B

MCO2,p,3 = (MCO2,p,1 – ΔMCO2,j)

MCO2,c,3 = (MCO2,c,2 – ΔMCO2,j)

kde:

ΔMCO2,j je výsledek podle bodu 4.5 tohoto dodatku za dobu (j), g/km.

4.6.

Pro účely korekce emisí CO2, g/km, se použijí Willansovy koeficienty v tabulce A6.App2/3.

Tabulka A6.App2/3

Willansovy koeficienty (v příslušných případech)

 

Atmosférické sání

Přeplňování

Zážehový

Benzin (E0)

l/MJ

0,0733

0,0778

gCO2/MJ

175

186

Benzin (E10)

l/MJ

0,0756

0,0803

gCO2/MJ

174

184

CNG (G20)

m3/MJ

0,0719

0,0764

gCO2/MJ

129

137

LPG

l/MJ

0,0950

0,101

gCO2/MJ

155

164

E85

l/MJ

0,102

0,108

gCO2/MJ

169

179

Vznětový

Motorová nafta (B0)

l/MJ

0,0611

0,0611

gCO2/MJ

161

161

Motorová nafta (B7)

l/MJ

0,0611

0,0611

gCO2/MJ

161

161


Příloha B6 – dodatek 3

Výpočet poměru obsahu energie v plynu pro plynná paliva (LPG a NG/biomethan)

1.   Měření hmotnosti plynného paliva spotřebovaného během cyklu zkoušky typu 1

Měření hmotnosti plynu spotřebovaného během cyklu se provede pomocí systému pro vážení paliva schopného měřit hmotnost nádrže během zkoušky za těchto podmínek:

a)

Přesnost ±2 procenta rozdílu mezi hodnotami na začátku a na konci zkoušky nebo lepší.

b)

Je třeba učinit taková opatření, aby se zabránilo chybám měření.

Mezi tato opatření patří přinejmenším správná instalace přístroje podle doporučení jeho výrobce a v souladu s osvědčenou technickou praxí.

c)

Jiné metody měření jsou povoleny, pokud lze prokázat rovnocennou přesnost.

2.   Výpočet poměru obsahu energie v plynu

Hodnota spotřeby paliva se vypočítá z emisí uhlovodíků, oxidu uhelnatého a oxidu uhličitého, stanovených z výsledků měření, za předpokladu, že se během zkoušky spaluje pouze plynné palivo.

Poměr obsahu spotřebované energie v plynu během cyklu se určí podle rovnice:

Formula

kde:

Ggas

je poměr obsahu energie v plynu, v procentech;

Mgas

je hmotnost plynného paliva spotřebovaného během cyklu, v kg;

FCnorm

je spotřeba paliva (l/100 km pro LPG, m3/100 km pro NG/biomethan) vypočtená podle bodů 6.6 a 6.7 přílohy B7;

dist

je vzdálenost zaznamenaná během cyklu, v km;

ρ

je hustota plynu:

ρ = 0,654 kg/m3 pro NG/biomethan;

ρ = 0,538 kg/l pro LPG;

cf

je korekční faktor, který nabývá následujících hodnot:

cf = 1 v případě LPG nebo referenčního paliva G20;

cf = 0,78 v případě referenčního paliva G25.


PŘÍLOHA B6A

Zkouška korekce teploty okolí pro účely určení emisí CO2 za teplotních podmínek reprezentativních pro daný region

Tato příloha platí pouze pro úroveň 1A.

1.   Úvod

Tato příloha popisuje doplňkovou zkoušku korekce teploty okolí (ATCT) pro účely určení emisí CO2 za teplotních podmínek reprezentativních pro daný region.

1.1.

Emise CO2 vozidel ICE a NOVC-HEV a hodnoty v režimu nabíjení-udržování u vozidel OVC-HEV se korigují podle požadavků této přílohy. Nevyžaduje se žádná korekce pro hodnotu CO2 u zkoušky v režimu nabíjení-vybíjení. Nevyžaduje se žádná korekce pro akční dosah na elektřinu.

1.2.

Aby byla zajištěna statistická reprezentativnost, lze na žádost výrobce všechny zkoušky, z nichž jsou použity výsledky výpočtů popsaných v této příloze B6a, opakovat maximálně třikrát a aritmetický průměr výsledků použitých v souvislosti s touto přílohou B6a. Pokud byly zkoušky provedeny pouze za účelem stanovení FCF, a aniž je dotčen bod 3.7.3 této přílohy B6a, nebude se na výsledky dodatečných zkoušek brát ohled pro žádné jiné účely.

2.   Rodina pro zkoušku korekce teploty okolí (ATCT)

2.1.

Součástí téže rodiny ATCT mohou být pouze vozidla, která jsou totožná z hlediska všech těchto charakteristik:

a)

architektura hnacího ústrojí (např. spalovací motor, hybridní pohon, palivový článek nebo elektromotor);

b)

spalovací proces (tj. dvoudobý, nebo čtyřdobý);

c)

počet a uspořádání válců;

d)

způsob spalování motoru (tj. nepřímé, nebo přímé vstřikování);

e)

druh chladicího systému (tj. vzduchový, vodní nebo olejový);

f)

způsob sání (tj. atmosférické sání, nebo přeplňování);

g)

palivo, pro které je motor konstruován (tj. benzin, motorová nafta, NG, LPG atd.);

h)

katalyzátor (tj. třícestný katalyzátor, zachycovač NOx pro chudé směsi, selektivní katalytická redukce (SCR), katalyzátor NOx chudých směsí nebo jiný);

i)

filtr částic je/není instalován a

j)

recirkulace výfukových plynů (je/není, chlazeno, nebo nechlazeno).

Kromě toho se musí vozidla podobat, pokud jde o tyto charakteristiky:

k)

pokud jde o zdvihový objem motoru, vozidla se nesmí odlišovat o více než 30 % od vozidla s nejnižším objemem, a

l)

izolace motorového prostoru musí být podobného typu, pokud jde o materiál, množství a umístění izolace. Výrobci poskytnou schvalovacímu orgánu důkazy (např. prostřednictvím výkresů CAD) o tom, že u všech vozidel v rodině je objem a hmotnost izolačního materiálu, který bude instalován, větší než 90 % materiálu měřeného referenčního vozidla ATCT.

Rozdíl v izolačním materiálu a umístění může být rovněž přijat jako součást jediné rodiny ATCT za podmínky, že lze prokázat, že se u daného zkušebního vozidla jedná o nejnepříznivější případ, pokud jde o izolaci motorového prostoru.

Je-li výrobce schopen schvalovacímu orgánu prokázat, že je zajištěno dodržení koncepce nejnepříznivějšího případu (např. zkoušené vozidlo nemá izolaci), nebo pokud ATCT sestává z jediné interpolační rodiny, lze upustit od požadavků na dokumentaci izolačních materiálů.

2.1.1.

Pokud jsou instalována zařízení pro aktivní akumulaci tepla, považují se za součást téže rodiny ATCT pouze vozidla, která splňují následující požadavky:

a)

tepelná kapacita definovaná entalpií v systému je v rozmezí 0 až 10 % nad entalpií zkušebního vozidla a

b)

výrobce původního zařízení může technické zkušebně poskytnout důkazy o tom, že doba, po kterou probíhá uvolňování tepla při spuštění motoru v rámci rodiny, je v rozmezí od 0 do 10 % kratší než doba, po kterou probíhá uvolňování tepla u zkušebního vozidla.

2.1.2.

Za součást téže rodiny ATCT se považují pouze vozidla, která splňují kritéria podle bodu 3.9.4 této přílohy B6a.

3.   Postup ATCT

Provede se zkouška typu 1 specifikovaná v příloze B6, s výjimkou požadavků uvedených v bodech 3.1 až 3.9 této přílohy B6a. To vyžaduje také nový výpočet a uplatnění rychlostních stupňů podle přílohy B2 s přihlédnutím k různému jízdnímu zatížení, jak je stanoveno v bodě 3.4 této přílohy B6a.

3.1.   Podmínky okolí pro ATCT

3.1.1.

Teplota (Treg), při níž se má vozidlo odstavit a zkoušet pro účely ATCT, je 14 °C.

3.1.2.

Minimální doba odstavení (tsoak_ATCT) pro účely ATCT je 9 hodin.

3.2.   Zkušební komora a odstavné místo

3.2.1.   Zkušební komora

3.2.1.1.

Teplota ve zkušební komoře musí být nastavena na Treg. Skutečná teplota musí být v rozmezí ±3 °C při zahájení zkoušky a v rozmezí ±5 °C v průběhu zkoušky.

3.2.1.2.

Specifická vlhkost (H) vzduchu ve zkušební komoře nebo vzduchu nasávaného motorem musí být:

3,0 ≤ H ≤ 8,1 (g H2O/kg suchého vzduchu)

3.2.1.3.

Teplota a vlhkost vzduchu se měří na výstupu chladicího ventilátoru s frekvencí 0,1 Hz.

3.2.2.   Odstavné místo

3.2.2.1.

Teplota na odstavném místě musí být nastavena na Treg a skutečná teplota musí být v rozmezí ±3 °C během 5minutového klouzavého aritmetického průměru a nesmí vykazovat systematickou odchylku od nastavené teploty. Teplota se musí měřit průběžně při minimální frekvenci 0,033 Hz.

3.2.2.2.

Umístění čidla teploty na odstavném místě musí být reprezentativní, aby bylo možné změřit okolní teplotu kolem vozidla, a technická zkušebna je zkontroluje.

Čidlo musí být umístěno ve vzdálenosti nejméně 10 cm od stěny odstavného místa a musí být chráněno před přímým prouděním vzduchu.

Podmínky související s prouděním vzduchu v odstavné místnosti v blízkosti vozidla musí představovat přirozené proudění reprezentativní pro rozměry místnosti (bez vynuceného proudění).

3.3.   Zkušební vozidlo

3.3.1.

Vozidlo, jež má být zkoušeno, musí být reprezentativní pro rodinu, pro niž se určují údaje ATCT (jak je popsáno v bodě 2.1 této přílohy B6a).

3.3.2.

Z rodiny ATCT se zvolí interpolační rodina s nejnižším zdvihovým objemem motoru (viz bod 2 této přílohy B6a) a zkušební vozidlo musí být v konfiguraci „vozidlo H“ této rodiny.

3.3.3.

V příslušných případech se zvolí vozidlo s nejnižší entalpií zařízení pro aktivní akumulaci tepla a nejpomalejším uvolňováním tepla u zařízení pro aktivní akumulaci tepla z dané rodiny ATCT.

3.3.4.

Zkušební vozidlo musí splňovat požadavky uvedené v bodě 2.3 přílohy B6 a bodě 2.1 této přílohy B6a.

3.4.   Nastavení

3.4.1.

Nastavení jízdního zatížení a dynamometru musí být takové, jak je uvedeno v příloze B4, včetně požadavku na pokojovou teplotu 23 °C.

Aby se zohlednil rozdíl v hustotě vzduchu při 14 °C ve srovnání s hustotou vzduchu při 20 °C, nastaví se vozidlový dynamometr podle bodů 7 a 8 přílohy B4, s výjimkou toho, že hodnota f2_TReg z následující rovnice se použije jako cílový koeficient Ct.

f2_TReg = f2 * (Tref + 273)/(Treg + 273)

kde:

f2

je koeficient jízdního zatížení druhého stupně, při referenčních podmínkách, N/(km/h)2;

Tref

je referenční teplota jízdního zatížení specifikovaná v bodě 3.2.10 tohoto předpisu, °C;

Treg

je regionální teplota podle definice v bodě 3.1.1 této přílohy B6a, °C.

Pokud je k dispozici platné nastavení vozidlového dynamometru u zkoušky při 23 °C, přizpůsobí se koeficient vozidlového dynamometru druhého stupně (Cd) podle této rovnice:

Cd_Treg = Cd + (f2_TReg – f2)

3.4.2.

Zkouška ATCT a její nastavení jízdního zatížení se provede na dvoukolovém dynamometru v případě, že odpovídající zkouška typu 1 byla provedena na dvoukolovém dynamometru, a provede se na čtyřkolovém dynamometru v případě, že odpovídající zkouška typu 1 byla provedena na čtyřkolovém dynamometru.

3.5.   Stabilizace

Na žádost výrobce lze stabilizaci provést při teplotě Treg.

Teplota motoru musí být v rozmezí ±2 °C od stanovené teploty 23 °C nebo Treg podle toho, která teplota se zvolí pro stabilizaci.

3.5.1.

Vozidla s výhradně spalovacím motorem se stabilizují podle bodu 2.6 přílohy B6.

3.5.2.

Vozidla NOVC-HEV se stabilizují podle bodu 3.3.1.1 přílohy B8.

3.5.3.

Vozidla OVC-HEV se stabilizují podle bodu 2.1.1 nebo 2.1.2 dodatku 4 k příloze B8.

3.6.   Postup odstavení

3.6.1.

Po stabilizaci a před zkoušením se vozidla uchovávají na odstavném místě s podmínkami okolí popsanými v bodě 3.2.2 této přílohy B6a.

3.6.2.

Od ukončení stabilizace do odstavení při Treg nesmí být vozidlo vystaveno jiné teplotě než Treg déle než 10 minut.

3.6.3.

Vozidlo pak musí zůstat v odstavném prostoru tak dlouho, aby se doba od skončení stabilizační zkoušky do zahájení zkoušky ATCT rovnala době tsoak_ATCT s dovolenou odchylkou plus 15 minut. Na žádost výrobce a se souhlasem schvalovacího orgánu lze dobu tsoak_ATCT prodloužit až o 120 minut. V tomto případě se tato prodloužená doba použije pro chlazení specifikované v bodě 3.9 této přílohy B6a.

3.6.4.

Odstavení se provede bez použití chladicího ventilátoru a všechny části karoserie jsou v pozici jako u běžného parkování. Doba mezi ukončením stabilizace a zahájením zkoušky ATCT se zaznamená.

3.6.5.

Přemístění z odstavného prostoru do zkušební komory musí proběhnout co nejrychleji. Vozidlo nesmí být vystaveno teplotě odlišné od Treg po dobu delší než 10 minut.

3.7.   Zkouška ATCT

3.7.1.

Zkušebním cyklem musí být příslušný cyklus WLTC specifikovaný v příloze B1 pro danou třídu vozidla.

3.7.2.

Musí být dodrženy postupy pro provádění zkoušek emisí, jak jsou specifikovány v příloze B6 pro vozidla s výhradně spalovacím motorem a v příloze B8 pro vozidla NOVC-HEV, a pro zkoušku typu 1 v režimu nabíjení-udržování u vozidel OVC-HEV, s výjimkou toho, že podmínkami okolí pro zkušební komoru musí být podmínky popsané v bodě 3.2.1 této přílohy B6a.

3.7.3.

Zejména výfukové emise stanovené v tabulce A7/1 kroku 2 pro vozidla s výhradně spalovacím motorem a v tabulce A8/5 kroku 2 pro vozidla HEV naměřené při zkoušce ATCT nesmí být vyšší než mezní hodnoty emisí použitelné pro zkušební vozidlo, jak jsou stanoveny v bodě 6.3.10 tohoto předpisu.

3.8.   Výpočet a dokumentace

3.8.1.

Korekční faktor rodiny FCF se vypočte takto:

FCF = MCO2,Treg / MCO2,23°

kde

MCO2,23°

jsou emise CO2 průměru všech použitelných zkoušek typu 1 při 23 °C u vozidla H, po provedení kroku 3 tabulky A7/1 v příloze B7 pro vozidla s výhradně spalovacím motorem a po provedení kroku 3 tabulky A8/5 v příloze B8 pro vozidla OVC-HEV a NOVC-HEV, avšak bez jakékoli další opravy, g/km;

MCO2,Treg

jsou emise CO2 v průběhu úplného cyklu WLTC zkoušky při regionální teplotě po provedení kroku 3 tabulky A7/1 v příloze B7 pro vozidla s výhradně spalovacím motorem a po provedení kroku 3 tabulky A8/5 v příloze B8 pro vozidla OVC-HEV a NOVC-HEV, avšak bez jakékoli další opravy, g/km. Pro vozidla OVC-HEV a NOVC-HEV se použije faktor KCO2 definovaný v dodatku 2 k příloze B8.

Obě hodnoty MCO2,23° a MCO2,Treg se měří na tomtéž zkušebním vozidle.

Faktor FCF se zaznamená do všech příslušných zkušebních protokolů.

Faktor FCF se zaokrouhlí na 4 desetinná místa.

3.8.2.

Hodnoty CO2 pro každé vozidlo s výhradně spalovacím motorem v rámci rodiny ATCT (podle definice v bodě 2.3 této přílohy B6a) se vypočtou pomocí těchto rovnic:

MCO2,c,5 = MCO2,c,4 × FCF

MCO2,p,5 = MCO2,p,4 × FCF

kde

MCO2,c,4 a MCO2,p,4

jsou emise CO2 v průběhu úplného cyklu WLTC c a fází cyklu p, jež jsou výsledkem předchozího výpočtu, g/km;

MCO2,c,5 a MCO2,p,5

jsou emise CO2 v průběhu úplného cyklu WLTC c a fází cyklu p, včetně korekce ATCT, a použijí se pro veškeré další korekce nebo veškeré další výpočty, g/km.

3.8.3.

Hodnoty CO2 pro každé vozidlo OVC-HEV a NOVC-HEV v rámci rodiny ATCT (podle definice v bodě 2.3 této přílohy B6a) se vypočtou pomocí těchto rovnic:

MCO2,CS,c,5 = MCO2,CS,c,4 × FCF

MCO2,CS,p,5 = MCO2,CS,p,4 × FCF

kde

MCO2,CS,c,4 a MCO2,CS,p,4

jsou emise CO2 v průběhu úplného cyklu WLTC c a fází cyklu p, jež jsou výsledkem předchozího výpočtu, g/km;

MCO2,CS,c,5 a MCO2,CS,p,5

jsou emise CO2 v průběhu úplného cyklu WLTC c a fází cyklu p, včetně korekce ATCT, a použijí se pro veškeré další korekce nebo veškeré další výpočty, g/km.

3.8.4.

Pokud je faktor FCF menší než jedna, uvažuje se, že se rovná jedné, v případě zohlednění nejnepříznivějšího případu v souladu s bodem 4.1 této přílohy B6a.

3.9.   Ustanovení týkající se vychladnutí

3.9.1.

U zkušebního vozidla sloužícího jako referenční vozidlo pro rodinu ATCT a u všech vozidel H interpolačních rodin v rámci rodiny ATCT se změří konečná teplota chladicího média motoru po provedení příslušné zkoušky typu 1 při teplotě 23 °C a po odstavení při teplotě 23 °C po dobu tsoak_ATCT s dovolenou odchylkou plus 15 minut. Doba trvání se měří od ukončení uvedené příslušné zkoušky typu 1.

3.9.1.1.

Pokud byla doba tsoak_ATCT u příslušné zkoušky ATCT prodloužena, použije se tatáž doba odstavení s dovolenou odchylkou dalších 15 minut.

3.9.2.

Postup vychladnutí se provede co nejdříve po skončení zkoušky typu 1, s maximálním zpožděním v délce 20 minut. Naměřená doba odstavení je doba mezi měřením konečné teploty a skončením zkoušky typu 1 při teplotě 23 °C a tato doba se zaznamená do všech příslušných záznamových archů zkoušky.

3.9.3.

Průměrná teplota odstavného prostoru během posledních tří hodin procesu odstavení se odečte od naměřené konečné teploty chladicího média motoru na konci doby odstavení specifikované v bodě 3.9.1. Označuje se jako hodnota ΔT_ATCT zaokrouhlená na nejbližší celé číslo.

3.9.4.

Je-li hodnota ΔT_ATCT vyšší nebo rovna –2 °C ve srovnání s hodnotou ΔT_ATCT zkušebního vozidla, považuje se tato interpolační rodina za součást téže rodiny ATCT.

3.9.5.

U všech vozidel v rámci jedné rodiny ATCT se chladicí médium měří na tomtéž místě v chladicím systému. Toto místo musí být co nejblíže motoru, aby teplota chladicího média byla co nejreprezentativnější vůči teplotě motoru.

3.9.6.

Měření teploty odstavného prostoru se provede podle bodu 3.2.2.2 této přílohy B6a.

4.   Alternativy při postupu měření

4.1.   Vychladnutí vozidla při zohlednění nejnepříznivějšího případu nebo s ohledem na izolaci vozidla

Na žádost výrobce a se schválením schvalovacího orgánu lze pro vychladnutí místo ustanovení bodu 3.6 této přílohy B6a použít postup zkoušky typu 1. Za tímto účelem:

a)

Ustanovení bodu 2.7.2 přílohy B6 se použijí s dodatečným požadavkem na minimální dobu odstavení 9 hodin.

b)

Teplota motoru musí být v rozmezí ±2 °C od stanovené teploty Treg před zahájením zkoušky ATCT. Uvedená teplota se zaznamená do všech příslušných záznamových archů zkoušky. V tomto případě lze ustanovení týkající se vychladnutí popsané v bodě 3.9 této přílohy B6a a kritéria pro izolaci motorového prostoru vynechat u všech vozidel v rodině.

Tato alternativa není povolena, pokud je vozidlo vybaveno zařízením pro aktivní akumulaci tepla.

Použití tohoto přístupu se zaznamená do všech příslušných zkušebních protokolů.

Od požadavků na dokumentaci izolačních materiálů lze upustit.

4.2.   Rodina ATCT sestávající z jediné interpolační rodiny

V případě, že se rodina ATCT skládá pouze z jedné interpolační rodiny, lze vynechat ustanovení týkající se vychladnutí popsané v bodě 3.9 této přílohy B6a. Tato skutečnost se uvede ve všech příslušných zkušebních protokolech.

4.3.   Alternativní měření teploty motoru

V případě, že měření teploty chladicího média nelze provést, na žádost výrobce a se schválením schvalovacího orgánu lze pro ustanovení týkající se vychladnutí popsané v bodě 3.9 této přílohy B6a místo použití teploty chladicího média použít teplotu oleje v motoru. V takovém případě se teplota oleje v motoru použije pro všechna vozidla v rámci rodiny.

Použití uvedeného postupu se zaznamená do všech příslušných zkušebních protokolů.


PŘÍLOHA B6B

Korekce výsledků CO2 na základě cílové rychlosti a vzdálenosti

Tato příloha platí pouze pro úroveň 1A.

1.   Obecně

Tato příloha B6b obsahuje zvláštní ustanovení týkající se korekce výsledků zkoušek CO2 s ohledem na přípustné odchylky na základě cílové rychlosti a vzdálenosti.

Tato příloha B6b se použije pouze na vozidla s výhradně spalovacím motorem.

2.   Měření rychlosti vozidla

2.1.

Skutečná/naměřená rychlost vozidla (vmi; km/h) vyplývající z rychlosti válců vozidlového dynamometru se zaznamenává s frekvencí měření 10 Hz spolu se skutečným časem, který odpovídá skutečné rychlosti.

2.2.

Cílová rychlost (vi; km/h) mezi časovými body v tabulkách A1/1 až A1/12 v příloze B1 se stanoví metodou lineární interpolace při frekvenci 10 Hz.

3.   Postup korekce

3.1.

Výpočet skutečného/naměřeného a cílového výkonu na kolech

Výkon a síly na kolech odvozené z cílové a skutečné/naměřené rychlosti se vypočtou pomocí následujících rovnic:

Formula

Formula

Formula

Formula

Formula

Formula

kde:

Fi

je cílová hnací síla po dobu (i–1) až (i), N;

Fmi

je skutečná/naměřená hnací síla po dobu (i–1) až (i), N;

Pi

je cílový výkon po dobu (i–1) až (i), kW;

Pmi

je skutečný/naměřený výkon po dobu (i–1) až (i), kW;

f 0, f 1, f 2

jsou koeficienty jízdního zatížení z přílohy B4, N, N/(km/h), N/(km/h)2;

Vi

je cílová rychlost v čase (i), km/h;

Vmi

je skutečná/naměřená rychlost v čase (i), km/h;

TM

je zkušební hmotnost vozidla, kg;

mr

je rovnocenná účinná hmotnost rotujících konstrukčních částí v souladu s bodem 2.5.1 přílohy B4, kg;

ai

je cílové zrychlení za dobu (i–1) až (i), m/s2;

ami

je skutečné/naměřené zrychlení za dobu (i–1) až (i), m/s2;

ami

je čas, s.

3.2.

V dalším kroku se vypočte počáteční hodnota POVERRUN,1 podle této rovnice:

POVERRUN,1 = –0,02 × PRATED

kde:

POVERRUN,1

je počáteční nájezdový výkon, kW;

PRATED

je jmenovitý výkon vozidla, kW.

3.3.

Všechny vypočtené hodnoty Pi a Pmi , které jsou nižší než POVERRUN,1, se nastaví na POVERRUN,1, aby se vyloučily záporné hodnoty, jež nejsou relevantní pro emise CO2.

3.4.

Hodnoty Pmj se vypočítají pro každou jednotlivou fázi cyklu WLTC podle následující rovnice:

Formula

kde:

Pm,j

je průměrný skutečný/naměřený výkon posuzované fáze j, kW;

Pmi

je skutečný/naměřený výkon po dobu (i–1) až (i), kW;

t 0

je čas na začátku posuzované fáze j, s;

tend

je čas na konci posuzované fáze j, s;

n

je počet časových kroků v posuzované fázi;

j

je indexové číslo posuzované fáze.

3.5.

Průměrné emise CO2 (g/km) korigované o RCB u každé fáze použitelného cyklu WLTC se vyjádří v jednotkách g/s pomocí této rovnice:

Formula

kde:

M CO2,j

jsou průměrné emise CO2 fáze j, g/s;

M CO2,RCB,j

jsou emise CO2 z kroku 1 tabulky A7/1 v příloze B7 pro posuzovanou fázi cyklu WLTC j korigované v souladu s dodatkem 2 k příloze B6 a s požadavkem uplatnění korekce o RCB;

dm,j

je skutečně ujetá vzdálenost během posuzované fáze j, km;

tj

je doba trvání posuzované fáze j, s.

3.6.

V dalším kroku se tyto emise CO2 (g/s) pro každou fázi cyklu WLTC korelují s průměrnými hodnotami Pm,j 1 vypočtenými v souladu s bodem 3.4 této přílohy B6b.

Nejlépe vyhovující údaje se vypočítají pomocí regresní analýzy metodou nejmenších čtverců. Příklad této regresní přímky (specifické emisní křivky „Veline“) je znázorněn na obrázku A6b/1.

Obrázek A6b/1

Příklad regresní přímky „Veline“.

Image 57

3.7.

Přímka-1 „Veline“ specifická pro konkrétní vozidlo, vypočtená podle bodu 3.6 této přílohy B6b definuje vztah mezi emisemi CO2 v g/s pro posuzovanou fázi j a průměrným naměřeným výkonem na kolech pro tutéž fázi j a je vyjádřena pomocí následující rovnice:

M CO2,j = (kv,1 × P m,j1) + Dv,1

kde:

M CO2,j

jsou průměrné emise CO2 fáze j, g/s;

P m,j1

je průměrný skutečný/naměřený výkon posuzované fáze j vypočtený s použitím POVERRUN,1, kW;

kv,1

je sklon přímky-1 „Veline“, g CO2/kWs;

Dv,1

je konstanta přímky-1 „Veline“, g CO2/s.

3.8.

V dalším kroku se vypočte druhá hodnota POVERRUN,2 podle této rovnice:

POVERRUN,2 = - Dv,1/ kv,1

kde:

POVERRUN,2

je druhý nájezdový výkon, kW;

kv,1

je sklon přímky-1 „Veline“, g CO2/kWs;

Dv,1

je konstanta přímky-1 „Veline“, g CO2/s.

3.9.

Všechny vypočtené hodnoty Pi a Pmi podle bodu 3.1 této přílohy B6b, které jsou nižší než POVERRUN,2, se nastaví na POVERRUN,2, aby se vyloučily záporné hodnoty, jež nejsou relevantní pro emise CO2.

3.10.

Hodnoty P m,j2 se znovu vypočítají pro každou jednotlivou fázi cyklu WLTC s použitím rovnic z bodu 3.4 této přílohy B6b.

3.11.

Vypočte se nová přímka-2 „Veline“ specifická pro konkrétní vozidlo pomocí regresní analýzy metodou nejmenších čtverců popsané v bodě 3.6 této přílohy B6b. Přímka-2 „Veline“ je vyjádřena pomocí následující rovnice:

M CO2,j = (kv,2 × Pm,j2 ) + Dv,2

kde:

M CO2,j

jsou průměrné emise CO2 fáze j, g/s;

P m,j2

je průměrný skutečný/naměřený výkon posuzované fáze j vypočtený s použitím POVERRUN,2, kW;

kv,2

je sklon přímky-2 „Veline“, g CO2/kWs;

Dv,2

je konstanta přímky-2 „Veline“, g CO2/s.

3.12.

V dalším kroku se hodnoty Pi,j vyplývající z profilu cílové rychlosti vypočtou pro každou jednotlivou fázi cyklu WLTC podle následující rovnice:

Formula

kde:

P i,j2

je průměrný cílový výkon posuzované fáze j vypočtený s použitím POVERRUN,2, kW;

P i,2

je cílový výkon po dobu (i–1) až (i) vypočtený s použitím POVERRUN,2, kW;

t 0

je čas na začátku posuzované fáze j, s;

tend

je čas na konci posuzované fáze j, s;

n

je počet časových kroků v posuzované fázi;

j

je indexové číslo posuzované fáze WLTC.

3.13.

Hodnota delta v emisích CO2 za dobu j vyjádřená v g/s se poté vypočte podle rovnice:

ΔCO2,j = kv,2 × (P i,j2P m,j2)

kde:

ΔCO2,j

je delta v emisích CO2 za dobu j, g/s;

kv,2

je sklon přímky-2 „Veline“, g CO2/kWs;

P i,j2

je průměrný cílový výkon posuzované doby j vypočtený s použitím POVERRUN,2, kW;

P m,j2

je průměrný skutečný/naměřený výkon posuzované doby j vypočtený s použitím POVERRUN,2, kW;

j

je posuzovaná doba j a může to být fáze cyklu nebo celý cyklus.

3.14.

Konečné emise CO2 korigované o vzdálenost a rychlost za dobu j se vypočítají podle rovnice:

Formula

kde:

M CO2,j,2b

jsou emise CO2 korigované o vzdálenost a rychlost za dobu j, g/km;

M CO2,j,k

jsou emise CO2 za dobu j podle kroku k v tabulce A7/1 v příloze B7, g/km;

ΔCO2,j

je delta v emisích CO2 za dobu j, g/s;

ti

je doba trvání posuzované doby j, s;

dm,j

je skutečně ujetá vzdálenost během posuzované fáze j, km;

di,j

je cílová vzdálenost během posuzované doby j, km;

j

je posuzovaná doba j a může to být buď fáze cyklu „p“, nebo celý cyklus „c“;

k

má hodnotu „1“, je-li posuzovaná doba j fází cyklu, nebo hodnotu „2“, je-li posuzovaná doba j celým cyklem.


PŘÍLOHA B7

Výpočty

1.   Obecné požadavky

1.1.   Není-li v příloze B8 výslovně uvedeno jinak, platí pro vozidla NOVC-HEV, OVC-HEV, NOVC-FCHV a PEV všechny požadavky a postupy uvedené v této příloze.

1.2.   Kroky výpočtu popsané v bodě 1.4 této přílohy se použijí pouze pro vozidla s výhradně spalovacím motorem.

1.3.   Zaokrouhlení výsledků zkoušek

1.3.1.

Průběžné kroky při výpočtech se nezaokrouhlují, není-li průběžné zaokrouhlování požadováno.

1.3.2.

Konečné výsledky normovaných emisí se zaokrouhlí v souladu s bodem 6.1.8 tohoto předpisu v jednom kroku na počet míst vpravo od desetinné čáry podle příslušné emisní normy zvýšený o jedno další významné desetinné místo.

1.3.3.

Korekční faktor NOx (KH) se uvede zaokrouhlený podle bodu 6.1.8 tohoto předpisu na dvě desetinná místa.

1.3.4.

Faktor ředění (DF) se uvede zaokrouhlený podle bodu 6.1.8 tohoto předpisu na dvě desetinná místa.

1.3.5.

Pokud jde o informace, jež nesouvisejí s normami, použije se osvědčený technický úsudek.

1.4.   Postup výpočtu konečných výsledků zkoušky po jednotlivých krocích pro vozidla se spalovacími motory

Výsledky se vypočítají v pořadí uvedeném v tabulce A7/1. Všechny použitelné výsledky ve sloupci „Výstup“ se zaznamenají. Sloupec „Postup“ popisuje, které body je třeba pro výpočet použít, nebo obsahuje doplňkové výpočty.

Pro účely této tabulky se v rovnicích a výsledcích používá tato terminologie:

c

úplný příslušný cyklus;

p

každá fáze příslušného cyklu;

i

každá příslušná složka normovaných emisí, bez CO2;

CO2

emise CO2.

Tabulka A7/1

Postup výpočtu konečných výsledků zkoušky (FE se použije pouze pro úroveň 1B)

Krok č.

Zdroj

Vstup

Postup

Výstup

1

Příloha B6

Nezpracované výsledky zkoušek

Hmotnostní emise

Body 3 až 3.2.2 této přílohy

Mi,p,1, g/km;

MCO2,p,1, g/km.

2

Výstup kroku 1

Mi,p,1, g/km;

MCO2,p,1, g/km.

Výpočet hodnot kombinovaného cyklu:

Formula

Formula

kde:

Mi/CO2,c,2 jsou výsledky emisí za celý cyklus,

dp jsou ujeté vzdálenosti v jednotlivých fázích cyklu, p.

Mi,c,2, g/km;

MCO2,c,2, g/km.

2b

Tento krok platí pouze pro úroveň 1A

Výstup kroku 1

Výstup kroku 2

MCO2,p,1, g/km;

MCO2,c,2, g/km.

Korekce výsledků CO2 na základě cílové rychlosti a vzdálenosti.

Příloha B6b.

Poznámka: Vzhledem k tomu, že vzdálenost se rovněž koriguje, od tohoto kroku dále se všechny odkazy na ujetou vzdálenost vykládají jako odkazy na cílovou vzdálenost.

MCO2,p,2b, g/km;

MCO2,c,2b, g/km.

3

Pro úroveň 1A

Výstup kroku 2b

MCO2,p,2b, g/km;

MCO2,c,2b, g/km.

Korekce RCB

Dodatek 2 k příloze B6.

MCO2,p,3, g/km;

MCO2,c,3, g/km.

Pro úroveň 1B

Výstup kroku 1

Výstup kroku 2

MCO2,p,1, g/km;

MCO2,c,2, g/km.

Korekce RCB

Dodatek 2 k příloze B6.

MCO2,p,3, g/km;

MCO2,c,3, g/km.

4a

Výstup kroku 2

Výstup kroku 3

Mi,c,2, g/km;

MCO2,c,3, g/km.

Postup pro zkoušky emisí u všech vozidel vybavených periodicky se regenerujícími systémy, Ki.

Příloha B6, dodatek 1.

Mi,c,4a = Ki × Mi,c,2

nebo

Mi,c,4a = Ki + Mi,c,2

a

MCO2,c,4a = KCO2 × MCO2,c,3

nebo

MCO2,c,4a = KCO2 + MCO2,c,3

Aditivní kompenzace nebo multiplikační faktor, který se má použít v souladu se stanovením Ki.

Není-li Ki použitelný:

Mi,c,4a = Mi,c,2

MCO2,c,4a = MCO2,c,3

Mi,c,4a, g/km;

MCO2,c,4a, g/km.

4b

Výstup kroku 3

Výstup kroku 4a

MCO2,p,3, g/km;

MCO2,c,3, g/km;

MCO2,c,4a, g/km.

Je-li Ki použitelný, slaďte fázové hodnoty CO2 s hodnotou kombinovaného cyklu:

MCO2,p,4 = MCO2,p,a × AFKj

pro každou fázi cyklu p;

kde:

Formula

Není-li Ki použitelný:

MCO2,p,4 = MCO2,p,3

MCO2,p,4, g/km.

4c

Výstup kroku 4a

Mi,c,4a, g/km;

MCO2,c,4a, g/km.

V případě, že se tyto hodnoty použijí pro účely shodnosti výroby, vynásobí se hodnoty normovaných emisí a hodnoty emisí CO2 faktorem záběhu stanoveným podle bodu 8.2.4 tohoto předpisu:

Mi,c,4c = RIC (j) × Mi,c,4a

MCO2,c,4c = RICO2 (j) × MCO2,c,4a

V případě, že se tyto hodnoty nepoužijí pro účely shodnosti výroby:

Mi,c,4c = Mi,c,4a

MCO2,c,4c = MCO2,c,4a

Mi,c,4c;

MCO2,c,4c

Vypočítejte palivovou účinnost (FEc,4c_temp) podle bodu 6 přílohy B6.

V případě, že se tato hodnota použije pro účely shodnosti výroby, vynásobí se palivová účinnost faktorem záběhu stanoveným podle bodu 8.2.4 tohoto předpisu:

FEc,4c = RIFE (j) × FEc,4c_temp

V případě, že se tyto hodnoty nepoužijí pro účely shodnosti výroby:

FEc,4c = FEc,4c_temp

FEc,4c, km/l;

5

Výsledek jednotlivé zkoušky.

Výstup kroků 4b a 4c

MCO2,c,4c, g/km;

MCO2,p,4, g/km.

Pro úroveň 1A:

Korekce ATCT u MCO2,c,4c a MCO2,p,4 v souladu s bodem 3.8.2 přílohy B6a.

Pro úroveň 1B:

MCO2,c,5 = MCO2,c,4c

MCO2,p,5 = MCO2,p,4

MCO2,c,5, g/km;

MCO2,p,5, g/km.

Mi,c,4c, g/km;

FEc,4c, km/l;

Použijte faktory zhoršení vypočtené podle přílohy C4 na hodnoty normovaných emisí.

FEc,5=FEc4c

V případě, že se tyto hodnoty použijí pro účely shodnosti výroby, nejsou další kroky (6 až 10) požadovány a výstup tohoto kroku je konečným výsledkem.

Mi,c,5, g/km;

FEc,5, km/l;

6

Pro úroveň 1A

Výstup kroku 5

Pro každou zkoušku:

Mi,c,5, g/km;

MCO2,c,5, g/km;

MCO2,p,5, g/km.

Zprůměrování zkoušek a deklarovaná hodnota.

Body 1.2 až 1.2.3 přílohy B6

Mi,c,6, g/km;

MCO2,c,6, g/km;

MCO2,p,6, g/km.

MCO2,c,declared, g/km.

Pro úroveň 1B

Výstup kroku 5

FEc,5, km/l;

Mi,c,4c, g/km

Zprůměrování zkoušek a deklarovaná hodnota.

Body 1.2 až 1.2.3 přílohy B6

Převod z FEc,declared na MCO2,c,declared, se pro příslušný cyklus provede podle bodu 6 přílohy B7. Za tím účelem se použijí normované emise za příslušný cyklus.

FEc,declared, km/l

FEc,6, km/l

MCO2,c,declared, g/km.

7

Pro úroveň 1A:

Výstup kroku 6

MCO2,c,6, g/km;

MCO2,p,6, g/km.

MCO2,c,declared, g/km.

Sladění fázových hodnot.

Bod 1.2.4 přílohy B6.

přičemž:

MCO2,c,7 = MCO2,c,declared

MCO2,c,7, g/km;

MCO2,p,7, g/km.

Pro úroveň 1B:

Výstup kroku 5

Výstup kroku 6

MCO2,c,5, g/km;

MCO2,p,5, g/km;

MCO2,c,declared, g/km.

Sladění fázových hodnot.

Bod 1.2.4 přílohy B6.

MCO2,p,7, g/km.

8

Výsledek zkoušky typu 1 na zkušebním vozidle.

Pro úroveň 1A:

Výstupy kroku 6

Výstupy kroku 7

Mi,c,6, g/km;

MCO2,c,7, g/km;

MCO2,p,7, g/km.

Výpočet spotřeby paliva podle bodu 6 této přílohy

Výpočet spotřeby paliva se provede zvlášť za příslušný cyklus a za jeho jednotlivé fáze. Za tímto účelem:

a)

se použijí hodnoty CO2 za příslušnou fázi nebo cyklus;

b)

se použijí normované emise za úplný cyklus.

přičemž:

Mi,c,8 = Mi,c,6

MCO2,c,8 = MCO2,c,7

MCO2,p,8 = MCO2,p,7

FCc,8, l/100 km;

FCp,8, l/100 km;

Mi,c,8, g/km;

MCO2,c,8, g/km;

MCO2,p,8, g/km.

Pro úroveň 1B:

Výstupy kroku 6

Výstupy kroku 7

Mi,c,6, g/km;

MCO2,p,7, g/km.

Výpočet spotřeby paliva a převod na palivovou účinnost pouze pro fázovou hodnotu podle bodu 6 této přílohy.

Výpočet spotřeby paliva se provede zvlášť za jednotlivé fáze. Za tímto účelem:

a)

se použijí hodnoty CO2 za příslušnou fázi;

b)

se použijí normované emise za úplný cyklus.

přičemž:

Mi,c,8 = Mi,c,5

FEc,8 = FEc,6

FCp,8, l/100 km;

FEp,8, km/l;

Mi,c,8, g/km;

FEc,8, km/l.

9

Výsledek u interpolační rodiny.

Pro úroveň 1A

Konečný výsledek normovaných emisí

Výstup kroku 8

Pro každé zkušební vozidlo H a L:

Mi,c,8, g/km;

MCO2,c,8, g/km;

MCO2,p,8, g/km;

FCc,8, l/100 km;

FCp,8, l/100 km;

FEc,8, km/l.

FEp,8, km/l

Pro úroveň 1A

Bylo-li kromě zkušebního vozidla H zkoušeno také zkušební vozidlo M a/nebo vozidlo L, je výslednou hodnotou normovaných emisí vyšší z těchto dvou nebo, pokud vozidlo M nesplňuje kritérium linearity, tří hodnot, která se označí jako Mi,c.

V případě kombinovaných emisí THC + NOx se jako hodnota schválení typu použije nejvyšší hodnota součtu odkazující buď na vozidlo H, nebo na vozidlo L, nebo případně na vozidlo M.

Jinak, pokud nebylo zkoušeno vozidlo L, platí

Mi,c = Mi,c,8

Úrovně 1A a 1B

U CO2, FE a FC se použijí hodnoty odvozené v kroku 8, přičemž hodnoty CO2 se zaokrouhlí v souladu s bodem 6.1.8 tohoto předpisu na dvě desetinná místa a hodnoty FE a FC se zaokrouhlí v souladu s bodem 6.1.8 tohoto předpisu na tři desetinná místa.

Mi,c, g/km;

MCO2,c,H, g/km;

MCO2,p,H, g/km;

FCc,H, l/100 km;

FCp,H, l/100 km;

FEc,H, km/l;

FEp,H, km/l;

a pokud bylo zkoušeno vozidlo L:

MCO2,c,L, g/km;

MCO2,p,L, g/km;

FCc,L, l/100 km;

FCp,L, l/100 km;

FEc,L, km/l;

FEp,L, km/l.

10

Výsledek u jednotlivého vozidla.

Konečný výsledek CO2, FE a FC.

Výstup kroku 9

MCO2,c,H, g/km;

MCO2,p,H, g/km;

FCc,H, l/100 km;

FCp,H, l/100 km;

FEc,H, km/l;

FEp,H, km/l;

a pokud bylo zkoušeno vozidlo L:

MCO2,c,L, g/km;

MCO2,p,L, g/km;

FCc,L, l/100 km;

FCp,L, l/100 km.

FEc,L, km/l;

FEp,L, km/l.

Výpočty spotřeby paliva, palivové účinnosti a CO2 u jednotlivých vozidel v rámci interpolační rodiny.

Bod 3.2.3 této přílohy.

Výpočty spotřeby paliva, palivové účinnosti a CO2 u jednotlivých vozidel v rámci rodiny podle matice jízdního zatížení

Bod 3.2.4 této přílohy.

Emise CO2 se vyjádří v gramech na kilometr (g/km) a zaokrouhlí na nejbližší celé číslo.

Hodnoty FC se zaokrouhlí podle bodu 6.1.8 tohoto předpisu na jedno desetinné místo, vyjádřené v (l/100 km).

Hodnoty FE se zaokrouhlí podle bodu 6.1.8 tohoto předpisu na jedno desetinné místo, vyjádřené v (km/l).

MCO2,c,ind g/km;

MCO2,p,ind, g/km;

FCc,ind l/100 km;

FCp,ind, l/100 km;

FEc,ind, km/l;

FEp,ind, km/l.

2.   Stanovení objemu zředěného výfukového plynu

2.1.

Výpočet objemu v případě použití odběrného zařízení s proměnlivým zřeďováním schopným provozu při konstantním nebo proměnlivém průtoku

Objemový průtok se měří průběžně. Celkový objem se měří po dobu trvání zkoušky.

2.2.

Výpočet objemu v případě použití odběrného zařízení s proměnlivým zřeďováním při použití objemového dávkovacího čerpadla

2.2.1.

Výpočet se provede pomocí této rovnice:

V = V0 × N

kde:

V

je objem zředěných výfukových plynů v litrech za zkoušku (před korekcí);

V0

je objem plynu dopravovaný objemovým dávkovacím čerpadlem při zkušebních podmínkách, v litrech za otáčku čerpadla;

N

je počet otáček čerpadla za zkoušku.

2.2.1.1.

Korekce objemu na normální podmínky

Korekce objemu zředěného výfukového plynu V na normální podmínky se provede podle této rovnice:

Formula

kde:

Formula

PB

je barometrický tlak ve zkušební místnosti, v kPa;

P1

je podtlak na vstupu objemového dávkovacího čerpadla ve vztahu k barometrickému tlaku okolního vzduchu, v kPa;

Tp

je aritmetický průměr teploty zředěného výfukového plynu vstupujícího do objemového dávkovacího čerpadla v průběhu zkoušky, v kelvinech (K).

3.   Hmotnostní emise

3.1.   Obecné požadavky (v příslušných případech)

3.1.1.

Za předpokladu nulových účinků stlačitelnosti se všechny plyny, které jsou přítomny v procesech sání, spalování a výfuku, mohou považovat za ideální podle Avogadrovy hypotézy.

3.1.2.

Za referenčních podmínek 273,15 K (0 °C) a 101,325 kPa se hmotnost M plynných sloučenin emitovaných vozidlem v průběhu zkoušky stanoví jako součin objemové koncentrace daného plynu a objemu zředěného výfukového plynu, s patřičným přihlédnutím k těmto hustotám:

Oxid uhelnatý (CO)

ρ = 1.25 g/l

Oxid uhličitý (CO2)

ρ = 1.964 g/l

Uhlovodíky:

 

pro benzin (E0) (C1H1,85)

ρ = 0.619 g/1

pro benzin (E10) (C1H1,93 O0,033)

ρ = 0.646 g/l

pro motorovou naftu (B0) (C1Hl,86)

ρ = 0.620 g/1

pro motorovou naftu (B7) (C1H1,86O0,007)

ρ = 0.625 g/l

pro LPG (C1H2,525)

ρ = 0.649 g/l

pro NG/biomethan (CH4)

ρ = 0.716 g/l

pro ethanol (E85) (C1H2,74O0,385)

ρ = 0.934 g/l

Oxidy dusíku (NOx)

ρ = 2.05 g/1

Hustota použitá pro výpočty hmotnosti NMHC se rovná hustotě celkového množství uhlovodíků při 273,15 K (0 °C) a 101,325 kPa a je závislá na palivu. Hustota použitá pro výpočty hmotnosti propanu (viz bod 3.5 přílohy B5) činí s 1,967 g/l při normálních podmínkách.

Není-li druh paliva v tomto bodě uveden, hustota tohoto paliva se vypočítá pomocí rovnice uvedené v bodě 3.1.3 této přílohy.

3.1.3.

Pro výpočet hustoty celkového množství uhlovodíků pro každé referenční palivo o středním složení CXHYOZ platí obecný vzorec:

Formula

kde:

ρTHC

je hustota celkového množství uhlovodíků a uhlovodíků jiných než methan, g/l;

MWC

je molární hmotnost uhlíku (12,011 g/mol);

MWH

je molární hmotnost vodíku (1,008 g/mol);

MWO

je molární hmotnost kyslíku (15,999 g/mol);

VM

je molární objem ideálního plynu při 273,15 K (0 °C) a 101,325 kPa (22,413 l/mol);

H/C

je poměr vodíku k uhlíku v konkrétním palivu CXHYOZ;

O/C

je poměr kyslíku k uhlíku v konkrétním palivu CXHYOZ.

3.2.   Výpočet hmotnostních emisí

3.2.1.

Hmotnostní emise plynných sloučenin v každé fázi cyklu se vypočítají pomocí těchto rovnic:

Formula

kde:

M1

jsou hmotnostní emise sloučeniny (i) za zkoušku nebo v jednotlivé fázi, g/km;

Vmix

je objem zředěných výfukových plynů za zkoušku nebo v jednotlivé fázi vyjádřený v litrech za zkoušku/fázi a korigovaný na normální podmínky (273,15 K (0 °C) a 101,325 kPa);

ρ1

je hustota sloučeniny (i) v g/l při normální teplotě a tlaku (273,15 K (0 °C) a 101,325 kPa);

KH

je korekční faktor vlhkosti použitelný pouze na hmotnostní emise oxidů dusíku, NO2 a NOx za zkoušku nebo v jednotlivé fázi;

C1

je koncentrace sloučeniny (i) ve zředěném výfukovém plynu za zkoušku nebo v jednotlivé fázi vyjádřená v ppm a korigovaná podle množství sloučeniny (i) obsažené v ředicím vzduchu;

d

je vzdálenost ujetá za příslušný cyklus WLTC, km;

n

je počet fází příslušného cyklu WLTC.

3.2.1.1.

Koncentrace plynné sloučeniny ve zředěném výfukovém plynu se koriguje množstvím této plynné sloučeniny v ředicím vzduchu pomocí této rovnice:

Formula

kde:

C1

je koncentrace plynné sloučeniny ve zředěném výfukovém plynu korigovaná množstvím plynné sloučeniny (i) obsaženým v ředicím vzduchu, ppm;

Ce

je naměřená koncentrace plynné sloučeniny (i) ve zředěném výfukovém plynu, ppm;

Cd

je koncentrace plynné sloučeniny (i) v ředicím vzduchu, ppm;

DF

je faktor ředění.

3.2.1.1.1.

Faktor ředění DF se vypočítá pomocí rovnice pro dotyčné palivo (v příslušných případech):

Formula

pro benzin (E10) a motorovou naftu (B0)

Formula

pro benzin (E0)

Formula

pro motorovou naftu (B7)

Formula

pro LPG

Formula

pro NG/biomethan

Formula

pro ethanol (E85)

Formula

pro vodík

Pokud jde o rovnici pro vodík:

CH2O

je koncentrace H2O ve zředěném výfukovém plynu obsaženém ve vaku pro jímání vzorků, v objemových procentech;

CH2O-DA

je koncentrace H2O v ředicím vzduchu, v objemových procentech;

CH2

je koncentrace H2 ve zředěném výfukovém plynu obsaženém ve vaku pro jímání vzorků, ppm.

Není-li druh paliva v tomto bodě uveden, vypočítá se DF tohoto paliva pomocí rovnic uvedených v bodě 3.2.1.1.2 této přílohy.

Pokud výrobce používá DF, který zahrnuje několik fází, vypočítá se DF s použitím střední koncentrace plynných sloučenin v dotyčných fázích.

Střední koncentrace plynné sloučeniny se vypočítá pomocí této rovnice:

Formula

kde:

Formula

je střední koncentrace plynné sloučeniny;

C1,phase

je koncentrace v každé fázi;

Vmix,phase

je Vmix v odpovídající fázi;

n

je počet fází.

3.2.1.1.2.

Pro výpočet faktoru ředění DF pro každé referenční palivo s aritmetickým průměrem složení CxHyOz platí tento obecný vzorec:

Formula

kde:

Formula

CCO2

je koncentrace CO2 ve zředěném výfukovém plynu obsaženém ve vaku pro jímání vzorků, v objemových procentech;

CHC

je koncentrace HC ve zředěném výfukovém plynu obsaženém ve vaku pro jímání vzorků, v ppm ekvivalentu uhlíku;

CCO

je koncentrace CO ve zředěném výfukovém plynu obsaženém ve vaku pro jímání vzorků, ppm.

3.2.1.1.3.

Měření methanu

3.2.1.1.3.1.

Pro měření methanu pomocí plynového chromatografu GC-FID se vypočítá hodnota NMHC pomocí této rovnice:

CNMHC = CTHC – (RfCH4 × CCH4)

kde:

CNMHC

je korigovaná koncentrace NMHC ve zředěném výfukovém plynu, v ppm ekvivalentu uhlíku;

CTHC

je koncentrace THC ve zředěném výfukovém plynu, v ppm ekvivalentu uhlíku, korigovaná podle množství THC obsaženého v ředicím vzduchu;

CCH4

je koncentrace CH4 ve zředěném výfukovém plynu, v ppm ekvivalentu uhlíku, korigovaná podle množství CH4 obsaženého v ředicím vzduchu;

RfCH4

je faktor odezvy FID na methan určený a specifikovaný v bodě 5.4.3.2 přílohy B5.

3.2.1.1.3.2.

Při měření methanu pomocí NMC-FID závisí výpočet NMHC na kalibračním plynu / metodě, které byly použity pro kalibraci na nulu / na plný rozsah.

Detektor FID, který se použije pro měření THC (bez separátoru NMC), se kalibruje běžným způsobem pomocí propanu/vzduchu.

Pro kalibraci detektoru FID v řadě se separátorem NMC jsou povoleny tyto metody:

a)

kalibrační plyn složený z propanu/vzduchu obtéká separátor NMC;

b)

kalibrační plyn složený z methanu/vzduchu protéká separátorem NMC.

Důrazně se doporučuje kalibrovat detektor methanu FID pomocí methanu/vzduchu, které procházejí separátorem NMC.

V případě metody a) se koncentrace CH4 a NMHC vypočítají pomocí těchto rovnic:

Formula

Formula

Pokud je hodnota RfCH4 < 1,05, je možno ji z výše uvedené rovnice pro CCH4 vynechat.

V případě metody b) se koncentrace CH4 a NMHC vypočítají pomocí těchto rovnic:

Formula

Formula

kde:

CHC(w/NMC)

je koncentrace HC, když vzorek plynu protéká NMC, ppm C;

CHC(w/oNMC)

je koncentrace HC, když vzorek plynu obtéká NMC, ppm C;

RfCH4

je faktor odezvy methanu stanovený podle bodu 5.4.3.2 přílohy B5;

EM

je faktor účinnosti methanu stanovený podle bodu 3.2.1.1.3.3.1 této přílohy;

EE

je faktor účinnosti ethanu stanovený podle bodu 3.2.1.1.3.3.2 této přílohy.

Pokud je RfCH4 < 1,05, je možno tuto veličinu v rovnicích pro případ b) výše pro CCH4 and CNMHC vynechat.

3.2.1.1.3.3.

Účinnost konverzí separátoru uhlovodíků jiných než methan, NMC

NMC se používá k odstraňování uhlovodíků jiných než methan ze vzorku plynu tak, že se oxidují všechny uhlovodíky kromě methanu. V ideálním případě je konverze methanu 0 % a konverze ostatních uhlovodíků představovaných ethanem 100 %. K přesnému měření NMHC se stanoví obě účinnosti a použijí se k výpočtu emisí NMHC.

3.2.1.1.3.3.1.

Účinnost konverze methanu, EM

Kalibrační plyn složený z methanu/vzduchu se vede k detektoru FID s průtokem přes NMC a s obtokem mimo NMC a obě koncentrace se zaznamenají. Účinnost se stanoví pomocí této rovnice:

Formula

kde:

CHC(w/NMC)

je koncentrace HC při průtoku CH4 přes NMC, ppm C;

CHC(w/oNMC)

je koncentrace HC při obtoku CH4 mimo NMC, ppm C.

3.2.1.1.3.3.2.

Účinnost konverze ethanu, EE

Kalibrační plyn složený z ethanu/vzduchu se vede k detektoru FID s průtokem přes NMC a s obtokem mimo NMC a obě koncentrace se zaznamenají. Účinnost se stanoví pomocí této rovnice:

Formula

kde:

CHC(w/NMC)

je koncentrace HC při průtoku C2H6 přes NMC, ppm C;

CHC(w/oNMC)

je koncentrace HC při obtoku C2H6 mimo NMC, ppm C.

Je-li účinnost konverze ethanu s NMC 0,98 nebo vyšší, musí se hodnota EE pro každý následný výpočet nastavit na 1.

3.2.1.1.3.4.

Pokud je detektor methanu FID kalibrován pomocí separátoru, musí být hodnota EM rovna 0.

Rovnice pro výpočet CCH4 v bodě 3.2.1.1.3.2 (případ b) v této příloze bude:

CCH4 = CHC(w/NMC)

Rovnice pro výpočet CNMHC v bodě 3.2.1.1.3.2 (případ b) v této příloze bude:

CNMHC = CHC(w/oNMC) – CHC(w/NMC) × rh

Hustota použitá pro výpočty hmotnosti NMHC se rovná hustotě celkového množství uhlovodíků při 273,15 K (0 °C) a 101,325 kPa a je závislá na palivu.

3.2.1.1.4.

Výpočet aritmetického průměru koncentrace váženého průtokem

Tato metoda výpočtu se použije na systémy CVS, které nejsou vybaveny výměníkem tepla, nebo na systémy CVS s výměníkem tepla, který nesplňuje ustanovení bodu 3.3.5.1 přílohy B5.

Tento výpočet aritmetického průměru koncentrace váženého průtokem se použije pro všechna průběžná měření zředěného plynu včetně PN. Může být volitelně použit pro systémy CVS s výměníkem tepla, který splňuje ustanovení bodu 3.3.5.1 přílohy B5.

Formula

kde:

Ce

je aritmetický průměr koncentrace vážený průtokem;

qVCVS(i)

je průtok CVS v čase t = i × Δt, m3/s;

C(i)

je koncentrace v čase t = i × Δt, ppm;

Δt

interval odběru vzorků, s;

V

celkový objem CVS, m3;

n

je doba zkoušky, s.

3.2.1.2.

Výpočet korekčního faktoru vlhkosti pro NOx

Pro přepočet vlivu vlhkosti na výsledné hodnoty oxidů dusíku se použije tato rovnice:

Formula

kde:

Formula

přičemž:

H

je specifická vlhkost, v gramech vodní páry na kilogram suchého vzduchu;

R2

je relativní vlhkost okolního vzduchu, %;

Pd

je tlak nasycených par při okolní teplotě, kPa;

PB

je atmosférický tlak v místnosti, kPa.

Vypočítá se faktor KH v každé fázi zkušebního cyklu.

Okolní teplota a relativní vlhkost se definují jako aritmetický průměr hodnot měřených kontinuálně v průběhu každé fáze.

3.2.2.

Stanovení hmotnostních emisí HC ze vznětových motorů

3.2.2.1.

Pro výpočet hmotnostních emisí HC u vznětových motorů se vypočte aritmetický průměr koncentrace HC pomocí této rovnice:

Formula

kde:

Formula

je integrál zápisu hodnot z vyhřívaného FID během zkoušky (t1 až t2);

Ce

je koncentrace HC naměřená ve zředěném výfukovém plynu, v ppm C1; dosazuje se za CHC ve všech příslušných rovnicích.

3.2.2.1.1.

Koncentrace HC v ředicím vzduchu se stanoví z vaků pro jímání ředicího vzduchu. Provede se korekce podle bodu 3.2.1.1 této přílohy.

3.2.3.

Výpočty spotřeby paliva, palivové účinnosti a CO2 u jednotlivých vozidel v rámci interpolační rodiny

3.2.3.1.

Spotřeba paliva, palivová účinnost a emise CO2 bez použití metody interpolace (tj. pouze s použitím vozidla H)

Ke všem jednotlivým vozidlům v rámci interpolační rodiny se přiřadí hodnota CO2 vypočtená podle bodů 3.2.1 až 3.2.1.1.2 této přílohy a hodnota palivové účinnosti / spotřeby paliva vypočtená podle bodu 6 této přílohy a metoda interpolace se nepoužije.

3.2.3.2.

Spotřeba paliva a emise CO2 s použitím metody interpolace

Emise CO2 a spotřebu paliva pro každé jednotlivé vozidlo v rámci interpolační rodiny lze vypočítat podle bodů 3.2.3.2.1 až 3.2.3.2.5 této přílohy.

3.2.3.2.1.

Spotřeba paliva a emise CO2 u zkušebních vozidel L a H

Hmotnost emisí CO2, MCO2-L a MCO2-H, a její fáze p, MCO2-L,p a MCO2-H,p, u zkušebních vozidel L a H, které se použijí pro následující výpočty, se převezmou z kroku 9 v tabulce A7/1.

Také hodnoty spotřeby paliva se převezmou z kroku 9 v tabulce A7/1 a označí se jako FCL,p a FCH,p.

3.2.3.2.2.

Výpočet jízdního zatížení u jednotlivého vozidla

V případě, že interpolační rodina pochází z jedné nebo více rodin podle jízdního zatížení, výpočet jednotlivého jízdního zatížení se provede pouze v rámci rodiny podle jízdního zatížení použitelné na dané jednotlivé vozidlo.

3.2.3.2.2.1.

Hmotnost jednotlivého vozidla

Jako vstup pro účely interpolační metody se použijí zkušební hmotnosti vozidel H a L.

TMind, v kg, je zkušební hmotnost jednotlivého vozidla podle bodu 3.2.25 tohoto předpisu.

Použije-li se pro zkušební vozidla L a H stejná zkušební hmotnost, musí se hodnota TMind pro účely interpolační metody nastavit na hmotnost zkušebního vozidla H.

3.2.3.2.2.2.

Valivý odpor jednotlivého vozidla

3.2.3.2.2.2.1.

Jako vstup pro účely metody interpolace se použijí skutečné hodnoty RRC u vybraných pneumatik na zkušebním vozidle L, RRL, a na zkušebním vozidle H, RRH. Viz bod 4.2.2.1 přílohy B4.

Pokud pneumatiky na přední a zadní nápravě vozidla L nebo H vykazují rozdílnou hodnotu RRC, vypočítá se vážený průměr valivého odporu pomocí rovnice uvedené v bodě 3.2.3.2.2.2.3 této přílohy.

3.2.3.2.2.2.2.

U pneumatik jednotlivého vozidla musí být hodnota koeficientu valivého odporu RRind nastavena na hodnotu RRC příslušné třídy energetické účinnosti pneumatik podle tabulky A4/2 v příloze B4.

V případě, kdy jednotlivá vozidla mohou být dodána s úplnou sadou kol a pneumatik a navíc úplnou sadou pneumatik pro jízdu na sněhu (označené symbolem s třívrcholovou horou a sněhovou vločkou – 3PMS) s koly nebo bez nich, nepovažují se dodatečná kola/pneumatiky za volitelné vybavení.

Pokud pneumatiky na přední a zadní nápravě patří do různých tříd energetické účinnosti, použije se vážený průměr vypočtený podle rovnice uvedené v bodě 3.2.3.2.2.2.3 této přílohy.

Jsou-li zkušební vozidla L a H vybavena stejnými pneumatikami nebo pneumatikami se stejným koeficientem valivého odporu, musí se hodnota RRind pro účely metody interpolace nastavit na RRH.

3.2.3.2.2.2.3.

Výpočet váženého průměru valivého odporu

RRx = (RRx,FA × mpx,FA) + (RRx,RA × (1 – mpx,FA))

kde:

x

představuje vozidlo L, H nebo jednotlivé vozidlo;

RRL,FA a RRH,FA

jsou skutečné hodnoty RRC pneumatik na přední nápravě u vozidla L, resp. H, kg/t;

RRind,FA

je hodnota RRC dané třídy energetické účinnosti pneumatik podle tabulky A4/2 v příloze B4 u pneumatik na přední nápravě u jednotlivého vozidla, kg/t;

RRL,RA a RRH,RA

jsou skutečné hodnoty RRC pneumatik na zadní nápravě u vozidla L, resp. H, kg/t;

RRind,RA

je hodnota RRC dané třídy energetické účinnosti pneumatik podle tabulky A4/2 v příloze B4 u pneumatik na zadní nápravě u jednotlivého vozidla, kg/t;

mpx,FA

je podíl hmotnosti vozidla v provozním stavu připadající na přední nápravu.

RRx se nezaokrouhlují ani nezařazují do kategorií podle tříd energetické účinnosti pneumatik.

3.2.3.2.2.3.

Aerodynamický odpor jednotlivého vozidla

3.2.3.2.2.3.1.

Stanovení aerodynamického vlivu volitelného vybavení

U každé položky volitelného vybavení a tvaru karoserie ovlivňující odpor se musí měřit aerodynamický odpor v aerodynamickém tunelu splňujícím požadavky bodu 3.2 přílohy B4 a ověřeném příslušným orgánem.

Pro účely metody interpolace se aerodynamický odpor volitelného vybavení v rámci jedné rodiny podle jízdního zatížení měří při stejné rychlosti větru, buď vlow, nebo vhigh, pokud možno vhigh, podle definice v bodě 6.4.3 přílohy B4. V případě, že hodnota vlow ani vhigh neexistuje (např. jízdní zatížení VL a/nebo VH se měří dojezdovou metodou), měří se aerodynamická síla při stejné rychlosti větru v rozmezí ≥ 80 km/h a ≤ 150 km/h. U vozidel třídy 1 se měří při stejné rychlosti větru o hodnotě ≤ 150 km/h.

3.2.3.2.2.3.2.

Alternativní metoda pro stanovení aerodynamického vlivu volitelného vybavení

Na žádost výrobce a se souhlasem příslušného orgánu je možno ke stanovení Δ(CD×Af) použít alternativní metodu (např. simulaci CFD (pouze úroveň 1A), aerodynamický tunel nesplňující kritéria v příloze B4), jsou-li splněna tato kritéria:

a)

u alternativní metody musí být pro hodnotu Δ(CD×Af) dodržena přesnost v rozmezí ±0,015 m2.

Pouze pro úroveň 1A – V případě, že se použije simulace CFD, musí být přesnost metody CFD ověřena nejméně dvěma hodnotami Δ(CD×Af) podle typů volitelného vybavení ze společné základní karoserie vozidla a nejméně celkově osmi hodnotami Δ(CD×Af), jak je znázorněno v příkladu na obrázku A7/1a;

b)

alternativní metoda se použije pouze u těch druhů volitelného vybavení ovlivňujících aerodynamické vlastnosti (např. kol, ovládacích systémů chladicího vzduchu, spoilerů atd.), u nichž byla prokázána rovnocennost;

c)

před schválením typu rodiny podle jízdního zatížení musí být příslušnému orgánu předložen doklad o rovnocennosti uvedený v písmenech a) a b). U jakékoli alternativní metody musí být ověření založeno na měření v aerodynamickém tunelu splňujícím kritéria tohoto předpisu;

d)

je-li hodnota Δ(CD × Af) u konkrétní položky volitelného vybavení více než dvojnásobná oproti hodnotě Δ(CD × Af) u volitelného vybavení, pro něž byl předložen doklad, nesmí být aerodynamický odpor stanoven alternativní metodou a

e)

je-li použita metoda měření, musí být každé čtyři roky provedeno opětovné ověření. Je-li použita matematická metoda, je opětovné ověření nutné i v případě jakékoli změny simulačního modelu nebo softwaru, která by mohla způsobit neplatnost zprávy o ověření.

Obrázek A7/1a

Příklad použití alternativní metody pro stanovení aerodynamického vlivu volitelného vybavení

Image 58

3.2.3.2.2.3.2.1.

Výrobce musí příslušnému orgánu deklarovat rozsah vozidel použitelných pro alternativní metodu, přičemž tento deklarovaný rozsah musí být zdokumentován v příslušných zkušebních protokolech, když je příslušnému orgánu předkládán důkaz o rovnocennosti. Po prokázání rovnocennosti si příslušný orgán může vyžádat potvrzení rovnocennosti pro alternativní metodu, přičemž si vybere vozidlo z rozsahu vozidel deklarovaného výrobcem. U výsledku musí být pro hodnotu Δ(CD×Af) dodržena přesnost v rozmezí ±0,015 m2. Tento postup musí být založen na měření v aerodynamickém tunelu splňujícím kritéria tohoto předpisu. Není-li tento postup splněn, považuje se schválení alternativní metody za neplatné.

3.2.3.2.2.3.3.

Uplatnění aerodynamického vlivu u jednotlivého vozidla

Δ(CD × Af)ind je rozdíl v m2 mezi součinem koeficientu aerodynamického odporu a čelní plochy jednotlivého vozidla a součinem koeficientu aerodynamického odporu a čelní plochy zkušebního vozidla L v důsledku volitelného vybavení a tvarů karoserie tohoto vozidla, které se liší od volitelného vybavení zkušebního vozidla L.

Tyto rozdíly v aerodynamickém odporu, Δ(CD×Af), se musí stanovit s přesností ±0,015 m2.

