(EU) 2025/500Prováděcí nařízení Komise (EU) 2025/500 ze dne 13. března 2025, kterým se ukládá konečné vyrovnávací clo na dovoz některých hliníkových kol pocházejících z Maroka

(1)

Dne 16. února 2024 zahájila Evropská komise (dále jen „Komise“) antisubvenční řízení týkající se dovozu některých hliníkových kol (dále jen „hliníková kola“) pocházejících z Maroka (dále jen „dotčená země“) na základě článku 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1037 (dále jen „základní nařízení“). Oznámení o zahájení řízení zveřejnila v Úředním věstníku Evropské unie (2) (dále jen „oznámení o zahájení“).

(2)

Komise zahájila šetření na základě podnětu, který dne 3. ledna 2024 podalo Sdružení evropských výrobců kol (dále jen „žadatel“ nebo „EUWA“). Podnět byl podán jménem výrobního odvětví Unie vyrábějícího některá hliníková kola ve smyslu čl. 10 odst. 6 základního nařízení. Podnět obsahoval důkazy o subvencování a výsledné podstatné újmě, které byly dostatečné k zahájení šetření.

(3)

Před zahájením antisubvenčního šetření Komise oznámila marocké vládě (3) , že obdržela podnět s příslušnými podklady, a vyzvala marockou vládu ke konzultacím v souladu s čl. 10 odst. 7 základního nařízení, a dne 16. února 2024 Komise zveřejnila zprávu o dostatečnosti důkazů (4). Konzultace s marockou vládou se uskutečnily dne 12. února 2024. Nebylo však dosaženo žádného vzájemně přijatelného řešení.

(4)

Dne 17. listopadu 2021 zahájila Komise samostatné antidumpingové šetření stejného výrobku pocházejícího z Maroka (dále jen „samostatné antidumpingové šetření“) (5). Komise dospěla k závěru, že v případě dotčeného výrobku existuje dumping na trhu Unie, a dne 11. ledna 2023 uložila konečné antidumpingové clo v rozmezí od 9,0 % do 17,5 % (6).

(5)

V oznámení o zahájení vyzvala Komise zúčastněné strany, aby se jí přihlásily, a mohly se tak zúčastnit šetření. Navíc Komise o zahájení šetření výslovně informovala žadatele, marockou vládu, vládu Čínské lidové republiky (dále jen „čínská vláda“) (7), další známé výrobce v Unii, známé vyvážející výrobce, známé dovozce a uživatele a vyzvala je k účasti.

(6)

Čínská vláda byla vyzvána, aby se přihlásila a spolupracovala při vyšetřování. Čínská vláda však nepožádala o to, aby byla považována za zúčastněnou stranu, a neposkytla žádnou spolupráci.

(7)

Žadatelé požadovali, aby jejich názvy byly považovány za důvěrné údaje kvůli obavě, že by mohli čelit odvetným opatřením ze strany odběratelů. Komise dospěla k názoru, že skutečně existuje vážné riziko odvetných opatření, a uznala, že by názvy žadatelů neměly být zveřejněny. Aby byla skutečně zaručena anonymita, byla zachována rovněž důvěrnost názvů ostatních výrobců v Unii s cílem zabránit možnému odvození názvů žadatelů.

(8)

Zúčastněné strany měly příležitost se k zahájení šetření vyjádřit a požádat o slyšení u Komise a/nebo u úředníka pro slyšení v obchodních řízeních.

(9)

Komise obdržela připomínky k zahájení řízení od marocké vlády, Evropského sdružení výrobců automobilů (dále jen „ACEA“) a žadatele.

(10)

Tři strany požádaly o slyšení před útvary Komise a byly vyslechnuty: marocká vláda, ACEA a skupina Renault.

(11)

V podáních ze dne 8. dubna a 16. května 2024 (8) a při slyšení dne 17. května 2024 marocká vláda tvrdila, že toto řízení porušuje některá ustanovení Evropsko-středomořské dohody zakládající přidružení mezi Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na jedné straně a Marockým královstvím na straně druhé (9) (dále jen „dohoda o přidružení“) a Dohody mezi Evropskou unií a Marockým královstvím, kterou se zřizuje mechanismus pro urovnávání sporů (10) (dále jen „dohoda o urovnávání sporů“). Podle marocké vlády by byla jakákoli cla včetně vyrovnávacích cel podle článků 8 a 9 dohody o přidružení zakázána. Marocká vláda tvrdila, že výjimky z těchto ustanovení jsou obsaženy pouze v článcích 24 až 27 dohody o přidružení, které umožňují antidumpingová nebo ochranná opatření, pokud jsou splněny příslušné podmínky. Komise se naopak nemůže dovolávat článku 36 dohody o přidružení jako afirmativní námitky, aby odůvodnila uložení vyrovnávacích cel. To by bylo v rozporu s čl. 2 odst. 1 dohody o urovnávání sporů, neboť taková opatření by spadala mimo oblast působnosti tohoto ustanovení a mandát rozhodčího tribunálu, přičemž jsou výslovně zmíněna pouze antidumpingová opatření povolená podle článku 24 dohody o přidružení.

(12)

Komise s tím nesouhlasila. Články 8 a 9 dohody o přidružení sice obsahují zákaz ukládat nová cla nebo poplatky s rovnocenným účinkem ve dvoustranném obchodu a právo dovážet výrobky marockého původu do EU bez těchto cel a poplatků, z těchto zákazů však existují výjimky. Tyto výjimky jsou obsaženy nejen v článcích 24 až 27 dohody o přidružení, jak tvrdí marocká vláda, ale také v článku 36 této dohody.

(13)

Konkrétně čl. 36 odst. 3 dohody o přidružení uvádí, že ustanovení o výkladu a používání článku VI Všeobecné dohody o clech a obchodu (dále jen „GATT“) jsou použitelnými pravidly pro posouzení slučitelnosti subvencí, které narušují nebo hrozí, že naruší hospodářskou soutěž podle čl. 36 odst. 1 písm. c) dohody o přidružení, dokud Rada přidružení nepřijme zvláštní prováděcí pravidla podle čl. 36 odst. 3. Komise konstatovala, že dosud nebyla přijata žádná taková prováděcí pravidla. Vzhledem k tomu, že příslušná prováděcí ustanovení článku VI dohody GATT zahrnují Dohodu WTO o subvencích a vyrovnávacích opatřeních, jakož i základní nařízení (kterým se tato ustanovení provádějí do práva EU), Komise dospěla k závěru, že se skutečně jedná o příslušná legislativní pravidla použitelná na probíhající řízení proti Maroku v plném souladu s dohodou o přidružení.

(14)

Komise dále uvedla, že argumentace marocké vlády neupřesňuje, která hmotněprávní pravidla by se vztahovala na subvence v působnosti probíhajícího řízení. Marocká vláda pouze tvrdí, že jakákoli dovozní cla nebo poplatky s rovnocenným účinkem by byly v rozporu s článkem 8 nebo 9 dohody o přidružení, a dochází k závěru, že případné vyrovnávací clo by nebylo v souladu s těmito ustanoveními. Tento argument je z logického hlediska neopodstatněný, jelikož by znamenal, že subvence, na které se vztahuje čl. 36 odst. 1 písm. c) dohody o přidružení, by se nejen nemusely řídit pravidly základního nařízení a příslušnými pravidly WTO, ale byly by ze zákona povoleny i v případě, že by narušovaly hospodářskou soutěž nebo hrozily její narušením, pokud by splňovaly ostatní podstatné požadavky uvedeného ustanovení. Jinými slovy, pokud Rada přidružení nepřijme prováděcí pravidla podle čl. 36 odst. 3, budou všechny tyto subvence narušující hospodářskou soutěž automaticky považovány za zákonné, i když jsou v rozporu se základním nařízením a prováděcími pravidly WTO k článku VI dohody GATT. Jednalo by se o mimořádný důsledek, který nemá oporu v žádném právním ustanovení dohody o přidružení ani v její legislativní historii.

(15)

Na těchto závěrech nemění nic ani argumentace marocké vlády založená na čl. 2 odst. 1 dohody o urovnávání sporů. Cílem a oblastí působnosti této dohody je předcházet jakýmkoli sporům vyplývajícím z hlavy II dohody o přidružení a tyto případné spory urovnávat. Hlava II zahrnuje články 8 a 9 dohody o přidružení, ale nezahrnuje článek 36. Spory týkající se ostatních ustanovení dohody o přidružení, včetně článku 36, jsou upraveny v článku 86 dohody o přidružení. Komise na úvod poznamenala, že tato ustanovení se týkají procesních pravidel pro případné řešení sporů o výklad a používání hmotněprávních ustanovení dohody o přidružení. To, zda se na případné spory ohledně konečného rozhodnutí týkajícího se probíhajícího řízení o vyrovnávacích clech použije dohoda o urovnávání sporů nebo článek 86 dohody o přidružení, nemá vliv na základní použitelná hmotněprávní pravidla tohoto řízení. Jak je vysvětleno v 12. až 14. bodě odůvodnění, Komise dospěla k závěru, že použitelnými pravidly jsou pravidla základního nařízení a příslušná pravidla WTO, kterými se provádí článek VI dohody GATT. Komise poznamenala, že žádné ustanovení v tomto nařízení nepředjímá právo marocké vlády zvolit nejvhodnější způsob řešení sporů soudní nebo jinou cestou, včetně způsobů, které vyplývají z dohody o přidružení a/nebo dohody o urovnávání sporů, pokud jde o případné spory týkající se zjištění uvedených v tomto nařízení.

(16)

Marocká vláda rovněž tvrdila, že podnět obecně neobsahuje dostatečné důkazy pro zahájení antisubvenčního šetření, jak vyžaduje judikatura WTO. Marocká vláda konkrétně tvrdila, že podnět neobsahuje konkrétní důkaz, že by dva vyvážející výrobci působící v Maroku měli prospěch z údajných subvenčních programů. Uváděla, že údajné subvence poskytnuté vyvážejícím výrobcům jsou přinejlepším spekulativní a nesplňují kritéria stanovená v čl. 11 odst. 11.2 a 11.3 Dohody WTO o subvencích a vyrovnávacích opatřeních.

(17)

Marocká vláda konkrétně tvrdila, že neexistují dostatečné důkazy o tom, že dva známí vyvážející výrobci obdrželi granty od marocké vlády, a že podnět dostatečně neprokázal, že tyto granty byly poskytnuty prostřednictvím veřejnoprávních subjektů. Stejný argument byl použit i v případě daňových úlev a zvýhodněných půjček poskytnutých marockými bankami. V tomto ohledu marocká vláda tvrdila, že podnět neobsahoval žádnou bankovní nabídku ani platby od bank, které by svědčily o poskytování zvýhodněných půjček vyvážejícím výrobcům. Pokud jde o subvence související s poskytováním pozemků, marocká vláda uvedla, že dokumenty předložené v podnětu se týkají zastaralých informací od marockého Účetního dvora z roku 2016, v nichž je zmíněno určité financování, které přesahuje rámec období posuzovaného v rámci šetření a netýká se vyvážejících výrobců. Pokud jde o specifičnost, marocká vláda tvrdila, že v podnětu nebyl žádný důkaz o tom, že by oba vyvážející výrobci byli součástí automobilového odvětví podporovaného marockou vládou.

(18)

V neposlední řadě marocká vláda tvrdila, že vyrovnání údajné čínské finanční podpory přičítané Maroku je v rozporu s pravidly WTO a že Komise před zahájením šetření nezískala dostatečné důkazy, aby mohla údajné čínské financování přičítat marocké vládě.

(19)

Komise s těmito tvrzeními nesouhlasila. Podle čl. 10 odst. 2 základního nařízení musí podnět obsahovat informace, které jsou žadateli rozumně dostupné. Právní standard důkazů požadovaných pro účely zahájení šetření („dostatečné“ důkazy) se liší od důkazů, které jsou nezbytné pro účely konečného zjištění existence subvencování, újmy nebo příčinné souvislosti. Důkazy, které nejsou kvantitativně nebo kvalitativně dostatečné k odůvodnění konečného rozhodnutí ohledně existence subvencování, újmy nebo příčinné souvislosti, proto mohou i přesto postačovat k zahájení šetření.

(20)

Komise rovněž odkazuje na zprávu o dostatečnosti důkazů, která podrobně analyzovala režim subvencí obsažený v podnětu a dospěla k závěru, že existují dostatečné důkazy, které prokazují existenci údajného subvencování ve fázi zahájení řízení. Obecně řečeno, jak zdůraznil i žadatel ve svém podání k zahájení řízení, existenci řady subvencí poskytnutých marockou vládou vyvážejícím výrobcům potvrzuje i podpis dvoustranné investiční dohody s oběma vyvážejícími výrobci. Přesný obsah těchto dohod však není žadateli rozumně dostupný, jelikož je mezi marockou vládou a vyvážejícími výrobci důvěrný, a proto by měl být po zahájení řízení podroben dalšímu zkoumání. Stejně tak nebývají obvykle veřejně známy ani jednotlivé bankovní nabídky a platební transakce s bankami, a proto nebyly žadateli rozumně dostupné.

(21)

Pokud jde o poskytování pozemků za cenu nižší než přiměřenou, Komise uvedla, že k nákupu pozemků došlo v době, kdy byly společnosti vyvážejících výrobců založeny, tj. v roce 2018. Zpráva z roku 2016 by se tedy neměla považovat za zastaralou. V každém případě se podnět neopíral pouze o tuto zprávu, ale také o Plán akcelerace průmyslu, který byl v době nákupu pozemků nepochybně v platnosti, a o skutečnost, že vyvážející výrobci mají sídlo ve zvláštních ekonomických zónách, které se řídí zvláštními pravidly.

(22)

Pokud jde o zahrnutí vyvážejících výrobců do automobilového odvětví, již z důkazů uvedených v podnětu jasně vyplývá, že marocká vláda rozčlenila automobilové odvětví na osm ekosystémů, které zahrnují nejen hotový automobil, ale i jeho jednotlivé části. Jeden z těchto ekosystémů se týká hnacích ústrojí a převodovek vozidel, což zahrnuje i kola.

(23)

A konečně, pokud jde o údajnou čínskou finanční podporu přičítanou marocké vládě, Komise konstatuje, že ve zprávě o dostatečnosti důkazů byl jasně vysvětlen právní základ tohoto režimu subvencí, jak jej potvrdil Tribunál. Zpráva rovněž uváděla prvky relevantní pro přičtení podpory marocké vládě, včetně skutečnosti, že hlavy států a ministři na obou stranách uznali a uvítali čínské investice a kapitál jako součást iniciativy Jeden pás, jedna cesta. Obě vlády vedly jednání na nejvyšší úrovni, vydaly společná prohlášení a formálně uzavřely dohody o partnerství, aby iniciativu Jeden pás, jedna cesta a její režimy subvencí v Maroku zavedly. V tomto rámci byl několikrát výslovně zmíněn investiční projekt společnosti CITIC Dicastal. Komise proto dospěla k závěru, že podnět předložil dostatečné důkazy o subvencích poskytnutých v rámci spolupráce mezi marockou a čínskou vládou. Tvrzení marocké vlády byla tedy zamítnuta.

(24)

Kromě toho marocká vláda tvrdila, že žadatel neprokázal skutečnou příčinnou souvislost mezi dovozem hliníkových kol z Maroka a údajnou újmou způsobenou odvětví výroby hliníkových kol v EU. Uvedla, že žadatel objektivně nepřezkoumal dopad dovozu na odvětví výroby hliníkových kol v EU. Dále tvrdila, že dovoz ze třetích zemí byl nesprávně posouzen a analýza vývoje objemu prodeje ukazuje, že výrobci v Unii zcela ztratili svůj podíl na trhu ve prospěch dovozu z Turecka. Marocká vláda rovněž tvrdila, že žadatel nebral v úvahu další faktory, jako je pokles poptávky po hliníkových kolech a zvýšení nákladů na hliník během posuzovaného období.

(25)

Komise s tímto tvrzením nesouhlasila a tvrdila, že žadatel ve skutečnosti prokázal jasnou příčinnou souvislost mezi dovozem hliníkových kol z Maroka a újmou, kterou utrpělo odvětví výroby hliníkových kol v EU. Analýza žadatele zahrnuje posouzení dopadu dovozu ze třetích zemí zohledňující výrazný nárůst marockého vývozu hliníkových kol na trh EU, který vedl ke značnému stlačení cen a narušení trhu. Jak se uvádí níže v oddíle 5.2, dovoz z Turecka a dalších třetích zemí nepřispěl k újmě, kterou utrpělo výrobní odvětví Unie. Žadatel navíc provedl analýzu, v níž pečlivě zvážil další možné přispívající faktory, jako je pokles poptávky po hliníkových kolech a nárůst nákladů na hliník. Tyto faktory však samy o sobě nemohou plně zodpovídat za újmu způsobenou výrobnímu odvětví EU, která se v důsledku prudkého nárůstu marockého dovozu výrazně zhoršila.

(26)

Marocká vláda se rovněž vyjádřila prakticky ke všem ukazatelům újmy obsaženým v podnětu a uvedla, že závěry žadatelů týkající se újmy nezahrnovaly objektivní posouzení na základě skutečných důkazů a nebyly v souladu s požadavky článku 15 Dohody WTO o subvencích a vyrovnávacích opatřeních. Kromě toho tvrdila, že žadatel nepředložil dostatečné důkazy o příčinné souvislosti mezi dovozem hliníkových kol z Maroka a údajnou újmou způsobenou výrobnímu odvětví Unie.

(27)

V tomto ohledu Komise poznamenala, že tvrzení marocké vlády jde nad rámec požadavků čl. 10 odst. 3 základního nařízení, neboť úkolem Komise ve fázi zahájení řízení je přezkoumat přesnost a přiměřenost důkazů předložených žadatelem a určit, zda existují dostatečné důkazy odůvodňující zahájení řízení. Jelikož Komise tento úkon skutečně provedla, bylo tvrzení marocké vlády zamítnuto.

(28)

Na základě všech výše uvedených argumentů Komise tvrzení marocké vlády zamítla.

(29)

V návaznosti na poskytnutí konečných informací marocká vláda uvedla, že dohoda o přidružení neobsahuje žádné ustanovení o subvencích, které by bylo rovnocenné článku 24 dohody o přidružení. Článek 36 dohody o přidružení navíc není obecnou výjimkou pro veškerá porušení dohody a je součástí hlavy IV – Platby, kapitál, hospodářská soutěž a další hospodářská ustanovení. Článek 36 se proto nevztahuje na jiná ustanovení, zejména na ustanovení hlavy II týkající se volného pohybu zboží.

(30)

Marocká vláda trvala na tom, že podle dohody o urovnávání sporů spadají spory týkající se článku 36 dohody o přidružení do působnosti článku 86 dohody o přidružení, na rozdíl od porušení článků 8 a 9 dohody o přidružení, které spadají do působnosti dohody o urovnávání sporů. Marocká vláda poznamenala, že Komise se nezabývala argumentem, že se nelze dovolávat článku 36 jako afirmativní námitky, pokud jde o závazky podle článků 8 a 9 dohody o přidružení. Na podporu tohoto tvrzení uváděla dvoustranný spor mezi EU a Ukrajinou ve věci zákazu vývozu dřeva, který se týkal příslušných ustanovení dohody o přidružení mezi EU a Ukrajinou (11).

(31)

Marocká vláda rovněž tvrdila, že není prokázáno, že Komise je oprávněna přijmout opatření podle čl. 36 odst. 6 dohody o přidružení. Poskytnutí informací zejména neobsahuje žádná zjištění ohledně existence situace předvídané v čl. 36 odst. 1 písm. c) dohody o přidružení, totiž že marocká vláda poskytla státní podporu, která narušuje nebo hrozí narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňuje určité podniky nebo výrobu určitého zboží. Podle marocké vlády Komise v této souvislosti neprokázala, že se dohoda GATT vztahuje na dotčené údajné subvenční programy. Konkrétně dohoda GATT nijak nestanoví možnost napadení nadnárodních subvencí.

(32)

Marocká vláda dále tvrdila, že i za předpokladu, že by existovaly praktiky neslučitelné s čl. 36 odst. 1 písm. c), lze podle čl. 36 odst. 6 přijmout opatření podle dohody GATT, a že by toto ustanovení mělo být vykládáno v souladu s ustanoveními hlavy II týkajícími se volného pohybu zboží. Vzhledem k tomu, že hlava II týkající se volného pohybu zboží nestanoví možnost uvalit na dvoustranný obchod cla z důvodu subvencování, musí být odkaz na opatření podle dohody GATT podle čl. 36 odst. 3 dohody o přidružení vykládán v tom smyslu, že se jedná pouze o využití nápravných opatření stanovených v části III Dohody WTO o subvencích a vyrovnávacích opatřeních (konzultace a řešení sporů), a nikoli opatření podle části V této dohody (tj. jednostranných vyrovnávacích cel).

(33)

Komise s tím nesouhlasila. V rozporu s tvrzením marocké vlády Komise své závěry založila na konkrétních právních důvodech uvedených v 12. až 15. bodě odůvodnění. Argumenty, o které se opírá marocká vláda, jsou založeny na selektivních citacích důvodů obsažených v odůvodněních, které jsou vytrženy z úplného právního kontextu a zdůvodnění.

(34)

Pokud jde o argument, že článek 36 dohody o přidružení nelze použít jako afirmativní námitku také na základě dvoustranného sporu mezi EU a Ukrajinou ve věci zákazu vývozu dřeva, Komise uvedla, že marocká vláda souhlasila s výkladem v 15. bodě odůvodnění, že spory vyplývající z článku 36 se řídí článkem 86 dohody o přidružení, na rozdíl od článků 8 a 9, na které se vztahuje dohoda o urovnávání sporů. Komise dále uvedla, že čl. 36 odst. 6 druhý pododstavec dohody o přidružení výslovně stanoví, že v případě praktik neslučitelných s čl. 36 odst. 1 bodem c) tohoto článku, mezi něž nesporně patří subvence, které jsou předmětem tohoto řízení, mohou být uplatněna vhodná opatření přijatá v souladu s dohodou GATT a dalšími dokumenty sjednanými pod její záštitou. Jak je objasněno v 13. bodě odůvodnění, příslušnými ustanoveními použitelnými na subvence, které jsou předmětem tohoto řízení, jsou článek VI dohody GATT a dohoda WTO o subvencích a vyrovnávacích opatřeních, kterou se tato ustanovení provádí, jak jsou provedeny v základním nařízení EU. To, že se marocká vláda odvolává na dvoustranný spor mezi EU a Ukrajinou, je právně irelevantní nejen s ohledem na tyto aspekty, ale také proto, že jde o jinou dvoustrannou dohodu mezi EU a Ukrajinou, která je mnohem novější a neobsahuje ustanovení obdobné článku 36, neboť má samostatnou kapitolu 2 týkající se nápravných opatření v oblasti obchodu. Tato dohoda mezi EU a Ukrajinou obsahuje zvláštní pravidla pro dvoustranné řízení o urovnávání sporů, která platí pouze mezi těmito stranami. Navíc, i kdyby byla skutečná hmotněprávní a procesní pravidla mezi dohodami zcela totožná, což nejsou, rozhodnutí rozhodčího tribunálu zřízeného podle dohody o přidružení mezi EU a Ukrajinou by bylo závazné pouze mezi těmito stranami a v tomto kontextu. Ze všech těchto důvodů Komise toto tvrzení marocké vlády zamítla.

(35)

Pokud jde o tvrzení marocké vlády, že Komise neprokázala existenci situace, kterou předpokládá čl. 36 odst. 1 písm. c) dohody o přidružení, Komise zopakovala své závěry uvedené v 13. až 15. bodě odůvodnění. Situace, která je předmětem tohoto řízení, spadá bezvýhradně do oblasti působnosti čl. 36 odst. 1 písm. c), neboť se týká veřejných podpor jako různých forem napadnutelných subvencí, které narušují hospodářskou soutěž a způsobují újmu výrobnímu odvětví EU a které se jednoznačně řídí příslušnými ustanoveními článku VI dohody GATT, Dohody WTO o subvencích a vyrovnávacích opatřeních a základního nařízení EU v souladu s čl. 36 odst. 3 a 6 dohody o přidružení. Kromě toho tvrzení marocké vlády, že to, co označuje jako „nadnárodní subvence“, nespadá do působnosti dohody o přidružení, neboť dohoda GATT tyto subvence nepředpokládá, je právně chybné, jak dokazuje závěr v oddíle 3.5, podle něhož základní nařízení skutečně umožňuje přičíst finanční příspěvky jinému členu WTO. Z toho důvodu bylo toto tvrzení zamítnuto.

(36)

Pokud jde o tvrzení marocké vlády, že ustanovení čl. 36 odst. 3 a 6 dohody o přidružení je třeba vykládat ve spojení s ustanoveními hlavy II týkajícími se volného pohybu zboží, Komise uvedla, že tato ustanovení jsou odlišná a upravují různé základní situace. Hlava II dohody o přidružení se zabývá volným pohybem zboží a v článcích 8 a 9 o pohybu průmyslových výrobků obsahuje zákaz ukládání nových cel nebo poplatků s rovnocenným účinkem, jak je rovněž vysvětleno v 12. bodě odůvodnění. Tato ustanovení odrážejí ustanovení článků I až III dohody GATT týkající se volného pohybu zboží s příslušnými zákazy, a to s výhradou určitých zásad a výjimek. Naproti tomu článek 36 dohody o přidružení je součástí odlišné hlavy IV „Platby, kapitál, hospodářská soutěž a jiná hospodářská ustanovení“ a zabývá se mimo jiné narušením hospodářské soutěže způsobeným státní podporou, včetně napadnutelných subvencí. Jedná se o situace nekalého obchodu a narušeného hospodářského chování, které vyvolaly subvence poskytované vládou jedné ze stran. Proto se na ně vztahuje článek VI dohody GATT, dohoda WTO o subvencích a vyrovnávacích opatřeních a základní nařízení EU. Tato zvláštní pravidla se vztahují na uvedené zvláštní situace, které jsou odlišné a představují výjimku z volného pohybu zboží. Pokud jde o tvrzení, že čl. 36 odst. 3 a 6 dohody o přidružení by umožňoval pouze využití části V Dohody WTO o subvencích a vyrovnávacích opatřeních, tato ustanovení nijak výslovně nebo implicitně neomezují oblast působnosti příslušných pravidel podle dohody GATT a prováděcích pravidel k ustanovením dohody GATT, včetně Dohody WTO o subvencích a vyrovnávacích opatřeních. Tento argument je rovněž založen na nesprávném výkladu a chápání údajné interakce mezi ustanoveními hlav II a IV dohody o přidružení, jak je objasněno výše. Proto byly uvedené argumenty marocké vlády zamítnuty.

(37)

Ve svém podání po poskytnutí konečných informací marocká vláda uvedla, že Komise v dokumentu poskytnutí informací nesprávně zamítla většinu argumentů marocké vlády týkajících se mimo jiné nezákonného zahájení šetření při neexistenci dostatečných důkazů o subvencování působícím újmu. Podle marocké vlády Komise hájila svůj postoj tím, že opakovala tvrzení z podkladů pro zahájení řízení, zejména pokud jde o dostatečnost důkazů o subvencování pro zahájení řízení, nebo jednoduše odmítala právní argumenty s odůvodněním, že Komise nemusí ve fázi zahájení řízení provést posouzení, která požadovala marocká vláda. Marocká vláda poukazuje na to, že se Komise vůbec nezabývala několika zásadními argumenty, například pokud jde o skutečnost, že Komise ve fázi zahájení řízení akceptovala nedostatečné a nepřesné informace žadatele o existenci subvence v podobě dovozního cla a DPH na dovážené zboží. To podle marocké vlády ukazuje, že Komise zahájila vyšetřování, aniž by znala přesnou oblast působnosti programů, které hodlá šetřit.

(38)

Komise s tímto posouzením marocké vlády nesouhlasila. Jak je patrné z 20. až 23. bodu odůvodnění výše, Komise neuváděla pouze obecná tvrzení, ale také konkrétní příklady a argumenty proti tvrzením marocké vlády. Pokud jde o konkrétní otázku subvencí ve formě dovozních cel a DPH na dovážené zboží, Komise poznamenala, že původní připomínky marocké vlády se týkaly pouze údajné nedostatečné konkrétnosti. V tomto ohledu Komise odkazuje na podnět a na zprávu o dostatečnosti důkazů, které jasně zdůrazňují, že tento režim byl považován za specifický na základě (mimo jiné) zvláštních podmínek stanovených v zákoně č. 19-94 a královské vyhlášce (dahir) č. 1-95-1 ze dne 26. ledna 1995 pro založení společnosti ve zvláštní ekonomické zóně. Specifičnost byla během šetření dále potvrzena, jak je uvedeno v oddíle 3.7 níže.

(39)

Marocká vláda rovněž uvedla, že údaje v podnětu jsou zastaralé, neboť jsou starší než šest měsíců.

(40)

Komise uvedla, že období šetření použité pro účely podnětu se často liší od období šetření použitého v samotném řízení, a to vzhledem k tomu, že existuje časový odstup mezi podáním podnětu a zahájením šetření. Základní nařízení nestanoví pro údaje obsažené v podnětu žádnou právní povinnost týkající se období, stanoví však, že by podnět měl obsahovat informace, které jsou žadateli rozumně dostupné. Komise se domnívala, že údaje obsažené v podnětu jsou dostatečně aktuální, aby odůvodnily zahájení šetření.

(41)

Nakonec marocká vláda uvedla, že s ní Komise nekonzultovala nové programy subvencí, které byly zjištěny v průběhu šetření, čímž porušila čl. 13 odst. 13.2 Dohody WTO o subvencích a vyrovnávacích opatřeních. Marocká vláda tak nebyla informována o záměru Komise napadnout preferenční financování, které údajně poskytly určité subjekty společnosti Dika Morocco Africa S.A. (dále jen „DMA“), ani neměla možnost je projednat.

(42)

Údajné nové programy subvencování, na které upozornila čínská vláda, se týkají subvencí, které obdržela společnost DMA v rámci dvoustranné spolupráce mezi marockou vládou a čínskou vládou. Na skutečnost, že takové subvence mohou mít podobu preferenčního financování, bylo upozorněno již před zahájením řízení v oddíle D.3 podnětu, jakož i v oddíle 4.2 zprávy o dostatečnosti důkazů. V průběhu šetření tedy nebyly odhaleny žádné nové programy, které by bylo nutné dále konzultovat s marockou vládou. V každém případě byly subvence obdržené v rámci dvoustranné spolupráce mezi marockou vládou a čínskou vládou zahrnuty v dotaznících, v řízení o nedostatcích a při inspekci na místě u marocké vlády. Marocká vláda tak měla během šetření dostatek příležitostí zabývat se i těmito otázkami. Tato tvrzení byla proto zamítnuta.

(43)

Po poskytnutí konečných informací společnost DMA tvrdila, že Komise nepřiměřeně zatížila skupinu Dicastal tím, že rozšířila okruh prošetřovaných subvenčních programů, okruh společností ve spojení, které byly požádány o předložení informací, a také tím, že stanovila krátké lhůty pro vyplnění dotazníku. Podle společnosti DMA Komise porušila čl. 12 odst. 12.1, 12.1.1 a 12.8 Dohody WTO o subvencích a vyrovnávacích opatřeních.

(44)

Komise toto tvrzení zamítla. V dotazníku pro spolupracující vyvážející výrobce bylo jasně vymezeno, které společnosti ve spojení s vyvážejícím výrobcem mají poskytnout odpovědi na konkrétní části dotazníku. Mimo jiné šlo o jakoukoli společnost ve spojení, která se podílela na poskytování dlouhodobých aktiv, vstupů, kapitálu, půjček, záruk nebo jiných druhů financování vyvážejícímu výrobci, jakož i na nákupu nebo pronájmu půdy. Tato odpověď měla být poskytnuta do 30 dnů poté, co Komise informovala strany, že upustila od výběru vzorku vyvážejících výrobců v souladu s čl. 11 odst. 2 základního nařízení, kterým se provádí čl. 12 odst. 12.1.1 Dohody WTO o subvencích a vyrovnávacích opatřeních. Kromě toho byla skupině Dicastal na základě řádně odůvodněné žádosti lhůta velkoryse prodloužena. Skupina však poskytla pouze dílčí odpovědi na dotazník za některé společnosti ve spojení, které se podílejí na výše uvedených činnostech. Požadované informace byly Komisi poskytnuty až po několika kolech žádostí ohledně nedostatků. Komise přirozeně neposkytla dalších 30 dní na chybějící odpovědi, neboť společnosti skupiny Dicastal již měly dostatek času na zodpovězení dotazníku ve své původní odpovědi. Komise tedy nerozšířila okruh společností, které mají předložit odpovědi na dotazník, ani nestanovila společnostem ve skupině krátké lhůty pro příslušné odpovědi.

(45)

Kromě toho, jak je uvedeno ve 42. bodě odůvodnění, Komise prošetřila programy subvencí, jichž se týkal podnět a zpráva o dostatečnosti důkazů. Komise tudíž měla za to, že skupině Dicastal neukládá dodatečnou zátěž.

(46)

V oznámení o zahájení Komise uvedla, že může v souladu s článkem 27 základního nařízení vybrat vzorek zúčastněných stran.

(47)

V oznámení o zahájení Komise uvedla, že předběžně vybrala vzorek výrobců v Unii. Vzorek vybrala na základě objemu výroby a prodeje obdobného výrobku v Unii během období šetření. Zohledněno bylo rovněž zeměpisné rozložení. Tento vzorek sestával ze tří výrobců v Unii. Výrobci v Unii zařazení do vzorku představovali 27 % odhadovaného celkového objemu výroby. Komise vyzvala zúčastněné strany, aby se k předběžnému vzorku vyjádřily.

(48)

Žadatel předložil připomínky k předběžnému vzorku. Po analýze obdržených připomínek Komise zjistila, že jedna ze společností vybraných do prozatímního vzorku není výrobcem obdobného výrobku. Komise se proto rozhodla vzorek upravit.

(49)

Komise vybrala konečný vzorek podle článku 27 základního nařízení. Kritériem použitým pro výběr byla reprezentativnost objemu výroby obdobného výrobku v Unii v období od 1. ledna 2023 do 31. prosince 2023. Konečný vzorek výrobců v Unii představuje více než 22 % celkového objemu výroby známých výrobců obdobného výrobku v Unii a 24 % odhadovaného prodeje obdobného výrobku v EU a zajišťuje rovněž dobré zeměpisné rozložení. Konečný vzorek je pro výrobní odvětví Unie reprezentativní.

(50)

Aby mohla Komise rozhodnout, zda je výběr vzorku nutný, a pokud ano, vzorek vybrat, požádala dovozce, kteří nejsou ve spojení, aby poskytli informace uvedené v oznámení o zahájení.

(51)

Žádný ze známých dovozců, kteří nejsou ve spojení, neposkytl požadované informace a nesouhlasil se zařazením do vzorku.

(52)

Aby mohla Komise rozhodnout, zda je výběr vzorku nutný, a pokud ano, vzorek vybrat, požádala všechny vyvážející výrobce v Maroku, aby poskytli informace uvedené v oznámení o zahájení. Kromě toho Komise požádala zastoupení Marockého království při Evropské unii, aby identifikovalo a/nebo kontaktovalo případné další vyvážející výrobce, kteří by mohli mít o účast v šetření zájem.

(53)

Požadované informace poskytli dva vyvážející výrobci v dotčené zemi a tito vývozci rovněž souhlasili se zařazením do vzorku. Vzhledem k nízkému počtu odpovědí Komise rozhodla, že výběr vzorku není nutný.

(54)

Žádný vyvážející výrobce v Maroku nepožádal o individuální zjišťování podle čl. 27 odst. 3 základního nařízení.

(55)

Komise zaslala dotazníky třem výrobcům v Unii zařazeným do vzorku, žadateli, třem známým uživatelům a dvěma vyvážejícím výrobcům. Stejné dotazníky byly v den zahájení zpřístupněny rovněž na internetu (12).

(56)

Komise zaslala dotazník marocké vládě.

(57)

Dotazník pro marockou vládu obsahoval zvláštní dotazníky pro i) státní fondy, které poskytují podporu vyvážejícím výrobcům, kteří jsou předmětem šetření, zejména fond Hasana II. a Fond pro průmyslový rozvoj a investice; ii) všechny finanční instituce, které poskytly půjčky nebo vývozní úvěry vyvážejícím výrobcům, kteří jsou předmětem šetření; iii) průmyslové a rozvojové zóny, v nichž mají sídlo vyvážející výrobci, kteří jsou předmětem šetření.

(58)

Marocká vláda byla požádána, aby shromáždila odpovědi poskytnuté těmito subjekty a aby je zaslala Komisi.

(59)

Komise obdržela odpovědi od vyvážejících výrobců, tří výrobců v Unii zařazených do vzorku, tří uživatelů a marocké vlády.

(60)

Odpovědi na dotazník poskytnuté vyvážejícími výrobci a marockou vládou neobsahovaly všechny informace vyžadované v dotazníku. Komise požádala o poskytnutí chybějících informací písemnými upozorněními na nedostatky zaslanými vyvážejícím výrobcům a marocké vládě.

(61)

Aniž je dotčeno použití článku 28 základního nařízení, Komise si vyžádala a na dálku prověřila veškeré informace, které považovala za nezbytné pro stanovení subvence, výsledné újmy a zájmu Unie. Inspekce na místě podle článku 26 základního nařízení se uskutečnily v prostorách těchto společností:

Vyvážející výrobci a jejich společnosti ve spojení v Maroku a Čínské lidové republice (dále jen „ČLR“):

Uživatelé

(62)

Šetření týkající se subvencování a újmy zahrnovalo období od 1. ledna 2023 do 31. prosince 2023 (dále jen „období šetření“). Zkoumání trendů významných pro posouzení újmy zahrnovalo období od 1. ledna 2020 do konce období šetření (dále jen „posuzované období“).

(63)

Dne 18. října 2024 Komise v souladu s článkem 12 základního nařízení informovala zúčastněné strany o svém záměru neuložit prozatímní opatření a pokračovat v šetření.

(64)

Komise pokračovala ve vyhledávání a ověřování všech informací, jež považovala za nezbytné pro svá konečná zjištění.

(65)

V reakci na rozhodnutí Komise o neuložení prozatímních opatření sdružení EUWA informovalo Komisi o svém politování nad rozhodnutím neuložit prozatímní vyrovnávací opatření (13). Sdružení EUWA ve svém podání požádalo Komisi o uložení vyrovnávacích cel se zpětnou platností na základě článku 16 základního nařízení, samozřejmě za předpokladu, že šetření Komise dospěje k závěru, že vyrovnávací cla jsou oprávněná.

(66)

Komise vzala žádost na vědomí, ale vyvrátila toto tvrzení vzhledem k tomu, že nebyly splněny podmínky stanovené v článku 16 základního nařízení pro uložení cla se zpětnou platností, zejména proto, že v tomto případě nedošlo k celní evidenci a nebylo uloženo žádné prozatímní clo.

(67)

Dne 23. ledna 2025 Komise všechny strany informovala o podstatných skutečnostech a úvahách, na jejichž základě hodlá uložit konečné antisubvenční clo na dovoz dotčeného výrobku (dále jen „poskytnutí konečných informací“). Všem stranám byla poskytnuta lhůta, během níž mohly vyjádřit připomínky. Zúčastněné strany měly příležitost se k zahájení šetření vyjádřit a požádat o slyšení u Komise a/nebo u úředníka pro slyšení v obchodních řízeních.

(68)

Dne 29. ledna 2025 požádala marocká vláda o intervenci ze strany úředníka pro slyšení ve věci určitých údajně důvěrných informací, které od této vlády pocházejí, ale nebyly formálně předloženy do spisu v listinné podobě. Konkrétně se jednalo o prováděcí plán společného budování iniciativy Jeden pás, jedna cesta mezi vládou Marockého království a vládou Čínské lidové republiky (dále jen „prováděcí plán k iniciativě Jeden pás, jedna cesta“). Ačkoli byl dokument zpřístupněn útvarům pro nástroje na ochranu obchodu během jejich inspekce na místě, i když neformálním způsobem, marocká vláda tvrdila, že dokument byl poskytnut pouze pro účely konzultace na místě, nikoli však k převzetí a doručení do Bruselu, neboť by tím byla porušena důvěrná povaha dotyčných informací.

(69)

Na tomto základě doporučil úředník pro slyšení následující postup: „Útvary pro nástroje na ochranu obchodu by měly odstranit veškeré odkazy na dotčené informace z obecného informačního dokumentu, který je k dispozici všem zúčastněným stranám, a to tak, že stávající obecný informační dokument stáhnou a nahradí jej novým zněním s náležitým ohledem na právo marocké vlády na důvěrnost informací, a rovněž požádají všechny zúčastněné strany řízení, aby předchozí znění obecného informačního dokumentu vymazaly. Útvary pro nástroje na ochranu obchodu by měly rovněž zničit výtisky prováděcího plánu k iniciativě Jeden pás, jedna cesta obsažené v dodatku 12a zprávy o inspekci na místě a nepřihlížet k nim jako k součásti spisu o šetření“.

(70)

Pokud jde o údajnou důvěrnou povahu prováděcího plánu k iniciativě Jeden pás, jedna cesta, Komise připomněla, že podle článku 29 základního nařízení se s informacemi, které jsou poskytovány jako důvěrné, zachází jako s důvěrnými informacemi, jsou-li k tomu udány oprávněné důvody. Komise uvedla, že úředník pro slyšení se domníval, že takový oprávněný důvod byl prokázán, a proto by měl být obecný informační dokument vyňat ze všech informací, kterým by mělo být přiznáno důvěrné zacházení. Komise odpovídajícím způsobem revidovala obecný informační dokument.

(71)

Pokud jde o doporučení zničit výňatky z prováděcího plánu k iniciativě Jeden pás, jedna cesta obsažené v dodatku 12a zprávy o inspekci na místě a nepřihlížet k nim jako k součásti spisu v rámci řízení, Komise uvedla, že není sporné, že uvedený dokument byl útvarům Komise zpřístupněn během inspekce na místě v prostorách marocké vlády. Rovněž není sporné, že ve svých připomínkách k dopisu podle článku 28 marocká vláda výslovně zmínila, že útvary Komise obdržely přístup k tomuto dokumentu s cílem ověřit jeho obsah a důsledky pro dané šetření, jak je rovněž popsáno v 94. bodě odůvodnění níže. Ačkoli dodatek 12a zprávy o inspekci na místě by plně chránil důvěrnost informací získaných na místě a zpřístupnění příslušných informací pouze marocké vládě by stejně tak podléhalo plné ochraně důvěrnosti, Komise přesto přílohu zničila a nepřihlédla k ní jako k součásti spisu.

(72)

V důsledku toho, aniž je dotčen výše uvedený postup, Komise konstatovala, že pokusy marocké vlády odstranit z důvěrného spisu výňatky z dokumentu, který byl útvarům Komise zpřístupněn jako důvěrný, byly kvalifikovány jako odepření přístupu nebo jiné neposkytnutí nezbytných informací nebo pokusy bránit šetření ve smyslu článku 28 základního nařízení.

(73)

Po poskytnutí konečných informací předložili připomínky spolupracující vyvážející výrobci v Maroku, marocká vláda, Evropské sdružení výrobců automobilů (dále jen „ACEA“) a žadatel. Marocká vláda a společnost DMA rovněž požádaly o slyšení před Komisí.

(74)

Marocká vláda v této souvislosti tvrdila, že Komise neposkytla zúčastněným stranám smysluplnou příležitost vyjádřit se k poskytnutí informací, přičemž poukazovala zejména na zamítnutí žádosti marocké vlády o prodloužení lhůty pro vyjádření a na poskytnutí pouze jednodenního prodloužení, což je údajně v rozporu s čl. 12 odst. 12.1 Dohody WTO o subvencích a vyrovnávacích opatřeních a znemožnilo to místní vládě předložit Komisi písemně všechny důkazy, které marocká vláda považovala za důležité s ohledem na různé otázky, jichž se dokument poskytnutí informací týkal.

(75)

Komise s tím nesouhlasila. Připomněla, že lhůta pro předložení připomínek stran byla stanovena podle čl. 30 odst. 5 základního nařízení. Komise dále uvedla, že podle bodu 9 oznámení o zahájení lze lhůty prodloužit pouze za výjimečných okolností a za předpokladu, že je prokázán oprávněný důvod. V těchto případech lze prodloužit lhůtu maximálně o tři dny. Marocká vláda neprokázala, že by takové výjimečné okolnosti existovaly. Komise se rovněž domnívala, že žádost byla podána v pokročilé fázi řízení, a proto by vyhověním této žádosti na celé požadované období bylo ohroženo včasné dokončení řízení. Komise nicméně souhlasila s prodloužením lhůty pro předložení připomínek. Z toho důvodu bylo toto tvrzení zamítnuto.

(76)

Po poskytnutí konečných informací společnost DMA tvrdila, že Komise porušila čl. 12 odst. 12.4 Dohody WTO o subvencích a vyrovnávacích opatřeních, když zveřejnila důvěrné údaje týkající se skupiny Dicastal. V této souvislosti společnost připomněla své podání ze dne 24. ledna 2025, v němž požádala o zachování důvěrnosti řady informací obsažených v obecném informačním dokumentu.

(77)

V návaznosti na poskytnutí konečných informací upozornila společnost DMA Komisi na to, že do obecného informačního dokumentu byly zahrnuty určité důvěrné údaje. Komise žádost urychleně přezkoumala a pozměnila obecný dokument o poskytnutí informací tak, aby byly důvěrné informace chráněny v souladu s článkem 29 základního nařízení. Komise poté bezodkladně informovala zúčastněné strany, že byl rozeslán nový obecný informační dokument, a požádala strany, aby předchozí znění dokumentu zničily.

(78)

Společnost DMA dále tvrdila, že Komise porušila čl. 22 odst. 22.5 Dohody WTO o subvencích a vyrovnávacích opatřeních, když použila tyto informace, které neměly oporu v protokolu o šetření: a) referenční údaje pro úvěrové účely; b) hodnocení rizikovosti země podle OECD pro Maroko; c) adresu vlastníka společnosti Wisdom; d) dokumenty, na které se odkazuje v poznámkách pod čarou pomocí webových odkazů, k nimž společnost DMA a společnosti s ní ve spojení neměly přístup.

(79)

Komise s tím nesouhlasila. Referenční hodnoty pro úvěrové účely a rizikový rating zemí podle OECD byly dotčené straně sděleny v rámci poskytnutí informací o společnosti. Adresa vlastníka společnosti Wisdom je veřejně dostupná informace, která je za malý poplatek přístupná prostřednictvím hongkongského rejstříku společností (14). Dokumenty uvedené v poznámkách pod čarou byly zpřístupněny v otevřeném spisu šetření v den poskytnutí konečných informací. Další dokumenty, které Komise použila k vypořádání připomínek zúčastněných stran, jakož i stížnost marocké vlády týkající se zveřejnění důvěrných informací popsaných v 68. bodě odůvodnění byly zpřístupněny v otevřeném spisu po obdržení připomínek k poskytnutí konečných informací. Přístup k určitým zdrojům (webovým odkazům) byl skutečně geograficky omezen na IP adresy z ČLR. V těchto případech však měly společnosti skupiny Dicastal se sídlem v ČLR k těmto informačním zdrojům přístup. V každém případě byly dotyčné informace zahrnuty do balíčku dokumentů zveřejněných dne 23. ledna 2025.

(80)

A konečně společnost DMA tvrdila, že Komise porušila čl. 22 odst. 5 také tím, že se nezabývala a) odpovědí skupiny Dicastal na první dopis podle článku 28 (viz 110. bod odůvodnění) a b) podáním týkajícím se zdroje financování společnosti Changsha Dicastal.

(81)

Komise s tím nesouhlasila. Komise se zabývala odpovědí skupiny Dicastal na první dopis podle článku 28 v níže uvedeném 280. až 305. bodě odůvodnění a tyto body odůvodnění již byly zahrnuty do obecného informačního dokumentu. Skupina Dicastal se v předložených informacích o zdrojích financování společnosti Changsha Dicastal snažila prokázat, že společnost Changsha Dicastal neobdržela žádné granty od čínské vlády, půjčky od čínských bank nebo finančních institucí ani od společnosti CITIC Dicastal, které by mohly být použity na financování jejích investic v Maroku. Komise tato tvrzení nezpochybnila. Namísto toho se Komise v 221., 257., 259. a 371. bodě odůvodnění zabývala otázkou financování společnosti Changsha Dicastal společností CITIC Dicastal určeného k získání finančních prostředků na investice v Maroku.

(82)

A konečně také sdružení ACEA, společnost DMA a marocká vláda po poskytnutí konečných informací tvrdily, že nebylo zajištěno jejich právo na obhajobu, a uváděly, že v některých omezených oblastech nedůvěrných odpovědí na dotazník výrobci v Unii zařazení do vzorku neposkytli smysluplné shrnutí. Uváděly také, že nedůvěrná znění zpráv Komise o inspekci na místě rovněž nezajišťují jejich právo na obhajobu.

(83)

Komise konstatovala, že tyto strany v žádné rané fázi řízení nevznesly připomínky ke kvalitě nedůvěrných odpovědí na dotazník od výrobců v Unii zařazených do vzorku. Kromě toho neuvedly, jakým způsobem a jaká práva na obhajobu nebyla zajištěna v nedůvěrných zněních týkajících se výrobců v Unii zařazených do vzorku a v nedůvěrných zněních zpráv o inspekci na místě. Kromě toho uvedené strany nepožadovaly, aby se nepřihlíželo k důvěrně poskytnutým informacím z důvodu údajně chybějících nedůvěrných shrnutí. Tato tvrzení byla proto zamítnuta.

(84)

Dotčeným výrobkem jsou hliníková kola pro motorová vozidla kódů HS 8701 až 8705 , bez ohledu na to, zda jsou vybavena příslušenstvím nebo pneumatikami, která pocházejí z Maroka a která mají v současnosti kódy KN ex 8708 70 10 a ex 8708 70 50 (kódy TARIC: 8708 70 10 15, 8708 70 10 50, 8708 70 50 15 a 8708 70 50 50 (dále jen „dotčený výrobek“).

(85)

Hliníková kola se v Unii tradičně prodávají dvěma distribučními kanály: na trh výrobců původního zařízení (OEM), což jsou především výrobci automobilů, a následný trh (AM), kam patří například distributoři, maloobchodníci, opravny atd. Dotčený výrobek z Maroka byl v posuzovaném období prodáván výhradně na trh OEM. Na trhu OEM pořádají výrobci automobilů nabídková řízení na hliníková kola a často se podílejí na vývoji nového kola, které je spojováno s jejich značkou. Výrobci v Unii i maročtí vývozci soutěží v rámci týchž nabídkových řízení.

(86)

Šetření prokázalo, že následující výrobky mají stejné základní fyzikální, chemické a technické vlastnosti, jakož i stejná základní použití:

(87)

Komise v této fázi rozhodla, že uvedené výrobky jsou proto obdobnými výrobky ve smyslu čl. 2 písm. c) základního nařízení.

(88)

Na základě informací obsažených v podnětu, oznámení o zahájení a odpovědí na dotazníky Komise se prošetřovalo údajné subvencování prostřednictvím těchto subvencí ze strany marocké vlády:

(89)

Komise zkoumala, zda tyto subvence poskytovaly vyvážejícím výrobcům finanční přínosy nebo přínosy v naturáliích podle definice v článku 4 základního nařízení.

(90)

Komise marockou vládu ve svém dotazníku, v písemném upozornění na nedostatky a během inspekce na místě požádala, aby poskytla určité informace týkající se dvoustranné spolupráce mezi Čínou a Marokem. Tyto informace zahrnovaly mimo jiné otázky týkající se právního a institucionálního rámce a existence mezivládních dohod mezi Čínou a Marokem.

(91)

V dotazníku a v písemném upozornění na nedostatky byla marocká vláda zejména požádána, aby předložila seznam dokumentů a dohod týkajících se dvoustranné spolupráce mezi marockou a čínskou vládou. Marocká vláda však tyto dokumenty nepředložila. Namísto toho marocká vláda poskytla jednu z těchto dohod z roku 2022 pouze k nahlédnutí na místě. Kromě toho Komise postrádala také dokumentaci týkající se provádění poskytnutých dohod a konzultačních mechanismů, které v této souvislosti zavedly čínská a marocká vláda, včetně těch, které se týkaly společných projektů v rámci prováděcího plánu k iniciativě Jeden pás, jedna cesta, mezi něž patří činnosti společnosti CITIC Dicastal v Maroku.

(92)

Při inspekci na místě u marocké vlády navíc nebyli k dispozici zástupci Ministerstva zahraničních věcí, které je útvarem v rámci vlády odpovědným za vyjednávání, uzavírání a sledování předmětných dohod, aby s nimi mohl být projednán obsah a souvislosti požadovaných dokumentů.

(93)

Navzdory tomu, že to bylo požadováno v dotazníku i v písemném upozornění na nedostatky adresovaném marocké vládě, navíc marocká vláda neposkytla rámcovou dohodu z roku 2015 o podpoře a pomoci hospodářským subjektům v automobilovém průmyslu. Tato dohoda byla podepsána mezi marockou vládou a zástupci marockého bankovního sektoru včetně banky AttijariWafa, která poskytla půjčku jednomu z vyvážejících výrobců.

(94)

Ve své odpovědi na dopis podle článku 28 marocká vláda poskytla rámcovou dohodu s bankou AttijariWafa z roku 2015. Marocká vláda zdůraznila, že během inspekce na místě předložila rovněž „Dohodu o spolupráci mezi společností Chinese State Export Credit Insurance a Marockou bankou pro zahraniční obchod“, jakož i tištěnou verzi „Prováděcího plánu k iniciativě Jeden pás, jedna cesta podepsaného mezi vládou Marockého království a vládou Čínské lidové republiky“ (dále jen „prováděcí plán k iniciativě Jeden pás, jedna cesta“) ze dne 5. ledna 2022, a objasnila, že vzhledem k tomu, že tento plán byl podepsán až několik let poté, co společnost CITIC Dicastal uzavřela investici, není pro šetření relevantní. Marocká vláda rovněž tvrdila, že žádný z těchto dokumentů se netýkal spolupráce mezi oběma těmito vládami v oblasti výroby hliníkových kol nebo společnosti DMA, a nepředstavoval tudíž nezbytné informace pro šetření Komise.

(95)

V souvislosti s doporučením úředníka pro slyšení Komise poznamenává, že marocká vláda odmítla poskytnout prováděcí plán k iniciativě Jeden pás, jedna cesta, a proto není plán součástí spisu, jak je podrobně uvedeno v 70. bodě odůvodnění.

(96)

Jak je vysvětleno v 72. bodě odůvodnění výše, pokus marocké vlády odstranit výňatky z prováděcího plánu k iniciativě Jeden pás, jedna cesta z důvěrného spisu následoval poté, co byla zveřejněna konečná zjištění Komise. Toto jednání potvrzuje, že sporný dokument, který má marocká vláda k dispozici, by v případě řádného předložení, jak bylo požadováno, podpořil zjištění, k nimž Komise dospěla.

(97)

Komise totiž na základě veřejně dostupných informací zjistila, že prováděcí plán k iniciativě Jeden pás, jedna cesta navazuje na „Memorandum o porozumění mezi vládou Čínské lidové republiky a vládou Marockého království o společné podpoře Ekonomického pásu podél Hedvábné stezky a Námořní hedvábné stezky 21. století“ (dále jen „memorandum o porozumění týkající se iniciativy Jeden pás, jedna cesta“) z roku 2017 (15) a na společné prohlášení o navázání strategického partnerství mezi Marokem a Čínou, rovněž s odkazem na státní návštěvu marockého krále Mohameda VI. a čínského prezidenta Si Ťin-pchinga z května 2016 (16), tedy na dokumenty, které marocká vláda nepředložila. Komise se proto na základě dostupných údajů domnívala, že v rozporu s tvrzením marocké vlády text prováděcího plánu k iniciativě Jeden pás, jedna cesta obsahuje relevantní informace pro posouzení, které Komise provádí v tomto šetření. Z uvedených důvodů a vzhledem k tomu, že marocká vláda nepředložila memorandum o porozumění týkající se iniciativy Jeden pás, jedna cesta, prováděcí plán k iniciativě Jeden pás, jedna cesta a několik dalších dokumentů o dvoustranné spolupráci, použila Komise pro svá zjištění dostupné údaje na základě článku 28 základního nařízení.

(98)

Pokud jde o podstatu prováděcího plánu k iniciativě Jeden pás, jedna cesta, marocká vláda tvrdila, že tento plán předložila s cílem prokázat, že se tento dokument nevztahuje na marocký projekt společnosti DMA a že tento dokument je v každém případě irelevantní, neboť byl podepsán po uzavření marockého projektu společnosti DMA, jak je vysvětleno v 94. bodě odůvodnění. Na základě ustanovení článku 28 a s ohledem na zjištění uvedená v 96. bodě odůvodnění musela Komise dospět k opačnému závěru. Z okolností, za nichž byl sporný dokument poskytnut a poté odepřen, Komise zejména zjistila, že prováděcí plán k iniciativě Jeden pás, jedna cesta se týkal marockého projektu společnosti DMA a že byl relevantní pro posouzení projektu společnosti DMA, přestože byl podepsán později, protože marocká vláda by se po posouzení nesnažila tento dokument stáhnout ze spisu při jeho zveřejnění, pokud by neobsahoval informace, které tyto skutečnosti potvrzují. Další důkazy a zjištění v 97. bodě odůvodnění to dále potvrzují.

(99)

Marocká vláda rovněž tvrdila, že Komise měla zahájit své šetření zasláním dotazníku čínské vládě a následnou inspekcí na místě v Číně, a nikoli pouze zasláním dotazníku marocké vládě. Vzhledem k tomu, že Komise nezaslala čínské vládě žádný dotazník ani ji nevyzvala k poskytnutí informací užitečných pro toto šetření, marocká vláda nemohla jednostranně zpřístupnit důvěrné dohody podepsané s čínskou vládou.

(100)

Komise s tímto tvrzením marocké vlády nesouhlasila. Jak je zdůrazněno v 6. bodě odůvodnění výše, Komise na začátku šetření vyzvala čínskou vládu, aby se přihlásila a spolupracovala při šetření. Čínská vláda se však nepřihlásila, nepožádala o to, aby byla považována za zúčastněnou stranu, a nerozhodla se při šetření spolupracovat. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(101)

A konečně marocká vláda tvrdila, že na základě sekundárních zdrojů nelze prokázat, že marocká vláda z různých důvodů umožnila společnosti DMA využívat finanční příspěvky třetích zemí vyplývající z údajné dvoustranné spolupráce mezi marockou a čínskou vládou. Tato připomínka souvisí s posouzením zjištění z šetření Komise, nikoli s předložením nezbytných informací podle článku 28 základního nařízení, a proto se jí bude Komise zabývat v podrobném odůvodnění v oddílech 3.4 a 3.5 níže.

(102)

Ve svých připomínkách po poskytnutí konečných informací marocká vláda uvedla, že Komisi poskytla dostatek „nezbytných“ informací k neexistující spolupráci mezi marockou vládou a čínskou vládou v souvislosti s výrobou hliníkových kol v Maroku. Marocká vláda tvrdila, že žádný z dokumentů, které si Komise vyžádala, neobsahoval informace, které by byly pro toto šetření relevantní. Důležité je, že marocká vláda nikdy neuváděla iniciativu Jeden pás, jedna cesta jako podmínku nebo důvod investic společnosti CITIC Dicastal v Maroku. Neexistoval ani žádný dokument vypracovaný marockou vládou, který by naznačoval, že marocká vláda usilovala o čínské subvence poskytované v rámci iniciativy Jeden pás, jedna cesta na investice společnosti CITIC Dicastal v Maroku. Proto vzhledem k tomu, že marocká vláda nezvažovala iniciativu Jeden pás, jedna cesta v souvislosti s investicemi společnosti CITIC Dicastal v Maroku, nebyla marocká vláda povinna sdělit Komisi žádné přísně důvěrné informace týkající se jiné spolupráce mezi marockou a čínskou vládou. Vzhledem k tomu, že tyto informace nespadají do oblasti působnosti tohoto šetření, má marocká vláda za to, že požadované informace nebyly pro šetření „nezbytné“, a neposkytnutí těchto informací proto nemělo za následek nedostupnost důkazů.

(103)

Kromě toho marocká vláda tvrdila, že Komise nemohla vůči marocké vládě použít článek 28 základního nařízení, protože nevydala dotazník pro čínskou vládu. Podle marocké vlády není pouhá výzva ke spolupráci v den zahájení řízení rovnocenná žádosti o nezbytné informace. Marocká vláda má za to, že v případě, že zúčastněná strana nebyla vyrozuměna o informacích, které má předložit, nelze tvrdit, že odepřela přístup k nezbytným informacím nebo je jinak zatajila nebo že významně bránila šetření. Komise ve svých pokynech jasně neuvedla, jaké informace od čínské vlády požaduje, a proto Komise nemůže použít dostupné údaje (17). Marocká vláda poznamenala, že ve všech předchozích šetřeních týkajících se přeshraniční finanční podpory a zaměřených pouze na egyptskou vládu a indonéskou vládu Komise požádala čínskou vládu o informace.

(104)

Komise s tímto posouzením marocké vlády nesouhlasila. Zaprvé, jak je uvedeno v 177. až 220. bodě odůvodnění, dvoustranné dohody, které marocká vláda odmítla předložit, byly nezbytné pro řádné posouzení existence spolupráce mezi marockou vládou a čínskou vládou, neboť tvořily rámec, v němž se uskutečňoval investiční projekt společnosti CITIC Dicastal. Zadruhé, Komise měla za to, že čínská vláda byla dostatečně informována o zahájení šetření a o žádosti Komise o spolupráci. V tomto ohledu Komise v den zahájení řízení předala čínské vládě oznámení o zahájení a vyzvala ji ke spolupráci s marockými orgány. Komise upozornila čínskou vládu na oddíl 5.3 oznámení o zahájení, v němž Komise vyzvala orgány ČLR, aby se šetření zúčastnily. Čínská vláda tak byla o řízení řádně informována, včetně skutečnosti, že pro vyšetřování bude nezbytná její spolupráce. Čínská vláda však na tato sdělení nikdy nereagovala a ani se nepřihlásila jako zúčastněná strana v šetření. Komise vysvětlila marocké vládě kroky, které podnikla, aby vyzvala čínskou vládu ke spolupráci i během inspekce na místě. V tomto ohledu marocká vláda rovněž potvrdila, že čínská vláda odmítla v řízení spolupracovat, neboť nedala marocké vládě souhlas k tomu, aby Komisi poskytla požadované dvoustranné dohody, včetně například plánu provádění k iniciativě Jeden pás, jedna cesta na rok 2022. Na rozdíl od toho, co tvrdí marocká vláda, tedy neexistovala žádná nejasnost ohledně nutnosti spolupráce ze strany čínské vlády a jejího odmítnutí spolupracovat s Komisí.

(105)

Šetření zjistilo neobvyklé obchodní transakce společnosti DMA a jejích společností ve spojení se společností Wisdom Integration Investment Technology Co., Limited (dále jen „Wisdom“), která byla založena v Hongkongu v listopadu 2019 a o níž společnost DMA tvrdila, že není ve spojení se skupinou Dicastal.

(106)

Do konce období šetření zejména nebyly provedeny platby za nákupy hliníkových ingotů od společnosti Wisdom, které společnost DMA uskutečnila v roce 2023 a částečně také v roce 2022. Kromě toho byly tyto ingoty prodány společnosti DMA za cenu podstatně nižší než tržní. Společnost Wisdom rovněž poskytla půjčku společnosti Dicastal Asia, která byla použita ke zvýšení kapitálového vkladu společnosti DMA.

(107)

Komise zjistila, že ačkoli společnost Wisdom byla formálně založena v Hongkongu, jejím vlastníkem byl čínský státní příslušník s adresou v Čchin-chuang-tao, tedy ve stejném městě, v jakém má sídlo společnost CITIC Dicastal. Z dokumentů shromážděných během inspekce na místě ve společnosti DMA navíc vyplynulo, že společnost Wisdom má v Hongkongu stejnou adresu jako dvě společnosti skupiny sídlící v Hongkongu, tj. Dicastal Asia a Dicastal HK.

(108)

Během inspekce na místě ve společnosti DMA zástupci společnosti CITIC Dicastal vysvětlili, že společnost CITIC Dicastal doporučila společnosti DMA společnost Wisdom jako dodavatele hliníkových ingotů na základě dlouhodobé spolupráce s vlastníkem společnosti Wisdom, který je údajně odborníkem v oboru hliníku.

(109)

Na základě výše uvedených informací, které jsou k dispozici ve spisu, jakož i informací poskytnutých během inspekce na místě ve společnosti DMA, Komise v písemném upozornění na nedostatky ze dne 10. září 2024 požádala společnost Wisdom, aby poskytla odpovědi na příslušné části antisubvenčního dotazníku. Komise se dále dotazovala na povahu právního a obchodního spojení s vlastníkem společnosti Wisdom a na adresu, na které společnost Wisdom skutečně provozovala svou činnost. V neposlední řadě si Komise vyžádala podrobnosti týkající se nevymáhání nesplaceného dluhu souvisejícího s nákupem hliníkových ingotů. Komise se na tyto skutečnosti týkající se společnosti Wisdom dotazovala také během inspekce na místě ve společnosti CITIC Dicastal.

(110)

Společnost Wisdom však odmítla spolupracovat a skupina Dicastal odmítla poskytnout jakékoli další informace nad rámec informací uvedených v 108. bodě odůvodnění. Komise proto informovala skupinu Dicastal o svém záměru použít článek 28 základního nařízení, pokud jde o záležitosti popsané v 105. až 107. bodě odůvodnění (dále jen „první dopis podle článku 28“).

(111)

Ve své odpovědi na první dopis podle článku 28 skupina Dicastal tvrdila, že i) není ve spojení se společností Wisdom a ii) že informace o společnosti Wisdom nejsou nezbytné. Komise tato tvrzení zamítla a potvrdila svůj záměr použít na tyto záležitosti článek 28 základního nařízení. Vzhledem k tomu, že se tato tvrzení a související argumenty týkají věcné podstaty a zjištění ohledně záležitostí, kterých se týká první dopis podle článku 28, a použití dostupných údajů, tato tvrzení a argumenty budou podrobně rozebrány v oddíle 3.5.2.1.2.

(112)

Šetřením bylo dále zjištěno, že společnost DMA zakoupila své výrobní zařízení od společnosti Changsha Dicastal, která nebyla výrobcem uvedeného strojního zařízení. Při inspekci na místě ve společnosti Changsha Dicastal společnost odmítla poskytnout seznam původních výrobců zařízení. To Komisi zabránilo v tom, aby dále prošetřila skutečný zdroj a hodnotu zařízení dodaného společnosti DMA.

(113)

Společnost DMA rovněž u značného počtu transakcí neuvedla kódy zboží, pod kterými bylo zařízení dovezeno, nebo tyto kódy uvedla nesprávně. Zároveň společnost u žádné z vykázaných transakcí neuvedla kód související s příslušnou sazbou dovozního cla. Ačkoli Komise na tuto skutečnost poukázala během inspekce na místě ve společnosti DMA, společnost nedoplnila chybějící informace v opraveném znění příslušné tabulky antisubvenčního dotazníku, kterou předložila na konci inspekce na místě. To Komisi znemožnilo ověřit dovozní cla vztahující se na společnost, a tedy i rozsah subvence ve formě osvobození od cel z dovozu investičního majetku.