Hodnotu Δ(CD×Af)ind je možno vypočítat také pro součet položek volitelného vybavení a tvarů karoserie při zachování přesnosti ±0,015 m2 podle této rovnice:

Formula

kde:

CD

je koeficient aerodynamického odporu;

Af

je čelní plocha vozidla, m2;

n

je počet položek volitelného vybavení vozidla, ve kterých existuje rozdíl mezi jednotlivým vozidlem a zkušebním vozidlem L;

Δ(CD × Af)i

je rozdíl v m2 mezi součiny koeficientu aerodynamického odporu a čelní strany v důsledku individuálního prvku (i) vozidla a je pozitivní u položky volitelného vybavení, která zvyšuje aerodynamický odpor ve srovnání se zkušebním vozidlem L, a naopak.

Součet všech rozdílů Δ(CD×Af)i mezi zkušebními vozidly L a H musí odpovídat hodnotě Δ(CD×Af)LH.

3.2.3.2.2.3.4.

Definice úplné aerodynamické delty mezi zkušebními vozidly L a H

Celkový rozdíl koeficientu aerodynamického odporu vynásobeného čelní plochou mezi zkušebními vozidly L a H se označí jako Δ(CD×Af)LH a zaznamená se, m2.

3.2.3.2.2.3.5.

Dokumentace aerodynamických vlivů

Zvýšení nebo snížení součinu koeficientu aerodynamického odporu a čelní plochy vyjádřené jako Δ(CD×Af) pro všechny položky volitelného vybavení a tvary karoserie v rámci interpolační rodiny, které:

a)

má vliv na aerodynamický odpor vozidla a

b)

má být zahrnuto do interpolace,

se zaznamená, m2.

3.2.3.2.2.3.6.

Dodatečná ustanovení pro aerodynamické vlivy

Aerodynamický odpor vozidla H se použije na celou interpolační rodinu a hodnota Δ(CD×Af)LH se nastaví na nulu, pokud:

a)

zařízení aerodynamického tunelu nedokáže přesně stanovit hodnotu Δ(CD×Af) nebo

b)

u zkušebních vozidel H a L neexistují žádné položky volitelného vybavení ovlivňující odpor, které mají být zahrnuty do interpolační metody.

3.2.3.2.2.4.

Výpočet koeficientů jízdního zatížení pro jednotlivá vozidla

Koeficienty jízdního zatížení f0, f1 a f2 (podle definice v příloze B4) pro zkušební vozidla H a L se označí jako f0,H, f1,H a f2,H, resp. jako f0,L, f1,L a f2,L. Upravená křivka jízdního zatížení u zkušebního vozidla L se definuje takto:

Formula

Při použití regresní analýzy metodou nejmenších čtverců v rozmezí bodů referenční rychlosti se musí stanovit upravené koeficienty jízdního zatížení

Formula
a
Formula
pro výpočet FL(v), přičemž lineární koeficient
Formula
se nastaví na f1,H. Koeficienty jízdního zatížení f0,ind, f1,ind a f2,ind pro jednotlivé vozidlo v rámci interpolační rodiny se vypočítají pomocí těchto rovnic:

Formula

nebo, jestliže (TMH × RRH - TML × RRL) = 0, použije se níže uvedená rovnice pro výpočet f0,ind:

f0,ind = f0,H – Δf0

f1,ind = f1,H

Formula

nebo, jestliže Δ(CD × Af)LH = 0, použije se níže uvedená rovnice pro výpočet F2,ind:

f2,ind = f2,H – Δf2

kde:

Formula

Formula

V případě rodiny podle matice jízdního zatížení se musí koeficienty jízdního zatížení f0, f1 a f2 pro jednotlivé vozidlo vypočítat podle rovnic uvedených v bodě 5.1.1 přílohy B4.

3.2.3.2.3.

Výpočet energetické náročnosti cyklu

Energetická náročnost cyklu u příslušného cyklu WLTC, Ek, a energetická náročnost pro všechny fáze příslušného cyklu, Ek,p, se vypočítá postupem podle bodu 5 této přílohy pro následující soubory k koeficientů jízdního zatížení a hmotností:

k=1

:

Formula

(zkušební vozidlo L)

k=2

:

f0 = f0,H, f1 = f1,H, f2 = f2,H, m = TMH

(zkušební vozidlo H)

k=3

:

f0 = f0,ind, f1 = f1,H, f2 = f2,ind, m = TMind

(jednotlivé vozidlo v rámci interpolační rodiny)

Tyto tři soubory jízdních zatížení je možné odvodit z různých rodin podle jízdního zatížení.

3.2.3.2.4.

Pro úroveň 1A:

Výpočet hodnoty CO2 u jednotlivého vozidla v rámci interpolační rodiny s použitím metody interpolace

Pro každou fázi p příslušného cyklu se hmotnost emisí CO2 v g/km u jednotlivého vozidla vypočítá pomocí této rovnice:

Formula

Hmotnost emisí CO2 v g/km za úplný cyklus u jednotlivého vozidla se vypočítá pomocí této rovnice:

Formula

Výrazy E1,p, E2,p a E3,p a E1, E2 a E3 se vypočítají podle bodu 3.2.3.2.3 této přílohy.

3.2.3.2.5.

Pro úroveň 1A:

Výpočet hodnoty spotřeby paliva FC u jednotlivého vozidla v rámci interpolační rodiny s použitím metody interpolace

Pro každou fázi p příslušného cyklu se vypočítá spotřeba paliva v l/100 km u jednotlivého vozidla pomocí této rovnice:

Formula

Spotřeba paliva v l/100 km za úplný cyklus u jednotlivého vozidla se vypočítá pomocí této rovnice:

Formula

Výrazy E1,p, E2,p a E3,p a E1, E2 a E3 se vypočítají podle bodu 3.2.3.2.3 této přílohy.

Pro úroveň 1B

Výpočet hodnoty palivové účinnosti FE u jednotlivého vozidla v rámci interpolační rodiny s použitím metody interpolace

Pro každou fázi p příslušného cyklu se vypočítá palivová účinnost v km/l u jednotlivého vozidla pomocí této rovnice:

Formula

Palivová účinnost v km/l za úplný cyklus u jednotlivého vozidla se vypočítá pomocí této rovnice:

Formula

Výrazy E1,p, E2,p a E3,p a E1, E2 a E3 se vypočítají podle bodu 3.2.3.2.3 této přílohy.

3.2.3.2.6.

Pro úroveň 1A

Jednotlivá hodnota emisí CO2 stanovená v bodě 3.2.3.2.4 této přílohy může být zvýšena výrobcem původního zařízení. V takových případech:

a)

se fázové hodnoty CO2 navýší o poměr zvýšené hodnoty CO2 vydělené vypočtenou hodnotou CO2;

b)

se hodnoty spotřeby paliva navýší o poměr zvýšené hodnoty CO2 vydělené vypočtenou hodnotou CO2.

Tím nejsou kompenzovány technické prvky, které by vyžadovaly, aby vozidlo bylo vyňato z interpolační rodiny.

Pro úroveň 1B

Jednotlivá hodnota palivové účinnosti stanovená v bodě 3.2.3.2.5 této přílohy může být snížena výrobcem původního zařízení (OEM). V takových případech:

a)

se fázové hodnoty palivové účinnosti sníží o poměr snížené hodnoty palivové účinnosti vydělené vypočtenou hodnotou palivové účinnosti.

Tím nejsou kompenzovány technické prvky, které by vyžadovaly, aby vozidlo bylo vyňato z interpolační rodiny.

3.2.4.

Výpočty spotřeby paliva, palivové účinnosti a CO2 u jednotlivých vozidel v rámci rodiny podle matice jízdního zatížení

Emise CO2 a spotřeba paliva / palivová účinnost pro každé jednotlivé vozidlo v rodině podle matice jízdního zatížení se vypočítá pomocí interpolační metody popsané v bodech 3.2.3.2.3 až 3.2.3.2.5 této přílohy. Odkazy na vozidlo L a/nebo H se v příslušných případech nahradí odkazy na vozidlo LM a/nebo HM.

3.2.4.1.

Stanovení spotřeby paliva, palivové účinnosti a emisí CO2 vozidel LM a HM

Hmotnost emisí CO2 MCO2 u vozidel LM a HM se stanoví podle výpočtů v bodě 3.2.1 této přílohy pro jednotlivé fáze p příslušného cyklu WLTC a označí se jako MCO2 - LM,p, resp. MCO2 - HM,p. Spotřeba paliva a palivová účinnost se pro jednotlivé fáze příslušného cyklu WLTC stanoví podle bodu 6 této přílohy a označí se jako FCLM,p, FCHM,p, FELM,p a FELM,p.

3.2.4.1.1.

Výpočet jízdního zatížení u jednotlivého vozidla

Síla jízdního zatížení se vypočítá postupem popsaným v bodě 5.1 přílohy B4.

3.2.4.1.1.1.

Hmotnost jednotlivého vozidla

Jako vstup se použije hmotnost vozidel HM a LM vybraných podle bodu 4.2.1.4 přílohy B4.

TMind, v kg, je zkušební hmotnost jednotlivého vozidla podle definice zkušební hmotnosti v bodě 3.2.25 tohoto předpisu.

Použije-li se pro vozidla LM a HM stejná zkušební hmotnost, musí se hodnota TMind pro účely metody rodiny podle matice jízdního zatížení nastavit na hmotnost vozidla HM.

3.2.4.1.1.2.

Valivý odpor jednotlivého vozidla

3.2.4.1.1.2.1.

Jako vstup se použijí hodnoty RRC pro vozidlo LM (RRLM) a pro vozidlo HM (RRHM) vybrané podle bodu 4.2.1.4 přílohy B4.

Pokud pneumatiky na přední a zadní nápravě vozidla LM nebo HM vykazují rozdílné hodnoty valivého odporu, vypočítá se vážený průměr valivého odporu pomocí rovnice uvedené v bodě 3.2.4.1.1.2.3 této přílohy.

3.2.4.1.1.2.2.

U pneumatik jednotlivého vozidla musí být hodnota koeficientu valivého odporu RRind nastavena na hodnotu RRC příslušné třídy energetické účinnosti pneumatik podle tabulky A4/2 v příloze B4.

V případě, kdy jednotlivá vozidla mohou být dodána s úplnou sadou kol a pneumatik a navíc úplnou sadou pneumatik pro jízdu na sněhu (označené symbolem s třívrcholovou horou a sněhovou vločkou – 3PMS) s koly nebo bez nich, nepovažují se dodatečná kola/pneumatiky za volitelné vybavení.

Pokud pneumatiky na přední a zadní nápravě patří do různých tříd energetické účinnosti, použije se vážený průměr, který se vypočte podle rovnice uvedené v bodě 3.2.4.1.1.2.3 této přílohy.

Použije-li se pro vozidla LM a HM stejný valivý odpor, nastaví se hodnota RRind pro účely metody rodiny podle matice jízdního zatížení na hodnotu RRHM.

3.2.4.1.1.2.3.

Výpočet váženého průměru valivého odporu

RRx = (RRx,FA × mpx,FA) + (RRx,RA × (1 – mpx,FA))

kde:

x

představuje vozidlo L, H nebo jednotlivé vozidlo;

RRLM,FA a RRHM,FA

jsou skutečné hodnoty RRC pneumatik na přední nápravě u vozidla L, resp. H, kg/t;

RRind,FA

je hodnota RRC dané třídy energetické účinnosti pneumatik podle tabulky A4/2 v příloze B4 u pneumatik na přední nápravě u jednotlivého vozidla, kg/t;

RRLM,RA a RRHM,RA

jsou skutečné hodnoty koeficientu valivého odporu pneumatik na zadní nápravě u vozidla L, resp. H, kg/t;

RRind,RA

je hodnota RRC dané třídy energetické účinnosti pneumatik podle tabulky A4/2 v příloze B4 u pneumatik na zadní nápravě u jednotlivého vozidla, kg/t;

mpx,FA

je podíl hmotnosti vozidla v provozním stavu připadající na přední nápravu.

Hodnoty RRx se nezaokrouhlují ani nezařazují do kategorií podle tříd energetické účinnosti pneumatik.

3.2.4.1.1.3.

Čelní plocha jednotlivého vozidla

Jako vstup se použije čelní plocha pro vozidlo LM (AfLM) a pro vozidlo HM (AfHM) vybraná podle bodu 4.2.1.4 přílohy B4.

Af,ind, m2, je čelní plocha jednotlivého vozidla.

Použije-li se pro vozidla LM a HM stejná čelní plocha, musí se hodnota Af,ind pro účely metody rodiny podle matice jízdního zatížení nastavit na hmotnost vozidla HM.

3.2.5.

Alternativní metoda interpolačního výpočtu

Na žádost výrobce a se souhlasem příslušného orgánu může výrobce použít alternativní postup interpolačního výpočtu, jestliže je metodou interpolace dosahováno nerealistických výsledků specifických pro konkrétní fáze nebo nerealistické křivky jízdního zatížení. Nežli je takové povolení uděleno, musí výrobce prověřit níže uvedené rozdíly a pokud možno provést jejich korekci:

a)

důvod malých rozdílů u vlastností relevantních pro jízdní zatížení mezi vozidlem L a vozidlem H v případě nerealistických výsledků specifických pro konkrétní fáze;

b)

důvod neočekávaného rozdílu mezi koeficienty f1,L a f1,H v případě nerealistické křivky jízdního zatížení.

Žádost výrobce adresovaná příslušnému orgánu musí obsahovat důkazy o tom, že taková korekce není možná a že výsledná chyba je významná.

3.2.5.1.

Alternativní výpočet za účelem korekce nerealistických výsledků specifických pro konkrétní fáze

Alternativně k postupům definovaným v bodech 3.2.3.2.4 a 3.2.3.2.5 této přílohy lze výpočty fázové hodnoty CO2, fázové hodnoty palivové účinnosti a fázové hodnoty spotřeby paliva vypočítat podle rovnic v bodech 3.2.5.1.1, 3.2.5.1.2 a 3.2.5.1.3 níže.

U každého parametru je hodnota MCO2 nahrazena hodnotou FC nebo FE.

3.2.5.1.1.

Stanovení poměru pro každou fázi VL a VH

Rp,L = MCO2,p,L/MCO2,c,L

Rp,H = MCO2,p,H/MCO2,c,H

kde:

MCO2,p,L,MCO2,c,L,MCO2,p,HandMCO2,c,H jsou z kroku 9 v tabulce A7/1 v této příloze.

3.2.5.1.2.

Stanovení poměru pro každou fázi pro vozidlo Vind

Formula

kde:

MCO2,c,ind

je z kroku 10 v tabulce A7/1 v této příloze a zaokrouhlí se na nejbližší celé číslo.

3.2.5.1.3.

Fázová hodnota hmotnostních emisí vozidla Vind za jednotlivou fázi

MCO2,p,ind = Rp,ind × MCO2,c,ind

3.2.5.2.

Alternativní výpočet za účelem korekce nerealistické křivky jízdního zatížení

Alternativně k postupu stanovenému v bodě 3.2.3.2.2.4 této přílohy lze koeficienty jízdního zatížení vypočítat takto:

Formula

Při použití regresní analýzy metodou nejmenších čtverců v rozmezí bodů referenční rychlosti se musí stanovit upravené koeficienty jízdního zatížení f*0,i a f*2,i pro výpočet Fi(v), přičemž lineární koeficient f*1,i se nastaví na f1,A.; f1,A se vypočítá takto:

Formula

kde:

E

je energetická náročnost cyklu definovaná v bodě 5 této přílohy, Ws;

i

je index označující vozidla L, H nebo ind;

HR

je zkušební vozidlo H, jak je popsáno v bodě 4.2.1.2.3.2 přílohy B4;

LR

je zkušební vozidlo L, jak je popsáno v bodě 4.2.1.2.3.2 přílohy B4.

3.3.   PM

3.3.1.

Výpočet

PM se vypočítá pomocí těchto dvou rovnic:

Formula

pokud jsou výfukové plyny vypouštěny z tunelu,

a:

Formula

pokud jsou výfukové plyny vedeny zpět do tunelu,

kde:

Vmix

je objem zředěných výfukových plynů (viz bod 2 této přílohy) za normálních podmínek;

Vep

je objem zředěného výfukového plynu proudícího filtrem pro odběr vzorků pevných částic za normálních podmínek;

Pe

je hmotnost pevných částic zachycených jedním nebo více odběrnými filtry, mg;

d

je ujetá vzdálenost odpovídající zkušebnímu cyklu, km.

3.3.1.1.

Byla-li použita korekce na hmotnost částic pozadí z ředicího systému, stanoví se tak v souladu s bodem 2.1.3.1 přílohy B6. V takovém případě se hmotnost částic (mg/km) vypočítá pomocí těchto rovnic:

Formula

v případě, kdy jsou výfukové plyny vypouštěny z tunelu,

a:

Formula

v případě, kdy jsou výfukové plyny vedeny zpět do tunelu,

kde:

Vap

je objem vzduchu z tunelu proudící filtrem částic pozadí za normálních podmínek;

Pa

je hmotnost částic z ředicího vzduchu nebo ředicího vzduchu pozadí tunelu stanovená jednou z metod popsaných v bodě 2.1.3.1 přílohy B6;

DF

je faktor ředění stanovený v bodě 3.2.1.1.1 této přílohy.

Jestliže korekce pozadí vede k zápornému výsledku, považuje se za výsledek nulová hodnota v mg/km.

3.3.2.

Výpočet PM pomocí metody dvojitého ředění

Vep = Vset – Vssd

kde:

Vep

je objem zředěného výfukového plynu proudícího filtrem pro odběr vzorků pevných částic za normálních podmínek;

Vset

je objem dvakrát zředěného výfukového plynu procházejícího filtry pro odběr vzorků pevných částic za normálních podmínek;

Vssd

je objem sekundárního ředicího vzduchu za normálních podmínek.

Pokud vzorek sekundárního zředěného plynu pro měření PM není veden zpět do tunelu, vypočítá se objem CVS jako při jednoduchém ředění, tj.:

Vmix = Vmixindicated + Vep

kde:

Vmixindicated

je naměřený objem zředěného výfukového plynu v ředicím systému po odebrání vzorku pevných částic za normálních podmínek.

4.   Stanovení PN

PN se vypočítá pomocí této rovnice:

Formula

kde:

PN

je počet emitovaných částic, v částicích na kilometr;

V

je objem zředěného výfukového plynu v litrech za zkoušku (pouze po primárním ředění v případě dvojitého ředění) a korigovaný na normální podmínky (273,15 K (0 °C) a 101,325 kPa);

k

je kalibrační faktor ke korekci hodnot naměřených pomocí počitadla PNC na úroveň referenčního přístroje, jestliže se tak neděje přímo uvnitř PNC. Uplatňuje-li se kalibrační faktor uvnitř počitadla PNC, má kalibrační faktor hodnotu 1;

Formula

je korigovaná koncentrace počtu částic ve zředěném výfukovém plynu vyjádřená jako aritmetický průměr počtu částic na cm3 ze zkoušky emisí zahrnující úplné trvání zkušebního cyklu. Nejsou-li výsledné hodnoty střední objemové koncentrace

Formula
z počitadla PNC měřeny za normálních podmínek (273,15 K (0 °C) a 101,325 kPa), provede se korekce koncentrací na uvedené podmínky
Formula
;

Cb

je koncentrace počtu částic v ředicím vzduchu nebo v pozadí ředicího tunelu povolená příslušným orgánem, v částicích na cm3, korigovaná na normální podmínky (273,15 K (0 °C) a 101,325 kPa);

Formula

je redukční faktor střední koncentrace částic ze separátoru VPR při nastavení ředění použitém u zkoušky;

Formula

je redukční faktor střední koncentrace částic ze separátoru VPR při nastavení ředění použitém k měření pozadí;

d

je ujetá vzdálenost odpovídající příslušnému zkušebnímu cyklu, km.

Formula
se vypočítá pomocí této rovnice:

Formula

kde:

Ci

je odděleně naměřená hodnota koncentrace počtu částic ve zředěném výfukovém plynu podle počitadla PNC, částice na cm3;

n

je celkový počet oddělených měření koncentrace počtu částic provedených během příslušného zkušebního cyklu a vypočítá se pomocí této rovnice:

n = t × f

kde:

t

je doba trvání příslušného zkušebního cyklu, s;

f

je frekvence záznamu údajů počítadlem částic, Hz.

5.   Výpočet energetické náročnosti cyklu

Není-li stanoveno jinak, je výpočet založen na cílové křivce rychlosti udávané v diskrétních bodech časových vzorků.

Celková energetická náročnost E celého cyklu nebo konkrétní fáze cyklu se vypočítá jako součet Ei za odpovídající dobu cyklu mezi časem tstart +1 a časem tend podle této rovnice:

Formula

kde:

Ei = Fi × di

jestliže Fi > 0

Ei = 0

jestliže Fi ≤ 0

přičemž:

tstart

je čas, kdy příslušný zkušební cyklus nebo fáze začíná (viz bod 3 přílohy B1), s;

tend

je čas, kdy příslušný zkušební cyklus nebo fáze končí (viz bod 3 přílohy B1), s;

Ei

je energetická náročnost po dobu (i–1) až (i), Ws;

Fi

je hnací síla po dobu (i–1) až (i), N;

di

je ujetá vzdálenost za dobu (i–1) až (i), m.

Formula

kde:

Fi

je hnací síla po dobu (i–1) až (i), N;

vi

je cílová rychlost v čase ti, km/h;

TM

je zkušební hmotnost, kg;

ai

je zrychlení za dobu (i–1) až (i), m/s2;

f0, f1, f2

jsou koeficienty jízdního zatížení u posuzovaného zkušebního vozidla (TML [N], TMH [N/km/h] nebo TMind [N/(km/h)2]).

Formula

kde:

di

je ujetá vzdálenost za dobu (i–1) až (i), m;

vi

je cílová rychlost v čase ti, km/h;

ti

je čas, s.

Formula

kde:

ai

je zrychlení za dobu (i–1) až (i), m/s2;

vi

je cílová rychlost v čase ti, km/h;

ti

je čas, s.

6.   Výpočet spotřeby paliva a palivové účinnosti (v příslušných případech)

6.1.

Palivové charakteristiky požadované pro výpočet hodnot spotřeby paliva se převezmou z přílohy B3.

6.2.

Pro úroveň 1A

Hodnoty spotřeby paliva se vypočítají z emisí uhlovodíků, oxidu uhelnatého a oxidu uhličitého s použitím výsledků kroku 6 pro normované emise a kroku 7 pro CO2 v tabulce A7/1.

Pro úroveň 1B

Hodnoty palivové účinnosti se vypočítají z emisí uhlovodíků, oxidu uhelnatého a oxidu uhličitého s použitím výsledků kroku podle specifikace ve sloupci se vstupními údaji příslušné tabulky této přílohy nebo přílohy B8.

6.2.1.

Pro výpočet spotřeby paliva se použije obecná rovnice v bodě 6.12 této přílohy s použitím poměrů H/C a O/C.

6.2.2.

Pro všechny rovnice v bodě 6 této přílohy:

FC

je spotřeba paliva u konkrétního paliva, v l/100 km (nebo m3/100 km v případě zemního plynu nebo kg/100 km v případě vodíku);

H/C

je poměr vodíku k uhlíku v konkrétním palivu CXHYOZ;

O/C

je poměr kyslíku k uhlíku v konkrétním palivu CXHYOZ;

MWC

je molární hmotnost uhlíku (12,011 g/mol);

MWH

je molární hmotnost vodíku (1,008 g/mol);

MWO

je molární hmotnost kyslíku (15,999 g/mol);

ρfuel

je hustota zkušebního paliva, kg/l. U plynných paliv hustota paliva při 15 °C;

HC

jsou emise uhlovodíků, g/km;

CO

jsou emise oxidu uhelnatého, g/km;

CO2

jsou emise oxidu uhličitého, g/km;

H2O

jsou emise vody, g/km;

H2

jsou emise vodíku, g/km;

p1

je tlak plynů v palivové nádrži před příslušným zkušebním cyklem, Pa;

p2

je tlak plynů v palivové nádrži po příslušném zkušebním cyklu, Pa;

T1

je teplota plynů v palivové nádrži před příslušným zkušebním cyklem, K;

T2

je teplota plynů v palivové nádrži po příslušném zkušebním cyklu, K;

Z1

je faktor stlačitelnosti plynného paliva při p1 a T1;

Z2

je faktor stlačitelnosti plynného paliva při p2 a T2;

V

je vnitřní objem nádrže na plynné palivo, m3;

d

je teoretická délka příslušné fáze nebo cyklu, km.

6.3.

V případě vozidla se zážehovým motorem používajícím jako palivo benzin (E0)

Formula

6.4.

(Vyhrazeno)

6.5.

V případě vozidla se zážehovým motorem používajícím jako palivo benzin (E10)

Formula

6.6.

V případě vozidla se zážehovým motorem používajícím jako palivo LPG

Formula

6.6.1.

Jestliže se složení paliva použitého při zkoušce liší od složení uvažovaného pro výpočet normalizované spotřeby, může se na žádost výrobce použít korekční faktor cf, přičemž se použije tato rovnice:

Formula

Korekční faktor cf, který je možno použít, se určí pomocí této rovnice:

cf = 0.825 + 0.0693 × nactual

kde:

nactual

je skutečný poměr H/C použitého paliva.

6.7.

V případě vozidla se zážehovým motorem používajícím jako palivo NG/biomethan

Formula

6.8.

V případě vozidla se vznětovým motorem používajícím jako palivo motorovou naftu (B0)

Formula

6.9.

(Vyhrazeno)

6.10.

V případě vozidla se vznětovým motorem používajícím jako palivo motorovou naftu (B7)

Formula

6.11.

V případě vozidla se zážehovým motorem používajícím jako palivo ethanol (E85)

Formula

6.12.

Spotřebu paliva pro kterékoli zkušební palivo je možno vypočítat pomocí této rovnice:

Formula

6.13.

Spotřeba paliva u vozidla se zážehovým motorem používajícím jako palivo vodík:

Formula

U vozidel používajících jako palivo plynný nebo kapalný vodík se výrobce může se souhlasem příslušného orgánu rozhodnout vypočítat spotřebu paliva buď s použitím rovnice pro výpočet FC uvedené níže, nebo pomocí metody používající standardní protokol, jako je SAE J2572.

FC = 0.1 × (0.1119 × H2O + H2)

Faktor stlačitelnosti Z se zjistí z následující tabulky:

Tabulka A7/2

Faktor stlačitelnosti Z

 

 

 

 

 

p (bar)

 

 

 

 

 

5

100

200

300

400

500

600

700

800

900

 

33

0,859

1,051

1,885

2,648

3,365

4,051

4,712

5,352

5,973

6,576

 

53

0,965

0,922

1,416

1,891

2,338

2,765

3,174

3,570

3,954

4,329

 

73

0,989

0,991

1,278

1,604

1,923

2,229

2,525

2,810

3,088

3,358

 

93

0,997

1,042

1,233

1,470

1,711

1,947

2,177

2,400

2,617

2,829

 

113

1,000

1,066

1,213

1,395

1,586

1,776

1,963

2,146

2,324

2,498

 

133

1,002

1,076

1,199

1,347

1,504

1,662

1,819

1,973

2,124

2,271

 

153

1,003

1,079

1,187

1,312

1,445

1,580

1,715

1,848

1,979

2,107

 

173

1,003

1,079

1,176

1,285

1,401

1,518

1,636

1,753

1,868

1,981

T (K)

193

1,003

1,077

1,165

1,263

1,365

1,469

1,574

1,678

1,781

1,882

 

213

1,003

1,071

1,147

1,228

1,311

1,396

1,482

1,567

1,652

1,735

 

233

1,004

1,071

1,148

1,228

1,312

1,397

1,482

1,568

1,652

1,736

 

248

1,003

1,069

1,141

1,217

1,296

1,375

1,455

1,535

1,614

1,693

 

263

1,003

1,066

1,136

1,207

1,281

1,356

1,431

1,506

1,581

1,655

 

278

1,003

1,064

1,130

1,198

1,268

1,339

1,409

1,480

1,551

1,621

 

293

1,003

1,062

1,125

1,190

1,256

1,323

1,390

1,457

1,524

1,590

 

308

1,003

1,060

1,120

1,182

1,245

1,308

1,372

1,436

1,499

1,562

 

323

1,003

1,057

1,116

1,175

1,235

1,295

1,356

1,417

1,477

1,537

 

338

1,003

1,055

1,111

1,168

1,225

1,283

1,341

1,399

1,457

1,514

 

353

1,003

1,054

1,107

1,162

1,217

1,272

1,327

1,383

1,438

1,493

V případě, že požadované vstupní hodnoty veličin p a T nejsou v tabulce uvedeny, zjistí se faktor stlačitelnosti na základě lineární interpolace mezi faktory stlačitelnosti uvedenými v tabulce, přičemž se zvolí ty, které se nejvíce blíží hledané hodnotě.

6.14.

Výpočet palivové účinnosti (FE)

Tento bod platí pouze pro úroveň 1B.

6.14.1.

FE = 100/FC

kde

FC

je spotřeba paliva u konkrétního paliva, v l/100 km (nebo m3/100 km v případě zemního plynu nebo kg/100 km v případě vodíku);

FE

je palivová účinnost; km/l (nebo km/m3 v případě zemního plynu, nebo km/kg v případě vodíku).

7.   Indexy jízdní křivky

7.1.   Obecné požadavky

Předepsaná rychlost mezi časovými body v tabulkách A1/1 až A1/12 se stanoví metodou lineární interpolace při frekvenci 10 Hz.

V případě, že je pedál akcelerátoru plně sešlápnut, musí se pro výpočet indexů jízdní křivky v takových časových úsecích použít předepsaná rychlost, a nikoli skutečná rychlost vozidla.

V případě vozidel vybavených manuální převodovkou je povoleno vyloučit výpočet indexů jízdní křivky během řazení rychlostních stupňů směrem nahoru. Od okamžiku skutečné činnosti spojky vozidla až do okamžiku, kdy skutečná rychlost vozidla dosáhne předepsané rychlosti při vyšším rychlostním stupni, musí uplynout maximálně dvě sekundy. Schvalovací orgán může požádat výrobce, aby prokázal, že bez tohoto vyloučení nelze v důsledku konstrukce vozidla splnit požadavky na jízdní křivku.

K detekci polohy pedálu akcelerátoru lze použít monitorovací systém (sběr údajů) palubního diagnostického systému (OBD) nebo elektronické řídicí jednotky (ECU). Sběr údajů OBD a/nebo ECU nesmí mít vliv na emise nebo výkon vozidla.

7.2.   Výpočet indexů jízdní křivky

Následující indexy se vypočtou podle SAE J2951 (revize z ledna 2014):

a)

IWR hodnocení ohledně inerční práce, v procentech;

b)

RMSSE kvadratický průměr chyby rychlosti, v km/h.

7.3.   (Vyhrazeno)

7.4.   Použití indexů jízdní křivky specifické pro konkrétní vozidlo

7.4.1.

Vozidla s výhradně spalovacím motorem, vozidla NOVC-HEV a vozidla NOVC-FCHV

Indexy jízdní křivky IWR a RMSSE se vypočtou pro příslušný zkušební cyklus a vykážou se.

7.4.2.

Vozidla OVC-HEV

7.4.2.1.

Zkouška typu 1 v režimu nabíjení-udržování (bod 3.2.5 přílohy B8)

Indexy jízdní křivky IWR a RMSSE se vypočtou pro příslušný zkušební cyklus a vykážou se.

7.4.2.2.

Zkouška typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení (bod 3.2.4.3 přílohy B8)

Je-li zkušebních cyklů typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení méně než čtyři, vypočítají se indexy jízdní křivky IWR a RMSSE pro každý jednotlivý příslušný zkušební cyklus zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení a vykážou se.

Jsou-li zkušební cykly typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení nejméně čtyři, vypočítají se indexy jízdní křivky IWR a RMSSE pro každý jednotlivý příslušný zkušební cyklus zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení a vykážou se. V tomto případě se průměrná hodnota IWR a průměrná hodnota RMSSE kterýchkoli dvou spojených cyklů v rámci zkoušky v režimu nabíjení-vybíjení porovnají s příslušnými kritérii uvedenými v bodě 2.6.8.3.1.3 přílohy B6, přičemž vypočtená hodnota IWR každého jednotlivého cyklu v rámci zkoušky v režimu nabíjení-vybíjení nesmí být menší než –3,0 % ani větší než +5,0 %.

7.4.2.3.

Zkouška městským cyklem (bod 3.2.4.3 přílohy B8, který nahrazuje cyklus WLTC cyklem WLTCcity)

Pro účely výpočtu indexu jízdní křivky se dva po sobě jdoucí městské zkušební cykly (L a M) považují za jeden cyklus.

Pro městský cyklus, během kterého spalovací motor začne spotřebovávat palivo, se indexy jízdní křivky IWR a RMSSE nevypočítávají jednotlivě. V závislosti na tom, kolik dokončených městských cyklů je najeto před městským cyklem, během kterého se spalovací motor nastartuje, se namísto toho nedokončený městský cyklus spojí s předchozími městskými cykly způsobem uvedeným níže a všechny tyto cykly se v rámci výpočtů indexu jízdní křivky považují za jeden cyklus.

Je-li počet dokončených městských cyklů sudý, spojí se nedokončený městský cyklus s předchozími dvěma dokončenými městskými cykly. Viz příklad na obrázku A7/1 níže.

Obrázek A7/1

Příklad se sudým počtem dokončených městských zkušebních cyklů, které byly najety před městským cyklem, v němž se spalovací motor nastartuje

Image 59

Je-li počet dokončených městských cyklů lichý, spojí se nedokončený městský cyklus s předchozími třemi dokončenými městskými cykly. Viz příklad na obrázku A7/2 níže.

Obrázek A7/2

Příklad s lichým počtem dokončených městských zkušebních cyklů, které byly najety před městským cyklem, v němž se spalovací motor nastartuje

Image 60

Je-li cyklů odvozených podle obrázku A7/1 nebo A7/2 méně než čtyři, vypočítají se indexy jízdní křivky IWR a RMSSE pro každý jednotlivý cyklus a vykážou se.

Jsou-li cykly odvozené podle obrázku A7/1 nebo A7/2 nejméně čtyři, vypočítají se indexy jízdní křivky IWR a RMSSE pro každý jednotlivý cyklus. V tomto případě se průměrná hodnota IWR a průměrná hodnota RMSSE pro spojení kterýchkoli dvou cyklů porovnají s příslušnými kritérii uvedenými v bodě 2.6.8.3.1.3 přílohy B6, přičemž hodnota IWR každého jednotlivého cyklu nesmí být menší než –3,0 % ani větší než +5,0 %.

7.4.3.

PEV

7.4.3.1.

Zkouška po sobě následujícími cykly

Zkouška po sobě následujícími cykly se provede podle bodu 3.4.4.1 přílohy B8. Indexy jízdní křivky IWR a RMSSE se vypočtou pro každý jednotlivý zkušební cyklus zkoušky po sobě následujícími cykly a vykážou se. Zkušební cyklus, během něhož je splněno kritérium pro přerušení postupu, jak je uvedeno v bodě 3.4.4.1.3 přílohy B8, se spojí s předchozím zkušebním cyklem. Pro účely výpočtu indexů jízdní křivky IWR a RMSSE se oba tyto zkušební cykly považují za jeden cyklus.

7.4.3.2.

Zkrácená zkouška typu 1

Indexy jízdní křivky IWR a RMSSE pro zkrácený postup při zkoušce typu 1 provedené podle bodu 3.4.4.2 přílohy B8 se vypočtou zvlášť pro každý dynamický segment 1 a 2 a vykážou se. Výpočet indexů jízdní křivky v segmentech s konstantní rychlostí se vynechá.

7.4.3.3.

Postup zkoušky městským cyklem (bod 3.4.4.1 přílohy B8, který nahrazuje cyklus WLTC cyklem WLTCcity)

Pro účely výpočtu indexu jízdní křivky se dva po sobě jdoucí městské zkušební cykly považují za jeden cyklus.

Pro městský cyklus, během něhož je splněno kritérium přerušení postupu, jak je uvedeno v bodě 3.4.4.1.3 přílohy B8, se indexy jízdní křivky IWR a RMSSE nevypočítávají jednotlivě. V závislosti na tom, kolik dokončených městských cyklů je najeto před městským cyklem, během něhož je splněno kritérium přerušení postupu, se namísto toho nedokončený městský cyklus spojí s předchozími městskými cykly a všechny tyto cykly se v rámci výpočtů indexu jízdní křivky považují za jeden cyklus.

Je-li počet dokončených městských cyklů sudý, spojí se nedokončený městský cyklus s předchozími dvěma dokončenými městskými cykly. Viz příklad na obrázku A7/3 níže.

Obrázek A7/3

Příklad se sudým počtem dokončených městských zkušebních cyklů, které byly najety před městským cyklem, během něhož je splněno kritérium přerušení postupu

Image 61

Je-li počet dokončených městských cyklů lichý, spojí se nedokončený městský cyklus s předchozími třemi dokončenými městskými cykly. Viz příklad na obrázku A7/4 níže.

Obrázek A7/4

Příklad s lichým počtem dokončených městských zkušebních cyklů, které byly najety před městským cyklem, během něhož je splněno kritérium přerušení postupu

Image 62

Je-li cyklů odvozených podle obrázku A7/3 nebo A7/4 méně než čtyři, vypočítají se indexy jízdní křivky IWR a RMSSE pro každý z těchto cyklů a vykážou se.

Jsou-li cykly odvozené podle obrázku A7/3 nebo A7/4 nejméně čtyři, vypočítají se indexy jízdní křivky IWR a RMSSE pro každý z těchto cyklů a vykážou se. V tomto případě se průměrná hodnota IWR a průměrná hodnota RMSSE pro spojení kterýchkoli dvou cyklů porovnají s příslušnými kritérii uvedenými v bodě 2.6.8.3.1 přílohy B6, přičemž hodnota IWR každého jednotlivého cyklu nesmí být menší než –3,0 % ani větší než +5,0 %.

8.   Výpočet poměrů n/v

Poměry n/v se vypočítají pomocí této rovnice:

Formula

kde:

n

jsou otáčky motoru, min–1;

v

je rychlost vozidla, km/h;

ri

je převodový poměr při rychlostním stupni i;

raxle

převodový poměr nápravy;

Udyn

je dynamický obvod valení pneumatik hnací nápravy a vypočítá se pomocí této rovnice:

Formula

kde:

H/W

poměr stran pneumatiky, např. „45“ pro pneumatiku 225/45 R17;

W

je šířka pneumatiky, mm; např. „225“ pro pneumatiku 225/45 R17;

R

je průměr pneumatiky, v palcích; např. „17“ pro pneumatiku 225/45 R17.

Udyn

se zaokrouhlí podle bodu 6.1.8 tohoto předpisu na celé milimetry.

Pokud je hodnota Udyn odlišná pro přední a zadní nápravy, použije se hodnota n/v pro hlavní hnací nápravu na dynamometru v režimu pohonu dvou kol i čtyř kol.

Na žádost musí být příslušnému orgánu poskytnuty nezbytné informace pro tuto volbu.


PŘÍLOHA B8

Výhradně elektrická vozidla, hybridní elektrická vozidla a hybridní vozidla s palivovými články na stlačený vodík

1.   Obecné požadavky

Při zkoušení vozidel NOVC-HEV, OVC-HEV a NOVC-FCHV a OVC-FCHV (v příslušných případech) se dodatek 2 k příloze B6 nahradí dodatkem 2 a dodatkem 3 k této příloze.

Není-li stanoveno jinak, všechny požadavky v této příloze se vztahují na vozidla s řidičem volitelným režimem i bez řidičem volitelného režimu. Není-li v této příloze výslovně uvedeno jinak, platí pro vozidla NOVC-HEV, OVC-HEV, NOVC-FCHV, OVC-FCHV a PEV (v příslušných případech) stále všechny požadavky a postupy uvedené v příloze B6 a příloze B7.

1.1.

Jednotky, přesnost a rozlišení elektrických parametrů

Jednotky, přesnost a rozlišení měření musí odpovídat tabulce A8/1.

Tabulka A8/1

Parametry, jednotky, přesnost a rozlišení měření

Parametr

Jednotky

Přesnost

Rozlišení

Elektrická energie (1)

Wh

±1 procento

0,001 kWh (2)

Elektrický proud

A

±0,3 procenta FSD nebo ±1 procento hodnoty odečtu (3), (4)

0,1 A

Elektrické napětí

V

±0,3 procenta FSD nebo ±1 procento hodnoty odečtu (3)

0,1 V

Tabulka A8/2

(Vyhrazeno)

1.2.

Zkoušení emisí a spotřeby paliva

Parametry, jednotky a přesnost měření jsou stejné jako parametry, jednotky a přesnost měření vyžadované u vozidel s výhradně spalovacím motorem.

1.3.

Zaokrouhlení výsledků zkoušek

1.3.1.

Není-li průběžné zaokrouhlování požadováno, průběžné kroky při výpočtech se nezaokrouhlují.

1.3.2.

V případě vozidel OVC-HEV a NOVC-HEV se konečné výsledky normovaných emisí zaokrouhlí podle bodu 1.3.2 přílohy B7, korekční faktor NOx KH se zaokrouhlí podle bodu 1.3.3 přílohy B7 a faktor ředění DF se zaokrouhlí podle bodu 1.3.4 přílohy B7.

1.3.3.

Pokud jde o informace, jež nesouvisejí s normami, použije se osvědčený technický úsudek.

1.3.4.

Zaokrouhlování výsledků akčního dosahu, CO2, spotřeby energie a spotřeby paliva je popsáno ve výpočtových tabulkách v této příloze.

1.4.

Klasifikace vozidel

Všechna vozidla OVC-HEV, NOVC-HEV, PEV, OVC-FCHV a NOVC-FCHV jsou klasifikována jako vozidla třídy 3. Příslušný zkušební cyklus při zkušebním postupu typu 1 se určí podle bodu 1.4.2 této přílohy na základě odpovídajícího referenčního zkušebního cyklu popsaného v bodě 1.4.1 této přílohy.

1.4.1.

Referenční zkušební cyklus

1.4.1.1.

Referenční zkušební cyklus třídy 3 je specifikován v bodě 3.3 přílohy B1.

1.4.1.2.

U vozidel PEV je možno u zkušebních cyklů podle bodu 3.3 přílohy B1 použít postup snížení rychlosti podle bodů 8.2.3 a 8.3 přílohy B1 nahrazením jmenovitého výkonu maximálním čistým výkonem podle předpisu č. 85. V takovém případě je cyklus se sníženou rychlostí referenčním zkušebním cyklem.

1.4.2.

Příslušný zkušební cyklus

1.4.2.1.

Příslušný zkušební cyklus WLTP

Příslušným zkušebním cyklem WLTP (WLTC) při zkušebním postupu typu 1 je referenční zkušební cyklus podle bodu 1.4.1 této přílohy.

V případě, že se na referenční zkušební cyklus popsaný v bodě 1.4.1 této přílohy použije bod 9 přílohy B1, je příslušným zkušebním cyklem WLTP (WLTC) při zkušebním postupu typu 1 tento upravený zkušební cyklus.

1.4.2.2.

Pouze úroveň 1A

Příslušný městský zkušební cyklus WLTP

Městský zkušební cyklus WLTP (WLTCcity) třídy 3 je specifikován v bodě 3.5 přílohy B1.

1.5.

Vozidla OVC-HEV, NOVC-HEV , OVC-FCHV, NOVC-FCHV a PEV s manuální převodovkou

Vozidla musí jet v souladu s ukazatelem rychlostních stupňů, pokud je k dispozici, nebo v souladu s pokyny výrobce uvedenými v příručce.

2.   Záběh zkušebního vozidla

Vozidlo zkoušené v souladu s touto přílohou musí být v dobrém technickém stavu a musí být zajeté podle doporučení výrobce. V případě, že jsou systémy REESS provozovány při teplotě vyšší než rozpětí normální provozní teploty, musí se operátor řídit postupem doporučeným výrobcem vozidla, aby se teplota systému REESS udržela v běžném provozním rozpětí. Výrobce doloží, že systém řízení teploty u systému REESS není mimo provoz ani nemá sníženou účinnost.

2.1.

Vozidla OVC-HEV a NOVC-HEV musí být zajeta v souladu s požadavky bodu 2.3.3 přílohy B6.

2.2.

Vozidla NOVC-FCHV a OVC-FCHV musí mít najeto alespoň 300 km s namontovaným palivovým článkem a REESS.

2.3.

Vozidla PEV musí mít najeto alespoň 300 km nebo jednu vzdálenost na plné nabití, podle toho, která z těchto vzdáleností je delší.

2.4.

Všechny systémy REESS, které nemají vliv na emise CO2 nebo spotřebu H2, jsou z monitorování vyloučeny.

3.   Zkušební postup

3.1.

Obecné požadavky

3.1.1.

Na všechna vozidla OVC-HEV, NOVC-HEV, PEV, OVC-FCHV a NOVC-FCHV se použijí následující pravidla:

3.1.1.1.

Vozidla se zkoušejí podle příslušných zkušebních cyklů popsaných v bodě 1.4.2 této přílohy.

3.1.1.2.

Pokud vozidlo nemůže příslušný zkušební cyklus absolvovat v rámci přípustných odchylek křivky rychlosti podle bodu 2.6.8.3.1.2 přílohy B6, musí být pedál akcelerátoru, není-li stanoveno jinak, zcela sešlápnut do okamžiku, kdy je požadované rychlostní křivky znovu dosaženo.

3.1.1.3.

Postup nastartování hnacího ústrojí se zahájí prostřednictvím zařízení určeného k tomuto účelu podle pokynů výrobce.

3.1.1.4.

U vozidel OVC-HEV, NOVC-HEV, NOVC-FCHV, OVC-FCHV a PEV musí odběr vzorků výfukových emisí a měření spotřeby elektrické energie při každém příslušném zkušebním cyklu začít před zahájením nebo při zahájení postupu nastartování motoru a musí skončit při dokončení každého příslušného zkušebního cyklu.

3.1.1.5.

U vozidel OVC-HEV a NOVC-HEV se emitované plynné sloučeniny a počet částic analyzují za každou jednotlivou fázi zkoušky. U fází, kdy není v provozu žádný spalovací motor, lze fázovou analýzu vynechat a výsledky emisí nastavit na nulu.

3.1.1.6.

Aniž je dotčen bod 2.10.1.1 přílohy B6, se u vozidel OVC-HEV a NOVC-HEV analyzují emise pevných částic za každý příslušný zkušební cyklus. U cyklů, kdy není v provozu žádný spalovací motor, lze výsledky emisí nastavit na nulu.

3.1.2.

Nucené chlazení popsané v bodě 2.7.2 přílohy B6 je povoleno pouze při zkoušce typu 1 v režimu nabíjení-udržování u vozidel OVC-HEV podle bodu 3.2 této přílohy a při zkoušení vozidel NOVC-HEV podle bodu 3.3 této přílohy.

3.1.3.

Požadavky bodů 2.2.2.1.2 a 2.2.2.1.3 přílohy B6 se nepoužijí, pokud byly provedeny zkoušky u vozidel PEV podle bodu 3.4 a u vozidel FCHV podle bodů 3.2 a 3.5.

3.2.

Vozidla OVC-HEV a OVC-FCHV

3.2.1.

Vozidla se zkoušejí za provozu v režimu nabíjení-vybíjení (režim CD) a za provozu v režimu nabíjení-udržování (režim CS).

3.2.2.

Vozidla je možno zkoušet podle čtyř možných zkušebních postupů:

3.2.2.1.

Možnost 1: zkouška typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení bez následné zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-udržování.

3.2.2.2.

Možnost 2: zkouška typu 1 v režimu nabíjení-udržování bez následné zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení.

3.2.2.3.

Možnost 3: zkouška typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení s následnou zkouškou typu 1 v režimu nabíjení-udržování.

3.2.2.4.

Možnost 4: zkouška typu 1 v režimu nabíjení-udržování s následnou zkouškou typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení.

Obrázek A8/1

Možné zkušební postupy v případě zkoušení vozidel OVC-HEV a OVC-FCHV

Image 63

3.2.3.

Řidičem volitelný režim se nastaví tak, jak je popsáno v následujících zkušebních postupech (možnost 1 až možnost 4).

3.2.4.

Zkouška typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení bez následné zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-udržování (možnost 1)

Zkušební postup podle možnosti 1 popsaný v bodech 3.2.4.1 až 3.2.4.7 této přílohy a odpovídající profil stavu nabití systému REESS jsou znázorněny na obrázku A8.App1/1 v dodatku 1 k této příloze.

3.2.4.1.

Stabilizace

Vozidlo se připraví v souladu s postupy v bodě 2.2 dodatku 4 k této příloze.

3.2.4.2.

Zkušební podmínky

3.2.4.2.1.

Zkouška se musí provádět s plně nabitým systémem REESS podle požadavků na nabití popsaných v bodě 2.2.3 dodatku 4 k této příloze a s vozidlem v provozním režimu nabíjení-vybíjení definovaném v bodě 3.3.5 tohoto předpisu.

3.2.4.2.2.

Volba řidičem volitelného režimu

U vozidel vybavených řidičem volitelným režimem se musí zvolit režim pro zkoušku typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení podle bodu 2 dodatku 6 k této příloze.

3.2.4.3.

Postup při zkoušce typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení

3.2.4.3.1.

Postup při zkoušce typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení se skládá z několika po sobě následujících cyklů, přičemž po každém z těchto cyklů následuje doba odstavení v trvání nejvýše 30 minut, dokud není dosaženo provozního režimu nabíjení-udržování.

3.2.4.3.2.

Během odstavení mezi jednotlivými příslušnými zkušebnímu cykly musí být hnací ústrojí deaktivováno a systém REESS se nesmí nabíjet z vnějšího zdroje elektrické energie. Přístroj na měření elektrického proudu ve všech systémech REESS a pro zjištění elektrického napětí ve všech systémech REESS podle dodatku 3 k této příloze nesmí být mezi jednotlivými fázemi zkušebního cyklu vypnut. V případě měření měřičem ampérhodin musí měřič zůstat připojen po celou dobu zkoušky do okamžiku, kdy je zkouška dokončena.

Při restartování po odstavení musí být vozidlo provozováno v řidičem volitelném režimu podle bodu 3.2.4.2.2 této přílohy.

3.2.4.3.3.

Odchylně od bodu 5.3.1 přílohy B5 a navíc k bodu 5.3.1.2 přílohy B5 mohou být analyzátory zkalibrovány a ověřeny použitím nulovacího plynu před zkouškou typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení a po ní.

3.2.4.4.

Konec zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení

Konec zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení se považuje za dosažený v okamžiku, kdy je poprvé splněno kritérium pro přerušení postupu podle bodu 3.2.4.5 této přílohy. Počet příslušných zkušebních cyklů WLTP až do cyklu, kdy bylo poprvé splněno kritérium přerušení postupu, včetně má hodnotu n+1.

Příslušný zkušební cyklus WLTP n je definován jako přechodový cyklus.

Příslušný zkušební cyklus WLTP n+1 je definován jako potvrzovací cyklus.

U vozidel, která nejsou schopna zůstat v režimu nabíjení-udržování po dobu úplného příslušného zkušebního cyklu WLTP, je konce zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení dosaženo v okamžiku, kdy se na standardní palubní přístrojové desce objeví oznámení, že je třeba vozidlo zastavit, nebo v okamžiku, kdy vozidlo po nepřetržitou dobu čtyř nebo více sekund překročí předepsanou přípustnou odchylku od křivky rychlosti. Pedál akcelerátoru musí být zcela uvolněn a vozidlo musí být pomocí brzdy do 60 sekund uvedeno do klidového stavu.

3.2.4.5.

Kritérium pro přerušení postupu

3.2.4.5.1.

Musí se vyhodnotit, zda bylo v každém projetém příslušném zkušebním cyklu WLTP splněno kritérium pro přerušení postupu.

3.2.4.5.2.

Kritérium pro přerušení postupu při zkoušce typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení je splněno, jestliže relativní změna elektrické energie REECi vypočtená pomocí následující rovnice je menší než 0,04.

Formula

kde:

REECi

je relativní změna elektrické energie za posuzovaný příslušný zkušební cyklus (i) zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení;

ΔEREESS,i

je změna elektrické energie ve všech systémech REESS během posuzovaného zkušebního cyklu (i) zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení vypočtená podle bodu 4.3 této přílohy, Wh;

Ecycle

je energetická náročnost cyklu v posuzovaném příslušném zkušebním cyklu WLTP vypočtená podle bodu 5 přílohy B7, Ws;

i

je indexové číslo posuzovaného příslušného zkušebního cyklu WLTP;

Formula

je koeficient převodu energetické náročnosti cyklu na Wh.

3.2.4.6.

Nabíjení systému REESS a měření nabíjené elektrické energie

3.2.4.6.1.

Vozidlo musí být připojeno ke zdroji elektrické energie do 120 minut po příslušném zkušebním cyklu WLTP n+1, ve kterém je poprvé splněno kritérium pro přerušení postupu u zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení.

Systém REESS je plně nabitý v okamžiku, kdy je splněno kritérium pro konec nabíjení definované v bodě 2.2.3.2 dodatku 4 k této příloze.

3.2.4.6.2.

Nabíjenou elektrickou energii EAC dodávanou ze zdroje elektrické energie a dobu nabíjení měří vybavení pro měření elektrické energie zapojené mezi nabíječ vozidla a zdroj elektrické energie. Měření elektrické energie je možno zastavit v okamžiku, kdy je splněno kritérium pro konec nabíjení definované v bodě 2.2.3.2 dodatku 4 k této příloze.

3.2.4.7.

V každém jednotlivém příslušném zkušebním cyklu WLTP zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení musí být splněny mezní hodnoty normovaných emisí podle bodu 1.2 přílohy B6.

3.2.5.

Zkouška typu 1 v režimu nabíjení-udržování bez následné zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení (možnost 2)

Zkušební postup podle možnosti 2 popsaný v bodech 3.2.5.1 až 3.2.5.3.3 této přílohy a odpovídající profil stavu nabití systému REESS jsou znázorněny na obrázku A8.App1/2 v dodatku 1 k této příloze.

3.2.5.1.

Stabilizace a odstavení

Vozidlo se připraví v souladu s postupy v bodě 2.1 dodatku 4 k této příloze.

3.2.5.2.

Zkušební podmínky

3.2.5.2.1.

Zkoušky se musí provádět s vozidlem za provozu v režimu nabíjení-udržování definovaném v bodě 3.3.6 tohoto předpisu.

3.2.5.2.2.

Volba řidičem volitelného režimu

U vozidel vybavených řidičem volitelným režimem se musí zvolit režim pro zkoušku typu 1 v režimu nabíjení-udržování podle bodu 3 dodatku 6 k této příloze.

3.2.5.3.

Postup při zkoušce typu 1

3.2.5.3.1.

Vozidla jsou zkoušena v souladu se zkušebními postupy pro zkoušku typu 1 popsanými v příloze B6.

3.2.5.3.2.

V případě potřeby se provede korekce emisí CO2 podle dodatku 2 k této příloze.

3.2.5.3.3.

Při zkoušce podle bodu 3.2.5.3.1 této přílohy musí být splněny příslušné mezní hodnoty normovaných emisí podle bodu 1.2 přílohy B6.

3.2.6.

Zkouška typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení s následnou zkouškou typu 1 v režimu nabíjení-udržování (možnost 3)

Zkušební postup podle možnosti 3 popsaný v bodech 3.2.6.1 až 3.2.6.3 této přílohy a odpovídající profil stavu nabití systému REESS jsou znázorněny na obrázku A8.App1/3 v dodatku 1 k této příloze.

3.2.6.1.

Při zkoušce typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení je třeba se řídit postupem popsaným v bodech 3.2.4.1 až 3.2.4.5 a bodě 3.2.4.7 této přílohy.

3.2.6.2.

Následně je třeba se řídit postupem pro zkoušku typu 1 v režimu nabíjení-udržování popsaným v bodech 3.2.5.1 až 3.2.5.3 této přílohy. Body 2.1.1 a 2.1.2 dodatku 4 k této příloze se nepoužijí.

3.2.6.3.

Nabíjení systému REESS a měření nabíjené elektrické energie

3.2.6.3.1.

Vozidlo musí být připojeno ke zdroji elektrické energie do 120 minut po ukončení zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-udržování.

Systém REESS je plně nabitý v okamžiku, kdy je splněno kritérium pro konec nabíjení definované v bodě 2.2.3.2 dodatku 4 k této příloze.

3.2.6.3.2.

Nabíjenou elektrickou energii EAC dodávanou ze zdroje elektrické energie a dobu nabíjení měří vybavení pro měření energie zapojené mezi nabíječ vozidla a zdroj elektrické energie. Měření elektrické energie je možno zastavit v okamžiku, kdy je splněno kritérium pro konec nabíjení definované v bodě 2.2.3.2 dodatku 4 k této příloze.

3.2.7.

Zkouška typu 1 v režimu nabíjení-udržování s následnou zkouškou typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení (možnost 4)

Zkušební postup podle možnosti 4 popsaný v bodech 3.2.7.1 a 3.2.7.2 této přílohy a odpovídající profil stavu nabití systému REESS jsou znázorněny na obrázku A8.App1/4 v dodatku 1 k této příloze.

3.2.7.1.

Při zkoušce typu 1 v režimu nabíjení-udržování je třeba se řídit postupem popsaným v bodech 3.2.5.1 až 3.2.5.3 této přílohy, jakož i v bodě 3.2.6.3.1 této přílohy.

3.2.7.2.

Následně je třeba se řídit postupem pro zkoušku typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení popsaným v bodech 3.2.4.2 až 3.2.4.7 této přílohy.

3.3.

Vozidla NOVC-HEV

Zkušební postup popsaný v bodech 3.3.1 až 3.3.3 této přílohy a odpovídající profil stavu nabití systému REESS jsou znázorněny na obrázku A8.App1/5 v dodatku 1 této přílohy.

3.3.1.

Stabilizace a odstavení

3.3.1.1.

Vozidla musí být stabilizována v souladu s bodem 2.6 přílohy B6.

Kromě požadavků bodu 2.6 přílohy B6 je možno úroveň stavu nabití trakce systému REESS pro účely zkoušky v režimu nabíjení-udržování nastavit před stabilizací podle doporučení výrobce, aby mohla být provedena zkouška za provozu v režimu nabíjení-udržování.

3.3.1.2.

Vozidla musí být odstavena v souladu s bodem 2.7 přílohy B6.

3.3.2.

Zkušební podmínky

3.3.2.1.

Vozidla se zkoušejí za provozu v režimu nabíjení-udržování definovaném v bodě 3.3.6 tohoto předpisu.

3.3.2.2.

Volba řidičem volitelného režimu

U vozidel vybavených řidičem volitelným režimem se musí zvolit režim pro zkoušku typu 1 v režimu nabíjení-udržování podle bodu 3 dodatku 6 k této příloze.

3.3.3.

Postup při zkoušce typu 1

3.3.3.1.

Vozidla jsou zkoušena v souladu se zkušebním postupem pro zkoušku typu 1 popsaným v příloze B6.

3.3.3.2.

V případě potřeby se provede korekce emisí CO2 podle dodatku 2 k této příloze.

3.3.3.3.

Při zkoušce typu 1 v režimu nabíjení-udržování musí být splněny příslušné mezní hodnoty normovaných emisí podle bodu 1.2 přílohy B6.

3.4.

Vozidla PEV

3.4.1.

Obecné požadavky

Zkušební postup ke stanovení akčního dosahu výhradně na elektřinu a spotřeby elektrické energie se zvolí podle odhadovaného akčního dosahu výhradně na elektřinu (PER) u zkušebního vozidla z tabulky A8/3. V případě, že se použije metoda interpolace, zvolí se příslušný zkušební postup podle hodnoty PER vozidla H v rámci konkrétní interpolační rodiny.

Tabulka A8/3

Postupy ke stanovení akčního dosahu výhradně na elektřinu a spotřeby elektrické energie (v příslušných případech)

Příslušný zkušební cyklus

Odhadovaná hodnota PER…

Příslušný zkušební postup

Zkušební cyklus podle bodu 1.4.2.1 této přílohy včetně fáze s mimořádně vysokou rychlostí

…je menší než délka tří příslušných zkušebních cyklů WLTP.

Postup při zkoušce typu 1 s po sobě následujícími cykly (podle bodu 3.4.4.1 této přílohy)

…je stejná nebo větší než délka 3 příslušných zkušebních cyklů WLTP.

Zkrácený postup při zkoušce typu 1 (podle bodu 3.4.4.2 této přílohy)

Zkušební cyklus podle bodu 1.4.2.1 této přílohy bez fáze s mimořádně vysokou rychlostí

…je menší než délka čtyř příslušných zkušebních cyklů WLTP.

Postup při zkoušce typu 1 s po sobě následujícími cykly (podle bodu 3.4.4.1 této přílohy)

…je stejná nebo větší než délka 4 příslušných zkušebních cyklů WLTP.

Zkrácený postup při zkoušce typu 1 (podle bodu 3.4.4.2 této přílohy)

Městský cyklus podle bodu 1.4.2.2 této přílohy

…za příslušný zkušební cyklus WLTP není k dispozici.

Postup při zkoušce typu 1 s po sobě následujícími cykly (podle bodu 3.4.4.1 této přílohy)

Před zkouškou předloží výrobce příslušnému orgánu doklady týkající se odhadovaného akčního dosahu výhradně na elektřinu (PER). V případě, že se použije metoda interpolace, stanoví se příslušný zkušební postup na základě odhadované hodnoty PER vozidla H v rámci dané interpolační rodiny. Hodnota PER stanovená použitým zkušebním postupem musí potvrdit, že byl použit správný zkušební postup.

Postup zkoušky pro postup při zkoušce typu 1 s po sobě následujícími cykly popsaný v bodech 3.4.2, 3.4.3 a 3.4.4.1 této přílohy a odpovídající profil stavu nabití systému REESS jsou znázorněny na obrázku A8.App1/6 v dodatku 1 k této příloze.

Postup zkoušky pro zkrácený postup při zkoušce typu 1 popsaný v bodech 3.4.2, 3.4.3 a 3.4.4.2 této přílohy a odpovídající profil stavu nabití systému REESS jsou znázorněny na obrázku A8.App1/7 v dodatku 1 k této příloze.

3.4.2.

Stabilizace

Vozidlo se připraví v souladu s postupy v bodě 3 dodatku 4 k této příloze.

3.4.3.

Volba řidičem volitelného režimu

U vozidel vybavených řidičem volitelným režimem se zvolí režim pro zkoušku podle bodu 4 dodatku 6 k této příloze.

3.4.4.

Zkušební postupy při zkoušce typu 1 u vozidel PEV

3.4.4.1.

Postup při zkoušce typu 1 s po sobě následujícími cykly

3.4.4.1.1.

Křivka rychlosti a přerušení jízdy

Zkouška se provede projetím po sobě následujících příslušných zkušebních cyklů do okamžiku, kdy je splněno kritérium pro přerušení postupu podle bodu 3.4.4.1.3 této přílohy.

Přerušení jízdy řidičem a/nebo operátorem jsou povolena pouze mezi zkušebními cykly a s maximální celkovou dobou přerušení 10 minut. Během přerušení jízdy musí být hnací ústrojí vypnuto.

3.4.4.1.2.

Měření proudu a napětí v systému REESS

Od začátku zkoušky do okamžiku, kdy je splněno kritérium pro přerušení postupu, se měří elektrický proud ve všech systémech REESS podle dodatku 3 k této příloze a zjišťuje se elektrické napětí podle dodatku 3 k této příloze.

3.4.4.1.3.

Kritérium pro přerušení postupu

Kritérium pro přerušení postupu je splněno v okamžiku, kdy vozidlo překročí předepsané přípustné odchylky od křivky rychlosti stanovené v bodě 2.6.8.3.1.2 přílohy B6 po nepřetržitou dobu čtyř nebo více sekund. Musí se uvolnit pedál akcelerátoru. Vozidlo se musí pomocí brzd do 60 sekund uvést do klidového stavu.

3.4.4.2.

Zkrácený postup při zkoušce typu 1

3.4.4.2.1.

Křivka rychlosti

Zkrácený zkušební postup při zkoušce typu 1 se skládá ze dvou dynamických úseků (DS1 a DS2) v kombinaci se dvěma úseky s konstantní rychlostí (CSSM a CSSE), jak je znázorněno na obrázku A8/2.

Obrázek A8/2

Křivka rychlosti při zkráceném postupu při zkoušce typu 1

Image 64

Dynamické úseky DS1 a DS2 se použijí pro výpočet spotřeby energie posuzované fáze, příslušného městského cyklu WLTP a příslušného zkušebního cyklu WLTP.

Úseky s konstantní rychlostí CSSM a CSSE mají zkrátit dobu trvání zkoušky tím, že se systém REESS vybije rychleji než při zkušebním postupu zkoušky typu 1 s po sobě následujícími cykly.

3.4.4.2.1.1.

Dynamické úseky

Každý dynamický úsek DS1 a DS2 sestává z příslušného zkušebního cyklu WLTP v souladu s bodem 1.4.2.1 této přílohy a následně příslušného městského zkušebního cyklu WLTP v souladu s bodem 1.4.2.2 této přílohy.

3.4.4.2.1.2.

Úsek s konstantní rychlostí

Konstantní rychlost v úsecích CSSM a CSSE musí být totožná. Použije-li se metoda interpolace, musí být stejná konstantní rychlost použita v rámci celé interpolační rodiny.

a)

Specifikace rychlosti

Minimální rychlost v úsecích s konstantní rychlostí činí 100 km/h. Je-li fáze s mimořádně vysokou rychlostí (Extra High3) vyloučena (v příslušných případech), potom minimální rychlost v úsecích s konstantní rychlostí činí 80 km/h. Na žádost výrobce a se souhlasem příslušného orgánu je možno pro úseky s konstantní rychlostí zvolit vyšší konstantní rychlost.

Zrychlení na úroveň konstantní rychlosti musí být plynulé a musí ho být dosaženo do jedné minuty po dokončení dynamických úseků a v případě přerušení jízdy podle tabulky A8/4 do jedné minuty po zahájení postupu nastartování hnacího ústrojí.

Zpomalení z úrovně konstantní rychlosti musí být plynulé a musí ho být dosaženo do jedné minuty po dokončení úseků s konstantní rychlostí.

Je-li maximální rychlost vozidla nižší než požadovaná minimální rychlost pro úseky s konstantní rychlostí podle specifikace rychlosti uvedené v tomto bodě, musí požadovaná rychlost v úsecích s konstantní rychlostí být rovna maximální rychlosti vozidla.

b)

Určení vzdálenosti v úsecích CSSE a CSSM

Délka úseku s konstantní rychlostí CSSE se určí na základě procenta využitelné energie v systému REESS UBESTP v souladu s bodem 4.4.2.1 této přílohy. Zbývající energie v trakci systému REESS po projetí dynamického rychlostního úseku DS2 musí být rovna nebo menší než 10 % UBESTP. Výrobce po zkoušce doloží příslušnému orgánu, že tento požadavek je splněn.

Délku dCSSM úseku s konstantní rychlostí CSSM lze vypočítat pomocí této rovnice:

Formula

kde:

dCSSM

je délka úseku s konstantní rychlostí CSSM, km;

PERest

je odhadovaný akční dosah výhradně na elektřinu u posuzovaného vozidla PEV, km;

dDS1

je délka dynamického rychlostního úseku 1, km;

dDS2

je délka dynamického rychlostního úseku 2, km;

dCSSE

je délka úseku s konstantní rychlostí CSSE, km.

3.4.4.2.1.3.

Přerušení jízdy

Přerušení jízdy řidičem a/nebo operátorem jsou povolena pouze v úsecích s konstantní rychlostí předepsaných v tabulce A8/4.

Tabulka A8/4

Přerušení jízdy řidičem a/nebo operátorem zkoušky

Ujetá vzdálenost v úseku s konstantní rychlostí CSSM (km)

Maximální celková délka přerušení (min)

Do 100

10

Do 150

20

Do 200

30

Do 300

60

Více než 300

Stanoví se na základě doporučení výrobce

Poznámka: Během přerušení musí být hnací ústrojí vypnuto.

3.4.4.2.2.

Měření proudu a napětí v systému REESS

Od začátku zkoušky do okamžiku, kdy je splněno kritérium pro přerušení postupu, se elektrický proud ve všech systémech REESS a elektrické napětí ve všech systémech REESS zjišťuje podle dodatku 3 k této příloze.

3.4.4.2.3.

Kritérium pro přerušení postupu

Kritérium pro přerušení postupu je splněno v okamžiku, kdy vozidlo překročí předepsanou přípustnou odchylku od křivky rychlosti stanovenou v bodě 2.6.8.3.1.2 přílohy B6 po nepřetržitou dobu čtyř nebo více sekund ve druhém úseku s konstantní rychlostí CSSE. Musí se uvolnit pedál akcelerátoru. Vozidlo se musí pomocí brzd do 60 sekund uvést do klidového stavu.

3.4.4.3.

Nabíjení systému REESS a měření nabíjené elektrické energie

3.4.4.3.1.