(114)

Komise informovala skupinu Dicastal o svém záměru použít článek 28 základního nařízení také ohledně záležitostí popsaných v 112. a 113. bodě odůvodnění (dále jen „druhý dopis podle článku 28“).

(115)

Ve své odpovědi na druhý dopis podle článku 28 skupina Dicastal s posouzením Komise nesouhlasila.

(116)

Zaprvé, tvrdila, že tím, že společnost Changsha Dicastal předložila Komisi během inspekce na místě seznam původních výrobců strojních zařízení prodaných společnosti DMA, umožnila prošetřit skutečný zdroj a hodnotu dotčeného zařízení.

(117)

Zadruhé, skupina Dicastal tvrdila, že vyplnila tabulku antisubvenčního dotazníku týkající se dovozu strojních zařízení podle svých nejlepších schopností, jelikož nevedla záznamy, které by jí umožnily poskytnout informace o celních sazbách a kódech požadovaných v tabulce. Skupina rovněž tvrdila, že marocká vláda poskytla Komisi požadované informace v odpovědi na dotazník pro vládu. Skupina Dicastal tyto argumenty zopakovala i ve svých připomínkách k poskytnutí konečných informací.

(118)

Komise s tím nesouhlasila. Skutečnost, že Komise mohla během inspekce na místě krátce nahlédnout do seznamu dodavatelů strojních zařízení, nezměnila nic na tom, že Komise nemohla společnosti podrobit dalšímu šetření. Komise se dále domnívala, že společnost DMA má k dispozici všechny informace nezbytné pro stanovení kódů zboží a cel uplatňovaných na dovážené strojní zařízení. Společnost měla k dispozici zejména dovozní celní prohlášení pro všechny dovážená strojní zařízení. U některých transakcí obsahovaly záznamy společnosti dokonce příslušné kódy komodit v popisu aktiv zaúčtovaných v účetnictví. Cla jsou veřejně dostupná v marockých celních předpisech, a tudíž je společnost měla k dispozici, aby mohla poskytnout úplnou odpověď na příslušnou část antisubvenčního dotazníku.

(119)

Komise proto potvrdila svůj záměr použít článek 28 základního nařízení, pokud jde o záležitosti uvedené v druhém dopise podle článku 28.

(120)

Marocká vláda si jako klíčové odvětví, které je třeba rozvíjet na vnitrostátní úrovni, aby se zlepšila hospodářská situace země, zvolila automobilový průmysl, a to včetně dodávek automobilových dílů a příslušenství, jako jsou hliníková kola. Marocká vláda za tímto účelem v průběhu let zavedla řadu preferenčních politik. Tyto politiky obsahovaly řadu pobídek, mimo jiné s cílem přilákat do Maroka zahraniční investice, financování a know-how. Hospodářského růstu nebylo možné dosáhnout pouze vnitřní mobilizací vnitrostátních zdrojů. Vládní plány a preferenční politiky zdůrazňovaly potřebu přilákat přímé zahraniční investice a využít volného a/nebo preferenčního přístupu Maroka na klíčové trhy, jako jsou Unie a USA.

(121)

V roce 2014 se automobilový průmysl z hlediska domácí průmyslové výroby umístil na třetím místě, za odvětvím fosfátů a chemickým průmyslem, z hlediska vývozu a na druhém místě, a to za chemickým průmyslem. Ale díky úsilí marocké vlády se automobilový průmysl v roce 2021 umístil na prvním místě, pokud jde o vývoz a příchozí přímé zahraniční investice. Ve skutečnosti se dvě třetiny přímých zahraničních investic do Maroka v roce 2021 týkaly automobilového odvětví (18). Význam zahraničních investic v automobilovém průmyslu dokládá i počet akcí na podporu obchodu v tomto odvětví, které Marocká agentura pro investice a rozvoj exportu (dále jen „AMDIE“) označila za „jedno z nejvíce strategických odvětví marockého hospodářství“. Tyto akce představovaly 18 % všech akcí uskutečněných v uvedeném roce (19).

(122)

V roce 2008 král Mohamed VI. vyzval vládu, aby přijala strategii rozvoje průmyslových odvětví a odvětví služeb a nových technologií. Tato strategie měla maximálně využít příležitostí, které nabízí globalizace v oblasti investičních toků. Král Mohamed VI. dále zdůraznil potřebu, aby se bankovní sektor prostřednictvím zavedeného mechanismu zapojil do vnitrostátního a sociálního rozvoje.

(123)

Tyto myšlenky byly přeměněny do podoby Národního paktu pro vznikající průmysl na období 2009–2015 (dále jen „Národní pakt pro vznikající průmysl“), společenské smlouvy uzavřené mezi marockou vládou na jedné straně a Všeobecnou konfederací marockých podniků a profesním sdružením marockých bank na straně druhé. V Národním paktu pro vznikající průmysl marocká vláda určila šest strategických odvětví služeb a průmyslu, v nichž má Maroko jasnou a využitelnou konkurenční výhodu, přičemž jedním z těchto odvětví je automobilový průmysl.

(124)

Pokud jde o automobilový průmysl, Národní pakt pro vznikající průmysl se zaměřil na vytvoření sítě dodavatelů dílů pro výrobce automobilů, na přilákání druhého významného zahraničního výrobce automobilů (vedle společnosti Renault) do Maroka a také na přilákání výrobců speciálních vozidel, která jsou vzhledem k montáži v malých sériích náročná na pracovní sílu.

(125)

Nabídka pro dodavatele dílů se zakládala na třech opatřeních:

(126)

Národní pakt pro vznikající průmysl předpokládá dvě platformy P2I se statusem svobodné zóny určené pro automobilový průmysl, jednu v Tangeru a druhou v Kenitře. Pobídky poskytované společnostem se sídlem v průmyslových akceleračních zónách byly stanoveny zákonem č. 19-94 a královskou vyhláškou dahir č. 1-95-1 ze dne 26. ledna 1995. Mezi tyto pobídky patří mimo jiné osvobození od daně z příjmu právnických osob, daně z podnikání a/nebo snížení těchto daní a osvobození od dovozního cla.

(127)

Kromě pobídek spojených se svobodnými zónami nabízejí platformy P2I zasíťované stavební pozemky k pronájmu nebo prodeji, budovy připravené k užívání pro účely pronájmu nebo prodeje, služby na místě (např. údržba infrastruktury, ostraha, stravování, zdravotní služby, bankovní služby, služby cestovní kanceláře), jednotné kontaktní místo pro investory, které sdružuje různé vládní služby, optimální logistické spojení atd.

(128)

Realizace strategie byla zahájena významným investičním závazkem společnosti Renault, která v roce 2008 zahájila výstavbu továrny ve svobodné zóně v Tangeru, přičemž továrna je v provozu od roku 2012 (20). Na základě Národního paktu pro vznikající průmysl přišla do Maroka řada dodavatelů dílů, například Yazaki, Leoni, Antolin, Delphi, Valeo (21).

(129)

Zatímco svobodná zóna Tanger vznikla již v roce 1997 (22), v rámci Národního paktu pro vznikající průmysl byla v roce 2013 doplněna ještě zóna nazvaná Město automobilek Tanger (Tangier Automotive City) (23). Tyto dvě zóny v Tangeru mají rozlohu 400 ha a 517 ha. Atlantická svobodná zóna v Kenitře vznikla v roce 2011 na ploše 488 ha (24).

(130)

Uskutečňování Národního paktu pro vznikající průmysl vedlo v letech 2008 až 2011 k vytvoření 110 000 pracovních míst a ke zvýšení průmyslového vývozu o 22 %. Maroko se dostalo do hledáčku světových průmyslových lídrů jako atraktivní a konkurenceschopná destinace, a to díky rozvoji infrastruktury v rámci Národního paktu pro vznikající průmysl a výhodné poloze na křižovatce mezi Evropou, Afrikou, Blízkým východem a Amerikou, jakož i snadnému preferenčnímu přístupu na řadu trhů. V rámci Národního paktu pro vznikající průmysl se přímé zahraniční investice od roku 2009 zvyšovaly v průměru o 23 % ročně. (25)

(131)

V roce 2014 byl Národní pakt pro vznikající průmysl nahrazen Plánem akcelerace průmyslu na období 2014–2020 (dále jen „Plán akcelerace průmyslu“), který byl plně v souladu s cíli uvedeného paktu a jeho záměrem bylo učinit z průmyslu hlavní zdroj hospodářského růstu.

(132)

Cílem Plánu akcelerace průmyslu bylo zvýšit zaměstnanost mladých lidí, zvýšit podíl průmyslu na HDP, posílit vývoz, zlepšit přímé zahraniční investice a zvýšit produktivitu prostřednictvím cílené podpory průmyslových podniků. Polovina z 500 000 nových pracovních míst plánovaných v Plánu akcelerace průmyslu měla být vytvořena přímými zahraničními investicemi. (26) To opět ukazuje závislost marocké vlády na zdrojích ze zahraničí při dosahování cílů její průmyslové strategie.

(133)

V rámci Plánu akcelerace průmyslu Maroko přilákalo druhého významného zahraničního výrobce automobilů. V červnu 2015 podepsala společnost Stellantis (tehdy skupina PSA) se skupinou CDG memorandum o porozumění týkající se výstavby továrny ve svobodné zóně pro vývoz v Kenitře. (27) Společnost Stellantis investovala 6 miliard MAD (557 milionů EUR) a v roce 2019 uvedla do provozu závod o kapacitě 200 000 vozidel a 200 000 motorů ročně. (28)

(134)

Na základě výsledků dosažených v rámci Národního paktu pro vznikající průmysl uznala marocká vláda potřebu snížit roztříštěnost průmyslu vytvořením průmyslových ekosystémů. Automobilový průmysl zůstal v hledáčku marocké vlády jako jedno z klíčových odvětví.

(135)

V rámci Plánu akcelerace průmyslu zřídila marocká vláda osm ekosystémů (29) v automobilovém průmyslu, které se týkají také automobilových rozvodů, interiérů/sedaček, autobaterií, lisování kovů, zdrojů OEM a hnacích ústrojí. Marocká vláda podepsala s jednotlivými ekosystémy smlouvy o výkonu, v nichž jsou podrobně popsány výkonnostní cíle a závazky marocké vlády pro každé dílčí průmyslové pododvětví, jakož i smlouvu o výkonu týkající se horizontálních opatření pro automobilový průmysl.

(136)

V únoru 2016 podepsaly Ministerstvo hospodářství a financí, Ministerstvo průmyslu, obchodu, investic a digitální ekonomiky (dále jen „Ministerstvo průmyslu a obchodu“) a Marocké sdružení pro automobilový průmysl a obchod (Association Marocaine pour l’Industrie at le Commerce de l’Automobile, dále jen „AMICA“) smlouvu o výkonu pro ekosystém hnacích ústrojí. Jak potvrzuje investiční smlouva podepsaná mezi marockou vládou a společností CITIC Dicastal a dodatek ke smlouvě o výkonu z roku 2018, výroba hliníkových kol je součástí ekosystému hnacích ústrojí.

(137)

Ve smlouvě o výkonu se sdružení AMICA zavázalo k vytvoření 10 000 dodatečných pracovních míst, dodatečných tržeb ve výši 6,5 miliardy MAD a dodatečných investic ve stejné hodnotě, jakož i k vyšší integraci ekosystému s marockou ekonomikou prostřednictvím zvýšeného místního podílu. Na druhou stranu marocká vláda přislíbila, že hospodářským subjektům v ekosystému hnacích ústrojí poskytne pozemky za atraktivní cenu, osloví a zmobilizuje zahraniční investory, a to i za účelem založení společných podniků s místními společnostmi, zmobilizuje investiční banky na podporu zahraničních investorů a poskytne subvence na investice. V rámci průkopnické nabídky byla investiční subvence, obvykle s horní hranicí ve výši 20 % hodnoty investice, pro první tři společnosti ve čtyřech oblastech činnosti (slévání litiny, tlakové lití hliníku, gravitační lití hliníku, rafinace hliníku) zvýšena na 30 %.

(138)

S cílem zajistit jednotný zdroj financování Plánu akcelerace průmyslu zřídila marocká vláda v roce 2015 Fond pro průmyslový rozvoj a investice jako zvláštní přídělový účet státního rozpočtu (30). Celkové zdroje určené na provádění Plánu akcelerace průmyslu byly na období 2014–2020 stanoveny ve výši 3 miliardy MAD ročně. Podle smlouvy o výkonu bylo na ekosystém hnacích ústrojí původně vyčleněno 450 milionů MAD. Smlouva o výkonu však byla v říjnu 2018 pozměněna. Vzhledem k rozvoji výroby hliníkových kol v Maroku se rozpočet určený na ekosystém hnacích ústrojí zvýšil téměř čtyřikrát, a to na 1,71 miliardy MAD.

(139)

Kromě toho, aby byl aktérům celého automobilového průmyslu umožněn snadný přístup k dalšímu financování, podepsaly marocká vláda a sdružení AMICA v červenci 2015 dohodu o partnerství s několika bankami (31), včetně AttijariWafa Bank Group. Dohoda o partnerství pověřuje banku, aby mimo jiné poskytovala automobilovému průmyslu úvěrové linky v cizí měně na financování jeho provozních potřeb za zvýhodněnou úrokovou sazbu.

(140)

Dne 19. února 2018 marocká vláda a společnost Hands Corporation také podepsaly investiční dohodu, v níž se marocká vláda zavázala poskytnout společnosti Hands 8 pobídky, subvence a podpůrná opatření zaměřená na různé fáze založení průmyslového závodu na výrobu výrobku, který je předmětem šetření. Fáze zavedení průmyslového plánu zahrnují různé typy investic a výdajů, zejména nákup pozemků, výstavbu průmyslových budov, pořízení nového zařízení a softwaru pro jejich fungování, související technickou pomoc při instalaci a testování a odborné vzdělávání.

(141)

Během inspekce na místě marocká vláda objasnila, že původní investiční charta byla platná od roku 1995 do roku 2022 a existovala zároveň s pobídkami poskytovanými v rámci Plánu akcelerace průmyslu na období 2014–2020. S cílem účinněji prodloužit platnost pobídek poskytovaných v rámci těchto programů bylo vytvořeno nové ministerstvo pro investice, jehož konkrétním cílem bylo vypracovat novou investiční chartu a sjednotit všechny předchozí pobídkové programy. V mezidobí marocká vláda pokračovala v uplatňování staré investiční charty a dispozic Plánu akcelerace průmyslu na období 2014–2020. V prosinci 2022 byla odhlasována nová Investiční charta, která slučuje všechny předchozí programy podpory a je v platnosti od roku 2023. Společnosti, které uzavřely investiční dohody předtím, než začala platit nová Investiční charta, mohou i nadále využívat pobídek poskytovaných podle předchozích pravidel.

(142)

Mezi příslušné dvoustranné dohody a další dokumenty, které byly v průběhu let podepsány mezi marockou a čínskou vládou, jakož i společně vydaná prohlášení patří:

(143)

Kromě subvencí a dalších preferenčních politik, které jsou podrobně popsány v předchozí části, se marocká vláda snažila přilákat investice, preferenční financování a know-how ze třetích zemí, které měly k dispozici potřebné peněžní prostředky a know-how. Přirozeným partnerem v tomto ohledu byla Čína, a to vzhledem k existenci komplexního preferenčního programu nazvaného „Jeden pás, jedna cesta“, známého také jako iniciativa „Jeden pás, jedna cesta“. Ve stejné době měla Čína zavedeného výrobce hliníkových kol, společnost CITIC Dicastal, která patří do skupiny CITIC (32).

(144)

Maroko se profiluje jako středomořské výrobní centrum a láká investory díky své zeměpisné poloze, rozvinuté infrastruktuře a volnému přístupu na klíčové trhy prostřednictvím řady dohod o volném obchodu, a to zejména přístupu na trh Unie na základě Evropsko-středomořské dohody zakládající přidružení (viz 11. až 15. bod odůvodnění). (33)

(145)

Spolupráce mezi Čínou a Marokem sahá až do roku 1995, kdy tyto dvě země dne 27. března 1995 podepsaly „Dohodu o podpoře a vzájemné ochraně investic mezi vládou Čínské lidové republiky a vládou Marockého království“. Čína povzbudila čínské podniky se silnou pozicí a dobrou pověstí k tomu, aby se usadily v Maroku. Maroko poskytovalo čínským společnostem různé formy podpory a usnadňovalo jim působení na marockém trhu.

(146)

V listopadu 2014 se v Pekingu konalo čínsko-marocké ekonomické fórum, na kterém byla úspěšně uzavřena řada dohod a memorand o porozumění v mnoha odvětvích ekonomiky.

(147)

V lednu 2016 vydala Čína dokument „Několik stanovisek Státní rady k podpoře inovativního rozvoje zpracovatelského obchodu“ (34), který má podniky vést k mezinárodní spolupráci v oblasti výrobních kapacit a podporovat pozitivní interakci mezi mezinárodní spoluprací a domácí průmyslovou transformací a modernizací. V 17. bodě odůvodnění tento dokument předpokládal prohloubení průmyslové spolupráce se zeměmi podél trasy iniciativy Jeden pás a jedna cesta, zatímco v 18. bodě odůvodnění vyzýval ke zlepšení úrovně průmyslové spolupráce mezi Čínou a Afrikou se zaměřením na spolupráci v oblasti výrobních kapacit pro zpracovatelský obchod.

(148)

V květnu 2016 navštívil Čínu marocký král Mohamed VI. Obě hlavy států společně podepsaly „Společné prohlášení o navázání strategického partnerství mezi oběma zeměmi“. V roce 2016 pak nástroje spolupráce mezi oběma vládami dále posílilo prohlášení o navázání strategické spolupráce mezi čínskou vládou a marockou vládou. Hlavní prvky této spolupráce jsou obsaženy v části 2 prohlášení nazvané „Hospodářství, obchod a investice“ a lze je shrnout takto: i) nutnost posílit hospodářské a obchodní partnerství mezi oběma zeměmi a plně využít úlohu Smíšeného výboru pro obchodní, hospodářskou a technickou spolupráci mezi Čínou a Marokem a obecně rozšířit rozsah obchodu mezi oběma zeměmi; ii) rozvíjet partnerství v oblasti průmyslu; iii) aktivně provádět obsah dohody z roku 1995 a memorand a dohod podepsaných v listopadu 2014; iv) podpořit orgány finančního dohledu obou zemí, aby vytvořily mechanismus spolupráce v oblasti dohledu; v) posílit spolupráci v oblasti rozvoje lidských zdrojů mezi oběma zeměmi; vi) pokračovat v poskytování pomoci v rámci čínských kapacit při hospodářském rozvoji Marockého království; marocká vláda na oplátku přislíbila vytvořit příznivé podmínky pro čínské společnosti působící v Maroku.

(149)

Spolupráci dále usnadnilo otevření kanceláře banky Bank of China v Maroku v roce 2016. V listopadu 2017 se na oficiálních internetových stránkách databáze čínské vlády pro iniciativu Jeden pás, jedna cesta objevila zpráva, že ministr zahraničí čínské vlády Wang Yi jednal v Pekingu s marockým ministrem pro zahraniční věci a mezinárodní spolupráci. Po jednání ministři zahraničí obou zemí společně podepsali „Memorandum o porozumění mezi vládou Čínské lidové republiky a vládou Marockého království o společné podpoře ekonomického pásu podél Hedvábné stezky a Námořní hedvábné stezky 21. století“ (dále jen „memorandum o porozumění týkající se iniciativy Jeden pás, jedna cesta“). O této skutečnosti informovaly také internetové stránky portálu čínské vlády pro iniciativu Jeden pás, jedna cesta. Jak je uvedeno v oddíle 3.2.1 výše, Komise neměla k dispozici podrobný obsah této dohody, neboť ji marocká vláda v průběhu šetření neposkytla.

(150)

Podle článku zveřejněného na čínských internetových stránkách iniciativy Jeden pás, jedna cesta byl v roce 2017 rovněž založen fond, který má přilákat čínské společnosti do Maroka. Ve sdělení se uvádí: „Doufáme, že do Maroka vstoupí více čínských výrobních podniků a že se rozšíří hospodářská a obchodní spolupráce, investice a výstavba továren. Maroko má nízké náklady na pracovní sílu, rozsáhlé zázemí, preferenční zdanění atd., uvedl v rozhovoru jeden z marockých úředníků pro hospodářské a obchodní otázky. V současné době má Maroko podepsány dohody o volném obchodu s Evropskou unií, Spojenými státy, Tureckem atd., přičemž dohody o volném obchodu a preferenční obchodní dohody se týkají 56 zemí. Obsluhuje trh s populací větší než 1 miliarda obyvatel. S cílem přilákat čínský kapitál vytvořilo Maroko nejen vládní fond ve výši 2 miliard USD určený speciálně pro investice čínských společností, ale také slíbilo, že poskytne čínským společnostem „odrazový můstek“ pro vstup do Evropy a Spojených států. Kromě toho zahájilo také pětiletý „Plán akcelerace průmyslu“ .

(151)

V březnu 2018 podepsala reprezentativní podnikatelská sdružení obou zemí memorandum o porozumění o zřízení obchodní rady pro Hedvábnou stezku („Conseil d’affaires de la route de la soie“). Předseda čínského sdružení pan Zeng Wej prohlásil následující: „[…] Myslím, že Maroko by nemělo být vnímáno jako trh s 35 miliony spotřebitelů, ale spíše jako křižovatka mezi několika trhy, které v současné době představují 1 miliardu spotřebitelů […]“. Pan Zeng Wej znovu potvrdil odhodlání své země pomoci Maroku zajistit jeho hospodářský rozvoj, zejména prostřednictvím zvýšených investic do různých odvětví hospodářské činnosti. V rámci tohoto memoranda obě země vytvořily nezbytné mechanismy pro konání pravidelných schůzek, na nichž se zkoumá a hodnotí spolupráce mezi oběma stranami. (35) V tomto prohlášení je jasně vyjádřen záměr marocké vlády rozšířit iniciativu Jeden pás, jedna cesta s cílem získat přístup na celý trh Unie, jakož i vytvořit prováděcí mechanismus pro sledování a hodnocení dvoustranné spolupráce v rámci této iniciativy.

(152)

Pokud jde o preferenční financování, v roce 2019 byla uzavřena dohoda mezi čínskou exportní úvěrovou agenturou Sinosure a Moroccan Bank of Foreign Trade (marockou bankou pro zahraniční obchod). Na základě této dohody bude agentura Sinosure aktivně spolupracovat s Marockou bankou zahraničního obchodu, aby poskytla finanční a pojistnou podporu podnikům financovaným z Číny při vstupu na marocký trh a aby poskytla pomoc při hospodářském a obchodním rozvoji Číny a Maroka. (36)

(153)

A konečně, dne 5. ledna 2022 (37) marocká vláda a čínská vláda dále posílily svou spolupráci podpisem „Prováděcího plánu společného budování iniciativy Jeden pás, jedna cesta mezi vládou Marockého království a vládou Čínské lidové republiky“ (dále jen „prováděcí plán k iniciativě Jeden pás, jedna cesta“), který navazuje na memorandum o porozumění týkající se iniciativy Jeden pás, jedna cesta z roku 2017 a jehož cílem je jeho další provádění. Tato dohoda skutečně výslovně zohledňuje memorandum o porozumění týkající se iniciativy Jeden pás, jedna cesta a společné prohlášení z roku 2016.

(154)

Na základě konsenzu dosaženého v memorandu o porozumění týkajícím se iniciativy Jeden pás, jedna cesta pak obě strany v prováděcím plánu k iniciativě Jeden pás, jedna cesta určují průmyslová odvětví a činnosti, kterých se týká společný zájem a synergie marocké průmyslové strategie a čínské iniciativy Jeden pás, jedna cesta. V této souvislosti je uveden výčet priorit průmyslové spolupráce (38). Čínský portál iniciativy Jeden pás, jedna cesta dokonce zdůrazňuje, že „čínská vláda se v rámci této dohody zavazuje podporovat velké čínské společnosti, aby zahajovaly činnost a investovaly na marockém území“ , například v automobilovém průmyslu. Zajímavé je, že tentýž portál používá pro ilustraci obrázek projektu společnosti CITIC Dicastal (39).

(155)

Podle veřejně dostupných informací také budou potenciální investoři podporováni finančním rámcem, který je k dispozici v rámci iniciativy Jeden pás, jedna cesta. Marocký ministr zahraničních věcí uvedl, že „cílem této úmluvy je podpořit přístup k čínskému financování poskytovanému v rámci iniciativy Jeden pás, jedna cesta, a to pro realizaci rozsáhlých projektů v Maroku, usnadnění obchodu a společných podniků v různých oblastech, jako je průmysl, ….“  (40).

(156)

Příslušné právní dokumenty popisující investiční projekt skupiny Dicastal potvrzují, že toto preferenční právní a politické prostředí, které vyplývá z vnitrostátních politik prováděných Marokem a následně z dvoustranné spolupráce s Čínou, představovalo rámec, v němž skupina Dicastal v Maroku investovala (viz mimo jiné oddíl 3.4.3).

(157)

Investiční projekt skupiny Dicastal v Maroku spadá přímo do projektů dvoustranné průmyslové spolupráce, na které se zaměřuje memorandum o porozumění a prováděcí plán pro iniciativu Jeden pás, jedna cesta. Souběžně s memorandem o porozumění mezi oběma zeměmi bylo v prosinci 2017 podepsáno memorandum o porozumění týkající se iniciativy Jeden pás, jedna cesta a v červenci 2018 investiční dohoda mezi společností CITIC Dicastal a marockou vládou o vytvoření průmyslového projektu v automobilovém průmyslu na výrobu hliníkových kol.

(158)

Projekt zahrnoval investici ve výši 350 milionů EUR na vybudování dvou výrobních zařízení s kapacitou 6 milionů kusů ročně, z nichž 90 % je určeno na vývoz. Realizace proběhla ve dvou fázích, po prvním zařízení uvedeném do provozu v červnu 2019 následovalo koncem roku 2019 zařízení druhé.

(159)

Tento projekt v oblasti automobilového průmyslu jednoznačně spadá do priorit průmyslové spolupráce obou zemí, tj. do plánu akcelerace průmyslu marocké vlády na jedné straně a iniciativ Jeden pás, jedna cesta a Made in China 2025 čínské vlády na straně druhé, na nichž bylo podle dostupných údajů dosaženo shody v memorandu o porozumění týkajícím se iniciativy Jeden pás, jedna cesta a v rámci prováděcího plánu k iniciativě Jeden pás, jedna cesta. Investiční dohoda potvrzuje, že marocká vláda zahájila aktivní politiku s cílem rozvíjet průmyslový sektor prostřednictvím Plánu akcelerace průmyslu a přilákat investory do automobilového průmyslu.

(160)

Tento cíl potvrzují i veřejná prohlášení představitelů marocké vlády. Například během slavnostního otevření druhého závodu skupiny Dicastal v Kenitře dne 25. listopadu 2019 marocký ministr obchodu a průmyslu Mulaj Hafid Elalamy uvedl, že tento závod „je příkladem úspěšné marocko-čínské spolupráce v oblasti průmyslu a je součástí provádění iniciativy čínské vlády nazvané Jeden pás, jedna cesta“ a zdůraznil, že čínský investor je jednou z „největších průmyslových státem vlastněných skupin v Číně“.

(161)

Skutečnost, že společnost CITIC Dicastal prostřednictvím tohoto projektu prováděla politiky čínské vlády, včetně iniciativy Jeden pás, jedna cesta a strategie „Made in China 2025“, je doložena dalšími údaji ve spisu. Společnost CITIC Dicastal patří do skupiny CITIC Group Corporation, která je vnitrostátní autorizovanou investiční institucí ve vlastnictví státu (bod 1.1 přílohy 3 – Obchodní plán investiční smlouvy). Společnost CITIC Group Corporation, čínský státní podnik, a její společnosti ve spojení prokazatelně podporují iniciativu Jeden pás, jedna cesta prostřednictvím financování a investic (41). Přestože investiční dohodu neuzavřely přímo čínská a marocká vláda, ale společnost CITIC Dicastal a marocká vláda, z textu dohody je zcela zřejmé, že společnost CITIC Dicastal v tomto případě jednala jako zástupce čínské vlády. Z toho jasně vyplývá, že společnost CITIC Dicastal je subjektem, který si čínská vláda uzavřením investiční dohody vybrala k provádění svých politik týkajících se iniciativy Jeden pás, jedna cesta v Maroku.

(162)

V tomto smyslu se Komise na základě dostupných informací domnívala, že společnost CITIC Dicastal jednala jako veřejný podnik jménem čínské vlády. Jak je vysvětleno v oddíle 3.5.2.1.3, společnost CITIC Dicastal je ovládána čínskou vládou a Komunistickou stranou Číny a provádí politické cíle, a to i v souvislosti s expanzí do zámoří v rámci iniciativy Jeden pás, jedna cesta. Jak je podrobně uvedeno zejména v 328. a 329. bodě odůvodnění, stanovy společnosti CITIC Dicastal a přítomnost úředníků Komunistické strany Číny jasně upozorňují na to, že Komunistická strana Číny je nejen přítomna v příslušných rozhodovacích orgánech společnosti, ale také se aktivně podílí na obchodních rozhodnutích společnosti, mimo jiné s cílem zajistit soulad s různými národními hospodářskými politikami v Číně, mezi něž patří iniciativa Jeden pás, jedna cesta a marocký projekt. Obchodní plán připojený k investiční dohodě potvrzuje, že společnost CITIC Dicastal se řídí plánem iniciativy „2025 Made in China“. Podklady k projektu odkazují na marocký Plán akcelerace průmyslu a na iniciativu Jeden pás, jedna cesta a uvádějí odkaz na návštěvu z listopadu 2016 a na memorandum o porozumění podrobně popsané v oddíle 3.4.2. Potvrzují, že společnost DMA byla zřízena v rámci čínské iniciativy Jeden pás, jedna cesta a je v souladu s „13. pětiletým plánem CITIC Dicastal“, kterým zřejmě společnost provádí obecný politický dokument čínské vlády, 13. pětiletý plán, na centrální, provinční a obecní úrovni. Slavnostní otevření třetího závodu společnosti CITIC Dicastal na výrobu hliníkových odlitků v únoru 2022 se uskutečnilo za přítomnosti marockého ministra průmyslu a obchodu a čínského velvyslance v Maroku, který uvedl, že „tento projekt je největší čínskou investicí v Maroku a představuje významný úspěch spolupráce v rámci projektu Jeden pás, jedna cesta“. (42)

(163)

Na oplátku investiční dohoda opravňovala společnost DMA, provozní společnost zřízenou za účelem realizace projektu spojeného se společností CITIC Dicastal, k marocké investiční podpoře z fundu IDIF a k pobídkám vyplývajícím z usazení společnosti v průmyslové akcelerační zóně, jak uvádí oddíl „Účel investiční dohody“.

(164)

Tyto prvky jsou rovněž potvrzeny v memorandu o porozumění, které marocká vláda a společnost CITIC Dicastal podepsaly dne 11. prosince 2017. Tento dokument v úvodu odkazuje na preferenční politické prostředí, které Maroko zavedlo a které je základem investičního projektu. Dále uvádí výčet konkrétních investičních pobídek udělených marockou vládou.

(165)

V šetřeních týkajících se textilií ze skleněných vláken (43), nekonečných skleněných vláken (44) a plochých za studena válcovaných výrobků z korozivzdorné oceli (45) Komise došla k závěru, že základní nařízení se vztahuje i na situace, kdy finanční příspěvek neposkytuje přímo vláda země původu nebo vývozu, ale vláda třetí země. Musí být stanovena prokazatelná souvislost mezi opatřeními přijatými vládou země původu nebo vývozu a jednáním a kroky vlády třetí země (například poskytování finanční podpory určitým podnikům, která je nakonec přidělena na výrobní činnosti v zemi původu nebo vývozu). Například pokud se vláda snaží získat nebo přiměje vládu třetí země, aby jejím jménem poskytla finanční příspěvek ve prospěch výrobků vyrobených v této zemi, finanční příspěvek by měl být přičítán vládě země původu nebo vývozu podle čl. 3 odst. 1 písm. a) základního nařízení.

(166)

Ve spojených věcech C-269/23 P a C-272/23 P (46) Soudní dvůr potvrdil, že pojem „finanční příspěvek“ zahrnuje situace, kdy se prokáže, že finanční příspěvek, který původně zcela nebo zčásti pochází od vlády jiné třetí země než země původu nebo vývozu určitého produktu, lze považovat za poskytnutý vládou dané země původu nebo vývozu, a to vzhledem k jejímu chování.

(167)

V těchto situacích musí být s ohledem na chování vlády země původu nebo vývozu prokázáno, že finanční příspěvek lze považovat za příspěvek poskytnutý touto vládou. Soudní dvůr potvrdil, že subvence může mít formu zahraniční investice provedené vládou třetí země do jednoho nebo více podniků usazených v jiné třetí zemi za předpokladu, že jednání uvedené vlády umožňuje mít za to, že tento finanční příspěvek poskytla tomuto nebo těmto podnikům tím, že jim jej formálně předala nebo jim v praxi umožnila z něj mít prospěch. (47) Tak tomu může být zejména tehdy, je-li zavedení právních předpisů, přijetí rozhodnutí, povolení nebo použití jakéhokoli jiného opatření členem WTO nezbytné k tomu, aby tento podnik nebo tyto podniky mohly získat na jeho území finanční příspěvek od tohoto jiného Člena, ať již je tato nezbytnost právní povahy, nebo vyplývá ze skutečnosti, že uvedený jiný člen v praxi podřídil poskytnutí prospěchu z tohoto finančního příspěvku takovými právními předpisy, rozhodnutím, povolením nebo jiným opatření.