Poté, co bylo vozidlo uvedeno do klidového stavu v souladu s bodem 3.4.4.1.3 této přílohy v případě zkušebního postupu při zkoušce typu 1 s po sobě následujícími cykly a v souladu s bodem 3.4.4.2.3 této přílohy v případě zkráceného postupu při zkoušce typu 1, se vozidlo během 120 minut připojí ke zdroji elektrické energie.

Systém REESS je plně nabitý v okamžiku, kdy je splněno kritérium pro konec nabíjení definované v bodě 2.2.3.2 dodatku 4 k této příloze.

3.4.4.3.2.

Nabíjenou elektrickou energii EAC dodávanou ze zdroje elektrické energie a dobu nabíjení měří vybavení pro měření energie zapojené mezi nabíječ vozidla a zdroj elektrické energie. Měření elektrické energie je možno zastavit v okamžiku, kdy je splněno kritérium pro konec nabíjení definované v bodě 2.2.3.2 dodatku 4 k této příloze.

3.5.

Vozidla NOVC-FCHV

Zkušební postup popsaný v bodech 3.5.1 až 3.5.3 této přílohy a odpovídající profil stavu nabití systému REESS jsou znázorněny na obrázku A8.App1/5 v dodatku 1 k této příloze.

3.5.1.

Stabilizace a odstavení

Vozidla se musí stabilizovat a odstavit v souladu s bodem 3.3.1 této přílohy.

3.5.2.

Zkušební podmínky

3.5.2.1.

Vozidla se zkoušejí za provozu v režimu nabíjení-udržování definovaném v bodě 3.3.6 tohoto předpisu.

3.5.2.2.

Volba řidičem volitelného režimu

U vozidel vybavených řidičem volitelným režimem se musí zvolit režim pro zkoušku typu 1 v režimu nabíjení-udržování podle bodu 3 dodatku 6 k této příloze.

3.5.3.

Postup při zkoušce typu 1

3.5.3.1.

Vozidla se zkoušejí podle postupu pro zkoušku typu 1 popsaného v příloze B6 a spotřeba paliva se vypočítá podle dodatku 7 k této příloze.

3.5.3.2.

V případě potřeby se provede korekce spotřeby paliva podle dodatku 2 k této příloze.

4.   Výpočty pro hybridní elektrická vozidla, výhradně elektrická vozidla a vozidla s palivovými články na stlačený vodík

4.1.

Výpočty emitovaných plynných sloučenin, emisí pevných částic a počtu emitovaných částic

4.1.1.

Hmotnostní emise emitovaných plynných sloučenin, emise pevných částic a počet emitovaných částic v režimu nabíjení-udržování u vozidel OVC-HEV a NOVC-HEV

Emise pevných částic v režimu nabíjení-udržování PMCS se vypočítají podle bodu 3.3 přílohy B7.

Počet emitovaných částic v režimu nabíjení-udržování PNCS se vypočítá podle bodu 4 přílohy B7.

4.1.1.1.

Postup pro výpočet konečných výsledků zkoušky po jednotlivých krocích při zkoušce typu 1 v režimu nabíjení-udržování u vozidel NOVC-HEV a OVC-HEV

Výsledky se vypočítají v pořadí popsaném v tabulce A8/5. Všechny použitelné výsledky ve sloupci „Výstup“ se zaznamenají. Sloupec „Postup“ popisuje, které body je třeba pro výpočet použít, nebo obsahuje doplňkové výpočty.

Pro účely této tabulky se v rovnicích a výsledcích používá tato terminologie:

c

úplný příslušný zkušební cyklus;

p

každá fáze příslušného cyklu; pro účely výpočtu EAERcity (v příslušných případech) představuje p městský jízdní cyklus;

i

příslušná složka normovaných emisí (kromě CO2);

CS

nabíjení-udržování;

CO2

emise CO2.

Tabulka A8/5

Výpočet konečných hodnot plynných emisí a palivové účinnosti v režimu nabíjení-udržování (FE platí pouze pro úroveň 1B)

Krok č.

Zdroj

Vstup

Postup

Výstup

1

Příloha B6

Nezpracované výsledky zkoušek

Hmotnostní emise v režimu nabíjení-udržování

Body 3 až 3.2.2 přílohy B7.

Mi,CS,p,1, g/km; MCO2,CS,p,1, g/km.

2

Výstup kroku 1

Mi,CS,p,1, g/km; MCO2,CS,p,1, g/km.

Výpočet hodnot kombinovaného cyklu v režimu nabíjení-udržování:

Formula

Formula

kde:

Mi,CS,c,2 je výsledek hmotnostních emisí v režimu nabíjení-udržování v průběhu celého cyklu;

MCO2,CS,c,2 je výsledek emisí CO2 v režimu nabíjení-udržování v průběhu celého cyklu;

dp jsou ujeté vzdálenosti v jednotlivých fázích cyklu p.

Mi,CS,c,2, g/km; MCO2,CS,c,2, g/km.

3

Výstup kroku 1

Výstup kroku 2

MCO2,CS,p,1, g/km;

MCO2,CS,c,2, g/km.

Korekce změny elektrické energie v systému REESS

Body 4.1.1.2 až 4.1.1.5 této přílohy.

MCO2,CS,p,3, g/km; MCO2,CS,c,3, g/km.

4a

Výstup kroku 2

Výstup kroku 3

Mi,CS,c,2, g/km;

MCO2,CS,c,3, g/km.

Korekce hmotnostních emisí v režimu nabíjení-udržování u všech vozidel vybavených periodicky se regenerujícími systémy Ki podle přílohy B6 dodatku 1.

Mi,CS,c,4a = Ki × Mi,CS,c,2 nebo Mi,CS,c,4a = Ki + Mi,CS,c,2 a MCO2,CS,c,4a = KCO2,Ki × MCO2,CS,c,3 nebo MCO2,CS,c,4a = KCO2,Ki + MCO2,CS,c,3

Aditivní kompenzace nebo multiplikační faktor, který se má použít v souladu se stanovením Ki.

Není-li Ki použitelný:

Mi,CS,c,4a = Mi,CS,c,2MCO2,CS,c,4a = MCO2,CS,c,3

Mi,CS,c,4a, g/km; MCO2,CS,c,4a, g/km.

4b

Výstup kroku 3

Výstup kroku 4a

MCO2,CS,p,3, g/km; MCO2,CS,c,3, g/km;

MCO2,CS,c,4a, g/km;

Je-li Ki použitelný, slaďte fázové hodnoty CO2 s hodnotou kombinovaného cyklu:

MCO2,CS,p,4 = MCO2,CS,p,3 × AFKi

pro každou fázi cyklu p;

kde:

Formula

Není-li Ki použitelný:

MCO2,CS,p,4 = MCO2,CS,p,3

MCO2,CS,p,4, g/km.

4c

Výstup kroku 4a

Mi,CS,c,4a, g/km;

MCO2,CS,c,4a, g/km.

V případě, že se tyto hodnoty použijí pro účely shodnosti výroby, vynásobí se hodnoty normovaných emisí a hodnoty emisí CO2 faktorem záběhu RI stanoveným podle bodu 8.2.4 tohoto předpisu:

Mi,CS,c4c = RIC (j) × Mi,CS,c,4a

MCO2,CS,c,4c = RICO2 (j) x MCO2,CS,c,4a

V případě, že se tyto hodnoty nepoužijí pro účely shodnosti výroby:

Mi,c,4c = Mi,c,4a

MCO2,c,4c = MCO2,c,4a

Mi,CS,c,4c;

MCO2,CS,c,4c

Vypočítejte palivovou účinnost (FEc,4c_temp) podle bodu 6.14.1 přílohy B7.

V případě, že se tato hodnota použije pro účely shodnosti výroby, vynásobí se palivová účinnost faktorem záběhu stanoveným podle bodu 8.2.4 tohoto předpisu:

FEc,4c = RIFE (j) x FEc,4c_temp

V případě, že se tyto hodnoty nepoužijí pro účely shodnosti výroby:

FEc,4c = FEc,4c_temp

FEc,4c, km/l;

5

Výsledek jednotlivé zkoušky.

Výstup kroků 4b a 4c

MCO2,CS,p,4, g/km; MCO2,CS,c,4c, g/km;

Mi,CS,c,4c, g/km; FEc,4c, km/l;

Pro úroveň 1A:

Korekce ATCT u MCO2,CS,c,4c a MCO2,CS,p,4 v souladu s bodem 3.8.2 přílohy B6a.

Pro úroveň 1B:

MCO2,c,5 = MCO2,c,4c

MCO2,p,5 = MCO2,p,4

Použijte faktory zhoršení vypočtené podle přílohy C4 na hodnoty normovaných emisí.

FEc,5 = FEc,4c

V případě, že se tyto hodnoty použijí pro účely shodnosti výroby, nejsou další kroky (6 až 9) požadovány a výstup tohoto kroku je konečným výsledkem.

MCO2,CS,c,5, g/km; MCO2,CS,p,5, g/km.

Mi,CS,c,5, g/km;

FEc,5, km/l;

6

Výsledky Mi,CS zkoušky typu 1 na zkušebním vozidle.

Pro úroveň 1A Výstup kroku 5

Pro každou zkoušku: Mi,CS,c,5, g/km; MCO2,CS,c,5, g/km; MCO2,CS,p,5, g/km.

Zprůměrování zkoušek a deklarovaná hodnota podle bodů 1.2 až 1.2.3 přílohy B6.

Mi,CS,c,6, g/km; MCO2,CS,c,6, g/km; MCO2,CS,p,6, g/km; MCO2,CS,c,declared, g/km.

Pro úroveň 1B

Výstup kroku 5

FEc,5, km/l;

Mi,CS,c,4c

Zprůměrování zkoušek a deklarovaná hodnota.

Body 1.2 až 1.2.3 přílohy B6

Pro příslušný cyklus se provede převod z FEc,declared na MCO2,c,declared. Za tím účelem se použijí normované emise za celý cyklus.

FEc,declared, km/l

MCO2,c,declared, g/km.

7

Výsledky MCO2,CS zkoušky typu 1 na zkušebním vozidle.

Pro úroveň 1A:

Výstup kroku 6

MCO2,CS,c,6, g/km; MCO2,CS,p,6, g/km; MCO2,CS,c,declared, g/km.

Sladění fázových hodnot. Bod 1.2.4 přílohy B6,

a: MCO2,CS,c,7 = MCO2,CS,c,declared

MCO2,CS,c,7, g/km; MCO2,CS,p,7, g/km.

Pro úroveň 1B: Výstup kroku 5 Výstup kroku 6

MCO2,CS,c,5, g/km;

MCO2,CS,p,5, g/km;

MCO2,CS,c,declared, g/km.

Sladění fázových hodnot.

Bod 1.2.4 přílohy B6.

MCO2,CS,p,7, g/km.

Pouze pro úroveň 1A

8

Konečný výsledek normovaných emisí.

Pokud se metoda interpolace nepoužije, není krok 9 nutný a výstup tohoto kroku je konečným výsledkem CO2.

Výstup kroku 6

Výstup kroku 7

Pro každé zkušební vozidlo H a L a případně vozidlo M:

Mi,CS,c,6, g/km;

Bylo-li kromě zkušebního vozidla H zkoušeno také zkušební vozidlo M a/nebo vozidlo L, je výslednou hodnotou normovaných emisí vyšší z těchto dvou nebo, pokud vozidlo M nesplňuje kritérium linearity, tří hodnot, která se označí jako Mi,CS,c.

V případě kombinovaných emisí THC + NOx se jako hodnota schválení typu použije nejvyšší hodnota součtu odkazující buď na vozidlo H, nebo na vozidlo L, nebo případně na vozidlo M.

Jinak, pokud nebylo zkoušeno vozidlo L nebo případně vozidlo M, platí Mi,CS,c = Mi,CS,c,6

V případě, že se použije metoda interpolace, uplatní se průběžné zaokrouhlování podle bodu 6.1.8 tohoto předpisu.

Hodnoty CO2 odvozené v kroku 7 této tabulky se zaokrouhlí na dvě desetinná místa. Rovněž výstup CO2 je k dispozici pro vozidlo H a vozidlo L a případně pro vozidlo M.

V případě, že se metoda interpolace nepoužije, provede se zaokrouhlení na konci podle bodu 6.1.8 tohoto předpisu.

Hodnoty CO2 odvozené v kroku 7 této tabulky se zaokrouhlí na nejbližší celé číslo.

Mi,CS,c, g/km; MCO2,CS,c, g/km; MCO2,CS,p, g/km;

Pouze pro úroveň 1A

9

Výsledek u jednotlivého vozidla.

Konečný výsledek CO2.

Výstup kroku 8

MCO2,CS,c, g/km; MCO2,CS,p, g/km;

Výpočet emisí CO2 podle bodu 4.5.4.1 této přílohy u jednotlivých vozidel v rámci interpolační rodiny.

U hodnot CO2 jednotlivých vozidel se zaokrouhlení na konci provede podle bodu 6.1.8 tohoto předpisu.

Hodnoty CO2 se zaokrouhlí na nejbližší celé číslo.

Výstup je k dispozici pro každé jednotlivé vozidlo.

MCO2,CS,c,ind, g/km;MCO2,CS,p,ind, g/km.

4.1.1.2.

V případě, že nebyla uplatněna korekce podle bodu 1.1.4 dodatku 2 k této příloze, použijí se tyto emise CO2 v režimu nabíjení-udržování:

MCO2,CS = MCO2,CS,nb

kde:

MCO2,CS

jsou emise CO2 v režimu nabíjení-udržování při zkoušce typu 1 v režimu nabíjení-udržování podle tabulky A8/5, krok 3, g/km;

MCO2,CS,nb

jsou nevyvážené emise CO2 v režimu nabíjení-udržování při zkoušce typu 1 v režimu nabíjení-udržování, které nejsou korigovány o energetickou bilanci, určené podle tabulky A8/5, krok 2, g/km.

4.1.1.3.

Je-li požadována korekce emisí CO2 v režimu nabíjení-udržování podle bodu 1.1.3 dodatku 2 k této příloze nebo v případě, že byla provedena korekce podle bodu 1.1.4 dodatku 2 k této příloze, musí se stanovit korekční koeficient emisí CO2 v souladu s bodem 2 dodatku 2 k této příloze. Korigované emise CO2 v režimu nabíjení-udržování se určí pomocí této rovnice:

Formula

kde:

MCO2,CS

jsou emise CO2 v režimu nabíjení-udržování při zkoušce typu 1 v režimu nabíjení-udržování podle tabulky A8/5, krok 3, g/km;

MCO2,CS,nb

jsou nevyvážené emise CO2 při zkoušce typu 1 v režimu nabíjení-udržování, které nejsou korigovány o energetickou bilanci, určené podle tabulky A8/5, krok 2, g/km;

ECDC,CS

je spotřeba elektrické energie při zkoušce typu 1 v režimu nabíjení-udržování vypočtená podle bodu 4.3 této přílohy, Wh/km;

KCO2

je korekční koeficient emisí CO2 podle bodu 2.3.2 dodatku 2 k této příloze, (g/km)/(Wh/km).

4.1.1.4.

V případě, že nebyly stanoveny korekční koeficienty emisí CO2 specifické pro konkrétní fáze, vypočítají se emise CO2 specifické pro konkrétní fáze pomocí této rovnice:

Formula

kde:

MCO2,CS,p

jsou emise CO2 v režimu nabíjení-udržování ve fázi p zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-udržování podle tabulky A8/5, krok 3, g/km;

MCO2,CS,nb,p

jsou nevyvážené emise CO2 ve fázi p zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-udržování, které nejsou korigovány o energetickou bilanci, určené podle tabulky A8/5, krok 1, g/km;

ECDC,CS,p

je spotřeba elektrické energie ve fázi p zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-udržování vypočtená podle bodu 4.3 této přílohy, Wh/km;

KCO2

je korekční koeficient emisí CO2 podle bodu 2.3.2 dodatku 2 k této příloze, (g/km)/(Wh/km).

4.1.1.5.

V případě, že byly stanoveny korekční koeficienty emisí CO2 specifické pro konkrétní fáze, vypočítají se emise CO2 specifické pro konkrétní fáze pomocí této rovnice:

Formula

kde:

MCO2,CS,p

jsou emise CO2 v režimu nabíjení-udržování ve fázi p zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-udržování podle tabulky A8/5, krok 3, g/km;

MCO2,CS,nb,p

jsou nevyvážené emise CO2 ve fázi p zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-udržování, které nejsou korigovány o energetickou bilanci, určené podle tabulky A8/5, krok 1, g/km;

ECDC,CS,p

je spotřeba elektrické energie ve fázi p zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-udržování určená podle bodu 4.3 této přílohy, Wh/km;

KCO2,p

je korekční koeficient emisí CO2 podle bodu 2.3.2.2 dodatku 2 k této příloze, (g/km)/(Wh/km);

p

je index jednotlivé fáze v rámci příslušného zkušebního cyklu WLTP.

4.1.2.

Emise CO2 v režimu nabíjení-vybíjení u vozidel OVC-HEV

Pro úroveň 1A:

Emise CO2 v režimu nabíjení-vybíjení vážené faktorem použití MCO2,CD se vypočítají pomocí této rovnice:

Formula

Pro úroveň 1B:

Emise CO2 v režimu nabíjení-vybíjení MCO2,CD se vypočítají pomocí této rovnice:

Formula

kde:

MCO2,CD

jsou emise CO2 v režimu nabíjení-vybíjení vážené faktorem použití, g/km;

MCO2,CD,j

jsou emise CO2 stanovené podle bodu 3.2.1 přílohy B7 ve fázi j zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení, g/km;

UFj

je faktor použití ve fázi j podle dodatku 5 k této příloze;

j

je indexové číslo posuzované fáze;

k

je počet fází projetých do konce přechodového cyklu podle bodu 3.2.4.4 této přílohy.

V případě, že se použije metoda interpolace, bude k počet fází projetých do konce přechodového cyklu vozidla L, nvehL

Je-li počet přechodových cyklů projetých vozidlem H, nvehH, a případně počet přechodových cyklů projetých jednotlivým vozidlem v rámci dané interpolační rodiny vozidel, nvehind, nižší než počet přechodových cyklů projetých vozidlem L, nvehL, musí se do výpočtu zahrnout potvrzovací cyklus vozidla H a případně potvrzovací cyklus jednotlivého vozidla. Emise CO2 v každé fázi potvrzovacího cyklu se poté korigují na spotřebu elektrické energie s nulovou hodnotou (ECDC,CD,j = 0) s použitím korekčního koeficientu CO2 podle dodatku 2 k této příloze.

4.1.3.

Tento bod platí pouze pro úroveň 1A:

Hmotnostní emise plynných sloučenin, emise pevných částic a počet emitovaných částic vážené faktorem použití u vozidel OVC-HEV

4.1.3.1.

Hmotnostní emise plynných sloučenin vážené faktorem použití

Formula

kde:

Mi,weighted

jsou hmotnostní emise plynné sloučeniny (i) vážené faktorem použití, g/km;

i

je index posuzované emitované plynné sloučeniny (kromě CO2);

UFj

je faktor použití ve fázi j podle dodatku 5 k této příloze;

Mi,CD,j

jsou hmotnostní emise emitované plynné sloučeniny (i) stanovené podle bodu 3.2.1 přílohy B7 ve fázi j zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení, g/km;

Mi,CS

jsou hmotnostní emise emitované plynné sloučeniny (i) v režimu nabíjení-udržování při zkoušce typu 1 v režimu nabíjení-udržování podle tabulky A8/5, krok 6, g/km;

j

je indexové číslo posuzované fáze;

k

je počet fází projetých do konce přechodového cyklu podle bodu 3.2.4.4 této přílohy.

Pro výpočet emisí CO2 vážených faktorem použití se použije tato rovnice:

Formula

kde:

MCO2,weighted

jsou emise CO2 v režimu nabíjení-vybíjení vážené faktorem použití, g/km;

MCO2,CD,declared

jsou deklarované emise CO2 v režimu nabíjení-vybíjení podle tabulky A8/8, krok 14, g/km;

MCO2,CS,declared

jsou deklarované emise CO2 v režimu nabíjení-udržování podle tabulky A8/5, krok 7, g/km;

Formula

je průměr součtu faktorů použití každé zkoušky v režimu nabíjení-vybíjení;

j

je indexové číslo posuzované fáze;

k

je počet fází projetých do konce přechodového cyklu podle bodu 3.2.4.4 této přílohy.

V případě, že se pro CO2 použije metoda interpolace, bude k počet fází projetých do konce přechodového cyklu vozidla L nveh_L pro účely obou rovnic tohoto bodu.

Je-li počet přechodových cyklů projetých vozidlem H, nvehH , a případně počet přechodových cyklů projetých jednotlivým vozidlem v rámci dané interpolační rodiny vozidel, nvehind , nižší než počet přechodových cyklů projetých vozidlem L, nveh_L, musí se do výpočtu zahrnout potvrzovací cyklus vozidla H a případně potvrzovací cyklus jednotlivého vozidla. Emise CO2 v každé fázi potvrzovacího cyklu se poté korigují na spotřebu elektrické energie s nulovou hodnotou (ECDC,CD,j = 0)) s použitím korekčního koeficientu CO2 podle dodatku 2 k této příloze.

4.1.3.2.

Počet emitovaných částic vážený faktorem použití se vypočítá pomocí této rovnice:

Formula

kde:

PNweighted

je počet emitovaných částic vážený faktorem použití, v částicích na kilometr;

UFj

je faktor použití ve fázi j podle dodatku 5 k této příloze;

PNCD,j

je počet emitovaných částic během fáze j stanovený podle bodu 4 přílohy B7 pro zkoušku typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení, v částicích na kilometr;

PNCS

je počet emitovaných částic stanovený podle bodu 4.1.1 této přílohy pro zkoušku typu 1 v režimu nabíjení-udržování, v částicích na kilometr;

j

je indexové číslo posuzované fáze;

k

je počet fází projetých do konce přechodového cyklu n podle bodu 3.2.4.4 této přílohy.

4.1.3.3.

Počet emitovaných částic vážený faktorem použití se vypočítá pomocí této rovnice:

Formula

kde:

PMweighted

jsou emise pevných částic vážené faktorem použití, mg/km;

UFc

je faktor použití cyklu c podle dodatku 5 k této příloze;

PMCD,c

jsou emise pevných částic v režimu nabíjení-vybíjení během cyklu c stanovené podle bodu 3.3 přílohy B7 pro zkoušku typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení, mg/km;

PMCS

jsou emise pevných částic při zkoušce typu 1 v režimu nabíjení-udržování podle bodu 4.1.1 této přílohy, mg/km;

c

je indexové číslo posuzovaného cyklu;

nc

je počet příslušných zkušebních cyklů WLTP projetých do konce přechodového cyklu n podle bodu 3.2.4.4 této přílohy.

4.2.

Výpočet spotřeby paliva a palivové účinnosti

4.2.1.

Spotřeba paliva a palivová účinnost v režimu nabíjení-udržování u vozidel OVC-HEV, OVC-FCHV, NOVC-HEV a NOVC-FCHV

4.2.1.1.

Spotřeba paliva a palivová účinnost v režimu nabíjení-udržování u vozidel OVC-HEV a NOVC-HEV se vypočítá po jednotlivých krocích podle tabulky A8/6.

Tabulka A8/6

Výpočet konečných hodnot spotřeby paliva a palivové účinnosti v režimu nabíjení-udržování u vozidel OVC-HEV a NOVC-HEV (FE platí pouze pro úroveň 1B)

Krok č.

Zdroj

Vstup

Postup

Výstup

1

Výstup kroku 6,

Tabulka A8/5

Výstup kroku 7,

Tabulka A8/5

Mi,CS,c,6, g/km; MCO2,CS,c,6, g/km; FECS,declared, km/l;

MCO2,CS,c,7, g/km; MCO2,CS,p,7, g/km.

Výpočet spotřeby paliva FCCS,c podle bodu 6 přílohy B7 na základě MCO2,CS,C,7 a převod na palivovou účinnost FECS,c pro fázovou hodnotu

FECS,c, = FECS,declared,

Výpočet spotřeby paliva se provede zvlášť za příslušný cyklus a za jeho jednotlivé fáze.

Za tímto účelem:a) se použijí hodnoty CO2 za příslušnou fázi nebo cyklus;b) se použijí normované emise za úplný cyklus.

FCCS,c,1, l/100 km; FECS,c,1, km/l; FCCS,p,1, l/100 km. FECS,p,1 km/l

2

Pokud se metoda interpolace nepoužije, není krok 3 nutný a výstup tohoto kroku je konečným výsledkem.

Výstup kroku 1

FCCS,c,1, l/100 km; FCCS,p,1, l/100 km; FECS,c,1, km/l. FECS,p,1, km/l

U FC a FE se použijí hodnoty odvozené v kroku 1 této tabulky.

V případě, že se použije metoda interpolace, uplatní se průběžné zaokrouhlování podle bodu 6.1.8 tohoto předpisu.

Hodnoty FC a FE se zaokrouhlí na tři desetinná místa.

Výstup je k dispozici pro vozidlo H a vozidlo L a případně pro vozidlo M.

V případě, že se metoda interpolace nepoužije, provede se zaokrouhlení na konci podle bodu 6.1.8 tohoto předpisu.

Hodnoty FC a FE se zaokrouhlí na jedno desetinné místo.

FCCS,c, l/100 km; FCCS,p, l/100 km; FECS,c, km/l. FECS,p, km/l.

3

Výsledek u jednotlivého vozidla.

Konečný výsledek FC a FE.

Výstup kroku 2

FCCS,c, l/100 km; FCCS,p, l/100 km; FECS,c, km/l. FECS,p, km/l.

Výpočet spotřeby paliva podle bodu 4.5.5.1.1 této přílohy u jednotlivých vozidel v rámci interpolační rodiny.

Výpočet palivové účinnosti podle bodu 4.5.5.1.2 této přílohy u jednotlivých vozidel v rámci interpolační rodiny.

U hodnot jednotlivých vozidel se zaokrouhlení na konci provede podle bodu 6.1.8 tohoto předpisu.

Hodnoty FC a FE se zaokrouhlí na jedno desetinné místo.

Výstup je k dispozici pro každé jednotlivé vozidlo.

FCCS,c,ind, l/100 km; FCCS,p,ind, l/100 km; FECS,c,ind, km/l. FECS,p,ind, km/l.

4.2.1.2.

Spotřeba paliva a palivová účinnost v režimu nabíjení-udržování u vozidel NOVC-FCHV a OVC-FCHV

4.2.1.2.1.

Postup pro výpočet konečných výsledků spotřeby zkušebního paliva a palivové účinnosti po jednotlivých krocích při zkoušce typu 1 v režimu nabíjení-udržování u vozidel NOVC-FCHV a OVC-FCHV

Výsledky se vypočítají v pořadí uvedeném v tabulce A8/7. Všechny použitelné výsledky ve sloupci „Výstup“ se zaznamenají. Sloupec „Postup“ popisuje, které body je třeba pro výpočet použít, nebo obsahuje doplňkové výpočty.

Pro účely této tabulky se v rovnicích a výsledcích používá tato terminologie:

c

úplný příslušný zkušební cyklus;

p

každá fáze příslušného cyklu; pro účely výpočtu EAERcity (v příslušných případech) představuje p městský jízdní cyklus;

CS

režim nabíjení-udržování.

Tabulka A8/7

Výpočet konečných hodnot spotřeby paliva v režimu nabíjení-udržování u vozidel NOVC-FCHV a OVC-FCHV a palivové účinnosti u vozidel NOVC-FCHV (FE platí pouze pro úroveň 1B)

Úroveň 1A – všechny výpočty v této tabulce se provedou pouze pro úplný cyklus

Úroveň 1B – všechny výpočty v této tabulce se provedou pro úplný cyklus i pro jednotlivé fáze;

Krok č.

Zdroj

Vstup

Postup

Výstup

1

Dodatek 7 k této příloze.

Nevyvážená spotřeba paliva v režimu nabíjení-udržování

FCCS,nb, kg/100 km

Spotřeba paliva v režimu nabíjení-udržování FCCS,c,1 podle bodu 2.2.6 dodatku 7 k této příloze.

Výpočet spotřeby paliva se provede zvlášť za příslušný cyklus a za jeho jednotlivé fáze.

Za tímto účelem se použijí hodnoty FC za příslušnou fázi nebo cyklus.

Hodnoty specifické pro konkrétní fáze podle bodu 2.2.7 dodatku 7 k této příloze.

FCCS,p,1, kg/100 km; FCCS,c,1, kg/100 km.

2

Výstup kroku 1

FCCS,p,1, kg/100 km; FCCS,c,1, kg/100 km.

Korekce změny elektrické energie v systému REESS.

Body 4.2.1.2.2 až 4.2.1.2.5 (v příslušných případech) této přílohy.

FCCS,c,2, kg/100 km;

Pro úroveň 1B

FCCS,p,2, kg/100 km;

3

Výsledek jednotlivé zkoušky.

Výstup kroku 2

FCCS,p,2, kg/100 km; FCCS,c,2, kg/100 km.

FCCS,p,3 = FCCS,p,2FCCS,c,3 = FCCS,c,2

Pro úroveň 1B

Převod spotřeby paliva FC na palivovou účinnost FE

FCCS,p,3, kg/100 km; FCCS,c,3, kg/100 km. FECS,p,3, km/kg. FECS,c,3, km/kg.

4

Výstup kroku 3

Pro každou zkoušku: FCCS,p,3, kg/100 km; FCCS,c,3, kg/100 km. FECS,p,3, km/kg. FECS,c,3, km/kg.

Zprůměrování zkoušek a deklarovaná hodnota podle bodů 1.2 až 1.2.3 přílohy B6.

FCCS,p,4, kg/100 km; FCCS,c,4, kg/100 km. FECS,p,4, km/kg. FECS,c,4, km/kg.

5

Pokud se metoda interpolace nepoužije, není krok 6 nutný a výstup tohoto kroku je konečným výsledkem.

Výsledky FCCS zkoušky typu 1 na zkušebním vozidle.

Výstup kroku 4

FCCS,p,4, kg/100 km; FCCS,c,4, kg/100 km; FCCS,c,declared, kg/100 km.

FECS,p,4, km/kg. FECS,c,4, km/kg; FECS,c,declared, km/ kg.

Sladění fázových hodnot.Bod 1.2.4 přílohy B6,

a: FCCS,c,5 = FCCS,c,declared

FECS,c,5 = FECS,c,declared

Hodnoty FC a FE se zaokrouhlí podle bodu 6.1.8 tohoto předpisu na dvě desetinná místa.

FC se zaokrouhlí na tři desetinná místa.

FE se zaokrouhlí na nejbližší celé číslo.

V případě, že se metoda interpolace nepoužije, zaokrouhlení FC na konci se provede podle bodu 6.1.8 tohoto předpisu na dvě desetinná místa.

FCCS,p,5, kg/100 km; FCCS,c,5, kg/100 km FECS,p,5, km/kg. FECS,c,5, km/kg.

6

Výsledek u jednotlivého vozidla.

Konečný výsledek FC.

Výstup kroku 5

FCCS,c,5, kg/100 km;

Výpočet spotřeby paliva podle bodu 4.5.5.1.3 této přílohy u jednotlivých vozidel v rámci interpolační rodiny.

U hodnot jednotlivých vozidel se zaokrouhlení na konci provede podle bodu 6.1.8 tohoto předpisu.

Hodnoty FC se zaokrouhlí na dvě desetinná místa.

Výstup je k dispozici pro každé jednotlivé vozidlo.

FCCS,c,ind, kg/100 km;

4.2.1.2.2.

V případě, že nebyla uplatněna korekce podle bodu 1.1.4 dodatku 2 k této příloze, použije se následující spotřeba paliva v režimu nabíjení-udržování:

Formula

kde:

FCCS

je spotřeba paliva v režimu nabíjení-udržování při zkoušce typu 1 v režimu nabíjení-udržování podle tabulky A8/7, krok 2, kg/100 km;

FCCS,nb

je nevyvážená spotřeba paliva v režimu nabíjení-udržování při zkoušce typu 1 v režimu nabíjení-udržování, která není korigována o energetickou bilanci, podle tabulky A8/7, krok 1, kg/100 km.

4.2.1.2.3.

Je-li nutná korekce spotřeby paliva podle bodu 1.1.3 dodatku 2 k této příloze nebo v případě, že byla uplatněna korekce podle bodu 1.1.4 dodatku 2 k této příloze, musí se stanovit korekční koeficient spotřeby paliva v souladu s bodem 2 dodatku 2 k této příloze. Korigovaná spotřeba paliva v režimu nabíjení-udržování se určí pomocí této rovnice:

Formula

kde:

FCCS

je spotřeba paliva v režimu nabíjení-udržování při zkoušce typu 1 v režimu nabíjení-udržování podle tabulky A8/7, krok 2, kg/100 km;

FCCS,nb

je nevyvážená spotřeba paliva při zkoušce typu 1 v režimu nabíjení-udržování, která není korigována o energetickou bilanci, podle tabulky A8/7, krok 1, kg/100 km;

ECDC,CS

je spotřeba elektrické energie při zkoušce typu 1 v režimu nabíjení-udržování vypočtená podle bodu 4.3 této přílohy, Wh/km;

Kfuel,FCHV

je korekční koeficient spotřeby paliva podle bodu 2.3.1 dodatku 2 k této příloze, (kg/100 km)/(Wh/km).

4.2.1.2.4.

Tento bod platí pouze pro úroveň 1B.

V případě, že nebyly stanoveny korekční koeficienty spotřeby paliva specifické pro konkrétní fáze, vypočítá se spotřeba paliva specifická pro konkrétní fáze pomocí této rovnice:

Formula

kde:

FCCS,p

je spotřeba paliva v režimu nabíjení-udržování ve fázi p zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-udržování podle tabulky A8/7, krok 2, kg/100 km;

FCCS,nb,p

je nevyvážená spotřeba paliva ve fázi p zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-udržování, která není korigována o energetickou bilanci, podle tabulky A8/7, krok 1, kg/100 km;

ECDC,CS,p

je spotřeba elektrické energie ve fázi p zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-udržování určená podle bodu 4.3 této přílohy, Wh/km;

Kfuel,FCHV

je korekční koeficient spotřeby paliva podle bodu 2.3.1 dodatku 2 k této příloze, (kg/100 km)/(Wh/km);

p

je index jednotlivé fáze v rámci příslušného zkušebního cyklu WLTP.

4.2.1.2.5.

Tento bod platí pouze pro úroveň 1B.

V případě, že byly stanoveny korekční koeficienty spotřeby paliva specifické pro konkrétní fáze, vypočítá se spotřeba paliva specifická pro konkrétní fáze pomocí této rovnice:

Formula

kde:

FCCS,p

je spotřeba paliva v režimu nabíjení-udržování ve fázi p zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-udržování podle tabulky A8/7, krok 2, kg/100 km;

FCCS,nb,p

je nevyvážená spotřeba paliva ve fázi p zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-udržování, která není korigována o energetickou bilanci, podle tabulky A8/7, krok 1, kg/100 km;

ECDC,CS,p

je spotřeba elektrické energie ve fázi p zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-udržování určená podle bodu 4.3 této přílohy, Wh/km;

Kfuel,FCHV,p

je korekční koeficient spotřeby paliva pro korekci fáze p podle bodu 2.3.1.2 dodatku 2 k této příloze, (kg/100 km)/(Wh/km);

p

je index jednotlivé fáze v rámci příslušného zkušebního cyklu WLTP.

4.2.2.

Spotřeba paliva v režimu nabíjení-vybíjení a palivová účinnost v režimu nabíjení-vybíjení u vozidel OVC-HEV a OVC-FCHV

Pro úroveň 1A:

Spotřeba paliva v režimu nabíjení-vybíjení vážená faktorem použití FCCD se vypočítá pomocí této rovnice:

Formula

kde:

FCCD

je spotřeba paliva v režimu nabíjení-vybíjení vážená faktorem použití, l/100 km v případě vozidel OVC-HEV a kg/100 km v případě vozidel OVC-FCHV;

FCCD,j

je spotřeba paliva pro fázi j zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení stanovená podle bodu 6 přílohy B7, l/100 km v případě vozidel OVC-HEV a kg/100 km v případě vozidel OVC-FCHV;

UFj

je faktor použití ve fázi j podle dodatku 5 k této příloze;

j

je indexové číslo posuzované fáze;

k

je počet fází projetých do konce přechodového cyklu podle bodu 3.2.4.4 této přílohy.

U vozidel OVC-FCHV je posuzovanou fází j pouze příslušný zkušební cyklus WLTP.

V případě, že se použije metoda interpolace, bude k počet fází projetých do konce přechodového cyklu vozidla L nveh_L

Je-li počet přechodových cyklů projetých vozidlem H, nvehH , a případně počet přechodových cyklů projetých jednotlivým vozidlem v rámci dané interpolační rodiny vozidel, nvehind , nižší než počet přechodových cyklů projetých vozidlem L, nveh_L, musí se do výpočtu zahrnout potvrzovací cyklus vozidla H a případně potvrzovací cyklus jednotlivého vozidla.

Spotřeba paliva u každé fáze potvrzovacího cyklu se vypočte podle bodu 6 přílohy B7 s normovanými emisemi v průběhu celého potvrzovacího cyklu a příslušnými fázovými hodnotami CO2, které se korigují na spotřebu elektrické energie s nulovou hodnotou, ECDC,CD,j = 0, s použitím korekčního koeficientu hmotnostních emisí CO2 (KCO2) podle dodatku 2 k této příloze.

Pro úroveň 1B

Palivová účinnost v režimu nabíjení-vybíjení FECD se vypočítá pomocí této rovnice:

Formula

kde:

FECD

je palivová účinnost v režimu nabíjení-vybíjení, km/l;

RCDA

je skutečný akční dosah v režimu nabíjení-vybíjení podle bodu 4.4.5 této přílohy, km;

FECD,c

je palivová účinnost za cyklus c zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení stanovená podle bodu 6 přílohy B7, km/l;

FECD,avg,n–1

Formula

c

je indexové číslo posuzované fáze;

n

je počet příslušných zkušebních cyklů WLTP projetých do konce přechodového cyklu podle bodu 3.2.4.4 této přílohy;

dc

je ujetá vzdálenost v příslušném zkušebním cyklu WLTP c zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení, km;

dn

je ujetá vzdálenost v příslušném zkušebním cyklu WLTP n zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení, km;

kCD

Formula

4.2.3.

Tento bod platí pouze pro úroveň 1A.

Spotřeba paliva vážená faktorem použití u vozidel OVC-HEV a OVC-FCHV

Spotřeba paliva vážená faktorem použití u vozidel OVC-HEV při zkoušce typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení a v režimu nabíjení-udržování se vypočítá pomocí této rovnice:

Formula

kde:

FCweighted

je spotřeba paliva vážená faktorem použití, l/100 km;

UFj

je faktor použití ve fázi j podle dodatku 5 k této příloze;

FCCD,j

je spotřeba paliva ve fázi j zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení stanovená podle bodu 6 přílohy B7, l/100 km;

MCO2,CD,declared

jsou deklarované emise CO2 v režimu nabíjení-vybíjení podle tabulky A8/8, krok 14, g/km;

MCO2,CD,ave

je aritmetický průměr emisí CO2 v režimu nabíjení-vybíjení podle tabulky A8/8, krok 13, g/km;

FCCS

je spotřeba paliva stanovená podle tabulky A8/6, krok 1, l/100 km;

j

je indexové číslo posuzované fáze;

k

je počet fází projetých do konce přechodového cyklu podle bodu 3.2.4.4 této přílohy.

Spotřeba paliva vážená faktorem použití u vozidel OVC-FCHV při zkoušce typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení a v režimu nabíjení-udržování se vypočítá pomocí této rovnice:

Formula

kde:

FCweighted

je spotřeba paliva vážená faktorem použití, kg/100 km;

UFj

je faktor použití ve fázi j podle dodatku 5 k této příloze;

FCCD,j

je spotřeba paliva ve fázi j zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení stanovená podle bodu 6 přílohy B7, kg/100 km;

FCCD,declared

je deklarovaná spotřeba paliva v režimu nabíjení-vybíjení podle tabulky A8/9a, krok 11, kg/100 km;

FCCD,ave

je aritmetický průměr emisí CO2 v režimu nabíjení-vybíjení podle tabulky A8/9a, krok 10, kg/100 km;

FCCS

je spotřeba paliva stanovená podle tabulky A8/7, krok 5, kg/100 km;

j

je indexové číslo posuzované fáze;

k

je počet fází projetých do konce přechodového cyklu podle bodu 3.2.4.4 této přílohy.

U vozidel OVC-FCHV je posuzovanou fází j pouze příslušný zkušební cyklus WLTP.

V případě, že se použije metoda interpolace, bude k počet fází projetých do konce přechodového cyklu vozidla L nveh_L

Je-li počet přechodových cyklů projetých vozidlem H, nvehH , a případně počet přechodových cyklů projetých jednotlivým vozidlem v rámci dané interpolační rodiny vozidel, nvehind , nižší než počet přechodových cyklů projetých vozidlem L, nveh_L, musí se do výpočtu zahrnout potvrzovací cyklus vozidla H a případně potvrzovací cyklus jednotlivého vozidla.

Spotřeba paliva u každé fáze potvrzovacího cyklu se vypočte podle bodu 6 přílohy B7 s normovanými emisemi v průběhu celého potvrzovacího cyklu a příslušnými fázovými hodnotami CO2, které se korigují na spotřebu elektrické energie s nulovou hodnotou, ECDC,CD,j = 0, s použitím korekčního koeficientu hmotnostních emisí CO2 (KCO2) podle dodatku 2 k této příloze.

4.3.

Výpočet spotřeby elektrické energie

Ke stanovení spotřeby elektrické energie na základě proudu a napětí určených podle dodatku 3 k této příloze se použijí tyto rovnice:

Formula

kde:

ECDC,j

je spotřeba elektrické energie za posuzovanou dobu j stanovená na základě vybíjení systému REESS, Wh/km;

ΔEREESS,j

je změna elektrické energie ve všech systémech REESS během posuzované doby j, Wh;

dj

je vzdálenost ujetá za posuzovanou dobu j, km;

a

Formula

kde:

ΔEREESS,j,i

je změna elektrické energie REESS (i) během posuzované doby (j), Wh;

a

Formula

kde:

U(t)REESS,j,i

je napětí v systému REESS (i) během posuzované doby j určené podle dodatku 3 k této příloze, V;

t0

je čas na začátku posuzované doby (j), s;

tend

je čas na konci posuzované doby (j), s;

I(t)j,i

je elektrický proud v systému REESS (i) během posuzované doby j určený podle dodatku 3 k této příloze, A;

i

je indexové číslo posuzovaného REESS;

n

je celkový počet systémů REESS;

j

je index posuzované doby, přičemž dobou může být jakákoli kombinace fází nebo cyklů;

Formula

je koeficient převodu Ws na Wh.

4.3.1.

Tento bod platí pouze pro úroveň 1A.

Spotřeba elektrické energie v režimu nabíjení-vybíjení vážená faktorem použití stanovená na základě nabíjené elektrické energie ze zdroje elektrické energie u vozidel OVC-HEV a OVC-FCHV

Spotřeba elektrické energie v režimu nabíjení-vybíjení vážená faktorem použití stanovená na základě nabíjené elektrické energie ze zdroje elektrické energie se vypočítá pomocí této rovnice:

Formula

kde:

ECAC,CD

je spotřeba elektrické energie v režimu nabíjení-vybíjení vážená faktorem použití stanovená na základě nabíjené elektrické energie ze zdroje elektrické energie, Wh/km;

UFj

je faktor použití ve fázi j podle dodatku 5 k této příloze;

ECAC,CD,j

je spotřeba elektrické energie stanovená na základě nabíjené elektrické energie ze zdroje elektrické energie ve fázi j, Wh/km;

a

Formula

kde:

ECDC,CD,j

je spotřeba elektrické energie stanovená na základě vybíjení systému REESS ve fázi j zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení podle bodu 4.3 této přílohy, Wh/km;

EAC

je nabíjená elektrická energie ze zdroje elektrické energie stanovená podle bodu 3.2.4.6 této přílohy, Wh;

ΔEREESS,j

je změna elektrické energie ve všech systémech REESS ve fázi j podle bodu 4.3 této přílohy, Wh;

j

je indexové číslo posuzované fáze;

k

je počet fází projetých do konce přechodového cyklu podle bodu 3.2.4.4 této přílohy.

V případě, že se použije metoda interpolace, bude k počet fází projetých do konce přechodového cyklu vozidla L, nveh_L.

U vozidel OVC-FCHV je posuzovanou fází j pouze příslušný zkušební cyklus WLTP.

4.3.2.

Tento bod platí pouze pro úroveň 1A.

Spotřeba elektrické energie vážená faktorem použití stanovená na základě nabíjené elektrické energie ze zdroje elektrické energie u vozidel OVC-HEV a OVC-FCHV

Spotřeba elektrické energie vážená faktorem použití stanovená na základě nabíjené elektrické energie ze zdroje elektrické energie se vypočítá pomocí této rovnice:

Formula

kde:

ECAC,weighted

je spotřeba elektrické energie vážená faktorem použití stanovená na základě nabíjené elektrické energie ze zdroje elektrické energie, Wh/km;

UFj

je faktor použití ve fázi j podle dodatku 5 k této příloze;

ECAC,CD,declared

je deklarovaná spotřeba elektrické energie v režimu nabíjení-vybíjení stanovená na základě nabíjené elektrické energie ze zdroje elektrické energie u vozidel OVC-HEV podle tabulky A8/8, krok 14, a u vozidel OVC-FCHV podle tabulky A8/9a, krok 11, Wh/km;

j

je indexové číslo posuzované fáze;

k

je počet fází projetých do konce přechodového cyklu podle bodu 3.2.4.4 této přílohy.

V případě, že se použije metoda interpolace, bude k počet fází projetých do konce přechodového cyklu vozidla L, nveh_L.

U vozidel OVC-FCHV je posuzovanou fází j pouze příslušný zkušební cyklus WLTP.

4.3.3.

Spotřeba elektrické energie u vozidel OVC-HEV a OVC-FCHV (podle daného případu)

4.3.3.1.

Stanovení spotřeby elektrické energie za jednotlivé cykly

Spotřeba elektrické energie stanovená na základě nabíjené elektrické energie ze zdroje elektrické energie a ekvivalentního elektrického akčního dosahu na baterii se vypočítá pomocí této rovnice:

Formula

kde:

EC

je spotřeba elektrické energie v příslušném zkušebním cyklu WLTP stanovená na základě nabíjené elektrické energie ze zdroje elektrické energie a ekvivalentního elektrického akčního dosahu na baterii, Wh/km;

EAC

je nabíjená elektrická energie ze zdroje elektrické energie stanovená podle bodu 3.2.4.6 této přílohy, Wh;

EAER

je ekvivalentní elektrický akční dosah na baterii u vozidel OVC-HEV podle bodu 4.4.4.1 této přílohy a u vozidel OVC-FCHV podle bodu 4.4.6.1 této přílohy, km.

4.3.3.2.

Stanovení spotřeby elektrické energie specifické pro konkrétní fáze

Spotřeba elektrické energie specifická pro konkrétní fáze stanovená na základě nabíjené elektrické energie ze zdroje elektrické energie a ekvivalentního elektrického akčního dosahu na baterii specifického pro konkrétní fáze se vypočítá pomocí této rovnice:

Formula

kde:

ECp

je spotřeba elektrické energie specifická pro konkrétní fáze stanovená na základě nabíjené elektrické energie ze zdroje elektrické energie a ekvivalentního elektrického akčního dosahu na baterii, Wh/km;

EAC

je nabíjená elektrická energie ze zdroje elektrické energie stanovená podle bodu 3.2.4.6 této přílohy, Wh;

EAERp

je ekvivalentní elektrický akční dosah na baterii specifický pro konkrétní fáze podle bodu 4.4.4.2 této přílohy, km.

4.3.4.

Spotřeba elektrické energie u výhradně elektrických vozidel

4.3.4.1.

Spotřeba elektrické energie stanovená v tomto bodě se vypočítá pouze v případě, že vozidlo po celou posuzovanou dobu plnilo příslušný zkušební cyklus WLTP v rámci přípustných odchylek rychlostní křivky podle bodu 2.6.8.3.1.2 přílohy B6.

4.3.4.2.

Stanovení spotřeby elektrické energie v příslušném zkušebním cyklu WLTP

Spotřeba elektrické energie v příslušném zkušebním cyklu WLTP stanovená na základě nabíjené elektrické energie ze zdroje elektrické energie a akčního dosahu výhradně na elektřinu se vypočítá pomocí této rovnice:

Formula

kde:

ECWLTC

je spotřeba elektrické energie v příslušném zkušebním cyklu WLTP stanovená na základě nabíjené elektrické energie ze zdroje elektrické energie a akčního dosahu výhradně na elektřinu během příslušného zkušebního cyklu WLTP, Wh/km;

EAC

je nabíjená elektrická energie ze zdroje elektrické energie stanovená podle bodu 3.4.4.3 této přílohy, Wh;

PERWLTC

je akční dosah výhradně na elektřinu během příslušného zkušebního cyklu WLTP vypočtený podle bodu 4.4.2.1.1 nebo bodu 4.4.2.2.1 této přílohy v závislosti na použitém zkušebním postupu pro vozidla PEV, km.

4.3.4.3.

Tento bod platí pouze pro úroveň 1A.

Stanovení spotřeby elektrické energie v příslušném městském zkušebním cyklu WLTP

Spotřeba elektrické energie v příslušném městském zkušebním cyklu WLTP stanovená na základě nabíjené elektrické energie ze zdroje elektrické energie a akčního dosahu výhradně na elektřinu během příslušného městského zkušebního cyklu WLTP se vypočítá pomocí této rovnice:

Formula

kde:

ECcity

je spotřeba elektrické energie v příslušném městském zkušebním cyklu WLTP stanovená na základě nabíjené elektrické energie ze zdroje elektrické energie a akčního dosahu výhradně na elektřinu během příslušného městského zkušebního cyklu WLTP, Wh/km;

EAC

je nabíjená elektrická energie ze zdroje elektrické energie stanovená podle bodu 3.4.4.3 této přílohy, Wh;

PERcity

je akční dosah výhradně na elektřinu během příslušného městského zkušebního cyklu WLTP vypočtený podle bodu 4.4.2.1.2 nebo bodu 4.4.2.2.2 této přílohy v závislosti na použitém zkušebním postupu pro vozidla PEV, km.

4.3.4.4.

Stanovení hodnot spotřeby elektrické energie specifických pro konkrétní fáze

Spotřeba elektrické energie v každé jednotlivé fázi stanovená na základě nabíjené elektrické energie ze zdroje elektrické energie a akčního dosahu výhradně na elektřinu specifického pro konkrétní fáze se vypočítá pomocí této rovnice:

Formula

kde:

ECp

je spotřeba elektrické energie v každé jednotlivé fázi p stanovená na základě nabíjené elektrické energie ze zdroje elektrické energie a akčního dosahu výhradně na elektřinu specifického pro konkrétní fáze, Wh/km;

EAC

je nabíjená elektrická energie ze zdroje elektrické energie stanovená podle bodu 3.4.4.3 této přílohy, Wh;

PERp

je akční dosah výhradně na elektřinu specifický pro konkrétní fáze vypočtený podle bodu 4.4.2.1.3 nebo bodu 4.4.2.2.3 této přílohy v závislosti na použitém zkušebním postupu pro vozidla PEV, km.

4.4.

Výpočet elektrických akčních dosahů

Pro úroveň 1B

Výpočet EAERp, kde p představuje městský jízdní cyklus, se vyloučí.

4.4.1.

Elektrické akční dosahy na baterii AER a AERcity u vozidel OVC-HEV a OVC-FCHV (podle daného případu)

4.4.1.1.

Elektrický akční dosah na baterii AER

Elektrický akční dosah na baterii AER u vozidel OVC-HEV se stanoví ze zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení popsané v bodě 3.2.4.3 této přílohy jako součást zkušebního postupu podle možnosti 1 a odkazuje se na něj v bodě 3.2.6.1 této přílohy jako na součást zkušebního postupu podle možnosti 3 projetím příslušného zkušebního cyklu WLTP podle bodu 1.4.2.1 této přílohy. AER je definován jako vzdálenost ujetá od začátku zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení do okamžiku, kdy spalovací motor nebo palivový článek v případě vozidel OVC-FCHV začíná spotřebovávat palivo.

4.4.1.2.

Elektrický akční dosah na baterii ve městě AERcity

Tento bod platí pouze pro úroveň 1A.

4.4.1.2.1.

Elektrický akční dosah na baterii ve městě AERcity u vozidel OVC-HEV nebo OVC-FCHV se stanoví ze zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení popsané v bodech 3.2.4.1, 3.2.4.2 a 3.2.4.3 této přílohy jako součást zkušebního postupu podle možnosti 1 projetím příslušného městského zkušebního cyklu WLTP podle bodu 1.4.2.2 této přílohy. AERcity je definován jako vzdálenost ujetá od začátku zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení do okamžiku, kdy spalovací motor nebo palivový článek v případě vozidel OVC-FCHV začíná spotřebovávat palivo.

Okamžik, kdy spalovací motor nebo palivový článek v případě vozidel OVC-FCHV začíná spotřebovávat palivo, se považuje za kritérium pro přerušení postupu, jež se použije namísto kritéria pro přerušení postupu popsaného v bodě 3.2.4.4.

4.4.1.2.2.

Alternativně k bodu 4.4.1.2.1 této přílohy je možno elektrický akční dosah na baterii ve městě AERcity stanovit ze zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení popsané v bodě 3.2.4.3 této přílohy projetím příslušných zkušebních cyklů WLTP podle bodu 1.4.2.1 této přílohy. V tom případě se zkouška 1 typu v režimu nabíjení-vybíjení projetím příslušného městského zkušebního cyklu WLTP vypustí a elektrický akční dosah na baterii ve městě AERcity se vypočítá pomocí této rovnice:

Formula

kde:

AERcity

je elektrický akční dosah na baterii ve městě, km;

UBEcity

je využitelná energie systému REESS stanovená od začátku zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení popsané v bodě 3.2.4.3 této přílohy projetím příslušných zkušebních cyklů WLTP do okamžiku, kdy spalovací motor začne spotřebovávat palivo, Wh;

ECDC,city

je vážená spotřeba elektrické energie v příslušných městských zkušebních cyklech WLTP ujetých ve výhradně elektrickém režimu jako součást zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení popsané v bodě 3.2.4.3 této přílohy projetím příslušného zkušebního cyklu (příslušných zkušebních cyklů) WLTP, Wh/km;

a

Formula

kde:

ΔEREESS,j

je změna elektrické energie ve všech systémech REESS během fáze j, Wh;

j

je indexové číslo posuzované fáze;

k+1

je počet fází projetých od začátku zkoušky do okamžiku, kdy spalovací motor začne spotřebovávat palivo;

a

Formula

kde:

ECDC,city,j

je spotřeba elektrické energie během j-tého městského zkušebního cyklu WLTP projetého ve výhradně elektrickém režimu jako součást zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení podle bodu 3.2.4.3 této přílohy projetím příslušných zkušebních cyklů WLTP, Wh/km;

Kcity,j

je váhový faktor pro j-tý příslušný městský zkušební cyklus WLTP projetý ve výhradně elektrickém režimu jako součást zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení podle bodu 3.2.4.3 této přílohy projetím příslušných zkušebních cyklů WLTP;

j

je indexové číslo posuzovaného příslušného městského zkušebního cyklu WLTP projetého ve výhradně elektrickém režimu;

ncity,pe

je počet příslušných městských zkušebních cyklů WLTP projetých ve výhradně elektrickém režimu;

a

Formula

kde:

ΔEREESS,city,1

je změna elektrické energie ve všech systémech REESS během prvního příslušného městského zkušebního cyklu WLTP zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení, Wh;

a

Formula

4.4.2.

Akční dosah výhradně na elektřinu u vozidel PEV

Akční dosahy stanovené v tomto bodě se vypočítávají pouze v případě, že vozidlo po celou posuzovanou dobu plnilo příslušný zkušební cyklus WLTP v rámci přípustných odchylek rychlostní křivky podle bodu 2.6.8.3.1.2 přílohy B6.

4.4.2.1.

Stanovení akčních dosahů výhradně na elektřinu, je-li použit zkrácený zkušební postup při zkoušce typu 1

4.4.2.1.1.

Akční dosah výhradně na elektřinu v příslušném zkušebním cyklu WLTP PERWLTC u vozidel PEV se vypočítá ze zkrácené zkoušky typu 1 popsané v bodě 3.4.4.2 této přílohy pomocí těchto rovnic:

Formula

kde:

PERWLTC

je akční dosah výhradně na elektřinu během příslušného zkušebního cyklu WLTP u vozidel PEV, km;

UBESTP

je využitelná energie systému REESS stanovená od začátku zkráceného zkušebního postupu při zkoušce typu 1 do okamžiku, kdy je splněno kritérium pro přerušení postupu definované v bodě 3.4.4.2.3 této přílohy, Wh;

ECDC,WLTC

je vážená spotřeba elektrické energie během příslušného zkušebního cyklu WLTP zkráceného zkušebního postupu při zkoušce typu 1, Wh/km;

a

Formula

kde:

Formula

je změna elektrické energie ve všech systémech REESS v úseku DS1 zkráceného zkušebního postupu při zkoušce typu 1, Wh;

Formula

je změna elektrické energie ve všech systémech REESS v úseku DS2 zkráceného zkušebního postupu při zkoušce typu 1, Wh;

Formula

je změna elektrické energie ve všech systémech REESS v úseku CSSM zkráceného zkušebního postupu při zkoušce typu 1, Wh;

Formula

je změna elektrické energie ve všech systémech REESS v úseku CSSE zkráceného zkušebního postupu při zkoušce typu 1, Wh;

a

Formula

kde:

ECDC,WLTC,j

je spotřeba elektrické energie za příslušný zkušební cyklus WLTP v úseku DSj zkráceného zkušebního postupu při zkoušce typu 1 v souladu s bodem 4.3 této přílohy, Wh/km;

KWLTC,j

je váhový faktor pro příslušný zkušební cyklus WLTP v úseku DSj zkráceného zkušebního postupu při zkoušce typu 1;

přičemž:

Formula

kde:

KWLTC,j

je váhový faktor pro příslušný zkušební cyklus WLTP v úseku DSj zkráceného zkušebního postupu při zkoušce typu 1;

ΔEREESS,WLTC,1

je změna elektrické energie ve všech systémech REESS během příslušného zkušebního cyklu WLTP v úseku DS1 zkráceného zkušebního postupu při zkoušce typu 1, Wh.

4.4.2.1.2.

Akční dosah výhradně na elektřinu ve městě (PERcity)

Tento bod platí pouze pro úroveň 1A.

Akční dosah výhradně na elektřinu v příslušném městském zkušebním cyklu WLTP PERcity u vozidel PEV se vypočítá ze zkráceného zkušebního postupu při zkoušce typu 1 popsaného v bodě 3.4.4.2 této přílohy pomocí těchto rovnic:

Formula

kde:

PERcity

PERcity je akční dosah výhradně na elektřinu během příslušného městského zkušebního cyklu WLTP u vozidel PEV, km;

UBESTP

je využitelná energie v systému REESS podle bodu 4.4.2.1.1 této přílohy, Wh;

ECDC,city

je vážená spotřeba elektrické energie za příslušný městský zkušební cyklus WLTP v úseku DS1 a DS2 zkráceného zkušebního postupu při zkoušce typu 1, Wh/km;

a

Formula

kde:

ECDC,city,j

je spotřeba elektrické energie za příslušný městský zkušební cyklus WLTP, kde první příslušný městský zkušební cyklus WLTP v úseku DS1 je označen jako j = 1, druhý příslušný městský zkušební cyklus WLTP v úseku DS1 je označen jako j = 2, první příslušný městský zkušební cyklus WLTP v úseku DS2 je označen jako j = 3 a druhý příslušný městský zkušební cyklus WLTP v úseku DS2 je označen jako j = 4 zkráceného zkušebního postupu při zkoušce typu 1 podle bodu 4.3 této přílohy, Wh/km;

Kcity,j

je váhový faktor pro příslušný městský zkušební cyklus WLTP, kde první příslušný městský zkušební cyklus WLTP v úseku DS1 je označen jako j = 1, druhý příslušný městský zkušební cyklus WLTP v úseku DS1 je označen jako j = 2, první příslušný městský zkušební cyklus WLTP v úseku DS2 je označen jako j = 3 a druhý příslušný městský zkušební cyklus WLTP v úseku DS2 je označen jako j = 4;

a

Formula

kde:

ΔEREESS,city,1

je změna energie ve všech systémech REESS během prvního příslušného zkušebního cyklu WLTP v úseku DS1 zkráceného zkušebního postupu při zkoušce typu 1, Wh.

4.4.2.1.3.

Akční dosah výhradně na elektřinu specifický pro konkrétní fáze PERp u vozidel PEV se vypočítá ze zkoušky typu 1 popsané v bodě 3.4.4.2 této přílohy pomocí těchto rovnic:

Formula

kde:

PERp

je akční dosah výhradně na elektřinu specifický pro konkrétní fáze u vozidel PEV, km;

UBESTP

je využitelná energie v systému REESS podle bodu 4.4.2.1.1 této přílohy, Wh;

ECDC,p

je vážená spotřeba elektrické energie za každou jednotlivou fázi úseku DS1 a DS2 zkráceného zkušebního postupu při zkoušce typu 1, Wh/km;

V případě, že fáze p = nízká a fáze p = střední, použijí se tyto rovnice:

Formula

kde:

ECDC,p,j

je spotřeba elektrické energie za fázi p, kde první fáze úseku DS1 je označena jako j = 1, druhá fáze úseku DS1 je označena jako j = 2, první fáze úseku DS2 je označena jako j = 3 a druhá fáze úseku DS2 je označena jako j = 4 zkráceného zkušebního postupu při zkoušce typu 1 podle bodu 4.3 této přílohy, Wh/km;

Kp,j

je váhový faktor pro fázi p, kde první fáze p úseku DS1 je označena jako j = 1, druhá fáze p úseku DS1 je označena jako j = 2, první fáze p úseku DS2 je označena jako j = 3 a druhá fáze p úseku DS2 je označena jako j = 4 zkráceného zkušebního postupu při zkoušce typu 1;

a

Formula

kde:

ΔEREESS,p,1

je změna energie ve všech systémech REESS během první fáze p úseku DS1 zkráceného zkušebního postupu při zkoušce typu 1, Wh.

V případě, že fáze p = vysoká a fáze p = mimořádně vysoká, použijí se tyto rovnice:

Formula

kde:

ECDC,p,j

je spotřeba elektrické energie za fázi p úseku DSj zkráceného zkušebního postupu při zkoušce typu 1 podle bodu 4.3 této přílohy, Wh/km;

Kp,j

je váhový faktor pro fázi p úseku DSj zkráceného zkušebního postupu při zkoušce typu 1;

a

Formula

kde:

ΔEREESS,p,1

je změna elektrické energie ve všech systémech REESS během první fáze p úseku DS1 zkráceného zkušebního postupu při zkoušce typu 1, Wh.

4.4.2.2.

Stanovení akčních dosahů výhradně na elektřinu, je-li použit zkušební postup při zkoušce typu 1 s po sobě následujícími cykly

4.4.2.2.1.

Akční dosah výhradně na elektřinu v příslušném zkušebním cyklu WLTP PERWLTP u vozidel PEV se vypočítá ze zkoušky typu 1 popsané v bodě 3.4.4.1 této přílohy pomocí těchto rovnic:

Formula

kde:

UBECCP

je využitelná energie systému REESS stanovená od začátku zkušebního postupu při zkoušce typu 1 s po sobě následujícími cykly do okamžiku, kdy je splněno kritérium pro přerušení postupu podle bodu 3.4.4.1.3 této přílohy, Wh;

ECDC,WLTC

je spotřeba elektrické energie za příslušný zkušební cyklus WLTP stanovená ze zcela projetých příslušných zkušebních cyklů WLTP zkušebního postupu při zkoušce typu 1 s po sobě následujícími cykly, Wh/km;

a

Formula

kde:

ΔEREESS,j

je změna elektrické energie ve všech systémech REESS během fáze j zkušebního postupu při zkoušce typu 1 s po sobě následujícími cykly, Wh;

j

je indexové číslo fáze;

k

je počet fází projetých od začátku až do fáze (včetně), kdy je splněno kritérium pro přerušení postupu;

přičemž:

Formula

kde:

ECDC,WLTC,j

je spotřeba elektrické energie za příslušný zkušební cyklus WLTP j zkušebního postupu při zkoušce typu 1 s po sobě následujícími cykly podle bodu 4.3 této přílohy, Wh/km;

KWLTC,j

je váhový faktor pro příslušný zkušební cyklus WLTP j zkušebního postupu při zkoušce typu 1 s po sobě následujícími cykly;

j

je indexové číslo příslušného zkušebního cyklu WLTP;

nWLTC

je celkový počet projetých úplných příslušných zkušebních cyklů WLTP;

a

Formula

kde:

ΔEREESS,WLTC,1

je změna elektrické energie ve všech systémech REESS během prvního příslušného zkušebního cyklu WLTP zkušebního postupu při zkoušce typu 1 s po sobě následujícími cykly, Wh.

4.4.2.2.2.

Akční dosah výhradně na elektřinu ve městě (PERcity)

Tento bod platí pouze pro úroveň 1A.

Akční dosah výhradně na elektřinu v městském zkušebním cyklu WLTP PERcity u vozidel PEV se vypočítá ze zkoušky typu 1 popsané v bodě 3.4.4.1 této přílohy pomocí těchto rovnic:

Formula

kde:

PERcity

je akční dosah výhradně na elektřinu během městského zkušebního cyklu WLTP u vozidel PEV, km;

UBECCP

je využitelná energie v systému REESS podle bodu 4.4.2.2.1 této přílohy, Wh;

ECDC,city

je spotřeba elektrické energie za příslušný městský zkušební cyklus WLTP stanovená ze zcela projetých příslušných městských zkušebních cyklů WLTP zkušebního postupu při zkoušce typu 1 s po sobě následujícími cykly, Wh/km;

a

Formula

kde:

ECDC,city,j

je spotřeba elektrické energie za příslušný městský zkušební cyklus WLTP j zkušebního postupu při zkoušce typu 1 s po sobě následujícími cykly podle bodu 4.3 této přílohy, Wh/km;

Kcity,j

je váhový faktor pro příslušný městský zkušební cyklus WLTP j zkušebního postupu při zkoušce typu 1 s po sobě následujícími cykly;

j

je indexové číslo příslušného městského zkušebního cyklu WLTP;

ncity

je celkový počet projetých úplných příslušných městských zkušebních cyklů WLTP;

a

Formula

kde:

ΔEREESS,city,1

je změna elektrické energie ve všech systémech REESS během prvního příslušného městského zkušebního cyklu WLTP zkušebního postupu při zkoušce typu 1 s po sobě následujícími cykly, Wh.

4.4.2.2.3.

Akční dosah výhradně na elektřinu specifický pro konkrétní fáze PERp u vozidel PEV se vypočítá ze zkoušky typu 1 popsané v bodě 3.4.4.1 této přílohy pomocí těchto rovnic:

Formula

kde:

PERp

je akční dosah výhradně na elektřinu specifický pro konkrétní fáze u vozidel PEV, km;

UBECCP

je využitelná energie v systému REESS podle bodu 4.4.2.2.1 této přílohy, Wh;

ECDC,p

je spotřeba elektrické energie za posuzovanou fázi p stanovená ze zcela projetých fází p zkušebního postupu při zkoušce typu 1 s po sobě následujícími cykly, Wh/km;

a

Formula

kde:

ECDC,p,j

je j-tá spotřeba elektrické energie za posuzovanou fázi p zkušebního postupu při zkoušce typu 1 s po sobě následujícími cykly podle bodu 4.3 této přílohy, Wh/km;

Kp,j

je j-tý váhový faktor pro posuzovanou fázi p zkušebního postupu při zkoušce typu 1 s po sobě následujícími cykly;

j

je indexové číslo posuzované fáze p;

np

je celkový počet projetých fází p úplného cyklu WLTC;

a

Formula

kde:

ΔEREESS,p,1

je změna elektrické energie ve všech systémech REESS v první projeté fázi p během zkušebního postupu při zkoušce typu 1 s po sobě následujícími cykly, Wh.

4.4.3.

Akční dosah v rámci cyklů v režimu nabíjení-vybíjení u vozidel OVC-HEV

Akční dosah v rámci cyklů v režimu nabíjení-vybíjení RCDC se stanoví ze zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení popsané v bodě 3.2.4.3 této přílohy v rámci zkušebního postupu podle možnosti 1 a odkazuje se na něj v bodě 3.2.6.1 této přílohy v rámci zkušebního postupu podle možnosti 3. RCDC je vzdálenost projetá od začátku zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení do konce přechodového cyklu podle bodu 3.2.4.4 této přílohy.

4.4.4.

Ekvivalentní elektrický akční dosah na baterii u vozidel OVC-HEV

4.4.4.1.