(168)

Jakmile je finanční příspěvek vlády třetí země přičten vládě země původu nebo vývozu, stává se vláda země původu nebo vývozu pro účely čl. 4 odst. 1 základního nařízení „orgánem, který poskytuje subvenci“, neboť je odpovědná za dané jednání.

(169)

Ve stávajícím šetření proto Komise přezkoumá, zda by na základě konkrétních dostupných důkazů měly být finanční příspěvky poskytnuté čínskou vládou na činnosti společnosti CITIC Dicastal v Maroku s ohledem na čl. 3 odst. 1 písm. a) základního nařízení přičítány marocké vládě.

(170)

Ze všech dokumentů, včetně důkazů týkajících se průmyslové strategie marocké vlády, podrobně popsaných v oddíle 3.3 výše, jakož i z dohod o dvoustranné spolupráci mezi marockou a čínskou vládou, jak je podrobně popsána v oddíle 3.4.2 výše, vyplývá, že marocká vláda aktivně usilovala o příznivé vnitrostátní prostředí, pokud jde o politiku, legislativu a preferenční financování, s cílem rozvíjet řadu konkrétních odvětví, včetně automobilového průmyslu. Hliníková kola jako součást pododvětví hnacích ústrojí, na které se vztahuje Plán akcelerace průmyslu marocké vlády, do tohoto odvětví jednoznačně spadají, a tudíž z tohoto preferenčního prostředí získávají výhodu.

(171)

V rámci těchto politik marocká vláda vypracovala rámec pro úzkou spolupráci s čínskou vládou, aby umožnila společnostem usazeným v Maroku využívat preferenčního financování v rámci čínské iniciativy Jeden pás, jedna cesta, a zejména financovat konkrétní čínsko-marocký projekt vedoucí k vytvoření a rozvoji aktivit společnosti CITIC Dicastal v Maroku prostřednictvím její společnosti ve spojení, jíž je společnost DMA.

(172)

Iniciativa Jeden pás, jedna cesta je strategický vládní program, který je rozsáhlým infrastrukturním a investičním programem s mezinárodním přesahem. Prováděcí plán k iniciativě Jeden pás, jedna cesta přitom nenechává nikoho na pochybách, že tato iniciativa je úzce spojena se strategií internacionalizace Číny a její snahou stát se světovým průmyslovým lídrem.

(173)

Čínská vláda se soustředí na podporu čínského průmyslu při jeho expanzi do zahraničí v souladu s politikou vytvoření souboru mezinárodně konkurenceschopných národních šampionů s „globální působností“. To potvrzuje i text centrálního pětiletého plánu (který obsahuje zvláštní oddíl o iniciativě Jeden pás, jedna cesta): „Budeme motivovat k tomu, aby více čínských zařízení, technologií, norem a služeb získalo globální dosah, a to prostřednictvím mezinárodní spolupráce v oblasti výrobních kapacit a výroby zařízení prostřednictvím zahraničních investic, zadávání projektů, technologické spolupráce, vývozu zařízení a dalších prostředků se zaměřením na odvětví, jako je ocelářství, barevné kovy, stavební materiály, železnice, elektroenergetika, chemický průmysl, textilní průmysl, automobilový průmysl, komunikace, strojírenství, letectví a kosmonautika, stavba lodí a oceánské inženýrství“.

(174)

Obchodní pověst a know-how skupiny Dicastal v Číně spolu s potřebou expanze skupiny do zámoří, mimo jiné proto, aby se vyhnula antidumpingovým clům uloženým na tento výrobek Unií, a také s potřebou organického růstu (48) jasně vyhovovaly cílům politiky marocké vlády v automobilovém odvětví. Tyto cíle, stejně jako cíl realizovat politiku „Made in China“ prostřednictvím společnosti CITIC Dicastal formou vývozu projektu, plánu stavby, základního vybavení, výrobního procesu a způsobu řízení z Číny do Maroka, potvrzují i další tiskové zdroje. (49) Jak bylo uvedeno výše, automobilový průmysl je zároveň jednou z prioritních oblastí globální strategie Číny v rámci iniciativy Jeden pás, jedna cesta. V důsledku toho je v prováděcím plánu k iniciativě Jeden pás, jedna cesta založeném na memorandu o porozumění týkajícím se iniciativy Jeden pás, jedna cesta automobilový průmysl uveden jako priorita pro projekty dvoustranné průmyslové spolupráce v rámci iniciativy Jeden pás, jedna cesta.

(175)

V návaznosti na návštěvu nejvyššího představitele Maroka v roce 2016, kterou podrobně popisuje 148. bod odůvodnění, a v návaznosti na podpis memoranda o porozumění týkajícího se iniciativy Jeden pás, jedna cesta tudíž marocká vláda realizovala své cíle domácí politiky s pomocí rámce dvoustranných dohod. Toho bylo dosaženo prostřednictvím investiční dohody podepsané mezi společností CITIC Dicastal a marockou vládou, na jejímž základě vznikl společnosti CITIC Dicastal nárok na získání vnitrostátní podpory ze strany marocké vlády pro účely projektu v Maroku, výměnou za preferenční podporu v rámci iniciativy Jeden pás, jedna cesta poskytnutou čínskou vládou.

(176)

V souvislosti s čl. 7 odst. 4 písm. c) investiční dohody si konkrétně marocká vláda jako předběžnou podmínku pro investici v Maroku vyžádala od čínských bank prohlášení o záměru potvrzující financování ze strany Číny. To bylo součástí záruk a závazků společnosti CITIC Dicastal vyplývajících z čl. 7 odst. 6 písm. b) investiční dohody. Nedodržení těchto závazků ze strany společnosti CITIC Dicastal by vedlo k ukončení dohody v důsledku neplnění závazků podle článku 22.1 uvedené dohody. Vzhledem k důležitosti této předběžné podmínky marocká vláda výslovně ověřila, že tato podmínka byla splněna, jak je uvedeno v hodnotící zprávě. V tomto ohledu si marocká vláda vyžádala doplňující informace k původně poskytnutým prohlášením o záměru pro účely posouzení, aby potvrdila, že poskytnuto nezbytné financování na investiční projekt marocké vlády. Skutečnost, že projekt byl nakonec realizován, potvrzuje, že společnost CITIC Dicastal splnila své povinnosti poskytnout čínské financování, jak je podrobně uvedeno v investiční dohodě a jejích přílohách. Existuje tudíž prokazatelná souvislost mezi jednáním marocké vlády a finanční podporou, kterou čínská vláda poskytla na investici v Maroku: pokud by čínská vláda neposkytla finanční podporu, marocká vláda by investici v Maroku nepovolila. Tyto kroky marocké vlády jednoznačně ukazují, že marocká vláda pouze umožnila, aby se investiční projekt uskutečnil, a poskytla pro investiční projekt společnosti CITIC Dicastal potřebné povolení, přičemž požadovanou finanční podporu poskytly finanční instituce čínské vlády. Bez tohoto povolení marocké vlády by investiční projekt společnosti CITIC Dicastal s finanční podporou čínské vlády nebyl možný.

(177)

Jak bylo zdůrazněno v 97. bodě odůvodnění, jelikož marocká vláda nepředložila memorandum o porozumění z roku 2017, prováděcí plán k iniciativě Jeden pás, jedna cesta a několik dalších dokumentů o dvoustranné spolupráci, použila Komise na podporu svého posouzení podle článku 28 základního nařízení řadu relevantních veřejně dostupných prvků. Komise skutečně konstatovala, že prováděcí plán k iniciativě Jeden pás, jedna cesta navazuje na memorandum o porozumění z roku 2017 a na společné prohlášení o navázání strategického partnerství mezi Marokem a Čínou z roku 2016.

(178)

Zaprvé, dostupné údaje o prováděcím plánu k iniciativě Jeden pás, jedna cesta potvrzují, že memorandum o porozumění týkající se iniciativy Jeden pás, jedna cesta a dvoustranný vztah mezi zeměmi vznikly mimo jiné v souvislosti s plánem hospodářského rozmachu a průmyslovou strategií na marocké straně a v souvislosti s iniciativou Jeden pás, jedna cesta na čínské straně, jak bylo zdůrazněno výše v 154. bodě odůvodnění. To ukazuje, že cílem marocké vlády bylo přilákat do země čínské investice výměnou za podporu.

(179)

Zadruhé, z dostupných údajů vyplývá, že prováděcí plán k iniciativě Jeden pás, jedna cesta se týká také konkrétně automobilového průmyslu (50).

(180)

Zatřetí, pokud jde o finanční podporu, cílem prováděcího plánu k iniciativě Jeden pás, jedna cesta je poskytnout přístup k čínskému finančnímu rámci v rámci této iniciativy, jak již bylo uvedeno v 155. bodě odůvodnění. Tento rámec zahrnuje „hlavní zásady financování rozvoje iniciativy Jeden pás, jedna cesta“  (51). Podle veřejně dostupných informací by země, které se k těmto hlavním zásadám přihlásí, měly „společně vyslat pozitivní signál v podobě podpory a financování rozvoje iniciativy Jeden pás, jedna cesta“ . Tyto země „podporují směrování peněžních zdrojů tak, aby sloužily reálné ekonomice zúčastněných zemí a regionů, přičemž prioritu mají oblasti jako [….] spolupráce v oblasti průmyslových kapacit, […]“, a jsou vybízeny, aby „koordinovaly své politiky podpory a režimy financování“. Uvedené země „oceňují vedoucí úlohu veřejných prostředků při plánování a budování velkých projektů“ a „vyzývají politické finanční instituce a exportní úvěrové agentury zúčastněných zemí, aby i nadále poskytovaly politickou finanční podporu rozvoji iniciativy Jeden pás, jedna cesta“. V neposlední řadě se předpokládá, že by „komerční banky, akciové fondy, pojišťovny, leasingové a záruční společnosti poskytovaly peněžní prostředky a další finanční služby pro rozvoj iniciativy Jeden pás, jedna cesta“. Z toho vyplývá, že marocká vláda schválila preferenční finanční podporu, kterou čínsko-marockému projektu poskytla čínská vláda v rámci iniciativy Jeden pás, jedna cesta.

(181)

A konečně, jak je vysvětleno v 91. a 92. bodě odůvodnění výše, ačkoli Komise požádala marockou vládu o více informací o konkrétních zavedených kontrolních mechanismech, marocká vláda v tomto ohledu žádné informace neposkytla.

(182)

Komise měla za to, že skutečnosti dostupné ve spisu na základě článku 28 základního nařízení potvrzují, že dvoustranná spolupráce mezi Marokem a Čínou, schválená zejména prostřednictvím memoranda o porozumění týkajícího se iniciativy Jeden pás, jedna cesta z roku 2017, prováděcího plánu k iniciativě Jeden pás, jedna cesta a společného prohlášení, které při této příležitosti podepsali představitelé obou zemí, byla vytvořena za účelem provádění preferenčních průmyslových a rozvojových politik Maroka a odpovídajících preferenčních politik Číny, konkrétně realizovaných v rámci iniciativy Jeden pás, jedna cesta a strategie Made in China. Specifickým příjemcem těchto preferenčních politik bylo automobilové odvětví, které zahrnuje výrobu hliníkových kol. Dostupné údaje dále potvrzují, že marocká vláda měla v úmyslu přilákat čínské výrobce pro velké průmyslové projekty v automobilovém průmyslu a že pro úspěšnou realizaci společných projektů bude využito preferenčního financování z marocké i čínské strany. V souladu s důkazy shromážděnými v rámci šetření týkajícího se textilií ze skleněných vláken a plochých za studena válcovaných výrobků z korozivzdorné oceli Komise dovodila, že marocká vláda a čínská vláda rovněž vytvořily správní aparát, aby usnadnily úspěšné provádění projektů spadajících do oblasti dvoustranné spolupráce prostřednictvím vyplácení subvencí a usnadnění obchodu, včetně investic společnosti CITIC Dicastal. Marocká a čínská vláda tudíž úzce spolupracovaly na zavedení zvláštních právních a ekonomických prvků, které umožnily, aby čínské vládní orgány přímo poskytovaly veškeré výhody související s čínskou iniciativou Jeden pás, jedna cesta pro činnosti společnosti CITIC Dicastal v zónách volného obchodu vytvořených za účelem přilákání těchto investičních projektů.

(183)

Rámec dvoustranné spolupráce marocká vláda následně uvedla do praxe podpisem investiční dohody mezi společností CITIC Dicastal, jednající jménem čínské vlády, a marockou vládou. Jak již bylo uvedeno výše v 161. bodě odůvodnění, společnost CITIC Dicastal uzavřela tuto dohodu s marockou vládou ČLR jménem čínské vlády. Výměnou za poskytnutí kapitálu společností CITIC Dicastal v rámci iniciativy Jeden pás, jedna cesta marocká vláda opravňuje společnost DMA, která je ve spojení se společností CITIC Dicastal, k získání marocké investiční podpory z fondu IDIF a k dalším pobídkám. V této souvislosti Komise rovněž konstatovala, že obchodní plán společnosti CITIC Dicastal, který je přílohou investiční dohody a který tedy schválila marocká vláda, jasně odkazuje na rámec dvoustranné spolupráce a na doplňkovou povahu marockých a čínských politik podpory. V kapitole o souvislostech projektu se uvádí, že projekt je v souladu s vnitrostátní politikou marocké vlády podle Plánu akcelerace průmyslu, jejímž cílem je přilákat zahraniční investice do automobilového průmyslu, a že zároveň je v souladu s národní strategií v podobě čínské iniciativy Jeden pás, jedna cesta a se strategií Made in China 2025. Výslovný odkaz je uveden také ve společném prohlášení z roku 2016 a v memorandu o porozumění týkajícím se iniciativy Jeden pás, jedna cesta z roku 2017.

(184)

Vedle prvků uvedených v 176. bodě odůvodnění se Komise poté zaměřila na konkrétní finanční ujednání investičního projektu společnosti CITIC Dicastal. Článek 7.4 investiční dohody stanoví podrobný plán kapitalizace nové marocké dceřiné společnosti, včetně podmínek pro platbu, časového plánu pro navýšení základního kapitálu v určitém časovém rámci a možnosti financovat zbývající část investičních potřeb jinými způsoby financování, například bankovními úvěry. Článek 7.6 upřesňuje, že společnost CITIC Dicastal je vázána článkem týkajícím se kapitalizace provozní společnosti a podmínek pro zvýšení a snížení základního kapitálu provozní společnosti. Podle těchto ustanovení je snížení základního kapitálu možné jedině tehdy, pokud marocká vláda nevznese námitku na základě své pravomoci kontrolovat „dodržování“ podmínek stanovených v investiční dohodě (zejména podle čl. 7 odst. 4 písm. b) této dohody). Společnost CITIC Dicastal se rovněž zavázala, že poskytne marocké vládě listiny a dokumenty, které odůvodňují navýšení a splacení základního kapitálu. Článek 25 stanoví, že na provádění projektu bude dohlížet řídící výbor zřízený marockou vládou. Ke dni uvedení do provozu musela společnost CITIC Dicastal předložit tomuto výboru zprávu potvrzenou externím auditorem, v níž jsou shrnuty finanční podklady, které potvrzují dokončení příslušné investice do kapacity. Další povinnosti týkající se podávání zpráv jsou rovněž stanoveny v této dohodě.

(185)

Investiční plán, který je přílohou dohody, navíc upřesňuje, že společnost CITIC Dicastal bude projekt financovat kombinací bankovních úvěrů a vlastního financování. Tyto finanční aspekty marocká vláda rovněž analyzovala a vyhodnotila, což dokládají zprávy o hodnocení a schválení projektu, které marocká vláda předložila za účelem schválení investičního projektu. Marocká vláda se tedy plně účastnila všech fází kapitálové investice a schválila finanční aspekty investice předložené společností CITIC Dicastal.

(186)

V této souvislosti marocká vláda motivovala čínskou vládu a společnost CITIC Dicastal k investování v Maroku mimo jiné nabízením vnitrostátních subvencí. Na oplátku očekávala, že čínská vláda poskytne technické know-how a preferenční financování ve formě kapitálových investic spadajících do financování v rámci iniciativy Jeden pás, jedna cesta, a navázala s čínskou vládou úzkou dvoustrannou spolupráci. Díky tomu se marocké vládě podařilo zajistit konkrétní projekt v automobilovém odvětví týkající se výroby hliníkových kol prostřednictvím investice do společnosti DMA, která je ve spojení se společností CITIC Dicastal, a využít tak preferenčního financování ze strany čínské vlády, jakož i know-how, které tato společnost přinesla. Marocké vládě se podařilo přilákat tuto investici také díky deklarovanému cíli společnosti CITIC Dicastal vyhnout se antidumpingovým opatřením uloženým EU na vývoz hliníkových kol (52), jakož i díky tomu, že společnost CITIC Dicastal potřebovala dosáhnout organického růstu na zámořském trhu (viz také 174. bod odůvodnění).

(187)

Všechny výše uvedené prvky dokládají prokazatelnou souvislost mezi potřebou marocké vlády přilákat investice a kapitál z Číny za účelem dosažení cílů vnitrostátních politik rozvoje automobilového průmyslu a poskytnutím finančního příspěvku ze strany čínské vlády v podobě preferenčního financování výměnou za přístup k výhodám ve zvláštních ekonomických zónách zřízených marockou vládou a v konečném důsledku za možnost vyvážet na trh Unie a vyhnout se antidumpingovým clům, která jsou na hliníková kola pocházející z ČLR uplatňována již od ledna 2023, a zároveň dosáhnout růstu v zámoří.

(188)

Na základě všech těchto skutečností, jakož i na základě článku 28 základního nařízení proto Komise dospěla k závěru, že svým jednáním marocká vláda umožnila společnosti CITIC Dicastal využít preferenčního financování ze strany čínské vlády v rámci iniciativy Jeden pás, jedna cesta. Soudní dvůr uvedl, že „subvence může mít formu zahraniční investice provedené vládou třetí země do jednoho nebo více podniků usazených v jiné třetí zemi za předpokladu, že jednání uvedené vlády umožňuje mít za to, že tento finanční příspěvek poskytla tomuto nebo těmto podnikům tím, že jim jej formálně předala nebo jim v praxi umožnila z něj mít prospěch“. (53) Na základě zavedeného rámce spolupráce mezi marockou a čínskou vládou, přijetí potřebných povolení k realizaci investičního projektu v Maroku, zejména pokud jde o poskytnutí přístupu do zvláštních ekonomických zón zřízených marockou vládou za tímto účelem, na základě zavedených mechanismů k zajištění poskytnutí finanční podpory ze strany marocké vlády a na základě pravomoci kontrolovat dodržování investiční dohody, pokud jde o změny základního kapitálu společnosti CITIC Dicastal, by mělo být poskytování této finanční podpory na činnosti společnosti CITIC Dicastal v Maroku přičteno marocké vládě.

(189)

Jak je vysvětleno zejména v 176. bodě odůvodnění, marocká vláda pečlivě posuzovala, zda byly závazky a povinnosti společnosti CITIC Dicastal splněny, včetně finančního aspektu. To potvrzuje i schválení společného hodnotícího výboru marocké vlády, který odpovídal za konečné schválení projektu v červenci 2018, neboť hodnotící zpráva uvedená v 176. bodě odůvodnění byla předložena a tvořila nedílnou součást rozhodnutí o schválení. V zápisu se v rámci závěrů výslovně potvrzuje, že projekt bude využívat průmyslové know-how skupiny Dicastal a že „prokazatelně přispěje k národní strategii přijaté v automobilovém průmyslu, konkrétně v ekosystému hnacích ústrojí“. Závěry tak potvrdily, že projekt společnosti CITIC Dicastal byl způsobilý pro státní podporu, a to i ze zdrojů čínské vlády, což marocká vláda výslovně uznala. Marocká vláda si vyhradila další práva soustavně monitorovat správné provádění projektu, aby dosáhla svých vnitrostátních cílů. Článek 25 investiční dohody zejména upravuje zřízení „řídícího výboru“ složeného ze zástupců marocké vlády, který bude monitorovat průmyslový projekt a plnění podmínek investiční dohody. Tato konkrétní opatření ze strany marocké vlády a/nebo tato práva na provedení konkrétních opatření ze strany marocké vlády pro zajištění řádné realizace investičního projektu, včetně toho, že na financování vývoje a projektu bude poskytnuto čínské preferenční financování, jasně svědčí ve prospěch možnosti přičíst tyto finanční příspěvky, které společnost CITIC Dicastal a/nebo společnost DMA na tento projekt obdržely, marocké vládě.

(190)

Po poskytnutí konečných informací marocká vláda prohlásila, že dohoda WTO o subvencích a vyrovnávacích opatřeních nestanoví možnost napadnout nadnárodní subvence, protože provádí čl. VI odst. 3 dohody GATT, který se týká subvencí poskytovaných „v zemi původu nebo vývozu“. Marocká vláda rovněž poukázala na zprávu odborné skupiny pro antidumpingová a vyrovnávací cla z roku 1959, která rovněž zmiňuje „ustanovení článku VI, které umožňuje uložení vyrovnávacích cel za účelem vyrovnání účinků subvencí, ať už poskytovaných ve výrobní, nebo vyvážející zemi“ (54).

(191)

Marocká vláda rovněž tvrdila, že čl. 1 odst. 1.1 písm. a) bod 1 Dohody WTO o subvencích a vyrovnávacích opatřeních stanoví, že subvence je považována za existující, jestliže se vyskytuje finanční příspěvek vlády nebo veřejně právní instituce na území Člena. Kromě pojmů „vláda“ a „veřejně právní instituce“ čl. 1 odst. 1.1 písm. a) bod 1 podbod iv) stanoví, že subvence mohou poskytovat také soukromé instituce, které pověřuje nebo usměrňuje vláda Člena. Marocká vláda dospěla k závěru, že čl. 1 odst. 1.1 písm. a) bod 1 uvádí úplný výčet, neboť pouze tyto tři typy subjektů mohou poskytovat finanční příspěvky, které zakládají subvenci.

(192)

Na podporu této teorie marocká vláda tvrdila, že z čl. 2 odst. 2.1 a 2.2 Dohody WTO o subvencích a vyrovnávacích opatřeních rovněž vyplývá, že subvenci lze považovat za „specifickou“, pokud je poskytnuta podnikům „v rámci pravomoci orgánu poskytujícího subvenci“. Podle mezinárodního práva je tato „pravomoc“ zpravidla chápána jako územní, což znamená, že ji stát v zásadě nemůže vykonávat mimo své území, ledaže by to výslovně umožňovalo opačné pravidlo. Proto se dohoda WTO o subvencích a vyrovnávacích opatřeních nevztahuje na subvence poskytnuté Členem mimo jeho území společnostem mimo jeho pravomoc a v žádném případě se nejedná o specifickou subvenci.

(193)

Komise uvedla, že výklad navržený marockou vládou byl Soudním dvorem zamítnut ve spojených věcech C-269/23P a C-272/23P. Komise proto tato tvrzení zamítla.

(194)

Komise dále uvedla, že marocká vláda soustavně hovoří o „nadnárodních subvencích“. Komise připomněla, že žádný pojem „nadnárodní subvence“, na který opakovaně poukazuje marocká vláda, neexistuje. V daném případě se jedná o subvence, kterými zahraniční vláda, tj. čínská vláda, poskytuje finanční příspěvky subjektům usazeným v jiné zemi, kde probíhá výroba a vývoz dotčeného výrobku, a kterou je Maroko. Finanční podpora poskytovaná čínskou vládou se přičítá marocké vládě jakožto vládě země vývozu. Taková podpora se v tomto případě stává finančním příspěvkem marocké vlády. V souladu se 167. bodem odůvodnění se tyto finanční příspěvky, jakmile jsou přičteny marocké vládě, posuzují s ohledem na další relevantní prvky, aby se zjistilo, zda v této zemi vývozu existuje napadnutelná subvence, která přináší výhodu společnosti vyrábějící na jejím území. Toto nesprávné označení „nadnárodní subvence“, které marocká vláda používá, zkresluje právní kvalifikaci a posouzení finančních příspěvků, které Komise provedla v rámci spolupráce mezi marockou a čínskou vládou. Uvedený výraz a pojem jsou nesprávné, neexistují a neodrážejí to, co Komise v rámci šetření napadala. Proto je jakýkoli argument marocké vlády založený na této nesprávné kvalifikaci příslušného právního pojmu zatížen právními vadami a může být zamítnut i pouze na tomto základě. V každém případě se uvedená tvrzení zamítají na základě závěru uvedeného v 193. bodě odůvodnění.

(195)

Marocká vláda dále tvrdila, že Komise stanovila diskriminační domněnku, že země zapojené do iniciativy Jeden pás, jedna cesta nemohou přehlížet charakteristické rysy iniciativy Jeden pás, jedna cesta, jako je preferenční finanční podpora a další formy pomoci. Podle marocké vlády se Komise domnívá, že každá země, která se účastní iniciativy Jeden pás, jedna cesta, si je vědoma toho, že tato spolupráce s Čínou bude zahrnovat financování ze strany čínských institucí za jiných než tržních podmínek. Komise proto systematicky považuje čínské zahraniční projekty za projekty spadající do oblasti působnosti její dočasné teorie, a to i v případě, že s daným projektem není spojena žádná konkrétní spolupráce, jako je tomu v případě společnosti DMA. To v podstatě dává Komisi pravomoc vystupovat proti jakémukoli čínskému financování ve vyvážející zemi, pokud lze prokázat, že se vyvážející země podílí na iniciativě Jeden pás, jedna cesta.

(196)

Společnost DMA tvrdila, že Komise při konstatování existence spolupráce mezi marockou a čínskou vládou ve vztahu ke společnosti DMA použila právní institut nepříznivých důsledků.

(197)

Marocká vláda rovněž zdůraznila, že nelákala čínské investice do země výměnou za podporu. V tomto smyslu se podle marocké vlády situace velmi liší od předchozích šetření Komise, která se zabývala nadnárodními subvencemi.

(198)

Ve věci týkající se textilií ze skleněných vláken z Egypta Komise určila konkrétní dohodu o spolupráci mezi Egyptem a Čínou („Dohoda o zóně ekonomické a obchodní spolupráce v Suezském průplavu“), která výslovně stanoví čínské preferenční financování daného investičního projektu v Egyptě. Ve věci týkající se plochých za studena válcovaných výrobků z korozivzdorné oceli z Indonésie Komise zjistila, že Indonésie schválila dohodu o investicích a financování s Fondem pro investiční spolupráci mezi Čínou a sdružením ASEAN (CAF) za účelem rozvoje daného investičního projektu v Indonésii. V projednávané věci nedošlo k žádnému ujednání o přímém převodu finančních prostředků z čínských bank nebo jiných finančních institucí, ani nic nenasvědčuje tomu, že by se marocká vláda podílela na převodu finančních prostředků společnosti DMA nebo s ním souhlasila. Marocká vláda nikdy neuváděla iniciativu Jeden pás, jedna cesta jako podmínku nebo důvod investice společnosti CITIC Dicastal v Maroku. Marocká vláda navíc neuvedla, že by si přála, aby čínské subvence v rámci iniciativy Jeden pás, jedna cesta podpořily investice společnosti CITIC Dicastal v zemi.

(199)

Pokud jde o tvrzení, že uložení antisubvenčních opatření v souvislosti s financováním poskytovaným v rámci iniciativy Jeden pás, jedna cesta je diskriminační, protože není splněn příslušný důkazní standard, Komise nesouhlasila. Požadavky a důkazní standard pro odůvodnění toho, aby byl finanční příspěvek od zahraniční vlády přičten vládě země původu nebo vývozu, stanovil Soudní dvůr ve spojených věcech C-269/23P a C-272/23P, jak je podrobně uvedeno v 166. až 167. bodě odůvodnění. Soudní dvůr měl za to, že prokázání toho, že poskytnutí finančního příspěvku zahraniční vládou (v tomto případě čínskou vládou) lze přičíst vládě země původu nebo vývozu (v tomto případě Maroka), může být založeno na jednání vlády země původu nebo vývozu (55). Soudní dvůr dále potvrdil, že subvence může mít formu zahraniční investice provedené vládou třetí země do jednoho nebo více podniků se sídlem v jiné třetí zemi. Taková je i situace v tomto řízení, kdy čínská vláda přímo nebo nepřímo poskytla finanční prostředky v rámci iniciativy Jeden pás, jedna cesta na zahraniční investici v Maroku, kterou provedla společnost CITIC Dicastal prostřednictvím společnosti DMA. Pokud jde o důkazní standard, podle rozhodnutí Soudního dvora jednání vlády třetí země, tedy Číny, umožňuje mít za to, že souladu s dohodnutou spoluprací s marockou vládou poskytla finanční příspěvky podniku, který investoval v oblasti zahraniční jurisdikce, tedy společnostem CITIC Dicastal a DMA (56). Tento standard je jednoznačně splněn na základě všech argumentů a důkazů uvedených v oddílech 3.4 a 3.5. V tomto ohledu Komise v rozporu s tvrzením společnosti DMA nevyužila právní institut „nepříznivých důsledků“, ale vycházela ze všech důkazů ve spisu a zbývající mezery doplnila rovněž na základě závěrů podle článku 28 základního nařízení, vzhledem k velmi nedostatečné spolupráci marocké vlády v těchto otázkách.

(200)

Odkaz marocké vlády na případy textilií ze skleněných vláken z Egypta a plochých za studena válcovaných výrobků z korozivzdorné oceli z Indonésie není rozhodující, protože příslušné skutkové okolnosti jsou odlišné a podmínky spolupráce mezi čínskou vládou a příslušnou zemí vývozu jsou rovněž odlišné. Zjištění Komise v každé věci vycházejí z konkrétních skutečností a situace daného případu. Jak Komise prokázala, skutečnosti a důkazy v této věci jasně ukazují, že podmínky a dvoustranný rámec mezi marockou vládou a čínskou vládou, jakož i příslušné vnitrostátní preferenční politiky těchto zemí podporovaly přičtení finanční podpory ze strany marocké vlády projektu společnosti CITIC Dicastal v Maroku marocké vládě, což je plně v souladu se standardem, který Soudní dvůr stanovil ve spojených věcech C-269/23P a C-272/23P.

(201)

Marocká vláda a společnost DMA dále tvrdily, že Komise neprokázala, že projekt společnosti DMA byl výsledkem dvoustranné spolupráce mezi marockou a čínskou vládou. Marocká vláda poukázala na skutečnost, že v době založení a kapitalizace společnosti DMA neexistovala žádná dvoustranná spolupráce mezi Marokem a Čínou v oblasti automobilového průmyslu nebo v rámci iniciativy Jeden pás, jedna cesta a čínská vláda neposkytla společnosti DMA žádné preferenční financování, přičemž dvoustranné dohody uvedené v 142. bodě odůvodnění jsou obecné povahy a výslovně nestanoví zřízení společnosti DMA. Společnost DMA argumentovala, že v memorandu o porozumění týkajícím se iniciativy Jeden pás, jedna cesta, které bylo podepsáno v listopadu 2017, tj. po podpisu zakládající listiny společnosti v září 2017, kterou společnost předložila jako přílohu ke svým připomínkám k poskytnutí konečných informací, není uveden žádný odkaz na samotnou společnost ani na projekty týkající se hliníkových kol obecně.

(202)

Marocká vláda dále tvrdila, že porovnání příslušných investičních dohod uzavřených se společnostmi CITIC Dicastal a Hands 8 ukazuje, že jsou v podstatě totožné a že společnost Hands 8 ve skutečnosti využila investiční grant poskytnutý marockou vládou, zatímco společnost CITIC Dicastal tento grant předpokládaný v investiční dohodě neobdržela. Společnost DMA v této souvislosti dodala, že následující prohlášení z investiční dohody: „Čínská lidová republika hodlá dát prostřednictvím skupiny CITIC Dicastal Group nový impuls své globální přítomnosti v podobě realizace průmyslového projektu v Marockém království“ je vykládáno nesprávně. Společnost tvrdila, že rozhodnutí společnosti CITIC Dicastal investovat v Maroku bylo vedeno obchodními úvahami a strategickými obchodními cíli.

(203)

Marocká vláda a společnost DMA dále tvrdily, že šetření ukázalo, že neexistují žádné čínské banky, jiné finanční instituce nebo čínské státní správní orgány, které by podporovaly zřízení společnosti DMA v Maroku. Toto zjištění zdůrazňuje, že společnost DMA je čistě soukromou investicí společnosti CITIC Dicastal bez účasti nebo podpory subjektů veřejného sektoru.

(204)

Investiční dohoda nezahrnovala žádné finanční závazky čínské vlády. V tomto ohledu společnost DMA tvrdila, že prohlášení o záměru uvedená v 175. bodě odůvodnění neobsahovala žádné finanční závazky čínské vlády nebo čínských bank či finančních institucí. V tomto smyslu předložila čestné prohlášení generálního ředitele společnosti DMA, který byl údajně s obsahem těchto dokumentů seznámen.

(205)

Zvláštní finanční ujednání stanovená v investiční dohodě, jak je uvedeno v 183. bodě odůvodnění, rovněž nesvědčila o jakékoli podpoře ze strany čínské vlády. Společnost DMA v této souvislosti zopakovala, že společnost CITIC Dicastal převzala vlastnictví společnosti DMA až na konci roku 2023.

(206)

Financování investice společnosti CITIC Dicastal prostřednictvím kombinace bankovních úvěrů a vlastních finančních zdrojů společnosti, které je vysvětleno v investičním plánu připojeném k investiční dohodě, se údajně týkalo marockých, nikoli čínských bank.

(207)

Marocká vláda a společnost DMA rovněž tvrdily, že prohlášení úředních osob, například ta, která zazněla při slavnostním zahájení činnosti společnosti DMA, jsou ceremoniální povahy, mají podpořit dvoustranné vztahy a nepředstavují konkrétní důkaz přímé vládní spolupráce při budování závodu.

(208)

Kromě toho marocká vláda uvedla, že Komise použila dostupné skutečnosti způsobem, který je v rozporu s čl. 12 odst. 12.7 Dohody WTO o subvencích a vyrovnávacích opatřeních. Podle marocké vlády si Komise svévolně vybrala skutečnosti, které mají sankční povahu, a svá zjištění založila pouze na nepodložených předpokladech a spekulacích.

(209)

A konečně také společnost DMA tvrdila, že skutečnost, že marocká vláda neposkytla společnosti DMA investiční grant z fondu IDIF, je v rozporu s jakýmikoli tvrzeními o existenci spolupráce mezi marockou vládou a čínskou vládou a že skutečnost, že se společnost CITIC Dicastal stala vlastníkem společnosti DMA až na konci roku 2023, znamená, že nemohla v Maroku provádět žádné politiky související s iniciativou Jeden pás, jedna cesta.

(210)

Pokud jde o tvrzení marocké vlády a společnosti DMA, že neexistují žádné důkazy o tom, že by marocká vláda cílila konkrétně na financování tohoto projektu v rámci iniciativy Jeden pás, jedna cesta, a že investiční dohoda je vykládána nesprávně a je prakticky totožná s dohodou podepsanou s jiným vyvážejícím výrobcem, společností Hands 8, Komise vyjádřila nesouhlas. Znovu poukázala na to, že z důkazů podrobně popsaných v oddílech 3.4 a 3.5 vyplývá, že společnost CITIC Dicastal získala od čínské vlády oprávnění obdržet finanční příspěvky v rámci iniciativy Jeden pás, jedna cesta a dalších čínských politik na své zahraniční investice v Maroku v rámci dvoustranné spolupráce mezi oběma vládami, čímž plně vyhověla standardu, který stanovil Soudní dvůr ve spojených věcech C-269/23P a C-272/23P. Tvrzení marocké vlády by tedy mohlo být zamítnuto již na tomto základě.

(211)

Dále je třeba poznamenat, že velmi nedostatečná spolupráce ze strany marocké vlády, která odmítla předložit prakticky všechny dokumenty prokazující podrobnosti dvoustranné spolupráce, vedla Komisi k závěru, že toto odepírání spolupráce jasně bránilo šetření v tomto bodě. Nicméně všechny důkazy a závěry uvedené v oddílech 3.4 a 3.5 rovněž ukazují, že toto tvrzení je neopodstatněné, neboť marocká vláda si byla plně vědoma preferenčního financování v rámci iniciativy Jeden pás, jedna cesta jako nástroje pro financování preferenčních politik marocké vlády, včetně automobilového odvětví, v němž byl projekt CITIC Dicastal největší čínskou investicí uskutečněnou v Maroku. V každém případě Komise konstatovala, že mezi listinnými důkazy, o které se opírá spolupráce mezi čínskou vládou a marockou vládou, je memorandum o porozumění a prováděcí plán k iniciativě Jeden pás, jedna cesta, které ve svém názvu uvádějí iniciativu Jeden pás, jedna cesta, což ukazuje, že to byl jejich hlavní cíl a že financování z iniciativy Jeden pás, jedna cesta bylo pro marockou vládu zásadní pro dosažení cílů odvětvových a rozvojových politik. Všechna tato zjištění byla následně potvrzena i zněním vlastního memoranda o porozumění týkajícího se iniciativy Jeden pás, jedna cesta, které předložila společnost DMA v rámci svých připomínek po poskytnutí konečných informací (viz také 212. a 215. bod odůvodnění). Skutečnost, že přístup k čínskému financování byl plně součástí dohody a že si toho byla marocká vláda vědoma, potvrdili dva různí maročtí ministři obchodu a zahraničních věcí, jak je podrobně uvedeno v 155. a 160. bodě odůvodnění (přičemž druhý z bodů odůvodnění se konkrétně týká projektu společnosti DMA), a rovněž čínský portál iniciativy Jeden pás, jedna cesta, jak je uvedeno v 154. bodě odůvodnění.

(212)

Kromě toho je podle Komise dosti výmluvné, že to byla samotná společnost DMA, a nikoli marocká vláda, kdo nakonec předložil memorandum o porozumění týkající se iniciativy Jeden pás, jedna cesta do spisu šetření jako nový důkaz v rámci svých připomínek k poskytnutí konečných informací. Memorandum o porozumění týkající se iniciativy Jeden pás, jedna cesta je mezivládní dohoda, která podrobně popisuje spolupráci mezi marockou a čínskou vládou, mimo jiné za účelem provádění uvedené iniciativy v Maroku. Marocká vláda výslovně odmítla předložit memorandum Komisi s odůvodněním, že obsahuje důvěrné vládní informace a že k jejímu předložení potřebuje souhlas čínské vlády, který údajně neměla. Skutečnost, že společnost DMA měla v držení memorandum o porozumění týkající se iniciativy Jeden pás, jedna cesta a nakonec je předložila, opět dokazuje, že je musela získat z toho důvodu, že její projekt se uskutečnil v rámci úzké spolupráce mezi marockou a čínskou vládou na základě iniciativy Jeden pás, jedna cesta, jak rovněž vyplývá z křížového odkazu v obchodním plánu investiční dohody (viz rovněž 215. bod odůvodnění). Ze skutečnosti, že společnost DMA měla v držení memorandum o porozumění týkající se iniciativy Jeden pás, jedna cesta, lze dále dovodit, že společnost CITIC Dicastal při provádění iniciativy Jeden pás, jedna cesta v případě marockého projektu skutečně jednala jako veřejnoprávní subjekt, neboť memorandum také podepsala jménem čínské vlády. Kdyby společnost CITIC Dicastal, která je ve spojení se společností DMA, nebyla veřejnoprávním subjektem a nebyla přímo pověřena čínskou vládou, neměla by v držení tak důvěrnou mezivládní dohodu, jakou je memorandum o porozumění týkající se iniciativy Jeden pás, jedna cesta, a neměla by k němu přístup. Všechny tyto prvky potvrzují, že na rozdíl od tvrzení marocké vlády a společnosti DMA projekt společnosti DMA v Maroku plně spadá do spolupráce mezi marockou vládou a čínskou vládou a do kontextu iniciativy Jeden pás, jedna cesta i politiky marocké vlády a že společnost CITIC Dicastal jednala při provádění projektu jako veřejnoprávní subjekt prostřednictvím svého subjektu ve spojení, společnosti DMA.

(213)

Pokud jde o porovnání investičních dohod společností DMA a Hands 8, existují dva zásadní rozdíly, které marocká vláda a společnost DMA nezmiňují, když tvrdí, že jejich znění je v podstatě stejné nebo nesprávně vykládané. Zaprvé, jak je vysvětleno v 161. bodě odůvodnění, společnost CITIC Dicastal podepsala investiční dohodu jako zástupce čínské vlády, která za dohodou jednoznačně stála. Konkrétní formulace z dohody se společností CITIC Dicastal, tj. „Čínská lidová republika prostřednictvím skupiny CITIC Dicastal Group…“, se nenachází v žádné části dohody společnosti Hands 8, která dohodu podepsala sama za sebe, nikoli jménem své vlády.

(214)

Zadruhé, jakkoli je pravda, že investiční dohoda společnosti CITIC Dicastal ve svém hlavním textu neodkazuje na iniciativu Jeden pás, jedna cesta, obchodní plán, který je k ní připojen a tvoří tak nedílnou součást dohody, obsahuje na rozdíl od investiční dohody společnosti Hands 8 a jejích příloh zvláštní oddíl o provádění iniciativy Jeden pás, jedna cesta a politiky Made in China 2025. Tato příloha rovněž konkrétně odkazuje na memorandum o porozumění týkající se iniciativy Jeden pás, jedna cesta z listopadu 2017 a na státní návštěvu marockého krále v roce 2016 a následné prohlášení o navázání strategické spolupráce mezi čínskou vládou a marockou vládou. Komise rovněž uvedla, že v rozporu s tvrzením společnosti DMA existují dvě znění memoranda o porozumění mezi marockou vládou a společností CITIC Dicastal, přičemž první bylo podepsáno v září 2017 a druhé (konečné) v listopadu 2017, tedy přesně ve stejnou dobu jako memorandum o porozumění týkající se iniciativy Jeden pás, jedna cesta. Mezi memorandem o porozumění týkajícím se iniciativy Jeden pás, jedna cesta a listinnými důkazy týkajícími se investice do společnosti DMA tedy není žádný časový rozdíl.

(215)

Zatřetí, skutečnost, že memorandum o porozumění týkající se iniciativy Jeden pás, jedna cesta je skutečně katalyzátorem finanční podpory, a nikoli pouze obecným prohlášením o dvoustranné spolupráci, lze nyní doložit i skutečným obsahem dokumentu. Společnost DMA nakonec předložila memorandum o porozumění týkající se iniciativy Jeden pás, jedna cesta do spisu ve svých připomínkách k poskytnutí konečných informací. Toto memorandum o porozumění zdůrazňuje, že jedním z jeho cílů je podpora projektů týkajících se investic do dalších čínských výrobních kapacit v rámci iniciativy Jeden pás, jedna cesta a že finanční instituce ve spolupracujících zemích jsou vybízeny k poskytování finanční podpory těmto projektům. Z důvodu zachování důvěrnosti jsou konkrétní citace textu použitého jako podklad pro tento bod odůvodnění poskytnuty společnosti DMA a marocké vládě v rámci zvláštního poskytnutí informací.

(216)

Začtvrté, podrobnější zjištění a důkazy, které ukazují, jak čínské banky jednající jako veřejnoprávní subjekty a čínská vláda poskytly financování v rámci iniciativy Jeden pás, jedna cesta konkrétně pro projekt společnosti DMA jsou rozsáhle popsány v oddílech 3.4 a 3.5 a byly v tomto oddíle dále rozvinuty. Pokud jde konkrétně o prohlášení o záměru uvedená v 176. bodě odůvodnění, Komise konstatuje, že společnost nepředložila žádné originální prohlášení a že informace poskytnuté marockou vládou se výslovně týkaly financování čínskými bankami (nikoli marockými bankami), zatímco čestné prohlášení poskytnuté společností DMA se týká některých společností zapojených do navýšení kapitálu společnosti DMA, a proto není relevantní. Komise by rovněž ráda zdůraznila, že jediný úvěr poskytnutý marockou bankou byl poskytnut až v roce 2023, tedy pět let po zřízení společnosti DMA.

(217)

Za páté, prohlášení veřejných činitelů, která jsou rovněž uvedena ve zmíněných oddílech a v tomto oddíle, nemají pouze ceremoniální povahu a jsou považována za relevantní důkaz postoje představitelů marocké vlády v rámci jejich úřední funkce. Proto jsou spolu s ostatními důkazy, které Komise zvážila, relevantní pro zjištění týkající se uvedených otázek, a to zejména na základě článku 28 základního nařízení v kontextu odepřené spolupráce ze strany marocké vlády v tomto aspektu šetření.

(218)

A v neposlední řadě, pokud jde o tvrzení, že marocká vláda ve skutečnosti vyplatila investiční subvenci stanovenou v investiční dohodě pouze společnosti Hands 8, nikoli společnosti CITIC Dicastal, jediným důvodem je skutečnost, že společnost CITIC Dicastal nesplnila určité podmínky spojené se získáním této subvence. Tato okolnost svědčí spíše o tom, že společnost CITIC Dicastal ve skutečnosti investiční grant od marocké vlády nepotřebovala, pravděpodobně proto, že značné preferenční financování, které získala v Číně v rámci iniciativy Jeden pás, jedna cesta, již stačilo k pokrytí investičních potřeb. Tyto prvky rovněž ukazují, že čínská vláda byla doplňujícím partnerem pro účely úspěšného provádění vnitrostátních průmyslových politik marocké vlády, a to z důvodu financování dostupného v rámci iniciativy Jeden pás, jedna cesta, na rozdíl od Jižní Koreje, která podobné zvýhodněné financování nenabízela. Tato tvrzení byla proto zamítnuta.

(219)

Marocká vláda rovněž zpochybnila závěry Komise týkající se společného dohledu marocké vlády a čínské vlády nad zřízením a rozvojem společnosti DMA, například prostřednictvím řídícího výboru zřízeného marockou vládou, který dohlíží na provádění projektu, jakož i úlohy společnosti CITIC Dicastal jako zástupce čínské vlády a považování této společnosti za veřejnoprávní subjekt.

(220)

Vzhledem k tomu, že marocká vláda nespolupracovala, vycházela Komise na základě článku 28 základního nařízení z příslušných důkazů obsažených ve spisu. Řídící výbor uvedený v investiční dohodě je jedním ze společných orgánů zřízených za účelem dohledu nad správným prováděním investičního projektu, což ukazuje, že dvoustranná spolupráce byla aktivně sledována a prováděna pod dohledem vlády. Kromě toho memorandum o porozumění týkající se iniciativy Jeden pás, jedna cesta odkazuje také na mechanismy dvoustranné spolupráce pro sledování a koordinaci provádění společných programů spadajících do oblasti působnosti memoranda o porozumění. Tato skutečnost spolu s dalšími dostupnými skutečnostmi, o které se Komise opírá, představuje relevantní prvek pro zjištění za situace, kdy není poskytnuta další spolupráce. Tento argument byl proto zamítnut.

(221)

Komise zjistila, že na projekt společnosti CITIC Dicastal v Maroku byla poskytnuta podpora ze strany čínské vlády. Z důkazů vyplynulo, že v letech 2017 až 2023 získala společnost CITIC Dicastal granty, které poskytla čínská vláda, jakož i zvýhodněné úvěry, které poskytly čínské finanční instituce (včetně bank ve spojení), které jednaly jako veřejnoprávní subjekty. Tyto prostředky byly (přinejmenším zčásti) přiděleny na projekt společnosti CITIC Dicastal v Maroku. Komise zjistila, že namísto toho, aby byly peněžní prostředky poskytnuty přímo společnosti DMA, která byla dohodnutým realizátorem marockého projektu pro společnost CITIC Dicastal, existují přesvědčivé důkazy o tom, že společnost CITIC Dicastal, která jednala jako veřejnoprávní subjekt, přesměrovávala peněžní prostředky, které obdržela od čínské vlády, prostřednictvím několika subjektů ve spojení. Konkrétně společnost CITIC Dicastal poskytla půjčky společnosti Dicastal HK, která následně poskytla půjčky ve výši 100 milionů EUR společnosti DMA. Společnost CITIC Dicastal také v letech 2018–2020 (57) zvýšila peněžní toky společnosti Changsha Dicastal, která je jejím obchodním společníkem, a je tedy ve spojení se společností CITIC Dicastal, která přímo podporovala činnost společnosti DMA dodávkami zařízení nebo nepřímo prostřednictvím jiného subjektu ve spojení se společností CITIC Dicastal (Dicastal Asia) a vlastníka společnosti DMA, který poskytl společnosti DMA několik půjček a kapitálových injekcí. Společnost CITIC Dicastal navíc využila společnost Wisdom k tomu, aby společnosti DMA poskytla další půjčky a levné vstupy. V lednu 2024, po úspěšném dokončení marockého projektu, převzala společnost CITIC Dicastal vlastnictví společnosti Dicastal Asia, a stala se tak fakticky jediným akcionářem společnosti DMA. Komise proto dospěla k závěru, že společnost DMA měla prospěch z finančních příspěvků poskytnutých společností CITIC Dicastal prostřednictvím jejích subjektů ve spojení.

(222)

Jak je vysvětleno v oddíle 3.5.1, z příslušných dokumentů týkajících se investičního projektu jasně vyplývá, že společnost CITIC Dicastal obdržela potřebné finanční prostředky na realizaci projektu v Maroku v rámci iniciativy Jeden pás, jedna cesta a dalších preferenčních politik prováděných čínskou vládou. Z důkazů ve spisu zejména vyplynulo, že společnost CITIC Dicastal obdržela v letech 2017 až 2023 řadu grantů od různých subjektů čínské vlády, mimo jiné na investice a zahraniční obchod. (58) Dále z důkazů vyplynulo, že společnost CITIC Dicastal obdržela v letech 2017 až 2023 přímo či nepřímo značné částky v podobě zvýhodněných úvěrů s velmi nízkou úrokovou sazbou od externích čínských bank a dalších finančních institucí, jakož i od společností CITIC Bank a CITIC Finance, které jsou ve spojení. (59)

(223)

Společnost CITIC Dicastal obdržela přímo nebo nepřímo zvýhodněné úvěry od těchto bank, které nejsou ve spojení:

(224)

Kromě toho společnost CITIC Dicastal získala úvěry od bank / finančních institucí v rámci skupiny CITIC, které jsou ve spojení:

(225)

Tyto banky a finanční instituce poskytly dostatek prostředků na pokrytí mnohonásobku hodnoty investice v Maroku, jak se zavázaly v investiční dohodě. Přibližná celková výše těchto úvěrů, které byly denominovány v několika měnách, činí v období 2017–2023 několik miliard eur. Přibližně třetina těchto úvěrů byla denominována v eurech. Tato měna byla použita jako referenční měna v investiční dohodě pro investiční projekt v Maroku. Jak je uvedeno v oddílech 3.4.3 a 3.5.1, investicí v Maroku společnost CITIC Dicastal prováděla iniciativu Jeden pás, jedna cesta. S ohledem na okolnosti této věci lze proto dospět k závěru, že společnost CITIC Dicastal poskytla společnosti DMA prostřednictvím svých subjektů ve spojení přinejmenším část těchto významných externích peněžních prostředků, které obdržela od čínské vlády a čínských bank, na financování výstavby výrobních závodů a dalších výdajů v rámci investičního projektu, jakož i na provozní kapitál pro provoz v Maroku.

(226)

S ohledem na tyto zvýhodněné úvěry, které obdržela společnost CITIC Dicastal, Komise posuzovala, zda výše uvedené čínské banky a finanční instituce poskytly finanční příspěvek společnosti CITIC Dicastal, která jednala jako „veřejnoprávní subjekt“ ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) a čl. 2 písm. b) základního nařízení, vykládaného ve světle příslušné judikatury WTO.

(227)

Podle příslušné judikatury WTO (60) je veřejnoprávním subjektem subjekt, který „má nebo vykonává vládní pravomoc nebo je jí pověřen“. Šetření veřejnoprávního subjektu musí být prováděno případ od případu, přičemž musí být náležitě zohledněna „základní charakteristika a funkce příslušného subjektu“, jeho „vztah k vládě“ a „právní a ekonomické prostředí převládající v zemi, v níž subjekt, který je předmětem šetření, působí“. V závislosti na konkrétních okolnostech každého případu mohou relevantní důkazy zahrnovat: i) důkazy o tom, že „subjekt skutečně vykonává vládní funkce“, zejména pokud tyto důkazy „ukazují na trvalou a systematickou praxi“; ii) důkazy týkající se „rozsahu a obsahu vládních politik vztahujících se k odvětví, v němž subjekt, který je předmětem šetření, působí“ a iii) důkaz, že vláda vykonává „účinnou kontrolu nad subjektem a jeho jednáním“. Při provádění šetření veřejnoprávního subjektu musí vyšetřující orgán „vyhodnotit a řádně zvážit všechny relevantní charakteristiky subjektu“ a prozkoumat všechny druhy důkazů, které mohou být pro toto vyhodnocení relevantní; přitom by se měl vyvarovat „výhradního nebo nepřiměřeného zaměření na jednu charakteristiku, aniž by náležitě zohlednil další, které mohou být relevantní“.

(228)

Pro správnou charakteristiku subjektu jako veřejnoprávního subjektu v konkrétním případě může být relevantní zvážit, „zda funkce nebo chování [subjektu] jsou takového druhu, že jsou v právním řádu příslušného člena obvykle klasifikovány jako vládní“, a klasifikaci a funkce subjektů v rámci členů WTO obecně. Proto může být pro určení toho, zda je konkrétní subjekt veřejnoprávním subjektem, relevantním hlediskem to, zda jsou jeho funkce nebo chování takového druhu, že jsou v právním řádu příslušného člena obvykle klasifikovány jako vládní.

(229)

Existuje mnoho různých způsobů, jimiž by vláda v úzkém smyslu slova mohla subjektům poskytnout pravomoc. Proto k prokázání, že tato pravomoc byla svěřena konkrétnímu subjektu, mohou být relevantní různé typy důkazů. Důkaz o tom, že určitý subjekt ve skutečnosti vykonává vládní funkce, může sloužit jako důkaz o tom, že má nebo mu byla svěřena vládní pravomoc, zejména pokud takový důkaz naznačuje trvalou a systematickou praxi.

(230)

Důkaz o tom, že vláda vykonává účinnou kontrolu nad subjektem a jeho chováním, může sloužit za určitých okolností jako důkaz, že daný subjekt má vládní moc a tuto moc uplatňuje při výkonu vládních funkcí. Vládní vlastnictví subjektu sice není rozhodujícím kritériem, ale ve spojení s dalšími prvky může sloužit jako důkaz. Je však nepravděpodobné, že by existence pouhých formálních vazeb mezi subjektem a vládou v úzkém slova smyslu stačila k prokázání vládní pravomoci, jak také potvrzuje judikatura WTO (61). Tak například pouhá skutečnost, že vláda je většinovým akcionářem subjektu, sama o sobě neprokazuje, že vláda vykonává účinnou kontrolu nad chováním tohoto subjektu, a tím méně, že mu vláda svěřila vládní pravomoc. V některých případech však lze, jestliže z důkazů vyplývá, že existuje celá řada formálních indicií vládní kontroly a rovněž existují důkazy, že takováto kontrola je vykonávána účinným způsobem, na základě těchto důkazů dojít k závěru, že dotčený subjekt vykonává vládní pravomoc.

(231)

Ústředním bodem šetření veřejnoprávního subjektu není to, zda chování, které údajně vedlo k finančnímu příspěvku, logicky souvisí s identifikovanou „vládní funkcí“. V tomto ohledu právní norma pro určení veřejnoprávního subjektu podle čl. 1 odst. 1.1 písm. a) prvního pododstavce Dohody WTO o subvencích a vyrovnávacích opatřeních nepředepisuje souvislost určitého stupně nebo povahy, která musí být nutně prokázána mezi určenou vládní funkcí a konkrétním sporným finančním příspěvkem. Relevantní je spíše zkoumání subjektu, který se tohoto chování účastní, jeho základních charakteristik a jeho vztahu k vládě. Toto zaměření na subjekt, na rozdíl od chování, které údajně vedlo k finančnímu příspěvku, odpovídá skutečnosti, že „vláda“ (v užším smyslu) a „veřejnoprávní subjekt“ mají „určitý stupeň společných nebo překrývajících se základních znaků“ – tj. oba jsou „vládní“ povahy.

(232)

Povaha chování nebo praxe subjektu může jistě představovat důkaz relevantní pro šetření veřejnoprávního subjektu. Chování subjektu – zejména pokud ukazuje na „trvalou a systematickou praxi“ – je totiž jedním z různých druhů důkazů, které mohou v závislosti na okolnostech každého šetření objasnit základní charakteristiky subjektu a jeho vztah k vládě v užším smyslu. Posouzení těchto důkazů je však zaměřeno na zodpovězení hlavní otázky, zda subjekt sám o sobě má základní charakteristiky a funkce, které by jej kvalifikovaly jako veřejnoprávní subjekt. Například informace relevantní pro posouzení, zda je subjekt veřejnoprávním subjektem v souvislosti s čínskými státními komerčními bankami (dále jen „čínské komerční banky“) v dokumentu DS379, zahrnovaly informace, které ukazují, že: i) „vedoucí pracovníci ústředí čínských komerčních bank jsou jmenováni vládou a [Komunistická strana Číny] si zachovává významný vliv na jejich výběr“ a ii) čínské komerční banky „stále nemají dostatečné schopnosti v oblasti řízení rizik a analýzy“. Tyto důkazy se neomezovaly na úvěrovou činnost čínských komerčních bank jako takovou, ale spíše se týkaly jejich organizačních rysů, řetězců rozhodovacích pravomocí a celkového vztahu s čínskou vládou. Odvolací orgán ve věci DS379 proto uvedl, že USDOC sice vzala v úvahu důkazy týkající se chování čínských komerčních bank [„poskytování úvěrů“], ale učinila tak v rámci šetření základních charakteristik těchto subjektů a jejich vztahu s čínskou vládou. Tyto čínské komerční banky vykonávaly vládní funkce jménem čínské vlády.

(233)

Kromě toho odvolací orgán přikládal význam také skutečnosti, že dotčená vláda během šetření nespolupracovala. V rozhodnutí DS379 potvrdil odvolací orgán rozhodnutí USDOC, že čínské komerční banky v šetření CFS Paper představují „veřejnoprávní subjekty“ na základě následujících úvah: i) téměř úplné státní vlastnictví bankovního sektoru v Číně; ii) článek 34 zákona o komerčním bankovnictví stanoví, že banky jsou povinny „vykonávat úvěrovou činnost v souladu s potřebami národního hospodářství a sociálního rozvoje a pod vedením státní průmyslové politiky“; iii) evidence důkazů, které naznačují, že čínské komerční banky stále nemají dostatečné dovednosti v oblasti řízení rizik a analýzy, a iv) skutečnosti, že „během [uvedeného] šetření [USDOC] neobdržel důkazy nezbytné k tomu, aby mohl komplexně zdokumentovat proces, v němž byly požadovány, papírenskému průmyslu poskytovány a vyhodnocovány úvěry“ (62).

(234)

Aby mohly být dotčené podniky ve vlastnictví státu považovány za veřejnoprávní subjekty, nemusely by být nutně kontrolovány čínskou vládou při každém prodeji vstupů navazujícím výrobcům.

(235)

Komise posoudila, zda čínské banky a finanční instituce, které přímo nebo nepřímo poskytly společnosti CITIC Dicastal financování, jednaly na základě příslušných pravidel a výše shrnuté judikatury jako „veřejnoprávní subjekt“. Komise si konkrétně vyžádala informace o státním vlastnictví i o formálních indiciích vládní kontroly nad těmito bankami. Poté se zaměřila na základní charakteristiky a funkce těchto bank a jejich vztah k čínské vládě, včetně analýzy důkazů o nepřímé kontrole ze strany státu, zásahů čínské vlády na trhu za účelem dosažení určitých politických cílů, skutečnosti, zda čínská vláda vykonávala účinnou kontrolu, pokud jde o jejich úvěrovou politiku a posuzování rizik, a toho, zda tyto společnosti vykonávaly vládní funkce jménem čínské vlády.

(236)

Jak je uvedeno výše, čínská vláda odmítla spolupracovat při šetření. Komise proto na základě dostupných informací posoudila, zda příslušné čínské finanční instituce jednaly jako veřejné subjekty, a vycházela přitom z dostupných údajů. Za tímto účelem Komise vycházela z předchozích šetření a dalších relevantních prvků.

(237)

Jak je uvedeno v oddílech 3.4.1.2 až 3.4.1.5 antisubvenčního šetření týkajícího se textilií ze skleněných vláken a v oddílech 3.3.1.2 až 3.3.1.4 šetření týkajícího se výrobků z nekonečných skleněných vláken, Komise jmenovitě uvedla státní banky a další finanční instituce, u nichž bylo zjištěno, že jsou veřejnoprávními subjekty. Tento seznam obsahuje většinu bank a finančních institucí vyjmenovaných v 223. a 224. bodě odůvodnění, které přímo nebo nepřímo poskytly financování skupině Dicastal, jelikož se jedná o čínské státní banky a/nebo existují formální indicie kontroly čínské vlády nad těmito bankami. Kromě toho Komise ve stejných oddílech antisubvenčního šetření týkajícího se textilií ze skleněných vláken a antisubvenčního šetření týkajícího se výrobků z nekonečných skleněných vláken dospěla k závěru, že čínská vláda vytvořila normativní rámec pro všechny banky a finanční instituce působící v Číně, který museli dodržovat manažeři a orgány dohledu jmenovaní čínskou vládou a zodpovídající se čínské vládě. Čínská vláda se proto opírala o tento normativní rámec s cílem vykonávat účinným způsobem kontrolu nad chováním všech těchto státních bank a dalších bank a finančních institucí působících v Číně.

(238)

Kromě obecného právního rámce stanoveného v antisubvenčním šetření týkajícím se textilií ze skleněných vláken a antisubvenčním šetření týkajícím se výrobků z nekonečných skleněných vláken se na preferenční financování poskytnuté těmito finančními institucemi společnosti CITIC Dicastal vztahoval celkový právní kontext uvedený v rámci dvoustranné spolupráce v oddíle 3.4, jakož i specifický právní, politický a hospodářský kontext preferenčních politik zavedených Čínou v odvětví hliníkových kol, jak je popsáno v oddíle 3.5.2.1.3.

(239)

Na základě všech výše uvedených skutečností a důkazů Komise zjistila, že všechny dotčené čínské banky spojené se státní politikou a státní banky, jakož i všechny další čínské banky a finanční instituce, které poskytly společnosti CITIC Dicastal financování, uplatňovaly výše uvedený právní rámec při výkonu vládních funkcí, pokud jde o odvětví hliníkových kol. Proto se jednalo o „veřejnoprávní subjekty“ ve smyslu čl. 2 písm. b) základního nařízení ve spojení s čl. 3 odst. 1 písm. a) základního nařízení.

(240)

Další podrobnosti o tomto externím financování jsou vysvětleny v oddílech 3.4.3, 3.5.1 a 3.5.2.1.3. Vzhledem k tomu, že společnost CITIC Dicastal a obecněji skupina CITIC realizovala investiční projekt v Maroku v rámci iniciativy Jeden pás, jedna cesta, a vzhledem ke značným investičním požadavkům tohoto projektu a zvláštní situaci společnosti CITIC Dicastal, jež je vysvětlena zejména v oddíle 3.5.2.1.2, lze důvodně vyvodit, že alespoň část tohoto externího financování byla použita na financování projektu v Maroku. Společnost CITIC Dicastal splnila požadavky na financování podle investiční dohody v několika krocích. Konkrétně nebylo financování poskytnuto společnosti DMA přímo, ale nepřímo prostřednictvím řady zprostředkujících společností ovládaných společností CITIC Dicastal, jak je dále uvedeno v oddíle 3.5.2.1.2.

(241)

Při provádění investiční dohody s marockou vládou se společnost CITIC Dicastal rozhodla poskytovat preferenční financování pro společnost DMA, provozní společnost zřízenou pro provádění marockého projektu, prostřednictvím těchto čtyř subjektů ve spojení:

(242)

Vzhledem ke specifické situaci v době provádění investiční dohody, jak je uvedeno v následujících bodech odůvodnění, společnost CITIC Dicastal neposkytla peněžní prostředky potřebné pro marocký projekt přímo společnosti DMA. K tomuto účelu si naopak zvolila složitější způsob prostřednictvím uvedených subjektů ve spojení. Společnost CITIC Dicastal zároveň zajišťovala přísnou kontrolu toku těchto peněžních prostředků přes uvedené subjekty, jak je rovněž upřesněno níže.

(243)

V návaznosti na podpis investiční dohody v červenci 2018 prošla společnost CITIC Dicastal v roce 2019 zásadní změnou akcionářské struktury. Původně byla plně vlastněnou (nepřímou) dceřinou společností CITIC Group Corporation, v roce 2019 však bylo téměř 60 % jejích akcií převedeno na jiné akcionáře. Převod akcií byl dokončen až koncem roku 2020, jak potvrzuje nejnovější zpráva o zhodnocení kapitálu společnosti CITIC Dicastal. Společnost zůstala dceřinou společností CITIC Group Corporation, která není v jejím plném vlastnictví, a její finanční výsledky jsou nadále konsolidovány v účetní závěrce společnosti CITIC Group Corporation.

(244)

Vzhledem ke změnám ve vlastnictví neprováděla společnost CITIC Dicastal investiční projekt v Maroku přímo. Místo toho se spojila s několika obchodními společníky, aby mohla projekt zahájit v souladu s harmonogramem stanoveným v investiční dohodě.

(245)

Společnost DMA, vyvážející výrobce v Maroku, byla původně založena společností Kerry Invest Pty Ltd, která se na počátečním kapitálu podílela 99 %. Jediným akcionářem společnosti Kerry Invest je bývalý ředitel/tajemník společnosti CITIC Dicastal Australia Pty Ltd (zaniklé v roce 2018).

(246)

Současně se společnost CITIC Dicastal obrátila na společnost Changsha Dicastal, svého obchodního společníka, jak je dále vysvětleno v oddíle 3.5.2.1.2 písm. b), s návrhem spolupracovat na investičním projektu v Maroku. Jak potvrdil zástupce společnosti CITIC Dicastal během inspekce na místě v prostorách společnosti DMA, z tohoto jednání vyplynula obchodní dohoda se společností Changsha Dicastal. Na základě toho se společnost DMA stala nepřímou dceřinou společností společnosti Changsha Dicastal prostřednictvím její hongkongské dceřiné společnosti Dicastal Asia, která byla založena v listopadu 2018 a měla sloužit jako nástroj pro provádění investičního projektu v Maroku.

(247)

Na konci roku 2023 společnost CITIC Dicastal formálně uzavřela svůj původní investiční projekt v Maroku a formálně převzala vlastnictví společnosti Dicastal Asia (prostřednictvím hongkongské dceřiné společnosti Dicastal HK), čímž se fakticky stala jediným akcionářem společnosti DMA (63). Na tomto základě společnost CITIC Dicastal „nabyla“ rovněž nesplacené dluhy společnosti DMA vůči společnosti Changsha Dicastal za dodaný investiční majetek, jak je vysvětleno v oddíle 3.5.2.1.2 písm. b). Změna vlastnictví byla zapsána do rejstříku dne 30. ledna 2024.