Stanovení ekvivalentního elektrického akčního dosahu na baterii v jednotlivých cyklech

Ekvivalentní elektrický akční dosah na baterii v jednotlivých cyklech se vypočítá pomocí této rovnice:

Pro úroveň 1A:

Formula

Pro úroveň 1B:

Formula

kde:

EAER

je ekvivalentní elektrický akční dosah na baterii v jednotlivých cyklech, km;

MCO2,CS,declared

jsou deklarované emise CO2 v režimu nabíjení-udržování podle tabulky A8/5, krok 7, g/km;

MCO2,CD,avg

je aritmetický průměr emisí CO2 v režimu nabíjení-vybíjení podle níže uvedené rovnice, g/km;

MCO2,CD,declared

jsou deklarované emise CO2 v režimu nabíjení-vybíjení podle tabulky A8/8, krok 14, g/km;

MCO2,CD,ave

je aritmetický průměr emisí CO2 v režimu nabíjení-vybíjení podle tabulky A8/8, krok 13, g/km;

RCDC

je akční dosah v rámci cyklů v režimu nabíjení-vybíjení podle bodu 4.4.3 této přílohy, km;

MCO2,CS,ave

je aritmetický průměr emisí CO2 v režimu nabíjení-udržování podle tabulky A8/5, krok 6, g/km;

a

Formula

kde:

MCO2,CD,avg

je aritmetický průměr emisí CO2 v režimu nabíjení-vybíjení, g/km. V případě více než jedné zkoušky v režimu nabíjení-vybíjení se vypočte aritmetický průměr za každou další zkoušku;

MCO2,CD,j

jsou emise CO2 stanovené podle bodu 3.2.1 přílohy B7 ve fázi j zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení, g/km;

dj

je ujetá vzdálenost ve fázi j zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení, km;

j

je indexové číslo posuzované fáze;

k

je počet fází projetých do konce přechodového cyklu n podle bodu 3.2.4.4 této přílohy.

4.4.4.2.

Tento bod se vztahuje pouze na úroveň 1A.

Stanovení ekvivalentního elektrického akčního dosahu na baterii specifického pro konkrétní fáze

Ekvivalentní elektrický akční dosah na baterii specifický pro konkrétní fáze se vypočítá pomocí této rovnice:

Formula

kde:

EAERp

je ekvivalentní elektrický akční dosah na baterii specifický pro konkrétní fáze týkající se posuzované fáze p, km;

MCO2,CS,p

jsou emise CO2 ze zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-udržování specifické pro konkrétní fáze týkající se posuzované fáze p podle tabulky A8/5, krok 7, g/km;

MCO2,CD,declared

jsou deklarované emise CO2 v režimu nabíjení-vybíjení podle tabulky A8/8, krok 14, g/km;

MCO2,CD,ave

je aritmetický průměr emisí CO2 v režimu nabíjení-vybíjení podle tabulky A8/8, krok 13, g/km;

ΔEREESS,j

jsou změny elektrické energie ve všech systémech REESS během posuzované fáze j, Wh; V případě více než jedné zkoušky v režimu nabíjení-vybíjení se vypočte aritmetický průměr za každou další zkoušku;

ECDC,CD,p

je spotřeba elektrické energie za posuzovanou fázi p stanovená na základě vybíjení systému REESS, Wh/km;

j

je indexové číslo posuzované fáze;

k

je počet fází projetých do konce přechodového cyklu n podle bodu 3.2.4.4 této přílohy;

a

Formula

kde:

MCO2,CD,avg,p

je aritmetický průměr emisí CO2 v režimu nabíjení-vybíjení během posuzované fáze p, g/km. V případě více než jedné zkoušky v režimu nabíjení-vybíjení se vypočte aritmetický průměr za každou další zkoušku;

MCO2,CD,p,c

jsou emise CO2 stanovené podle bodu 3.2.1 přílohy B7 ve fázi p v cyklu c zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení, g/km;

dp,c

je ujetá vzdálenost v posuzované fázi p cyklu c zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení, km;

c

je indexové číslo posuzovaného příslušného zkušebního cyklu WLTP;

p

je index jednotlivé fáze v rámci příslušného zkušebního cyklu WLTP;

nc

je počet příslušných zkušebních cyklů WLTP projetých do konce přechodového cyklu n podle bodu 3.2.4.4 této přílohy;

a:

Formula

kde:

ECDC,CD,p

je spotřeba elektrické energie za posuzovanou fázi p stanovená na základě vybíjení systému REESS při zkoušce typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení, Wh/km. V případě více než jedné zkoušky v režimu nabíjení-vybíjení se vypočte aritmetický průměr za každou další zkoušku;

ECDC,CD,p,c

je spotřeba elektrické energie za posuzovanou fázi p cyklu c stanovená na základě vybíjení systému REESS při zkoušce typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení podle bodu 4.3 této přílohy, Wh/km;

dp,c

je ujetá vzdálenost v posuzované fázi p cyklu c zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení, km;

c

je indexové číslo posuzovaného příslušného zkušebního cyklu WLTP;

p

je index jednotlivé fáze v rámci příslušného zkušebního cyklu WLTP;

nc

je počet příslušných zkušebních cyklů WLTP projetých do konce přechodového cyklu n podle bodu 3.2.4.4 této přílohy.

Posuzovanými fázemi jsou fáze s nízkou rychlostí, fáze se střední rychlostí, fáze s vysokou rychlostí, fáze s mimořádně vysokou rychlostí a městský jízdní cyklus.

4.4.5.

Skutečný akční dosah v režimu nabíjení-vybíjení u vozidel OVC-HEV

Skutečný akční dosah v režimu nabíjení-vybíjení se vypočítá pomocí této rovnice:

Formula

kde:

RCDA

je skutečný akční dosah v režimu nabíjení-vybíjení, km;

MCO2,CS

jsou emise CO2 v režimu nabíjení-udržování podle tabulky A8/5, krok 7, g/km;

MCO2,n,cycle

jsou emise CO2 v příslušném zkušebním cyklu WLTP n zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení, g/km;

MCO2,CD,avg,n-1

je aritmetický průměr emisí CO2 při zkoušce typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení od začátku zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení až do příslušného zkušebního cyklu WLTP (n–1) včetně, g/km;

dc

je ujetá vzdálenost v příslušném zkušebním cyklu WLTP c zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení, km;

dn

je ujetá vzdálenost v příslušném zkušebním cyklu WLTP n zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení, km;

c

je indexové číslo posuzovaného příslušného zkušebního cyklu WLTP;

n

je počet projetých příslušných zkušebních cyklů WLTP včetně přechodového cyklu podle bodu 3.2.4.4 této přílohy;

a:

Formula

kde:

MCO2,CD,avg,n–1

je aritmetický průměr emisí CO2 při zkoušce typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení od začátku zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení až do příslušného zkušebního cyklu WLTP (n–1) včetně, g/km;

MCO2,CD,c

jsou emise CO2 stanovené podle bodu 3.2.1 přílohy B7 v příslušném zkušebním cyklu WLTP c zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení, g/km;

dc

je ujetá vzdálenost v příslušném zkušebním cyklu WLTP c zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení, km;

c

je indexové číslo posuzovaného příslušného zkušebního cyklu WLTP;

n

je počet projetých příslušných zkušebních cyklů WLTP včetně přechodového cyklu podle bodu 3.2.4.4 této přílohy.

4.4.6.

Tento bod platí pouze pro úroveň 1A.

Ekvivalentní elektrický akční dosah na baterii u vozidel OVC-FCHV

4.4.6.1.

Stanovení ekvivalentního elektrického akčního dosahu na baterii v jednotlivých cyklech

Ekvivalentní elektrický akční dosah na baterii v jednotlivých cyklech se vypočítá pomocí této rovnice:

Formula

kde:

EAER

je ekvivalentní elektrický akční dosah na baterii v jednotlivých cyklech, km;

FCCS,declared

je deklarovaná spotřeba paliva v režimu nabíjení-udržování podle tabulky A8/7, krok 5, kg/100 km;

FC CD,avg

je aritmetický průměr spotřeby paliva v režimu nabíjení-vybíjení podle níže uvedené rovnice, kg/100 km;

FCCD,declared

je deklarovaná spotřeba paliva v režimu nabíjení-udržování podle tabulky A8/9a, krok 11, kg/100 km;

FC CD,ave

je aritmetický průměr spotřeby paliva v režimu nabíjení-vybíjení podle tabulky A8/9a, krok 10, kg/100 km;

RCDC

je akční dosah v rámci cyklů v režimu nabíjení-vybíjení podle bodu 4.4.3 této přílohy, km;

a

Formula

kde:

FCCD,avg

je aritmetický průměr spotřeby paliva v režimu nabíjení-vybíjení, kg/100 km. V případě více než jedné zkoušky v režimu nabíjení-vybíjení se vypočte aritmetický průměr za každou další zkoušku;

FCCD,j

je spotřeba paliva ve fázi j zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení, kg/100 km;

dj

je ujetá vzdálenost ve fázi j zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení, km;

j

je indexové číslo posuzované fáze;

k

je počet fází projetých do konce přechodového cyklu n podle bodu 3.2.4.4 této přílohy.

Posuzovanou fází j je pouze příslušný zkušební cyklus WLTP.

4.4.6.2.

Stanovení ekvivalentního elektrického akčního dosahu na baterii specifického pro konkrétní fáze u vozidel OVC-FCHV

Ekvivalentní elektrický akční dosah na baterii specifický pro konkrétní fáze se vypočítá pomocí této rovnice:

Formula

kde:

EAERp

je ekvivalentní elektrický akční dosah na baterii specifický pro konkrétní fáze týkající se posuzované fáze p, km;

FCCS,p

je spotřeba paliva ze zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-udržování specifická pro konkrétní fáze týkající se posuzované fáze p podle tabulky A8/7, krok 5, kg/100 km;

FCCD,declared

je deklarovaná spotřeba paliva v režimu nabíjení-vybíjení podle tabulky A8/9a, krok 11, kg/100 km;

FCCD,ave

je aritmetický průměr spotřeby paliva v režimu nabíjení-vybíjení podle tabulky A8/9a, krok 10, kg/100 km;

ΔEREESS,j

jsou změny elektrické energie ve všech systémech REESS během posuzované fáze j, Wh; V případě více než jedné zkoušky v režimu nabíjení-vybíjení se vypočte aritmetický průměr za každou další zkoušku;

ECDC,CD,p

je spotřeba elektrické energie za posuzovanou fázi p stanovená na základě vybíjení systému REESS, Wh/km;

j

je indexové číslo posuzované fáze;

k

je počet fází projetých do konce přechodového cyklu n podle bodu 3.2.4.4 této přílohy;

a

Formula

kde:

FCCD,avg,p

je aritmetický průměr spotřeby paliva v režimu nabíjení-vybíjení během posuzované fáze p, kg/100 km. V případě více než jedné zkoušky v režimu nabíjení-vybíjení se vypočte aritmetický průměr za každou další zkoušku, kg/100 km;

FCCD,p,c

je spotřeba paliva stanovená podle bodu 3.2.1 přílohy B7 ve fázi p v cyklu c zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení, kg/100 km;

dp,c

je ujetá vzdálenost v posuzované fázi p cyklu c zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení, km;

c

je indexové číslo posuzovaného příslušného zkušebního cyklu WLTP;

p

je index jednotlivé fáze v rámci příslušného zkušebního cyklu WLTP;

nc

je počet příslušných zkušebních cyklů WLTP projetých do konce přechodového cyklu n podle bodu 3.2.4.4 této přílohy;

přičemž:

Formula

kde:

ECDC,CD,p

je spotřeba elektrické energie za posuzovanou fázi p stanovená na základě vybíjení systému REESS při zkoušce typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení, Wh/km. V případě více než jedné zkoušky v režimu nabíjení-vybíjení se vypočte aritmetický průměr za každou další zkoušku;

ECDC,CD,p,c

je spotřeba elektrické energie za posuzovanou fázi p cyklu c stanovená na základě vybíjení systému REESS při zkoušce typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení podle bodu 4.3 této přílohy, Wh/km;

dp,c

je ujetá vzdálenost v posuzované fázi p cyklu c zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení, km;

c

je indexové číslo posuzovaného příslušného zkušebního cyklu WLTP;

p

je index jednotlivé fáze v rámci příslušného zkušebního cyklu WLTP;

nc

je počet příslušných zkušebních cyklů WLTP projetých do konce přechodového cyklu n podle bodu 3.2.4.4 této přílohy.

Posuzovanými fázemi jsou fáze s nízkou rychlostí, fáze se střední rychlostí, fáze s vysokou rychlostí, fáze s mimořádně vysokou rychlostí a městský jízdní cyklus.

4.4.7.

Tento bod platí pouze pro úroveň 1A.

Skutečný akční dosah v režimu nabíjení-vybíjení u vozidel OVC-FCHV

Skutečný akční dosah v režimu nabíjení-vybíjení se vypočítá pomocí této rovnice:

Formula

kde:

RCDA

je skutečný akční dosah v režimu nabíjení-vybíjení, km;

FCCS

je spotřeba paliva v režimu nabíjení-udržování podle tabulky A8/7, krok 5, kg/100 km;

FCn,cycle

je spotřeba paliva v příslušném zkušebním cyklu WLTP n zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení, kg/100 km;

FC CD,avg,n–1

je aritmetický průměr spotřeby paliva při zkoušce typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení od začátku zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení až do příslušného zkušebního cyklu WLTP (n–1) včetně, kg/100 km;

dc

je ujetá vzdálenost v příslušném zkušebním cyklu WLTP c zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení, km;

dn

je ujetá vzdálenost v příslušném zkušebním cyklu WLTP n zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení, km;

c

je indexové číslo posuzovaného příslušného zkušebního cyklu WLTP;

n

je počet projetých příslušných zkušebních cyklů WLTP včetně přechodového cyklu podle bodu 3.2.4.4 této přílohy;

a

kde

Formula

FC CD,avg,n–1

je aritmetický průměr spotřeby paliva při zkoušce typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení od začátku zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení až do příslušného zkušebního cyklu WLTP (n–1) včetně, kg/100 km;

FCCD,c

je spotřeba paliva v příslušném zkušebním cyklu WLTP c zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení, kg/100 km;

dc

je ujetá vzdálenost v příslušném zkušebním cyklu WLTP c zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení, km;

c

je indexové číslo posuzovaného příslušného zkušebního cyklu WLTP;

n

je počet projetých příslušných zkušebních cyklů WLTP včetně přechodového cyklu podle bodu 3.2.4.4 této přílohy.

4.5.

Interpolace hodnot týkajících se jednotlivých vozidel

4.5.1.

Interpolační rozpětí

4.5.1.1.

Interpolační rozpětí pro vozidla NOVC-HEV a OVC-HEV

4.5.1.1.1.

Metoda interpolace se použije, pouze pokud rozdíl v CO2 v režimu nabíjení-udržování během příslušného cyklu vyplývající z kroku 8 tabulky A8/5 v příloze B8 mezi zkušebními vozidly L a H je mezi minimální hodnotou 5 g/km a maximální hodnotou stanovenou v bodě 4.5.1.1.2 této přílohy.

4.5.1.1.2.

Maximální rozdíl v emisích CO2 v režimu nabíjení-udržování mezi zkoušenými vozidly L a H, který je přípustný během příslušného cyklu a vyplývá z výpočtu emisí CO2 v režimu nabíjení-udržování MCO2,CS z kroku 8 tabulky A8/5 v příloze B8, činí 20 procent emisí CO2 v režimu nabíjení-udržování z vozidla H plus 5 g/km, avšak nejméně 15 g/km a nejvýše 20 g/km. Viz obrázek A8/3. Toto omezení se nevztahuje na použití rodiny podle matice jízdního zatížení ani na případy, kdy je výpočet jízdního zatížení vozidel L a H založen na standardním jízdním zatížení.

Obrázek A8/3

Interpolační rozpětí mezi vozidlem H a vozidlem L aplikované na elektrická vozidla

Image 65

4.5.1.1.3.

Přípustné interpolační rozpětí vymezené v bodě 4.5.1.1.2 této přílohy se může zvýšit o 10 g/km CO2 v režimu nabíjení-udržování, pokud se vozidlo M zkouší v rámci této rodiny a jsou splněny podmínky podle bodu 4.5.1.1.5 této přílohy. Toto zvýšení je v rámci interpolační rodiny povoleno pouze jednou. Viz obrázek A8/4.

Obrázek A8/4

Interpolační rozpětí pro elektrická vozidla s vozidlem M

Image 66

4.5.1.1.4.

Na žádost výrobce a se souhlasem příslušného orgánu je možno použití metody interpolace na hodnoty týkající se jednotlivých vozidel v rámci rodiny rozšířit, pokud maximální extrapolace jednotlivého vozidla (krok 9 tabulky A8/5) není o více než 3 g/km větší než emise CO2 vozidla H v režimu nabíjení-udržování (krok 8 tabulky A8/5) a/nebo není o více než 3 g/km menší než emise CO2 vozidla L režimu nabíjení-udržování (stupeň 8 tabulky A8/5). Tato extrapolace platí pouze v rámci absolutních mezí interpolačního rozpětí specifikovaného v tomto bodě.

Pro použití rodiny podle matice jízdního zatížení nebo pro případy, kdy je výpočet jízdního zatížení vozidel L a H založen na standardním jízdním zatížení, není extrapolace přípustná.

4.5.1.1.5.

Vozidlo M

Vozidlo M je vozidlem, které je v rámci interpolační rodiny mezi vozidly L a H a jehož energetická náročnost cyklu se co nejvíce blíží průměru vozidel L a H.

Meze pro výběr vozidla M (viz obrázek A8/5) jsou dány tak, aby rozdíl v emisích CO2 mezi vozidly H a M ani rozdíl v emisích CO2 v režimu nabíjení-udržování mezi vozidly M a L nebyly větší než přípustné rozpětí CO2 v režimu nabíjení-udržování v souladu s bodem 4.5.1.1.2 této přílohy. Zaznamenají se definované koeficienty jízdního zatížení a definovaná zkušební hmotnost.

Obrázek A8/5

Mezní hodnoty pro výběr vozidla M

Image 67

Pro úroveň 1A

Linearita korigovaných naměřených a zprůměrovaných emisí CO2 v režimu nabíjení-udržování u vozidla M, MCO2,c,6,M podle kroku 6 tabulky A8/5 v příloze B8, se ověří porovnáním s lineárně interpolovanými emisemi CO2 v režimu nabíjení-udržování mezi vozidly L a H za příslušný cyklus pomocí korigovaných naměřených a zprůměrovaných emisí CO2 v režimu nabíjení-udržování, MCO2,c,6,H vozidla H a MCO2,c,6,L vozidla L, podle kroku 6 tabulky A8/5 v příloze B8, pro lineární interpolaci emisí CO2.

Pro úroveň 1B

Je nutné provést další zprůměrování zkoušek s použitím CO2 v režimu nabíjení-udržování na výstupu kroku 4a (není popsáno v tabulce A8/5). Linearita korigovaných naměřených a zprůměrovaných emisí CO2 v režimu nabíjení-udržování u vozidla M, MCO2,c,4a,M podle kroku 4a tabulky A8/5 v příloze B8, se ověří porovnáním s lineárně interpolovanými emisemi CO2 mezi vozidly L a H za příslušný cyklus pomocí korigovaných naměřených a zprůměrovaných emisí CO2 v režimu nabíjení-udržování, MCO2,c,4a,H vozidla H a MCO2,c,4a,L vozidla L, podle kroku 4a v tabulce A8/5 v příloze B8, pro lineární interpolaci emisí CO2.

Pro úrovně 1A a 1B

Kritérium linearity pro vozidlo M se považuje za splněné, pokud jsou emise CO2 v režimu nabíjení-udržování u vozidla M za příslušný cyklus WLTC snížené o hodnotu emisí CO2 v režimu nabíjení-udržování odvozených interpolací nižší než 2 g/km nebo 3 % interpolované hodnoty, podle toho, která hodnota je nižší, ale nejméně 1 g/km. Viz obrázek A8/6.

Obrázek A8/6

Kritérium linearity pro vozidlo M

Image 68

Je-li kritérium linearity splněno, je metoda interpolace použitelná pro všechny hodnoty týkající se jednotlivých vozidel mezi vozidly L a H v rámci interpolační rodiny.

Jestliže kritérium linearity splněno není, rozdělí se interpolační rodina na dvě podrodiny – vozidla s energetickou náročností cyklu mezi vozidly L a M a vozidla s energetickou náročností cyklu mezi vozidly M a H. V takovém případě se konečné hodnoty např. emisí CO2 v režimu nabíjení-udržování u vozidla M určí stejným postupem jako u vozidel L nebo H. Viz tabulka A8/5, tabulka A8/6, tabulka A8/8 a tabulka A8/9.

U vozidel s energetickou náročností cyklu mezi energetickou náročností cyklu vozidel L a M se každý parametr vozidla H, který je nezbytný pro uplatnění metody interpolace u jednotlivých hodnot u vozidel OVC-HEV a NOVC-HEV, nahradí odpovídajícím parametrem vozidla M.

U vozidel s energetickou náročností cyklu mezi energetickou náročností cyklu vozidel M a H se každý parametr vozidla L, který je nezbytný pro uplatnění metody interpolace u jednotlivých hodnot u vozidel OVC-HEV a NOVC-HEV, nahradí odpovídajícím parametrem vozidla M.

4.5.2.

Výpočet energetické náročnosti v jednotlivých dobách

Energetická náročnost Ek,p a vzdálenost ujetá dc,p během doby p použitelné pro jednotlivá vozidla v interpolační rodině se vypočítají postupem uvedeným v bodě 5 přílohy B7 pro soubory k koeficientů jízdního zatížení a hmotnosti podle bodu 3.2.3.2.3 přílohy B7.

4.5.3.

Výpočet koeficientu interpolace pro jednotlivá vozidla Kind,p

Koeficient interpolace Kind,p za jednotlivé doby se pro každou posuzovanou dobu p vypočítá pomocí této rovnice:

Formula

kde:

Kind,p

je koeficient interpolace pro posuzované jednotlivé vozidlo za dobu p;

E1,p

je energetická náročnost během posuzované doby u vozidla L podle bodu 5 přílohy B7, Ws;

E2,p

je energetická náročnost během posuzované doby u vozidla H podle bodu 5 přílohy B7, Ws;

E3,p

je energetická náročnost během posuzované doby u jednotlivého vozidla podle bodu 5 přílohy B7, Ws;

p

je index jednotlivé doby v rámci příslušného zkušebního cyklu.

V případě, že posuzovanou dobou p je příslušný zkušební cyklus WLTP, označuje se Kind,p jako Kind.

4.5.4.

Tento bod platí pouze pro úroveň 1A.

Interpolace emisí CO2 u jednotlivých vozidel

4.5.4.1.

Emise CO2 u jednotlivých vozidel v režimu nabíjení-udržování u vozidel OVC-HEV a NOVC-HEV

Emise CO2 v režimu nabíjení-udržování u jednotlivého vozidla se vypočítají pomocí této rovnice:

Formula

kde:

MCO2–ind,CS,p

jsou emise CO2 v režimu nabíjení-udržování u jednotlivého vozidla během posuzované doby p podle tabulky A8/5, krok 9, g/km;

MCO2–L,CS,p

jsou emise CO2 v režimu nabíjení-udržování u vozidla L během posuzované doby p podle tabulky A8/5, krok 8, g/km;

MCO2–H,CS,p

jsou emise CO2 v režimu nabíjení-udržování u vozidla H během posuzované doby p podle tabulky A8/5, krok 8, g/km;

Kind,p

je koeficient interpolace pro posuzované jednotlivé vozidlo za dobu p;

p

je index jednotlivé doby v rámci příslušného zkušebního cyklu WLTP.

Posuzovanými dobami jsou fáze s nízkou rychlostí, fáze se střední rychlostí, fáze s vysokou rychlostí, fáze s mimořádně vysokou rychlostí a příslušný zkušební cyklus WLTP.

4.5.4.2.

Emise CO2 jednotlivých vozidel v režimu nabíjení-vybíjení vážené faktorem použití u vozidel OVC-HEV

Emise CO2 v režimu nabíjení-vybíjení vážené faktorem použití u jednotlivého vozidla se vypočítají pomocí této rovnice:

Formula

kde:

MCO2–ind,CD

jsou emise CO2 v režimu nabíjení-vybíjení vážené faktorem použití u jednotlivého vozidla, g/km;

MCO2–L,CD

jsou emise CO2 v režimu nabíjení-vybíjení vážené faktorem použití u vozidla L, g/km;

MCO2–H,CD

jsou emise CO2 v režimu nabíjení-vybíjení vážené faktorem použití u vozidla H, g/km;

Kind

je koeficient interpolace pro posuzované jednotlivé vozidlo za příslušný zkušební cyklus WLTP.

4.5.4.3.

Emise CO2 jednotlivých vozidel vážené faktorem použití u vozidel OVC-HEV

Emise CO2 vážené faktorem použití u jednotlivého vozidla se vypočítají pomocí této rovnice:

Formula

kde:

MCO2–ind,weighted

jsou emise CO2 vážené faktorem použití u jednotlivého vozidla, g/km;

MCO2–L,weighted

jsou emise CO2 vážené faktorem použití u vozidla L, g/km;

MCO2–H,weighted

jsou emise CO2 vážené faktorem použití u vozidla H, g/km;

Kind

je koeficient interpolace pro posuzované jednotlivé vozidlo za příslušný zkušební cyklus WLTP.

4.5.5.

Interpolace spotřeby paliva a palivové účinnosti pro jednotlivá vozidla

4.5.5.1.

Spotřeba paliva a palivová účinnost jednotlivých vozidel v režimu nabíjení-udržování u vozidel OVC-HEV, NOVC-HEV, NOVC-FCHV a OVC-FCHV

4.5.5.1.1.

Tento bod platí pouze pro úroveň 1A.

Spotřeba paliva jednotlivých vozidel v režimu nabíjení-udržování u vozidel OVC-HEV a NOVC-HEV

Spotřeba paliva v režimu nabíjení-udržování u jednotlivého vozidla se vypočítá pomocí této rovnice:

Formula

kde:

FCind,CS,p

je spotřeba paliva v režimu nabíjení-udržování u jednotlivého vozidla během posuzované doby p podle tabulky A8/6, krok 3, l/100 km;

FCL,CS,p

je spotřeba paliva v režimu nabíjení-udržování u vozidla L během posuzované doby p podle tabulky A8/6, krok 2, l/100 km;

FCH,CS,p

je spotřeba paliva v režimu nabíjení-udržování u vozidla H během posuzované doby p podle tabulky A8/6, krok 2, l/100 km;

Kind,p

je koeficient interpolace pro posuzované jednotlivé vozidlo za dobu p;

p

je index jednotlivé doby v rámci příslušného zkušebního cyklu WLTP.

Posuzovanými dobami jsou fáze s nízkou rychlostí, fáze se střední rychlostí, fáze s vysokou rychlostí, fáze s mimořádně vysokou rychlostí a příslušný zkušební cyklus WLTP.

4.5.5.1.2.

Tento bod platí pouze pro úroveň 1B.

Palivová účinnost jednotlivých vozidel v režimu nabíjení-udržování u vozidel OVC-HEV a NOVC-HEV

Palivová účinnost v režimu nabíjení-udržování u jednotlivého vozidla se vypočítá pomocí této rovnice:

Formula

kde:

FEind,CS,p

je spotřeba paliva v režimu nabíjení-udržování u jednotlivého vozidla během posuzované doby p podle tabulky A8/6, krok 3, km/l;

FEL,CS,p

je spotřeba paliva v režimu nabíjení-udržování u vozidla L během posuzované doby p podle tabulky A8/6, krok 2, km/l;

FEH,CS,p

je spotřeba paliva v režimu nabíjení-udržování u vozidla H během posuzované doby p podle tabulky A8/6, krok 2, km/l;

Kind,p

je koeficient interpolace pro posuzované jednotlivé vozidlo za dobu p;

p

je index jednotlivé doby v rámci příslušného zkušebního cyklu WLTP.

Posuzovanými dobami jsou fáze s nízkou rychlostí, fáze se střední rychlostí, fáze s vysokou rychlostí a příslušný zkušební cyklus WLTP.

4.5.5.1.3.

Tento bod platí pouze pro úroveň 1A.

Spotřeba paliva jednotlivých vozidel v režimu nabíjení-udržování u vozidel OVC-FCHV a NOVC-FCHV

Spotřeba paliva v režimu nabíjení-udržování u jednotlivého vozidla se vypočítá pomocí této rovnice:

Formula

kde:

FCind,CS,p

je spotřeba paliva v režimu nabíjení-udržování u jednotlivého vozidla během posuzované doby p podle tabulky A8/7, krok 6, kg/100 km;

FCL,CS,p

je spotřeba paliva v režimu nabíjení-udržování u vozidla L během posuzované doby p podle tabulky A8/7, krok 5, kg/100 km;

FCH,CS,p

je spotřeba paliva v režimu nabíjení-udržování u vozidla H během posuzované doby p podle tabulky A8/7, krok 5, kg/100 km;

Kind,p

je koeficient interpolace pro posuzované jednotlivé vozidlo za dobu p;

p

je index jednotlivé doby v rámci příslušného zkušebního cyklu WLTP.

Posuzovanými dobami jsou fáze s nízkou rychlostí, fáze se střední rychlostí, fáze s vysokou rychlostí, fáze s mimořádně vysokou rychlostí a příslušný zkušební cyklus WLTP.

4.5.5.2.

Spotřeba paliva jednotlivých vozidel v režimu nabíjení-vybíjení u vozidel OVC-HEV a OVC-FCHV a palivová účinnost jednotlivých vozidel v režimu nabíjení-vybíjení u vozidel OVC-HEV

Pro úroveň 1A

Spotřeba paliva v režimu nabíjení-vybíjení vážená faktorem použití u jednotlivého vozidla se vypočítá pomocí této rovnice:

Formula

kde:

FCind,CD

je spotřeba paliva v režimu nabíjení-vybíjení vážená faktorem použití u jednotlivého vozidla, l/100 km v případě vozidel OVC-HEV a kg/100 km v případě vozidel OVC-FCHV;

FCL,CD

je spotřeba paliva v režimu nabíjení-vybíjení vážená faktorem použití u vozidla L, l/100 km v případě vozidel OVC-HEV a kg/100 km v případě vozidel OVC-FCHV;

FCH,CD

je spotřeba paliva v režimu nabíjení-vybíjení vážená faktorem použití u vozidla H, l/100 km v případě vozidel OVC-HEV a kg/100 km v případě vozidel OVC-FCHV;

Kind

je koeficient interpolace pro posuzované jednotlivé vozidlo za příslušný zkušební cyklus WLTP.

Pro úroveň 1B

Palivová účinnost v režimu nabíjení-vybíjení u jednotlivého vozidla se vypočítá pomocí této rovnice:

Formula

kde:

FEind,CD

je palivová účinnost v režimu nabíjení-vybíjení u jednotlivého vozidla, km/l;

FEL,CD

je palivová účinnost v režimu nabíjení-vybíjení u vozidla L, km/l;

FEH,CD

je palivová účinnost v režimu nabíjení-vybíjení u vozidla H, km/l;

Kind

je koeficient interpolace pro posuzované jednotlivé vozidlo za příslušný zkušební cyklus WLTP.

4.5.5.3.

Tento bod platí pouze pro úroveň 1A.

Spotřeba paliva jednotlivých vozidel vážená faktorem použití u vozidel OVC-HEV a OVC-FCHV

Spotřeba paliva vážená faktorem použití u jednotlivého vozidla se vypočítá pomocí této rovnice:

Formula

kde:

FCind,weighted

je spotřeba paliva vážená faktorem použití u jednotlivého vozidla, l/100 km v případě vozidel OVC-HEV a kg/100 km v případě vozidel OVC-FCHV;

FCL,weighted

je spotřeba paliva vážená faktorem použití u vozidla L, l/100 km v případě vozidel OVC-HEV a kg/100 km v případě vozidel OVC-FCHV;

FCH,weighted

je spotřeba paliva vážená faktorem použití u vozidla H, l/100 km v případě vozidel OVC-HEV a kg/100 km v případě vozidel OVC-FCHV;

Kind

je koeficient interpolace pro posuzované jednotlivé vozidlo za příslušný zkušební cyklus WLTP.

4.5.6.

Interpolace spotřeby elektrické energie u jednotlivých vozidel

4.5.6.1.

Tento bod platí pouze pro úroveň 1A.

Spotřeba elektrické energie jednotlivých vozidel v režimu nabíjení-vybíjení vážená faktorem použití stanovená na základě nabíjené elektrické energie ze zdroje elektrické energie u vozidel OVC-HEV a OVC-FCHV

Spotřeba elektrické energie v režimu nabíjení-vybíjení vážená faktorem použití stanovená na základě nabíjené elektrické energie ze zdroje elektrické energie u jednotlivého vozidla se vypočítá pomocí této rovnice:

Formula

kde:

ECAC–ind,CD

je spotřeba elektrické energie v režimu nabíjení-vybíjení vážená faktorem použití stanovená na základě nabíjené elektrické energie ze zdroje elektrické energie u jednotlivého vozidla, Wh/km;

ECAC–L,CD

je spotřeba elektrické energie v režimu nabíjení-vybíjení vážená faktorem použití stanovená na základě nabíjené elektrické energie ze zdroje elektrické energie u vozidla L, Wh/km;

ECAC–H,CD

je spotřeba elektrické energie v režimu nabíjení-vybíjení vážená faktorem použití stanovená na základě nabíjené elektrické energie ze zdroje elektrické energie u vozidla H, Wh/km;

Kind

je koeficient interpolace pro posuzované jednotlivé vozidlo za příslušný zkušební cyklus WLTP.

4.5.6.2.

Tento bod platí pouze pro úroveň 1A.

Spotřeba elektrické energie jednotlivých vozidel vážená faktorem použití stanovená na základě nabíjené elektrické energie ze zdroje elektrické energie u vozidel OVC-HEV a OVC-FCHV

Spotřeba elektrické energie vážená faktorem použití stanovená na základě nabíjené elektrické energie ze zdroje elektrické energie u jednotlivého vozidla se vypočítá pomocí této rovnice:

Formula

kde:

ECAC–ind,weighted

je spotřeba elektrické energie vážená faktorem použití stanovená na základě nabíjené elektrické energie ze zdroje elektrické energie u jednotlivého vozidla, Wh/km;

ECAC–L,weighted

je spotřeba elektrické energie vážená faktorem použití stanovená na základě nabíjené elektrické energie ze zdroje elektrické energie u vozidla L, Wh/km;

ECAC–H,weighted

je spotřeba elektrické energie vážená faktorem použití stanovená na základě nabíjené elektrické energie ze zdroje elektrické energie u vozidla H, Wh/km;

Kind

je koeficient interpolace pro posuzované jednotlivé vozidlo za příslušný zkušební cyklus WLTP.

4.5.6.3.

Spotřeba elektrické energie jednotlivých vozidel u vozidel OVC-HEV, OVC-FCHV a PEV

Spotřeba elektrické energie u jednotlivého vozidla podle bodu 4.3.3 této přílohy v případě vozidel OVC-HEV a podle bodu 4.3.4 této přílohy v případě vozidel PEV se vypočítá pomocí této rovnice:

Formula

kde:

ECind,p

je spotřeba elektrické energie u jednotlivého vozidla během posuzované doby p, Wh/km;

ECL,p

je spotřeba elektrické energie u vozidla L během posuzované doby p, Wh/km;

ECH,p

je spotřeba elektrické energie u vozidla H během posuzované doby p, Wh/km;

Kind,p

je koeficient interpolace pro posuzované jednotlivé vozidlo za dobu p;

p

je index jednotlivé doby v rámci příslušného zkušebního cyklu.

Pro úroveň 1A

Posuzovanými dobami jsou fáze s nízkou rychlostí, fáze se střední rychlostí, fáze s vysokou rychlostí, fáze s mimořádně vysokou rychlostí, příslušný městský zkušební cyklus WLTP a příslušný zkušební cyklus WLTP.

Pro úroveň 1B:

Posuzovanými dobami jsou fáze s nízkou rychlostí, fáze se střední rychlostí, fáze s vysokou rychlostí a příslušný zkušební cyklus WLTP.

4.5.7.

Interpolace elektrického akčního dosahu u jednotlivých vozidel

4.5.7.1.

Elektrický akční dosah na baterii jednotlivých vozidel u vozidel OVC-HEV a OVC-FCHV

Je-li následující kritérium

Formula

kde:

AERL

je elektrický akční dosah na baterii vozidla L během příslušného zkušebního cyklu WLTP, km;

AERH

je elektrický akční dosah na baterii vozidla H během příslušného zkušebního cyklu WLTP, km;

RCDA,L

je skutečný akční dosah vozidla L v režimu nabíjení-vybíjení, km;

RCDA,H

je skutečný akční dosah vozidla H v režimu nabíjení-vybíjení, km;

splněno, vypočítá se elektrický akční dosah na baterii u jednotlivého vozidla pomocí této rovnice:

Formula

kde:

AERind,p

je elektrický akční dosah na baterii u jednotlivého vozidla během posuzované doby p, km;

AERL,p

je elektrický akční dosah na baterii u vozidla L během posuzované doby p, km;

AERH,p

je elektrický akční dosah na baterii u vozidla H během posuzované doby p, km;

Kind,p

je koeficient interpolace pro posuzované jednotlivé vozidlo za dobu p;

p

je index jednotlivé doby v rámci příslušného zkušebního cyklu.

Pokud kritérium definované v tomto bodě není splněno, vztahuje se AER určený pro vozidlo H na všechna vozidla v rámci interpolační rodiny.

Pro úroveň 1A

Posuzovanými dobami jsou příslušný městský zkušební cyklus WLTP a příslušný zkušební cyklus WLTP.

Pro úroveň 1B

Posuzovanou dobou je příslušný zkušební cyklus WLTP.

4.5.7.2.

Akční dosah výhradně na elektřinu jednotlivých vozidel u vozidel PEV

Akční dosah výhradně na elektřinu u jednotlivého vozidla se vypočítá pomocí této rovnice:

Formula

kde:

PERind,p

je akční dosah výhradně na elektřinu u jednotlivého vozidla během posuzované doby p, km;

PERL,p

je akční dosah výhradně na elektřinu u vozidla L během posuzované doby p, km;

PERH,p

je akční dosah výhradně na elektřinu u vozidla H během posuzované doby p, km;

Kind,p

je koeficient interpolace pro posuzované jednotlivé vozidlo za dobu p;

p

je index jednotlivé doby v rámci příslušného zkušebního cyklu.

Pro úroveň 1A

Posuzovanými dobami jsou fáze s nízkou rychlostí, fáze se střední rychlostí, fáze s vysokou rychlostí, fáze s mimořádně vysokou rychlostí, příslušný městský zkušební cyklus WLTP a příslušný zkušební cyklus WLTP.

Pro úroveň 1B:

Posuzovanou dobou je příslušný zkušební cyklus WLTP.

4.5.7.3.

Ekvivalentní elektrický akční dosah na baterii jednotlivých vozidel u vozidel OVC-HEV a OVC-FCHV

Ekvivalentní elektrický akční dosah na baterii u jednotlivého vozidla se vypočítá pomocí této rovnice:

Formula

kde:

EAERind,p

je ekvivalentní elektrický akční dosah na baterii u jednotlivého vozidla během posuzované doby p, km;

EAERL,p

je ekvivalentní elektrický akční dosah na baterii u vozidla L během posuzované doby p, km;

EAERH,p

je ekvivalentní elektrický akční dosah na baterii u vozidla H během posuzované doby p, km;

Kind,p

je koeficient interpolace pro posuzované jednotlivé vozidlo za dobu p;

p

je index jednotlivé doby v rámci příslušného zkušebního cyklu.

Pro úroveň 1A

Posuzovanými dobami jsou fáze s nízkou rychlostí, fáze se střední rychlostí, fáze s vysokou rychlostí, fáze s mimořádně vysokou rychlostí, příslušný městský zkušební cyklus WLTP a příslušný zkušební cyklus WLTP.

Pro úroveň 1B:

Posuzovanou dobou je příslušný zkušební cyklus WLTP.

4.5.8.

Úprava hodnot

Jednotlivá hodnota EAER stanovená v souladu s bodem 4.5.7.3 této přílohy může být snížena výrobcem. V takových případech:

Fázové hodnoty EAER se sníží o poměr snížené hodnoty EAER vydělené vypočtenou hodnotou EAER. Tím nejsou kompenzovány technické prvky, které by vyžadovaly, aby vozidlo bylo vyňato z interpolační rodiny.

4.6.

Postup pro výpočet konečných výsledků zkoušky po jednotlivých krocích u vozidel OVC-HEV

Kromě postupu pro výpočet konečných výsledků zkoušky po jednotlivých krocích při zkoušce v režimu nabíjení-udržování pro emitované plynné sloučeniny v souladu s bodem 4.1.1.1 této přílohy a spotřeby paliva a palivové účinnosti v souladu s bodem 4.2.1.1 této přílohy popisují body 4.6.1 a 4.6.2 této přílohy výpočet konečných výsledků zkoušky po jednotlivých krocích při zkoušce v režimu nabíjení-vybíjení a rovněž konečných vážených výsledků zkoušek v režimu nabíjení-udržování a nabíjení-vybíjení.

4.6.1.

Postup pro výpočet konečných výsledků zkoušky po jednotlivých krocích při zkoušce typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení u vozidel OVC-HEV

Výsledky se vypočítají v pořadí uvedeném v tabulce A8/8. Všechny použitelné výsledky ve sloupci „Výstup“ se zaznamenají. Sloupec „Postup“ popisuje, které body je třeba pro výpočet použít, nebo obsahuje doplňkové výpočty.

Pro účely této tabulky se v rovnicích a výsledcích používá tato terminologie:

c

úplný příslušný zkušební cyklus;

p

každá fáze příslušného cyklu; pro účely výpočtu EAERcity (v příslušných případech) představuje p městský jízdní cyklus;

i

příslušná složka normovaných emisí;

CS

nabíjení-udržování;

CO2

emise CO2.

Tabulka A8/8

Výpočet konečných hodnot v režimu nabíjení-vybíjení (FE platí pouze pro úroveň 1B)

Krok č.

Zdroj

Vstup

Postup

Výstup

1

Příloha B8

Výsledky zkoušek v režimu nabíjení-vybíjení

Výsledky naměřené podle dodatku 3 k této příloze, předem vypočítané podle bodu 4.3 této přílohy.

Nabíjená elektrická energie podle bodu 3.2.4.6 této přílohy.

Energetická náročnost cyklu podle bodu 5 přílohy B7.

Emise CO2 podle bodu 3.2.1 přílohy B7.

Hmotnost emitované plynné sloučeniny (i) podle bodu 4.1.3.1 přílohy B8.

Elektrický akční dosah na baterii podle bodu 4.4.1.1 této přílohy.

Může být zapotřebí korekčního koeficientu emisí CO2 (KCO2) podle dodatku 2 k této příloze.

Výstup je k dispozici pro každou zkoušku.

ΔEREESS,j, Wh;

dj, km;

EAC, Wh;

Ecycle, Ws;

MCO2,CD,j, g/km;

Mi,CD,j, g/km;

AER, km;

KCO2,

(g/km)/(Wh/km).

Pro úroveň 1A

Příloha B8

 

Využitelná energie baterie podle bodu 4.4.1.2.2 této přílohy.

V případě, že byl použit příslušný městský zkušební cyklus WLTC: elektrický akční dosah na baterii ve městě podle bodu 4.4.1.2.1 této přílohy.

Počet emitovaných částic (v příslušných případech) podle bodu 4 přílohy B7.

Emise pevných částic podle bodu 4 přílohy B7.

UBEcity, Wh;

AERcity, km.

PNCD,j, částice na kilometr;

PMCD,c, mg/km;

2

Výstup kroku 1

ΔEREESS,j, Wh;

Ecycle, Ws.

Výpočet relativní změny elektrické energie pro každý cyklus podle bodu 3.2.4.5.2 této přílohy.

Výstup je k dispozici pro každou zkoušku a každý příslušný zkušební cyklus WLTP.

REECi.

3

Výstup kroku 2

REECi.

Určení přechodového a potvrzovacího cyklu podle bodu 3.2.4.4 této přílohy.

V případě, že je pro jednu konfiguraci k dispozici více než jedna zkouška v režimu nabíjení-vybíjení, musí mít pro účely zprůměrování každá zkouška stejný počet přechodových cyklů nveh.

Určení akčního dosahu cyklu v režimu nabíjení-vybíjení podle bodu 4.4.3 této přílohy.

Výstup je k dispozici pro každou zkoušku.

nveh;

RCDC; km.

4

Výstup kroku 3

nveh;

V případě, že se použije metoda interpolace, určí se přechodový cyklus pro vozidlo H, L a případně M.

Zkontroluje se, zda je splněno kritérium interpolace podle bodu 6.3.2.2 písm. d) tohoto předpisu.

nveh,L;

nveh,H;

v příslušných případech

nveh,M.

Pro úroveň 1A

5

Výstup kroku 1

Mi,CD,j, g/km;

PMCD,c, mg/km;

PNCD,j, částice na kilometr.

Výpočet kombinovaných hodnot pro emise u nveh cyklů; v případě, že se použije metoda interpolace, použije se počet nveh,L cyklů v příslušných případech pro počty nveh,H cyklů a nveh,M cyklů.

Výstup je k dispozici pro každou zkoušku.

Mi,CD,c, g/km;

PMCD,c, mg/km;

PNCD,c, částice na kilometr.

Pro úroveň 1A

6

Výstup kroku 5

Mi,CD,c, g/km;

PMCD,c, mg/km;

PNCD,c, částice na kilometr.

Stanovení průměrných hodnot emisí u zkoušek pro každý příslušný zkušební cyklus WLTP v rámci zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení a kontrola dodržení mezních hodnot podle tabulky A6/2 v příloze B6.

Mi,CD,c,ave, g/km;

PMCD,c,ave, mg/km;

PNCD,c,ave, částice na kilometr.

Pro úroveň 1A

7

Výstup kroku 1

ΔEREESS,j, Wh;

dj, km;

UBEcity, Wh.

V případě, že je hodnota AERcity odvozena ze zkoušky typu 1 projetím příslušných zkušebních cyklů WLTP, vypočítá se tato hodnota podle bodu 4.4.1.2.2 této přílohy.

V případě více než jedné zkoušky je hodnota ncity,pe stejná pro každou zkoušku.

Výstup je k dispozici pro každou zkoušku.

Zprůměrování AERcity.

AERcity, km;

AERcity,ave, km.

Pro úroveň 1A

8

Výstup kroku 1

dj, km;

Výpočet UF specifického pro konkrétní fáze a pro konkrétní cykly.

Výstup je k dispozici pro každou zkoušku.

UFphase,j;

UFcycle,c.

Výstup kroku 3

nveh;

Výstup kroku 4

nveh,L;

Pro úroveň 1A

9

Výstup kroku 1

ΔEREESS,j, Wh;

dj, km;

EAC, Wh;

Výpočet spotřeby elektrické energie na základě nabíjené energie podle bodu 4.3.1 této přílohy.

V případě interpolace se použije nveh,L cyklů. Proto se vzhledem k nezbytné korekci emisí CO2 spotřeba elektrické energie potvrzovacího cyklu a jeho fází nastaví na nulu.

Výstup je k dispozici pro každou zkoušku.

ECAC,CD, Wh/km;

Výstup kroku 3

nveh;

Výstup kroku 4

nveh,L;

Výstup kroku 8

UFphase,j;

10

Výstup kroku 1

MCO2,CD,j, g/km;

KCO2, (g/km)/(Wh/km);

ΔEREESS,j, Wh;

dj, km;

nveh;

nveh,L;

UFphase,j.

Výpočet emisí CO2 v režimu nabíjení-vybíjení podle bodu 4.1.2 této přílohy.

Pokud se použije metoda interpolace, použije se nveh,L cyklů. S odkazem na bod 4.1.2 této přílohy se potvrzovací cyklus koriguje v souladu s dodatkem 2 k této příloze.

Výstup je k dispozici pro každou zkoušku.

MCO2,CD, g/km;

Výstup kroku 3

dj, km;

Výstup kroku 4

nveh;

Výstup kroku 8

nveh,L;

UFphase,j.

11

Výstup kroku 1

MCO2,CD,j, g/km;

Mi,CD,j, g/km;

KCO2, (g/km)/(Wh/km).

nveh;

nveh,L;

UFphase,j;

Výpočet spotřeby paliva a palivové účinnosti v režimu nabíjení-vybíjení podle bodu 4.2.2 této přílohy.

Pokud se použije metoda interpolace, použije se nveh,L cyklů. S odkazem na bod 4.1.2 této přílohy se MCO2,CD,j potvrzovacího cyklu koriguje v souladu s dodatkem 2 k této příloze.

Pro úroveň 1A se spotřeba paliva specifická pro konkrétní fáze FCCD,j vypočítá pomocí korigovaných emisí CO2 podle bodu 6 přílohy B7.

Výstup je k dispozici pro každou zkoušku.

Pro úroveň 1A,

FCCD,j, l/100 km;

FCCD, l/100 km.

Pro úroveň 1B,

FECD, km/l.

Výstup kroku 3

nveh;

Výstup kroku 4

nveh,L;

Výstup kroku 8

UFphase,j;

12

Výstup kroku 1

ΔEREESS,j, Wh;

dj, km;

V příslušných případech výpočet spotřeby elektrické energie z prvního příslušného zkušebního cyklu WLTP dle popisu v bodě 2.2 dodatku 8 k této příloze.

Výstup je k dispozici pro každou zkoušku.

ECDC,CD,first, Wh/km

13

Výstup kroku 9

ECAC,CD, Wh/km;

Zprůměrování zkoušek u každého vozidla.

V případě, že se použije metoda interpolace, je výstup k dispozici pro každé vozidlo H, L a případně M.

V příslušných případech:

ECDC,CD,first,ave, Wh/km

Pro úroveň 1A,

ECAC,CD,ave, Wh/km;

MCO2,CD,ave, g/km;

FCCD,ave, l/100 km;

Pro úroveň 1B,

FECD,ave, km/l.

Výstup kroku 10

MCO2,CD, g/km;

Výstup kroku 11

FCCD, l/100 km;

FECD, km/l.

Výstup kroku 12

V příslušných případech:

ECDC,CD,first, Wh/km.

14

Výstup kroku 13

ECAC,CD,ave, Wh/km;

MCO2,CD,ave, g/km.

FECD,ave, km/l.

Prohlášení o spotřebě elektrické energie v režimu nabíjení-vybíjení, palivové účinnosti a emisích CO2 každého vozidla.

Výpočet ECAC,weighted podle bodu 4.3.2 této přílohy.

V případě, že se použije metoda interpolace, je výstup k dispozici pro každé vozidlo H, L a případně M.

Pro úroveň 1A,

ECAC,CD,declared, Wh/km;

ECAC,weighted, Wh/km;

MCO2,CD,declared, g/km.

Pro úroveň 1B,

FECD,declared, km/l.

15

Výstup kroku 13

ECAC,CD,ave, Wh/km;

V příslušných případech:

ECDC,CD,first,ave, Wh/km;

V příslušných případech:

Úprava spotřeby elektrické energie pro účely shodnosti výroby dle popisu v bodě 2.2 dodatku 8 k této příloze.

V případě, že se použije metoda interpolace, je výstup k dispozici pro každé vozidlo H, L a případně M.

ECDC,CD,COP, Wh/km;

Výstup kroku 14

ECAC,CD,declared, Wh/km;

16

Pokud se metoda interpolace nepoužije, není krok 17 nutný a výstup tohoto kroku je konečným výsledkem.

Výstup kroku 15

V příslušných případech: ECDC,CD,COP, Wh/km;

V případě, že se použije metoda interpolace, provádí se průběžné zaokrouhlování podle bodu 6.1.8 tohoto předpisu:

MCO2,CD se zaokrouhlí na dvě desetinná místa.

ECAC,CD,final a ECAC,weighted,final se zaokrouhlí na jedno desetinné místo.

V příslušných případech:

ECDC,CD,COP se zaokrouhlí na jedno desetinné místo.

FCCD a FECD se zaokrouhlí na tři desetinná místa.

Výstup je k dispozici pro vozidlo H a vozidlo L a případně pro vozidlo M.

V případě, že se metoda interpolace nepoužije, provede se zaokrouhlení na konci podle bodu 6.1.8 tohoto předpisu:

ECAC,CD, ECAC,weighted a MCO2,CD se zaokrouhlí na nejbližší celé číslo.

V příslušných případech:

ECDC,CD,COP se zaokrouhlí na nejbližší celé číslo.

FCCD a FECD se zaokrouhlí na jedno desetinné místo.

V příslušných případech: ECDC,CD,COP,final, Wh/km;

Pro úroveň 1A, ECAC,CD,final, Wh/km;

MCO2,CD,final, g/km;

ECAC,weighted,final, Wh/km;

FCCD,final, l/100 km;

Pro úroveň 1B,

FECD,final, km/l;

Výstup kroku 14

ECAC,CD,declared, Wh/km;

ECAC,weighted, Wh/km;

FECD,declared, km/l;

MCO2,CD,declared, g/km.

Výstup kroku 13

FCCD,ave, l/100 km;

17

Výsledek u jednotlivého vozidla.

Konečný výsledek zkoušky.

Výstup kroku 16

V příslušných případech: ECDC,CD,COP,final, Wh/km;

ECAC,CD,final, Wh/km;

MCO2,CD,final, g/km;

ECAC,weighted,final, Wh/km;

FCCD,final, l/100 km; FECD,final, km/l;

Interpolace jednotlivých hodnot na základě vstupu z vozidel H a L a případně vozidla M.

U hodnot jednotlivých vozidel se zaokrouhlení na konci provede podle bodu 6.1.8 tohoto předpisu.

ECAC,CD, ECAC,weighted a MCO2,CD se zaokrouhlí na nejbližší celé číslo.

V příslušných případech:

ECDC,CD,COP se zaokrouhlí na nejbližší celé číslo.

FCCD se zaokrouhlí na jedno desetinné místo.

Výstup je k dispozici pro každé jednotlivé vozidlo.

V příslušných případech: ECDC,CD,COP,ind, Wh/km;

Pro úroveň 1A,

ECAC,CD,ind, Wh/km;

MCO2,CD,ind, g/km;

ECAC,weighted,ind, Wh/km;

FCCD,ind, l/100 km;

Pro úroveň 1B,

FECD,ind, km/l;

4.6.2.

Postup pro výpočet konečných vážených výsledků zkoušky po jednotlivých krocích při zkoušce typu 1 v režimu nabíjení-udržování a v režimu nabíjení-vybíjení u vozidel OVC-HEV

Výsledky se vypočítají v pořadí uvedeném v tabulce A8/9. Všechny použitelné výsledky ve sloupci „Výstup“ se zaznamenají. Sloupec „Postup“ popisuje, které body je třeba pro výpočet použít, nebo obsahuje doplňkové výpočty.

Pro účely této tabulky se v rovnicích a výsledcích používá tato terminologie:

c

posuzovaná doba je úplný příslušný zkušební cyklus;

p

každá fáze příslušného cyklu; pro účely výpočtu EAERcity (v příslušných případech) představuje p městský jízdní cyklus;

i

příslušná složka normovaných emisí (kromě CO2);

j

index posuzované doby;

CS

nabíjení-udržování;

CD

nabíjení-vybíjení;

CO2

emise CO2.

REESS

Dobíjecí systém pro uchovávání elektrické energie (Rechargeable electric energy storage system).

Krok č.

Zdroj

Vstup

Postup

Výstup

1

Výstup kroku 1, tabulka A8/8

Mi,CD,j, g/km;

PNCD,j, částice na kilometr;

PMCD,c, mg/km;

MCO2,CD,j, g/km;

ΔEREESS,j, Wh;

dj, km;

AER, km;

EAC, Wh;

Vstup z následného zpracování CD a CS.

Výstup v případě CD je k dispozici pro každou zkoušku CD. Výstup v případě CS je k dispozici jednou vzhledem ke zprůměrovaným hodnotám zkoušky CS.

V případě, že se použije metoda interpolace, je výstup (kromě KCO2) k dispozici pro vozidlo H, L a případně M.

Může být zapotřebí korekčního koeficientu emisí CO2 (KCO2) podle dodatku 2 k této příloze.

MCO2,CD,j, g/km;

AER, km;

EAC, Wh;

MCO2,CS,declared, g/km;

MCO2,CD,declared, g/km;

MCO2,CD,ave, g/km;

Pro úroveň 1A

Mi,CD,j, g/km;

PNCD,j, částice na kilometr;

PMCD,c, mg/km;

ΔEREESS,j, Wh;

dj, km;

AERcity,ave, km;

nveh;

RCDC, km;

nveh,L;

nveh,H;

UFphase,j;

UFcycle,c;

Mi,CS,c,6, g/km;

MCO2,CS,p

KCO2,

(g/km)/(Wh/km).

Výstup kroku 7, tabulka A8/8

AERcity,ave, km;

Výstup kroku 3, tabulka A8/8

nveh;

RCDC, km;

Výstup kroku 4, tabulka A8/8

nveh,L;

nveh,H;

Výstup kroku 8, tabulka A8/8

UFphase,j;

UFcycle,c;

Výstup kroku 6, tabulka A8/5

Mi,CS,c,6, g/km;

Výstup kroku 7, tabulka A8/5

MCO2,CS,declared, g/km;

MCO2,CS,p

Výstup kroku 14, tabulka A8/8

MCO2,CD,declared, g/km;

Výstup kroku 13, tabulka A8/8

MCO2,CD,ave, g/km;

 

KCO2,

(g/km)/(Wh/km).

Pro úroveň 1A

2

Výstup kroku 1

Mi,CD,j, g/km;

PNCD,j, částice na kilometr;

PMCD,c, mg/km;

nveh;

nveh,L;

UFphase,j;

UFcycle,c;

Mi,CS,c,6, g/km;

Výpočet vážených emitovaných sloučenin (s výjimkou MCO2,weighted) podle bodů 4.1.3.1 až 4.1.3.3 této přílohy.

Poznámka:

Mi,CS,c,6 zahrnuje PNCS,c a PMCS,c.

Výstup je k dispozici pro každou zkoušku CD.

Mi,weighted, g/km;

PNweighted, částice na kilometr;

PMweighted, mg/km;

3

Výstup kroku 1

MCO2,CD,j, g/km;

ΔEREESS,j, Wh;

dj, km;

nveh;

RCDC, km;

MCO2,CS,declared, g/km;

MCO2,CS,p

Výpočet ekvivalentního elektrického akčního dosahu na baterii podle bodů 4.4.4.1 a 4.4.4.2 této přílohy a skutečného akčního dosahu v režimu nabíjení-vybíjení podle bodu 4.4.5 této přílohy.

Výstup je k dispozici pro každou zkoušku CD.

RCDA se zaokrouhlí podle bodu 6.1.8 tohoto předpisu na nejbližší celé číslo.

EAER, km;

EAERp, km;

RCDA, km.

4

Výstup kroku 1

AER, km;

Výstup je k dispozici pro každou zkoušku CD.

V případě, že se použije metoda interpolace, ověřit dostupnost interpolace AER mezi vozidlem H, L a případně M podle bodu 4.5.7.1 této přílohy.

Pokud se použije metoda interpolace, musí požadavek splnit každá zkouška.

Dostupnost interpolace AER.

Výstup kroku 3

RCDA, km.

5

Pokud se metoda interpolace nepoužije, není krok 9 nutný a výstup tohoto kroku je konečným výsledkem.

Výstup kroku 1

AER, km.

Zprůměrování AER a deklarování AER.

Deklarovaná hodnota AER se zaokrouhlí podle bodu 6.1.8 tohoto předpisu na počet desetinných míst uvedený v tabulce A6/1 v příloze B6.

V případě, že se použije metoda interpolace a kritérium dostupnosti interpolace AER je splněno, zaokrouhlí se AER podle bodu 6.1.8 tohoto předpisu na jedno desetinné místo.

Výstup je k dispozici pro každé vozidlo H a L a případně vozidlo M.

V případě, že se použije metoda interpolace, ale kritérium není splněno, použije se hodnota AER vozidla H pro celou interpolační rodinu a zaokrouhlí se podle bodu 6.1.8 tohoto předpisu na nejbližší celé číslo.

V případě, že se metoda interpolace nepoužije, zaokrouhlí se AER podle bodu 6.1.8 tohoto předpisu na nejbližší celé číslo.

AERave, km;

Pro úroveň 1A

AERdec, km.

Pro úroveň 1A,

6

Výstup kroku 1

Mi,CD,j, g/km;

MCO2,CD,j, g/km;

nveh;

nveh,L;

UFphase,j;

Mi,CS,c,6, g/km;

MCO2,CS,declared, g/km.

MCO2,CD,declared, g/km;

MCO2,CD,ave, g/km;

Výpočet vážených emisí CO2 a spotřeby paliva podle bodů 4.1.3.1 a 4.2.3 této přílohy.

Výstup je k dispozici pro každou zkoušku CD.

Pokud se použije metoda interpolace, použije se nveh,L cyklů. S odkazem na bod 4.1.2 této přílohy se MCO2,CD,j potvrzovacího cyklu koriguje v souladu s dodatkem 2 k této příloze.

MCO2,weighted, g/km;

FCweighted, l/100 km;

7

Výstup kroku 1

EAC, Wh;

Výpočet spotřeby elektrické energie na základě EAER podle bodů 4.3.3.1 a 4.3.3.2 této přílohy.

Výstup je k dispozici pro každou zkoušku CD.

EC, Wh/km;

ECp, Wh/km;

Výstup kroku 3

EAER, km;

EAERp, km;

8

Pokud se metoda interpolace nepoužije, není krok 9 nutný a výstup tohoto kroku je konečným výsledkem.

Výstup kroku 1

AERcity, ave, km;

Pro úroveň 1B

Zprůměrování EC a deklarování EC.

Formula

Pro úrovně 1A a 1B

Zprůměrování a průběžné zaokrouhlování podle bodu 6.1.8 tohoto předpisu.

V případě, že se použije metoda interpolace, provádí se průběžné zaokrouhlování podle bodu 6.1.8 tohoto předpisu.

Formula

AERcity,ave, EAER a EAERp se zaokrouhlí na jedno desetinné místo.

MCO2,weighted se zaokrouhlí na dvě desetinná místa.

FCweighted se zaokrouhlí na tři desetinná místa.

EC a ECp se zaokrouhlí na jedno desetinné místo.

Výstup je k dispozici pro každé vozidlo H, vozidlo L a případně vozidlo M.

V případě, že se metoda interpolace nepoužije, provede se zaokrouhlení výsledků zkoušky na konci podle bodu 6.1.8 tohoto předpisu.

AERcity,final, EAER a EAERp se zaokrouhlí na nejbližší celé číslo.

MCO2,weighted se zaokrouhlí na nejbližší celé číslo.

FCweighted se zaokrouhlí na jedno desetinné místo.

EC a ECp se zaokrouhlí na nejbližší celé číslo.

Pro úroveň 1B

ECdec, Wh/km;

ECp,final, Wh/km;

EAERfinal, km;

Pro úroveň 1A

AERcity,final, km;

MCO2,weighted,final, g/km;

FCweighted,final, l/100 km;

ECfinal, Wh/km;

ECp,final, Wh/km;

EAERfinal, km;

EAERp,final, km.

Výstup kroku 6

MCO2,weighted, g/km;

FCweighted, l/100 km;

Výstup kroku 7

EC, Wh/km;

ECp, Wh/km;

Výstup kroku 3

EAER, km;

EAERp, km;

Výstup kroku 5

AERdec, km;

AERave, km.

9

Výsledek u jednotlivého vozidla.

Konečný výsledek zkoušky.

Výstup kroku 5

AERdec, km;

Interpolace jednotlivých hodnot na základě vstupu z nízké, střední a vysoké úrovně (Vehicle low, medium a high) podle bodu 4.5 této přílohy a zaokrouhlení na konci podle bodu 6.1.8 tohoto předpisu.

AERind, AERcity,ind, EAERind a EAERp,ind se zaokrouhlí na nejbližší celé číslo.

MCO2,weighted,ind se zaokrouhlí na nejbližší celé číslo.

ECweighted,ind se zaokrouhlí na jedno desetinné místo.

FCweighted,ind se zaokrouhlí na jedno desetinné místo.

ECind a ECp,ind se zaokrouhlí na nejbližší celé číslo.

Výstup je k dispozici pro každé jednotlivé vozidlo.

RCDC se zaokrouhlí podle bodu 6.1.8 tohoto předpisu na nejbližší celé číslo.

ECind, Wh/km;

ECp,ind, Wh/km;

EAERind, km;

Pro úroveň 1A,

AERind, km;

AERcity,ind, km;

MCO2,weighted,ind, g/km;

FCweighted,ind, l/100 km;

EAERp,ind, km.

RCDC,final

Výstup kroku 8

AERcity,final, km;

MCO2,weighted,final, g/km;

FCweighted,final, l/100 km;

ECfinal, Wh/km;

ECp,final, Wh/km;

EAERfinal, km;

EAERp,final, km;

Výstup kroku 4

Dostupnost interpolace AER

Výstup kroku 1

RCDC

4.6.3.

Tento bod platí pouze pro úroveň 1A.

Postup pro výpočet konečných výsledků zkoušky po jednotlivých krocích u vozidel OVC-FCHV

Tento bod popisuje výpočet konečných výsledků zkoušky po jednotlivých krocích při zkoušce v režimu nabíjení-vybíjení, jakož i konečné vážené výsledky zkoušky při zkoušce v režimu nabíjení-udržování a v režimu nabíjení-vybíjení.

4.6.3.1.

Postup pro výpočet konečných výsledků zkoušky po jednotlivých krocích při zkoušce typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení u vozidel OVC-FCHV

Výsledky se vypočítají v pořadí popsaném v tabulce A8/9a. Všechny použitelné výsledky ve sloupci „Výstup“ se zaznamenají. Sloupec „Postup“ popisuje, které body je třeba pro výpočet použít, nebo obsahuje doplňkové výpočty.

Pro účely této tabulky se v rovnicích a výsledcích používá tato terminologie:

c

úplný příslušný zkušební cyklus;

p

každá fáze příslušného cyklu; pro účely výpočtu EAERcity (v příslušných případech) představuje p městský jízdní cyklus;

CS

nabíjení-udržování;

Tabulka A8/9a

Výpočet konečných hodnot v režimu nabíjení-vybíjení u vozidel OVC-FCHV

Úroveň 1A – všechny výpočty v této tabulce se provedou pouze pro úplný cyklus

Krok č.

Zdroj

Vstup

Postup

Výstup

1

Příloha B8

Výsledky zkoušek v režimu nabíjení-vybíjení

Výsledky naměřené podle dodatku 3 k této příloze, předem vypočítané podle bodu 4.3 této přílohy.

Využitelná energie baterie podle bodu 4.4.1.2.2 této přílohy.

Nabíjená elektrická energie podle bodu 3.2.4.6 této přílohy.

Energetická náročnost cyklu podle bodu 5 přílohy B7.

Spotřeba paliva podle bodu 6 přílohy B7.

Elektrický akční dosah na baterii podle bodu 4.4.1.1 této přílohy.

V případě, že byl použit příslušný městský zkušební cyklus WLTC: elektrický akční dosah na baterii ve městě podle bodu 4.4.1.2.1 této přílohy.

Může být zapotřebí korekčního koeficientu spotřeby paliva H2 (Kfuel,FCHV) podle dodatku 2 k této příloze.

Výstup je k dispozici pro každou zkoušku.

ΔEREESS,j, Wh;

dj, km;

UBEcity, Wh;

EAC, Wh;

Ecycle, Ws;

FCCD,j, kg/100 km;

AER, km;

AERcity, km.

Kfuel,FCHV,

(kg/100 km)/(Wh/100 km).

2

Výstup kroku 1

ΔEREESS,j, Wh;

Ecycle, Ws.

Výpočet relativní změny elektrické energie pro každý cyklus podle bodu 3.2.4.5.2 této přílohy.

Výstup je k dispozici pro každou zkoušku a každý příslušný zkušební cyklus WLTP.

REECi.

3

Výstup kroku 2

REECi.

Určení přechodového a potvrzovacího cyklu podle bodu 3.2.4.4 této přílohy.

V případě, že je pro jedno vozidlo k dispozici více než jedna zkouška v režimu nabíjení-vybíjení, musí mít pro účely zprůměrování každá zkouška stejný počet přechodových cyklů nveh.

Určení akčního dosahu cyklu v režimu nabíjení-vybíjení podle bodu 4.4.3 této přílohy.

Výstup je k dispozici pro každou zkoušku.

nveh;

RCDC; km.

4

Výstup kroku 3

nveh;

V případě, že se použije metoda interpolace, určí se přechodový cyklus pro vozidlo H, L a případně M.

Zkontroluje se, zda je splněno kritérium interpolace podle bodu 6.3.2.2 tohoto předpisu.

nveh,L;

nveh,H;

v příslušných případech

nveh,M.

5

Výstup kroku 1

ΔEREESS,j, Wh;

dj, km;

UBEcity, Wh.

V případě, že je hodnota AERcity odvozena ze zkoušky typu 1 projetím příslušných zkušebních cyklů WLTP, vypočítá se tato hodnota podle bodu 4.4.1.2.2 této přílohy.

V případě více než jedné zkoušky je hodnota ncity,pe stejná pro každou zkoušku.

Výstup k dispozici pro každou zkoušku.

Zprůměrování AERcity.

AERcity, km;

AERcity,ave, km.

6

Výstup kroku 1

dj, km;

Výpočet UF specifického pro konkrétní fáze a pro konkrétní cykly.

Výstup je k dispozici pro každou zkoušku.

UFphase,j;

UFcycle,c.

Výstup kroku 3

nveh;

Výstup kroku 4

nveh,L;

7

Výstup kroku 1

ΔEREESS,j, Wh;

dj, km;

EAC, Wh;

Výpočet spotřeby elektrické energie na základě nabíjené energie podle bodů 4.3.1 a 4.3.2 této přílohy.

V případě interpolace se použije nveh,L cyklů. Proto se vzhledem k nezbytné korekci spotřeby paliva nastaví spotřeba elektrické energie potvrzovacího cyklu a jeho fází na nulu.

Výstup je k dispozici pro každou zkoušku.

ECAC,weighted, Wh/km;

ECAC,CD, Wh/km;

Výstup kroku 3

nveh;

Výstup kroku 4

nveh,L;

Výstup kroku 6

UFphase,j;

8

Výstup kroku 1

FCCD,j, l/100 km

Kfuel,FCHV, (kg/100 km)/(Wh/100 km);

Výpočet spotřeby paliva v režimu nabíjení-vybíjení podle bodu 4.2.2 této přílohy.

Pokud se použije metoda interpolace, použije se nveh,L cyklů. S odkazem na bod 4.1.2 této přílohy se potvrzovací cyklus koriguje v souladu s dodatkem 2 k této příloze.

Výstup je k dispozici pro každou zkoušku.

FCCD, kg/100 km;

Výstup kroku 3

ΔEREESS,j, Wh;

Výstup kroku 4

dj, km;

Výstup kroku 6

nveh;

nveh,L;

UFphase,j.

(Vyhrazeno)

 

 

 

 

10

Výstup kroku 7

Výstup kroku 8

ECAC,weighted, Wh/km;

ECAC,CD, Wh/km;

FCCD, kg/100 km.

Zprůměrování zkoušek u každého vozidla.

V případě, že se použije metoda interpolace, je výstup k dispozici pro každé vozidlo H, L a případně M.

ECAC,weighted,ave, Wh/km;

ECAC,CD,ave, Wh/km;

FCCD,ave, kg/100 km.

11

Výstup kroku 10

ECAC,CD,ave, Wh/km;

FCCD,ave, kg/100 km;

Prohlášení o spotřebě elektrické energie v režimu nabíjení-vybíjení a o spotřebě paliva pro každé vozidlo.

V případě, že se použije metoda interpolace, je výstup k dispozici pro každé vozidlo H, L a případně M.

ECAC,CD,declared, Wh/km;

FCCD,declared, kg/100 km;

(Vyhrazeno)

 

 

 

 

13

Pokud se metoda interpolace nepoužije, není krok 17 nutný a výstup tohoto kroku je konečným výsledkem.

Výstup kroku 11

ECAC,CD,declared, Wh/km;

V případě, že se použije metoda interpolace, provádí se průběžné zaokrouhlování podle bodu 6.1.8 tohoto předpisu.

FCCD se zaokrouhlí na tři desetinná místa.

ECAC,CD a ECAC,weighted se zaokrouhlí na jedno desetinné místo.

Výstup je k dispozici pro vozidlo H a vozidlo L a případně pro vozidlo M.

V případě, že se metoda interpolace nepoužije, provede se zaokrouhlení na konci podle bodu 6.1.8 tohoto předpisu.

ECAC,CD a ECAC,weighted se zaokrouhlí na nejbližší celé číslo.

FCCD se zaokrouhlí na dvě desetinná místa.

ECAC,CD,final, Wh/km;

ECAC,weighted,final, Wh/km;

FCCD,final, l/100 km;

Výstup kroku 10

ECAC,weighted,ave, Wh/km;

FCCD,ave, kg/100 km;

14

Výsledek u jednotlivého vozidla.

Konečný výsledek zkoušky.

Výstup kroku 13

ECAC,CD,final, Wh/km;

ECAC,weighted,final, Wh/km;

FCCD,final, kg/100 km;

Interpolace jednotlivých hodnot na základě vstupu z vozidel H a L a případně vozidla M.

U hodnot jednotlivých vozidel se zaokrouhlení na konci provede podle bodu 6.1.8 tohoto předpisu.

FCCD se zaokrouhlí na dvě desetinná místa.

Výstup je k dispozici pro každé jednotlivé vozidlo.

ECAC,CD,ind, Wh/km;

ECAC,weighted,ind, Wh/km;

FCCD,ind, kg/100 km;

4.6.3.2.

Postup pro výpočet konečných vážených výsledků zkoušky po jednotlivých krocích při zkoušce typu 1 v režimu nabíjení-udržování a v režimu nabíjení-vybíjení u vozidel OVC-FCHV

Výsledky se vypočtou v pořadí popsaném v tabulce A8/9b. Zaznamenají se všechny příslušné výsledky ve sloupci „Výstup“. Sloupec „Postup“ popisuje, které body je třeba pro výpočet použít, nebo obsahuje doplňkové výpočty.

Pro účely této tabulky se v rovnicích a výsledcích používá tato terminologie:

c

posuzovaná doba je úplný příslušný zkušební cyklus;

p

každá fáze příslušného cyklu; pro účely výpočtu EAERcity (v příslušných případech) představuje p městský jízdní cyklus;

j

index posuzované doby;

CS

nabíjení-udržování;

CD

nabíjení-vybíjení;

REESS

Dobíjecí systém pro uchovávání elektrické energie (Rechargeable electric energy storage system).

Tabulka A8/9b

Výpočet konečných vážených hodnot v režimu nabíjení-vybíjení a v režimu nabíjení-udržování u vozidel OVC-FCHV

Úroveň 1A – všechny výpočty v této tabulce se provedou pouze pro úplný cyklus

Krok č.

Zdroj

Vstup

Postup

Výstup

1

Výstup kroku 1, tabulka A8/9a

FCCD,j, kg/100 km

ΔEREESS,j, Wh;

dj, km;

AER, km;

EAC, Wh;

Vstup z následného zpracování CD a CS.

Výstup v případě CD je k dispozici pro každou zkoušku CD. Výstup v případě CS je k dispozici jednou vzhledem ke zprůměrovaným hodnotám zkoušky CS.

V případě, že se použije metoda interpolace, je výstup (kromě Kfuel,FCHV) k dispozici pro vozidlo H, L a případně M.

Může být zapotřebí korekčního koeficientu H2 (Kfuel,FCHV) podle dodatku 2 k této příloze.

FCCD,j, kg/100 km;

ΔEREESS,j, Wh;

dj, km;

AER, km;

EAC, Wh;

AERcity,ave, km;

nveh;

RCDC, km;

nveh,L;

nveh,H;

UFphase,j;

UFcycle,c;

FCCS,declared, kg/100 km;

FCCS,p, kg/100 km;

FCCD,declared, kg/100 km;

FCCD,ave, kg/100 km;

Kfuel,FCHV,

(kg/100 km)/(Wh/100 km).

Výstup kroku 5, tabulka A8/9a

AERcity,ave, km;

Výstup kroku 3, tabulka A8/9a

nveh;

RCDC, km;

Výstup kroku 4, tabulka A8/9a

nveh,L;

nveh,H;

Výstup kroku 6, tabulka A8/9a

UFphase,j;

UFcycle,c;

Výstup kroku 5, tabulka A8/7

FCCS,declared, kg/100 km;

FCCS,p, kg/100 km;

Výstup kroku 11, tabulka A8/9a

FCCD,declared, kg/100 km;

Výstup kroku 10, tabulka A8/9a

FCCD,ave, kg/100 km;

 

Kfuel,FCHV,

(kg/100 km)/(Wh/100 km).

2

Výstup kroku 1,

FCCD,j, kg/100 km;

ΔEREESS,j, Wh;

dj, km;

nveh;

RCDC, km;

Výpočet ekvivalentního elektrického akčního dosahu na baterii podle bodů 4.4.4.1 a 4.4.4.2 této přílohy a skutečného akčního dosahu v režimu nabíjení-vybíjení podle bodu 4.4.5 této přílohy.

Výstup je k dispozici pro každou zkoušku CD.

RCDA se zaokrouhlí podle bodu 6.1.8 tohoto předpisu na nejbližší celé číslo.

EAER, km;

EAERp, km;

RCDA, km.

3

Výstup kroku 1

AER, km;

Výstup je k dispozici pro každou zkoušku CD.

V případě, že se použije metoda interpolace, ověřit dostupnost interpolace AER mezi vozidlem H, L a případně M podle bodu 4.5.7.1 této přílohy.

Pokud se použije metoda interpolace, musí požadavek splnit každá zkouška.

Dostupnost interpolace AER.

Výstup kroku 2

RCDA, km.

4

Pokud se metoda interpolace nepoužije, není krok 9 nutný a výstup tohoto kroku je konečným výsledkem.

Výstup kroku 1

AER, km.

Zprůměrování AER a deklarování AER.

Deklarovaná hodnota AER se zaokrouhlí podle bodu 6.1.8 tohoto předpisu na počet desetinných míst uvedený v tabulce A6/1 v příloze B6.

V případě, že se použije metoda interpolace a kritérium dostupnosti interpolace AER je splněno, zaokrouhlí se AER podle bodu 6.1.8 tohoto předpisu na jedno desetinné místo.

Výstup je k dispozici pro každé vozidlo H a L a případně vozidlo M.

V případě, že se použije metoda interpolace, ale kritérium není splněno, použije se hodnota AER vozidla H pro celou interpolační rodinu a zaokrouhlí se podle bodu 6.1.8 tohoto předpisu na nejbližší celé číslo.

V případě, že se metoda interpolace nepoužije, zaokrouhlí se AER podle bodu 6.1.8 tohoto předpisu na nejbližší celé číslo.

AERave, km;

AERdec, km.

5

Výstup kroku 1

FCCD,j, kg/100 km

nveh;

nveh,L;

UFphase,j;

FCCS,declared, kg/100 km;

FCCD,declared, kg/100 km;

FCCD,ave, kg/100 km;

Výpočet vážené spotřeby paliva podle bodů 4.1.3.1 a 4.2.3 této přílohy.

Výstup je k dispozici pro každou zkoušku CD.

Pokud se použije metoda interpolace, použije se nveh,L cyklů. S odkazem na bod 4.2.2 této přílohy se FCCD,j potvrzovacího cyklu koriguje v souladu s dodatkem 2 k této příloze.

FCweighted, kg/100 km;

6

Výstup kroku 1

EAC, Wh;

Výpočet spotřeby elektrické energie na základě EAER podle bodů 4.3.3.1 a 4.3.3.2 této přílohy.

Výstup je k dispozici pro každou zkoušku CD.

EC, Wh/km;

ECp, Wh/km;

Výstup kroku 2

EAER, km;

EAERp, km;

7

Pokud se metoda interpolace nepoužije, není krok 9 nutný a výstup tohoto kroku je „konečným výsledkem“.

Výstup kroku 1

AERcity, ave, km;

Zprůměrování a průběžné zaokrouhlování podle bodu 6.1.8 tohoto předpisu.

V případě, že se použije metoda interpolace, provádí se průběžné zaokrouhlování podle bodu 6.1.8 tohoto předpisu.

Formula

AERcity,final, EAER a EAERp se zaokrouhlí na jedno desetinné místo.

FCweighted se zaokrouhlí na tři desetinná místa.

EC a ECp se zaokrouhlí na jedno desetinné místo.

Výstup je k dispozici pro každé vozidlo H, vozidlo L a případně vozidlo M.

V případě, že se metoda interpolace nepoužije, provede se zaokrouhlení výsledků zkoušky na konci podle bodu 6.1.8 tohoto předpisu.

AERcity,ave, EAER a EAERp se zaokrouhlí na nejbližší celé číslo.

FCweighted se zaokrouhlí na dvě desetinná místa.

EC a ECp se zaokrouhlí na nejbližší celé číslo.

AERcity,final, km;

FCweighted,final, kg/100 km;

ECfinal, Wh/km;

ECp,final, Wh/km;

EAERfinal, km;

EAERp,final, km.

Výstup kroku 5

FCweighted, kg/100 km;

Výstup kroku 6

EC, Wh/km;

ECp, Wh/km;

Výstup kroku 3

EAER, km;

EAERp, km.

Výstup kroku 5

AERdec, km;

AERave, km.

8

Výstup kroku 5

AERdec, km;

Interpolace jednotlivých hodnot na základě vstupu z nízké, střední a vysoké úrovně (vehicle low, medium a high) podle bodu 4.5 této přílohy a zaokrouhlení na konci podle bodu 6.1.8 tohoto předpisu.

AERind, AERcity,ind, EAERind a EAERp,ind se zaokrouhlí na nejbližší celé číslo.

ECweighted,ind se zaokrouhlí na jedno desetinné místo.

FCweighted,ind se zaokrouhlí na dvě desetinná místa.

ECind a ECp,ind se zaokrouhlí na nejbližší celé číslo.

Výstup je k dispozici pro každé jednotlivé vozidlo.

RCDC se zaokrouhlí podle bodu 6.1.8 tohoto předpisu na nejbližší celé číslo.

AERind, km;

AERcity,ind, km;

FCweighted,ind, kg/100 km;

ECind, Wh/km;

ECp,ind, Wh/km;

EAERind, km;

EAERp,ind, km.

RCDC,final

Výstup kroku 7

AERcity,final, km;

FCweighted,final, kg/100 km;

ECfinal, Wh/km;

ECp,final, Wh/km;

EAERfinal, km;

EAERp,final, km;

Výstup kroku 4

Dostupnost interpolace AER.

Výstup kroku 1

RCDC

4.7.

Postup pro výpočet konečných výsledků zkoušek po jednotlivých krocích u vozidel PEV

Výsledky se vypočtou podle pořadí popsaného v tabulce A8/10 u postupu po sobě následujících cyklů a podle pořadí popsaného v tabulce A8/11 v případě zkráceného zkušebního postupu. Všechny použitelné výsledky ve sloupci „Výstup“ se zaznamenají. Sloupec „Postup“ popisuje, které body je třeba pro výpočet použít, nebo obsahuje doplňkové výpočty.

4.7.1.

Postup pro výpočet konečných výsledků zkoušek po jednotlivých krocích u vozidel PEV v případě postupu po sobě následujících cyklů

Pro účely této tabulky se v otázkách a výsledcích používá tato terminologie:

j

index posuzované doby.

Tabulka A8/10

Výpočet konečných hodnot PEV určených s použitím postupu po sobě následujících cyklů typu 1

Pro úroveň 1A

Posuzovanými dobami jsou fáze s nízkou rychlostí, fáze se střední rychlostí, fáze s vysokou rychlostí, fáze s mimořádně vysokou rychlostí, příslušný městský zkušební cyklus WLTP a příslušný zkušební cyklus WLTP.

Pro úroveň 1B:

Posuzovanými dobami jsou fáze s nízkou rychlostí, fáze se střední rychlostí, fáze s vysokou rychlostí a příslušný zkušební cyklus WLTP.

Krok č.

Zdroj

Vstup

Postup

Výstup

1

Příloha B8

Výsledky zkoušek

Výsledky naměřené podle dodatku 3 k této příloze a předem vypočítané podle bodu 4.3 této přílohy.

Využitelná energie baterie podle bodu 4.4.2.2.1 této přílohy.

Nabíjená elektrická energie podle bodu 3.4.4.3 této přílohy.

Výstup je k dispozici pro každou zkoušku.

EAC se zaokrouhlí podle bodu 6.1.8 tohoto předpisu na jedno desetinné místo.

ΔEREESS,j, Wh;

dj, km;

UBECCP, Wh;

EAC, Wh.

2

Výstup kroku 1

ΔEREESS,j, Wh;

UBECCP, Wh.

Stanovení počtu zcela projetých příslušných fází a cyklů WLTC podle bodu 4.4.2.2 této přílohy.

Výstup je k dispozici pro každou zkoušku.

nWLTC;

ncity;

nlow;

nmed;

nhigh;

nexHigh.

3

Výstup kroku 1

ΔEREESS,j, Wh;

UBECCP, Wh.

Výpočet váhových faktorů podle bodu 4.4.2.2 této přílohy.

Poznámka: Počet váhových faktorů závisí na příslušném cyklu, který byl použit (třífázový nebo čtyřfázový WLTC). V případě čtyřfázových WLTC může být navíc nutný výstup v závorkách.

Výstup je k dispozici pro každou zkoušku.

KWLTC,1

KWLTC,2

KWLTC,3

(KWLTC,4)

Kcity,1

Kcity,2

Kcity,3

(Kcity,4)

Klow,1

Klow,2

Klow,3

(Klow,4)

Kmed,1

Kmed,2

Kmed,3

(Kmed,4)

Khigh,1

Khigh,2

Khigh,3

(Khigh,4)

KexHigh,1

KexHigh,2

KexHigh,3

(KexHigh,4)

Výstup kroku 2

nWLTC;

ncity;

nlow;

nmed;

nhigh;

nexHigh.

4

Výstup kroku 1

ΔEREESS,j, Wh;

dj, km;

UBECCP, Wh.

Výpočet spotřeby elektrické energie u REESS podle bodu 4.4.2.2 této přílohy.

Výpočet spotřeby elektrické energie z prvního příslušného zkušebního cyklu WLTP ECDC,first dle popisu v bodě 1.2 dodatku 8 k této příloze.

Výstup je k dispozici pro každou zkoušku.

ECDC,WLTC, Wh/km;

ECDC,city, Wh/km;

ECDC,low, Wh/km;

ECDC,med, Wh/km;

ECDC,high, Wh/km;

ECDC,exHigh, Wh/km;

ECDC,first, Wh/km.

Výstup kroku 2

nWLTC;

ncity;

nlow;

nmed;

nhigh;

nexHigh.

Výstup kroku 3

Všechny váhové faktory

5

Výstup kroku 1

UBECCP, Wh;

Výpočet akčního dosahu výhradně na elektřinu podle bodu 4.4.2.2 této přílohy.

Výstup je k dispozici pro každou zkoušku.

PERWLTC, km;

PERcity, km;

PERlow, km;

PERmed, km;

PERhigh, km;

PERexHigh, km.

Výstup kroku 4

ECDC,WLTC, Wh/km;

ECDC,city, Wh/km;

ECDC,low, Wh/km;

ECDC,med, Wh/km;

ECDC,high, Wh/km;

ECDC,exHigh, Wh/km.

6

Výstup kroku 1

EAC, Wh;

Výpočet spotřeby elektrické energie u zdroje elektrické energie podle bodu 4.3.4 této přílohy.

Výstup je k dispozici pro každou zkoušku.

ECWLTC, Wh/km;

ECcity, Wh/km;

EClow, Wh/km;

ECmed, Wh/km;

EChigh, Wh/km;

ECexHigh, Wh/km.

Výstup kroku 5

PERWLTC, km;

PERcity, km;

PERlow, km;

PERmed, km;

PERhigh, km;

PERexHigh, km.

7

Pokud se metoda interpolace nepoužije, není krok 10 nutný a výstup tohoto kroku pro PERWLTC,dec a ECWLTC,dec je konečným výsledkem.

Výstup kroku 5

PERWLTC, km;

PERcity, km;

PERlow, km;

PERmed, km;

PERhigh, km;

PERexHigh, km;

Zprůměrování zkoušek u všech vstupních hodnot.

Deklarování PERWLTC,dec a ECWLTC,dec na základě PERWLTC,ave a ECWLTC,ave.

Sladění PER v případě městského cyklu (city), fáze s nízkou rychlostí (low), fáze se střední rychlostí (med), fáze s vysokou rychlostí (high) a fáze s mimořádně vysokou rychlostí (exHigh) na základě poměru mezi PERWLTC,dec a PERWLTC,ave:

Formula

Sladění EC v případě městského cyklu (city), fáze s nízkou rychlostí (low), fáze se střední rychlostí (med), fáze s vysokou rychlostí (high) a fáze s mimořádně vysokou rychlostí (exHigh) na základě poměru mezi ECWLTC,dec a ECWLTC,ave:

Formula

V případě, že se použije metoda interpolace, je výstup k dispozici pro vozidlo H a vozidlo L. PERWLTC,dec a ECWLTC,dec se zaokrouhlí podle bodu 6.1.8 tohoto předpisu na počet desetinných míst uvedený v tabulce A6/1 v příloze B6.

V případě, že se metoda interpolace nepoužije, zaokrouhlí se PERWLTC,dec a ECWLTC,dec podle bodu 6.1.8 tohoto předpisu na nejbližší celé číslo.

PERWLTC,dec, km;

PERWLTC,ave, km;

PERcity,ave, km;

PERlow,ave, km;

PERmed,ave, km;

PERhigh,ave, km;

PERexHigh,ave, km;

ECWLTC,dec, Wh/km;

ECWLTC,ave, Wh/km;

ECcity,ave, Wh/km;

EClow,ave, Wh/km;

ECmed,ave, Wh/km;

EChigh,ave, Wh/km;

ECexHigh,ave, Wh/km;

ECDC,first,ave, Wh/km.

Výstup kroku 6

ECWLTC, Wh/km;

ECcity, Wh/km;

EClow, Wh/km;

ECmed, Wh/km;

EChigh, Wh/km;

ECexHigh, Wh/km.

Výstup kroku 4

ECDC,first, Wh/km.

8

Výstup kroku 7

ECWLTC,dec, Wh/km;

ECWLTC,ave, Wh/km;

ECDC,first,ave, Wh/km.

Úprava spotřeby elektrické energie pro účely shodnosti výroby dle popisu v bodě 1.2 dodatku 8 k této příloze.

V případě, že se použije metoda interpolace, je výstup k dispozici pro vozidlo H a vozidlo L.

ECDC,COP, Wh/km.

9

Pokud se metoda interpolace nepoužije, není krok 10 nutný a výstup tohoto kroku je konečným výsledkem.

Výstup kroku 7

PERcity,ave, km;

PERlow,ave, km;

PERmed,ave, km;

PERhigh,ave, km;

PERexHigh,ave, km;

ECcity,ave, Wh/km;

EClow,ave, Wh/km;

ECmed,ave, Wh/km;

EChigh,ave, Wh/km;

ECexHigh,ave, Wh/km;

Průběžné zaokrouhlování podle bodu 6.1.8 tohoto předpisu.

V případě, že se použije metoda interpolace, provádí se průběžné zaokrouhlování podle bodu 6.1.8 tohoto předpisu:

PERcity a PERp se zaokrouhlí na jedno desetinné místo.

ECcity and ECp se zaokrouhlí na jedno desetinné místo.

ECDC,COP se zaokrouhlí na jedno desetinné místo.

Výstup je k dispozici pro vozidlo H a vozidlo L.

V případě, že se metoda interpolace nepoužije, provede se zaokrouhlení výsledků zkoušky na konci podle bodu 6.1.8 tohoto předpisu.

PERcity and PERp se zaokrouhlí na nejbližší celé číslo.

ECcity and ECp se zaokrouhlí na nejbližší celé číslo.

ECDC,COP se zaokrouhlí na nejbližší celé číslo.

PERcity,final, km;

PERlow,final, km;

PERmed,final, km;

PERhigh,final, km;

PERexHigh,final, km;

ECcity,final, Wh/km;

EClow,final, Wh/km;

ECmed,final, Wh/km;

EChigh,final, Wh/km;

ECexHigh,final, Wh/km;

ECDC,COP,final, Wh/km.

Výstup kroku 8

ECDC,COP, Wh/km.

10

Výsledek u jednotlivého vozidla.

Konečný výsledek zkoušky.

Výstup kroku 7

PERWLTC,dec, km;

ECWLTC,dec, Wh/km

Interpolace jednotlivých hodnot na základě vstupu z vozidla H a vozidla L podle bodu 4.5 této přílohy a zaokrouhlení na konci podle bodu 6.1.8 tohoto předpisu.

PERind, PERcity,ind a PERp,ind se zaokrouhlí na nejbližší celé číslo.

ECind, ECcity a ECp,ind se zaokrouhlí na nejbližší celé číslo.

ECDC,COP,ind se zaokrouhlí na nejbližší celé číslo.

Výstup je k dispozici pro každé jednotlivé vozidlo.

PERWLTC,ind, km;

PERcity,ind, km;

PERlow,ind, km;

PERmed,ind, km;

PERhigh,ind, km;

PERexHigh,ind, km;

ECWLTC,ind, Wh/km;

ECcity,ind, Wh/km;

EClow,ind, Wh/km;

ECmed,ind, Wh/km;

EChigh,ind, Wh/km;

ECexHigh,ind, Wh/km;

ECDC,COP,ind, Wh/km.

Výstup kroku 9

PERcity,final, km;

PERlow,final, km;

PERmed,final, km;

PERhigh,final, km;

PERexHigh,final, km;

ECcity,final, Wh/km;

EClow,final, Wh/km;

ECmed,final, Wh/km;

EChigh,final, Wh/km;

ECexHigh,final, Wh/km;

ECDC,COP,final, Wh/km.

4.7.2.

Postup pro výpočet konečných výsledků zkoušek po jednotlivých krocích u vozidel PEV v případě zkráceného zkušebního postupu

Pro účely této tabulky se v otázkách a výsledcích používá tato terminologie:

j

index posuzované doby.

Tabulka A8/11

Výpočet konečných hodnot PEV určených s použitím zkráceného zkušebního postupu typu 1

Pro úroveň 1A

Posuzovanými dobami jsou fáze s nízkou rychlostí, fáze se střední rychlostí, fáze s vysokou rychlostí, fáze s mimořádně vysokou rychlostí, příslušný městský zkušební cyklus WLTP a příslušný zkušební cyklus WLTP.

Pro úroveň 1B:

Posuzovanými dobami jsou fáze s nízkou rychlostí, fáze se střední rychlostí, fáze s vysokou rychlostí a příslušný zkušební cyklus WLTP.

Krok č.

Zdroj

Vstup

Postup

Výstup

1

Příloha B8

Výsledky zkoušek

Výsledky naměřené podle dodatku 3 k této příloze a předem vypočítané podle bodu 4.3 této přílohy.

Využitelná energie baterie podle bodu 4.4.2.1.1 této přílohy.

Nabíjená elektrická energie podle bodu 3.4.4.3 této přílohy.

Výstup je k dispozici pro každou zkoušku.

EAC se zaokrouhlí podle bodu 6.1.8 tohoto předpisu na jedno desetinné místo.

ΔEREESS,j, Wh;

dj, km;

UBESTP, Wh;

EAC, Wh.

2

Výstup kroku 1

ΔEREESS,j, Wh;

UBESTP, Wh.

Výpočet váhových faktorů podle bodu 4.4.2.1 této přílohy.

Výstup je k dispozici pro každou zkoušku.

KWLTC,1

KWLTC,2

Kcity,1

Kcity,2

Kcity,3

Kcity,4

Klow,1

Klow,2

Klow,3

Klow,4

Kmed,1

Kmed,2

Kmed,3

Kmed,4

Khigh,1

Khigh,2

KexHigh,1

KexHigh,2

3

Výstup kroku 1

Výstup kroku 2

ΔEREESS,j, Wh;

dj, km;

UBESTP, Wh.

Všechny váhové faktory

Výpočet spotřeby elektrické energie u REESS podle bodu 4.4.2.1 této přílohy.

Výpočet spotřeby elektrické energie z prvního příslušného zkušebního cyklu WLTP ECDC,first dle popisu v bodě 1.2 dodatku 8 k této příloze.

Výstup je k dispozici pro každou zkoušku.

ECDC,WLTC, Wh/km;

ECDC,city, Wh/km;

ECDC,low, Wh/km;

ECDC, med, Wh/km;

ECDC,high, Wh/km;

ECDC,exHigh, Wh/km;

ECDC,first, Wh/km.

4

Výstup kroku 1

UBESTP, Wh;

Výpočet akčního dosahu výhradně na elektřinu podle bodu 4.4.2.1 této přílohy.

Výstup je k dispozici pro každou zkoušku.

PERWLTC, km;

PERcity, km;

PERlow, km;

PERmed, km;

PERhigh, km;

PERexHigh, km.

Výstup kroku 3

ECDC,WLTC, Wh/km;

ECDC,city, Wh/km;

ECDC,low, Wh/km;

ECDC, med, Wh/km;

ECDC,high, Wh/km;

ECDC,exHigh,

Wh/km.

5

Výstup kroku 1

EAC, Wh;

Výpočet spotřeby elektrické energie u zdroje elektrické energie podle bodu 4.3.4 této přílohy.

Výstup je k dispozici pro každou zkoušku.

ECWLTC, Wh/km;

ECcity, Wh/km;

EClow, Wh/km;

ECmed, Wh/km;

EChigh, Wh/km;

ECexHigh, Wh/km.

Výstup kroku 4

PERWLTC, km;

PERcity, km;

PERlow, km;

PERmed, km;

PERhigh, km;

PERexHigh, km.

6

Pokud se metoda interpolace nepoužije, není krok 9 nutný a výstup tohoto kroku pro PERWLTC,dec a ECWLTC,dec je konečným výsledkem.

Výstup kroku 4

PERWLTC, km;

PERcity, km;

PERlow, km;

PERmed, km;

PERhigh, km;

PERexHigh, km;

Zprůměrování zkoušek u všech vstupních hodnot.

Deklarování PERWLTC,dec a ECWLTC,dec na základě PERWLTC,ave a ECWLTC,ave.

Sladění PER v případě městského cyklu (city), fáze s nízkou rychlostí (low), fáze se střední rychlostí (med), fáze s vysokou rychlostí (high) a fáze s mimořádně vysokou rychlostí (exHigh) na základě poměru mezi PERWLTC,dec a PERWLTC,ave:

Formula

Sladění EC v případě městského cyklu (city), fáze s nízkou rychlostí (low), fáze se střední rychlostí (med), fáze s vysokou rychlostí (high) a fáze s mimořádně vysokou rychlostí (exHigh) na základě poměru mezi ECWLTC,dec a ECWLTC,ave:

Formula

V případě, že se použije metoda interpolace, je výstup k dispozici pro vozidlo H a vozidlo L. PERWLTC,dec a ECWLTC,dec se zaokrouhlí podle bodu 6.1.8 tohoto předpisu na počet desetinných míst uvedený v tabulce A6/1 v příloze B6.

V případě, že se metoda interpolace nepoužije, zaokrouhlí se PERWLTC,dec a ECWLTC,dec podle bodu 6.1.8 tohoto předpisu na nejbližší celé číslo.

PERWLTC,dec, km;

PERWLTC,ave, km;

PERcity,ave, km;

PERlow,ave, km;

PERmed,ave, km;

PERhigh,ave, km;

PERexHigh,ave, km;

ECWLTC,dec, Wh/km;

ECWLTC,ave, Wh/km;

ECcity,ave, Wh/km;

EClow,ave, Wh/km;

ECmed,ave, Wh/km;

EChigh,ave, Wh/km;

ECexHigh,ave, Wh/km;

ECDC,first,ave, Wh/km.

Výstup kroku 5

ECWLTC, Wh/km;

ECcity, Wh/km;

EClow, Wh/km;

ECmed, Wh/km;

EChigh, Wh/km;

ECexHigh, Wh/km.

Výstup kroku 3

ECDC,first, Wh/km.

7

Výstup kroku 6

ECWLTC,dec, Wh/km;

ECWLTC,ave, Wh/km;

ECDC,first,ave, Wh/km.

Úprava spotřeby elektrické energie pro účely shodnosti výroby dle popisu v bodě 1.2 dodatku 8 k této příloze.

V případě, že se použije metoda interpolace, je výstup k dispozici pro vozidlo H a vozidlo L.

ECDC,COP, Wh/km.

8

Pokud se metoda interpolace nepoužije, není krok 9 nutný a výstup tohoto kroku je konečným výsledkem.

Výstup kroku 6

PERcity,ave, km;

PERlow,ave, km;

PERmed,ave, km;

PERhigh,ave, km;

PERexHigh,ave, km;

ECcity,ave, Wh/km;

EClow,ave, Wh/km;

ECmed,ave, Wh/km;

EChigh,ave, Wh/km;

ECexHigh,ave, Wh/km;

Průběžné zaokrouhlování podle bodu 6.1.8 tohoto předpisu.

V případě, že se použije metoda interpolace, provádí se průběžné zaokrouhlování podle bodu 6.1.8 tohoto předpisu:

PERcity a PERp se zaokrouhlí na jedno desetinné místo.

ECcity and ECp se zaokrouhlí na jedno desetinné místo.

ECDC,COP se zaokrouhlí na jedno desetinné místo.

Výstup je k dispozici pro vozidlo H a vozidlo L.

V případě, že se metoda interpolace nepoužije, provede se zaokrouhlení výsledků zkoušky na konci podle bodu 6.1.8 tohoto předpisu:

PERcity and PERp se zaokrouhlí na nejbližší celé číslo.

ECcity and ECp se zaokrouhlí na nejbližší celé číslo.

ECDC,COP se zaokrouhlí na nejbližší celé číslo.

PERcity,final, km;

PERlow,final, km;

PERmed,final, km;

PERhigh,final, km;

PERexHigh,final, km;

ECcity,final, Wh/km;

EClow,final, Wh/km;

ECmed,final, Wh/km;

EChigh,final, Wh/km;

ECexHigh,final, Wh/km;

ECDC,COP,final, Wh/km.

Výstup kroku 7

ECDC,COP, Wh/km.

9

Výsledek u jednotlivého vozidla.

Konečný výsledek zkoušky.

Výstup kroku 6

PERWLTC,dec, km;

ECWLTC,dec, Wh/km;

Interpolace jednotlivých hodnot na základě vstupu z vozidla H a vozidla L podle bodu 4.5 této přílohy a zaokrouhlení na konci podle bodu 6.1.8 tohoto předpisu.

PERind, PERcity,ind a PERp,ind se zaokrouhlí na nejbližší celé číslo.

ECind, ECcity a ECp,ind se zaokrouhlí na nejbližší celé číslo.

ECDC,COP,ind se zaokrouhlí na nejbližší celé číslo.

Výstup je k dispozici pro každé jednotlivé vozidlo.

PERWLTC,ind, km;

PERcity,ind, km;

PERlow,ind, km;

PERmed,ind, km;

PERhigh,ind, km;

PERexHigh,ind, km;

ECWLTC,ind, Wh/km;

ECcity,ind, Wh/km;

EClow,ind, Wh/km;

ECmed,ind, Wh/km;

EChigh,ind, Wh/km;

ECexHigh,ind, Wh/km;

ECDC,COP,ind, Wh/km.

Výstup kroku 8

PERcity,final, km;

PERlow,final, km;

PERmed,final, km;

PERhigh,final, km;

PERexHigh,final, km;

ECcity,final, Wh/km;

EClow,final, Wh/km;

ECmed,final, Wh/km;

EChigh,final, Wh/km;

ECexHigh,final, Wh/km;

ECDC,COP,final, Wh/km.


(1)  Vybavení: statický elektroměr.

(2)  Měřič watthodin pro střídavý proud třídy 1 podle normy IEC 62053-21 nebo rovnocenný.

(3)  Podle toho, která z hodnot je větší.

(4)  Frekvence integrace proudu 20 Hz nebo vyšší.


Příloha B8 – dodatek 1

Profil stavu nabití systému REESS

1.

Zkušební postupy a profily systému REESS: Vozidla OVC-HEV a vozidla OVC-FCHV (podle daného případu), zkouška v režimu nabíjení-vybíjení a v režimu nabíjení-udržování

1.1.

Zkušební postup pro vozidla OVC-HEV a OVC-FCHV podle možnosti 1

Zkouška typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení bez následné zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-udržování (obrázek A8.App1/1)

Obrázek A8.App1/1

Vozidla OVC-HEV a OVC-FCHV, zkouška typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení

Image 69

1.2.

Zkušební postup pro vozidla OVC-HEV a OVC-FCHV podle možnosti 2

Zkouška typu 1 v režimu nabíjení-udržování bez následné zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení (obrázek A8.App1/2)

Obrázek A8.App1/2

Vozidla OVC-HEV a OVC-FCHV, zkouška typu 1 v režimu nabíjení-udržování

Image 70

1.3.

Zkušební postup pro vozidla OVC-HEV a OVC-FCHV podle možnosti 3

Zkouška typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení s následnou zkouškou typu 1 v režimu nabíjení-udržování (obrázek A8.App1/3)

Obrázek A8.App1/3

Vozidla OVC-HEV a OVC-FCHV, zkouška typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení s následnou zkouškou typu 1 v režimu nabíjení-udržování

Image 71

1.4.

Zkušební postup pro vozidla OVC-HEV a OVC-FCHV podle možnosti 4

Zkouška typu 1 v režimu nabíjení-udržování s následnou zkouškou typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení (obrázek A8.App1/4)

Obrázek A8.App1/4

Vozidla OVC-HEV a OVC-FCHV, zkouška typu 1 v režimu nabíjení-udržování s následnou zkouškou typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení

Image 72

2.

Zkušební postup pro vozidla NOVC-HEV a NOVC-FCHV

Zkouška typu 1 v režimu nabíjení-udržování (obrázek A8.App1/5)

Obrázek A8.App1/5

Vozidla NOVC-HEV a NOVC-FCHV, zkouška typu 1 v režimu nabíjení-udržování

Image 73

3.

Zkušební postupy pro vozidla PEV

3.1.

Postup po sobě následujících cyklů (obrázek A8.App1/6)

Obrázek A8.App1/6

Zkušební postup s po sobě následujícími cykly pro vozidla PEV

Image 74

3.2.

Zkrácený zkušební postup (obrázek A8.App1/7)

Obrázek A8.App1/7

Postup zkoušky se zkráceným zkušebním postupem pro vozidla PEV

Image 75


Příloha B8 – dodatek 2

Korekční postup založený na změně energie systému REESS

Tento dodatek popisuje postup pro korekci emisí CO2 u vozidel NOVC-HEV a OVC-HEV při zkoušce typu 1 v režimu nabíjení-udržování a spotřeby paliva v režimu nabíjení-udržování při zkoušce typu 1 u vozidel NOVC-FCHV a OVC-FCHV (v příslušných případech) jako funkci změny elektrické energie všech systémů REESS.

1.   Obecné požadavky

1.1.

Použitelnost tohoto dodatku

1.1.1.

Korekce se uplatní u spotřeby paliva specifické pro konkrétní fáze u vozidel NOVC-FCHV a OVC-FCHV při zkoušce typu 1 v režimu nabíjení-udržování a u emisí CO2 specifických pro konkrétní fáze u vozidel NOVC-HEV a OVC-HEV při zkoušce typu 1 v režimu nabíjení-udržování.

1.1.2.

Uplatnění korekce za celý cyklus u spotřeby paliva u vozidel NOVC-FCHV a OVC-FCHV, u emisí CO2 u vozidel NOVC-HEV a OVC-HEV závisí na změně energie systému REESS ΔEREESS,CS při zkoušce typu 1 v režimu nabíjení-udržování a na korekčním kritériu c.

Pro výpočet ΔEREESS,CS se použije bod 4.3 této přílohy. Posuzovaná doba j použitá v bodě 4.3 této přílohy je vymezena zkouškou typu 1 v režimu nabíjení-udržování. Korekční kritérium c se stanoví podle bodu 1.2 tohoto dodatku.

1.1.3.

Korekce za celý cyklus se uplatní u spotřeby paliva u vozidel NOVC-FCHV a OVC-FCHV, u emisí CO2 u vozidel NOVC-HEV a OVC-HEV, má-li ΔEREESS,CS zápornou hodnotu, což odpovídá vybíjení systému REESS, a jestliže korekční kritérium c vypočtené v bodě 1.2 tohoto dodatku je vyšší než příslušná prahová hodnota podle tabulky A8.App2/1.

1.1.4.

Korekce za celý cyklus u spotřeby paliva u vozidel NOVC-FCHV a OVC-FCHV, u emisí CO2 u vozidel NOVC-HEV a OVC-HEV se nemusí uplatnit a mohou být použity nekorigované hodnoty, pokud:

a)

ΔEREESS,CS má kladnou hodnotu, což odpovídá nabíjení systému REESS, a korekční kritérium c vypočtené v bodě 1.2 tohoto dodatku je větší než příslušná prahová hodnota podle tabulky A8.App2/1;

b)

korekční kritérium c vypočtené v bodě 1.2 tohoto dodatku je menší než příslušná prahová hodnota podle tabulky A8.App2/1;

c)

výrobce může příslušnému orgánu pomocí měření prokázat, že neexistuje souvislost mezi hodnotou ΔEREESS,CS a emisemi CO2 v režimu nabíjení-udržování, resp. mezi hodnotou ΔEREESS,CS a spotřebou paliva v režimu nabíjení-udržování.

1.2.

Korekční kritérium c je poměr mezi absolutní hodnotou změny elektrické energie systému REESS ΔEREESS,CS a energií paliva a vypočítá se takto:

Formula

kde:

ΔEREESS,CS

je změna energie systému REESS v režimu nabíjení-udržování podle bodu 1.1.2 tohoto dodatku, Wh;

Efuel,CS

je energetický obsah spotřebovaného paliva v režimu nabíjení-udržování podle bodu 1.2.1 tohoto dodatku v případě vozidel NOVC-HEV a OVC-HEV a podle bodu 1.2.2 tohoto dodatku v případě vozidel NOVC-FCHV a OVC-FCHV, Wh.

1.2.1.

Energie paliva v režimu nabíjení-udržování u vozidel NOVC-HEV a OVC-HEV

Energetický obsah spotřebovaného paliva v režimu nabíjení-udržování u vozidel NOVC-HEV a OVC-HEV se vypočítá pomocí této rovnice:

Formula

kde:

Efuel,CS

je energetický obsah spotřebovaného paliva v režimu nabíjení-udržování příslušného zkušebního cyklu WLTP zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-udržování, Wh;

HV

je hodnota výhřevnosti podle tabulky A6.App2/1, kWh/l;

FCCS,nb

je nevyvážená spotřeba paliva v režimu nabíjení-udržování zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-udržování, která není korigována o energetickou bilanci, stanovená podle bodu 6 přílohy B7 pomocí hodnot emitovaných plynných sloučenin podle tabulky A8/5, krok 2, l/100 km;

dCS

je vzdálenost ujetá během odpovídajícího příslušného zkušebního cyklu WLTP, km;

10

koeficient převodu na Wh.

1.2.2.

Energie paliva v režimu nabíjení-udržování u vozidel NOVC-FCHV a OVC-FCHV

Energetický obsah spotřebovaného paliva v režimu nabíjení-udržování u vozidel NOVC-FCHV a OVC-FCHV se vypočítá pomocí této rovnice:

Formula

kde:

Efuel,CS

je energetický obsah spotřebovaného paliva v režimu nabíjení-udržování příslušného zkušebního cyklu WLTP zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-udržování, Wh;

121

je výhřevnost vodíku, MJ/kg;

FCCS,nb

je nevyvážená spotřeba paliva v režimu nabíjení-udržování při zkoušce typu 1 v režimu nabíjení-udržování, která není korigována o energetickou bilanci, stanovená podle tabulky A8/7, krok 1, kg/100 km;

dCS

je vzdálenost ujetá během odpovídajícího příslušného zkušebního cyklu WLTP, km;

Formula

koeficient převodu na Wh.

Tabulka A8.App2/1

Prahové hodnoty pro korekční kritéria RCB

Příslušný cyklus zkoušky typu 1

S rychl. nízkou + střední

S rychl. nízkou + střední + vysokou

S rychl. nízkou + střední + vysokou + mimoř. vysokou

Prahové hodnoty pro korekční kritérium c

0,015

0,01

0,005

2.   Výpočet korekčních koeficientů

2.1.

Korekční koeficient emisí CO2 (KCO2), korekční koeficienty spotřeby paliva Kfuel,FCHV, a rovněž – jsou-li vyžadovány výrobcem – korekční koeficienty specifické pro konkrétní fáze KCO2,p a Kfuel,FCHV,p se vytvoří na základě příslušných zkušebních cyklů při zkoušce typu 1 v režimu nabíjení-udržování.

V případě, že za účelem vytvoření korekčního koeficientu emisí CO2 u vozidel NOVC-HEV a OVC-HEV bylo zkoušeno vozidlo H, je možno koeficient použít na vozidla, která splňují stejná kritéria stanovená pro interpolační rodinu. U interpolačních rodin, které splňují kritéria rodiny podle korekčního faktoru rodiny KCO2 vymezené v bodě 6.3.11 tohoto předpisu, lze použít stejnou hodnotu KCO2.

2.2.

Korekční koeficienty se stanoví ze souboru zkoušek typu 1 v režimu nabíjení-udržování podle bodu 3 tohoto dodatku. Počet zkoušek provedených výrobcem musí být roven pěti nebo vyšší.

Stav nabití systému REESS před zkouškou může být nastaven podle doporučení výrobce se souhlasem příslušného orgánu a jak je popsáno v bodě 3. Tento postup je možno použít pouze za účelem provedení zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-udržování s opačným znaménkem hodnoty ΔEREESS,CS.

Soubor měření musí splňovat tato kritéria:

a)

soubor musí obsahovat nejméně jednu zkoušku s hodnotou ΔEREESS,CS,n ≤ 0 a nejméně jednu zkoušku s hodnotou ΔEREESS,CS,n ≥ 0. ΔEREESS,CS,n je součet změn elektrické energie ve všech systémech REESS při zkoušce n vypočtený podle bodu 4.3 této přílohy;

b)

rozdíl mezi hodnotou MCO2,CS naměřenou ve zkoušce s nejvyšší zápornou změnou elektrické energie a ve zkoušce s nejvyšší kladnou změnou elektrické energie musí být roven 5 g/km nebo vyšší. Toto kritérium se nepoužije pro stanovení koeficientu Kfuel,FCHV.

V případě stanovení koeficientu KCO2 je možno požadovaný počet zkoušek snížit na tři, jsou-li kromě kritérií a) a b) splněna i všechna následující kritéria:

c)

rozdíl hodnoty MCO2,CS mezi dvěma po sobě následujícími měřeními, v souvislosti se změnou elektrické energie v průběhu zkoušky, musí být roven 10 g/km nebo menší;

d)

kromě požadavku v písmenu b) se výsledek zkoušky s nejvyšší zápornou změnou elektrické energie a výsledek zkoušky s nejvyšší kladnou změnou elektrické energie nesmí nacházet v oblasti vymezené takto:

Formula

kde:

Efuel

je energetický obsah spotřebovaného paliva vypočtený podle bodu 1.2 tohoto dodatku, Wh;

e)

rozdíl mezi hodnotou MCO2,CS naměřenou ve zkoušce s nejvyšší zápornou změnou elektrické energie a středovým bodem této hodnoty a rozdíl mezi středovým bodem hodnoty MCO2,CS a hodnotou naměřenou ve zkoušce s nejvyšší kladnou změnou elektrické energie musí být podobný a měl by pokud možno ležet v rozmezí stanoveném v písmenu d). Jestliže tento požadavek není proveditelný, příslušný orgán rozhodne, zda je nezbytné provést přezkoušení.

Korekční koeficienty určené výrobcem musí být před jejich použitím přezkoumány a schváleny příslušným orgánem.

Jestliže soubor nejméně pěti zkoušek nesplní kritérium a) nebo kritérium b) nebo obě, musí výrobce příslušnému orgánu doložit, proč vozidlo nemůže jedno nebo obě kritéria splnit. Není-li příslušný orgán s důkazy spokojen, může požadovat provedení dalších zkoušek. Jestliže kritéria nejsou splněna ani po dalších zkouškách, stanoví příslušný orgán konzervativní korekční koeficient založený na výsledcích měření.

2.3.

Výpočet korekčních koeficientů Kfuel,FCHV a KCO2

2.3.1.

Stanovení korekčního koeficientu spotřeby paliva Kfuel,FCHV

U vozidel NOVC-FCHV a OVC-FCHV se korekční koeficient spotřeby paliva Kfuel,FCHV, který se stanoví na základě projetí souboru zkoušek typu 1 v režimu nabíjení-udržování, definuje pomocí této rovnice:

Formula

kde:

Kfuel,FCHV

je korekční koeficient spotřeby paliva, (kg/100 km)/(Wh/km);

ECDC,CS,n

je spotřeba elektrické energie v režimu nabíjení-udržování při zkoušce n stanovená na základě vybíjení systému REESS podle níže uvedené rovnice, Wh/km;

ECDC,CS,avg

je střední spotřeba elektrické energie v režimu nabíjení-udržování při nCS zkouškách stanovená na základě vybíjení systému REESS podle níže uvedené rovnice, Wh/km;

FCCS,nb,n

je spotřeba paliva v režimu nabíjení-udržování při zkoušce n, která není korigována o energetickou bilanci, podle tabulky A8/7, krok 1, kg/100 km;

FCCS,nb,avg

je aritmetický průměr spotřeby paliva v režimu nabíjení-udržování při nCS zkouškách stanovený na základě spotřeby paliva, která není korigována o energetickou bilanci, podle níže uvedené rovnice, kg/100 km;

n

je indexové číslo posuzované zkoušky;

nCS

je celkový počet zkoušek;

a:

Formula

a:

Formula

a:

Formula

kde:

ΔEREESS,CS,n

je změna elektrické energie systému REESS v režimu nabíjení-udržování při zkoušce n podle bodu 1.1.2 tohoto dodatku, Wh;

dCS,n

je vzdálenost ujetá za odpovídající zkoušku typu 1 v režimu nabíjení-udržování n, km.

Korekční koeficient spotřeby paliva se zaokrouhlí podle bodu 6.1.8 tohoto předpisu na čtyři významné číslice. Statistickou významnost korekčního koeficientu spotřeby paliva vyhodnotí příslušný orgán.

2.3.1.1.

Korekční koeficient spotřeby paliva, který byl vytvořen na základě zkoušek za celý příslušný zkušební cyklus WLTP, je povoleno použít ke korekci v každé jednotlivé fázi.

2.3.1.2.

Kromě požadavků v bodě 2.2 tohoto dodatku platí také, že na žádost výrobce a se souhlasem příslušného orgánu je možno vytvořit korekční koeficienty samostatných hodnot spotřeby paliva Kfuel,FCHV,p pro každou jednotlivou fázi. V tomto případě musí být v každé jednotlivé fázi splněna stejná kritéria jako kritéria popsaná v bodě 2.2 tohoto dodatku a postup popsaný v bodě 2.3.1 tohoto dodatku se použije na každou jednotlivou fázi za účelem stanovení korekčního koeficientu specifického pro konkrétní fáze.

2.3.2.

Stanovení korekčního koeficientu emisí CO2 (KCO2)

U vozidel OVC-HEV a NOVC-HEV se korekční koeficient emisí CO2 KCO2, který se stanoví na základě projetí souboru zkoušek typu 1 v režimu nabíjení-udržování, definuje pomocí této rovnice:

Formula

kde:

KCO2

je korekční koeficient emisí CO2, (g/km)/(Wh/km);

ECDC,CS,n

je spotřeba elektrické energie v režimu nabíjení-udržování při zkoušce n stanovená na základě vybíjení systému REESS v souladu s bodem 2.3.1 tohoto dodatku, Wh/km;

ECDC,CS,avg

je aritmetický průměr spotřeby elektrické energie v režimu nabíjení-udržování při nCS zkouškách stanovený na základě vybíjení systému REESS v souladu s bodem 2.3.1 tohoto dodatku, Wh/km;

MCO2,CS,nb,n

jsou emise CO2 v režimu nabíjení-udržování při zkoušce n, které nejsou korigovány o energetickou bilanci, vypočtené podle tabulky A8/5, krok 2, g/km;

MCO2,CS,nb,avg

je aritmetický průměr emisí CO2 v režimu nabíjení-udržování při nCS zkouškách stanovený na základě emisí CO2, které nejsou korigovány o energetickou bilanci, podle níže uvedené rovnice, g/km;

n

je indexové číslo posuzované zkoušky;

nCS

je celkový počet zkoušek;

přičemž:

Formula

Korekční koeficient emisí CO2 se zaokrouhlí podle bodu 6.1.8 tohoto předpisu na čtyři významné číslice. Statistickou významnost korekčního koeficientu emisí CO2 vyhodnotí příslušný orgán.

2.3.2.1.

Korekční koeficient emisí CO2, který byl vytvořen na základě zkoušek za celý příslušný zkušební cyklus WLTP, je povoleno použít ke korekci v každé jednotlivé fázi.

2.3.2.2.

Kromě požadavků v bodě 2.2 tohoto dodatku platí také, že na žádost výrobce a se souhlasem příslušného orgánu je možno vytvořit samostatné korekční koeficienty emisí CO2 KCO2,p pro každou jednotlivou fázi. V tomto případě musí být v každé jednotlivé fázi splněna stejná kritéria jako kritéria popsaná v bodě 2.2 tohoto dodatku a postup popsaný v bodě 2.3.2 tohoto dodatku se použije na každou jednotlivou fázi za účelem stanovení korekčních koeficientů specifických pro konkrétní fáze.

3.   Zkušební postup pro stanovení korekčních koeficientů

3.1.

Vozidla OVC-HEV a OVC-FCHV

U vozidel OVC-HEV a OVC-FCHV musí být k měření všech hodnot, které jsou nezbytné pro stanovení korekčních koeficientů podle bodu 2 tohoto dodatku, použit jeden z následujících postupů zkoušek podle obrázku A8.App2/1.

Obrázek A8.App2/1

Postupy zkoušek pro vozidla OVC-HEV a OVC-FCHV

Image 76

3.1.1.

Postup zkoušky podle možnosti 1

3.1.1.1.

Stabilizace a odstavení

Stabilizace a odstavení vozidla se provede podle bodu 2.1 dodatku 4 k této příloze.

3.1.1.2.

Seřízení systémů REESS

Před zkušebním postupem podle bodu 3.1.1.3 tohoto dodatku může výrobce seřídit systémy REESS. Výrobce doloží, že jsou splněny požadavky pro začátek zkoušky podle bodu 3.1.1.3 tohoto dodatku.

3.1.1.3.

Zkušební postup

3.1.1.3.1.

Zvolí se řidičem volitelný režim pro příslušný zkušební cyklus WLTP podle bodu 3 dodatku 6 této přílohy.

3.1.1.3.2.

Za účelem zkoušení se musí projet příslušný zkušební cyklus WLTP v souladu s bodem 1.4.2 této přílohy.

3.1.1.3.3.

Není-li v tomto dodatku stanoveno jinak, zkouší se vozidlo v souladu se zkušebním postupem pro zkoušku typu 1 popsaným v příloze B6.

3.1.1.3.4.

K získání souboru příslušných zkušebních cyklů WLTP požadovaných pro stanovení korekčních koeficientů podle bodu 2.2 tohoto dodatku může po zkoušce následovat několik po sobě následujících postupů v souladu s požadavky bodů 3.1.1.1 až 3.1.1.3.3 tohoto dodatku.

3.1.2.

Postup zkoušky podle možnosti 2

3.1.2.1.

Stabilizace

Zkušební vozidlo se stabilizuje podle bodu 2.1.1 nebo bodu 2.1.2 dodatku 4 k této příloze.

3.1.2.2.

Seřízení systémů REESS

Po stabilizaci se vypustí odstavení podle bodu 2.1.3 dodatku 4 k této příloze a přerušení, během něhož je povoleno seřídit systémy REESS, smí trvat nejvýše 60 minut. Podobné přerušení se použije před každou zkouškou. Ihned po skončení tohoto přerušení se použijí požadavky bodu 3.1.2.3 tohoto dodatku.

Na žádost výrobce může být před seřízením systémů REESS proveden dodatečný postup zahřátí motoru s cílem zajistit podobné počáteční podmínky pro stanovení korekčního koeficientu. Jestliže výrobce požádá o tento dodatečný postup zahřátí, musí se stejný postup zahřátí použít v rámci postupu zkoušky opakovaně.

3.1.2.3.

Zkušební postup

3.1.2.3.1.

Zvolí se řidičem volitelný režim pro příslušný zkušební cyklus WLTP podle bodu 3 dodatku 6 této přílohy.

3.1.2.3.2.

Za účelem zkoušení se musí projet příslušný zkušební cyklus WLTP v souladu s bodem 1.4.2 této přílohy.

3.1.2.3.3.

Není-li v tomto dodatku stanoveno jinak, zkouší se vozidlo v souladu se zkušebním postupem pro zkoušku typu 1 popsaným v příloze B6.

3.1.2.3.4.

K získání souboru příslušných zkušebních cyklů WLTP požadovaných pro stanovení korekčních koeficientů podle bodu 2.2 tohoto dodatku může po zkoušce následovat několik po sobě následujících postupů v souladu s požadavky bodů 3.1.2.2 až 3.1.2.3.3 tohoto dodatku.

3.2.

Vozidla NOVC-HEV a NOVC-FCHV

U vozidel NOVC-HEV a NOVC-FCHV musí být k měření všech hodnot, které jsou nezbytné pro stanovení korekčních koeficientů podle bodu 2 tohoto dodatku, použit jeden z následujících postupů zkoušek podle obrázku A8.App2/2.

Obrázek A8.App2/2

Postupy zkoušek pro vozidla NOVC-HEV a NOVC-FCHV

Image 77

3.2.1.

Postup zkoušky podle možnosti 1

3.2.1.1.

Stabilizace a odstavení

Zkušební vozidlo se stabilizuje a odstaví v souladu s bodem 3.3.1 této přílohy.

3.2.1.2.

Seřízení systémů REESS

Před zkušebním postupem podle bodu 3.2.1.3 tohoto dodatku může výrobce seřídit systémy REESS. Výrobce doloží, že jsou splněny požadavky pro začátek zkoušky podle bodu 3.2.1.3 tohoto dodatku.

3.2.1.3.

Zkušební postup

3.2.1.3.1.

Zvolí se řidičem volitelný režim podle bodu 3 dodatku 6 k této příloze.

3.2.1.3.2.

Za účelem zkoušení se musí projet příslušný zkušební cyklus WLTP v souladu s bodem 1.4.2 této přílohy.

3.2.1.3.3.

Není-li v tomto dodatku stanoveno jinak, zkouší se vozidlo v souladu se zkušebním postupem pro zkoušku typu 1 v režimu nabíjení-udržování popsaným v příloze B6.

3.2.1.3.4.

K získání souboru příslušných zkušebních cyklů WLTP, které jsou požadovány pro stanovení korekčních koeficientů, může po zkoušce následovat několik po sobě následujících postupů vyžadovaných podle bodu 2.2 tohoto dodatku, sestávajících z bodů 3.2.1.1 až 3.2.1.3 tohoto dodatku.

3.2.2.

Postup zkoušky podle možnosti 2

3.2.2.1.

Stabilizace

Zkušební vozidlo se stabilizuje v souladu s bodem 3.3.1.1 této přílohy.

3.2.2.2.

Seřízení systémů REESS

Po stabilizaci se vypustí odstavení podle bodu 3.3.1.2 této přílohy a přerušení, během něhož je povoleno seřídit systémy REESS, smí trvat nejvýše 60 minut. Podobné přerušení se použije před každou zkouškou. Ihned po skončení tohoto přerušení se použijí požadavky bodu 3.2.2.3 tohoto dodatku.

Na žádost výrobce může být před seřízením systémů REESS proveden dodatečný postup zahřátí motoru s cílem zajistit podobné počáteční podmínky pro stanovení korekčního koeficientu. Jestliže výrobce požádá o tento dodatečný postup zahřátí, musí se stejný postup zahřátí použít v rámci postupu zkoušky opakovaně.

3.2.2.3.

Zkušební postup

3.2.2.3.1.

Zvolí se řidičem volitelný režim pro příslušný zkušební cyklus WLTP podle bodu 3 dodatku 6 této přílohy.

3.2.2.3.2.

Za účelem zkoušení se musí projet příslušný zkušební cyklus WLTP v souladu s bodem 1.4.2 této přílohy.

3.2.2.3.3.

Není-li v tomto dodatku stanoveno jinak, zkouší se vozidlo v souladu se zkušebním postupem pro zkoušku typu 1 popsaným v příloze B6.

3.2.2.3.4.

K získání souboru příslušných zkušebních cyklů WLTP, které jsou požadovány pro stanovení korekčních koeficientů, může po zkoušce následovat několik po sobě následujících postupů vyžadovaných podle bodu 2.2 tohoto dodatku, sestávajících z bodů 3.2.2.2 a 3.2.2.3 tohoto dodatku.

4.   Výrobce má možnost rozhodnout se použít hodnotu ΔMCO2,j vymezenou v bodě 4.5 dodatku 2 k příloze B6 s touto změnou:

ηalternator

je účinnost alternátoru

 

0,67 v případě, že ΔEREESS,p má zápornou hodnotu (odpovídá vybíjení)

 

1,00 v případě, že ΔEREESS,p má kladnou hodnotu (odpovídá nabíjení)

4.1.

V tomto případě se korigované emise CO2 v režimu nabíjení-udržování vymezené v bodech 4.1.1.3, 4.1.1.4 a 4.1.1.5 této přílohy nahradí hodnotou ΔMCO2,j namísto KCO2,j × ECDC,CS,j.

Příloha B8 – dodatek 3

Stanovení proudu systému REESS a napětí systému REESS u vozidel NOVC-HEV, OVC-HEV, OVC-FCHV, PEV a NOVC-FCHV (podle daného případu)

1.   Úvod

1.1.

Tento dodatek stanoví metodu a požadované přístrojové vybavení ke stanovení proudu systému REESS a napětí systému REESS u vozidel NOVC-HEV, OVC-HEV, OVC-FCHV, PEV a NOVC-FCHV.

1.2.

Měření proudu systému REESS a měření napětí systému REESS začíná ve stejnou dobu, kdy začíná zkouška, a končí ihned poté, kdy vozidlo dokončí zkoušku.

1.3.

Proud systému REESS a napětí systému REESS se stanoví v každé fázi.

1.4.

Seznam přístrojového vybavení používaného výrobcem k měření napětí a proudu v systému REESS (včetně výrobce přístroje, čísla modelu, sériového čísla, data poslední kalibrace (připadá-li v úvahu)) během:

a)

zkoušky typu 1 podle bodu 3 této přílohy;

b)

postupu pro stanovení korekčních koeficientů podle dodatku 2 k této příloze (v příslušných případech);

c)

pro úroveň 1A;

zkouška korekce teploty okolí (ATCT) specifikovaná v příloze B6a se předloží příslušnému orgánu.

2.   Proud systému REESS

Vybíjení systému REESS se považuje za záporný proud.

2.1.   Externí měření proudu systému REESS

2.1.1.

Proud (proudy) systému REESS se měří během zkoušky pomocí proudového snímače čelisťového nebo uzavřeného typu. Systém pro měření proudu musí splňovat požadavky specifikované v tabulce A8/1 této přílohy. Proudový snímač (proudové snímače) musí být schopen (schopny) zachytit maximální proud při spuštění motoru a při teplotních podmínkách v bodě měření.

V zájmu přesného měření se před zkouškou provede seřízení nuly a demagnetizace podle návodu výrobce přístroje.

2.1.2.

Proudové snímače musí být namontovány na jakýkoli systém REESS na jednom z kabelů připojených přímo k REESS a musí zahrnovat celkový proud REESS.

V případě odstíněných drátů se použijí vhodné metody se souhlasem příslušného orgánu.

Aby bylo možné proud systému REESS snadno změřit externím měřicím vybavením, měl by výrobce vytvořit na vozidle vhodné, bezpečné a přístupné propojovací body. Není-li to proveditelné, je výrobce povinen být příslušnému orgánu nápomocen při připojení proudového snímače na jeden z kabelů připojených přímo k systému REESS způsobem popsaným v tomto bodě výše.

2.1.3.

Výstupy z proudového snímače se odebírají při frekvenci nejméně 20 Hz. Měřený proud se integruje v čase a vynáší v měřených hodnotách Q vyjádřených v ampérhodinách (Ah). Tuto integraci lze provést v systému pro měření proudu.

2.2.   Údaje palubních přístrojů vozidla o proudu systému REESS

Alternativně k bodu 2.1 tohoto dodatku může výrobce použít údaje z měření proudu systému REESS palubními přístroji. Příslušnému orgánu musí být prokázána přesnost těchto údajů.

3.   Napětí systému REESS

3.1.   Externí měření napětí systému REESS

V průběhu zkoušek popsaných v bodě 3 této přílohy se napětí systému REESS měří při dodržení požadavků na vybavení a přesnost stanovených v bodě 1.1 této přílohy. Aby bylo možné napětí systému REESS změřit externím měřicím zařízením, musí být výrobce příslušnému orgánu nápomocen a poskytnout body pro měření napětí systému REESS a bezpečnostní pokyny.

3.2.   Jmenovité napětí systému REESS

U vozidel NOVC-HEV, NOVC-FCHV, OVC-HEV a OVC-FCHV je možno namísto naměřeného napětí systému REESS podle bodu 3.1 tohoto dodatku použít jmenovité napětí systému REESS určené podle normy IEC 60050-482.

3.3.   Údaje palubních přístrojů vozidla o napětí systému REESS

Alternativně k bodům 3.1 a 3.2 tohoto dodatku může výrobce použít údaje z měření napětí palubními přístroji. Příslušnému orgánu musí být prokázána přesnost těchto údajů.

Tabulka A8 App3/1

Zkoušky

Bod 3.1

Bod 3.2

Bod 3.3

60 V nebo více

Méně než 60 V

NOVC-HEV

nepoužije se

použije se

nepoužije se

OVC-HEV režim nabíjení-udržování

NOVC-FCHV

OVC-FCHV režim nabíjení-udržování

Korekční postup založený na změně energie systému REESS (dodatek 2)

Výpočet kritéria pro přerušení postupu při zkoušce v režimu CD (bod 3.2.5.4.2 přílohy B8)

OVC-HEV režim nabíjení-vybíjení

použije se

nepoužije se

možno použít

možno použít

OVC-FCHV režim nabíjení-vybíjení

PEV


Příloha B8 – Dodatek 4

Stabilizace, odstavení a podmínky nabíjení systému REESS u vozidel PEV, OVC-HEV a OVC-FCHV (podle daného případu)

1.   Tento dodatek popisuje zkušební postup pro stabilizaci systému REESS a spalovacího motoru za účelem:

a)

měření elektrického akčního dosahu, nabíjení-vybíjení a nabíjení-udržování při zkoušení vozidel OVC-HEV a OVC-FCHV a

b)

měření elektrického akčního dosahu, jakož i měření spotřeby elektrické energie při zkoušení vozidel PEV.

2.   Stabilizace a odstavení vozidel OVC-HEV a OVC-FCHV

2.1.   Stabilizace a odstavení, jestliže zkušební postup začíná zkouškou v režimu nabíjení-udržování

2.1.1.

Ke stabilizaci spalovacího motoru musí vozidlo projet nejméně jeden celý příslušný zkušební cyklus WLTP. V průběhu každého projetého stabilizačního cyklu se určí stav nabití systému REESS. Stabilizace se zastaví na konci příslušného zkušebního cyklu WLTP, během něhož je splněno kritérium pro přerušení postupu podle bodu 3.2.4.5 této přílohy.

2.1.2.

Alternativně k bodu 2.1.1 tohoto dodatku je možno na žádost výrobce a se souhlasem příslušného orgánu stav nabití systému REESS pro účely zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-udržování nastavit podle doporučení výrobce, aby se provedla zkouška za provozu v režimu nabíjení-udržování.

V takovém případě se použije postup stabilizace, jako je postup používaný u vozidel s výhradně spalovacím motorem popsaný v bodě 2.6 přílohy B6.

2.1.3.

Odstavení vozidla se provede v souladu s bodem 2.7 přílohy B6.

2.2.   Stabilizace a odstavení, jestliže zkušební postup začíná zkouškou v režimu nabíjení-vybíjení

2.2.1.

V případě vozidel OVC-HEV a OVC-FCHV musí vozidlo projet nejméně jeden celý příslušný zkušební cyklus WLTP. V průběhu každého projetého stabilizačního cyklu se určí stav nabití systému REESS. Stabilizace se zastaví na konci příslušného zkušebního cyklu WLTP, během něhož je splněno kritérium pro přerušení postupu podle bodu 3.2.4.5 této přílohy.

2.2.2.

Odstavení vozidla se provede v souladu s bodem 2.7 přílohy B6. U vozidel, která se stabilizují za účelem zkoušky typu 1, se nepoužije nucené chlazení. Během odstavení se systém REESS nabije běžným postupem nabíjení definovaným v bodě 2.2.3 tohoto dodatku.

2.2.3.

Použití běžného nabíjení

Běžným nabíjením se rozumí přenos elektřiny do elektrického vozidla s výkonem 22 kW nebo nižším.

Je-li k dispozici několik možných metod pro provedení běžného nabíjení střídavým proudem (např. kabelem, indukcí atd.), použije se postup nabíjení kabelem.

Je-li k dispozici více úrovní nabíjecího výkonu při nabíjení střídavým proudem, použije se nejvyšší běžný nabíjecí výkon. Nabíjecí výkon při nabíjení střídavým proudem nižší než nejvyšší běžný nabíjecí výkon při nabíjení střídavým proudem může být zvolen, pokud to doporučí výrobce a po schválení příslušným orgánem.

2.2.3.1.