(248)

Ze spisu vyplývá, že společnost CITIC Dicastal byla se společností DMA ve spojení a byla považována za investora a vlastníka projektu v souvislosti s investicí v Maroku ještě předtím, než se nakonec stala formálním vlastníkem společnosti DMA, jak je vysvětleno v níže uvedených bodech odůvodnění.

(249)

Zaprvé, jak je vysvětleno v oddíle 3.4.3, společnost DMA byla založena na základě investiční dohody s marockou vládou, kterou jménem čínské vlády podepsala společnost CITIC Dicastal. Investiční smlouva označuje společnost CITIC Dicastal za investora a hlavního partnera investičního projektu. Jak je rovněž vysvětleno v oddílech 3.4.3 a 3.5.1, kapitálový požadavek v článku 7 investiční dohody stanoví, že investor (CITIC Dicastal) se zavazuje poskytnout veškerý kapitál a hlasovací práva provozní společnosti a že základní kapitál a hlasovací práva bude držet přímo společnost CITIC Dicastal a že je stanovena patnáctiletá doba držení akcií, přičemž případný předčasný odprodej akcií se řídí zvláštním postupem, který vyžaduje souhlas marocké vlády.

(250)

Zadruhé, společnost CITIC Dicastal byla vždy vnímána externími stranami jako skutečný vlastník projektu a/nebo se tak prezentovala. Prokázalo to mimo jiné hodnocení žádosti společnosti DMA o úvěr u Attijari International Bank v roce 2021, jakož i analýza finančních výkazů společnosti CITIC Limited, která se týkala zahájení první fáze nového výrobního závodu v Maroku v červenci 2019. (64)

(251)

Zatřetí, skutečný akcionář společnosti DMA v období 2018–2023, společnost Changsha Dicastal, se dohodl se společností CITIC Dicastal na investici v Maroku, jak je vysvětleno v 246. bodě odůvodnění. Kromě toho společnost Changsha Dicastal podepsala výhradní dohodu o výrobě se společností CITIC Dicastal, jak je dále vysvětleno v 256. a 259. bodě odůvodnění, čímž se stala plně závislou na společnosti CITIC Dicastal jako na svém jediném odběrateli.

(252)

Společnost DMA podepsala exkluzivní výrobní dohodu se společností CITIC Dicastal, v níž se zavázala vyhradit svou plnou výrobní kapacitu pro výrobky společnosti CITIC Dicastal. Dále získala právo používat a zobrazovat logo CITIC Dicastal na výrobcích a ve svých prostorách. Na základě toho se společnost CITIC Dicastal stala jediným přímým odběratelem společnosti DMA. Společnost CITIC Dicastal byla zároveň jediným vlastníkem hliníkových kol vyráběných společností DMA a bylo jí svěřeno nabídkové řízení na prodej kol výrobcům automobilů.

(253)

Na základě těchto prvků Komise zjistila, že společnost DMA byla od svého založení ve spojení se společností CITIC Dicastal, přinejmenším podle čl. 127 odst. 1 písm. b) nebo čl. 127 odst. 2 prováděcího nařízení Komise (EU) 2015/2447 ze dne 24. listopadu 2015 (prováděcí akt k celnímu kodexu Unie) (65). Po formálním převzetí v listopadu 2023, jak je popsáno výše, se společnost DMA stala také formálně společností ve spojení se společností CITIC Dicastal podle čl. 127 odst. 1 písm. e) prováděcího aktu k celnímu kodexu Unie.

(254)

V návaznosti na poskytnutí konečných informací společnost DMA tvrdila, že není ve spojení se společností CITIC Dicastal a že Komise použila právní institut nepříznivých důsledků, když dospěla k závěru, že společnost CITIC Dicastal poskytla společnosti DMA finanční příspěvky.

(255)

Komise konstatovala, že toto tvrzení společnosti DMA je pouhým prohlášením, které není podloženo důkazy. Jak je uvedeno v tomto oddíle, zjištění Komise nebyla založena na nepříznivých důsledcích, ale na řadě objektivních skutečností a důkazů dostupných ve spisu podle článku 28 základního nařízení. Komise proto toto tvrzení zamítla.

(256)

Společnost Changsha Dicastal nemá se společností CITIC Dicastal vztah na základě vlastnictví akciových podílů. Podepsala však se společností CITIC Dicastal exkluzivní výrobní smlouvu, na jejímž základě společnost Changsha Dicastal využívá celou svou výrobní kapacitu k výrobě hliníkových kol pod značkou Dicastal. Společnost CITIC Dicastal se na oplátku zavazuje, že bude nakupovat produkci společnosti Changsha Dicastal za účelem prodeje svým konečným zákazníkům.

(257)

Kromě toho, jak je uvedeno v 246. bodě odůvodnění, společnost Changsha Dicastal uzavřela se společností CITIC Dicastal obchodní dohodu o investici v Maroku. Společnost CITIC Dicastal se výměnou za spolupráci na včasném provedení investiční dohody s marockou vládou zavázala „zvýšit podporu společnosti Changsha Dicastal“ na domácím čínském trhu. To se promítlo do zvýšení peněžního toku společnosti Changsha Dicastal. Prodejní marže společnosti se v letech 2018–2020 výrazně zvýšila ve srovnání s maržemi dosahovanými dříve v roce 2017 a po roce 2020. Společnost Changsha Dicastal tak získala další peněžní prostředky na financování investičních aktivit v Maroku. V roce 2018 společnost Changsha Dicastal zaúčtovala pohledávku vůči společnosti CITIC Dicastal ve výši, která přibližně odpovídá kapitálovému příspěvku převedenému prostřednictvím společnosti Dicastal Asia ve prospěch společnosti DMA v roce 2019. (66)

(258)

Ačkoli tedy společnosti nebyly ve spojení na základě vlastnictví akcií, Komise shledala, že byly ve spojené přinejmenším jako právně uznaní obchodní společníci podle čl. 127 odst. 1 písm. b) nebo čl. 127 odst. 2 prováděcího aktu k celnímu kodexu Unie.

(259)

Společnost CITIC Dicastal, která byla na základě výrobní dohody jejím jediným odběratelem, byla jediným zdrojem příjmů společnosti Changsha Dicastal. Ve spojení s výše popsanou obchodní dohodou o investičním projektu mohla společnost CITIC Dicastal kontrolovat peněžní toky společnosti Changsha Dicastal a ovlivňovat jejich směr a použití.

(260)

Společnost Changsha Dicastal dodala společnosti DMA většinu zařízení používaného při výrobě hliníkových kol. Přestože k těmto nákupům došlo v období let 2018 až 2022 a většina zařízení byla dodána v roce 2020, na začátku období šetření nebylo uhrazeno více než 90 % hodnoty pořízení. Společnost Changsha Dicastal tak poskytla společnosti DMA zvýhodněné bezúročné financování prostřednictvím odložené platby faktur za dodávku tohoto zařízení.

(261)

Kromě toho společnost Changsha Dicastal převedla prostřednictvím své hongkongské dceřiné společnosti Dicastal Asia na společnost DMA další peněžní prostředky, jak je popsáno níže.

(262)

Dicastal Asia je přímá dceřiná společnost v plném vlastnictví společnosti Changsha Dicastal, která byla založena výhradně za účelem provádění investice v Maroku. Ačkoli je registrována v Hongkongu, nemá v Hongkongu žádné zaměstnance a na tomto místě nejsou uloženy ani její firemní záznamy. Jak bylo zjištěno při inspekci na místě, která se uskutečnila v roce 2024, tj. poté, co společnost CITIC Dicastal převzala společnost DMA (prostřednictvím společností Dicastal HK a Dicastal Asia), její zaměstnanci a záznamy se namísto toho nacházejí v sídle společnosti CITIC Dicastal ve městě Čchin-chuang-tao (ČLR). Společnost Dicastal Asia nevykonávala žádnou jinou činnost kromě toho, že sloužila jako nástroj investičního projektu v Maroku, jehož konečným investorem byla společnost CITIC Dicastal. Proto bylo zjištěno, že činnost společnosti Dicastal Asia je řízena podle obchodních cílů společnosti CITIC Dicastal v Maroku.

(263)

Komise tedy zjistila, že společnost Dicastal Asia byla ve spojení se společností CITIC Dicastal jako její právně uznaný obchodní společník podle čl. 127 odst. 1 písm. b) prováděcího aktu k celnímu kodexu Unie a že ji společnost CITIC Dicastal vyzvala, aby poskytla společnosti DMA preferenční financování.

(264)

Společnost Dicastal Asia poskytla společnosti DMA různé formy preferenčního financování, které byly nakonec přeměněny na vlastní kapitál.

(265)

Společnost DMA byla od svého založení financována prostřednictvím půjček od šesti rizikových společností. Společnost DMA tyto dluhy vykázala ve svém účetnictví jako závazky. V roce 2021 tyto dluhy převzala společnost Dicastal Asia. Společnost Dicastal Asia použila k úhradě pohledávek původních investorů sérii úvěrů od společnosti Wisdom.

(266)

Kromě prostředků získaných od rizikových společností byla společnost DMA od svého založení financována také prostřednictvím půjček od společnosti Dicastal Asia, kterých bylo celkem šest. Společnost Dicastal Asia financovala tyto půjčky ze zvýšení kapitálového vkladu společnosti Changsha Dicastal a z půjčky poskytnuté společností Changsha Dicastal.

(267)

Když se společnost Dicastal Asia stala v roce 2021 jediným vlastníkem dluhu společnosti DMA vyplývajícího z transakcí popsaných v předchozích bodech odůvodnění, přeměnila tento dluh na zvýšení svého kapitálového vkladu ve společnosti DMA.

(268)

Kromě toho společnost Dicastal Asia v roce 2021 poskytla společnosti DMA finanční půjčku. Půjčka byla bezúročná a společnost DMA splatila na konci roku 2023 pouze její jistinu. Jak bylo vysvětleno výše, tato půjčka byla zajištěna sérií úvěrů, které společnost Dicastal Asia obdržela od společnosti Wisdom.

(269)

Dicastal HK je dceřiná společnost ve stoprocentním vlastnictví společnosti CITIC Dicastal registrovaná v Hongkongu. Podobně jako v případě společnosti Dicastal Asia se při inspekci na místě potvrdilo, že společnost nemá žádné zaměstnance ani záznamy v Hongkongu, ale ve městě Čchin-chuang-tao, v prostorách společnosti CITIC Dicastal. Společnost Dicastal HK byla založena předtím, než se společnost CITIC Dicastal rozhodla investovat v Maroku. V předchozí době ji společnost využívala k investování do dceřiných společností v Evropě. Po zahájení projektu v Maroku byla využita k poskytnutí preferenčního financování společnosti DMA jako hlavnímu dodavateli hliníkových kol pro evropské výrobce automobilů.

(270)

Komise tudíž zjistila, že společnost Dicastal HK je ve spojení se společností CITIC Dicastal podle čl. 127 odst. 1 písm. e) prováděcího aktu o celním kodexu Unie, byla ovládána společností CITIC Dicastal a tato společnost jí vydala pokyn, aby poskytla společnosti DMA preferenční financování.

(271)

V roce 2020 poskytla společnost Dicastal HK společnosti DMA finanční půjčku v eurech. Jistina byla v období šetření plně splacena v několika splátkách. Společnost Dicastal HK na oplátku obdržela několik půjček od společnosti CITIC Dicastal, které pokryly peněžní prostředky půjčené společnosti DMA.

(272)

Společnost DMA pořizovala od společnosti Wisdom většinu hliníkových ingotů, které jsou hlavní surovinou pro výrobu hliníkových kol. Jak je vysvětleno v oddíle 3.2.2, šetření odhalilo neobvyklé obchodní transakce mezi společností Wisdom a skupinou Dicastal. Komise proto analyzovala možné spojení mezi společností Wisdom a touto skupinou. Jak je uvedeno níže, Komise na základě dostupných údajů zjistila, že společnost Wisdom je se skupinou Dicastal ve spojení.

(273)

Pokud jde o dodávku hliníkových ingotů, společnost Wisdom účtovala společnosti DMA cenu, která byla výrazně nižší než cena ingotů zakoupených od dodavatele, který nebyl ve spojení. Kromě toho společnost DMA navzdory dohodnuté lhůtě splatnosti 90 dnů neprovedla platbu za dodávky hliníkových ingotů, které obdržela v průběhu roku 2023. Společnost Wisdom tak poskytla společnosti DMA financování prostřednictvím zvýhodněných cen hliníkových ingotů a odloženého inkasa plateb za příslušné dodávky.

(274)

Kromě toho společnost Wisdom poskytla společnosti Dicastal Asia sérii úvěrů v celkové hodnotě desítek milionů eur, které byly nakonec použity na navýšení vlastního kapitálu společnosti DMA a na poskytnutí finančního úvěru této společnosti, jak je vysvětleno výše v písmenu c).

(275)

Na základě těchto transakcí, dokumentů ve spisu a důkazů shromážděných během inspekcí na místě v prostorách skupiny Dicastal, jak je rovněž vysvětleno v oddíle 3.2.2, měla Komise důvody věřit, že společnost Wisdom je subjektem ve spojení se skupinou Dicastal. V rámci svého posouzení Komise posoudila následující skutečnosti.

(276)

Společnost Wisdom byla založena v Hongkongu v listopadu 2019 a její základní kapitál činil 100 HKD (přibližně 12,50 EUR). Společnost založil jediný akcionář, čínský státní příslušník.

(277)

Jak je uvedeno v oddíle 3.2.2, Komise zjistila, že čínský státní příslušník jednající jako jediný akcionář společnosti Wisdom byl registrován v Čchin-chuang-tao, tedy ve stejném městě, v němž má sídlo i společnost CITIC Dicastal. Kromě toho se ukázalo, že společnost Wisdom má v Hongkongu stejnou adresu jako dvě hongkongské společnosti skupiny Dicastal, tedy Dicastal Asia a Dicastal HK.

(278)

Navzdory opakovaným pokusům Komise získat od samotné společnosti Wisdom i od skupiny Dicastal více informací o činnosti společnosti Wisdom a o jejím právním a ekonomickém spojení se společností DMA a skupinou Dicastal společnost Wisdom odmítla při šetření spolupracovat a skupina Dicastal nepředložila všechny informace, které Komise požadovala.

(279)

Žádné argumenty předložené společností CITIC Dicastal nevysvětlují, jak a proč by společnost s nízkým vlastním kapitálem ve výši 12,50 EUR, která údajně není ve spojení, prostřednictvím odložených plateb faktur za hliníkové ingoty a neinkasování úroků z půjček v celkové hodnotě milionů EUR financovala skupinu, která údajně není ve spojení, ani to, jak by tak velká společnost, jako je CITIC Dicastal, mohla důvěřovat tomuto dodavateli, pokud jde o takovéto významné dodávky ingotů. Pokud jde o otázku, proč společnost CITIC Dicastal doporučila společnost Wisdom jako dodavatele ingotů společnosti DMA, společnost CITIC Dicastal pouze uvedla, že dlouhodobě spolupracuje s vlastníkem společnosti Wisdom jako odborníkem na obchodování s hliníkem.

(280)

V souvislosti s postupem týkajícím se použití článku 28 základního nařízení, o němž pojednává oddíl 3.2.2, společnost CITIC Dicastal tvrdila, že nebyla ve spojení se společností Wisdom a že informace požadované Komisí ohledně společnosti Wisdom nejsou nezbytné.

(281)

Pokud jde o spojení, společnost CITIC Dicastal tvrdila, že okolnosti, na které se Komise odvolává, neprokazují spojení mezi skupinou Dicastal a společností Wisdom na základě příslušných právních předpisů Unie, tj. článku 127 prováděcího aktu k celnímu kodexu Unie. Podle společnosti CITIC Dicastal auditované zprávy a účetní záznamy společností skupiny potvrdily, že společnost Wisdom nebyla v záznamech skupiny uvedena jako společnost ve spojení.

(282)

Komise tato tvrzení zamítla. Zaprvé, jak správně uvedla společnost CITIC Dicastal, právním základem pro stanovení spojení pro účely tohoto řízení je článek 127 prováděcího aktu k celnímu kodexu Unie. Skutečnost, že určitá společnost není v auditovaných zprávách a finančních záznamech skupiny Dicastal uvedena jako subjekt ve spojení, je irelevantní, neboť právním základem pro takové zprávy a pro konsolidaci pro účely účetnictví jsou příslušná účetní a auditorská pravidla v hongkongském nebo čínském právním systému, nikoli článek 127 prováděcího aktu k celnímu kodexu Unie. Kromě toho může v praxi s ohledem na tento argument hrát roli i to, zda a jakým způsobem jsou tato auditorská a účetní pravidla v Hongkongu nebo Číně skutečně prováděna a prosazována, pokud společnost nevykáže subjekt jako subjekt ve spojení.

(283)

Komise dále uvedla, že na základě existence výrobní dohody mezi společnostmi CITIC Dicastal a Changsha Dicastal zjistila spojení mezi dvěma větvemi skupiny Dicastal (jedna je ve spojení prostřednictvím vlastnictví akciových podílů se společností CITIC Dicastal a druhá se společností Changsha Dicastal). Transakce společnosti Changsha Dicastal s jejími dceřinými společnostmi na jedné straně a se společnostmi propojenými se společností CITIC Dicastal na straně druhé nebyly v auditovaných zprávách ani v účetních záznamech těchto společností vykázány jako transakce se spřízněnými stranami.

(284)

Komise má navíc k dispozici pouze informace o transakcích mezi společností Wisdom a větví skupiny Dicastal, společností Changsha Dicastal. Nebylo proto možné vyloučit, že byla ve spojení se společností CITIC Dicastal, která je větví skupiny Dicastal, prostřednictvím vztahu založeného na společném akcionáři, společném vedení nebo rodinných vazbách mezi manažery a/nebo vlastníky společnosti Wisdom a větví skupiny Dicastal, společností CITIC Dicastal. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Komise tato tvrzení zamítla.

(285)

Pokud jde o skutkové okolnosti týkající se základu, ze kterého Komise vycházela k vyvození domněnky existence spojení, skupina Dicastal poskytla dodatečné informace, aby vyvrátila tvrzení o bezplatném dodávání surovin a poskytování půjček skupině Dicastal společností Wisdom. Zejména prokázala, že nákupy hliníku od společnosti Wisdom ze strany společnosti DMA byly po období šetření v roce 2024 částečně uhrazeny a že po období šetření v roce 2024 byla rovněž splacena půjčka poskytnutá společnosti Dicastal Asia. Dále tvrdila, že je běžnou praxí, že společnou adresu sdílí více společností registrovaných v Hongkongu, což tudíž nepodporuje teorii o existujícím spojení mezi skupinou Dicastal a společností Wisdom.

(286)

Komise považovala existenci výše popsaných transakcí a společné sídlo s dalšími společnostmi za dostatečné prvky, které poukazují na existenci spojení mezi společností Wisdom a skupinou Dicastal. Tyto skutečnosti plně odůvodňovaly žádost Komise o dodatečné informace určenou skupině Dicastal a společnosti Wisdom, aby se ověřilo, zda budou tyto skutečnosti potvrzeny dalšími informacemi, neboť bez spolupráce se skupinou Wisdom nemohly být prošetřeny. Na tomto základě byla tato tvrzení zamítnuta. Podstata těchto tvrzení je dále řešena v tomto oddíle.

(287)

Skupina Dicastal rovněž uvedla, že se maximálně snažila o předání antisubvenčního dotazníku společnosti Wisdom. Tato společnost však na tyto snahy nereagovala. Stejně tak nemohla být z důvodů obchodního tajemství a ochrany osobních údajů zveřejněna komunikace mezi skupinou Dicastal a společností Wisdom.

(288)

Komise měla za to, že má ve spise dostatek důkazů o tom, že společnosti jsou ve spojení. Obavy související s obchodním tajemstvím a osobním soukromím nepředstavují oprávněný důvod pro odmítnutí předložit Komisi dokumenty a informace, které jsou podstatné pro šetření, neboť se na ně v plném rozsahu vztahuje ochrana důvěrných informací podle článku 29 základního nařízení. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(289)

Pokud jde o otázku, zda byly informace požadované Komisí nezbytné, skupina Dicastal tvrdila, že s ohledem na zemi, v níž byla společnost Wisdom registrována, jakož i na zemi původu surovin dodávaných společnosti DMA, informace týkající se společnosti Wisdom, které požadovala Komise, nebyly nezbytné, neboť šetření bylo omezeno na údajnou spolupráci mezi marockou a čínskou vládou. Případné finanční příspěvky, které by přesahovaly rámec území Maroka, nebo spolupráce mezi marockou a čínskou vládou byly tudíž vyjmuty z rozsahu tohoto šetření.

(290)

Komise s tím nesouhlasila. Je běžnou praxí, že čínské podniky zakládají dceřiné společnosti v Hongkongu, který má příznivé podnikatelské prostředí pro obchodování nebo investování v zahraničí, například příznivější sazby daně z příjmu právnických osob, přístup na kapitálové trhy a volně směnitelnou měnu. V mnoha případech společnosti registrované v Hongkongu ve skutečnosti vykonávají svou činnost z prostor svých mateřských společností v Číně. Tuto praxi lze pozorovat i ve skupině Dicastal, kde obě společnosti, CITIC Dicastal i Changsha Dicastal, založily v Hongkongu investiční společnosti. Jak potvrdily inspekce na místě, záznamy a zaměstnanci těchto dceřiných společností se nacházejí v ústředí společnosti CITIC Dicastal v Čchin-chuang-tao. Kromě toho společnost CITIC Group Corporation (skutečný majitel společnosti CITIC Dicastal) sama založila v Hongkongu společnost CITIC Limited a vložila většinu majetku do této společnosti registrované v Hongkongu (67). Ačkoli dodávaná surovina nepocházela z Číny ani z Maroka, byla to právě společnost Wisdom, která financovala společnost DMA prostřednictvím významně odloženého inkasa plateb za dodávky hliníkových ingotů a výrazně nízké ceny ve srovnání s trhem. Společnost Wisdom byla založena v Číně a prováděla čínskou preferenční politiku ve prospěch výrobců hliníkových kol, jak je vysvětleno dále. Komise se proto domnívala, že původ ingotů je v tomto ohledu irelevantní. Na tomto základě Komise tato tvrzení zamítla.

(291)

Přestože marocká vláda neustále popírala existenci spolupráce mezi marockou a čínskou vládou ohledně společnosti DMA, ve svém vlastním podání podpořila postoje skupiny Dicastal k nutnosti získat požadované informace. V tomto ohledu marocká vláda s odkazem na čl. 12 odst. 12.7 Dohody WTO o subvencích a vyrovnávacích opatřeních a čl. 28 odst. 1 základního nařízení tvrdila, že dostupné údaje lze použít pouze v případě informací, které vyšetřující orgán označil za nezbytné. Kromě toho marocká vláda tvrdila, že v souladu se zprávou panelu ve věci USA – vyrovnávací superkalandrovaný papír (68) a rozsudkem Soudního dvora ve věci European Bicycle Manufacturers Association (EBMA) v. Giant (China) Co. Ltd (69), nežli se využijí dostupné údaje, spočívá důkazní břemeno ve věci nezbytnosti určitých informací na Komisi. Marocká vláda dále připomněla, že podle 7. bodu odůvodnění přílohy II Antidumpingové dohody WTO (dále jen „antidumpingová dohoda“), který se obdobně použije v souvislosti s antisubvenčním šetřením, by Komise měla při výběru zdrojů dostupných údajů postupovat se zvláštní obezřetností. V této souvislosti marocká vláda poukázala na to, že vyšetřující orgán by měl, pokud je to možné, použít jako údaje dostupné informace z jiných nezávislých zdrojů nebo informace získané od jiných zúčastněných stran. Marocká vláda rovněž zdůraznila, že skupina Dicastal poskytla řadu odpovědí na dotazníky, souhlasila s inspekcemi na místě a spolupracovala i ve fázi následující po inspekcích na místě. V neposlední řadě marocká vláda varovala Komisi před používáním nepříznivých dostupných údajů v souvislosti s údajnou neochotou spolupracovat a připomněla Komisi, že veškeré nové režimy subvencí, které Komise zjistí, musí být předtím, než na ně bude rozšířeno šetření, konzultovány s marockou vládou.

(292)

Komise připomínky marocké vlády plně zohlednila. S ohledem na argumenty uvedené v 286. až 290. bodě odůvodnění Komise tato tvrzení zamítla, jelikož informace požadované od společnosti Wisdom a skupiny Dicastal byly nezbytné pro šetření v souladu s právními předpisy a judikaturou WTO, na kterou se marocká vláda odvolává. Jak je dále upřesněno, Komise se při svých zjištěních neopírala o „nepříznivé“ dostupné údaje, ale velmi uvážlivým způsobem použila údaje dostupné ve spisu. Tyto argumenty proto byly marockou vládou zamítnuty.

(293)

Na základě všech výše uvedených úvah a důkazů Komise potvrdila svůj záměr použít článek 28 základního nařízení, aby zjistila, zda je společnost Wisdom ve spojení se skupinou Dicastal a jako taková se skupinou CITIC v souladu s článkem 127 prováděcího aktu k celnímu kodexu Unie. Za tímto účelem se Komise opírala o řadu dostupných údajů ve svém posouzení a v případě potřeby musela vyvodit určité závěry, aby případně zaplnila zbývající mezery.

(294)

Komise v první řadě zjistila, že společnost Wisdom a dvě společnosti skupiny Dicastal se sídlem v Hongkongu, které se podílely na marockém projektu, tedy Dicastal Asia a Dicastal HK, byly v Hongkongu evidovány na stejné adrese.

(295)

Vedle argumentů a námitek podrobně uvedených v oddíle 3.2.2 a v předchozích bodech odůvodnění společnost CITIC Dicastal tvrdila, že důvodem, proč společnosti Wisdom, Dicastal Asia a Dicastal HK byly v Hongkongu evidovány na stejné adrese, bylo to, že všechny tři společnosti využívaly stejného registračního zástupce. Adresa evidovaná pro tyto tři společnosti byla adresou registračního zástupce v Hongkongu.

(296)

Tento argument neprokázal, že společnosti nebyly ve spojení. Skutečnost, že mají stejného registračního zástupce a stejnou adresu sídla, může v souvislosti s článkem 28 základního nařízení svědčit o spojení, neboť mezi stranami ve spojení je běžné, že využívají služeb stejného registračního zástupce a stejnou adresu sídla, což umožní maximalizovat účinnost správních postupů a zároveň minimalizovat související náklady.

(297)

Šetření dále ukázalo, že společnosti Dicastal Asia a Dicastal HK neměly v Hongkongu žádné zaměstnance, neboť jejich zaměstnanci a záznamy se nacházeli v prostorách společnosti CITIC Dicastal v Čchin-chuang-tao v provincii Che-pej v ČLR. Komise proto měla důvody dospět k závěru, že společnost Wisdom nevykonávala svou činnost ani z Hongkongu. Vzhledem k tomu, že adresa majitele a ředitele společnosti Wisdom se rovněž nacházela v Čchin-chuang-tao, Komise se vzhledem k absenci spolupráce ze strany společnosti Wisdom a společnosti CITIC Dicastal v tomto ohledu domnívala, že místo podnikání společnosti Wisdom se rovněž nachází v Čchin-chuang-tao.

(298)

Dalším zásadním prvkem, který ukazuje na spojení, jak je rovněž vysvětleno výše, je skutečnost, že navzdory zanedbatelné kapitalizaci společnosti Wisdom se společnost CITIC Dicastal spoléhala na její dodávky významných množství hliníkových ingotů, které měly pro kontinuitu její činnosti v Maroku rozhodující význam. Komise se domnívala, že je velmi nepravděpodobné, že by strany, které nejsou ve spojení, uzavřely tak důležitou dohodu bez dalších záruk. Smlouva o dodávkách hliníkových ingotů mezi společnostmi Wisdom a DMA neobsahuje žádné takové záruky ani sankce, například za nedodání stanoveného dohodnutého množství, které dosahovalo značných objemů. Proto i tato skutečnost jasně svědčí o spojení mezi těmito subjekty.

(299)

Kromě toho, jak je uvedeno výše a v oddíle 3.2.2 a jak je podrobněji popsáno níže, společnost Wisdom až do konce období šetření neobdržela od společnosti DMA žádné platby za dodávky hliníkových ingotů ve značných objemech a za tyto ingoty účtovala cenu podstatně nižší, než je tržní cena. Kromě toho poskytla společnosti Dicastal Asia značné peněžní prostředky, které nebyly do konce období šetření splaceny.

(300)

Komise se domnívala, že tyto skutečnosti jasně prokazují spojení mezi společností Wisdom a společností CITIC Dicastal přinejmenším jako právně uznaných obchodních společníků nebo osob, které jsou spolu ve spojení, v souladu s článkem 127 prováděcího aktu k celnímu kodexu Unie. Pokud by spojení mezi společností Wisdom a společností CITIC Dicastal bylo vztahem mezi nezávislými subjekty za obvyklých tržních podmínek, společnost CITIC Dicastal by usilovala o uzavření dohody s podrobnými zárukami za zajištění dodávek vstupů, a společnost Wisdom by naopak aktivně usilovala o platby za dodávky ingotů, penále za pozdní platby a dodatečnou náhradu škody za porušení smlouvy. Podle smlouvy o dodávkách hliníku mezi společnostmi Wisdom a DMA je stanovena jasná platební lhůta. Smlouva rovněž obsahuje ustanovení o řešení sporů. Kromě toho smlouva stanoví možnost ukončení smlouvy. Společnost Wisdom nepřijala žádné z těchto opatření, která jí umožňovala smlouva o dodávkách se společností DMA v důsledku takto dlouhodobého neprovádění plateb za dodávky. Pokud by strany nebyly ve spojení, zejména přihlédne-li se ke značnému dodanému množství a odpovídajícím dotyčným částkám, společnost Wisdom by využila vhodných prostředků k výkonu smlouvy a pokusila by se vymáhat své platby, případně by smlouvu vypověděla a podala by žalobu o náhradu škody vůči společnosti DMA.

(301)

Společnost CITIC Dicastal tvrdí, že nákupy hliníku od společnosti Wisdom ze strany společnosti DMA byly po období šetření v roce 2024 částečně uhrazeny a že v roce 2024 byla rovněž splacena půjčka poskytnutá společnosti Dicastal Asia. Komise se však domnívala, že tyto okolnosti nic nemění na skutečnosti, že se společnost Wisdom a skupina Dicastal nechovaly jako nezávislé subjekty, které obchodovaly za obvyklých tržních podmínek. To, že po uplynutí období šetření došlo k pouhému splacení, aniž by byly po několika letech porušování smlouvy požadovány či zaplaceny jakékoli další pokuty a protiplnění, nijak nemění skutkový stav popsaný v předchozím bodě odůvodnění, který jasně svědčí o spojení mezi stranami.

(302)

Kromě toho, jak je podrobněji uvedeno níže, cena za hliníkové ingoty účtovaná společností Wisdom společnosti DMA byla podstatně nižší než cena účtovaná dodavateli, kteří nejsou ve spojení, za přímé dodávky hliníkových ingotů. Vzhledem k absenci spolupráce Komise usoudila, že pro jednání společnosti Wisdom neexistovaly žádné jiné důvody kromě skutečnosti, že byla ve spojení se společností CITIC Dicastal. Dodavatel, který není ve spojení, by se snažil maximalizovat cenu a související zisky z prodeje hliníkových ingotů. Vzhledem k tomu, že cena této suroviny závisí na mezinárodní ceně na Londýnské burze kovů a obchoduje se s ní celosvětově jako s komoditou, ve spise neexistuje jiné věrohodné vysvětlení těchto cenových rozdílů než spojení mezi těmito subjekty.

(303)

Dalším prvkem ve prospěch zjištění existence spojení je fakt, že smlouva o dodávkách hliníkových ingotů mezi společnostmi Wisdom a DMA je zcela totožná jako smlouva mezi společnostmi CITIC Dicastal a DMA. Obě smlouvy mají naprosto stejné články a téměř totožné podmínky (kromě mechanismu stanovení ceny), a dokonce i stejné formátování. Komise porovnala tyto smlouvy se smlouvou o dodávkách hliníkových ingotů ze strany dodavatele, který zcela jistě není ve spojení se společností DMA, přičemž tato smlouva byla z hlediska podmínek i formátování zcela odlišná. Proto i tato skutečnost potvrdila spojení mezi společnostmi Wisdom a CITIC Dicastal.

(304)

Na základě všech těchto údajů dostupných ve spisu dospěla Komise k závěru, že společnost Wisdom je podle článku 127 prováděcího aktu k celnímu kodexu Unie subjektem spojeným se společností CITIC Dicastal. Společnost Wisdom je ve spojení přinejmenším jako právně uznaný obchodní společník podle čl. 127 odst. 1 písm. b) prováděcího aktu k celnímu kodexu Unie a/nebo jako osoba, která je ve spojení, podle čl. 127 odst. 2 prováděcího aktu k celnímu kodexu Unie. Komise na základě výše uvedených skutečností rovněž vyvodila závěry, že existuje právní spojení rovněž podle čl. 127 odst. 1 písm. d), e), f) nebo g) prováděcího aktu k celnímu kodexu Unie.

(305)

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěla Komise k závěru, že společnost Wisdom jako subjekt ve spojení se společností CITIC Dicastal, který se velmi úzce podílel na úspěšném dokončení marockého projektu, sloužila jako nástroj pro účely nepřímého poskytnutí finančního příspěvku, podobně jako další tři subjekty ve spojení, které společnost CITIC Dicastal využívala k poskytování preferenčního financování společnosti DMA.