Systém REESS se nabíjí při teplotě okolí specifikované v bodě 2.2.2.2 přílohy B6 pomocí palubního nabíječe, je-li jím vozidlo vybaveno.

V následujících případech se použije nabíječ, který je doporučen výrobcem a jehož způsob nabíjení odpovídá způsobu předepsanému pro běžné nabíjení, pokud:

a)

vozidlo není vybaveno palubním nabíječem nebo

b)

doba nabíjení je delší než doba odstavení vymezená v bodě 2.7 přílohy B6.

Postupy uvedené v tomto bodě vylučují všechny druhy zvláštního nabíjení, které lze spustit automaticky nebo ručně, např. vyrovnávací nabíjení nebo servisní nabíjení. Výrobce musí prohlásit, že během zkoušky nedošlo ke zvláštnímu postupu nabíjení.

2.2.3.2.

Kritérium pro konec nabíjení

Kritérium pro konec nabíjení je splněno, jestliže palubní nebo vnější přístroje vykazují, že systém REESS je plně nabitý. Pokud nabíjení probíhá během odstavení a skončí dříve, než uplyne minimální požadovaná doba odstavení vymezená v bodě 2.7 přílohy B6, musí vozidlo zůstat připojeno k síti alespoň tak dlouho, než uplyne minimální požadovaná doba odstavení.

3.   Stabilizace a odstavení vozidel PEV

3.1.   Počáteční nabíjení systému REESS

Počáteční nabíjení REESS sestává z vybití REESS a použití běžného nabíjení.

3.1.1.   Vybíjení systému REESS

Postup vybíjení se provede podle doporučení výrobce. Výrobce zaručí, že systém REESS je plně vybitý do té míry, jakou postup vybíjení umožňuje.

3.1.2.   Odstavení a použití běžného nabíjení

Odstavení vozidla se provede v souladu s bodem 2.7 přílohy B6.

Během odstavení se systém REESS nabije běžným postupem nabíjení definovaným v bodě 2.2.3 tohoto dodatku.


Příloha B8 – dodatek 5

Faktory použití (UF) pro vozidla OVC-HEV a OVC-FCHV (podle daného případu)

1.

Každá smluvní strana může vytvořit vlastní faktory použití.

2.

Metodika doporučená pro stanovení křivky UF na základě statistiky jízdy je popsána v SAE J2841 (září 2010, vydání 2009-03, revize 2010-09).

3.

Pro výpočet dílčího faktoru použití UFj pro váhový faktor doby j se použije následující rovnice pomocí koeficientů z tabulky A8.App5/1.

Formula

kde:

UFj

faktor použití pro dobu j;

dj

naměřená vzdálenost ujetá na konci doby j, km;

Ci

i-tý koeficient (viz tabulka A8.App5/1);

dn

normalizovaná vzdálenost (viz tabulka A8.App5/1), km;

k

počet výrazů a koeficientů v exponentu;

j

číslo posuzované doby;

i

číslo posuzovaného výrazu/koeficientu;

Formula

součet vypočtených faktorů použití do doby (j–1).

Tabulka A8.App5/1

Parametry pro stanovení dílčích UF (v příslušných případech)

Parametr

Úroveň 1A

dn

800 km

C1

26,25

C2

– 38,94

C3

– 631,05

C4

5964,83

C5

– 25095

C6

60380,2

C7

– 87517

C8

75513,8

C9

– 35749

C10

7154,94


Příloha B8 – dodatek 6

Volba řidičem volitelných režimů

1.   Obecné požadavky

1.1.

Výrobce zvolí řidičem volitelný režim pro zkušební postup pro zkoušku typu 1 v souladu s body 2 až 4 tohoto dodatku, který umožní vozidlu absolvovat posuzovaný zkušební cyklus v rámci přípustných odchylek od rychlostní křivky podle bodu 2.6.8.3.1.2 přílohy B6. To se použije na všechny systémy vozidla s řidičem volitelnými režimy, včetně těch, které nejsou specifické výhradně pro převodovku.

1.2.

Výrobce doloží příslušnému orgánu:

a)

dostupnost primárního režimu za posuzovaného režimu provozu;

b)

maximální rychlost posuzovaného vozidla

a na vyžádání:

c)

nejlepší a nejhorší režim zjištěný podle poznatků o spotřebě paliva a případně o emisích CO2 / spotřebě paliva ve všech režimech. Viz bod 2.6.6.3 přílohy B6;

d)

režim s nejvyšší spotřebou elektrické energie;

e)

energetickou náročnost cyklu (podle bodu 5 přílohy B7, kde se cílová rychlost nahradí skutečnou rychlostí).

1.3.

Na základě technických podkladů poskytnutých výrobcem a se souhlasem příslušného orgánu se nevezmou v úvahu specializované řidičem volitelné režimy, jako je „horský režim“ nebo „režim údržby“, které nejsou určeny pro běžný denní provoz, ale pouze pro zvláštní omezené účely. Bez ohledu na to, který řidičem volitelný režim je zvolen pro zkoušku typu 1 podle bodů 2 a 3 tohoto dodatku, musí vozidlo splňovat mezní hodnoty normovaných emisí ve všech ostatních řidičem volitelných režimech používaných pro jízdu směrem vpřed.

2.   Vozidla OVC-HEV a OVC-FCHV (dle daného případu) vybavená řidičem volitelným režimem za provozu v režimu nabíjení-vybíjení

U vozidel vybavených řidičem volitelným režimem se zvolí režim pro zkoušku typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení v souladu s následujícími podmínkami.

Volbu režimu podle tohoto bodu ilustruje vývojový diagram na obrázku A8.App6/1.

2.1.

Jestliže existuje primární režim, který vozidlu umožňuje absolvovat referenční zkušební cyklus za provozu v režimu nabíjení-vybíjení, zvolí se tento režim.

2.2.

Pokud žádný primární režim neexistuje nebo pokud primární režim existuje, ale tento režim vozidlu neumožňuje absolvovat referenční zkušební cyklus za provozu v režimu nabíjení-vybíjení, zvolí se pro zkoušku režim v souladu s těmito podmínkami:

a)

jestliže existuje pouze jeden režim, který vozidlu umožňuje absolvovat referenční zkušební cyklus za provozu v režimu nabíjení-vybíjení, zvolí se tento režim;

b)

jestliže existuje několik režimů, které umožňují absolvovat referenční zkušební cyklus za provozu v režimu nabíjení-vybíjení, a žádný z těchto režimů není konfigurovatelným startovacím režimem, zvolí se nejhorší z těchto režimů z hlediska spotřeby elektrické energie;

c)

jestliže existuje několik režimů, které umožňují absolvovat referenční zkušební cyklus za provozu v režimu nabíjení-vybíjení, a nejméně dva z těchto režimů jsou konfigurovatelnými startovacími režimy, zvolí se nejhorší z těchto konfigurovatelných startovacích režimů z hlediska spotřeby elektrické energie.

2.3.

Jestliže neexistuje žádný režim podle bodu 2.1 a bodu 2.2 tohoto dodatku, který vozidlu umožňuje absolvovat referenční zkušební cyklus, upraví se referenční zkušební cyklus v souladu s bodem 9 přílohy B1:

a)

jestliže existuje primární režim, který vozidlu umožňuje absolvovat upravený referenční zkušební cyklus za provozu v režimu nabíjení-vybíjení, zvolí se tento režim;

b)

pokud žádný primární režim neexistuje, ale existují jiné režimy, které vozidlu umožňují absolvovat upravený referenční zkušební cyklus za provozu v režimu nabíjení-vybíjení, zvolí se nejhorší z těchto režimů z hlediska spotřeby elektrické energie. V případě, že existují nejméně dva konfigurovatelné startovací režimy, zvolí se nejhorší z těchto konfigurovatelných startovacích režimů z hlediska spotřeby elektrické energie;

c)

jestliže neexistuje žádný režim, který vozidlu umožňuje absolvovat upravený referenční zkušební cyklus za provozu v režimu nabíjení-vybíjení, určí se režim nebo režimy s nejvyšší energetickou náročností cyklu a z nich se zvolí nejhorší režim z hlediska spotřeby elektrické energie.

Obrázek A8.App6/1a a obrázek A8.App6/1b

Volba řidičem volitelného režimu u vozidel OVC-HEV a OVC-FCHV (dle daného případu) za provozu v režimu nabíjení-vybíjení

Obrázek A8.App6/1 a

Vozidla OVC-HEV a OVC-FCHV (dle daného případu): Zkouška typu 1 v režimu CD – Přepínání volitelných režimů

Image 78

Obrázek A8.App6/1b

Vozidla OVC-HEV a OVC-FCHV (dle daného případu): Zkouška typu 1 v režimu CD – Přepínání volitelných režimů

Image 79

3.   Vozidla OVC-HEV, NOVC-HEV, OVC-FCHV a NOVC-FCHV (dle daného případu) vybavená řidičem volitelným režimem za provozu v režimu nabíjení-udržování

U vozidel vybavených řidičem volitelným režimem se zvolí režim pro zkoušku typu 1 v režimu nabíjení-udržování v souladu s těmito podmínkami.

Volbu režimu podle tohoto bodu ilustruje vývojový diagram na obrázku A8.App6/2.

3.1.

Jestliže existuje primární režim, který vozidlu umožňuje absolvovat referenční zkušební cyklus za provozu v režimu nabíjení-udržování, zvolí se tento režim.

3.2.

Pokud žádný primární režim neexistuje nebo pokud primární režim existuje, ale tento režim vozidlu neumožňuje absolvovat referenční zkušební cyklus za provozu v režimu nabíjení-udržování, zvolí se pro zkoušku režim v souladu s těmito podmínkami:

a)

jestliže existuje pouze jeden režim, který vozidlu umožňuje absolvovat referenční zkušební cyklus za provozu v režimu nabíjení-udržování, zvolí se tento režim;

b)

jestliže existuje několik režimů, které umožňují absolvovat referenční zkušební cyklus za provozu v režimu nabíjení-udržování, a žádný z těchto režimů není konfigurovatelným startovacím režimem, podrobí se vozidlo zkoušce na stanovení normovaných emisí a emisí CO2 v nejlepším režimu a nejhorším režimu. Nejlepší a nejhorší režim se určí pomocí poskytnutých podkladů týkajících se emisí CO2 ve všech režimech. Emise CO2 musí být aritmetickým průměrem výsledků zkoušek u obou režimů. Výsledky zkoušek pro oba režimy se zaznamenají.

Na žádost výrobce může být vozidlo alternativně zkoušeno s řidičem volitelným režimem v nejnepříznivější poloze pro emise CO2;

c)

jestliže existuje několik režimů, které umožňují absolvovat referenční zkušební cyklus za provozu v režimu nabíjení-udržování, a nejméně dva z těchto režimů jsou konfigurovatelnými startovacími režimy, zvolí se nejhorší z těchto konfigurovatelných startovacích režimů z hlediska emisí CO2 a spotřeby paliva.

3.3.

Jestliže neexistuje žádný režim podle bodu 3.1 a bodu 3.2 tohoto dodatku, který vozidlu umožňuje absolvovat referenční zkušební cyklus, upraví se referenční zkušební cyklus v souladu s bodem 9 přílohy B1:

a)

jestliže existuje primární režim, který vozidlu umožňuje absolvovat upravený referenční zkušební cyklus za provozu v režimu nabíjení-udržování, zvolí se tento režim;

b)

pokud žádný primární režim neexistuje, ale existují jiné režimy, které vozidlu umožňují absolvovat upravený referenční zkušební cyklus za provozu v režimu nabíjení-udržování, zvolí se nejhorší z těchto režimů z hlediska emisí CO2 a spotřeby paliva;

c)

jestliže neexistuje žádný režim, který vozidlu umožňuje absolvovat upravený referenční zkušební cyklus za provozu v režimu nabíjení-udržování, určí se režim nebo režimy s nejvyšší energetickou náročností cyklu a z nich se zvolí nejhorší režim z hlediska emisí CO2 a spotřeby paliva. V případě, že nejméně dva z těchto režimů jsou konfigurovatelnými startovacími režimy, zvolí se nejhorší z těchto režimů z hlediska emisí CO2 a spotřeby paliva.

Obrázek A8.App6/2 a a obrázek A8.App6/2b

Volba řidičem volitelného režimu u vozidel OVC-HEV, NOVC-HEV, OVC-FCHV a NOVC- FCHV za provozu v režimu nabíjení-udržování

Obrázek A8.App6/2a

Vozidla (N)OVC-HEV a (N)OVC-FCHV (dle daného případu): Zkouška typu 1 v režimu CS – Přepínání volitelných režimů

Image 80

Obrázek A8.App6/2b

Vozidla (N)OVC-HEV a (N)OVC-FCHV (dle daného případu): Zkouška typu 1 v režimu CS – řepínání volitelných režimů

Image 81

4.   Vozidla PEV vybavená řidičem volitelným režimem

U vozidel vybavených řidičem volitelným režimem se zvolí režim pro zkoušku v souladu s těmito podmínkami.

Volbu režimu podle tohoto bodu ilustruje vývojový diagram na obrázku A8.App6/3.

4.1.

Jestliže existuje primární režim, který vozidlu umožňuje absolvovat referenční zkušební cyklus, zvolí se tento režim.

4.2.

Pokud žádný primární režim neexistuje nebo pokud primární režim existuje, ale tento režim vozidlu neumožňuje absolvovat referenční zkušební cyklus, zvolí se pro zkoušku režim v souladu s těmito podmínkami:

a)

jestliže existuje pouze jeden režim, který vozidlu umožňuje absolvovat referenční zkušební cyklus, zvolí se tento režim;

b)

jestliže existuje několik režimů, které umožňují absolvovat referenční zkušební cyklus, a žádný z těchto režimů není konfigurovatelným startovacím režimem, zvolí se nejhorší z těchto režimů z hlediska spotřeby elektrické energie;

c)

jestliže existuje několik režimů, které umožňují absolvovat referenční zkušební cyklus, a nejméně dva z těchto režimů jsou konfigurovatelnými startovacími režimy, zvolí se nejhorší z těchto konfigurovatelných startovacích režimů z hlediska spotřeby elektrické energie.

4.3.

Jestliže neexistuje žádný režim podle bodu 4.1 a bodu 4.2 tohoto dodatku, který vozidlu umožňuje absolvovat referenční zkušební cyklus, upraví se referenční zkušební cyklus v souladu s bodem 9 přílohy B1. Výsledný zkušební cyklus se označí jako příslušný zkušební cyklus WLTP:

a)

jestliže existuje primární režim, který vozidlu umožňuje absolvovat upravený referenční zkušební cyklus, zvolí se tento režim;

b)

pokud žádný primární režim neexistuje, ale existují jiné režimy, které vozidlu umožňují absolvovat upravený referenční zkušební cyklus, zvolí se nejhorší z těchto režimů z hlediska spotřeby elektrické energie. V případě, že existují nejméně dva konfigurovatelné startovací režimy, zvolí se nejhorší z těchto konfigurovatelných startovacích režimů z hlediska spotřeby elektrické energie;

c)

jestliže neexistuje žádný režim, který vozidlu umožňuje absolvovat upravený referenční zkušební cyklus, určí se režim nebo režimy s nejvyšší energetickou náročností cyklu a z nich se zvolí nejhorší režim z hlediska spotřeby elektrické energie.

Obrázek A8.App6/3 a a obrázek A8.App6/3b

Volba řidičem volitelného režimu u vozidel PEV

Obrázek A8.App6/3 a

PEV: Přepínání volitelných režimů

Image 82

Obrázek A8.App6/3b

PEV: Přepínání volitelných režimů

Image 83


Příloha B8 – dodatek 7

Měření spotřeby paliva u hybridních vozidel s palivovými články na stlačený vodík

1.   Obecné požadavky

Spotřeba paliva se měří s použitím gravimetrické metody v souladu s bodem 2 tohoto dodatku.

Na žádost výrobce a se souhlasem příslušného orgánu je možno spotřebu paliva měřit buď tlakovou metodou, nebo průtokovou metodou. V tomto případě výrobce dodá technické podklady dokazující, že daná metoda poskytuje rovnocenné výsledky. Tlaková a průtoková metoda jsou popsány v normě ISO 23828.

2.   Gravimetrická metoda

Spotřeba paliva se vypočítá podle měření hmotnosti palivové nádrže před zkouškou a po zkoušce.

2.1.   Vybavení a nastavení

2.1.1.

Příklad přístrojového vybavení je uveden na obrázku A8.App7/1. K měření spotřeby paliva se použije jedna nebo více externích nádrží. Externí nádrž(e) se připojí k palivovému potrubí vozidla mezi původní palivovou nádrž a systém palivových článků.

2.1.2.

Ke stabilizaci je možno použít původně instalovanou nádrž nebo externí zdroj vodíku.

2.1.3.

Plnicí tlak se upraví podle doporučení výrobce.

2.1.4.

Rozdíl v tlacích při dodávce plynu v potrubích se při spuštění potrubí minimalizuje.

V případě, že se očekává vliv rozdílných tlaků, výrobce a příslušný orgán se dohodnou, zda je nutná korekce, či nikoli.

2.1.5.

Váhy

2.1.5.1.

Váhy používané pro měření spotřeby paliva musí splňovat specifikaci uvedenou v tabulce A8.App7/1.

Tabulka A8.App7/1

Kritéria pro ověření analytických vah

Systém měření

Rozlišení

Přesnost

Váhy

max. 0,1 g

max. ±0,02 (1)

2.1.5.2.

Váhy se kalibrují podle specifikací poskytnutých výrobcem vah nebo alespoň tak často, jak je uvedeno v tabulce A8.App7/2.

Tabulka A8.App7/2

Intervaly kalibrace přístrojů

Kontroly přístrojů

Interval

Přesnost

Ročně a při větší údržbě

2.1.5.3.

Musí být zajištěny vhodné prostředky ke snížení účinků vibrace a konvekce, např. antivibrační stůl nebo zábrana proti větru.

Obrázek A8.App7/1

Příklad přístrojového vybavení

Image 84

kde:

1

je externí přívod paliva pro stabilizaci,

2

je regulátor tlaku,

3

je původní nádrž,

4

je systém palivových článků,

5

jsou váhy,

6

je (jsou) externí nádrž(e) pro měření spotřeby paliva.

2.2.   Zkušební postup

2.2.1.

Před zkouškou se změří hmotnost externí nádrže.

2.2.2.

Externí nádrž se připojí k palivovému potrubí vozidla, jak je znázorněno na obrázku A8.App7/1.

2.2.3.

Provede se zkouška doplněním paliva z externí nádrže.

2.2.4.

Externí nádrž se odpojí od potrubí.

2.2.5.

Změří se hmotnost externí nádrže a spotřebovaného paliva po zkoušce.

2.2.5.1.

Na žádost výrobce a se souhlasem příslušného orgánu lze přihlédnout ke změně hmotnosti vodíku v pomocném potrubí mezi body 2 a 4 na obrázku A8.App7/1 v důsledku změny teploty a tlaku.

2.2.6.

Nevyvážená spotřeba paliva v režimu nabíjení-udržování FCCS,nb z naměřené hmotnosti před zkouškou a po zkoušce se vypočítá pomocí této rovnice:

Formula

kde:

FCCS,nb

je nevyvážená spotřeba paliva v režimu nabíjení-udržování naměřená v průběhu zkoušky, kg/100 km;

g1

je hmotnost nádrže na začátku zkoušky, kg;

g2

je hmotnost nádrže na konci zkoušky, kg;

d

je ujetá vzdálenost během zkoušky, km.

2.2.7.

Tento bod platí pouze pro úroveň 1B.

Samostatná hodnota spotřeby paliva FCCS,nb,p, jak je vymezena v bodech 4.2.1.2.4 a 4.2.1.2.5 této přílohy, se vypočte pro každou jednotlivou fázi podle bodu 2.2 tohoto dodatku. Zkušební postup se provede s externími nádržemi a přípojkami k palivovému potrubí vozidla, které jsou jednotlivě připraveny pro každou fázi.


(1)  Spotřeba paliva (stav nabití REESS = 0) během zkoušky, hmotnostní, směrodatná odchylka.


Příloha B8 – dodatek 8

Stanovení dodatečných hodnot spotřeby elektrické energie u vozidel PEV a OVC-HEV požadovaných pro kontrolu shodnosti výroby

1.   Vozidla PEV

1.1

K ověření shodnosti výroby se stanoví následující hodnota, která se použije jako referenční hodnota:

Pokud se použije metoda interpolace,

ECDC–ind,COP = ECDC-L,COP + Kind × (ECDC–H,COP – ECDC–L,COP)

pokud se metoda interpolace nepoužije,

ECDC–ind,COP = ECDC–i,COP

kde:

ECDC–ind,COP

je referenční spotřeba elektrické energie jednotlivého vozidla pro účely shodnosti výroby, Wh/km;

ECDC–L,COP

je spotřeba elektrické energie vozidla L stanovená podle bodu 1.2 tohoto dodatku, Wh/km;

ECDC–H,COP

je spotřeba elektrické energie vozidla H stanovená podle bodu 1.2 tohoto dodatku, Wh/km;

ECDC–i,COP

je spotřeba elektrické energie vozidla i stanovená podle bodu 1.2 tohoto dodatku, Wh/km;

Kind

je koeficient interpolace pro posuzované jednotlivé vozidlo za příslušný zkušební cyklus WLTP, podle bodu 4.5.3 této přílohy.

1.2

Výpočet ECDC–L,COP , ECDC–H,COP a ECDC–i,COP

ECDC–i,COP = ECDC,first,i × AFEC,i

kde:

i

představuje – v případě, že se použije metoda interpolace – index L pro vozidlo L a index H pro vozidlo H. V případě, že se metoda interpolace nepoužije, představuje index i zkoušené vozidlo.

ECDC–i,COP

je srovnaná spotřeba elektrické energie vozidla i vyplývající z míry vybití systému REESS v rámci prvního příslušného zkušebního cyklu WLTP, Wh/km;

ECDC,first,i

je průměr naměřené spotřeby elektrické energie vozidla i vyplývající z míry vybití systému REESS v rámci prvního příslušného zkušebního cyklu WLTP podle bodu 4.3 této přílohy, Wh/km;

AFEC,i

je srovnávací koeficient pro vozidlo i podle tabulky A8/10, krok 7 – postup po sobě následujících cyklů typu 1 , nebo tabulky A8/11, krok 6 – zkrácený zkušební postup při zkoušce typu 1.

2.   Vozidla OVC-HEV

Tento bod se použije pouze v případě, že během prvního cyklu zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení během schvalování typu nedojde k nastartování motoru. Pokud k nastartování motoru dojde, tento bod se vypustí.

2.1.

K ověření shodnosti výroby se stanoví následující hodnota, která se použije jako referenční hodnota:

Pokud se použije metoda interpolace,

ECDC–ind,CD,COP = ECDC–L,CD,COP + Kind × (ECDC–H,CD,COP–ECDC–L,CD,COP)

pokud se metoda interpolace nepoužije,

ECDC–ind,CD,COP = ECDC–i,CD,COP

kde:

ECDC–ind,CD,COP

je referenční spotřeba elektrické energie jednotlivého vozidla v režimu nabíjení-vybíjení pro účely shodnosti výroby, Wh/km;

ECDC–L,CD,COP

je spotřeba elektrické energie v režimu nabíjení-vybíjení vozidla L stanovená podle bodu 2.2 tohoto dodatku, Wh/km;

ECDC–H,CD,COP

je spotřeba elektrické energie v režimu nabíjení-vybíjení vozidla H stanovená podle bodu 2.2 tohoto dodatku, Wh/km;

ECDC–i,CD,COP

je spotřeba elektrické energie v režimu nabíjení-vybíjení vozidla i stanovená podle bodu 2.2 tohoto dodatku, Wh/km;

Kind

je koeficient interpolace pro posuzované jednotlivé vozidlo za příslušný zkušební cyklus WLTP, podle bodu 4.5.3 této přílohy.

2.2.

Výpočet ECDC–L,CD,COP ECDC–H,CD,COP a ECDC–i,CD,COP

ECDC–i,CD,COP = ECDC–i,CD,first × AFEC,AC,CD,i

kde:

i

představuje – v případě, že se použije metoda interpolace – index L pro vozidlo L a index H pro vozidlo H. V případě, že se metoda interpolace nepoužije, představuje index i zkoušené vozidlo.

ECDC–i,CD,COP

je srovnaná spotřeba elektrické energie v režimu nabíjení-vybíjení vyplývající z míry vybití systému REESS v rámci prvního příslušného zkušebního cyklu WLTC, Wh/km;

ECDC–i,CD,first

je průměr naměřené spotřeby elektrické energie vozidla i v režimu nabíjení-vybíjení vyplývající z míry vybití systému REESS v rámci prvního příslušného zkušebního cyklu WLTC podle bodu 4.3 této přílohy, Wh/km;

AFEC,AC,CD,i

je srovnávací koeficient pro vozidlo i

kde

pro úroveň 1A:

Formula

kde

ECAC,CD,declared,i

je deklarovaná spotřeba elektrické energie vozidla i v režimu nabíjení-vybíjení podle tabulky A8/8, krok 14, Wh/km;

ECAC,CD,ave,i

je průměr naměřené spotřeby elektrické energie v režimu nabíjení-vybíjení vozidla i podle tabulky A8/8, krok 13, Wh/km;

pro úroveň 1B:

Formula

kde

ECdec,i

je deklarovaná spotřeba elektrické energie vozidla i při zkoušce typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení podle tabulky A8/9, krok 8, Wh/km;

EC ave,i

je průměr naměřené spotřeby elektrické energie vozidla i při zkoušce typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení podle tabulky A8/9, krok 8, Wh/km.


PŘÍLOHA B9

Stanovení rovnocennosti metod

Tato příloha platí pouze pro úroveň 1A.

1.   Obecné požadavky

Na žádost výrobce může příslušný orgán schválit jiné metody měření, pokud poskytují rovnocenné výsledky v souladu s bodem 1.1 této přílohy. Příslušnému orgánu musí být prokázána rovnocennost uvažovaných metod.

1.1.   Rozhodnutí o rovnocennosti

Uvažovaná metoda se považuje za rovnocennou, jestliže její přesnost a preciznost je stejná nebo vyšší než přesnost a preciznost referenční metody.

1.2.   Stanovení rovnocennosti

Stanovení rovnocennosti metod musí být založeno na korelační studii, která se provede mezi uvažovanou a referenční metodou. Metody, které se použijí při korelačních zkouškách, podléhají schválení ze strany příslušného orgánu.

Hlavní zásady pro stanovení přesnosti a preciznosti uvažované a referenční metody musí vycházet z pokynů uvedených v normě ISO 5725 části 6 příloze 8 „Porovnání alternativních metod měření“.

1.3.   Požadavky na provádění (VYHRAZENO)


PŘÍLOHY ČÁST C

Příloha C1: (Vyhrazeno)

Příloha C2: (Vyhrazeno)


PŘÍLOHA C3

Zkouška typu 4

Stanovení emisí způsobených vypařováním z vozidel s motorem používajícím jako palivo benzin

Postupy a podmínky zkoušek typu 4

1.   Úvod

Tato příloha poskytuje metodu stanovení úrovní emisí způsobených vypařováním z lehkých užitkových vozidel opakovatelným a reprodukovatelným způsobem tak, aby byly reprezentativní vzhledem k reálnému provozu vozidel.

2.   Technické požadavky

2.1.

Tento postup zahrnuje zkoušky emisí způsobených vypařováním a dvě další zkoušky, jednu pro stárnutí nádob s aktivním uhlím podle bodu 5.1 této přílohy a jednu pro propustnost systému palivové nádrže podle bodu 5.2 této přílohy. Zkouška emisí způsobených vypařováním (obrázek C3/4) stanoví emise uhlovodíků způsobených vypařováním v důsledku denního kolísání teplot a vypařování z vozidla odstaveného za tepla během parkování.

2.2.

V případě, že palivový systém obsahuje více než jednu nádobku s aktivním uhlím, veškeré odkazy na termín „nádobka s aktivním uhlím“ v této příloze se vztahují na každou nádobku s aktivním uhlím.

3.   Vozidlo

Vozidlo musí být v dobrém technickém stavu, musí být zaběhnuté a mít před zkouškou najeto alespoň 3 000 km. Pro účely stanovení emisí způsobených vypařováním se zaznamená počet najetých kilometrů a stáří vozidla použitého k osvědčení. Po dobu záběhu musí být připojen systém regulace emisí způsobených vypařováním, jenž musí správně fungovat. Nádobka s aktivním uhlím, která prošla postupem stárnutí, se nesmí instalovat během záběhu.

Nádobka s aktivním uhlím, která prošla stárnutím podle postupu popsaného v bodech 5.1 až 5.1.3.1.3 této přílohy, se nesmí instalovat před zahájením postupu vypuštění a doplnění paliva podle bodu 6.5.1 této přílohy.

4.   Zkušební zařízení, požadavky na kalibraci a intervaly kalibrace

Není-li v tomto bodě uvedeno jinak, zařízení používaná ke zkoušení musí být kalibrována před prvním použitím a poté ve vhodných servisních intervalech. Vhodný servisní interval se stanoví buď podle doporučení výrobce zařízení, nebo v souladu s osvědčenou technickou praxí.

4.1.

Vozidlový dynamometr

Vozidlový dynamometr musí splňovat požadavky bodů 2 až 2.4.2 přílohy B5.

4.2.

Komora pro měření emisí způsobených vypařováním

Komora pro měření emisí způsobených vypařováním musí být plynotěsnou pravoúhlou měřicí komorou schopnou pojmout zkoušené vozidlo. Vozidlo musí být přístupné ze všech stran a komora, pokud je těsně uzavřena, musí být plynotěsná podle bodu 4.2.3.3 této přílohy. Vnitřní povrch komory musí být nepropustný a nesmí reagovat s uhlovodíky. Systém regulace teploty musí umožnit regulovat teplotu vzduchu uvnitř komory podle předepsaného průběhu teploty v závislosti na čase s průměrnou přípustnou odchylkou 1 °C v průběhu zkoušky.

Řídicí systém musí být seřízen tak, aby zajišťoval hladký průběh teploty, s minimálními přeběhy, kolísáním a nestabilitou vzhledem k požadovanému dlouhodobému teplotnímu profilu okolí. Teplota vnitřního povrchu stěny nesmí být během 24hodinové zkoušky ztrát způsobených vypařováním v žádném okamžiku menší než 5 °C nebo větší než 55 °C.

Konstrukce stěny musí být taková, aby podporovala dobré rozptýlení tepla. Teplota vnitřního povrchu stěny po dobu zkoušky po odstavení vozidla za tepla nesmí být nižší než 20 °C ani vyšší než 52 °C.

K vyrovnání změn objemu vlivem kolísajících teplot uvnitř komory může být použita komora buď s proměnným objemem, nebo se stálým objemem.

4.2.1.

Komora s proměnným objemem

Objem komory s proměnným objemem se zvětšuje nebo zmenšuje v reakci na teplotní změny vzduchu v komoře. Jsou možné dva způsoby přizpůsobení vnitřního objemu: pohyblivým panelem (panely), nebo systémem měchů, kdy nepropustný vak nebo vaky uvnitř komory se zvětšují nebo zmenšují přepouštěním vzduchu z vnějšku komory podle změn tlaku uvnitř komory. Každé řešení přizpůsobování objemu musí v určeném rozsahu teplot zachovávat celistvost komory podle bodu 4.2.3 této přílohy.

Všechny metody přizpůsobování objemu musí dodržet maximální rozdíl mezi tlakem uvnitř kabiny a barometrickým tlakem v rozmezí ± 0,5 kPa.

Komoru musí být možné zajistit na stálý objem. Proměnný objem komory musí být možno zajistit v rozmezí +7 % od „jmenovitého objemu“ (viz bod 4.2.3.1.1 této přílohy), s přihlédnutím ke změnám teploty a barometrického tlaku během zkoušky.

4.2.2.

Komora se stálým objemem

Komora se stálým objemem musí být konstruována z pevných panelů, které udrží stálý objem, a musí splňovat následující požadavky.

4.2.2.1.

Komora musí být vybavena zařízením pro odsávání výparů, které během zkoušky pomalu a stejnoměrně odsává vzduch z komory. Odsávaný vzduch se nahrazuje přívodem okolního vzduchu. Přiváděný vzduch musí být filtrován přes aktivní uhlí tak, aby byla zajištěna poměrně konstantní úroveň uhlovodíků. Všechny metody přizpůsobování objemu musí omezit maximální rozdíl mezi tlakem uvnitř komory a barometrickým tlakem na rozmezí od 0 do –0,5 kPa.

4.2.2.2.

Zařízení musí umožňovat měření hmotnosti uhlovodíků v přiváděném a odsávaném proudu vzduchu s přesností 0,01 gramu. K odběru proporcionálního vzorku ze vzduchu vystupujícího z komory a ze vzduchu vstupujícího do ní se může použít systém odběrných vaků. Jinak lze k průběžné analýze přiváděného a odsávaného proudu vzduchu použít vřazený analyzátor typu FID a vyhodnocovat měřené hodnoty spolu s měřeným množstvím vzduchu, a tím získat průběžný záznam uhlovodíků odstraňovaných z komory.

4.2.3.

Kalibrace komory

4.2.3.1.

Počáteční stanovení vnitřního objemu komory

4.2.3.1.1.

Před prvním použitím komory se její vnitřní objem stanoví následujícím způsobem:

Pečlivě se změří vnitřní rozměry komory, přitom se uvažují jakékoliv nepravidelnosti, jako jsou vyztužovací opěry. Z těchto měření se stanoví vnitřní objem komory.

U komor s proměnným objemem musí být komora zajištěna na stálý objem, je-li udržována při teplotě okolí 30 °C nebo podle volby výrobce 29 °C. Tento jmenovitý objem musí být opakovatelný s přesností ± 0,5 % udané hodnoty.

4.2.3.1.2.

Vnitřní čistý objem se určí odečtením 1,42 m3 z vnitřního objemu komory. Alternativně se místo 1,42 m3 může použít objem zkušebního vozidla s otevřeným zavazadlovým prostorem a okny.

4.2.3.1.3.

Komora musí být zkontrolována podle bodu 4.2.3.3 této přílohy. Pokud se hmotnost propanu liší od hmotnosti vpuštěného množství o více než ± 2 %, je třeba provést nápravu.

4.2.3.2.

Stanovení emisí pozadí v komoře

Tímto postupem se potvrdí, že komora neobsahuje žádné materiály, které emitují významná množství uhlovodíků. To se ověří při uvedení komory do provozu, dále po jakékoli činnosti v komoře, která může ovlivnit emise pozadí, a to alespoň jednou za rok.

4.2.3.2.1.

Komory s proměnným objemem mohou být provozovány jednak s pevně nastaveným objemem, jednak s objemem pevně nenastaveným, jak je popsáno v bodě 4.2.3.1.1 této přílohy. Teplota okolí se musí během níže zmíněné doby 4 hodin udržovat na hodnotě 35 °C ± 2 °C nebo dle volby výrobce na hodnotě 36 °C ± 2 °C.

4.2.3.2.2.

U komor se stálým objemem se přívod i odvod vzduchu uzavře. Teplota okolí se musí během níže zmíněné doby 4 hodin udržovat na hodnotě 35 °C ± 2 °C nebo dle volby výrobce na hodnotě 36 °C ± 2 °C.

4.2.3.2.3.

Komora smí být utěsněna a směšovací ventilátor zapnut po dobu až 12 hodin před tím, než bude zahájen čtyřhodinový časový úsek odběru vzorku emisí pozadí v komoře.

4.2.3.2.4.

Analyzátor (je-li vyžadován) se kalibruje, pak se nastaví na nulu a kalibruje na plný rozsah.

4.2.3.2.5.

Komora se proplachuje, dokud se nedocílí ustálené hodnoty uhlovodíků. Zapne se směšovací ventilátor, pokud již není v činnosti.

4.2.3.2.6.

Komora se utěsní a změří se koncentrace uhlovodíků pozadí, teplota a barometrický tlak. Tak se získají počáteční hodnoty CHCi, Pi, Ti, které se použijí při výpočtu pozadí komory.

4.2.3.2.7.

Komora se ponechá bez zásahů se zapnutým směšovacím ventilátorem po dobu čtyř hodin.

4.2.3.2.8.

Na konci této doby se stejným analyzátorem změří koncentrace uhlovodíků v komoře. Změří se i teplota a barometrický tlak. Tak se získají konečné hodnoty CHCf, Pf, Tf.

4.2.3.2.9.

Vypočte se změna hmotnosti uhlovodíků v komoře během zkoušky podle bodu 4.2.3.4 této přílohy. Tato změna nesmí být větší než 0,05 g.

4.2.3.3.

Kalibrace a zkouška komory na zachycení uhlovodíků

Kalibrace a zkouška komory na zachycení uhlovodíků ověřuje vypočtený objem podle bodu 4.2.3.1 této přílohy a slouží i k měření případného úniku netěsnostmi. Únik netěsnostmi komory se musí zjišťovat při jejím uvedení do provozu, po jakékoli operaci v komoře, která by mohla ovlivnit její těsnost, a poté nejméně jednou za měsíc. Pokud bylo šest po sobě následujících měsíčních zkoušek na zachycení uhlovodíků úspěšně provedeno bez jakékoliv opravy, může být únik netěsnostmi komory až do té doby, dokud nebude vyžadována oprava, zjišťován čtvrtletně.

4.2.3.3.1.

Komora se proplachuje, dokud se nedocílí ustálené koncentrace uhlovodíků. Směšovací ventilátor se zapne, pokud již není v činnosti. Analyzátor uhlovodíků se nastaví na nulu a případně se seřídí a kalibruje na plný rozsah.

4.2.3.3.2.

Komory s proměnným objemem se nastaví tak, aby jejich objem odpovídal jmenovitému objemu. U komor se stálým objemem se uzavře výstup a vstup vzduchu.

4.2.3.3.3.

Systém regulace teploty okolí se pak zapne (pokud již není zapnut) a nastaví se na počáteční teplotu 35 °C, nebo dle volby výrobce na 36 °C.

4.2.3.3.4.

Pokud se kabina stabilizuje při teplotě 35 °C ± 2 °C nebo dle volby výrobce při teplotě 36 °C ± 2 °C, komora se utěsní a změří se koncentrace pozadí, teplota a barometrický tlak. Tak se získají počáteční hodnoty CHCi, Pi, Ti, které se použijí při kalibraci komory.

4.2.3.3.5.

Do komory se vpustí přibližně 4 g propanu. Hmotnost propanu musí být měřena s přesností ± 2 % měřené hodnoty.

4.2.3.3.6.

Obsah komory se nechá mísit po dobu pěti minut a pak se změří koncentrace uhlovodíků, teplota a barometrický tlak. Tak se získají hodnoty CHCf, Pf, Tf pro kalibraci komory a zároveň počáteční hodnoty CHCi, Pi, Ti pro zkoušku na zachycení uhlovodíků.

4.2.3.3.7.

Na základě hodnot naměřených podle bodů 4.2.3.3.4 a 4.2.3.3.6 této přílohy a vzorce v bodě 4.2.3.4 této přílohy se vypočte hmotnost propanu v komoře. Výsledek se nesmí lišit o více než ± 2 % od hmotnosti propanu naměřené podle bodu 4.2.3.3.5 této přílohy.

4.2.3.3.8.

U komor s proměnným objemem se uvolní zajištění pro nastavení objemu na jmenovitý objem. U komor se stálým objemem se otevře vstup a výstup vzduchu.

4.2.3.3.9.

Do 15 minut od utěsnění komory se začne cyklicky měnit teplota okolí z 35 °C na 20 °C a zpět na 35 °C nebo dle volby výrobce z 35,6 °C na 22,2 °C a zpět na 35,6 °C po dobu 24 hodin podle teplotního průběhu, nebo alternativního teplotního průběhu, specifikovaného v bodě 6.5.9 této přílohy. (Přípustné odchylky jsou specifikovány v bodě 6.5.9.1 této přílohy.)

4.2.3.3.10.

Po uplynutí 24hodinové doby cyklických změn teploty se změří a zaznamená konečná koncentrace uhlovodíků, teplota a barometrický tlak. Tak se získají konečné hodnoty CHCf, Pf, Tf pro zkoušku na zachycení uhlovodíků.

4.2.3.3.11.

Pomocí vzorce v bodě 4.2.3.4 této přílohy se z hodnot naměřených podle bodů 4.2.3.3.6 a 4.2.3.3.10 této přílohy vypočte hmotnost uhlovodíků. Hmotnost se nesmí lišit o více než 3 % od hmotnosti uhlovodíků zjištěné podle bodu 4.2.3.3.7 této přílohy.

4.2.3.4.

Výpočty

Ke stanovení pozadí uhlovodíků v komoře a míry úniku netěsnostmi se použije výpočet změny čisté hmotnosti uhlovodíků uvnitř komory. Pro výpočet změny hmotnosti jsou použity počáteční a konečné hodnoty koncentrací uhlovodíků, teploty a barometrického tlaku.

Výpočet se provede podle rovnice v bodě 7.1, nebo případně v bodě 7.1.1 této přílohy s použitím následující hodnoty pro V.

V

je čistý objem komory, m3.

4.3.

Analytické systémy

Analytické systémy musí splňovat požadavky bodů 4.3.1 až 4.3.3 této přílohy.

Kontinuální měření uhlovodíků je nepovinné, pokud není použit typ komory se stálým objemem.

4.3.1.

Analyzátor uhlovodíků

4.3.1.1.

Atmosféra uvnitř komory je sledována detektorem uhlovodíků typu FID. Vzorek plynu musí být odebrán ze středu jedné z bočních stěn nebo stropu komory a jakýkoli obtok plynu musí být vrácen zpět do komory, pokud možno hned za směšovací ventilátor ve směru toku.

4.3.1.2.

Analyzátor uhlovodíků musí mít čas odezvy nutný k dosažení 90 % konečné hodnoty odečítané na přístroji kratší než 1,5 sekundy. Jeho stabilita musí být během 15 minut měření pro všechny měřicí rozsahy lepší než 2 % plného rozsahu stupnice při údaji nula a při údaji 80 % ± 20 % plného rozsahu stupnice.

4.3.1.3.

Opakovatelnost analyzátoru vyjádřená jako jedna směrodatná odchylka musí být pro všechny použité měřící rozsahy lepší než ± 1 % plného rozsahu stupnice při údaji nula a ± 20 % při údaji 80 % plného rozsahu stupnice.

4.3.1.4.

Provozní rozsahy analyzátoru musí být zvoleny tak, aby analyzátor při měření, kalibraci a při kontrole úniků zajišťoval co nejlepší rozlišení.

4.3.2.

Systém záznamu dat analyzátoru uhlovodíků

4.3.2.1.

Analyzátor uhlovodíků musí být vybaven zařízením pro záznam výstupu elektrického signálu buď páskovým zapisovačem, nebo jiným systémem záznamu dat s frekvencí alespoň jednou za minutu. Záznamový systém musí mít provozní parametry alespoň rovnocenné signálu, který se zaznamenává, a musí zajistit trvalý záznam výsledků. Záznam musí obsahovat jednoznačný údaj o začátku a konci zkoušky ztrát po odstavení vozidla za tepla nebo 24hodinových ztrát (včetně začátku a konce časových úseků odběru vzorků a rovněž času, který uběhne od začátku každé zkoušky do jejího skončení).

4.3.3.

Kontrola analyzátoru uhlovodíků typu FID

4.3.3.1.

Optimalizace odezvy detektoru

FID musí být nastaven podle pokynů výrobce přístroje. K optimalizaci odezvy při běžném pracovním rozsahu se použije směs propanu se vzduchem.

4.3.3.2.

Kalibrace analyzátoru uhlovodíků

Analyzátor by se měl zkalibrovat propanem se vzduchem a čištěným syntetickým vzduchem. Viz bod 6.2 přílohy B5 tohoto předpisu.

Každý z běžně používaných pracovních rozsahů se kalibruje v souladu s body 4.3.3.2.1 až 4.3.3.2.4 této přílohy.

4.3.3.2.1.

Sestrojí se kalibrační křivka z nejméně pěti kalibračních bodů rozložených co nejrovnoměrněji v pracovním rozsahu. Jmenovitá koncentrace kalibračního plynu s nejvyšší koncentrací má být alespoň 80 % plného rozsahu stupnice.

4.3.3.2.2.

Metodou nejmenších čtverců se vypočte kalibrační křivka. Pokud je stupeň výsledného polynomu vyšší než 3, musí být počet kalibračních bodů roven alespoň tomuto stupni polynomu zvýšenému o 2.

4.3.3.2.3.

Kalibrační křivka se nesmí lišit o více než 2 % od jmenovité hodnoty každého kalibračního plynu.

4.3.3.2.4.

Pomocí koeficientů polynomu odvozeného podle bodu 5 přílohy B5 se sestaví tabulka, ve které je uvedena závislost hodnot naměřených na přístroji a skutečných koncentrací. Tabulka nesmí mít kroky větší než 1 % plného rozsahu stupnice. Tabulka se sestaví pro každý kalibrovaný rozsah analyzátoru. Tabulka musí obsahovat další důležité údaje, jako jsou:

a)

datum kalibrace, údaje potenciometru pro měřicí rozsah a nulu (v příslušných případech);

b)

jmenovitá stupnice;

c)

referenční údaje o každém použitém kalibračním plynu;

d)

skutečné a naměřené hodnoty každého použitého kalibračního plynu společně s rozdíly v procentech;

e)

palivo pro FID a typ FID;

f)

tlak vzduchu pro FID.

4.3.3.2.5.

Pokud lze ke spokojenosti příslušného orgánu prokázat, že rovnocennou přesnost mohou poskytovat alternativní techniky (např. počítač, elektronicky řízený spínač rozsahů), lze tyto alternativy použít.

4.4.

Systém záznamu teploty

Systém záznamu teploty musí splňovat požadavky bodů 4.4.1 až 4.4.5 této přílohy.

4.4.1.

Teplota v komoře se zaznamenává ve dvou bodech teplotními čidly, která jsou zapojena tak, aby udávala střední hodnotu. Měřicí body jsou v komoře přibližně 0,1 m od svislé osy každé boční stěny ve výšce 0,9 ± 0,2 m.

4.4.2.

Teploty palivové nádrže (nádrží) se zaznamenávají čidlem umístěným v palivové nádrži podle bodu 6.1.1 této přílohy v případě, že se zvolilo naplnění nádobky s aktivním uhlím benzinem (bod 6.5.5.3 této přílohy).

4.4.3.

Teploty se po celou dobu měření emisí způsobených vypařováním zaznamenávají nebo ukládají do systému zpracování údajů alespoň jednou za minutu.

4.4.4.

Přesnost systému záznamu teploty musí být do ± 1,0 K a teplota musí být rozlišitelná s přesností ± 0,4 K.

4.4.5.

Systém pro záznam nebo zpracování údajů musí být schopen rozlišovat čas s přesností na ± 15 s.

4.5.

Systém záznamu tlaku

Systém záznamu teploty musí splňovat požadavky bodů 4.5.1 až 4.5.3.

4.5.1.

Rozdíl Δp mezi barometrickým tlakem v místě zkoušky a tlakem uvnitř komory musí být během měření emisí způsobených vypařováním zaznamenáván nebo zadáván do systému zpracování údajů nejméně jednou za minutu.

4.5.2.

Přesnost systému pro záznam tlaku musí být do ± 0,3 kPa a tlak musí být rozlišitelný s přesností ± 0,025 kPa.

4.5.3.

Systém pro záznam nebo zpracování údajů musí být schopen rozlišovat čas s přesností na ± 15 s.

4.6.

Ventilátory

Ventilátory musí splňovat požadavky bodů 4.6.1 a 4.6.2 této přílohy.

4.6.1.

Při otevřených dveřích komory SHED (uzavřený objekt pro zkoušky emisí způsobených vypařováním) a s použitím jednoho nebo více ventilátorů nebo dmychadel musí být možno snížit koncentraci uhlovodíků v komoře na úroveň uhlovodíků v okolí.

4.6.2.

Komora musí mít jeden nebo více ventilátorů nebo dmychadel s možným výtlakem 0,1 až 0,5 m3/s, jimiž se důkladně promíchá atmosféra v komoře. Při měření musí být možno dosáhnout rovnoměrné teploty a koncentrace uhlovodíků v komoře. Vozidlo v komoře nesmí být vystaveno přímému proudění vzduchu od ventilátorů nebo dmychadel.

4.7.

Kalibrační plyny

Plyny musí splňovat požadavky bodů 4.7.1 a 4.7.2 této přílohy.

4.7.1.

Pro kalibraci a provoz musí být k dispozici následující čisté plyny:

čištěný syntetický vzduch: (čistota < 1 ppm ekvivalentu C1,

≤1 ppm CO, ≤ 400 ppm CO2, ≤ 0,1 ppm NO);

obsah kyslíku mezi 18 a 21 % objemovými,

topný plyn analyzátoru uhlovodíků: 40 ± 2 % vodíku, zbývající část helium s méně než 1 ppm C1 ekvivalentu uhlovodíku, méně než 400 ppm CO2),

propan (C3H8):

minimální čistota 99,5 %,

butan (C4H10):

minimální čistota 98 %,

dusík (N2):

minimální čistota 98 %.

4.7.2.

Použijí se kalibrační plyny, které obsahují směsi propanu (C3H8) a čištěného syntetického vzduchu. Skutečná koncentrace kalibračního plynu se musí shodovat se stanovenou hodnotou s přesností ± 2 %. Při užití směšovacího dávkovače plynu se získané zředěné plyny musí určit s přesností ± 2 % jmenovité hodnoty. Koncentrace uvedené v bodech 4.2.3 a 4.3.3 této přílohy lze rovněž získat pomocí směšovacího dávkovače plynu s použitím syntetického vzduchu jako ředicího plynu.

4.8.

Váhy na nádobku s aktivním uhlím pro měření přetoku ztráty odparem při odtlakování

Váhy na nádobku s aktivním uhlím musí mít přesnost ± 0,02 g.

4.9.

Ohřev palivové nádrže (použije se pouze při volbě naplnění nádobky s aktivním uhlím benzinem)

4.9.1.

Palivo v nádrži (nádržích) vozidla musí být ohříváno regulovatelným zdrojem tepla, vhodná je např. tepelná vložka o příkonu 2 000 W. Systém ohřívání musí předávat rovnoměrně teplo stěnám nádrže pod hladinou paliva tak, aby nezpůsobil místní přehřátí paliva. Teplo nesmí být předáváno parám v nádrži nad palivem.

4.9.2.

Zařízení pro zahřívání nádrže musí umožnit rovnoměrné ohřátí paliva v nádrži o 14 °C ze 16 °C v průběhu 60 minut, s polohou teplotního čidla podle bodu 4.9.3 této přílohy. Systém ohřívání musí být schopen v průběhu procesu ohřívání nádrže regulovat teplotu paliva v rozmezí ± 1,5 °C od požadované teploty.

4.9.3.

Palivová nádrž vozidla musí být vybavena teplotním čidlem (aniž by tím byla způsobena netěsnost nádrže), aby bylo možné měřit teplotu uprostřed paliva v palivové nádrži, když je naplněna na 40 % objemu.

5.   Postup stárnutí nádobky s aktivním uhlím na zkušebním stavu a stanovení koeficientu propustnosti

5.1.

Stárnutí nádobky s aktivním uhlím na zkušebním stavu

Před provedením zkoušky ztrát po odstavení vozidla za tepla a 24hodinových ztrát musí nádobka s aktivním uhlím projít stárnutím podle následujícího postupu popsaného na obrázku C3/1.

Obrázek C3/1

Postup stárnutí nádobky s aktivním uhlím na zkušebním stavu

Image 85

5.1.1.

Stárnutí prostřednictvím vystavení teplotnímu cyklu

Nádobka s aktivním uhlím prochází cyklem střídání teplot od –15 °C do 60 °C ve zvláštní teplotní komoře s třicetiminutovou stabilizací při teplotě –15 °C a 60 °C. Každý cyklus trvá 210 minut (viz obrázek C3/2).

Teplotní gradient se musí co nejvíce blížit 1 °C/min. Nádobkou s aktivním uhlím by neměl procházet žádný nucený proud vzduchu.

Tento cyklus se opakuje 50krát po sobě. Celkově tento postup trvá 175 hodin.

Obrázek C3/2

Cyklus regulace teploty

Image 86

5.1.2.

Stárnutí prostřednictvím vystavení vibracím

Po dokončení postupu stárnutí se s nádobkou s aktivním uhlím svisle kmitá s celkovou Grms (efektivní hodnotou zrychlení) > 1,5 m/sec2 a s frekvencí 30 ± 10 Hz, přičemž je nádobka s aktivním uhlím uchycena v takové pozici jako ve vozidle. Zkouška musí trvat 12 hodin.

5.1.3.

Stárnutí prostřednictvím vystavení palivovým parám a stanovení BWC300

5.1.3.1.

Stárnutí spočívá v opakovaném naplnění palivovými parami a čištění laboratorním vzduchem.

5.1.3.1.1.

Po procesu stárnutí vystavením teplotnímu cyklu a vibracím musí být nádobka s aktivním uhlím podrobena dalšímu procesu stárnutí se směsí běžně prodávaného paliva, jak je specifikováno v bodě 5.1.3.1.1.1 této přílohy, a dusíku nebo vzduchu s 50 ± 15procentním objemem palivových par. Rychlost plnění palivovými parami musí být 60 ± 20 g/h.

Nádobka s aktivním uhlím se naplní do 2gramového průniku. Alternativně se plnění považuje za ukončené, když úroveň koncentrace uhlovodíků u výstupu větracího otvoru dosáhne 3 000 ppm.

5.1.3.1.1.1.

Běžně prodávané palivo použité pro tuto zkoušku musí splňovat stejné požadavky jako referenční palivo z hlediska:

a)

hustoty při 15 °C;

b)

tlaku páry;

c)

destilace (70 °C, 100 °C, 150 °C);

d)

rozboru uhlovodíků (pouze olefiny, aromáty, benzen);

e)

obsahu kyslíku;

f)

obsahu ethanolu.

5.1.3.1.2.

Nádobka s aktivním uhlím se musí propláchnout v době od 5 do 60 minut po naplnění 25 ± 5 litry za minutu vzduchem z emisní laboratoře, dokud není objem nádobky 300krát vyměněn.

5.1.3.1.3.

Postupy uvedené v bodech 5.1.3.1.1 a 5.1.3.1.2 této přílohy se zopakují 300krát a poté se nádobka s aktivním uhlím považuje na stabilizovanou.

5.1.3.1.4.

Postup měření pracovní kapacity pro butan (BWC) s ohledem na rodinu vozidel z hlediska emisí způsobených vypařováním v bodě 6.6.3 tohoto předpisu sestává z následujících kroků:

a)

Stabilizovaná nádobka s aktivním uhlím se naplní do 2gramového průniku a následně se minimálně pětkrát propláchne. Naplní se rychlostí 40 gramů butanu za hodinu směsí 50 % objemových butanu a 50 % objemových dusíku.

b)

Propláchnutí se provede v souladu s bodem 5.1.3.1.2 této přílohy.

c)

BWC se zaznamená po každém naplnění.

d)

BWC300 se vypočítá jako průměr posledních pěti BWC.

5.1.3.2.

Pokud nádobku s aktivním uhlím, která byla podrobena stárnutí, dodává dodavatel, musí výrobce vozidla předem informovat příslušný orgán o procesu stárnutí, aby byla umožněna osobní účast u kterékoli fáze tohoto postupu.

5.1.3.3.

Výrobce poskytne příslušnému orgánu zkušební protokol obsahující alespoň tyto prvky:

a)

typ aktivního uhlí;

b)

rychlost plnění;

c)

specifikace paliva.

5.2.

Stanovení koeficientu propustnosti systému palivové nádrže (viz obrázek C3/3)

Obrázek C3/3

Stanovení koeficientu propustnosti

Image 87

5.2.1.

Vybere se systém palivové nádrže reprezentativní pro rodinu vozidel a připevní se na zkušební stojan v podobné poloze jako ve vozidle. Nádrž se naplní na 40 ± 2 procent svého jmenovitého objemu referenčním palivem o teplotě 18 °C ± 2 °C. Zkušební stojan se systémem palivové nádrže se na 3 týdny umístí do místnosti s regulovanou teplotou 40 ± 2 °C.

5.2.2.

Na konci třetího týdne se nádrž vypustí a znovu naplní referenčním palivem o teplotě 18 °C ± 2 °C na 40 ± 2 % svého jmenovitého objemu.

V průběhu 6 až 36 hodin se zkušební stojan se systémem palivové nádrže umístí do komory. Během posledních šesti hodin tohoto časového úseku musí teplota okolí dosahovat 20 °C ± 2 °C. V komoře se během prvních 24 hodin postupu popsaného v bodě 6.5.9 této přílohy provede 24hodinová zkouška. Palivové páry v nádrži jsou větráním vyvedeny mimo komoru; zamezí se tak případnému započítávání emisí z větrání nádrže jako ztrát způsobených propustností. Změří se emise uhlovodíků a naměřená hodnota se zaznamená jako HC3W.

5.2.3.

Zkušební stojan se systémem palivové nádrže se na zbývajících 17 týdnů znovu umístí do místnosti s regulovanou teplotou 40 °C ± 2 °C.

5.2.4.

Na konci sedmnáctého týdne se nádrž vypustí a znovu naplní referenčním palivem o teplotě 18 °C ± 2 °C na 40 ± 2 % svého jmenovitého objemu.

V průběhu 6 až 36 hodin se zkušební stojan se systémem palivové nádrže umístí do komory. Během posledních šesti hodin tohoto časového úseku musí teplota okolí dosahovat 20 °C ± 2 °C. V komoře se během prvních 24 hodin postupu popsaného v bodě 6.5.9 této přílohy provede 24hodinová zkouška. Větrání systému palivové nádrže je vyvedeno mimo komoru; zamezí se tak případnému započítávání emisí z větrání nádrže jako ztrát způsobených propustností. Změří se emise uhlovodíků a naměřená hodnota se v tomto případě zaznamená jako HC20W.

5.2.5.

Koeficient propustnosti je rozdíl mezi hodnotami HC20W a HC3W v g/24h vypočítaný na tři významné číslice za použití této rovnice:

PF = HC20w – HC3W

5.2.6.

Pokud koeficient propustnosti stanoví dodavatel, informuje výrobce vozidla příslušný orgán před tímto stanovením, aby mohla být provedena osobní kontrola v zařízení dodavatele.

5.2.7.

Výrobce poskytne příslušnému orgánu zkušební protokol obsahující alespoň tyto prvky:

a)

úplný popis zkoušeného systému palivové nádrže včetně informace o typu zkoušené nádrže, zda jde o nádrž kovovou, jednovrstevnou nekovovou, nebo vícevrstevnou, a o materiálech použitých pro výrobu nádrže a dalších částí systému palivové nádrže;

b)

týdenní střední teploty, při kterých proběhl proces stárnutí;

c)

naměřená hodnota HC ve třetím týdnu (HC3W);

d)

naměřená hodnota HC ve dvacátém týdnu (HC20W);

e)

výsledný koeficient propustnosti (PF).

5.2.8.

Alternativně k bodům 5.2.1 až 5.2.7 této přílohy se může výrobce, který používá vícevrstevné nádrže nebo kovové nádrže, rozhodnout pro použití přiděleného koeficientu propustnosti namísto provedení úplného postupu měření uvedeného výše:

přidělený koeficient propustnosti (APF) vícevrstevné/kovové nádrže = 120 mg / 24 hod.

Pokud se výrobce rozhodne použít přidělený koeficient propustnosti, předloží příslušnému orgánu prohlášení, ve kterém je jasně specifikován typ nádrže, jakož i prohlášení o typu použitých materiálů.

6.   Zkušební postup pro měření ztrát po odstavení vozidla za tepla a 24hodinových ztrát

6.1.

Příprava vozidla

Vozidlo se připraví podle bodů 6.1.1 a 6.1.2 této přílohy. Na žádost výrobce a se souhlasem příslušného orgánu mohou být nepalivové zdroje emisí pozadí (např. laky, lepidla, plasty, palivové/odpařovací potrubí, pneumatiky a další kaučukové nebo polymerové části) před zkouškou omezeny na hladiny běžného pozadí vozidla (např. přehřátí pneumatik při teplotě 50 °C nebo vyšší pro příslušné časové úseky, přehřátí vozidla, vypuštění kapaliny do ostřikovače).

U systému utěsněné palivové nádrže se nádobky s aktivním uhlím do vozidla nainstalují tak, aby byly snadno přístupné a bylo snadné jejich připojení/odpojení.

6.1.1.

Před zkouškou se vozidlo mechanicky připraví takto:

a)

výfukový systém vozidla nesmí vykazovat žádné netěsnosti;

b)

vozidlo může být před zkouškou očištěno parou;

c)

použije-li se varianta naplnění nádobky s aktivním uhlím benzinem (bod 6.5.5.3 této přílohy), musí být palivová nádrž vozidla vybavena teplotním čidlem, aby bylo možné měřit teplotu uprostřed paliva v palivové nádrži, když je naplněna na 40 % objemu;

d)

do palivového systému se mohou namontovat doplňkové armatury a přípojky tak, aby bylo možné úplné vypuštění palivové nádrže. K tomuto účelu není třeba měnit tvar nádrže;

e)

výrobce může navrhnout zkušební metodu tak, aby se zohlednily ztráty uhlovodíků vznikající vypařováním pouze z palivového systému vozidla.

6.1.2.

Vozidlo se umístí do zkušebny, kde je teplota okolí v rozmezí 20 až 30 °C.

6.2.

Volby režimu a pravidla pro řazení rychlostních stupňů

6.2.1.

U vozidel s manuální převodovkou se použijí pravidla řazení rychlostních stupňů uvedená v příloze B2.

6.2.2.

V případě vozidel s výhradně spalovacím motorem se režim zvolí v souladu s přílohou B6.

6.2.3.

V případě vozidel NOVC-HEV a OVC-HEV se režim zvolí v souladu s dodatkem 6 k příloze B8.

6.2.4.

Na žádost příslušného orgánu může být zvolený režim odlišný od režimu uvedeného v bodech 6.2.2 a 6.2.3 této přílohy.

6.3.

Zkušební podmínky

Zkoušky obsažené v této příloze se provedou za použití zkušebních podmínek specifických pro vozidlo H interpolační rodiny s nejvyšší energetickou náročností cyklu ze všech zvažovaných interpolačních rodin vozidel zahrnutých do rodiny z hlediska emisí způsobených vypařováním.

Jinak může být na žádost příslušného orgánu na zkoušku použit kterýkoli zástupce energetického cyklu rodiny vozidel.

6.4.

Průběh zkušebního postupu

Postupuje se podle zkušebního postupu pro systémy neutěsněných a systémy utěsněných palivových nádrží v souladu s vývojovým diagramem uvedeným na obrázku C3/4.

Systémy utěsněných palivových nádrží se zkoušejí pomocí jedné ze dvou možností. První možností je zkouška vozidla s použitím jednoho souvislého postupu. Druhou možností označovanou jako „samostatný zkušební postup“ je zkouška vozidla s použitím dvou samostatných postupů, což umožní opakování zkoušky na vozidlovém dynamometru a 24hodinových zkoušek bez opakování zkoušky přetoku ztráty odparem při odtlakování a měření ztráty odparem při odtlakování.

Obrázek C3/4

Vývojové diagramy zkušebních postupů

Image 88

6.5.

Souvislý zkušební postup u systémů neutěsněných palivových nádrží

6.5.1.

Vypuštění a doplnění paliva

Palivová nádrž vozidla se vyprázdní. Vyprázdnění se musí provádět tak, aby se nadměrně neproplachovala ani nezatěžovala zařízení pro regulaci emisí způsobených vypařováním namontovaná ve vozidle. Běžně k tomu postačí odstranit víčko palivové nádrže. Palivová nádrž se znovu naplní referenčním palivem o teplotě 18 °C ± 2 °C na 40 ± 2 % svého jmenovitého objemu.

6.5.2.

Odstavení vozidla

Do pěti minut od vypuštění a doplnění paliva se vozidlo odstaví nejméně na 6 hodin a nejvíce na 36 hodin při teplotě 23 °C ± 3 °C.

6.5.3.

Stabilizační jízda

Vozidlo se umístí na vozidlový dynamometr a projede se těmito fázemi cyklu popsaného v příloze B1:

a)

pro vozidla třídy 1:

nízká, střední, nízká, nízká, střední, nízká;

b)

pro vozidla třídy 2 a 3: nízká, střední, vysoká, střední.

U vozidel OVC-HEV se stabilizační jízda provede za provozu v režimu nabíjení-udržování definovaném v bodě 3.3.6 tohoto předpisu. Na žádost příslušného orgánu lze použít jakýkoli jiný režim.

6.5.4.

Vypuštění a doplnění paliva

Do jedné hodiny po stabilizační jízdě se vyprázdní palivová nádrž vozidla. Vyprázdnění se musí provádět tak, aby se nadměrně neproplachovala ani nezatěžovala zařízení pro regulaci emisí způsobených vypařováním namontovaná ve vozidle. Běžně k tomu postačí odstranit víčko palivové nádrže. Palivová nádrž se znovu naplní zkušebním palivem o teplotě 18 °C ± 2 °C na 40 ± 2 % svého jmenovitého objemu.

6.5.5.

Odstavení vozidla

Do pěti minut od vypuštění a doplnění paliva se vozidlo zaparkuje na odstavném místě nejméně na 12 hodin a nejdéle na 36 hodin při teplotě 23 °C ± 3 °C.

Při odstavení vozidla mohou být provedeny postupy popsané v bodech 6.5.5.1 a 6.5.5.2 této přílohy v pořadí buď nejprve podle bodu 6.5.5.1 a poté podle bodu 6.5.5.2, nebo nejprve podle bodu 6.5.5.2 a poté podle bodu 6.5.5.1. Postupy popsané v bodech 6.5.5.1 a 6.5.5.2 lze také provést současně.

6.5.5.1.

Nabíjení REESS

U vozidel OVC-HEV je systém REESS plně nabitý v souladu s požadavky na nabíjení popsanými v bodě 2.2.3 dodatku 4 k příloze B8.

6.5.5.2.

Naplnění nádobky s aktivním uhlím

Nádobka s aktivním uhlím, která prošla stárnutím podle postupu popsaného v bodech 5.1 až 5.1.3.1.3 této přílohy, se naplní do 2gramového průniku podle postupu popsaného v bodě 6.5.5.2.1 této přílohy.

K přípravné stabilizaci nádobky s aktivním uhlím zachycující emise způsobené vypařováním se použije jedna z metod uvedených v bodech 6.5.5.3 a 6.5.5.4 této přílohy. U vozidel s více nádobkami se tento postup musí použít pro každou nádobku zvlášť.

6.5.5.2.1.

Pro stanovení průniku se měří emise z nádobky s aktivním uhlím.

Průnik je zde definován jako bod, při kterém je dosaženo kumulovaného množství emitovaných uhlovodíků rovného 2 gramům.

6.5.5.2.2.

Průnik může být ověřen pomocí komory pro měření emisí způsobených vypařováním podle bodů 6.5.5.3 a 6.5.5.4 této přílohy. Alternativně může být průnik stanoven také pomocí přídavné nádobky s aktivním uhlím zachycující emise způsobené vypařováním, umístěné za nádobkou vozidla ve směru proudění. Přídavná nádobka musí být před naplněním dobře propláchnuta čistým vzduchem.

6.5.5.2.3.

Měřicí komora se po dobu několika minut bezprostředně před zkouškou proplachuje, dokud se nedosáhne stabilního pozadí. Směšovací ventilátor(y) vzduchu v komoře musí být v této době zapnut(y).

Bezprostředně před zkouškou se analyzátor uhlovodíků nastaví na nulu a kalibruje na plný rozsah.

6.5.5.3.

Plnění nádobky s aktivním uhlím při opakovaném ohřívání až do průniku

6.5.5.3.1.

Palivová nádrž (nádrže) vozidla (vozidel) se vyprázdní k tomu určeným výpustným zařízením (zařízeními). Vyprázdnění se musí provádět tak, aby se nadměrně neproplachovala ani nezatěžovala zařízení pro regulaci emisí způsobených vypařováním namontovaná ve vozidle. Běžně k tomu postačí odstranit víčko palivové nádrže.

6.5.5.3.2.

Palivová nádrž (nádrže) se znovu naplní na 40 ± 2 % běžného objemu zkušebním palivem o teplotě v rozmezí 10 °C až 14 °C. Víčko (víčka) palivové nádrže vozidla se v tomto okamžiku nasadí na své místo.

6.5.5.3.3.

Během jedné hodiny po doplnění nádrže se vozidlo s vypnutým motorem umístí do komory pro měření emisí způsobených vypařováním. Čidlo teploty v palivové nádrži se připojí k záznamovému zařízení. Zdroj tepla se vhodně umístí vzhledem k palivové nádrži (nádržím) a propojí se s regulátorem teploty. Zdroj tepla je popsán v bodě 4.9 této přílohy. U vozidla vybaveného více než jednou palivovou nádrží musí být všechny nádrže zahřívány stejným způsobem, jak je popsáno níže. Teploty nádrží musí být shodné v rozmezí ± 1,5 °C.

6.5.5.3.4.

Palivo může být uměle zahřáto na počáteční teplotu zkoušky 20 °C ± 1 °C.

6.5.5.3.5.

Jakmile teplota paliva dosáhne hodnoty nejméně 19 °C, musí následovat okamžitě další kroky: ventilátor k proplachování komory se vypne, dveře komory se zavřou a utěsní a zahájí se měření koncentrace uhlovodíků v komoře.

6.5.5.3.6.

Jakmile teplota paliva v palivové nádrži dosáhne hodnoty 20 °C, začne lineární ohřívání o 15 °C. Palivo musí být ohříváno tak, aby jeho teplota během ohřívání odpovídala níže uvedené funkci s přesností ± 1,5 °C. Zaznamená se doba, která uplynula během ohřívání a zvýšení teploty.

Tr = To + 0,2333 x t

kde:

Tr

=

požadovaná teplota (K),

To

=

počáteční teplota (K),

t

=

čas uplynulý od začátku ohřívání nádrže v minutách.

6.5.5.3.7.

Okamžitě po dosažení průniku, nebo když teplota paliva dosáhne hodnoty 35 °C, podle toho, čeho je dosaženo dříve, se vypne zdroj tepla, odtěsní se a otevřou dveře komory a sejme se víčko (víčka) palivové nádrže vozidla. Pokud se nedosáhne průniku dříve, než teplota paliva dosáhne hodnoty 35 °C, zdroj tepla se vyjme z vozidla, vozidlo se vyjme z komory pro měření emisí způsobených vypařováním a celý postup podle bodu 6.6.1.2 této přílohy se opakuje do té doby, než dojde k průniku.

6.5.5.4.

Plnění butanem až do průniku

6.5.5.4.1.

Pokud je k určení průniku použita komora (viz bod 6.5.5.2.2 této přílohy), umístí se vozidlo s vypnutým motorem do komory pro měření emisí způsobených vypařováním.

6.5.5.4.2.

Nádobka s aktivním uhlím zachycující emise způsobené vypařováním se připraví k naplnění. Nádobka se sejme z vozidla pouze v případě, je-li na vozidle těžko přístupná a správné naplnění je možné jen u sejmuté nádobky. Tomuto kroku se musí věnovat zvláštní péče, aby se vyloučilo poškození jednotlivých částí a celistvosti palivového systému.

6.5.5.4.3.

Nádobka se rychlostí 40 gramů butanu za hodinu naplní směsí 50 % objemových butanu a 50 % objemových dusíku.

6.5.5.4.4.

Jakmile nádobka dosáhne stavu průniku, zastaví se přívod páry.

6.5.5.4.5.

Nádobka s aktivním uhlím zachycující emise způsobené vypařováním se znovu zapojí a vozidlo se uvede do normálního provozního stavu.

6.5.6.

Zkouška na dynamometru

Zkušební vozidlo se zatlačí na dynamometr a projede se cykly popsanými v bodě 6.5.3 písm. a) nebo bodě 6.5.3 písm. b) této přílohy. Vozidla OVC-HEV se udržují v chodu za provozu v režimu nabíjení-vybíjení. Potom se motor vypne. Během této fáze se mohou odebírat vzorky výfukových emisí a výsledky se mohou použít pro schválení typu z hlediska výfukových emisí a spotřeby paliva, pokud tato fáze splňuje požadavky popsané v příloze B6 nebo příloze B8.

6.5.7.

Zkouška emisí způsobených vypařováním po odstavení vozidla za tepla

Zkouška emisí způsobených vypařováním po odstavení vozidla za tepla se provede do 7 minut po zkoušce na dynamometru a do 2 minut po vypnutí motoru v souladu s body 6.5.7.1 až 6.5.7.8 této přílohy. Ztráty u odstaveného vozidla za tepla se vypočtou podle bodu 7.1 této přílohy a zaznamenají se jako MHS.

6.5.7.1.

Před ukončením zkušební jízdy se měřicí komora po dobu několika minut proplachuje, dokud se nedosáhne stabilního pozadí uhlovodíků. Směšovací ventilátor(y) v komoře musí být v této době zapnut(y).

6.5.7.2.

Bezprostředně před zkouškou se analyzátor uhlovodíků nastaví na nulu a kalibruje na plný rozsah.

6.5.7.3.

Na konci jízdního cyklu se kapota motoru zcela uzavře a všechny spoje mezi vozidlem a zkušebním zařízením se rozpojí. Vozidlo pak vjede do měřicí komory, přičemž se plynový pedál používá co nejméně. Motor musí být vypnut před tím, než jakákoliv část vozidla vstoupí do měřicí komory. Čas, kdy je motor vypnut, se zaznamená systémem pro záznam údajů z měření emisí způsobených vypařováním a začne se zaznamenávat teplota. Okna vozidla a zavazadlový prostor se v této fázi otevřou, pokud již nejsou otevřeny.

6.5.7.4.

Vozidlo musí být s vypnutým motorem zatlačeno nebo jinak přemístěno do měřicí komory.

6.5.7.5.

Dveře komory se uzavřou a plynotěsně utěsní do dvou minut od vypnutí motoru a do sedmi minut od konce stabilizační jízdy.

6.5.7.6.

Začátkem doby odstavení za tepla, která trvá 60 ± 0,5 minuty, je okamžik, kdy je komora utěsněna. Měří se koncentrace uhlovodíků, teplota a barometrický tlak, které slouží jako počáteční hodnoty CHCi, Pi a Ti pro zkoušku po odstavení vozidla za tepla. Tyto hodnoty se použijí pro výpočet emisí způsobených vypařováním podle bodu 6. Teplota T okolního vzduchu v komoře během 60 minut doby trvání zkoušky po odstavení vozidla za tepla nesmí být nižší než 23 °C ani vyšší než 31 °C.

6.5.7.7.

Bezprostředně před koncem zkoušky trvající 60 ± 0,5 minuty se analyzátor uhlovodíků nastaví na nulu a kalibruje na plný rozsah.

6.5.7.8.

Na konci zkoušky trvající 60 ± 0,5 minuty se v komoře změří koncentrace uhlovodíků. Změří se i teplota a barometrický tlak. Tak se získají konečné hodnoty CHCf, Pf a Tf pro zkoušku po odstavení vozidla za tepla, které se použijí pro výpočet v bodě 6 této přílohy.

6.5.8.

Odstavení vozidla

Po zkoušce emisí způsobených vypařováním po odstavení vozidla za tepla se vozidlo odstaví minimálně na 6 hodin a maximálně na 36 hodin mezi ukončením zkoušky po odstavení vozidla za tepla a zahájením 24hodinové zkoušky. Nejméně posledních 6 hodin z tohoto časového úseku musí být vozidlo odstaveno při teplotě 20 °C ± 2 °C.

6.5.9.

24hodinová zkouška

6.5.9.1.

Zkušební vozidlo se vystaví dvěma cyklům při teplotě okolí podle teplotního průběhu specifikovaného v tabulce C3/1 s maximální odchylkou ± 2 °C v každém okamžiku. Průměrná teplotní odchylka od stanoveného teplotního průběhu vypočítaná za použití absolutní hodnoty každé naměřené odchylky nesmí překročit ± 1 °C. Teplota okolí se měří a zaznamenává minimálně každou minutu. Teplotní cyklus začne v čase Tstart = 0, jak je specifikován v bodě 6.5.9.6 této přílohy.

Tabulka C3/1

24hodinové průběhy teploty okolí

Průběh teploty okolí během 24 hodin pro účely kalibrace komory a pro 24hodinovou zkoušku ztrát způsobených vypařováním

Alternativní průběh teploty okolí během 24 hodin pro účely kalibrace komory

Čas (hodiny)

Teplota

(°Ci)

Čas (hodiny)

Teplota

(°Ci)

Kalibrace

Zkouška

13

0/24

20,0

0

35,6

14

1

20,2

1

35,3

15

2

20,5

2

34,5

16

3

21,2

3

33,2

17

4

23,1

4

31,4

18

5

25,1

5

29,7

19

6

27,2

6

28,2

20

7

29,8

7

27,2

21

8

31,8

8

26,1

22

9

33,3

9

25,1

23

10

34,4

10

24,3

24/0

11

35,0

11

23,7

1

12

34,7

12

23,3

2

13

33,8

13

22,9

3

14

32,0

14

22,6

4

15

30,0

15

22,2

5

16

28,4

16

22,5

6

17

26,9

17

24,2

7

18

25,2

18

26,8

8

19

24,0

19

29,6

9

20

23,0

20

31,9

10

21

22,0

21

33,9

11

22

20,8

22

35,1

12

23

20,2

23

3,4

 

 

 

24

35,6

6.5.9.2.

Komora se po dobu několika minut bezprostředně před zkouškou proplachuje, dokud se nedosáhne stabilního pozadí. Směšovací ventilátor(y) v komoře musí být v této době zapnut(y).

6.5.9.3.

Zkoušené vozidlo s vypnutým hnacím ústrojím, s otevřenými okny a s otevřeným zavazadlovým prostorem (prostory) se dopraví do měřicí komory. Směšovací ventilátor(y) musí být nastaven(y) tak, aby proud vzduchu pod palivovou nádrží zkušebního vozidla měl rychlost nejméně 8 km/h.

6.5.9.4.

Bezprostředně před zkouškou se analyzátor uhlovodíků nastaví na nulu a kalibruje na plný rozsah.

6.5.9.5.

Dveře komory musí být zavřeny a plynotěsně utěsněny.

6.5.9.6.

Do 10 minut od zavření a utěsnění dveří se změří koncentrace uhlovodíků, teplota a barometrický tlak, čímž se získají počáteční hodnoty koncentrace uhlovodíků v komoře (CHCi), barometrický tlak (Pi) a teploty okolí v komoře (Ti) pro 24hodinovou zkoušku. V tomto okamžiku je čas Tstart = 0.

6.5.9.7.

Bezprostředně před koncem každého časového úseku odběru vzorků emisí se analyzátor uhlovodíků nastaví na nulu a kalibruje na plný rozsah.

6.5.9.8.

Konec prvního a druhého časového úseku odběru vzorků nastane v čase 24 hodin ± 6 minut a 48 hodin ± 6 minut od zahájení počátečního odběru vzorků specifikovaného v bodě 6.5.9.6 této přílohy. Uplynulý čas se zaznamená.

Na konci každého časového úseku odběru vzorků se změří koncentrace uhlovodíků, teplota a barometrický tlak a použijí se k výpočtu výsledků 24hodinových zkoušek za použití rovnice v bodě 7.1 této přílohy. Výsledek získaný za prvních 24 hodin se zaznamená jako MD1. Výsledek získaný za druhých 24 hodin se zaznamená jako MD2.

6.6.

Souvislý zkušební postup u systémů utěsněných palivových nádrží

6.6.1.

V případě, že je přetlak palivové nádrže roven 30 kPa nebo vyšší

6.6.1.1.

Zkouška se provede podle bodů 6.5.1 až 6.5.3 této přílohy.

6.6.1.2.

Vypuštění a doplnění paliva

Do jedné hodiny po stabilizační jízdě se vyprázdní palivová nádrž vozidla. Vyprázdnění se musí provádět tak, aby se nadměrně neproplachovala ani nezatěžovala zařízení pro regulaci emisí způsobených vypařováním namontovaná ve vozidle. Běžně k tomu postačí odstranit víčko palivové nádrže, jinak se odpojí nádobka s aktivním uhlím. Palivová nádrž se znovu naplní referenčním palivem o teplotě 18 °C ± 2 °C na 15 ± 2 % jmenovitého objemu nádrže. Úkony popsané v bodech 6.6.1.3, 6.6.1.4 a 6.6.1.5 této přílohy musí být provedeny celkem během 36 hodin a při úkonech popsaných v bodech 6.6.1.4 a 6.6.1.5 nesmí být vozidlo vystaveno teplotám vyšším než 25 °C.

6.6.1.3.

Odstavení vozidla

Do pěti minut od vypuštění a doplnění paliva se vozidlo odstaví za účelem stabilizace nejméně na 6 hodin při teplotě okolí 20 °C ± 2 °C.

6.6.1.4.

Odtlakování palivové nádrže

Tlak v nádrži se poté uvolní, aby vnitřní tlak v palivové nádrži neúměrně nenarostl. Lze to provést otevřením víčka palivové nádrže vozidla. Bez ohledu na metodu odtlakování se vozidlo musí do jedné minuty vrátit do původního stavu.

6.6.1.5.

Plnění a proplachování nádobky s aktivním uhlím

Nádobka s aktivním uhlím, která prošla procesem stárnutí popsaným v bodech 5.1 až 5.1.3.1.3 této přílohy, se naplní až do 2gramového průniku podle postupu popsaného v bodech 6.5.5.4 až 6.5.5.4.5 této přílohy a následně se propláchne 25 ± 5 litry za minutu emisním laboratorním vzduchem. Objem vzduchu k proplachování nesmí překročit objem stanovený v souladu s požadavky bodu 6.6.1.5.1. Toto plnění a proplachování lze provést buď a) za použití vestavěné nádobky s aktivním uhlím při teplotě 20 °C nebo případně 23 °C, nebo b) odpojením nádobky s aktivním uhlím. V obou případech není dovoleno další uvolnění tlaku v nádrži.

6.6.1.5.1.

Stanovení maximálního objemu pro propláchnutí

Maximální množství pro proplachování Volmax se vypočte pomocí níže uvedené rovnice. V případě vozidel OVC-HEV se vozidlo provozuje v režimu nabíjení-vybíjení. Tento výpočet se provede také při samostatné zkoušce nebo během stabilizační jízdy.

Formula

kde:

VolPcycle

je kumulativní objem pro propláchnutí zaokrouhlený na nejbližší desetinu litru naměřený za použití vhodného zařízení (např. průtokoměr připojený k otvoru nádobky s aktivním uhlím nebo rovnocenné zařízení) během stabilizační jízdy se studeným startem popsané v bodě 6.5.3 této přílohy, l;

Voltank

je jmenovitý objem palivové nádrže podle výrobce, l;

FCPcycle

je spotřeba paliva během jednoho cyklu proplachování popsaného v bodě 6.5.3 této přílohy, kterou lze změřit s teplým i se studeným startem, l/100 km. U vozidel OVC-HEV a NOVC-HEV se spotřeba paliva vypočítá v souladu s bodem 4.2.1 přílohy B8 tohoto předpisu;

DistPcycle

je teoretická vzdálenost k nejbližší desetině km jednoho cyklu proplachování popsaného v bodě 6.5.3 této přílohy, km.

6.6.1.6.

Příprava doplnění ztráty odparem při odtlakování nádobky s aktivním uhlím

Po naplnění a propláchnutí nádobky s aktivním uhlím se zkušební vozidlo přesune do komory, tj. buď do uzavřeného objektu pro zkoušky emisí způsobených vypařováním (SHED), nebo do vhodné klimatické komory. Musí se prokázat, že je systém utěsněný a natlakování se provádí běžným způsobem během zkoušky nebo samostatnou zkouškou (např. prostřednictvím snímače tlaku na vozidle). Zkušební vozidlo se následně vystaví prvním 11 hodinám průběhu teploty okolí specifikovaného pro 24hodinovou zkoušku emisí způsobených vypařováním v tabulce C3/1 s maximální odchylkou ± 2 °C, která nesmí být v žádném okamžiku překročena. Průměrná teplotní odchylka od stanoveného teplotního průběhu vypočítaná za použití absolutní hodnoty každé naměřené odchylky nesmí překročit ± 1 °C. Teplota okolí se měří a zaznamenává minimálně každých deset minut.

6.6.1.7.

Doplnění ztráty odparem do nádobky s uhlím

6.6.1.7.1.

Odtlakování palivové nádrže před doplněním paliva

Výrobce zajistí, aby nemohlo být zahájeno doplňování paliva před tím, než je systém utěsněné palivové nádrže zcela odtlakován na tlak nižší než 2,5 kPa nad okolním tlakem při běžném provozu a používání vozidla. Na žádost příslušného orgánu výrobce poskytne podrobné informace nebo poskytne důkaz o provozu (např. prostřednictvím snímače tlaku na vozidle). Může být povoleno jakékoli jiné technické řešení za předpokladu, že je zajištěno bezpečné doplnění paliva a že do atmosféry nejsou vypuštěny nadměrné emise předtím, než je k vozidlu připojeno zařízení pro doplnění paliva.

6.6.1.7.2.

Do 15 minut poté, kdy je dosaženo okolní teploty 35 °C, se otevře přetlakový ventil nádrže, aby se naplnila nádobka s aktivním uhlím. Tento proces plnění lze provést uvnitř komory i mimo ni. Nádobka s aktivním uhlím naplněná podle tohoto bodu se odpojí a musí zůstat v odstavném místě.

6.6.1.8.

Měření přetoku ztráty odparem při odtlakování

Přetok ztráty odparem při odtlakování se měří postupem buď podle bodu 6.6.1.8.1, nebo podle bodu 6.6.1.8.2 této přílohy.

6.6.1.8.1.

Přetok ztráty odparem při odtlakování z nádobky s aktivním uhlím vozidla lze měřit pomocí přídavné nádobky s aktivním uhlím, která musí být shodná s nádobkou s aktivním uhlím vozidla, ale nemusí nutně projít procesem stárnutí. Přídavná nádobka s aktivním uhlím se před naplněním plně propláchne suchým vzduchem a připojí se přímo na výstupu nádobky vozidla s použitím co nejkratší trubice. Přídavná nádobka s aktivním uhlím se zváží před provedením postupu popsaného v bodě 6.6.1.7 této přílohy a po něm.

6.6.1.8.2.

Přetok ztráty odparem při odtlakování z nádobky s aktivním uhlím vozidla lze během jejího odtlakování změřit pomocí SHED.

Do 15 minut poté, kdy je dosaženo okolní teploty 35 °C, jak je popsáno v bodě 6.6.1.6 této přílohy, se komora utěsní a zahájí se postup měření.

Analyzátor uhlovodíků se nastaví na nulu a kalibruje na plný rozsah a poté se změří koncentrace uhlovodíků (CHCi), teplota (Ti) a barometrický tlak (Pi), čímž se získají počáteční hodnoty CHCi, Pi a Ti pro stanovení přetoku ztráty odparem při odtlakování utěsněné nádrže.

Teplota T okolního vzduchu v komoře nesmí být v průběhu procesu měření nižší než 25 °C.

Na konci postupu popsaného v bodě 6.6.1.7.2 této přílohy se po 300 ± 5 sekundách změří koncentrace uhlovodíků (CHCf) v komoře. Změří se i teplota (Tf) a barometrický tlak (Pf). Tak se získají konečné hodnoty CHCf, Pf a Tf pro přetok ztráty odparem při odtlakování utěsněné nádrže.

Výsledek přetoku ztráty odparem z utěsněné nádrže se vypočítá podle bodu 7.1 této přílohy a zaznamená se.

6.6.1.8.3.

Nesmí dojít ke změně váhy přídavné nádobky s aktivním uhlím při zkoušení podle bodu 6.6.1.8.1 nebo ke změně výsledku měření pomocí SHED při zkoušení podle bodu 6.6.1.8.2, a to v rámci přípustné odchylky ± 0,5 gramu.

6.6.1.9.

Odstavení vozidla

Po dokončení postupu doplnění ztráty odparem se nádobka s aktivním uhlím vozidla vymění za maketu nádobky s aktivním uhlím (odpovídající téže specifikaci jako původní nádobka, avšak nikoli nutně podrobená procesu stárnutí), vozidlo se pak za účelem stabilizace teploty vozidla odstaví při teplotě 23 ± 3 °C na dobu 6 až 36 hodin.

6.6.1.9.1.

Nabíjení REESS

U vozidel OVC-HEV se systém REESS plně nabije v souladu s požadavky na nabíjení popsanými v bodě 2.2.3 dodatku 4 k příloze B8 během odstavení vozidla popsaného v bodě 6.6.1.9 této přílohy.

6.6.1.10.

Vypuštění a doplnění paliva

Palivová nádrž vozidla se vypustí a naplní na 40 ± 2 procent jmenovitého objemu nádrže referenčním palivem o teplotě 18 °C ± 2 °C.

6.6.1.11.

Odstavení vozidla

Následně se vozidlo zaparkuje na odstavném místě nejméně na 6 hodin a nejdéle na 36 hodin při teplotě 20 °C ± 2 °C, aby se stabilizovala teplota vozidla.

6.6.1.12.

Odtlakování palivové nádrže

Tlak v nádrži se poté uvolní, aby vnitřní tlak v palivové nádrži neúměrně nenarostl. Lze to provést otevřením víčka palivové nádrže vozidla. Bez ohledu na metodu odtlakování se vozidlo musí do jedné minuty vrátit do původního stavu. Po tomto úkonu se znovu připojí nádobka s aktivním uhlím vozidla.

6.6.1.13.

Je třeba se řídit postupy popsanými v bodech 6.5.6 až 6.5.9.8 této přílohy.

6.6.2.

V případě, že je přetlak palivové nádrže nižší než 30 kPa

Zkouška se provede podle bodů 6.6.1.1 až 6.6.1.13 této přílohy. Nicméně v tomto případě se teplota okolí popsaná v bodě 6.5.9.1 této přílohy změní na průběh teploty specifikovaný v tabulce C3/2 této přílohy pro 24hodinovou zkoušku emisí způsobených vypařováním.

Tabulka C3/2

Průběh teploty okolí u alternativního postupu pro systém utěsněné palivové nádrže

Čas (hodiny)

Teplota (°C)

0/24

20,0

1

20,4

2

20,8

3

21,7

4

23,9

5

26,1

6

28,5

7

31,4

8

33,8

9

35,6

10

37,1

11

38,0

12

37,7

13

36,4

14

34,2

15

31,9

16

29,9

17

28,2

18

26,2

19

24,7

20

23,5

21

22,3

22

21,0

23

20,2

6.7.

Samostatný zkušební postup pro systémy utěsněných palivových nádrží

6.7.1.

Měření hmotnosti doplnění ztráty odparem při odtlakování

6.7.1.1.

Provedou se postupy uvedené v bodech 6.6.1.1 až 6.6.1.7.2 této přílohy. Hmotností doplnění ztráty odparem při odtlakování se rozumí rozdíl hmotnosti nádobky s aktivním uhlím vozidla předtím, než je použit bod 6.6.1.6 této přílohy, a poté, co je použit bod 6.6.1.7.2 této přílohy.

6.7.1.2.

Přetok ztráty odparem při odtlakování z nádobky s aktivním uhlím vozidla se změří v souladu s body 6.6.1.8.1 a 6.6.1.8.2 této přílohy a musí být splněny požadavky bodu 6.6.1.8.3 této přílohy.

6.7.2.

Zkouška emisí způsobených vypařováním po odstavení vozidla za tepla a 24hodinová zkouška emisí způsobených vypařováním

6.7.2.1.

V případě, že je přetlak palivové nádrže roven 30 kPa nebo vyšší

6.7.2.1.1.

Zkouška se provede podle bodů 6.5.1 až 6.5.3 a bodů 6.6.1.9 až 6.6.1.9.1 této přílohy.

6.7.2.1.2.

Nádobka s aktivním uhlím musí projít postupem stárnutí v souladu s body 5.1 až 5.1.3.1.3 této přílohy a naplní se a propláchne v souladu s bodem 6.6.1.5 této přílohy.

6.7.2.1.3.

Nádobka s aktivním uhlím, která prošla postupem stárnutí, se následně naplní postupem popsaným v bodě 6.5.5.4. Namísto plnění až do průniku, jak je popsáno v bodě 6.5.5.4.4, se však celková hmotnost plnění určí podle bodu 6.7.1.1. této přílohy. Na žádost výrobce může být místo butanu použito referenční palivo. Nádobka s aktivním uhlím se odpojí.

6.7.2.1.4.

Provedou se postupy uvedené v bodech 6.6.1.10 až 6.6.1.13 této přílohy.

6.7.2.2.

V případě, že je přetlak palivové nádrže nižší než 30 kPa

Zkouška se provede podle bodů 6.7.2.1.1 až 6.7.2.1.4 této přílohy. Nicméně v tomto případě se teplota okolí popsaná v bodě 6.5.9.1 této přílohy upraví podle průběhu teploty specifikovaného v tabulce A1/1 této přílohy pro 24hodinovou zkoušku emisí způsobených vypařováním.

7.   Výpočet výsledků zkoušky emisí způsobených vypařováním

7.1.

Zkoušky emisí způsobených vypařováním popsané v bodech 6 až 6.7.2.2 této přílohy umožňují výpočet emisí uhlovodíků z přetoku ztráty odparem, 24hodinové zkoušky a zkoušky po odstavení vozidla za tepla. Ztráty vypařováním v každé z těchto zkoušek se vypočtou z počáteční a konečné hodnoty koncentrace uhlovodíků, teplot a tlaků v kabině, spolu s čistým objemem komory.

Použije se tato rovnice:

Formula

kde:

MHC

je hmotnost uhlovodíků, v gramech;

MHC,out

je hmotnost uhlovodíků vystupujících z komory u 24hodinové zkoušky emisí způsobených vypařováním v případě komory se stálým objemem, v gramech;

MHC,in

je hmotnost uhlovodíků vstupujících do komory u 24hodinové zkoušky emisí způsobených vypařováním v případě komory se stálým objemem v gramech;

CHC

je změřená koncentrace uhlovodíků v komoře, ppm objemových, jako ekvivalent C1;

V

je čistý objem komory přepočtený pro objem vozidla s otevřenými okny a zavazadlovým prostorem, m3. Není-li objem vozidla znám, odečte se objem 1,42 m3;

T

je teplota okolí v komoře, K;

P

je barometrický tlak, kPa;

H/C

je poměr vodíku a uhlíku,

kde:

H/C

se uvažuje 2,33 pro měření přetoku ztráty odparem u SHED a 24hodinovou zkoušku ztrát způsobených vypařováním;

H/C

se uvažuje 2,20 pro ztráty u odstaveného vozidla za tepla;

H/C

se uvažuje 2,67 pro kalibraci;

k

je 1,2 × 10–4 × (12 + H/C), (g × K/(m3 × kPa));

i

je počáteční hodnota;

f

je konečná hodnota.

7.1.1.

Alternativně k rovnici v bodě 7.1 této přílohy lze pro komory s proměnným objemem podle volby výrobce použít tuto rovnici:

Formula

kde:

MHC

je hmotnost uhlovodíků, v gramech;

CHC

je změřená koncentrace uhlovodíků v komoře, ppm objemových, jako ekvivalent C1;

V

je čistý objem komory přepočtený pro objem vozidla s otevřenými okny a zavazadlovým prostorem, m3. Není-li objem vozidla znám, odečte se objem 1,42 m3;

Ti

je počáteční teplota okolí v komoře, K;

Pi

je počáteční barometrický tlak, kPa;

H/C

je poměr vodíku a uhlíku;

H/C

se uvažuje 2,33 pro měření přetoku ztráty odparem u SHED a 24hodinovou zkoušku ztrát způsobených vypařováním;

H/C

se uvažuje 2,20 pro ztráty u odstaveného vozidla za tepla;

H/C

se uvažuje 2,67 pro kalibraci;

k

je 1,2 × 10–4 × (12 + H/C), (g × K/(m3 × kPa));

i

je počáteční hodnota;

f

je konečná hodnota.

7.2.

Výsledek (MHS + MD1 + MD2 + (2 × PF)) musí být menší než mezní hodnota uvedená v bodě 6.6.2 tohoto předpisu.

8.   Zkušební protokol

Zkušební protokol musí obsahovat alespoň tyto informace:

a)

popis dob odstavení vozidla, včetně času a středních teplot;

b)

popis použité nádoby s aktivním uhlím, která prošla postupem stárnutí, a odkaz na konkrétní protokol o postupu stárnutí;

c)

střední teplotu během zkoušky po odstavení vozidla za tepla;

d)

měření během zkoušky po odstavení vozidla za tepla, HSL;

e)

měření prvních 24hodinových ztrát, DL1st day;

f)

měření druhých 24hodinových ztrát, DL2nd day;

g)

konečný výsledek zkoušky emisí způsobených vypařováním vypočítaný v souladu s bodem 7 této přílohy;

h)

deklarovaný přetlak palivové nádrže systému (u systémů utěsněných palivových nádrží);

i)

hodnota doplnění ztráty odparem (v případě použití samostatného zkušebního postupu popsaného v bodě 6.7 této přílohy).


PŘÍLOHA C4

Zkouška typu 5

(Popis zkoušky stárnutí pro ověření životnosti zařízení k regulaci znečišťujících látek)

1.   Úvod

1.1.

Tato příloha popisuje zkoušku pro ověření životnosti zařízení k omezení znečišťujících látek, kterými jsou vybavena vozidla se zážehovými nebo vznětovými motory.

Pro úroveň 1A

Požadavky na životnost se prokážou pomocí jedné ze tří možností stanovených v bodech 1.2, 1.3 a 1.4 níže.

Pro úroveň 1B:

Požadavky na životnost se prokážou pomocí jedné ze dvou možností stanovených v bodech 1.2 a 1.4 níže.

1.2.

Zkouška životnosti celého vozidla se pokud možno provede na vozidle s energetickou náročností cyklu VH (podle definice v bodě 4.2.1.1.2 přílohy B4) s nejvyšší energetickou náročností cyklu ze všech interpolačních rodin, které mají být zahrnuty do rodiny podle životnosti, a musí být provedena na zkušební dráze, na silnici nebo na vozidlovém dynamometru. Energetická náročnost cyklu zkušebního vozidla může být dále zvýšena tak, aby byla zohledněna budoucí rozšíření.

1.3.

Tento bod platí pouze pro úroveň 1A.

Výrobce se může rozhodnout použít zkoušku stárnutí na zkušebním stavu. Technické požadavky na tuto zkoušku jsou stanoveny v bodě 2.2 této přílohy.

1.4.

Alternativně ke zkouškám životnosti se může výrobce případně rozhodnout použít přidělené faktory zhoršení z tabulek 3A a 3B (dle daného případu) v bodě 6.7.2 tohoto předpisu.

1.5.

Tento bod platí pouze pro úroveň 1A.

Na žádost výrobce může technická zkušebna vykonat zkoušku typu 1 před dokončením zkoušek životnosti celého vozidla nebo zkoušky životnosti metodou stárnutí na zkušebním stavu s použitím přidělených faktorů zhoršení z tabulky 3A v bodě 6.7.2 tohoto předpisu. Po dokončení zkoušky životnosti celého vozidla nebo zkoušky životnosti metodou stárnutí na zkušebním stavu může technická zkušebna změnit výsledky schválení typu zaznamenané v příloze A2 tohoto předpisu tak, že nahradí přidělené faktory zhoršení ve výše uvedené tabulce faktory naměřenými při zkoušce životnosti celého vozidla nebo při zkoušce životnosti metodou stárnutí na zkušebním stavu.

1.6.

Faktory zhoršení se stanoví buď prostřednictvím postupů stanovených v bodě 1.2 a případně 1.3 této přílohy, nebo pomocí přidělených hodnot z tabulky, na niž se odkazuje v bodě 1.4 této přílohy. Pomocí faktorů zhoršení se stanoví, zda jsou během cílové doby životnosti vozidla splněny požadavky příslušných mezních hodnot emisí stanovených v bodě 6.3.10 tohoto předpisu.

1.7.

Tento bod platí pouze pro úroveň 1B.

Aniž je dotčen požadavek této přílohy, považuje se požadavek na životnost za splněný v případě, že je schvalovacímu orgánu předloženo vozidlo, které dosáhlo počtu najetých kilometrů cílové doby životnosti při struktuře jízd A nebo při struktuře jízd B, jež jsou popsány v dodatku 3b k této příloze, a výsledek zkoušky typu 1 s daným vozidlem splňuje kritéria uvedená v tabulce 1B popsaná v bodě 6.3.10 tohoto předpisu.

2.   Technické požadavky

2.1.   Jako pracovní cyklus pro zkoušku životnosti celého vozidla použije výrobce vozidla standardní jízdní cyklus na silnici (SRC) popsaný v dodatku 3 k této příloze. Tento zkušební cyklus se provádí tak dlouho, dokud vozidlo nedosáhne své cílové doby životnosti.

Pouze pro úroveň 1B:

Jako pracovní cyklus pro zkoušku životnosti celého vozidla vybere výrobce vozidla jeden z jízdních cyklů popsaných v dodatku 3b k této příloze.

2.2.   Zkouška životnosti metodou stárnutí na zkušebním stavu

Tento bod se vztahuje pouze na úroveň 1A.

2.2.1.   Za účelem provedení zkoušek životnosti metodou stárnutí na zkušebním stavu musí být pro měření teploty katalyzátoru a/nebo filtru částic použito vozidlo VH.

Při zkoušce se použije palivo specifikované v bodě 4 této přílohy.

2.3.   Tento bod se vztahuje pouze na úroveň 1A.

Použitá zkouška životnosti metodou stárnutí na zkušebním stavu musí odpovídat typu motoru, jak je popsán v bodech 2.3.1 a 2.3.2 této přílohy.

2.3.1.   Vozidla se zážehovými motory

2.3.1.1.

Postup stanovený pro zkoušku životnosti metodou stárnutí na zkušebním stavu vyžaduje montáž celého systému následného zpracování výfukových plynů na zkušební stav pro stárnutí.

Stárnutí na zkušebním stavu se provede za použití standardního cyklu na zkušebním stavu (SBC) za časový úsek vypočtený z rovnice doby stárnutí na zkušebním stavu (BAT). Vstupem potřebným pro rovnici BAT jsou údaje o teplotě katalyzátoru v závislosti na čase měřené na SRC, jak je popsáno v bodě 2.3.1.3.

2.3.1.2.

Standardní cyklus na zkušebním stavu (SBC)

Standardní stárnutí katalyzátoru na zkušebním stavu se provede za použití SBC. SBC probíhá po dobu vypočtenou z rovnice BAT. SBC je popsán v dodatku 1 k této příloze.

2.3.1.3.

Údaje o teplotě katalyzátoru v závislosti na čase.

Teplota katalyzátoru se změří v průběhu alespoň dvou úplných cyklů SRC podle dodatku 3 k této příloze.

Teplota katalyzátoru se měří v místě s nejvyšší teplotou na tom katalyzátoru zkoušeného vozidla, který vykazuje nejvyšší teplotu. Alternativně lze teplotu změřit na jiném místě, a to za předpokladu, že je s použitím osvědčeného technického úsudku upraveno tak, aby reprezentovalo teplotu naměřenou na místě s nejvyšší teplotou.

Teplota katalyzátoru se měří s frekvencí nejméně 1 Hz (jedno měření na sekundu).

Naměřené hodnoty teploty katalyzátoru se zapíší do histogramu se skupinami teplot nepřesahujících 25 °C.

2.3.1.4.

Doba stárnutí na zkušebním stavu (BAT) se vypočte pomocí rovnice BAT takto:

te pro teplotní koš = th e((R/Tr)–(R/Tv))

celkový te = součet te všech teplotních skupin,

doba stárnutí na zkušebním stavu = A × (celkový te),

kde:

A

= 1,1

tato hodnota upravuje dobu stárnutí katalyzátoru tak, aby se zohlednilo zhoršení z jiných příčin, než je tepelné stárnutí katalyzátoru,

R

=

tepelná reaktivita katalyzátoru = 17 500 ,

th

=

čas (v hodinách) změřený uvnitř předepsaného teplotního koše teplotního histogramu katalyzátoru vozidla upravený na celou životnost, např. jestliže histogram představuje 400 km a životnost je 160 000  km; všechny časové údaje histogramu se vynásobí faktorem 400 (160 000 /400),

celkový te

=

ekvivalentní čas (v hodinách) pro stárnutí katalyzátoru při teplotě Tr na zkušebním stavu pro stárnutí katalyzátoru s použitím cyklu stárnutí katalyzátoru k dosažení stejně velkého zhoršení, k němuž došlo v katalyzátoru v důsledku tepelné deaktivace během 160 000  km,

te pro koš

=

ekvivalentní čas (v hodinách) pro stárnutí katalyzátoru při teplotě Tr na zkušebním stavu pro stárnutí katalyzátoru s použitím cyklu stárnutí katalyzátoru k dosažení stejně velkého zhoršení, k němuž došlo v katalyzátoru v důsledku tepelné deaktivace při teplotě koše Tv během 160 000  km,

Tr

=

efektivní referenční teplota katalyzátoru (v K) na zkušebním stavu pro stárnutí katalyzátoru během cyklu stárnutí na zkušebním stavu. Efektivní teplota je stálá teplota, která by měla za následek stejnou úroveň stárnutí jako různé teploty zaznamenané během cyklu stárnutí na zkušebním stavu,

Tv

=

středový bod teploty (v K) teplotního koše teplotního histogramu katalyzátoru vozidla při jízdě na silnici.

2.3.1.5.

Efektivní referenční teplota SBC. Efektivní referenční teplota SBC se stanoví pro konkrétní konstrukci katalyzátorového systému a konkrétní zkušební stav pro stárnutí, které se použijí v následujících postupech:

a)

Údaje o teplotě v katalyzátorovém systému v závislosti na čase se změří na zkušebním stavu pro stárnutí katalyzátoru za použití SBC. Teplota katalyzátoru se změří v místě s nejvyšší teplotou na tom katalyzátoru zkoušeného vozidla, který vykazuje nejvyšší teplotu. Alternativně lze teplotu změřit na jiném místě, a to za předpokladu, že je upraveno tak, aby reprezentovalo teplotu naměřenou na místě s nejvyšší teplotou.

Teplota katalyzátoru se měří s frekvencí nejméně 1 Hz (jedno měření za sekundu) během alespoň 20 minut stárnutí na zkušebním stavu. Naměřené hodnoty teploty katalyzátoru se zapíší do histogramu se skupinami teplot nepřesahujících 10 °C.

b)

Rovnice BAT se použije pro výpočet efektivní referenční teploty iterativními změnami vůči referenční teplotě (Tr), dokud se vypočtená doba stárnutí nebude rovnat skutečnému času zobrazenému v teplotním histogramu katalyzátoru nebo tento čas nepřekročí. Výsledná teplota je efektivní referenční teplotou na SBC pro tento katalyzátorový systém a zkušební stav pro stárnutí.

2.3.1.6.

Zkušební stav pro stárnutí katalyzátoru. Zkušební stav pro stárnutí katalyzátoru musí dodržovat SBC a zajistit příslušný průtok výfukových plynů, složky výfukových plynů a teplotu výfukových plynů na přední straně katalyzátoru.

Všechna zařízení pro stárnutí na zkušebním stavu zaznamenávají příslušné informace (jako jsou naměřené poměry vzduchu a paliva a údaje o teplotě katalyzátoru v závislosti na čase), aby bylo zajištěno, že zkouška stárnutí na zkušebním stavu je zdokumentována, a lze tedy prokázat, že skutečně došlo k dostatečnému stárnutí.

2.3.1.7.

Požadované zkoušky. Pro výpočet faktorů zhoršení se musí na zkušebním vozidle provést alespoň dvě zkoušky typu 1 před provedením postupu stárnutí zařízení pro regulaci emisí na zkušebním stavu a alespoň dvě zkoušky typu 1 po opětovné montáži zařízení pro regulaci emisí po provedeném postupu stárnutí na zkušebním stavu.

Výrobce může provést další zkoušky. Výpočet faktorů zhoršení se musí provést podle výpočetní metody uvedené v bodě 7 této přílohy.

2.3.2.   Vozidla se vznětovými motory

2.3.2.1.

Na vozidla se vznětovými motory, včetně hybridních vozidel, se uplatňuje následující postup stárnutí na zkušebním stavu.

Postup stanovený pro zkoušku životnosti metodou stárnutí na zkušebním stavu vyžaduje montáž systému následného zpracování na zkušební stav pro stárnutí systému následného zpracování.

V případě systému následného zpracování výfukových plynů s použitím činidla musí být pro postup stárnutí namontován celý vstřikovací systém a tento systém musí být pro postup stárnutí funkční.

Stárnutí na zkušebním stavu se provede za použití standardního cyklu na zkušebním stavu pro vznětové motory (SDBC) pro dosažení počtu regenerací/odsíření vypočtených z rovnice doby stárnutí na zkušebním stavu (BAD).

2.3.2.2.

SDBC. Standardní stárnutí na zkušebním stavu se provede za použití SDBC. SDBC probíhá po dobu vypočtenou z rovnice BAD. SDBC je popsán v dodatku 2 k této příloze.

2.3.2.3.

Údaje o regeneraci. Intervaly regenerace se změří v průběhu alespoň deseti úplných cyklů SRC podle dodatku 3 k této příloze. Jako alternativu lze použít intervaly z výpočtu Ki.

V příslušných případech lze zohlednit i intervaly odsíření na základě údajů od výrobce.

2.3.2.4.

Doba stárnutí na zkušebním stavu u vznětových motorů. Doba stárnutí na zkušebním stavu se vypočte s použitím rovnice BAD takto:

Doba stárnutí na zkušebním stavu = počet cyklů regenerace a/nebo odsíření (podle toho, který je delší) odpovídající 160 000 km jízdy.

2.3.2.5.

Zkušební stav pro stárnutí. Zkušební stav pro stárnutí musí dodržovat SDBC a zajistit příslušný průtok výfukových plynů, složky výfukových plynů a teplotu výfukových plynů na vstupu do systému následného zpracování.

Výrobce zaznamená počet regenerací/odsíření (v příslušných případech), aby se zajistilo, že skutečně proběhlo dostatečné stárnutí.

2.3.2.6.

Požadované zkoušky. Pro výpočet faktorů zhoršení se musí na vozidle VH provést alespoň dvě zkoušky typu 1 před provedením postupu stárnutí zařízení pro regulaci emisí na zkušebním stavu a alespoň dvě zkoušky typu 1 po opětovné montáži zařízení pro regulaci emisí po provedeném postupu stárnutí na zkušebním stavu. Výrobce může provést další zkoušky. Výpočet faktorů zhoršení se provede podle výpočetní metody uvedené v bodě 7 této přílohy a v souladu s dodatečnými požadavky obsaženými v tomto předpisu.

3.   Zkušební vozidlo

3.1.

Použije se vozidlo VH. Musí být v dobrém technickém stavu; motor a zařízení k omezení znečišťujících látek musí být nové. Vozidlo může být stejné jako vozidlo předané ke zkoušce typu 1; v tomto případě musí být zkouška typu 1 provedena poté, co vozidlo najelo alespoň 3 000 km cyklu stárnutí podle dodatku 3 nebo dodatku 3b (podle daného případu) k této příloze.

3.1.1.

Zvláštní požadavky pro hybridní vozidla jsou uvedeny v dodatku 4 k této příloze.

4.   Palivo

Zkouška životnosti se provede s vhodným běžně dostupným palivem.

5.   Údržba vozidla a seřízení

Údržba, seřízení, jakož i užívání ovladačů zkušebního vozidla se řídí doporučeními výrobce. Pokud během zkoušky životnosti celého vozidla dojde k nějaké závadě na vozidle, která nesouvisí s emisemi a/nebo spotřebou paliva a/nebo spotřebou energie, může výrobce vozidlo opravit a pokračovat ve zkoušce životnosti. V opačném případě musí výrobce najít řešení po dohodě se schvalovacím orgánem.

6.   Provoz vozidla na zkušební dráze, silnici nebo na vozidlovém dynamometru

6.1.   Pracovní cyklus

Při provozu na zkušební dráze, silnici nebo na vozidlovém dynamometru musí být ujeta vzdálenost podle jízdního programu popsaného v dodatku 3 nebo v dodatku 3b (podle daného případu) k této příloze.

6.2.   Zkouška životnosti nebo, podle rozhodnutí výrobce, upravená zkouška životnosti se provádí tak dlouho, dokud vozidlo nedosáhne své cílové doby životnosti.

6.3.   Zkušební zařízení

6.3.1.   Vozidlový dynamometr

6.3.1.1.

Pokud se zkouška životnosti provádí na vozidlovém dynamometru, musí dynamometr umožňovat průběh cyklu popsaný v dodatku 3 nebo v dodatku 3b (podle daného případu) k této příloze. Vozidlový dynamometr musí být vybaven zejména systémem simulujícím setrvačnou hmotnost a jízdní odpor.

6.3.1.2.

Jako koeficient jízdního zatížení se použijí hodnoty vysoké úrovně (VH – Vehicle high).

6.3.1.3.

Chladicí systém vozidla musí umožňovat vozidlu pracovat při teplotách podobných teplotám při jízdě na silnici (olej, voda, výfukový systém atd.).

6.3.1.4.

Určitá jiná seřízení a vybavení zkušebního stavu se podle potřeby považují za shodná s parametry popsanými v příloze B5 tohoto předpisu (např. setrvačná hmotnost, která může být simulována mechanicky nebo elektronicky).

6.3.1.5.

Vozidlo lze v případě potřeby přesunout za účelem měření emisí na jiný zkušební stav.

6.3.2.   Provoz na zkušební dráze nebo na silnici

Po dokončení zkoušky životnosti na zkušební dráze nebo na silnici musí být zkušební hmotnost vozidla rovna hmotnosti platící pro zkoušky na vozidlovém dynamometru.

7.   Měření emisí znečišťujících látek

První zkouška se provádí, když má vozidlo najeto 3 000 až 5 000 km. Další zkoušky se provádějí při 20 000 najetých kilometrů (± 400 km) a poté každých 20 000 km (± 400 km) nebo častěji, při pravidelných intervalech, dokud vozidlo nedosáhne své cílové doby životnosti. Výfukové emise se měří v souladu se zkouškou typu 1 podle definice v bodě 6.3 tohoto předpisu. Podle volby výrobce se může kterákoli z výše uvedených zkoušek opakovat. V takovém případě se průměrná hodnota všech opakovaných zkoušek považuje za jedinou hodnotu pro daný počet najetých kilometrů. Po dosažení cílové doby životnosti požadované pro úroveň 1B již není nutné samostatně zaznamenávat výsledky emisí z prvních tří fází WLTP.

Mezní hodnoty, které musí být dodrženy, jsou uvedeny v bodě 6.3.10 tohoto předpisu.

U vozidel vybavených periodicky se regenerujícími systémy definovanými v bodě 3.8.1 tohoto předpisu se musí ověřit, zda se vozidlo neblíží k periodě regenerace. Pokud tomu tak je, musí být vozidlo v provozu až do konce regenerace. Pokud dojde k regeneraci v průběhu měření emisí, musí se vykonat nová zkouška (včetně stabilizace) a výsledky první zkoušky se nevezmou v úvahu.

Všechny výsledky měření výfukových emisí se zanesou do grafu jako funkce ujeté vzdálenosti zaokrouhlené na nejbližší kilometr a těmito body naměřených hodnot se proloží vyrovnávací přímka určená metodou nejmenších čtverců.

Pro úroveň 1A

Údaje bude možno pro výpočet faktoru zhoršení použít pouze tehdy, pokud interpolované body pro 5 000 km a pro cílovou dobu životnosti na této přímce vyhovují výše uvedeným mezním hodnotám.

Údaje jsou ještě přijatelné, pokud vyrovnávací přímka protíná příslušnou mezní hodnotu s negativním sklonem (interpolovaný bod pro 5 000 km je výše než bod cílové doby životnosti) a pokud skutečně naměřená hodnota pro cílovou dobu životnosti leží pod mezní hodnotou.

Pro úroveň 1B

Údaje bude možno pro výpočet faktoru zhoršení použít pouze tehdy, pokud extrapolované body pro 3 000 km a pro cílovou dobu životnosti na této přímce vyhovují výše uvedeným mezním hodnotám.

7.1.

Násobící faktor zhoršení výfukových emisí se vypočte pro každou znečišťující látku takto:

Formula

kde:

Mi1

=

pro úroveň 1A hmotnostní emise znečišťující látky (i) v g/km interpolované pro 5 000 km,

pro úroveň 1B hmotnostní emise znečišťující látky (i) v g/km extrapolované pro 3 000 km

Mi2

=

hmotnostní emise znečišťující látky (i) v g/km interpolované pro cílovou dobu životnosti

Tyto interpolované hodnoty se vypočtou na minimálně čtyři desetinná místa a poté se vydělí jedna druhou pro výpočet faktoru zhoršení. Výsledek se zaokrouhlí na tři desetinná místa.

Pokud je faktor zhoršení menší než jedna, považuje se za roven jedné.

Na žádost výrobce se pro každou znečišťující látku vypočte aditivní faktor zhoršení výfukových emisí, a to tímto způsobem:

Formula

Je-li aditivní faktor zhoršení vypočtený podle výše uvedeného vzorce záporný, považuje se za roven nule.

Tyto aditivní faktory zhoršení se řídí stejnými pravidly, která platí pro multiplikační faktory zhoršení ve vztahu k úrovni 1A (čtyřfázový WLTP) a úrovni 1B (třífázový WLTP).


Příloha C4 – dodatek 1

Standardní cyklus na zkušebním stavu (SBC)

Tento dodatek platí pouze pro úroveň 1A.

1.   Úvod

Standardní postup zkoušky životnosti stárnutím sestává ze stárnutí systému katalyzátoru / kyslíkové sondy a/nebo čidla poměru vzduchu a paliva na zkušebním stavu pro stárnutí, kdy musí být dodržen standardní cyklus na zkušebním stavu (SBC) popsaný v tomto dodatku. SBC vyžaduje použití zkušebního stavu pro stárnutí s motorem jakožto zdrojem plynu přiváděného do katalyzátoru. SBC je cyklus o délce 60 sekund, který se podle potřeby opakuje na zkušebním stavu pro stárnutí, aby se vyvolalo stárnutí po požadovanou dobu. SBC je definován na základě teploty katalyzátoru, poměru vzduchu a paliva v motoru a množství vstřikovaného sekundárního vzduchu, který se přidává před prvním katalyzátorem.

2.   Regulace teploty katalyzátoru

2.1.

Teplota katalyzátoru se měří v lůžku katalyzátoru v místě výskytu nejvyšší teploty na katalyzátoru s nejvyšší teplotou. Alternativě lze teplotu přiváděného plynu měřit a převádět na teplotu v lůžku katalyzátoru za použití lineární hodnoty transformace vypočítané ze získaných korelačních údajů o konstrukci katalyzátoru a zkušebním stavu pro stárnutí, které se mají v procesu stárnutí použít.

2.2.

Otáčky motoru, jeho zatížení a časování zážehu se zvolí tak, aby teplota katalyzátoru při stechiometrickém provozu (první až čtyřicátá sekunda cyklu) dosáhla nejméně 800 °C (±10 °C). Vhodným nastavením poměru vzduchu a paliva v motoru během fáze „bohatého poměru“ popsané v tabulce C4 App1/2 je třeba regulovat maximální teplotu katalyzátoru během cyklu na hodnotu 890 °C (±10 °C).

2.3.

Pokud se použije nízká regulovaná teplota jiná než 800 °C, musí být vysoká regulovaná teplota o 90 °C vyšší než nízká regulovaná teplota.

Tabulka C4 App1/2

Standardní cyklus na zkušebním stavu (SBC)

Čas

(sekundy)

Poměr vzduchu a paliva v motoru

Vstřikování sekundárního vzduchu

1–40

Stechiometrický s regulací zatížení, časování zážehu a otáček motoru tak, aby minimální teplota katalyzátoru činila 800 °C

Žádné

41–45

„Bohatý“ (poměr vzduchu a paliva je zvolen tak, aby maximální teplota katalyzátoru v průběhu celého cyklu činila 890 °C nebo aby byla o 90 °C vyšší než nízká regulovaná teplota)

Žádné

46–55

„Bohatý“ (poměr vzduchu a paliva je zvolen tak, aby maximální teplota katalyzátoru v průběhu celého cyklu činila 890 °C nebo aby byla o 90 °C vyšší než nízká regulovaná teplota)

3 % (±1 %)

56–60

Stechiometrický s regulací zatížení, časování zážehu a otáček motoru tak, aby minimální teplota katalyzátoru činila 800 °C

3 % (±1 %)

Obrázek C4 App1/2

Standardní cyklus na zkušebním stavu

Image 89

3.   Vybavení zkušebního stavu pro stárnutí a postupy

3.1.

Konfigurace zkušebního stavu pro stárnutí. Zkušební stav pro stárnutí musí zajišťovat příslušný průtok výfukových plynů, teplotu, poměr vzduchu a paliva, složky paliva a vstřikování sekundárního vzduchu na přední straně katalyzátoru.

Standardní zkušební stav pro stárnutí sestává z motoru, ovladače motoru a dynamometru pro zkoušky motorů. Přijatelné mohou být další konfigurace (např. celé vozidlo na dynamometru nebo hořák, který zajišťuje správné výfukové podmínky), jsou-li splněny podmínky na vstupu katalyzátoru a aspekty regulace specifikované v tomto dodatku.

U jediného zkušebního stavu pro stárnutí může být tok výfukových plynů rozdělen do několika proudů za předpokladu, že každý proud výfukových plynů splňuje požadavky tohoto dodatku. Má-li zkušební stav více než jeden proud výfukových plynů, může být postupu stárnutí podrobeno více katalyzátorových systémů současně.

3.2.

Montáž výfukového systému. Na zkušební stav se namontuje celý systém katalyzátoru (katalyzátorů) a kyslíkové sondy (sond) a/nebo čidla (čidel) poměru vzduchu a paliva společně s celým výfukovým potrubím, kterým jsou tyto konstrukční části propojeny. V případě motorů s několika proudy výfukových plynů (jako jsou některé motory V6 a V8) se každá část výfukového systému namontuje na zkušební stav samostatně vedle sebe.

V případě výfukového systému, který obsahuje více katalyzátorů v řadě, se celý systém katalyzátorů, včetně všech katalyzátorů, všech kyslíkových sond a/nebo čidel poměru vzduchu a paliva a připojeného výfukového potrubí, namontuje za účelem stárnutí jako jeden celek. Alternativně může být každý jednotlivý katalyzátor podroben stárnutí samostatně a po odpovídající dobu.

3.3.

Měření teploty. Teplota katalyzátoru se měří pomocí termočlánku umístěného v lůžku katalyzátoru v místě výskytu nejvyšší teploty na katalyzátoru s nejvyšší teplotou. Alternativě lze teplotu přiváděného plynu těsně před vstupem katalyzátoru měřit a převádět na teplotu v lůžku katalyzátoru za použití lineární hodnoty transformace vypočítané ze získaných korelačních údajů o konstrukci katalyzátoru a zkušebním stavu pro stárnutí, které se mají v procesu stárnutí použít. Teplota katalyzátoru se ukládá digitálně s frekvencí 1 Hz.

3.4.

Měření poměru vzduchu a paliva. Je třeba zajistit, aby se měření poměru vzduchu a paliva (např. kyslíková sonda se širokým rozsahem) provádělo co nejblíže vstupu katalyzátoru a výstupním přírubám. Údaje z těchto sond se ukládají digitálně s frekvencí 1 Hz.

3.5.

Vyváženost průtoku výfukových plynů. Je třeba zajistit, aby každým katalyzátorovým systémem, který je podrobován stárnutí na zkušebním stavu, proudilo správné množství výfukových plynů (měřeno v gramech za sekundu při stechiometrii s přípustnou odchylkou ±5 g/s).

Správný průtok se určuje na základě průtoku výfukových plynů, který by nastal v motoru původního vozidla při ustálených otáčkách a zatížení motoru zvolených pro stárnutí na zkušebním stavu v bodě 3.6 tohoto dodatku.

3.6.

Nastavení. Otáčky motoru, zatížení a časování zážehu se zvolí tak, aby se dosáhlo teploty v lůžku katalyzátoru 800 °C (±10 °C) při ustáleném stechiometrickém provozu.

Systém vstřikování vzduchu je nastaven tak, aby se zajistil potřebný proud vzduchu vytvářející 3,0 % kyslíku (±0,1 %) v ustáleném stechiometrickém proudu výfukových plynů těsně před prvním katalyzátorem. Typickou hodnotou v předním bodě měření poměru vzduchu a paliva ve směru proudění (dle požadavku v bodě 3.4 tohoto dodatku) je lambda 1,16 (což je přibližně 3 % kyslíku).

Při zapnutém vstřikování vzduchu se nastaví „bohatý“ poměr vzduchu a paliva tak, aby se v lůžku katalyzátoru vytvořila teplota 890 °C (±10 °C). Typickou hodnotou poměru vzduchu a paliva pro tento krok je lambda 0,94 (přibližně 2 % CO).

3.7.

Cyklus stárnutí. Standardní postupy stárnutí na zkušebním stavu využívají SBC. SBC se opakuje tak dlouho, dokud se nedosáhne stárnutí vypočteného z rovnice BAT.

3.8.

Zajištění kvality. Hodnoty teploty a poměru vzduchu a paliva v bodech 3.3 a 3.4 tohoto dodatku se v průběhu stárnutí průběžně přezkoumávají (alespoň jednou za 50 hodin). Provedou se potřebné úpravy, aby bylo zajištěno, že SBC bude řádně dodržován v průběhu celého procesu stárnutí.

Po dokončení stárnutí se údaje o teplotě katalyzátoru v závislosti na čase shromážděné během procesu stárnutí sestaví do histogramu s teplotními skupinami, které nepřesahují 10 °C. Rovnice BAT a vypočítaná efektivní referenční teplota pro cyklus stárnutí podle bodu 2.3.1.4 této přílohy se použijí k určení, zda skutečně došlo k příslušné míře tepelného stárnutí katalyzátoru. Stárnutí na zkušebním stavu se prodlouží v případě, že tepelný účinek vypočtené doby stárnutí nedosáhne alespoň 95 % cílového tepelného stárnutí.

3.9.

Spuštění a vypnutí. Je třeba zajistit, aby se maximální teplota katalyzátoru pro rychlé zhoršení (např. 1 050 °C) nevyskytla během spouštění nebo vypínání. Ke zmírnění tohoto problému lze použít zvláštní postupy spouštění a vypínání při nízkých teplotách.

4.   Experimentální stanovení faktoru R pro postupy zkoušky životnosti stárnutím na zkušebním stavu

4.1.

Faktor R je koeficient tepelné reaktivity katalyzátoru používaný v rovnici BAT. Výrobci mohou stanovit hodnotu R experimentálně prostřednictvím následujících postupů.

4.1.1.

Pomocí příslušného cyklu na zkušebním stavu a zařízení pro stárnutí na zkušebním stavu nechte stárnout několik katalyzátorů (alespoň 3 katalyzátory stejné konstrukce) při různých regulovaných teplotách mezi běžnou provozní teplotou a mezní teplotou poškození. Změřte emise (nebo neúčinnost katalyzátorů (účinnost 1 katalyzátoru)) u každé výfukové složky. Je třeba, aby výsledkem konečné zkoušky byly údaje mezi jedno- až dvojnásobkem emisní normy.

4.1.2.

Odhadněte hodnotu R a vypočítejte efektivní referenční teplotu (Tr) pro cyklus stárnutí na zkušebním stavu pro každou regulovanou teplotu podle bodu 2.3.1.4 této přílohy.

4.1.3.

Zaneste do grafu hodnoty emisí (nebo neúčinnosti katalyzátorů) v závislosti na době stárnutí každého katalyzátoru. Metodou nejmenších čtverců vypočítejte lineární regresní přímku proloženou všemi údaji. Aby byl datový soubor k tomuto účelu vhodný, měly by mít údaje mezi 0 a 6 400 km přibližně společný průsečík. Viz příklad na obrázku C4 App1/3.

4.1.4.

Vypočítejte sklon lineární regresní přímky pro každou teplotu stárnutí.

Obrázek C4 App1/3

Příklad stárnutí katalyzátoru

Image 90

4.1.5.

Zaneste do grafu přirozený logaritmus (ln) sklonu každé lineární regresní přímky (stanovený v bodě 4.1.4 tohoto dodatku) na svislé ose v závislosti na obrácené hodnotě teploty stárnutí (1/(teplota stárnutí, ve stupních K)) vynesené na vodorovné ose. Metodou nejmenších čtverců vypočítejte lineární regresní přímky proložené všemi údaji. Sklon této přímky je faktor R. Viz příklad na obrázku C4 App1/4.

4.1.6.

Porovnejte faktor R s počáteční hodnotou, která byla použita v bodě 4.1.2 tohoto dodatku. Liší-li se vypočtený faktor R od počáteční hodnoty o víc než 5 %, zvolte si nový faktor R mezi počáteční a vypočtenou hodnotou a následně zopakujte kroky v bodech 4.1.2 až 4.1.6 tohoto dodatku, abyste získali nový faktor R. Opakujte tento proces tak dlouho, dokud vypočtený faktor R nebude v rozmezí 5 % hodnoty faktoru R předpokládaného na začátku.

4.1.7.

Porovnejte faktor R stanovený samostatně pro každou výfukovou složku. Pro rovnici BAT použijte nejnižší hodnotu faktoru R (nejhorší případ).

Obrázek C4 App1/4

Stanovení faktoru R

Image 91

Příloha C4 – dodatek 2

Standardní cyklus na zkušebním stavu pro vznětové motory (SDBC)

Tento dodatek platí pouze pro úroveň 1A.

1.   Úvod

U filtru částic je počet regenerací pro proces stárnutí kritický. Tento proces je rovněž důležitý u systémů, které vyžadují cykly odsíření (např. zachycovač NOx chudých směsí).

Standardní postup zkoušky životnosti stárnutím na zkušebním stavu pro vznětové motory sestává ze stárnutí systému následného zpracování na zkušebním stavu, kdy musí být dodržen SDBC popsaný v tomto dodatku. SDBC vyžaduje použití zkušebního stavu pro stárnutí s motorem jakožto zdrojem plynu přiváděného pro systém.

Během SDBC zůstanou strategie regenerace/odsíření systému v běžném provozním stavu.

2.   SDBC reprodukuje podmínky týkající se otáček a zatížení motoru, které se v cyklu SRC ukážou jako vhodné pro dobu, pro niž má být stanovena životnost. S cílem urychlit proces stárnutí lze nastavení motoru na zkušebním stavu upravit tak, aby se zkrátily doby zatížení systému. Například lze upravit časování vstřiku paliva nebo strategii EGR.

3.   Vybavení zkušebního stavu pro stárnutí a postupy

3.1.

Standardní zkušební stav pro stárnutí sestává z motoru, ovladače motoru a dynamometru pro zkoušky motorů. Přijatelné mohou být další konfigurace (např. celé vozidlo na dynamometru nebo hořák, který zajišťuje správné výfukové podmínky), jsou-li splněny podmínky na vstupu systému následného zpracování a aspekty regulace specifikované v tomto dodatku.

U jediného zkušebního stavu pro stárnutí může být tok výfukových plynů rozdělen do několika proudů za předpokladu, že každý proud výfukových plynů splňuje požadavky tohoto dodatku. Má-li zkušební stav více než jeden proud výfukových plynů, může být postupu stárnutí podrobeno více systémů následného zpracování současně.

3.2.

Montáž výfukového systému. Na zkušební stav se namontuje celý systém následného zpracování společně s celým výfukovým potrubím, kterým jsou tyto konstrukční části propojeny. V případě motorů s několika proudy výfukových plynů (jako jsou některé motory V6 a V8) se každá část výfukového systému namontuje na zkušební stav samostatně.

Celý systém následného zpracování se pro postup stárnutí namontuje jako jeden celek. Alternativně může být každá jednotlivá konstrukční část podrobena stárnutí samostatně a po odpovídající dobu.

V případě systému následného zpracování výfukových plynů s použitím činidla musí být pro postup stárnutí namontován celý vstřikovací systém a tento systém musí být pro postup stárnutí funkční.


Příloha C4 – dodatek 3

Standardní jízdní cyklus na silnici (SRC)

1.   Úvod

Standardní jízdní cyklus na silnici (SRC) je cyklus najíždění kilometrů na VH. Jízdu lze provádět na zkušební dráze nebo na válcovém dynamometru.

Cyklus sestává ze 7 okruhů na trati o délce 6 km. Délku jednoho okruhu lze změnit v závislosti na délce zkušební dráhy.

Standardní jízdní cyklus

Okruh

Popis

Typické zrychlení v m/s2

1

(Nastartování motoru) volnoběh 10 sekund

0

1

Mírné zrychlení na 48 km/h

1,79

1

Jízda při 48 km/h na ¼ okruhu

0

1

Mírné zpomalení na 32 km/h

–2,23

1

Mírné zrychlení na 48 km/h

1,79

1

Jízda při 48 km/h na ¼ okruhu

0

1

Mírné zpomalení do zastavení

–2,23

1

Volnoběh 5 sekund

0

1

Mírné zrychlení na 56 km/h

1,79

1

Jízda při 56 km/h na ¼ okruhu

0

1

Mírné zpomalení na 40 km/h

–2,23

1

Mírné zrychlení na 56 km/h

1,79

1

Jízda při 56 km/h na ¼ okruhu

0

1

Mírné zpomalení do zastavení

–2,23

2

Volnoběh 10 sekund

0

2

Mírné zrychlení na 64 km/h

1,34

2

Jízda při 64 km/h na ¼ okruhu

0

2

Mírné zpomalení na 48 km/h

–2,23

2

Mírné zrychlení na 64 km/h

1,34

2

Jízda při 64 km/h na ¼ okruhu

0

2

Mírné zpomalení do zastavení

–2,23

2

Volnoběh 5 sekund

0

2

Mírné zrychlení na 72 km/h

1,34

2

Jízda při 72 km/h na ¼ okruhu

0

2

Mírné zpomalení na 56 km/h

–2,23

2

Mírné zrychlení na 72 km/h

1,34

2

Jízda při 72 km/h na ¼ okruhu

0

2

Mírné zpomalení do zastavení

–2,23

3

Volnoběh 10 sekund

0

3

Prudké zrychlení na 88 km/h

1,79

3

Jízda při 88 km/h na ¼ okruhu

0

3

Mírné zpomalení na 72 km/h

–2,23

3

Mírné zrychlení na 88 km/h

0,89

3

Jízda při 88 km/h na ¼ okruhu

0

3

Mírné zpomalení na 72 km/h

–2,23

3

Mírné zrychlení na 97 km/h

0,89

3

Jízda při 97 km/h na ¼ okruhu

0

3

Mírné zpomalení na 80 km/h

–2,23

3

Mírné zrychlení na 97 km/h

0,89

3

Jízda při 97 km/h na ¼ okruhu

0

3

Mírné zpomalení do zastavení

–1,79

4

Volnoběh 10 sekund

0

4

Prudké zrychlení na 129 km/h

1,34

4

Jízda setrvačností do 113 km/h

–0,45

4

Jízda při 113 km/h na ½ okruhu

0

4

Mírné zpomalení na 80 km/h

–1,34

4

Mírné zrychlení na 105 km/h

0,89

4

Jízda při 105 km/h na ½ okruhu

0

4

Mírné zpomalení na 80 km/h

–1,34

5

Mírné zrychlení na 121 km/h

0,45

5

Jízda při 121 km/h na ½ okruhu

0

5

Mírné zpomalení na 80 km/h

–1,34

5

Lehké zrychlení na 113 km/h

0,45

5

Jízda při 113 km/h na ½ okruhu

0

5

Mírné zpomalení na 80 km/h

–1,34

6

Mírné zrychlení na 113 km/h

0,89

6

Jízda setrvačností do 97 km/h

–0,45

6

Jízda při 97 km/h na ½ okruhu

0

6

Mírné zpomalení na 80 km/h

–1,79

6

Mírné zrychlení na 104 km/h

0,45

6

Jízda při 104 km/h na ½ okruhu

0

6

Mírné zpomalení do zastavení

–1,79

7

Volnoběh 45 sekund

0

7

Prudké zrychlení na 88 km/h

1,79

7

Jízda při 88 km/h na ¼ okruhu

0

7

Mírné zpomalení na 64 km/h

–2,23

7

Mírné zrychlení na 88 km/h

0,89

7

Jízda při 88 km/h na ¼ okruhu

0

7

Mírné zpomalení na 64 km/h

–2,23

7

Mírné zrychlení na 80 km/h

0,89

7

Jízda při 80 km/h na ¼ okruhu

0

7

Mírné zpomalení na 64 km/h

–2,23

7

Mírné zrychlení na 80 km/h

0,89

7

Jízda při 80 km/h na ¼ okruhu

0

7

Mírné zpomalení do zastavení

–2,23

Standardní jízdní cyklus na silnici je zobrazen graficky na tomto obrázku:

Image 92


Příloha C4 – dodatek 3b

Cykly najíždění kilometrů

Tento dodatek platí pouze pro úroveň 1b.

Výrobce vybere jeden z následujících tří cyklů pro zkoušku životnosti celého vozidla:

1.   Struktura jízd A

 

Způsob jízdy

Podíl na vzdálenosti

Běžná jízda

Všechny jízdní prvky (volnoběh, zrychlení, zpomalení, ustálená rychlost) se provádějí při rychlosti nižší než 60 km/h

Více než 60 %

Jízda při vysoké rychlosti

Ustálená rychlost – podle toho, která hodnota je nižší: 100 km/h, nebo V_max

Více než 20 %

Jiné

V souladu s osvědčenou technickou praxí

Žádný zvláštní požadavek kromě dodržení výše uvedených kritérií

2.   Struktura jízd B

 

Způsob jízdy

Podíl na vzdálenosti

Počet startů z místa

Více než 20krát za hodinu

 

Jízda při vysoké rychlosti

Ustálená rychlost – podle toho, která hodnota je nižší: 100 km/h, nebo V_max

Více než 8 %

Průměrná rychlost

Vyšší než 45 km/h

 

Jiné

Provedou se všechny jízdní prvky (volnoběh, zrychlení, zpomalení, ustálená rychlost).