(306)

Po poskytnutí konečných informací společnost DMA tvrdila, že Komise při vyvozování závěrů týkajících se vztahu mezi společnostmi CITIC Dicastal a Wisdom použila právní institut nepříznivých důsledků. Dále zopakovala svá tvrzení týkající se vztahu mezi společnostmi CITIC Dicastal a Wisdom popsaná v 281., 285., 287. a 289. bodě odůvodnění. Společnost dále tvrdila, že závěry Komise týkající se existence neobvyklé obchodní transakce, vztahu mezi společnostmi CITIC Dicastal a Wisdom a použití dostupných údajů v tomto ohledu byly nepodložené a neodůvodněné.

(307)

Podle společnosti DMA bylo založení společnosti Wisdom v listopadu 2019 a uzavření kupní smlouvy v březnu 2020, na jejímž základě se společnost Wisdom stala hlavním dodavatelem hliníkových ingotů pro společnost DMA, v souladu se standardní obchodní praxí.

(308)

Pokud jde o nezaplacené faktury za dodávku hliníkových ingotů, společnost DMA tvrdila, že prokázala, že k nezaplacení došlo v důsledku sporu o cenu ingotů. Spor byl údajně urovnán na konci roku 2023. Po podpisu nové smlouvy na základě urovnaného sporu společnost DMA v roce 2024 v podstatě vyrovnala veškeré dluhy. Pokud jde o ceny ingotů, které byly nižší než tržní, společnost DMA tvrdila, že její dodavatel vsadil na určitý vzorec pro stanovení ceny. Poté, co společnost Wisdom zjistila, že vzorec nefunguje, požádala o výše uvedené nové projednání kupní smlouvy. Společnost DMA tvrdila, že Komise nevzala v úvahu skutečnosti popsané v tomto bodě odůvodnění.

(309)

Společnost DMA zopakovala, že společná adresa sídla s dalšími dvěma společnostmi skupiny Dicastal nemusí nutně znamenat spojení, neboť mnoho společností má stejnou adresu sídla. Obdobně společnost DMA tvrdila, že skutečnost, že vlastník společnosti Wisdom má adresu ve stejném městě, v němž se nachází sídlo společnosti CITIC Dicastal, neznamená přímé spojení mezi oběma společnostmi. Kromě toho zúčastněná strana tvrdila, že jí není známa adresa vlastníka a tvrzení Komise nebylo podloženo žádnými informacemi ze spisu šetření. Společnost DMA nezpochybnila skutečnost, že skutečná adresa, z níž společnost Wisdom provozuje činnost, se liší od adresy zapsané v rejstříku.

(310)

Společnost DMA tvrdila, že doporučení společnosti Wisdom společností CITIC Dicastal jako dodavatele hliníkových ingotů pro společnost DMA na základě odbornosti vlastníka společnosti Wisdom v odvětví hliníku a na základě dlouhodobé spolupráce obou společností bylo v obchodním styku běžné. Podle společnosti DMA takové jednání nenarušilo nezávislost společností.

(311)

A konečně, odmítnutí skupiny Dicastal poskytnout další informace o společnosti Wisdom a jejím vztahu ke společnosti a/nebo jejímu vlastníkovi by nemělo být chápáno jako přiznání jakéhokoli pochybení. Podle společnosti DMA je důvodem odmítnutí spolupráce v souvislosti s jednáním skupiny se společností Wisdom právo společností na ochranu citlivých obchodních informací a finančních údajů.

(312)

Komise zamítla tvrzení uvedená ve 306. až 311. bodě odůvodnění. Zaprvé, Komise nesouhlasila s tvrzením, že použila právní institut nepříznivých důsledků. Vzhledem k tomu, že společnost Wisdom a skupina Dicastal neposkytly spolupráci, pokud jde o obchodní transakce skupiny se společností Wisdom, Komise pouze analyzovala dostupné údaje a na jejich základě vyvodila závěry. Ačkoli jednotlivá zjištění nemusí sloužit jako důkaz existujícího vztahu mezi společnostmi CITIC Dicastal a Wisdom, jsou-li posuzována samostatně, společně vedla k závěrům popsaným v 304. bodě odůvodnění. Kromě toho se Komise již zabývala většinou jednotlivých tvrzení v 275. až 303 bodě odůvodnění.

(313)

Podrobněji řečeno, nepodložená vysvětlení týkající se nezaplacených faktur za hliníkové ingoty uvedená v 308. bodě odůvodnění nemají oporu v důkazech obsažených ve spise. Dodatková smlouva údajně podepsaná za účelem vyřešení sporu o ceny se týkala pouze objednávek uskutečněných v období od října do prosince 2023, což odpovídalo fakturám vystaveným v listopadu a prosinci 2023. Nevysvětlila tedy, proč nebyly uhrazeny ani faktury vystavené již v září 2022. Kromě toho tvrzení, že podpis smlouvy týkající se většiny potřebných ingotů se společností, která byla zřízena jen několik měsíců předtím, představuje běžnou obchodní praxi a že smlouva byla uzavřena na základě doporučení společnosti CITIC Dicastal založeného na dlouhodobé spolupráci s vlastníkem společnosti Wisdom, nelze podložit žádným podstatným důkazem ze spisu, protože společnost Wisdom vůbec nespolupracovala a skupina Dicastal odmítla sdělit jakékoli informace o povaze a délce svých jednání s vlastníkem společnosti Wisdom. V každém případě, pokud lze předpokládat, že tvrzení uvedené v 310. bodě odůvodnění bylo věcně správné, jen to dále potvrzuje zjištění o úzkém spojení mezi společností Wisdom a skupinou Dicastal. A v neposlední řadě, jak je vysvětleno v 79. bodě odůvodnění, adresa vlastníka společnosti Wisdom byla veřejně dostupná a přístupná prostřednictvím hongkongského rejstříku společností.

(314)

Z výše uvedených důkazů a prvků vyplývá, že společnost CITIC Dicastal od roku 2017 získávala v Číně podporu od čínské vlády v podobě grantů a zvýhodněných úvěrů, které obdržela od čínské vlády a od čínských bank a finančních institucí, které jednaly jako veřejnoprávní subjekt. Toto vnější financování bylo poskytnuto v rámci preferenčních politik čínské vlády, včetně iniciativy Jeden pás, jedna cesta. Společnost CITIC Dicastal podepsala v roce 2018 jménem čínské vlády investiční dohodu s marockou vládou o realizaci projektu výstavby závodu na výrobu hliníkových kol v rámci úzké spolupráce mezi čínskou a marockou vládou. Společnost DMA byla provozujícím subjektem zřízeným v Maroku za účelem realizace projektu. Vzhledem ke své specifické situaci v době realizace poskytla společnosti DMA peněžní prostředky požadované podle investiční dohody na realizaci marockého projektu prostřednictvím zprostředkujících subjektů, společností Changsha Dicastal, Dicastal Asia, Dicastal HK a Wisdom, přičemž kontrolovala, zda tyto subjekty skutečně poskytují peněžní prostředky společnosti DMA. Společnost CITIC Dicastal byla od podpisu investiční dohody vedoucím projektu a ručitelem u financování, přestože se okamžikem nabytí akcií nestala formálním vlastníkem společnosti DMA. Rozhodla se financovat projekt přes tyto zprostředkující subjekty a přinejmenším zčásti přitom využila peněžní prostředky, které přímo či nepřímo získala od čínských bank a finančních institucí. Společnost CITIC Dicastal tudíž jednala jako poskytovatel finančního příspěvku, neboť v průběhu realizace projektu vždy kontrolovala, zda jsou peněžní prostředky poskytnuté zprostředkujícím subjektům nakonec převedeny společnosti DMA za účelem úspěšného dokončení projektu. Posledním krokem po těchto formách financování bylo formální nabytí podílu ve společnosti DMA společností CITIC Dicastal na začátku roku 2024, čímž splnila své závazky vůči marocké vládě jako vlastníkovi projektu vyplývající z investiční dohody.

(315)

Ačkoli jsou konkrétní transakce, jimiž bylo poskytnuto preferenční financování, podrobně popsány níže v oddíle 3.5.2.2, šetření mělo zjistit, zda společnost CITIC Dicastal při nepřímém poskytování finančních příspěvků (prostřednictvím svých subjektů ve spojení) společnosti DMA jednala jako veřejnoprávní subjekt ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) a čl. 2 písm. b) základního nařízení.

(316)

Po poskytnutí konečných informací společnost DMA uvedla, že skupina Dicastal v průběhu šetření dostatečně doložila, že veškeré finanční prostředky poskytnuté čínskou vládou čínským subjektům skupiny Dicastal nebyly a ani nemohly být určeny pro iniciativu Jeden pás, jedna cesta, Maroko nebo společnost DMA.

(317)

V tomto ohledu společnost odkázala na a) podání společnosti Changsha Dicastal, v němž vysvětlila, že k realizaci investice v Maroku použila vlastní finanční prostředky; b) ověřovací písemnost získanou během inspekce na místě ve společnosti DMA, která vysvětluje ujednání mezi společnostmi CITIC Dicastal a Changsha Dicastal týkající se marockého projektu; c) smlouvy o úvěru společnosti Changsha Dicastal ověřené na místě, které dokazují, že dlužník nebyl oprávněn použít finanční prostředky na investici v zahraničí.

(318)

Podle společnosti DMA Komise nesprávně tvrdila, že společnost CITIC Dicastal převedla společnosti DMA finanční prostředky získané od čínské vlády prostřednictvím řady subjektů ve spojení. Společnost dále tvrdila, že závěr, že společnost CITIC Dicastal financovala společnost Changsha Dicastal prostřednictvím zvýšených příjmů z prodeje, nemá oporu v záznamech z šetření. Společnost DMA rovněž popsala zjištění Komise týkající se poskytování preferenčního financování prostřednictvím levných úvěrů a vstupů dodávaných společností Wisdom jako spekulaci.

(319)

Komise zamítla tvrzení uvedená ve 316. až 318. bodě odůvodnění. Jak je vysvětleno v 81. bodě odůvodnění, Komise vzala v úvahu údaje předložené společností Changsha Dicastal o zdrojích finančních prostředků použitých na investici v Maroku. Obdobně zohlednila informace uvedené v příslušné ověřovací písemnosti a smlouvy o úvěru společnosti Changsha Dicastal. V tomto ohledu Komise nikdy netvrdila, že společnost Changsha Dicastal přímo použila některý z úvěrů přijatých na investici v Maroku. Jak je vysvětleno v 221., 257., 259. a 371. bodě odůvodnění, investice byla nepřímo financována společností CITIC Dicastal prostřednictvím zvýšených příjmů z prodeje. V rozporu s tvrzením společnosti DMA byly tyto závěry učiněny na základě informací z auditovaných zpráv společnosti Changsha Dicastal a výčtu závazků a pohledávek společností Changsha Dicastal a CITIC Dicastal, jak je vysvětleno v 221. bodě odůvodnění, který rovněž obsahuje odkazy na dokumenty, které Komise použila.

(320)

Jak je vysvětleno v oddíle 3.5.2.1.1, společnost CITIC Dicastal obdržela vnější preferenční financování od čínské vlády a/nebo dalších čínských finančních institucí. Tuto finanční podporu pak vyplatila společnosti DMA prostřednictvím svých právnických osob ve spojení, společností Changsha Dicastal, Dicastal Asia, Dicastal HK a Wisdom, přičemž kontrolovala, zda je tok peněžních prostředků vynaložen na investiční projekt v Maroku. Společnost CITIC Dicastal, která byla navrhovatelem investičního projektu s marockou vládou, tudíž jednala jako poskytovatel finančního příspěvku společnosti DMA. Šetření proto posuzovalo, zda společnost CITIC Dicastal při poskytování peněžních prostředků společnosti DMA na její činnosti v Maroku prostřednictvím právnických osob ve spojení jednala jako veřejnoprávní subjekt ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) a čl. 2 písm. b) základního nařízení. Příslušné právní předpisy a judikatura pro toto posouzení jsou shrnuty v oddíle 3.5.2.1.1 písm. b).

(321)

Komise se nejprve zabývala vlastnictvím státu a dalšími formálními znaky státní kontroly nad společností CITIC Dicastal, jakož i jejím právním spojením se společností DMA.

(322)

Společnost CITIC Dicastal je součástí skupiny CITIC. Předchozí úroveň kontroly v rámci skupiny CITIC patří společnosti CITIC Group Corporation, čínskému státnímu podniku, který byl zřízen se souhlasem Státní rady a financovalo jej ministerstvo financí jménem Státní rady. (70) Společnost je nejvyšším ovládajícím podnikem pro velký počet subjektů ve spojení (71) (dále jen „skupina CITIC“). Jejím hlavním aktivem je podíl ve společnosti CITIC Limited ve výši 58,13 %. Od svého založení v roce 1979 je skupina CITIC průkopníkem v oblasti čínských hospodářských reforem. Investuje do oblastí s dlouhodobým potenciálem a do oblastí, které jsou v souladu s celostátními prioritami. (72)

(323)

CITIC Limited prostřednictvím společnosti CITIC Industrial Investment Group Corp., Ltd. (dále jen „CIIG“) drží 42% podíl ve společnosti CITIC Dicastal.

(324)

Kromě toho 26 % akcií společnosti CITIC Dicastal vlastní společnost Aluminum Alliances Limited, která je registrovaná v Hongkongu. Podle záznamů v hongkongském obchodním rejstříku jsou jejími řediteli pan Liu Er-fej a společnost Asia Capital Investment Limited. Pan Liu Er-fej je zakladatelem a generálním ředitelem společnosti Asia Investment Capital, která je institucí obhospodařující fond Asia Investment Fund. Asia Investment Fund je soukromý dolarový investiční fond, který byl založen v Hongkongu čínským ministerstvem financí se souhlasem Státní rady a dalšími kvalifikovanými domácími a zahraničními institucionálními investory. Fond se řídí zásadami „tržně orientované, internacionalizované a profesionální činnosti se sídlem v Číně, orientací na Asii a výhledem do světa“. (73)

(325)

Vizí společnosti CITIC Group Corporation je vybudovat mimořádný konglomerát s trvalou pověstí a zároveň „sladit své poslání s vnitrostátními cíli a přispět k oživení země“. (74)

(326)

CITIC Group Corporation a různé společnosti skupiny aktivně reagují na vnitrostátní politiky a cíle, které se přímo týkají výroby hliníkových kol. Představitelé skupiny vřele uvítali nové myšlenky a cíle, které jménem 19. ústředního výboru představil generální tajemník Si Ťin-pching ve své zprávě na 20. celostátním sjezdu Komunistické strany Číny. Shodli se na tom, že skupina by měla „přispět svými silami k všestrannému budování moderní socialistické země a podporovat rozsáhlé oživení čínského národa modernizací v čínském stylu“, neboť „byla vždy solidární se stranou a pokračuje v prosazování velikého díla země“. Pobočka v Myanmaru zdůraznila, že „společné budování Jednoho pásu a jedné cesty se stalo oblíbeným mezinárodním veřejným produktem a platformou mezinárodní spolupráce“. Jiný zástupce stranické pobočky v jedné ze společností ze skupiny prohlásil, že „je nutné začlenit nové požadavky a opatření. 20. celostátního sjezdu Komunistické strany Číny do strategie rozvoje podniku, plně využít úlohu pojišťovnictví jako ekonomického „tlumiče“ a sociálního „stabilizátoru“ a projevit novou odpovědnost a přijmout nové kroky, které napomohou společné prosperitě“. (75)

(327)

Šetřením bylo zjištěno, že Komunistická strana Číny vykonávala kontrolu a ovlivňovala rozhodnutí společností prostřednictvím několika současných nebo bývalých členů představenstva v různých společnostech skupiny CITIC, včetně společnosti CITIC Dicastal. Předseda společnosti CITIC Dicastal ZHU Zhihua působil ve společnosti také jako stranický tajemník. (76) Bývalý náměstek generálního ředitele GAO Xiuying zastupoval stálý výbor Komunistické strany Číny ve správní radě společnosti CITIC Dicastal. (77) Další ředitel společnosti CITIC Dicastal, ZHANG Jian, který zastupoval jejího akcionáře CIIG, byl rovněž tajemníkem stranického výboru ve společnosti CIIG. (78) Tajemník stranického výboru banky CITIC Bank FANG He Ying zastával funkci předsedy a výkonného ředitele banky a zároveň byl zástupcem generálního ředitele společnosti CITIC Group Corporation. (79)

(328)

Vliv Komunistické strany Číny v podnicích skupiny CITIC je patrný i z jejich stanov a promítá se do jejich obchodních operací.

(329)

Stanovy společnosti CITIC Dicastal byly vypracovány tak, aby byl zajištěn soulad společnosti s ustanoveními stanov Komunistické strany Číny. Stanovy společnosti CITIC Dicastal vyžadují zřízení organizace Komunistické strany Číny ve společnosti s cílem posílit vedoucí postavení Komunistické strany Číny, udávat směr a řídit celkovou situaci ve společnosti. Stanovy dále stanoví zřízení stranického výboru ve společnosti, jehož členové mohou vstupovat do správní rady, dozorčí rady a vedení společnosti. Jedním z úkolů výboru strany je studovat a projednávat hlavní záležitosti týkající se řízení podniku. Tento průzkum a diskuse slouží jako přípravná práce pro správní radu a vedení při rozhodování o zásadních otázkách. Stanovy vyžadují, aby správní rada naslouchala názorům výboru strany, pokud jde o důležitá obchodní rozhodnutí a záležitosti. Ředitelé vykonávají práva udělená jim společností s náležitou rozvahou, péčí a opatrností, aby zajistili, že obchodní operace společnosti jsou v souladu s vnitrostátními zákony, předpisy a různými národními hospodářskými politikami.

(330)

Si Ťin-pchingova zpráva rezonovala i ve společnosti CITIC Dicastal: „Liu Hsing-čchua, člen výboru pro propagandu stranické pobočky společnosti Lighthouse Factory a Aluminium Wheel Line 6, uvedl, že [společnost CITIC Dicastal] by měla převzít Si Ťin-pchingovu myšlenku o socialismu s čínskou tváří pro novou éru jako „maják myšlení“, systematicky studovat a prohlubovat pochopení [této myšlenky] a vést „podnik – maják“ k vysoce kvalitnímu rozvoji. Soudruh Tai Weng-hu, tajemník stranické pobočky útvaru Aluminium Wheel Line 2 při výměně názorů na téma „výrobní velmoc a velmoc kvality“ uvedl, že výroba má pro národní hospodářství zásadní význam. [Společnost] se musí držet konceptu „kvalita je životem společnosti Dicastal“ a pomáhat budovat sílu výroby a sílu kvality posílením výzkumu klíčových technologií výroby zařízení a komplexní podporou inteligentní výroby“. (80)

(331)

Jedním z poskytovatelů peněžních prostředků společnosti CITIC Dicastal, který je ve spojení, byla banka CITIC Bank. Tento subjekt je rovněž fakticky ovládán společností CITIC Group Corporation prostřednictvím společností CITIC Corporation Limited, CITIC Limited a společnosti CITIC Financial Holdings, která je přímým ovládajícím akcionářem a v roce 2023 měla v CITIC Bank 64% podíl. (81)

(332)

V souladu se svými stanovami (82) banka CITIC Bank zřizuje organizaci Komunistické strany Číny, vykonává činnosti Komunistické strany Číny, respektuje a posiluje celkové vedoucí postavení Komunistické strany Číny a plně umožňuje vedoucí úlohu stranického výboru při vytyčování směru, řízení celkové situace a zajišťování provádění. Ředitelé banky vykonávají práva přiznaná bankou obezřetně, svědomitě a pečlivě, aby zajistili, že obchodní jednání banky bude v souladu s požadavky vnitrostátních zákonů, správních předpisů a různých vnitrostátních hospodářských politik, včetně těch, které se týkají výroby hliníkových kol.

(333)

Z výše uvedených důkazů vyplývají přesvědčivé formální znaky kontroly čínské vlády nad společností CITIC Dicastal, a to i na základě formálních znaků úzké kontroly nad ostatními subjekty skupiny CITIC zapojenými do investičního projektu v Maroku. Tato kontrola je vykonávána prostřednictvím vlastnické a rozhodovací struktury a procesu ze strany čínské vlády a/nebo přítomnosti Komunistické strany Číny při činnostech těchto různých společností s cílem zajistit řádné provádění vládních politik, které se přímo týkají výroby hliníkových kol. Na základě toho lze vyvodit závěr, že společnost CITIC Dicastal provádí politiku, kterou prosazuje čínská vláda.

(334)

Kromě státního vlastnictví a dalších formálních znaků kontroly ze strany čínské vlády Komise analyzovala, zda společnost CITIC Dicastal má či vykonává vládní pravomoci nebo je jimi pověřena. V tomto ohledu se šetření zaměřilo na spojení společnosti CITIC Dicastal s čínskou vládou, na právní a ekonomické prostředí převládající v Číně a na to, zda tento subjekt skutečně vykonává vládní funkce, a to se zohledněním všech skutečností a okolností a zejména působnosti a obsahu politik čínské vlády v odvětví hliníkových kol.

(335)

Pokud jde o převládající čínské právní, politické a hospodářské prostředí, v němž společnost CITIC Dicastal působí, Komise shromáždila důkazy, které ukazují na všudypřítomný vliv čínské vlády na hlavní právní a hospodářské aspekty hospodářství Číny (83). Pokud jde konkrétně o odvětví hliníkových kol, Komise zjistila, že toto odvětví podléhá významným vládním zásahům prostřednictvím četných preferenčních politik obsažených v plánech, pokynech, směrnicích a dalších politických dokumentech vydaných na všech úrovních státní správy a že čínská vláda si zachovává značnou míru vlastnictví a kontroly ve společnostech působících v tomto odvětví. (84)

(336)

Existují tři další prvky, které podporují zjištění, že společnost CITIC Dicastal vykonává funkce státní správy.

(337)

První prvek je obsažen v investiční smlouvě podepsané s marockou vládou dne 26. července 2018. Jak již bylo uvedeno v 159. až 161. bodě odůvodnění a 183. bodě odůvodnění, tato dohoda odkazuje na dvoustrannou spolupráci mezi Marokem a Čínou. Ještě výmluvnější je, že v písmenu D) preambule odkazuje na „CITIC Dicastal Group“ jako na předního výrobce hliníkových kol a dále uvádí, že ČLR jednala prostřednictvím CITIC Dicastal Group. Tím se zdůrazňuje, že společnost CITIC Dicastal a její skupina jako celek je vzhledem ke svému know-how specializovanému na výrobu hliníkových kol konkrétně vybrána čínskou vládou k tomu, aby prostřednictvím této investice v Maroku ve specifickém kontextu dvoustranné spolupráce mezi oběma zeměmi prováděla a plnila zastřešující politické cíle státu v rámci iniciativy Jeden pás, jedna cesta.

(338)

Druhým prvkem je skutečnost, že skupina CITIC, do níž patří společnost CITIC Dicastal a společnost DMA, byla oficiálně uznána čínskou vládou jako subjekt, který provádí iniciativu Jeden pás, jedna cesta a politiku vykročení do světa, a že se má za to, že investiční dohoda, kterou podepsala s marockou vládou dne 26. července 2018 s ohledem na „marocký projekt“, je „v souladu“ s uvedenou iniciativou. Již v roce 2017 skupina CITIC zdůraznila (85), že realizuje „strategii vykročení do světa“ a že uskutečnila rozsáhlé investice v rámci iniciativy Jeden pás, jedna cesta. Skupina CITIC prohlásila, že se bude i nadále aktivně podílet na budování iniciativy Jeden pás, jedna cesta a více přispívat k podpoře společného rozvoje Číny a zemí a regionů podél trasy cesty. Mezi „sedmi okruhy spolupráce“, které byly popsány s ohledem na provádění iniciativy Jeden pás, jedna cesta, skupina CITIC zmínila synergický okruh s několika národními ministerstvy a výbory, se státem vlastněnými podniky, a rovněž s místními vládami a státem vlastněnými podniky. V této souvislosti podpořila CITIC Bank již v roce 2017 iniciativu Jeden pás, jedna cesta souběžně prováděným investováním a financováním, přičemž významné částky poskytla formou finanční podpory a prostřednictvím specializovaného Fondu hedvábné stezky.

(339)

Kromě toho v článku společnosti CITIC Dicastal zveřejněném v červenci 2019 (viz také 174. bod odůvodnění) (86) společnost zmiňuje vládní politiky aktivně podporující přizpůsobení a modernizaci průmyslové strategie a uvádí, že společnost CITIC Dicastal dále podporuje strategii „vykročení do světa“ a buduje výrobní základny v zahraničí. Také tento zdroj poukazuje na úzké vazby a zapojení nejvyššího vedení společnosti CITIC Group Corporation (konkrétně předsedy představenstva a generálního ředitele) do rozvoje a činnosti společnosti CITIC Dicastal. V souvislosti s marockým projektem vedoucí představitelé společnosti CITIC Group Corporation vyzvali společnost CITIC Dicastal, aby v Maroku replikovala svůj domácí obchodní model, včetně „řízených tržních zdrojů pro investice do sociálního kapitálu“. Tento model bude jako první v zámoří použit v Maroku na základě jeho závazku stát se národním projektem v rámci iniciativy Jeden pás, jedna cesta.

(340)

Třetí prvek, který dokazuje, že společnosti CITIC Dicastal byly uděleny vládní pravomoci, vychází ze skutečnosti, že v řadě čínských plánů a politických dokumentů je společnost CITIC Dicastal výslovně uvedena jako jedna ze společností vybraných k provádění iniciativy Jeden pás, jedna cesta a podpoře rozšiřování mezinárodních kapacit. Jeden z nich, prováděcí plán města Čchin-chuang-tao na rok 2020, v oddíle 6 o výrobě zařízení v kontextu iniciativy Jeden pás, jedna cesta výslovně zmiňuje podporu investičního projektu společnosti CITIC Dicastal v Maroku. (87)

(341)

Pokud jde o preferenční financování, vedle všech prvků podrobně popsaných v oddíle 3.5.1 oznámení provincie Che-pej z roku 2018 o provádění iniciativy Jeden pás, jedna cesta a o podpoře mezinárodní spolupráce v oblasti kapacit v oddíle 6 na téma podpory výroby zařízení výslovně zmiňuje společnost CITIC Dicastal a Maroko jako příjemce investiční podpory. (88)

(342)

Kromě toho byla v lednu 2020 podepsána dohoda o strategické spolupráci (89) mezi skupinami CITIC a agenturou Sinosure, které se zúčastnili tajemník a předseda stranického výboru CITIC Bank a člen stranického výboru a zástupce generálního ředitele agentury Sinosure. CITIC Bank byla první akciovou bankou, která takovou dohodu s agenturou Sinosure vzhledem k jejich dlouhodobému vztahu uzavřela. Objem financování přesáhl 20 miliard USD. Tato dohoda prokázala odhodlání těchto společností společně provádět národní strategii a podpořit podniky v „globální působnosti“. Tuto spolupráci zohlednila i pobočka agentury Sinosure v provincii Che-pej, která výslovně zmínila podporu iniciativy Jeden pás, jedna cesta poskytovanou projektu společnosti CITIC Dicastal. (90) Také pobočka banky Chinese Export-Import Bank v provincii Che-pej výslovně uvedla, že podporuje a financuje společnost CITIC Dicastal. (91)

(343)

V každém případě, pokud jde o společnosti CITIC Bank a CITIC Finance, Komise při analýze veřejnoprávního subjektu vycházela ze zjištění týkajících se ostatních čínských bank a finančních institucí, které přímo nebo nepřímo poskytly společnosti CITIC Dicastal financování, jak je podrobně uvedeno v oddíle 3.5.2.1.1, neboť tato zjištění platí stejně i pro společnosti CITIC Bank a CITIC Finance. Na tomto základě Komise dospěla k závěru, že společnosti CITIC Bank a CITIC Finance jednaly při poskytování financování společnosti CITIC Dicastal jako veřejnoprávní subjekt ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) a čl. 2 písm. b) základního nařízení.

(344)

Na základě důkazů popsaných v tomto oddíle dospěla Komise k závěru, že společnost CITIC Dicastal při poskytování finančních příspěvků společnosti DMA prostřednictvím subjektů ve spojení jednala jako veřejnoprávní subjekt ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) ve spojení s čl. 2 písm. b) základního nařízení. Příslušné důkazy ukázaly, že existovaly formální znaky státního vlastnictví a kontroly společnosti CITIC Dicastal prostřednictvím přímé nebo nepřímé účasti čínské vlády a/nebo Komunistické strany Číny na základním kapitálu a/nebo v představenstvu, které přijímalo příslušná obchodní rozhodnutí, a že společnost CITIC Dicastal při marockém projektu prováděla politiku čínské vlády v rámci projektu v Maroku, včetně iniciativy Jeden pás, jedna cesta. Z výše uvedených důkazů dále vyplynulo, že příslušné právní, politické a ekonomické prostředí v Číně, v němž společnost CITIC Dicastal působí, a to jak obecně, tak konkrétně v odvětví hliníkových kol, se vyznačuje významnou přítomností vlády prostřednictvím preferenčních politik a plánů, které podstatným způsobem zasahují do běžných tržních sil. Příslušné důkazy navíc jasně prokázaly, že společnost CITIC Dicastal je pověřena vládními pravomocemi, neboť vykonává vládní funkce, jelikož společnost CITIC Dicastal a další subjekty v rámci téže skupiny v minulosti prováděly preferenční politiky přijaté čínskou vládou. Pokud jde o společnost CITIC Dicastal a její investiční projekt v Maroku, je zřejmé, že se jedná o provádění čínské iniciativy Jeden pás, jedna cesta, politiky „vykročení do světa“ a politiky „Made in China“, jakož i dalších čínských preferenčních politik na podporu odvětví hliníkových kol, mimo jiné zejména v rámci spolupráce mezi marockou a čínskou vládou.

(345)

Po poskytnutí konečných informací sice marocká vláda uvedla, že není oprávněna vyjadřovat se ke společnostem ze třetích zemí a jejich řízení, přesto však předložila připomínky ke zjištěním Komise. Marocká vláda tvrdila, že na základě jejích zkušeností bylo zřízení marockého závodu společností CITIC Dicastal provedeno jako soukromá investice, která nesouvisí s čínskou vládou, a znovu zdůraznila, že chybí důkaz o rámci dvoustranné spolupráce v podobě podpisu investiční dohody mezi společností CITIC Dicastal jednající jménem čínské vlády a marockou vládou.

(346)

Komise uvedla, že toto tvrzení je pouhým prohlášením v návaznosti na přiznanou neschopnost marocké vlády předložit připomínky týkající se zahraničního podniku. Proto se jím Komise nemusela zabývat, a to i s ohledem na věcné námitky k tomuto bodu, které jsou podrobně popsány výše.

(347)

Po poskytnutí konečných informací společnost DMA tvrdila, že zjištění Komise neposkytují dostatečné důkazy o tom, že společnost CITIC Dicastal je veřejnoprávním subjektem.

(348)

Podobně jako v 345. a 346. bodě odůvodnění Komise uvedla, že se nemusí zabývat připomínkami společnosti DMA ohledně zjištění, že společnost CITIC Dicastal je veřejnoprávním subjektem, jelikož se jedná o pouhé prohlášení bez věcných argumentů.

(349)

Vzhledem k výše uvedeným závěrům, že zaprvé, společnost CITIC Dicastal obdržela finanční podporu od čínské vlády přímo a prostřednictvím čínských finančních institucí, které jednaly jako veřejnoprávní subjekty, a zadruhé, společnost CITIC Dicastal jednala jako veřejnoprávní subjekt a svým prostřednictvím převáděla finanční podporu čínské vlády na projekt v Maroku, který realizovala společnost DMA, Komise přezkoumala následující konkrétní transakce související s financováním projektu, provedené ve prospěch společnosti DMA:

(350)

Jak je popsáno v 264. až 266. bodě odůvodnění, v listopadu 2021 došlo k podstatnému navýšení základního kapitálu společnosti DMA. Toto navýšení bylo financováno následujícím způsobem:

(351)

Společnost Dicastal Asia použila finanční prostředky poskytnuté jejím jediným akcionářem, společností Changsha Dicastal, formou navýšení vlastního kapitálu a úvěru a finanční prostředky poskytnuté společností Wisdom, která je společností ve spojení, v podobě úvěru, jak je uvedeno v 261., 265., 266. a 274. bodě odůvodnění. Skutečným zdrojem těchto peněžních prostředků v Číně, převedených prostřednictvím společností Changsha Dicastal, Wisdom a Dicastal Asia, byla společnost CITIC Dicastal. V době založení marocké dceřiné společnosti a v následujícím období společnost CITIC Dicastal sama obdržela finanční prostředky od finančních subjektů ve skupině, které jsou s ní ve spojení, a od různých dalších čínských státních bank a finančních institucí, jak je uvedeno v 222. až 226. bodě odůvodnění.

(352)

Na základě zjištění uvedených v oddíle 3.5.2.1 výše dospěla Komise k závěru, že společnost CITIC Dicastal při poskytnutí výše uvedených finančních příspěvků společnosti DMA prostřednictvím subjektů ve spojení jednala jako veřejnoprávní subjekt ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu i) a čl. 2 písm. b) základního nařízení.

(353)

V důsledku toho tento program představuje finanční příspěvek ve formě přímého převodu peněžních prostředků ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu i) ze strany čínské vlády, který lze přičíst marocké vládě v rámci spolupráce mezi čínskou a marockou vládou.

(354)

Po poskytnutí konečných informací společnost DMA tvrdila, že v souvislosti s navýšením kapitálu neexistoval žádný finanční příspěvek ze strany čínské vlády nebo veřejnoprávního subjektu. Společnost tvrdila, že pouze převedla finanční prostředky z jednoho účtu na druhý.