Předpokládaný náročnější způsob jízdy než v tabulce C4/App3b.1 z hlediska zhoršení

 


Tabulka C4/App3b.1

Krok

Jízdní podmínky

Doba provozu (s)

Kumulativní doba (s)

1

Volnoběh

10

10

2

Zrychlení: 0 → 60 km/h

30

40

3

Ustálená rychlost: 60 km/h

15

55

4

Zpomalení: 60 → 30 km/h

15

70

5

Zrychlení: 30 → 60 km/h

15

85

6

Ustálená rychlost: 60 km/h

15

100

7

Zpomalení: 60 → 0 km/h

30

130

8

zopakovat kroky 1 až 7 devětkrát

1 170

1 300

9

Volnoběh

10

1 310

10

Zrychlení: 0 → 100 (*1) km/h

40 (50 (*2))

1 350 (1 360  (*2))

11

Ustálená rychlost: 100 km/h

200 (190 (*2))

1 550

12

Zpomalení: 100 → 0 km/h

50

1 600

13

Opakovat kroky 1 až 12 až do dosažení doby životnosti

 

 

3.   Standardní jízdní cyklus na silnici (SRC) popsaný v dodatku 3 k příloze C4


(*1)  100 km/h, nebo V_max podle toho, která hodnota je nižší.

(*2)  U vozidel se zdvihovým objemem nejvýše 0,660 litru, délkou vozidla nejvýše 3,40 m, šířkou vozidla nejvýše 1,48 m a výškou vozidla nejvýše 2,00 m, s nejvýše třemi sedadly kromě řidiče a s užitečným zatížením nejvýše 350 kg.


Příloha C4 – dodatek 4

Zvláštní požadavky pro hybridní vozidla

1.   Úvod

1.1.

Tento dodatek stanoví zvláštní požadavky na zkoušku typu 5 u vozidel OVC-HEV a NOVC-HEV, jak je stanoveno v bodech 2 a 3 tohoto dodatku.

2.   Pouze pro úroveň 1A:

Pro vozidla OVC-HEV:

Je povoleno nabít zásobník elektrické energie dvakrát denně během najíždění kilometrů.

Kilometrový nájezd za použití systému REESS musí být kratší než cílová doba životnosti vynásobená součtem všech vypočtených faktorů použití UFj (UF) pro toto vozidlo od začátku zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení až do fáze j.

Fáze j odpovídá poslední fázi přechodového cyklu, která je ukončením zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení.

Najíždění kilometrů musí být po dohodě s technickou zkušebnou provedeno v řidičem volitelném režimu, který je vždy zvolen při zapnutí vozidla (primární režim), nebo v režimu doporučeném výrobcem (není-li k dispozici primární režim).

Během najíždění kilometrů je po dohodě s technickou zkušebnou povolen přechod na jiný hybridní režim, pokud je to nutné k tomu, aby se mohlo pokračovat v najíždění kilometrů.

Emise znečišťujících látek se měří za podmínek specifikovaných v bodě 3.2.5 přílohy B8.

3.   Pro vozidla NOVC-HEV:

Najíždění kilometrů musí být po dohodě s technickou zkušebnou provedeno v řidičem volitelném režimu, který je vždy zvolen při zapnutí vozidla (primární režim), nebo v režimu doporučeném výrobcem (není-li k dispozici primární režim).

Emise znečišťujících látek se měří za stejných podmínek jako při zkoušce typu 1.


PŘÍLOHA C5

Palubní diagnostický systém (OBD) pro motorová vozidla

1.   Úvod

Tato příloha se týká funkčních hledisek palubního diagnostického systému (OBD) pro regulaci emisí motorových vozidel.

2.   (Vyhrazeno)

3.   Požadavky a zkoušky

3.1.

Všechna vozidla musí být vybavena systémem OBD navrženým, konstruovaným a instalovaným ve vozidle tak, aby umožňoval identifikovat druhy zhoršení nebo chybných funkcí během celé životnosti vozidla. K tomuto účelu musí schvalovací orgán připustit, že vozidla, která najela vzdálenost větší, než která odpovídá cílové době životnosti (podle bodu 6.7 tohoto předpisu) uvedené v bodě 3.3.1 této přílohy, mohou vykazovat určité zhoršení funkce systému OBD, takže prahové hodnoty OBD stanovené v tabulce 4A a tabulce 4B (dle příslušného případu) v bodě 6.8.2 tohoto předpisu mohou být překročeny dříve, než systém OBD signalizuje chybu řidiči vozidla.

3.1.1.

Přístup k systému OBD požadovaný pro kontrolu, diagnostiku, servis a opravy vozidla musí být neomezený a normalizovaný. Všechny chybové kódy týkající se emisí musí odpovídat bodu 6.5.3.5 dodatku 1 k této příloze.

3.2.

Systém OBD musí být navržen, konstruován a instalován na vozidle tak, aby vozidlo mohlo při běžných podmínkách používání splňovat požadavky této přílohy.

3.2.1.

Dočasné vyřazení systému OBD z činnosti

3.2.1.1.

Výrobce může vyřadit systém OBD z činnosti, pokud je jeho monitorovací schopnost ovlivněna nízkým stavem paliva. K tomuto vyřazení nesmí dojít, dokud je množství paliva vyšší než 20 % jmenovitého obsahu palivové nádrže.

3.2.1.2.

Výrobce může vyřadit z činnosti jakoukoli jednotlivou monitorovací funkci OBD při daném jízdním cyklu, pokud je teplota okolí nebo motoru nižší než 266 K (–7 °C) nebo nadmořská výška větší než 2 440 m za předpokladu, že poskytne údaje a/nebo technický posudek, které náležitě dokazují, že by monitorování za takových podmínek bylo nespolehlivé. Výrobce může rovněž požadovat, aby byla vyřazena z činnosti jakákoli jednotlivá monitorovací funkce OBD při jiných teplotách okolí nebo jiných nadmořských výškách, pokud na základě údajů a/nebo technického posudku příslušnému orgánu prokáže, že by za těchto podmínek diagnostika nefungovala správně. Není nutné, aby se rozsvítil indikátor chybné funkce (MI), pokud byly v průběhu regenerace překročeny prahové hodnoty OBD, za předpokladu, že v systému není porucha.

3.2.1.3.

U vozidel, jež mají být vybavena pomocným pohonem (PTO), je deaktivace dotčených monitorovacích systémů povolena za předpokladu, že proběhne pouze tehdy, kdy je pomocný pohon aktivní.

Kromě ustanovení tohoto bodu může výrobce dočasně vyřadit systém OBD z činnosti za těchto situací:

a)

u vozidel flex fuel nebo jednopalivových/dvoupalivových (bi-fuel) vozidel na plyn po dobu 1 minuty po doplnění paliva, aby mohla elektronická řídicí jednotka rozpoznat kvalitu a složení paliva;

b)

u dvoupalivových (bi-fuel) vozidel po dobu 5 sekund po přepnutí paliva, aby mohlo dojít k přizpůsobení parametrů motoru;

c)

výrobce se může od těchto časových limitů odchýlit, jestliže prokáže, že stabilizace palivového systému po doplnění nebo přepnutí paliva trvá z oprávněných technických důvodů déle. Systém OBD musí být každopádně uveden v činnost, jakmile dojde k rozpoznání kvality a složení paliva či k přizpůsobení parametrů motoru.

3.2.2.

Selhání zapalování u vozidel se zážehovým motorem

3.2.2.1.

Výrobce může jako kritérium chybné funkce pro určité hodnoty otáček a zatížení motoru přijmout vyšší procento selhání zapalování, než jaké uvedl příslušnému orgánu, pokud tomuto orgánu prokáže, že detekce nižšího procenta selhání zapalování by byla nespolehlivá.

3.2.2.2.

Může-li výrobce danému orgánu prokázat, že proveditelná není ani detekce vyššího procenta selhání zapalování nebo že není možné rozlišit selhání zapalování od jiných vlivů (například nerovná vozovka, řazení rychlostí, časový úsek po nastartování motoru atd.), lze systém monitorující selhání zapalování při výskytu takových podmínek vyřadit z činnosti.

3.2.3.

Identifikace zhoršení nebo chybné funkce může být provedena i mimo jízdní cyklus (například po vypnutí motoru).

3.3.

Popis zkoušek

3.3.1.

Zkoušky se provedou podle postupu uvedeného v dodatku 1 k této příloze na vozidle, které bylo použito pro zkoušku životnosti typu 5 popsanou v příloze C4 tohoto předpisu. Zkoušky se provedou na závěr zkoušky životnosti typu 5.

Pokud zkouška životnosti typu 5 nebyla provedena, nebo požádá-li o to výrobce, může být pro tyto prokazovací zkoušky OBD použito reprezentativní vozidlo, které prošlo vhodným postupem stárnutí.

3.3.2.

Systém OBD musí signalizovat poruchu konstrukční části nebo systému souvisejících s emisemi, pokud tato porucha vede k tomu, že emise překročí některou z prahových hodnot OBD stanovených v bodě 6.8.2 tohoto předpisu.

3.3.2.1.

Prahové hodnoty OBD pro vozidla, jejichž typ byl schválen podle mezních hodnot emisí stanovených v bodě 6.3.10 tohoto předpisu, jsou stanoveny v tabulce 4A a v tabulce 4B (podle daného případu) v bodě 6.8.2 tohoto předpisu.

3.3.3.

Požadavky na monitorování u vozidel se zážehovými motory

Aby byly splněny požadavky bodu 3.3.2 této přílohy, musí systém OBD monitorovat alespoň následující:

3.3.3.1.

Snížení účinnosti katalyzátoru z hlediska emisí NMHC a NOx. Výrobci mohou monitorovat přední katalyzátor buď jen samostatně, nebo v kombinaci s dalším katalyzátorem umístěným (katalyzátory umístěnými) dále ve směru proudění. Každý monitorovaný katalyzátor nebo kombinace katalyzátorů se pokládá za chybně fungující, jestliže emise překročí prahovou hodnotu OBD pro NMHC nebo NOx stanovenou v bodě 6.8.2 tohoto předpisu.

3.3.3.2.

Selhání zapalování v provozní oblasti motoru vymezené těmito křivkami:

a)

maximální otáčky 4 500 min–1, nebo otáčky o 1 000 min–1 vyšší, než jsou nejvyšší otáčky vyskytující se během zkušebního cyklu typu 1. Zvolí se ta hodnota, která je nižší;

b)

křivka pozitivního točivého momentu (tj. zatížení motoru s převodovkou se zařazeným neutrálem);

c)

křivka spojující následující provozní body motoru: bod na křivce pozitivního točivého momentu při otáčkách 3 000 min–1 a bod na křivce maximálních otáček vymezené v písmenu a) výše, při podtlaku v sacím potrubí motoru o 13,33 kPa nižším, než je podtlak na křivce pozitivního točivého momentu.

3.3.3.2.1.

Specifická četnost monitorování selhání zapalování:

Pouze pro úroveň 1B

a)

Ochrana katalyzátoru. Selhání zapalování, které způsobuje poškození katalyzátoru v důsledku nadměrného tepla, se monitoruje jednou za 200 otáček v oblasti specifikované v bodě 3.3.3.2.

Je-li vyhodnocená míra selhání zapalování nižší než 5 %, může být mezní hodnota stanovena na 5 %.

b)

Překročení prahové hodnoty emisí. Selhání zapalování, které způsobuje překročení prahové hodnoty emisí, se monitoruje jednou za 1 000 otáček v oblasti specifikované v bodě 3.3.3.2.

Je-li vyhodnocená míra selhání zapalování nižší než 1 %, může být mezní hodnota stanovena na 1 %.

3.3.3.3.

Zhoršení funkce kyslíkové sondy

Tento bod se týká povinnosti monitorovat zhoršení všech kyslíkových sond namontovaných a používaných k monitorování chybné funkce katalyzátoru podle požadavků této přílohy.

3.3.3.4.

Jiné konstrukční části nebo podsystémy systému regulace emisí nebo konstrukční části nebo podsystémy hnacího ústrojí související s emisemi, které jsou připojeny k počítači, jestliže jsou aktivní při zvoleném palivu, a jejichž porucha či selhání může vést ke zvýšení výfukových emisí nad prahové hodnoty OBD stanovené v tabulce 4A nebo v tabulce 4B (dle daného případu) v bodě 6.8.2 tohoto předpisu.

Níže je uveden demonstrativní seznam uvádějící příklady reprezentativních konstrukčních částí a systémů.

a)

Systém recirkulace výfukových plynů

b)

Palivový systém

c)

Systém sekundárního vzduchu

d)

Systém časování ventilů

e)

Snímač atmosférického tlaku

f)

Snímač tlaku nasávaného vzduchu

g)

Snímač teploty nasávaného vzduchu

h)

Snímač množství nasávaného vzduchu

i)

Snímač teploty chladicí kapaliny

j)

Snímač polohy škrticí klapky

k)

Snímač identifikace válce

l)

Snímač postavení klikového hřídele

3.3.3.5.

Pokud nejsou monitorovány jiným způsobem, musí být všechny ostatní konstrukční části hnacího ústrojí související s emisemi, které jsou připojeny k počítači, včetně všech příslušných snímačů, jimiž se provádějí monitorovací funkce, monitorovány z hlediska neporušenosti obvodu.

3.3.3.6.

U elektronického zařízení pro regulaci odvádění emisí způsobených vypařováním se musí monitorovat alespoň neporušenost obvodu.

3.3.3.7.

Pouze pro úroveň 1A

U zážehových motorů s přímým vstřikováním se monitorují všechny chybné funkce, které mohou vést k tomu, že emise překročí prahové hodnoty OBD pro částice stanovené v bodě 6.8.2 tohoto předpisu, a které se musí monitorovat podle požadavků této přílohy pro vznětové motory.

3.3.4.

Požadavky na monitorování u vozidel se vznětovými motory

Aby byly splněny požadavky bodu 3.3.2 této přílohy, musí systém OBD monitorovat:

Pouze pro úroveň 1A:

a)

u vozidel vybavených katalyzátorem snížení jeho účinnosti;

b)

u vozidel vybavených filtrem částic jeho funkčnost a neporušenost;

c)

neporušenost obvodu a celkové selhání funkce elektronických regulátorů dávkování a časování vstřikovacího systému;

d)

jiné konstrukční části nebo podsystémy systému regulace emisí nebo konstrukční části nebo podsystémy hnacího ústrojí související s emisemi, které jsou připojeny k počítači, jestliže jejich porucha či selhání může vést ke zvýšení výfukových emisí nad prahové hodnoty OBD stanovené v bodě 6.8.2 tohoto předpisu. Jako příklad lze uvést konstrukční části nebo podsystémy sloužící k monitorování a řízení hmotnostního a objemového množství proudícího vzduchu (a teploty), přeplňovacího tlaku a tlaku v sacím potrubí (a odpovídající čidla, která umožňují tyto funkce provádět).

e)

nejsou-li monitorovány jiným způsobem, musí být všechny ostatní konstrukční části hnacího ústrojí související s emisemi, které jsou připojeny k počítači, monitorovány z hlediska neporušenosti obvodu.

f)

Monitorují se chybné funkce a snížení účinnosti systému EGR.

g)

Monitorují se chybné funkce a snížení účinnosti systému následného zpracování NOx pomocí činidla a podsystému dávkování činidla.

h)

Monitorují se chybné funkce a snížení účinnosti systému následného zpracování NOx bez použití činidla.

Pouze pro úroveň 1B:

Veškeré konstrukční části hnacího ústrojí související s emisemi, které jsou připojeny k počítači, musí být monitorovány z hlediska neporušenosti obvodu.

Seznam pro monitorování obvodů

i)

Snímač atmosférického tlaku

ii)

Snímač tlaku nasávaného vzduchu

iii)

Snímač teploty nasávaného vzduchu

iv)

Snímač množství nasávaného vzduchu

v)

Snímač teploty chladicí kapaliny

vi)

Snímač polohy škrticí klapky

vii)

Snímač identifikace válce

viii)

Snímač postavení klikového hřídele

ix)

Snímač časování vstřikování

x)

Snímač seřízení vstřikovaného množství

xi)

Snímač teploty vstřikování

xii)

Snímač tlaku vstřikování

xiii)

Snímač teploty oleje

xiv)

Snímač tlaku oleje

xv)

Snímač teploty výfukových plynů

xvi)

Snímač tlaku výfukových plynů

3.3.5.

Výrobci mohou schvalovacímu orgánu prokázat, že určité konstrukční části nebo podsystémy nemusí být monitorovány, pokud v případě jejich úplného selhání nebo odstranění nepřekročí emise prahové hodnoty OBD uvedené v bodě 6.8.2 tohoto předpisu.

3.3.5.1.

Pouze pro úroveň 1A

Z hlediska úplného selhání nebo odstranění (pokud by odstranění vedlo k překročení příslušných mezních hodnot emisí v bodě 6.3.10 tohoto předpisu) by však měla být monitorována následující zařízení:

a)

filtr částic namontovaný jako samostatná část do vznětových motorů nebo integrovaný do kombinovaného zařízení pro regulaci emisí;

b)

systém následného zpracování NOx namontovaný jako samostatná část do vznětových motorů nebo integrovaný do kombinovaného zařízení pro regulaci emisí;

c)

oxidační katalyzátor namontovaný jako samostatná část do vznětových motorů nebo integrovaný do kombinovaného zařízení pro regulaci emisí.

3.3.5.2.

Pouze pro úroveň 1A

Zařízení uvedená v bodě 3.3.5.1 této přílohy musí být monitorována rovněž z hlediska jakéhokoli selhání, které by vedlo k překročení příslušných prahových hodnot OBD stanovených v bodě 6.8.2 tohoto předpisu.

3.4.

Sled diagnostických kontrol musí začít každým spuštěním motoru a musí být proveden alespoň jednou za předpokladu, že jsou dodrženy správné zkušební podmínky. Zkušební podmínky se zvolí tak, aby odpovídaly podmínkám při běžné jízdě jako u zkoušky typu 1.

3.5.

Aktivace indikátoru chybné funkce (MI)

3.5.1.

Systém OBD musí obsahovat indikátor chybné funkce snadno rozpoznatelný řidičem. Indikátor chybné funkce (MI) nesmí být použit k žádnému jinému účelu než k tomu, aby řidiči signalizoval nouzové startování, režimy přepnutí při poruše ovlivňující emise nebo nouzový režim. Indikátor chybné funkce musí být viditelný za všech přiměřených světelných podmínek. Pokud je aktivován, musí zobrazovat symbol podle normy ISO 2575. Vozidlo nesmí být vybaveno více než jedním indikátorem chybné funkce všeobecného určení pro problémy týkající se emisí. Jsou povoleny zvláštní kontrolky pro konkrétní účel (např. pro brzdový systém, zapnutí bezpečnostních pásů, tlak oleje atd.). Použití červené barvy pro indikátor chybné funkce je zakázáno.

3.5.2.

U strategií vyžadujících pro aktivaci indikátoru chybné funkce více než dva přípravné stabilizační cykly poskytne výrobce údaje a/nebo technický posudek, které odpovídajícím způsobem prokazují, že monitorovací systém je schopen správně a včas rozpoznat zhoršení funkce některé konstrukční části. Strategie, které k aktivaci indikátoru chybné funkce vyžadují průměrně více než deset jízdních cyklů, nejsou přijatelné. Indikátor chybné funkce se musí aktivovat také vždy, když se motor dostane do režimu trvalého přepnutí při poruše ovlivňující emise, když je překročena některá z prahových hodnot OBD stanovených v bodě 6.8.2 tohoto předpis nebo jestliže systém OBD není schopen plnit základní požadavky monitorování uvedené v bodě 3.3.3 nebo 3.3.4 této přílohy. Indikátor chybné funkce se musí aktivovat v určité zřetelné podobě, např. formou blikajícího světla, po dobu selhání zapalování, jež má takovou závažnost, že by podle údajů výrobce mohlo dojít k poškození katalyzátoru. Indikátor chybné funkce se rovněž musí aktivovat zapnutím zapalování před nastartováním nebo spuštěním motoru („klíček v zámku zapalování“) a po nastartování motoru se musí deaktivovat, pokud předtím nebyla rozpoznána žádná chybná funkce.

3.6.

Ukládání chybových kódů do paměti

3.6.1.

Systém OBD musí zaznamenávat dočasný a potvrzený chybový kód (kódy) označující stav systému regulace emisí. K identifikaci správné funkce systémů regulace emisí a těch systémů regulace emisí, jejichž úplné vyhodnocení je možné až po dalším provozu vozidla, se použijí samostatné kódy udávající stav (kódy indikující pohotovost). Je-li indikátor chybné funkce aktivován z důvodu zhoršení nebo chybné funkce nebo režimu trvalého přepnutí při poruše ovlivňující emise, uloží se do paměti chybový kód, který identifikuje druh chybné funkce. Chybový kód se ukládá také v případech uvedených v bodech 3.3.3.5 a 3.3.4 písm. e) této přílohy.

3.6.2.

Vzdálenost ujetá vozidlem při aktivovaném indikátoru chybné funkce musí být kdykoli k dispozici přes sériové rozhraní standardního konektoru pro přenos dat.

3.6.3.

U vozidla se zážehovým motorem nemusí být zvlášť identifikovány válce, ve kterých nedošlo k zapálení směsi, pokud jsou v paměti uloženy zvláštní chybové kódy selhání zapalování pro jednotlivý válec nebo více válců.

3.7.

Zhasnutí indikátoru chybné funkce

3.7.1.

Jestliže již nedochází k selhání zapalování v takové míře, že by mohlo poškodit katalyzátor (jak je uvedeno výrobcem), nebo jestliže provozní podmínky motoru, pokud jde o otáčky a zatížení, se změnily natolik, že míra selhání zapalování již nepoškodí katalyzátor, může být indikátor chybné funkce přepnut zpět do předchozího stavu aktivace v průběhu prvního jízdního cyklu, při němž byla daná míra selhání zapalování zjištěna, a může být přepnut do běžného režimu aktivace v následujících jízdních cyklech. Pokud je indikátor chybné funkce přepnut zpět do předchozího stavu aktivace, mohou být vymazány odpovídající chybové kódy a uložené údaje o provozním stavu motoru při prvním výskytu chybné funkce (dále jen „údaje „freeze frame““).

3.7.2.

U všech ostatních chybných funkcí může být indikátor chybné funkce deaktivován poté, co monitorovací systém, kterým se indikátor chybné funkce aktivuje, nezjistí danou chybnou funkci během tří po sobě následujících jízdních cyklů a pokud nebyla zjištěna žádná jiná chybná funkce, která by indikátor chybné funkce aktivovala nezávisle.

3.8.

Vymazání chybového kódu

3.8.1.

Systém OBD smí vymazat chybový kód a ujetou vzdálenost a údaje „freeze frame“, pokud stejná chybná funkce není opětovně zaznamenána během nejméně 40 cyklů zahřívání motoru nebo 40 jízdních cyklů za provozu vozidla, kdy jsou splněna následující kritéria uvedená v písmenech a) až c):

a)

kumulativní doba od nastartování motoru je 600 sekund a více;

b)

kumulativní doba provozu vozidla při rychlosti 40 km/h a vyšší probíhá po dobu 300 sekund a více;

c)

nepřetržitý provoz vozidla při volnoběhu (tj. plynový pedál je uvolněn a rychlost vozidla je 1,6 km/h nebo nižší) po dobu 30 sekund a více.

3.9.

Dvoupalivová (bi-fuel) vozidla na plyn

U dvoupalivových (bi-fuel) vozidel na plyn obecně platí pro každý druh paliva (benzin a (NG/biomethan)/LPG)) všechny požadavky týkající se OBD jako v případě jednopalivového vozidla. Za tímto účelem se použije jedna z následujících dvou možností uvedených v bodě 3.9.1 nebo 3.9.2 této přílohy nebo jejich případná kombinace.

3.9.1.

Jeden systém OBD pro oba druhy paliva.

3.9.1.1.

Následující postupy se provedou pro každou diagnostickou operaci v rámci jednoho systému OBD pro provoz na benzin a na (NG/biomethan)/LPG, a to buď bez ohledu na palivo, které je v dané chvíli používáno, nebo podle příslušného druhu paliva:

a)

aktivace indikátoru chybné funkce (MI) (viz bod 3.5 této přílohy);

b)

ukládání chybových kódů do paměti (viz bod 3.6 této přílohy);

c)

zhasnutí indikátoru chybné funkce (MI) (viz bod 3.7 této přílohy);

d)

vymazání chybového kódu (viz bod 3.8 této přílohy).

Pro účely monitorování konstrukčních částí nebo systémů je možné použít buď samostatnou diagnostiku pro každý druh paliva, nebo diagnostiku společnou.

3.9.1.2.

Systém OBD se může nacházet na jednom či více počítačích.

3.9.2.

Dva samostatné systémy OBD, jeden pro každý druh paliva.

3.9.2.1.

Následující postupy se provedou nezávisle na sobě, je-li vozidlo poháněno benzinem nebo (NG/biomethanem)/LPG:

a)

aktivace indikátoru chybné funkce (MI) (viz bod 3.5 této přílohy);

b)

ukládání chybových kódů do paměti (viz bod 3.6 této přílohy);

c)

zhasnutí indikátoru chybné funkce (MI) (viz bod 3.7 této přílohy);

d)

vymazání chybového kódu (viz bod 3.8 této přílohy).

3.9.2.2.

Samostatné systémy OBD se mohou nacházet na jednom či více počítačích.

3.9.3.

Zvláštní požadavky na přenos diagnostických signálů z dvoupalivových (bi-fuel) vozidel na plyn.

3.9.3.1.

Na základě požadavku diagnostického čtecího zařízení se diagnostické signály předávají na jednu nebo více zdrojových adres. Používání zdrojových adres je popsáno v normě uvedené v bodě 6.5.3.2 písm. a) dodatku 1 k této příloze.

3.9.3.2.

Informace specifické pro konkrétní druh paliva lze identifikovat:

a)

pomocí zdrojových adres a/nebo

b)

použitím selekčního přepínače paliva a/nebo

c)

použitím chybových kódů specifických pro příslušné druhy paliva.

3.9.4.

Pokud jde o kód udávající stav (podle bodu 3.6 této přílohy), je nutné použít jednu z následujících dvou možností, jestliže jeden nebo více diagnostických systémů indikujících pohotovost je specifický pro konkrétní druh paliva:

a)

kód udávající stav je specifický pro konkrétní druh paliva, tzn. používají se dva kódy udávající stav, jeden pro každý druh paliva;

b)

kód udávající stav označuje plně vyhodnocené systémy regulace emisí pro oba druhy paliva (benzin a (NG/biomethan)/LPG), když jsou systémy regulace emisí plně vyhodnoceny pro jeden z daných druhů paliva.

Jestliže žádný z diagnostických systémů indikujících pohotovost není specifický pro konkrétní druh paliva, použije se jen jeden kód udávající stav.

3.10.

Dodatečná ustanovení pro vozidla používající strategie vypínání motoru

3.10.1.

Jízdní cyklus

3.10.1.1.

Autonomní opětovný start motoru na základě povelu řídicího systému motoru vydaného po zastavení motoru lze považovat za nový jízdní cyklus, nebo za pokračování stávajícího jízdního cyklu.

4.   Požadavky na schvalování typu palubních diagnostických systémů

4.1.

Výrobce může požádat schvalovací orgán, aby byl ke schvalování typu připuštěn i systém OBD, který má jeden nebo více nedostatků, v jejichž důsledku nejsou zcela splněny specifické požadavky této přílohy. Schvalovací orgán může připustit až dvě samostatné konstrukční části nebo systémy s jedním nebo několika nedostatky.

Pokud výrobce přijme zvláštní podmínky pro selhání zapalování vymezené v bodě 3.3.3.2.1 této přílohy, nepovažují se tyto podmínky za nedostatek.

4.2.

Při posouzení žádosti rozhodne schvalovací orgán, zda splnění požadavků této přílohy není technicky neproveditelné nebo zda povinnost splnění požadavků není nepřiměřená.

Schvalovací orgán vezme v úvahu údaje výrobce týkající se mimo jiné technické proveditelnosti, přípravné lhůty a výrobních cyklů včetně zavádění nebo ukončování výroby motorů nebo konstrukcí vozidel a plánované modernizace počítačů a zváží, do jaké míry bude výsledný systém OBD splňovat požadavky tohoto předpisu a zda výrobce vynaložil dostatečnou snahu o splnění požadavků tohoto předpisu.

4.2.1.

Schvalovací orgán nepřijme žádost o schválení systému vykazujícího nedostatky, jestliže zcela chybí požadovaná diagnostická monitorovací funkce nebo povinné zaznamenávání a vykazování údajů spojených s monitorováním.

4.2.2.

Pro úroveň 1A

Schvalovací orgán nepřijme žádost o schválení systému vykazujícího nedostatky, který nesplňuje prahové hodnoty OBD stanovené v bodě 6.8.2 tohoto předpisu.

Pro úroveň 1B

Příslušný orgán zamítne jakoukoli žádost o schválení systému vykazujícího nedostatky, který nesplňuje regionálními právními předpisy stanovené prahové hodnoty OBD vynásobené faktorem, který je regionálními právními předpisy požadován, až do maximální výše faktoru o hodnotě dvě.

4.3.

Při určování pořadí nedostatků se jako první identifikují nedostatky, které se vztahují k bodům 3.3.3.1, 3.3.3.2 a 3.3.3.3 této přílohy u zážehových motorů a k bodům 3.3.4 písm. a), b) a c) této přílohy u vznětových motorů.

4.4.

Před schválením typu nebo v jeho průběhu nejsou přípustné žádné nedostatky týkající se požadavků bodu 6.5, s výjimkou bodu 6.5.3.5 dodatku 1 k této příloze.

4.5.

Doba, po kterou jsou nedostatky přípustné

4.5.1.

Nedostatek může přetrvávat po dobu dvou let od data schválení typu, pokud nelze dostatečně prokázat, že k nápravě nedostatku by bylo třeba provést významné změny v konstrukci vozidla a prodloužit dvouletou přípravnou lhůtu. V takovém případě může nedostatek přetrvávat po dobu maximálně tří let.

4.5.2.

Výrobce může požádat, aby schvalovací orgán připustil nedostatek retroaktivně, pokud byl takový nedostatek zjištěn po původním schválení typu. V tomto případě může nedostatek přetrvávat po dobu dvou let od data oznámení schvalovacímu orgánu, pokud nelze dostatečně prokázat, že k nápravě nedostatku by bylo třeba provést významné změny v konstrukci vozidla a prodloužit dvouletou přípravnou lhůtu. V takovém případě může nedostatek přetrvávat po dobu maximálně tří let.

4.6.

V případě, že systém OBD vykazuje jeden nebo více nedostatků, v jejichž důsledku nejsou zcela splněny specifické požadavky této přílohy, může být vozidlo s takovým systémem OBD přijato na žádost výrobce ke schválení typu z hlediska emisí za předpokladu, že jsou splněny zvláštní správní předpisy stanovené v bodě 3 této přílohy.

Schvalovací orgán oznámí své rozhodnutí o připuštění žádosti o schválení systému s nedostatkem všem ostatním smluvním stranám dohody z roku 1958, které uplatňují tento předpis.


Příloha C5 – dodatek 1

Funkční aspekty palubních diagnostických systémů (OBD)

1.   Úvod

Tento dodatek popisuje postup zkoušky podle bodu 3 této přílohy. Postup popisuje metodu pro kontrolu funkce palubního diagnostického systému (OBD), který je instalován ve vozidle, simulací chybné funkce příslušných systémů v řídicí jednotce motoru nebo systému regulace emisí. Stanoví rovněž postupy k určení životnosti systémů OBD.

Výrobce poskytne vadné konstrukční části a/nebo elektrická zařízení, jež se použijí k simulování chybných funkcí. Při měření během cyklu zkoušky typu 1 nesmí tyto vadné konstrukční části nebo zařízení způsobit, že emise vozidla překročí o více než 20 % prahové hodnoty OBD stanovené v tabulce 4A a v tabulce 4B (dle daného případu) v bodě 6.8.2 tohoto předpisu. V případě elektrické poruchy (zkrat / přerušený obvod) smí emise překročit prahové hodnoty OBD o více než dvacet procent.

Pokud je vozidlo zkoušeno s vadnou konstrukční částí nebo zařízením, schválí se systém OBD v případě, že se aktivuje indikátor chybné funkce (MI). Systém OBD se schválí i v případě, že se indikátor chybné funkce aktivuje pod úrovní prahových hodnot OBD.

2.   Popis zkoušky

2.1.

Zkouška systémů OBD sestává z těchto fází:

2.1.1.

simulace chybné funkce součásti řídicí jednotky motoru nebo systému regulace emisí;

2.1.2.

stabilizace vozidla se simulací chybné funkce během stabilizace uvedené v bodě 6.2.1 nebo 6.2.2 tohoto dodatku;

2.1.3.

jízda vozidla se simulací chybné funkce během cyklu zkoušky typu 1 a měření emisí vozidla. Při jízdě vozidla se simulací chybné funkce se nepoužijí indexy jízdní křivky a přípustné odchylky stanovené v bodě 2.6.8.3.2 přílohy B6;

2.1.4.

zjištění, zda systém OBD na simulovanou chybnou funkci reaguje a odpovídajícím způsobem řidiči vozidla chybnou funkci oznamuje.

2.2.

Alternativně může být na žádost výrobce chybná funkce jedné nebo více konstrukčních částí simulována elektronicky podle požadavků bodu 6 tohoto dodatku.

2.3.

Výrobce může požadovat, aby bylo monitorování provedeno mimo cyklus zkoušky typu 1, pokud může být schvalovacímu orgánu prokázáno, že monitorování za podmínek vyskytujících se během cyklu zkoušky typu 1 by vedlo k restriktivním podmínkám monitorování vozidla v provozu.

2.4.

V případě vozidel OVC-HEV se zkoušení provádní v režimu nabíjení-udržování.

3.   Zkušební vozidlo a palivo

3.1.

Vozidlo

Zkušební vozidlo musí splňovat požadavky bodu 2.3 přílohy B6 tohoto předpisu.

3.2.

Palivo

Pro zkoušky se použije příslušné referenční palivo popsané v příloze B3 tohoto předpisu. Typ paliva pro každý režim poruchy, který má být zkoušen (popsaný v bodě 6.3 tohoto dodatku), může být vybrán schvalovacím orgánem z referenčních paliv popsaných v příloze B3 tohoto předpisu v případě zkoušek jednopalivového vozidla na plyn nebo dvoupalivového (bi-fuel) vozidla na plyn. Zvolený druh paliva se nesmí měnit v žádné z fází zkoušky (popsaných v bodech 2.1 až 2.3 tohoto dodatku). Pokud se jako palivo použije LPG nebo NG/biomethan, je přípustné, aby se motor nastartoval na benzin a přepnul na LPG nebo NG/biomethan po předem určené době, která je stanovena automaticky a kterou nemůže řidič ovlivnit.

4.   Teplota a tlak při zkoušce

4.1.

Teplota a tlak při zkoušce musí splňovat požadavky stanovené pro zkoušku typu 1 v příloze B6 tohoto předpisu.

5.   Zkušební zařízení

5.1.

Vozidlový dynamometr

Vozidlový dynamometr musí splňovat požadavky přílohy B5 tohoto předpisu.

6.   Postup zkoušky OBD

Přehled postupu zkoušky OBD je uveden na obrázku C5.App1/1. Je pouze informativní.

Obrázek C5.App1/1

Přehled prokazovací zkoušky

Image 93

6.1.

Pracovním cyklem na vozidlovém dynamometru je příslušný cyklus WLTC projetý při zkoušce typu 1, podle specifikací v přílohách části B.

6.1.1.

Zkoušku typu 1 není nutné provádět za účelem prokázání elektrické poruchy (zkrat / přerušený obvod). Tyto režimy poruch může výrobce prokázat použitím takových jízdních podmínek, kdy je daná konstrukční část použita a jsou splněny podmínky monitorování. Tyto podmínky musí být uvedeny v dokumentaci schválení typu.

6.1.2.

Na začátku každého režimu poruch, který má být prokázán, se vymaže paměť s chybovými kódy.

6.2.

Stabilizace vozidla

6.2.1.

Stabilizace pro přizpůsobení

Stabilizace pro přizpůsobení sestává ze dvou částí:

a)

stabilizace pro přizpůsobení bez chyby;

b)

stabilizace pro přizpůsobení s chybou,

dle volby výrobce.

Úroveň 1A

Stabilizace pro přizpůsobení sestává z jednoho nebo několika po sobě jdoucích čtyřfázových zkušebních cyklů WLTC. Na žádost výrobce a se souhlasem schvalovacího orgánu lze místo čtyřfázových zkoušek použít alternativní metodu pro přizpůsobení.

Je-li chybový kód uložen do paměti po stabilizaci pro přizpůsobení, výrobce jej vymaže.

Úroveň 1 B

Stabilizace pro přizpůsobení sestává z jednoho nebo několika po sobě jdoucích třífázových zkušebních cyklů WLTC. Na žádost výrobce a se souhlasem schvalovacího orgánu lze místo třífázových zkoušek použít alternativní metodu pro přizpůsobení.

Je-li chybový kód uložen do paměti po stabilizaci pro přizpůsobení, výrobce jej vymaže.

6.2.2.

Stabilizace pro monitorování

6.2.2.1.

Pouze úroveň 1A

V závislosti na typu motoru a po zavedení jednoho z režimů poruch uvedených v bodě 6.3 tohoto dodatku musí být vozidlo stabilizováno provedením nejméně dvou po sobě jdoucích čtyřfázových zkušebních cyklů WLTC.

Pouze úroveň 1B

V závislosti na typu motoru a po zavedení jednoho z režimů poruch uvedených v bodě 6.3 tohoto dodatku musí být vozidlo stabilizováno provedením nejméně dvou po sobě jdoucích třífázových zkušebních cyklů WLTC.

6.2.3.

Pouze úroveň 1A

Na žádost výrobce se se souhlasem schvalovacího orgánu mohou použít alternativní metody stabilizace.

Důvod použití doplňkových stabilizačních cyklů nebo alternativních metod stabilizace a podrobnosti o těchto cyklech/metodách se uvedou v dokumentaci schválení typu.

6.3.

Režimy poruch, které se mají zkoušet

6.3.1.

Vozidla se zážehovým motorem:

6.3.1.1.

Nahrazení katalyzátoru katalyzátorem se zhoršenou funkcí či vadným katalyzátorem nebo elektronická simulace takové poruchy.

6.3.1.2.

Selhání zapalování podle podmínek pro monitorování selhání zapalování uvedených v bodě 3.3.3.2 této přílohy.

6.3.1.3.

Nahrazení kyslíkové sondy kyslíkovou sondou se zhoršenou funkcí či vadnou kyslíkovou sondou nebo elektronická simulace takové poruchy.

6.3.1.4.

Elektrické odpojení jakékoli další konstrukční části související s emisemi a spojené s počítačem řídícím hnací ústrojí vozidla (jestliže je aktivní u zvoleného druhu paliva).

6.3.1.5.

Elektrické odpojení elektronického zařízení pro regulaci odvádění emisí způsobených vypařováním (pokud je jím vozidlo vybaveno a jestliže je aktivní u zvoleného druhu paliva).

6.3.2.

Vozidla se vznětovým motorem:

6.3.2.1.

Nahrazení katalyzátoru, pokud je namontován, katalyzátorem se zhoršenou funkcí či vadným katalyzátorem nebo elektronická simulace takové poruchy.

6.3.2.2.

Úplné odstranění filtru částic, pokud je namontován, nebo v případě, že nedílnou součástí filtru jsou čidla, odstranění vadného montážního celku.

6.3.2.3.

Elektrické odpojení libovolného elektronického regulátoru dávkování a časování systému dodávky paliva.

6.3.2.4.

Elektrické odpojení jakékoli další konstrukční části související s emisemi a spojené s počítačem řídícím hnací ústrojí vozidla.

6.3.2.5.

Aby výrobce splnil požadavky bodů 6.3.2.3 a 6.3.2.4 tohoto dodatku, musí se souhlasem schvalovacího orgánu učinit odpovídající kroky, aby prokázal, že systém OBD bude oznamovat chybnou funkci v případě, že dojde k takovému odpojení.

6.3.2.6.

Výrobce prokáže, že systém OBD v průběhu schvalovací zkoušky zjistí chybné funkce průtoku v systému EGR a chladiče.

6.4.

Zkouška systému OBD

6.4.1.

Vozidla se zážehovým motorem:

6.4.1.1.

Po stabilizaci podle bodu 6.2 tohoto dodatku se s vozidlem provede zkouška typu 1.

Indikátor chybné funkce (MI) se musí aktivovat nejpozději před ukončením této zkoušky při kterékoli z podmínek uvedených v bodech 6.4.1.2 až 6.4.1.6 tohoto dodatku. Indikátor chybné funkce se může aktivovat i během stabilizace. Technická zkušebna může tyto režimy poruch nahradit jinými režimy poruch podle bodu 3.3.3.4 této přílohy. Avšak celkový počet simulovaných poruch pro účely schválení typu nesmí být větší než čtyři.

V případě zkoušek dvoupalivového (bi-fuel) vozidla na plyn se použijí oba druhy paliva, přičemž může dojít nejvýše ke čtyřem simulovaným poruchám, podle uvážení schvalovacího orgánu.

6.4.1.2.

Nahrazení katalyzátoru katalyzátorem se zhoršenou funkcí či vadným katalyzátorem nebo elektronická simulace katalyzátoru se zhoršenou funkcí či vadného katalyzátoru, které způsobí zvýšení emisí nad prahovou hodnotu OBD pro NMHC nebo prahovou hodnotu OBD pro NOx stanovené v bodě 6.8.2 tohoto předpisu.

6.4.1.3.

Simulace selhání zapalování podle podmínek pro monitorování selhání zapalování uvedených v bodě 3.3.3.2 této přílohy, které způsobí zvýšení emisí nad kteroukoli z prahových hodnot OBD stanovených v bodě 6.8.2 tohoto předpisu.

6.4.1.4.

Nahrazení kyslíkové sondy kyslíkovou sondou se zhoršenou funkcí či vadnou kyslíkovou sondou nebo elektronická simulace kyslíkové sondy se zhoršenou funkcí či vadné kyslíkové sondy, které způsobí zvýšení emisí nad kteroukoli z prahových hodnot OBD stanovených v bodě 6.8.2 tohoto předpisu.

6.4.1.5.

Elektrické odpojení elektronického zařízení pro regulaci odvádění emisí způsobených vypařováním (pokud je jím vozidlo vybaveno a jestliže je aktivní u zvoleného druhu paliva).

6.4.1.6.

Elektrické odpojení jakékoli jiné konstrukční části hnacího ústrojí související s emisemi, která je připojena k počítači, jež způsobí zvýšení emisí nad kteroukoli z prahových hodnot OBD stanovených v bodě 6.8.2 tohoto předpisu (jestliže je aktivní u zvoleného druhu paliva).

6.4.2.

Vozidla se vznětovým motorem:

6.4.2.1.

Po stabilizaci podle bodu 6.2 tohoto dodatku se s vozidlem provede zkouška typu 1.

Indikátor chybné funkce (MI) se musí aktivovat nejpozději před ukončením této zkoušky při libovolné podmínce uvedené v bodech 6.4.2.2 až 6.4.2.5 tohoto dodatku. Indikátor chybné funkce se může aktivovat i během stabilizace. Technická zkušebna může tyto režimy poruch nahradit jinými režimy poruch podle bodu 3.3.4 písm. d) této přílohy. Avšak celkový počet simulovaných poruch pro účely schválení typu nesmí být větší než čtyři.

6.4.2.2.

Nahrazení katalyzátoru, pokud je namontován, katalyzátorem se zhoršenou funkcí či vadným katalyzátorem nebo elektronická simulace katalyzátoru se zhoršenou funkcí či vadného katalyzátoru, které způsobí zvýšení emisí nad kteroukoli z prahových hodnot OBD stanovených v bodě 6.8.2 tohoto předpisu.

6.4.2.3.

Úplné odstranění filtru částic, pokud je namontován, nebo nahrazení filtru částic vadným filtrem částic splňujícím podmínky bodu 6.3.2.2 tohoto dodatku, které způsobí zvýšení emisí nad kteroukoli z prahových hodnot OBD stanovených v bodě 6.8.2 tohoto předpisu.

6.4.2.4.

S odkazem na bod 6.3.2.5 tohoto dodatku odpojení libovolného elektronického regulátoru dávkování a časování systému dodávky paliva, které způsobí zvýšení emisí nad kteroukoli z prahových hodnot OBD stanovených v bodě 6.8.2 tohoto předpisu.

6.4.2.5.

S odkazem na bod 6.3.2.5 tohoto dodatku odpojení jakékoli jiné konstrukční části hnacího ústrojí související s emisemi, která je připojena k počítači, jež způsobí zvýšení emisí nad kteroukoli z prahových hodnot OBD stanovených v bodě 6.8.2 tohoto předpisu.

6.5.

Diagnostické signály

6.5.1.

Vyhrazeno

6.5.1.1.

Jakmile je rozpoznána první chybná funkce některé konstrukční části nebo systému, uloží se do paměti počítače údaje „freeze-frame“ o stavu motoru v daném okamžiku. Pokud následně dojde k chybné funkci palivového systému nebo selhání zapalování, nahradí se všechny předchozí uložené údaje „freeze-frame“ údaji o stavu palivového systému, nebo údaji o selhání zapalování (podle toho, co nastane dříve). Údaje o stavu motoru ukládané do paměti musí zahrnovat mimo jiné vypočtené hodnoty zatížení, otáčky motoru, hodnotu (hodnoty) adaptace seřízení motoru (je-li k dispozici), tlak paliva (je-li k dispozici), rychlost vozidla (je-li k dispozici), teplotu chladicího média motoru, tlak v sacím potrubí (je-li k dispozici), stav palivového systému (např. regulovaný, neregulovaný) (je-li k dispozici) a chybový kód, který vyvolal uložení údajů do paměti. Pro ukládání údajů „freeze-frame“ musí výrobce vybrat takovou sestavu údajů, která je nejvhodnější z hlediska následujících oprav. Požaduje se pouze jeden soubor údajů. Dle volby výrobce mohou být do paměti ukládány i další soubory údajů za předpokladu, že pomocí univerzálního čtecího zařízení, které odpovídá požadavkům bodů 6.5.3.2 a 6.5.3.3 tohoto dodatku, lze přečíst alespoň předepsaný soubor údajů. Je-li v souladu s bodem 3.8 této přílohy vymazán chybový kód, který vyvolal uložení údajů do paměti, mohou být vymazány i uložené údaje o stavu motoru.

6.5.1.2.

Kromě požadovaných údajů „freeze-frame“ musí být na vyžádání poskytnuty k dispozici následující signály (jsou-li k dispozici) přes sériové rozhraní normalizovaného konektoru pro přenos dat, pokud jsou tyto informace k dispozici pro palubní počítač nebo pokud mohou být zjištěny pomocí informací dostupných v palubním počítači: množství diagnostických chybových kódů, teplota chladicího média motoru, stav palivového systému (např. regulovaný, neregulovaný), hodnota (hodnoty) adaptace seřízení motoru, předstih zapalování, teplota nasávaného vzduchu, tlak vzduchu v sacím potrubí, průtok vzduchu, otáčky motoru, výstupní hodnota snímače polohy škrticí klapky, stav sekundárního vzduchu (před vstupem, za vstupem, atmosférický), vypočtená hodnota zatížení, rychlost vozidla, tlak paliva, kyslíková sonda a lambda-sonda.

Signály jsou udávány v normalizovaných jednotkách podle požadavků v bodě 6.5.3 tohoto dodatku. Vlastní signály musí být jasně odlišitelné od výchozí hodnoty nebo od signálů nouzového („limp-home“) režimu.

6.5.1.3.

Pro všechny systémy regulace emisí, pro které se provádějí zvláštní palubní vyhodnocovací zkoušky (katalyzátor, kyslíkové čidlo atd.), s výjimkou detekce selhání zapalování, monitorování palivového systému a komplexního monitorování konstrukčních částí, musí být výsledky poslední zkoušky, kterou vozidlo podstoupilo, a mezní hodnoty, s nimiž je systém porovnáván, dostupné přes sériové rozhraní normalizovaného konektoru pro přenos dat podle specifikací v bodě 6.5.3 tohoto dodatku. Pro výše uvedené vyjmuté monitorované konstrukční části a systémy musí být z poslední zkoušky dostupný údaj vyhověl/nevyhověl, a to přes sériové rozhraní normalizovaného konektoru pro přenos dat.

Veškerá data, která mají být uložena, pokud jde o výkon systému OBD v provozu, podle ustanovení bodu 7.6 tohoto dodatku, musí být dostupná přes sériové rozhraní normalizovaného konektoru pro přenos dat podle specifikací v bodě 6.5.3 tohoto dodatku.

6.5.1.4.

Požadavky na systém OBD, na jejichž základě je vozidlo schváleno, a hlavní systémy regulace emisí monitorované systémem OBD odpovídající požadavkům bodu 6.5.3.3 tohoto dodatku musí být dostupné přes sériové rozhraní normalizovaného konektoru pro přenos dat podle specifikací v bodě 6.5.3 tohoto dodatku.

6.5.1.5.

U všech typů vozidel uváděných do provozu musí být identifikační číslo kalibrace softwaru dostupné přes sériové rozhraní normalizovaného konektoru pro přenos dat. Identifikační číslo kalibrace softwaru musí být v normalizovaném formátu.

6.5.2.

Diagnostický systém regulace emisí nemusí vyhodnotit konstrukční části během chybné funkce, pokud by toto vyhodnocení vedlo k ohrožení bezpečnosti nebo k poruše konstrukční části.

6.5.3.

Diagnostický systém regulace emisí musí zajistit normalizovaný a neomezený přístup a musí odpovídat níže uvedeným normám ISO a/nebo předpisům SAE. Podle uvážení výrobce mohou být použity pozdější verze.

6.5.3.1.

Pokud jde o spojení mezi palubní diagnostikou ve vozidle a diagnostikou mimo vozidlo, použije se tato norma:

a)

ISO 15765-4:2011 „Road vehicles – Diagnostics on Controller Area Network (CAN) – Part 4: Requirements for emissions-related systems“, ze dne 1. února 2011.

6.5.3.2.

Normy týkající se přenosu informací souvisejících s OBD:

a)

ISO 15031-5 „Road vehicles – communication between vehicles and external test equipment for emissions-related diagnostics – Part 5: Emissions-related diagnostic services“, ze dne 1. dubna 2011, nebo předpis SAE J1979 ze dne 23. února 2012;

b)

ISO 15031-4 „Road vehicles – Communication between vehicle and external test equipment for emissions related diagnostics – Part 4: External test equipment“, ze dne 1. června 2005, nebo předpis SAE J1978 ze dne 30. dubna 2002;

c)

ISO 15031-3 „Road vehicles – Communication between vehicle and external test equipment for emissions related diagnostics – Part 3: Diagnostic connector and related electrical circuits: specification and use“, ze dne 1. července 2004, nebo předpis SAE J1962 ze dne 26. července 2012;

d)

ISO 15031-6 „Road vehicles – Communication between vehicle and external test equipment for emissions related diagnostics – Part 6: Diagnostic trouble code definitions“, ze dne 13. srpna 2010, nebo předpis SAE J2012 ze dne 7. března 2013;

e)

ISO 27145 „Road vehicles – Implementation of World-Wide Harmonized On-Board Diagnostics (WWH-OBD)“, ze dne 15. srpna 2012, s omezením, že pro účely datového spojení smí být použito pouze ustanovení bodu 6.5.3.1 písm. a);

f)

SAE J 1979-2 „E/E Diagnostic Test Modes: OBDonUDS“, duben 2021.

Normy uvedené v písmenech e) nebo f) smí být použity jako alternativa namísto normy uvedené v písmenu a).

6.5.3.3.

Zkušební zařízení a diagnostické nástroje potřebné ke komunikaci se systémy OBD musí jako minimum splňovat funkční specifikace stanovené v normě uvedené v bodě 6.5.3.2 písm. b) tohoto dodatku.

6.5.3.4.

Základní diagnostické údaje (specifikované v bodě 6.5.1) a dvousměrné kontrolní informace musí mít formát a být v jednotkách podle normy uvedené v bodě 6.5.3.2 písm. a) tohoto dodatku a musí být dostupné s použitím diagnostických nástrojů splňujících požadavky normy uvedené v bodě 6.5.3.2 písm. b) tohoto dodatku.

Výrobce vozidla musí předat národnímu normalizačnímu orgánu podrobnosti o všech diagnostických údajích souvisejících s emisemi, které nejsou specifikovány v normě uvedené v bodě 6.5.3.2 písm. a) tohoto dodatku, avšak souvisejí s tímto předpisem, např. PID, ID monitorovací funkce systému OBD, ID zkoušek.

6.5.3.5.

Pokud byla zjištěna chyba, označí ji výrobce příslušným chybovým kódem podle ISO/SAE, který je stanoven v některé z norem uvedených v bodě 6.5.3.2 písm. d) tohoto dodatku, které se týkají „diagnostických chybových kódů souvisejících s emisemi“. Jestliže taková identifikace není možná, může výrobce použít vlastní diagnostické chybové kódy v souladu s touž normou. Chybové kódy musí být plně přístupné pro normalizovaná diagnostická zařízení, která splňují ustanovení bodu 6.5.3.3 tohoto dodatku.

6.5.3.6.

Rozhraní pro spojení mezi vozidlem a diagnostickým zkušebním zařízením musí být normalizováno a musí splňovat všechny požadavky normy uvedené v bodě 6.5.3.2 písm. c) tohoto dodatku. Místo pro instalaci zařízení musí schválit správní orgán a musí být zvoleno tak, aby zařízení bylo snadno dostupné obsluze, ale chráněné před neoprávněnými zásahy nekvalifikovaných osob.

7.   Výkon v provozu

Tento bod platí pouze pro úroveň 1A.

7.1.

Obecné požadavky

7.1.1.

Každá monitorovací funkce systému OBD se provede nejméně jednou za jízdní cyklus, při němž jsou splněny podmínky monitorování, jak jsou specifikovány v bodě 7.2 tohoto dodatku. Výrobci nesmějí použít vypočtený poměr (ani žádný prvek uvedeného poměru) ani žádný další ukazatel frekvence monitorovací funkce jako podmínku monitorování pro jakoukoli monitorovací funkci.

7.1.2.

Poměr výkonu v provozu (IUPR) konkrétní monitorovací funkce M systému OBD a výkonu v provozu zařízení k regulaci znečišťujících látek je:

IUPRM = čitatelM / jmenovatelM

7.1.3.

Srovnání čitatele a jmenovatele ukazuje, jak často je konkrétní monitorovací funkce v činnosti vzhledem k provozu vozidla. V zájmu zajištění toho, aby všichni výrobci zaznamenávali IUPRM stejně, jsou stanoveny podrobné požadavky pro definici a zvyšování těchto počitadel.

7.1.4.

Jestliže je v souladu s požadavky této přílohy vozidlo vybaveno konkrétní monitorovací funkcí M, musí IUPRM dosahovat alespoň těchto minimálních hodnot:

a)

0,260 u monitorovacích funkcí systému sekundárního vzduchu a dalších monitorovacích funkcí souvisejících se studeným startem;

b)

0,520 u monitorovacích funkcí zařízení pro regulaci odvádění emisí způsobených vypařováním;

c)

0,336 u všech ostatních monitorovacích funkcí.

7.1.5.

Vozidla musí splňovat požadavky bodu 7.1.4 tohoto dodatku pro počet kilometrů alespoň cílové doby životnosti, jak je vymezena v bodě 6.7 tohoto předpisu.

7.1.6.

Požadavky uvedené v tomto bodě se v případě určité monitorovací funkce M pokládají za splněné, jestliže u všech vozidel určité rodiny OBD vyráběných v určitém kalendářním roce platí následující statistické podmínky:

a)

průměrná hodnota IUPRM je stejná jako minimální hodnota platná pro monitorovací funkci nebo je větší než tato hodnota;

b)

více než 50 % všech vozidel má hodnotu IUPRM, která je stejná jako minimální hodnota platná pro monitorovací funkci nebo je větší než tato hodnota.

7.2.

ČitatelM

7.2.1.

Čitatel konkrétní monitorovací funkce je počitadlo, jež měří, kolikrát bylo vozidlo v provozu tak, že byly splněny všechny podmínky monitorování zavedené výrobcem, jež jsou nezbytné pro to, aby konkrétní monitorovací funkce zjistila chybnou funkci a byl varován řidič. Čitatel nesmí být zvýšen více než jednou za jízdní cyklus, neexistuje-li pro to technické odůvodnění.

7.3.

JmenovatelM

7.3.1.

Jmenovatel slouží jako počitadlo udávající počet jízdních událostí vozidla a zohledňující zvláštní podmínky pro konkrétní monitorovací funkci. Jmenovatel se zvýší nejméně jednou za jízdní cyklus, jsou-li takové podmínky během tohoto jízdního cyklu splněny, a obecný jmenovatel se zvýší, jak je uvedeno v bodě 7.5 tohoto dodatku, není-li jmenovatel v souladu s bodem 7.7 tohoto dodatku deaktivován.

7.3.2.

Kromě požadavků bodu 7.3.1 tohoto dodatku platí:

a)

Jmenovatel(é) monitorovací funkce systému sekundárního vzduchu se zvýší, trvá-li povelem „zapnout“ spuštěný chod systému sekundárního vzduchu 10 nebo více sekund. Při zjišťování doby, po kterou trvá stav „zapnuto“, nesmí systém OBD zohlednit dobu, kdy je systém sekundárního vzduchu v provozu výhradně pro účely monitorování, aniž by to vyžadoval provoz vozidla.

b)

Jmenovatelé monitorovacích funkcí systému, které jsou v činnosti pouze při studeném startu, se zvýší, je-li daná konstrukční část nebo strategie spuštěna povelem „zapnout“ na dobu 10 sekund či delší.

c)

Jmenovatel(é) pro monitorovací funkce proměnného časování ventilů a/nebo řídicích systémů se zvýší, jestliže je daná konstrukční část uvedena do činnosti (např. je spuštěna povelem „zapnout“, „otevřít“, „zavřít“, „zablokovat“ atd.) dvakrát nebo víckrát během jízdního cyklu, nebo na dobu 10 sekund a delší, podle toho, co nastane dříve.

d)

U následujících monitorovacích funkcí se jmenovatel(é) zvýší o jedničku, jestliže kromě splnění požadavků tohoto bodu při alespoň jednom jízdním cyklu vozidlo absolvovalo přinejmenším 800 kumulativních kilometrů provozu od posledního zvýšení jmenovatele:

i)

oxidační katalyzátor pro vznětové motory;

ii)

filtr pevných částic pro vznětové motory.

e)

Aniž jsou dotčeny požadavky na zvýšení jmenovatelů dalších monitorovacích funkcí, zvyšují se jmenovatelé monitorovacích funkcí následujících konstrukčních částí tehdy a pouze tehdy, pokud byl jízdní cyklus zahájen studeným startem:

i)

čidla teploty kapalin (oleje, chladicího média motoru, paliva, činidla selektivní katalytické redukce);

ii)

čidla teploty čistého vzduchu (okolního vzduchu, nasávaného vzduchu, plnicího vzduchu, sacího potrubí);

iii)

čidla teploty výfuku (recirkulace/chlazení výfukových plynů, přeplňování výfukových plynů, katalyzátoru).

f)

Jmenovatelé monitorovacích funkcí systému regulace přeplňovacího tlaku se zvýší, jestliže jsou splněny všechny tyto podmínky:

i)

podmínky obecného jmenovatele jsou splněny;

ii)

systém regulace přeplňovacího tlaku je v činnosti po dobu 15 sekund nebo delší.

g)

Výrobci mohou požádat o použití zvláštních podmínek jmenovatele pro určité konstrukční části nebo systémy a tato žádost může být schválena pouze tehdy, lze-li schvalovacímu orgánu prokázat předložením údajů a/nebo technického posudku, že pro spolehlivé zjištění chybných funkcí jsou tyto jiné podmínky nezbytné.

7.3.3.

U hybridních vozidel, u vozidel, která používají alternativní technické vybavení nebo strategie startování motoru (např. integrovaný startér a generátory), nebo u vozidel poháněných alternativním palivem (např. jednoúčelové, dvoupalivové (bi-fuel) nebo dvoupalivové (dual fuel) aplikace) si může výrobce u schvalovacího orgánu vyžádat povolení k použití alternativních kritérií, tj. kritérií jiných, než která jsou pro zvyšování jmenovatele stanovena v tomto bodě. Schvalovací orgán obecně neschválí alternativní kritéria u vozidel, která používají vypínání motoru za podmínek volnoběžných otáček / zastavení vozidla nebo podmínek blízkých těmto podmínkám. Schválení alternativních kritérií schvalovacím orgánem se musí zakládat na rovnocennosti těchto alternativních kritérií, která umožní stanovit délku provozu vozidla v poměru k míře provozu běžného vozidla v souladu s kritérii stanovenými v tomto bodě.

7.4.

Počitadlo cyklů zapalování

7.4.1.

Počitadlo cyklů zapalování udává počet cyklů zapalování, které vozidlo absolvovalo. Počitadlo cyklů zapalování se nesmí zvýšit více než jednou za jízdní cyklus.

7.5.

Obecný jmenovatel

7.5.1.

Obecný jmenovatel je počitadlo, které měří, kolikrát bylo vozidlo v provozu. Zvýší se během 10 sekund, a to pouze v tom případě, že jsou během jediného jízdního cyklu splněna následující kritéria:

a)

kumulativní doba od startu motoru je 600 sekund a více při nadmořské výšce menší než 2 440 m a teplotě okolí rovnající se –7 °C nebo vyšší;

b)

kumulativní doba provozu vozidla při rychlosti 40 km/h a vyšší probíhá po dobu 300 sekund a více při nadmořské výšce menší než 2 440 m a teplotě okolí rovnající se –7 °C nebo vyšší;

c)

nepřetržitý provoz vozidla při volnoběhu (tj. plynový pedál je uvolněn a rychlost vozidla je 1,6 km/h nebo nižší) po dobu 30 sekund a více při nadmořské výšce nižší než 2 440 m a teplotě okolí rovnající se -7 °C nebo vyšší.

7.6.

Hlášení a zvyšování stavu udávaného počítadly

7.6.1.

Systém OBD hlásí v souladu se specifikacemi normy ISO 15031-5 a normy uvedené v bodě 6.5.3.2 písm. a) tohoto dodatku počitadlo cyklu zapalování a obecný jmenovatel, jakož i samostatné čitatele a jmenovatele u následujících monitorovacích funkcí, jestliže je jejich přítomnost na vozidle podle této přílohy požadována:

a)

katalyzátory (každá část se hlásí samostatně);

b)

kyslíková sonda / čidlo výfukových plynů včetně sekundárních kyslíkových sond (každé čidlo se hlásí samostatně);

c)

systém související s emisemi způsobenými vypařováním;

d)

systém EGR;

e)

systém proměnného časování ventilů;

f)

systém sekundárního vzduchu;

g)

filtr částic;

h)

systém následného zpracování NOx (např. adsorbér NOx, systém činidla/katalyzátoru NOx);

i)

systém regulace přeplňovacího tlaku.

7.6.2.

U konkrétních konstrukčních částí nebo systémů s několika monitorovacími funkcemi, jejichž hlášení je podle tohoto bodu požadováno (např. část 1 kyslíkové sondy může mít více monitorovacích funkcí pro odezvu sondy nebo jiné vlastnosti sondy), musí systém OBD zaznamenávat čitatele a jmenovatele pro každou z konkrétních monitorovacích funkcí zvlášť a hlásit pouze odpovídajícího čitatele a jmenovatele pro konkrétní monitorovací funkci, která má nejmenší číselný poměr. Mají-li stejný poměr dvě nebo více konkrétních monitorovacích funkcí, hlásí se u dané konstrukční části odpovídající čitatel a jmenovatel pro konkrétní monitorovací funkci, u níž má jmenovatel nejvyšší hodnotu.

7.6.2.1.

Z povinnosti hlášení jsou vyjmuty čitatele a jmenovatele pro konkrétní monitorovací funkce konstrukčních částí nebo systémů, jež jsou nepřetržitě monitorovány s ohledem na případný zkrat nebo přerušený obvod.

Výrazem „nepřetržitě“ se v této souvislosti rozumí, že monitorování je trvale aktivováno a k záznamu signálu použitého pro účely monitorování dochází nejméně dvakrát za sekundu, přičemž vyhodnocení přítomnosti či nepřítomnosti poruchy ve vztahu k dané monitorovací funkci proběhne do 15 sekund.

Je-li frekvence záznamu signálu ze vstupní konstrukční části do počítače pro potřeby řízení motoru nižší než dva záznamy za sekundu, může být signál dané konstrukční části vyhodnocován pokaždé, když k záznamu dochází.

Aktivace výstupní konstrukční části / systému pouze za účelem jejího/jeho monitorování není vyžadována.

7.6.3.

Všechna počitadla se v případě zvýšení zvýší o jedničku.

7.6.4.

Minimální hodnota každého počitadla je 0, maximální hodnota nesmí být nižší než 65 535, aniž jsou dotčeny ostatní požadavky na standardy systému OBD týkající se ukládání do paměti a hlášení.

7.6.5.

Jestliže buď čitatel, nebo jmenovatel pro konkrétní monitorovací funkci dosáhne maximální hodnoty, vydělí se obě počitadla pro danou monitorovací funkci dvěma, než se opět zvýší podle ustanovení v bodech 7.2 a 7.3 tohoto dodatku. Jestliže počitadlo cyklů zapalování nebo obecný jmenovatel dosáhne maximální hodnoty, příslušné počitadlo se při svém příštím zvyšování nastaví na nulu podle ustanovení v bodech 7.4 a 7.5 tohoto dodatku.

7.6.6.

Každé počitadlo se znovu nastaví na nulu pouze tehdy, dojde-li k vyresetování nevolatilní paměti (např. v případě přeprogramování atd.) nebo jsou-li čísla uložena v udržovací (keep-alive) paměti (KAM) v případě, že dojde ztrátě KAM v důsledku přerušení přívodu elektrické energie do řídicího modulu (např. při odpojení baterie atd.).

7.6.7.

Výrobce přijme opatření k tomu, aby hodnoty čitatele nebo jmenovatele nemohly být resetovány nebo změněny, s výjimkou případů, které jsou výslovně uvedeny v tomto bodě.

7.7.

Deaktivace čitatelů a jmenovatelů a obecného jmenovatele

7.7.1.

Do 10 sekund poté, co byla zjištěna chybná funkce, která deaktivuje monitorovací funkci, jež je vyžadována pro splnění podmínek monitorování podle této přílohy (tj. je uložen dočasný nebo potvrzený kód), deaktivuje systém OBD další zvyšování odpovídajícího čitatele a jmenovatele u každé deaktivované monitorovací funkce. Pokud se chybná funkce už nezjistí (tj. dočasný kód je smazán prostřednictvím samovymazání nebo povelem čtecího zařízení), obnoví se do 10 sekund zvyšování všech odpovídajících čitatelů a jmenovatelů.

7.7.2.

Do 10 sekund od okamžiku, kdy je aktivován pomocný pohon (PTO), který deaktivuje monitorovací funkci, jež je vyžadována pro splnění podmínek monitorování podle této přílohy, deaktivuje systém OBD další zvyšování odpovídajícího čitatele a jmenovatele u každé deaktivované monitorovací funkce. Když je pomocný pohon (PTO) deaktivován, zahájí se do 10 sekund zvyšování všech odpovídajících čitatelů a jmenovatelů.

7.7.3.

Systém OBD do 10 sekund aktivuje další zvyšování čitatele a jmenovatele konkrétní monitorovací funkce, jestliže byla zjištěna chybná funkce jakékoli konstrukční části použité ke stanovení kritérií v rámci definice jmenovatele konkrétní monitorovací funkce (tj. rychlost vozidla, teplota okolí, nadmořská výška, činnost při volnoběhu, studený start motoru nebo doba provozu) a došlo k uložení odpovídajícího dočasného chybového kódu do paměti. Zvyšování čitatele a jmenovatele se znovu zahájí do 10 sekund po odstranění chybné funkce (např. dočasný kód je smazán prostřednictvím samovymazání nebo povelem čtecího zařízení).

7.7.4.

Systém OBD do 10 sekund deaktivuje další zvyšování obecného jmenovatele, jestliže byla zjištěna chybná funkce jakékoli konstrukční části, jež má stanovit, zda jsou splněna kritéria bodu 7.5 tohoto dodatku (tj. rychlost vozidla, teplota okolí, nadmořská výška, činnost při volnoběhu, studený start motoru nebo doba provozu) a došlo k uložení odpovídajícího dočasného chybového kódu do paměti. Zvyšování obecného jmenovatele nesmí být deaktivováno za žádné jiné podmínky. Zvyšování obecného jmenovatele se znovu zahájí do 10 sekund po odstranění chybné funkce (např. dočasný kód je smazán prostřednictvím samovymazání nebo povelem čtecího zařízení).