(355)

Společnost dále trvala na tom, že Komise uvedla nesprávné údaje, neboť nekapitalizovala pouze finanční prostředky získané od společnosti Dicastal Asia, ale také finanční prostředky od šesti offshorových společností, které nebyly ve spojení, a spis neobsahoval žádný důkaz, že se těchto šest společností účastnilo iniciativy Jeden pás, jedna cesta. Kromě toho společnost DMA tvrdila, že Komise neprokázala, že tyto půjčky od společnosti Dicastal Asia původně pocházejí od čínské vlády nebo od společnosti CITIC Dicastal.

(356)

Komise nesouhlasila s tvrzeními uvedenými v 354. a 355. bodě odůvodnění. Účetní režim těchto transakcí (reklasifikace z úvěrů/závazků na vlastní kapitál) nic nezměnil na tom, že společnost DMA byla v podstatě zbavena povinnosti uhradit zůstatek závazků a splatit půjčku. Namísto toho byly tyto závazky přeměněny na vlastní kapitál společnosti.

(357)

Kromě toho není v tomto případě podstatné, zda se šest offshorových společností účastnilo iniciativy Jeden pás, jedna cesta, či nikoli. Společnost DMA nezprostily dluhu tyto společnosti, ale přímý jediný akcionář společnosti DMA, společnost Dicastal Asia. Jak je vysvětleno v 350. a 351. bodě odůvodnění, společnost Dicastal Asia nejprve uhradila dluh společnosti DMA vůči offshorovým společnostem pomocí finančních prostředků společnosti CITIC Dicastal, které byly poskytnuty prostřednictvím společností Changsha Dicastal a Wisdom. Poté, co se stala vlastníkem těchto pohledávek, je použila k navýšení svého kapitálového podílu v marocké společnosti, namísto aby uplatnila nárok na tyto finanční prostředky vůči společnosti DMA.

(358)

Dluhy společnosti DMA vyplývající z půjček od společnosti Dicastal Asia a ze závazků vůči šesti věřitelům byly přeměněny na vlastní kapitál, ale nikdy nebyly přímo ani nepřímo splaceny prostřednictvím dividend. Komise proto považovala kapitalizované dluhy za odpuštění dluhu, které skupina CITIC přiznala společnosti DMA.

(359)

Tento program přináší výhodu rovnající se částce zproštění dluhu. Avšak vzhledem k tomu, že dluh, kterého byla společnost zproštěna, měl podobu kapitálového vkladu, musí být tato výhoda rozložena do delšího období. Komise proto přidělila na období šetření část celkové výhody odpovídající podílu odpisů na celkové hodnotě hlavních aktiv společnosti, tj. jejího zařízení, v období šetření.

(360)

Po poskytnutí konečných informací si společnost DMA stěžovala, že není jasné, jakou formou byly finanční příspěvek a/nebo výhoda obdrženy, protože Komise v 353. bodě odůvodnění zmínila přímý převod finančních prostředků, v 358. bodě odůvodnění uvedla odpuštění dluhu a v 359. bodě zproštění dluhu.

(361)

Pokud jde o výpočet výhody, společnost tvrdila, že nedošlo ke zproštění dluhu, neboť dluh byl kapitalizován, a proto je přiřazení výhody do období šetření na základě odpisů zařízení chybné.

(362)

Komise konstatovala, že ať už byly transakce popsány jako odpuštění dluhu nebo zproštění dluhu, představovaly přímý převod finančních prostředků, jak potvrdil panel ve věci Korea – Obchodní plavidla (92). Jak je vysvětleno v 356. bodě odůvodnění, společnost DMA byla s konečnou platností zproštěna dluhu, neboť díky kapitalizaci byla zbavena povinnosti jej splatit. Komise proto zamítla tvrzení uvedená v 360. a 361. bodě odůvodnění.

(363)

Tyto příspěvky jsou specifické, neboť spadají do rámce dvoustranné investiční dohody mezi čínskou a marockou vládou, jak je podrobně popsáno v oddíle 3.4. Tento program je specifický zejména podle čl. 4 odst. 2 písm. a) základního nařízení, jelikož je na základě marockých preferenčních politik podrobně popsaných v oddíle 3.3 omezen na konkrétní podnik automobilového průmyslu, a je dále regionálně specifický, neboť je prováděn v průmyslové akcelerační zóně, která je mimo jiné rovněž popsána v oddíle 3.3.

(364)

Po specifickém poskytnutí informací společnost DMA tvrdila, že neexistují žádné důkazy o tom, že by finanční příspěvky byly specifické pro společnost DMA nebo automobilové odvětví nebo že by byly poskytnuty v rámci spolupráce mezi marockou vládou a čínskou vládou.

(365)

Komise uvedla, že toto tvrzení je nepodložené. Jak upřesňuje 363. bod odůvodnění, Komise učinila zjištění na základě konkrétních důkazů prokazujících odvětvovou a regionální specifičnost. Komise proto tato tvrzení zamítla.

(366)

Sazba subvence zjištěná pro tento režim subvencí během období šetření u spolupracujících vyvážejících výrobců činí:

Navýšení kapitálu v rámci spolupráce mezi marockou a čínskou vládou

(367)

Společnost DMA obdržela v letech 2020 a 2021 dvě finanční půjčky od společností ve spojení, jak je podrobně uvedeno v 268. a 271. bodě odůvodnění.

(368)

V roce 2020 poskytla společnost Dicastal HK společnosti DMA půjčku, která byla na konci období šetření v plné výši splacena. Samotná společnost Dicastal HK byla financována prostřednictvím půjček od svého jediného akcionáře, společnosti CITIC Dicastal, jak je popsáno v 271. bodě odůvodnění. Hodnota těchto půjček značně převyšovala hodnotu půjčky, kterou společnost Dicastal HK poskytla společnosti DMA.

(369)

V roce 2021 poskytla společnost Dicastal Asia společnosti DMA půjčku, která byla na konci období šetření v plné výši splacena. Jak je vysvětleno v 268. a 274. bodě odůvodnění, společnost Dicastal Asia obdržela na financování této půjčky sérii úvěrů od společnosti Wisdom, které svou hodnotou pokryly částku půjčenou společnosti DMA.

(370)

Kromě toho, jak je popsáno v 260. bodě odůvodnění, společnost DMA obdržela jeden faktický úvěr, neboť společnost Changsha Dicastal dodala společnosti DMA výrobní zařízení v hodnotě více než 90 % celkové hodnoty nakoupeného zařízení. Dodávky proběhly v letech 2018 až 2022. Společnost DMA však za toto zařízení včas nezaplatila. Na začátku období šetření měla společnost DMA stále nesplacený dluh plynoucí z těchto transakcí ve výši 70 % jejich celkové hodnoty. Během období šetření provedla úhradu za část dodaného zařízení, čímž se nesplacená částka na konci období šetření snížila na 50 % celkové hodnoty aktiv pořízených od společnosti Changsha Dicastal.

(371)

Jak je popsáno v 257. bodě odůvodnění, společnost Changsha Dicastal byla schopna financovat svůj příspěvek na investiční projekt v Maroku prostřednictvím zvýšeného peněžního toku z transakcí se společností CITIC Dicastal.

(372)

V důsledku toho lze všechny tyto finanční toky vysledovat až ke skutečnému čínskému vlastníkovi, společnosti CITIC Dicastal, která sama obdržela finanční prostředky od finančních subjektů ve skupině, které jsou ve spojení, jakož i od různých dalších čínských bank a finančních institucí ve vlastnictví státu, jak je uvedeno v 222. až 226. bodě odůvodnění.

(373)

Na základě zjištění uvedených v oddíle 3.5.2.1 výše Komise dospěla k závěru, že společnost CITIC Dicastal při poskytnutí finančního příspěvku společnosti DMA prostřednictvím svých subjektů ve spojení jednala jako veřejnoprávní subjekt. Finanční instituce skupiny CITIC a státní banky a finanční instituce při poskytnutí půjčky společnosti CITIC Dicastal rovněž jednaly jako veřejnoprávní subjekt.

(374)

Finanční příspěvek měl podobu přímého převodu peněžních prostředků prostřednictvím poskytnutí preferenčního financování ve formě půjček a faktického úvěru společnosti DMA ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu i).

(375)

Tyto finanční příspěvky poskytnuté společností CITIC Dicastal jako veřejnoprávním subjektem prostřednictvím jejích subjektů ve spojení lze podle zjištění uvedených v oddíle 3.4 přičítat marocké vládě v souvislosti s její dvoustrannou spoluprací s čínskou vládou.

(376)

Po poskytnutí konečných informací společnost DMA tvrdila, že pojem „faktický úvěr“ neexistuje ani v základním nařízení, ani v Dohodě WTO o subvencích a vyrovnávacích opatřeních. V každém případě společnost uvedla, že společnost Changsha Dicastal při inspekci na místě prokázala, že společnost DMA nemá vůči společnosti Changsha Dicastal žádný dluh. Namísto toho společnost Changsha Dicastal vystupovala jako zprostředkovatel a nesplacený zůstatek představoval úvěr poskytnutý skutečnými dodavateli zařízení. V této souvislosti společnost zopakovala, že nesouhlasí s použitím článku 28 základního nařízení, neboť odmítnutí poskytnout fyzický seznam původních dodavatelů zařízení jako důkaz během inspekce na místě nebránilo Komisi ověřit údaje nezbytné pro toto šetření (viz také 112., 116. a 118. bod odůvodnění).

(377)

Společnost DMA dále uvedla, že neexistuje žádný důkaz o tom, že by čínská vláda nebo společnost CITIC Dicastal poskytly půjčky společnostem Dicastal Asia a Dicastal HK. Podle společnosti DMA účetní záznamy a finanční výkazy společnosti CITIC Dicastal jasně ukazují, že společnost CITIC Dicastal neposkytla společnosti Changsha Dicastal, Dicastal Asia ani Dicastal HK žádné půjčky, a navíc neprovedla ve prospěch společnosti Dicastal Asia žádné platby.

(378)

Pokud jde o pojem „faktický úvěr“, Komise uvedla, že tuto terminologii používá pouze za účelem odlišení těchto příslušných transakcí od finančních půjček, kdy věřitel na základě smlouvy o půjčce převádí skutečné finanční prostředky na bankovní účet dlužníka. V projednávané věci představuje faktický úvěr rovnocennou situaci, kdy však dodavatel zařízení neinkasováním nebo opožděným inkasem plateb poskytl společnosti DMA finanční prostředky, které by jinak společnost neměla k dispozici.

(379)

Pokud jde o to, že společnost Changsha Dicastal úvěr neposkytla, Komise připomněla, že vzhledem k tomu, že společnost Changsha Dicastal odmítla poskytnout seznam svých údajných dodavatelů strojního zařízení dodaného společnosti DMA, nemohla Komise přezkoumat, které subjekty nesly břemeno nesplaceného dluhu a za jakých okolností a podmínek byl tento údajný úvěr poskytnut. V rozporu s informacemi, které společnost Changsha Dicastal poskytla během inspekce na místě, je ve smlouvách o koupi zařízení předložených společností DMA společnost Changsha Dicastal jasně určena jako prodávající a smlouvy vymezují její povinnosti vyprojektovat, vyrobit, dodat, instalovat a prodat zařízení společnosti DMA a poskytnout školení na místě. Společnost Changsha Dicastal jako prodávající rovněž podle smluv poskytuje veškeré záruky.

(380)

Pokud jde o čínskou vládu nebo společnost CITIC Dicastal, které poskytly finanční prostředky společnostem Changsha Dicastal, Dicastal Asia nebo Dicastal HK, Komise odkázala na transakce upřesněné v 257., 268., 271. a 274. bodě odůvodnění, které prokázaly, jak společnost CITIC Dicastal prostřednictvím svých subjektů ve spojení poskytla společnosti DMA finanční prostředky na transakce popsané v 367. až 370. bodě odůvodnění. Komise zejména uvedla, že společnost CITIC Dicastal poskytla společnosti Dicastal HK půjčky v rozporu s připomínkami k poskytnutí konečných informací, které předložila společnost DMA. Tyto informace poskytla sama společnost Dicastal HK a byly ověřeny na místě.

(381)

Komise proto zamítla tvrzení uvedená v 376. a 377. bodě odůvodnění.

(382)

Tyto praktiky poskytují výhodu, která se rovná rozdílu mezi úrokem, který společnost DMA zaplatila za úvěr, a částkou, která by byla zaplacena za srovnatelný komerční úvěr.

(383)

Při určování referenční úrokové sazby Komise zvažovala datum zahájení úvěru, dobu jeho trvání, měnu a úvěruschopnost společnosti.

(384)

Obě finanční půjčky byly denominovány v eurech. Ačkoli faktury za zařízení dodané společností Changsha Dicastal byly vystaveny v CNY, platby byly provedeny v eurech. Komise proto měla za to, že se jedná o faktický úvěr denominovaný v EUR.

(385)

K posouzení úvěruschopnosti a dlouhodobého rizika platební schopnosti společnosti Komise použila ukazatel běžné likvidity a poměr dluhu společnosti k vlastnímu kapitálu.

(386)

Ukazatel běžné likvidity měří schopnost společnosti splácet krátkodobé závazky a představuje poměr mezi oběžnými aktivy a krátkodobými závazky. V letech 2019, 2020 a 2023 setrvával ukazatel běžné likvidity společnosti DMA pod hodnotou 1, což znamená, že v těchto letech by společnost nebyla schopna dostát svým krátkodobým závazkům zpeněžením svých oběžných aktiv. Situace byla příznivější v letech 2021 a 2022, kdy ukazatel běžné likvidity vzrostl nad hodnotu 1. Pokud se však do výpočtu krátkodobé likvidity (ukazatele pohotové likvidity) nezahrnují zásoby, které nelze okamžitě přeměnit na hotovostní peněžní prostředky, setrval tento ukazatel i v roce 2021 pod hodnotou 1 a v roce 2022 ji jen mírně překročil.

(387)

Poměr dluhu k vlastnímu kapitálu měří schopnost společnosti dostát svým dlouhodobým dluhovým závazkům. Tento ukazatel vykazoval velmi neutěšené hodnoty. Poměr dluhu k vlastnímu kapitálu dosáhl hodnoty vyšší než 2 000 v letech 2019 a 2020, tj. před kapitalizací velké části dluhu společnosti (viz 264. až 266. a 350. bod odůvodnění). Po navýšení kapitálu dlouhodobé finanční závazky nadále převyšovaly vlastní kapitál. Poměr dluhu k vlastnímu kapitálu setrval v letech 2021 až 2022 nad hodnotou 5 a v roce 2023 nad hodnotou 3.

(388)

S ohledem na problémy s likviditou a solventností popsané v 385. až 387. bodě odůvodnění se Komise domnívala, že se společnost nenacházela ve stabilní finanční situaci a pro potenciální věřitele a investory měla vysoce rizikový profil.

(389)

Na tomto základě Komise použila index ICE BofA Euro High Yield Index, který sleduje výkonnost podnikových dluhopisů denominovaných v eurech s nižším investičním stupněm, veřejně emitovaných na domácích trzích v eurech nebo na trzích eurobondů. Vzhledem k tomu, že půjčky a faktický úvěr na zahraniční projekt v Maroku poskytly čínské subjekty, Komise se domnívala, že je třeba zohlednit i riziko země. Komise proto upravila úrokovou sazbu na základě indexu ICE BofA Euro High Yield Index o riziko země vyhodnocené organizací OECD.

(390)

Při stanovení referenční úrokové sazby bylo zohledněno datum zahájení obou finančních úvěrů, jelikož oba úvěry měly pevnou úrokovou sazbu. Při výpočtu prémie na základě hodnocení rizika země byla zohledněna doba trvání úvěrů.

(391)

Po poskytnutí konečných informací společnost DMA tvrdila, že Komise dostatečně nevysvětlila výpočet výhody a jasně neobjasnila základ pro výpočet výhody u faktického úvěru.

(392)

Společnost DMA dále tvrdila, že Komise nezohlednila platební podmínky sjednané ve smlouvách o pořízení předmětného zařízení. Komise zejména nevzala v úvahu, že platby byly dohodnuty v několika splátkách, přičemž větší část pořizovací hodnoty byla splatná až 270 dnů po dokončení instalace a uvedení zařízení do provozu. Komise by tedy měla zajistit, aby do výpočtu výhody bylo zahrnuto pouze zařízení, u něhož již uplynula lhůta splatnosti.

(393)

Pokud jde o referenční hodnotu, společnost tvrdila, že referenční hodnota použitá Komisí se netýká půjček a jako taková nesplňuje požadavky stanovené v čl. 14 písm. b) Dohody WTO o subvencích a vyrovnávacích opatřeních. Kromě toho společnost tvrdila, že neměla přístup ke zdrojovým údajům, a nemohla tak potvrdit jejich správnost. Společnost DMA uvedla, že Komise by měla pro Maroko použít sazby peněžního trhu podle MMF, které údajně přesně odrážejí úrokové sazby marockých komerčních institucí.

(394)

Společnost dále tvrdila, že zjištění Komise o poměru dluhu k vlastnímu kapitálu společnosti DMA a o riziku země určeném pro Maroko jsou nepodložená. Společnost tvrdila, že výpočty poměru dluhu k vlastnímu kapitálu nebyly poskytnuty a jsou nesrozumitelné. Podle společnosti DMA je hodnocení rizik zemí podle OECD pro půjčky irelevantní, protože se vztahuje ke „Klasifikaci rizika podle země účastníků Ujednání o státem podporovaných vývozních úvěrech“.

(395)

Závěrem společnost uvedla, že prospěch vyplývající z neuhrazených závazků za zařízení by neměl být účtován do nákladů pouze v období šetření, ale měl by být rozložen do průměrné doby životnosti zařízení.

(396)

Komise zamítla tvrzení uvedená ve 391. až 395. bodě odůvodnění.

(397)

Zaprvé, výpočet výhody pro faktický úvěr byl obecně vysvětlen v 382. až 384. bodě odůvodnění a podrobný výpočet byl společnosti DMA sdělen v příloze 2-3.3.2 poskytnutí informací o společnosti.

(398)

Zadruhé, účinek platebních podmínek byl v tomto případě nepodstatný. S výjimkou jedné dovozní transakce představující méně než 0,9 % neuhrazeného zůstatku na počátku období šetření byly všechny stroje dodány v takových lhůtách, že datum splatnosti poslední splátky uplynulo před začátkem období šetření.

(399)

Zatřetí, Komise nesouhlasila s posouzením společnosti DMA ohledně souladu vybrané referenční hodnoty s požadavky čl. 14 písm. b) Dohody WTO o subvencích a vyrovnávacích opatřeních. Referenční hodnota představovala výnos vysoce rizikového podnikového dluhu, tj. částku, kterou by vydělal věřitel půjčující peníze společnosti s takovým rizikovým profilem, denominovaného v eurech, což odráželo měnu dluhu společnosti DMA a profil investičního rizika společnosti DMA. Komise potvrdila, že odkaz na zdroj srovnávacích údajů uvedený v poskytnutí informací o společnosti fungoval správně. Vedl na domovskou stránku Federální banky v St. Louis (93), kde si společnost mohla vyhledat konkrétní referenční hodnotu pomocí kódu uvedeného v příloze 2 (list „Referenční hodnota – úvěry v EUR“) k poskytnutí informací o společnosti. Komise rovněž přezkoumala sazby peněžního trhu podle MMF pro Maroko, které navrhla společnost DMA jako vhodnější referenční hodnotu. Dospěla k závěru, že sazba peněžního trhu odpovídá mezibankovní zápůjční sazbě (94), a proto není vhodná jako referenční úroková sazba.

(400)

Začtvrté, Komise konstatovala, že výpočty ukazatelů úvěruschopnosti byly společnosti DMA sděleny v příloze 2-3.2 k poskytnutí informací o společnosti. Tabulka obsahuje vzorce pro výpočet každého ukazatele, tabulku s údaji použitými pro výpočet, zdroje těchto údajů (auditované zprávy a daňová přiznání). Výsledky pro každý ukazatel byly rovněž prezentovány v podobě, která společnosti umožňuje sledovat každý krok výpočtu. Pokud jde o rizikovou přirážku pro zemi, Komise ji považovala za přiměřenou, protože podobně jako v případě vývozních úvěrů byly půjčky poskytnuty na projekt v zahraničí.

(401)

A nakonec Komise objasnila, že výhoda v podobě neuhrazeného zůstatku závazků za zařízení nebyla napadena v plné pořizovací hodnotě zařízení. Namísto toho se za výhodu v rámci tohoto programu považovaly pouze úroky, které měly být během období šetření zaplaceny z půjčky poskytnuté formou odloženého inkasa plateb. Přínos byl tedy specifický pro období šetření a nevyžadoval další rozložení do delšího období.

(402)

Tyto příspěvky jsou rovněž specifické, neboť spadají do rámce dvoustranné investiční dohody mezi čínskou a marockou vládou, jak je podrobně uvedeno v oddíle 3.4. Tyto programy jsou specifické zejména podle čl. 4 odst. 2 písm. a) základního nařízení, jelikož půjčky a faktický úvěr jsou na základě marockých preferenčních politik podrobně popsaných v oddíle 3.3 omezeny na konkrétní podnik automobilového průmyslu, a jsou rovněž regionálně specifické, neboť jsou prováděny v průmyslové akcelerační zóně, která je mimo jiné rovněž popsána v oddíle 3.3.

(403)

Po poskytnutí konečných informací společnost DMA namítla, že analýza specifičnosti provedená Komisí nebyla dostatečná.

(404)

Komise konstatovala, že toto tvrzení je pouhým prohlášením, které není podloženo důkazy. Na základě prvků vykazujících odvětvovou a regionální specifičnost, jak je uvedeno v 402. bodě odůvodnění, Komise potvrdila svá zjištění.

(405)

Sazba subvence zjištěná pro tento režim subvencí během období šetření u spolupracujících vyvážejících výrobců činí:

Faktický úvěr spojený s investičním majetkem a půjčkami v rámci spolupráce mezi marockou a čínskou vládou

(406)

Po poskytnutí konečných informací marocká vláda podpořila tvrzení společnosti DMA a uvedla, že podle jejího názoru společnost DMA a její přidružené společnosti prokázaly, že každý jeden finanční příspěvek, který čínská vláda poskytla čínským přidruženým společnostem v Číně, nebyl určen pro iniciativu Jeden pás, jedna cesta, Maroko nebo společnost DMA, což dokazuje i prohlášení společnosti Changsha Dicastal, že do kapitálu společnosti DMA investovala své vlastní prostředky. Poté marocká vláda konstatovala, že Komise zjevně pochybila, když dospěla k závěru, že společnost CITIC Dicastal jednající jako veřejnoprávní subjekt převedla finanční prostředky čínské vlády prostřednictvím několika subjektů ve spojení. A konečně marocká vláda tvrdila, že spis neobsahuje důkazy o tom, že by zvýšený prodej společnosti Changsha Dicastal byl podporou společnosti DMA a že společnost CITIC Dicastal využila společnost Wisdom k tomu, aby společnosti DMA poskytla další půjčky a levné vstupy.

(407)

Komise konstatovala, že tyto argumenty marocké vlády jsou pouhými tvrzeními, která nejsou ničím podložena. Nebylo tudíž nutné, aby je Komise dále prošetřovala. V každém případě se Komise věcně zabývala všemi argumenty společnosti DMA k těmto otázkám a zamítla je.

(408)

Společnost DMA nakupovala hliníkové ingoty, hlavní surovinu používanou při výrobě hliníkových kol, od malého počtu dodavatelů, z nichž někteří byli a někteří nebyli ve spojení. Jak je podrobně uvedeno v 105., 106., 272. a 273. bodě odůvodnění, společnost Wisdom, o níž bylo zjištěno, že je ve spojení se skupinou Dicastal (viz oddíl 3.5.2.1), byla hlavním dodavatelem společnosti DMA, která od ní v období šetření nakoupila přibližně 75 % všech hliníkových ingotů. Na takovéto značné množství hliníkových ingotů společnost DMA podepsala smlouvu se společností Wisdom v březnu 2020, tedy pouhé čtyři měsíce po založení společnosti Wisdom.

(409)

Preferenční podmínky, za kterých společnost Wisdom dodávala společnosti DMA hliníkové ingoty, byly dvojího druhu.

(410)

Zaprvé, navzdory devadesátidenní lhůtě splatnosti jasně stanovené ve smlouvě mezi společnostmi Wisdom a DMA společnost DMA až do konce období šetření neprovedla společnosti Wisdom platbu za žádný z ingotů zakoupených mezi prosincem 2022 a koncem období šetření. Společnost Wisdom navíc nikdy nepodnikla podle ustanovení smlouvy o řešení sporů žádné kroky k tomu, aby tyto platby získala, ani smlouvu nevypověděla.

(411)

Zadruhé, cena účtovaná společností Wisdom společnosti DMA byla uměle snížena a byla výrazně nižší než cena účtovaná přímo jinými zahraničními dodavateli hliníkových ingotů, kteří nebyli ve spojení a kteří byli rovněž výrobci suroviny a dodávali společnosti DMA značné objemy tohoto zboží. Komise se domnívala, že tento cenový rozdíl byl jednoznačně ovlivněn spojením se společností Wisdom a že výrazné rozdíly oproti cenám ostatních dodavatelů, kteří nebyli ve spojení, nelze vysvětlit jinými skutečnostmi, jako je doba trvání smlouvy nebo dotčené objemy.

(412)

S ohledem na zjištění uvedená v 305. bodě odůvodnění dospěla Komise k závěru, že společnost CITIC Dicastal použila společnost Wisdom jako prostředek k tomu, aby preferenční podporu poskytnutou čínskou vládou převedla do marockého projektu.

(413)

Společnost CITIC Dicastal na oplátku obdržela peněžní prostředky od finančních subjektů spojených s její skupinou a od různých dalších čínských státních bank a finančních institucí, jak je uvedeno v 153. až 158. bodě odůvodnění.

(414)

Na základě zjištění uvedených v oddíle 3.5.2.1 výše Komise dospěla k závěru, že společnost CITIC Dicastal při poskytnutí finančního příspěvku společnosti DMA prostřednictvím svých subjektů ve spojení jednala jako veřejnoprávní subjekt. Finanční instituce skupiny CITIC a státní banky a finanční instituce při poskytnutí půjčky společnosti CITIC Dicastal rovněž jednaly jako veřejnoprávní subjekt.

(415)

Finanční příspěvek měl podobu přímého převodu peněžních prostředků prostřednictvím poskytnutí preferenčního financování jakožto faktického úvěru společnosti DMA prostřednictvím společnosti Wisdom ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu i). Výše finančního příspěvku se rovnala neuhrazenému dluhu z nezaplacených faktur za hliníkové ingoty po lhůtě jejich splatnosti. Kromě toho společnost Wisdom dodávala společnosti DMA hliníkové ingoty, přičemž si za dodané hliníkové ingoty účtovala výrazně nižší cenu.

(416)

Po poskytnutí konečných informací společnost DMA tvrdila, že neobdržela žádný finanční příspěvek ve formě přímého převodu finančních prostředků, ale pouze hliníkové ingoty.

(417)

Dále tvrdila, že mezi společnostmi CITIC Dicastal a Wisdom neexistuje žádné spojení. Proto nebyl prokázán finanční příspěvek a specifičnost.

(418)

Společnost DMA rovněž tvrdila, že jí společnost Wisdom neposkytla žádné preferenční podmínky, pokud jde o dodávané ingoty. Společnost DMA údajně využila nezaplacení faktur, aby zabránila společnosti Wisdom zvýšit cenu dohodnutou ve smlouvě. V této souvislosti společnost DMA upozornila, že v souladu s nově sjednanou smlouvou došlo v listopadu a prosinci 2023 ke zvýšení ceny. V tomto období byla cena vyšší než cena placená za hliníkové ingoty dodávané společností ALBA. Kromě toho společnost DMA tvrdila, že v průběhu roku 2024 zaplatila téměř všechny neuhrazené faktury.

(419)

Dále uváděla, že neexistují žádné důkazy o tom, že by společnost CITIC Dicastal převáděla preferenční podporu od čínské vlády společnosti DMA. Zejména tvrdila, že Komise ověřila všechny závazky a pohledávky společnosti CITIC Dicastal v období let 2017 až 2023, a mohla tak potvrdit, že společnosti Wisdom nebyly převedeny žádné finanční prostředky. Podle společnosti DMA navíc neexistují žádné důkazy o tom, že by společnost Wisdom obdržela od čínské vlády preferenční financování.

(420)

Pokud jde o formu napadeného preferenčního financování v rámci tohoto režimu subvencí, společnost DMA tvrdila, že pojem „faktický úvěr“ neexistuje ani v základním nařízení, ani v Dohodě WTO o subvencích a vyrovnávacích opatřeních, a proto měla Komise dospět k závěru, že se nejedná o finanční příspěvek.

(421)

Komise zamítla tvrzení uvedená ve 416. až 420. bodě odůvodnění.

(422)

Zaprvé, jak je vysvětleno v 409. až 411. bodě odůvodnění, finanční příspěvek ve formě přímého převodu finančních prostředků spočíval v tom, že společnost Wisdom poskytla preferenční ceny za hliníkové ingoty a zpozdila inkaso plateb výrazně nad rámec platební lhůty dohodnuté ve smlouvě.

(423)

Zadruhé, zjištění a závěry týkající se spojení mezi společnostmi CITIC Dicastal a Wisdom, jakož i připomínky skupiny Dicastal k této otázce byly uvedeny v 275. až 313. bodě odůvodnění.

(424)

Zatřetí, Komise se vysvětlením nižších cen účtovaných společností Wisdom zabývala v 313. bodě odůvodnění.

(425)

Začtvrté, pokud jde o důvody, proč společnost Wisdom nebyla uvedena v auditovaných zprávách a účetních záznamech společnosti CITIC Dicastal, Komise se jimi již zabývala v 274. až 313. bodě odůvodnění, zejména pak v 283. a 284. bodě odůvodnění. Komise dále nesouhlasila s tvrzením, že ověřila všechny závazky a pohledávky společnosti CITIC Dicastal za období let 2017 až 2023. V této souvislosti si Komise vyžádala a obdržela seznamy závazků a pohledávek společnosti CITIC Dicastal týkající se transakcí se společností Changsha Dicastal.

(426)

A v neposlední řadě se Komise pojmem „faktický úvěr“ zabývala v 378. bodě odůvodnění.

(427)

Postupy popsané v 408. až 411. bodě odůvodnění poskytují výhodu ve výši:

(428)

Pokud jde o faktický úvěr, Komise při stanovení referenční úrokové sazby pro výpočet výhody zvážila dobu trvání půjčky, její měnu a úvěruschopnost společnosti.

(429)

Komise do výpočtu výhody zahrnula nákupní transakce uskutečněné v roce 2022, za které v období šetření stále nebyla provedena úhrada. U těchto transakcí byla doba trvání úvěru stanovena na jeden celý rok. U nákupů fakturovaných v roce 2023 byly zohledněny pouze ty, které měly datum splatnosti v roce 2023. Doba trvání úvěru u těchto transakcí byla vypočtena jako rozdíl mezi datem splatnosti a koncem roku. Navzdory skutečnosti, že po období šetření byly splaceny pouze části těchto úvěrů, Komise považovala za faktický úvěr, a nikoli za přímou platbu celé částky ve formě prominutí dluhu i částky, u nichž nebyl předložen žádný doklad o tom, že byly po období šetření splaceny.

(430)

Cena účtovaná společností Wisdom za dodávku hliníkových ingotů byla stanovena v USD. Komise se proto domnívala, že se jedná o faktický úvěr denominovaný v USD.

(431)

Jak je vysvětleno v 385. až 388. bodě odůvodnění, společnost DMA měla z hlediska potenciálních věřitelů a investorů vysoce rizikový profil. Komise proto použila jako referenční hodnotu úrokovou sazbu očekávanou u dluhopisů vydaných podniky s ratingem B (dostupnou v databázi Bloomberg). Z důvodů vysvětlených v 389. bodě odůvodnění byla referenční úroková sazba dále upravena o riziko země podle hodnocení OECD.

(432)

Vzhledem k tomu, že faktický úvěr byl rozložen na období dvou let, Komise při stanovení referenční úrokové sazby a výpočtu rizikové prémie země uvažovala dvouletou dobu trvání půjčky.

(433)

Pokud jde o rozdíl v kupní ceně pro účely výpočtu výhody, Komise porovnala průměrnou kupní cenu zaplacenou společností DMA za hliníkové ingoty dodané společností Wisdom v období šetření s průměrnou kupní cenou zaplacenou společností DMA za hliníkové ingoty dodávané druhým největším dodavatelem, který není ve spojení, během období šetření.

(434)

Po poskytnutí konečných informací společnost DMA uvedla, že referenční úroková sazba použitá pro faktický úvěr je v rozporu s čl. 14 písm. b) dohody WTO o subvencích a vyrovnávacích opatřeních, a odkázala na své argumenty týkající se „faktického úvěru spojeného s investičním majetkem a půjčkami, popsané v 393. bodě odůvodnění.

(435)

Pokud jde o metodiku výpočtu výhody pro preferenční cenu hliníkových ingotů, společnost tvrdila, že by Komise měla vyloučit dodávky obdržené v listopadu a prosinci 2023, neboť bylo prokázáno, že ceny účtované společností Wisdom byly vyšší než ceny účtované společností ALBA.

(436)

Pokud jde o referenční cenu hliníkových ingotů, společnost DMA tvrdila, že Komise porušila čl. 14 písm. d) dohody WTO o subvencích a vyrovnávacích opatřeních, který stanoví, že „přiměřenost odměny je určena v poměru k převládajícím tržním podmínkám pro dotyčné zboží nebo služby v zemi nákupu“, když použila dovozní cenu hliníkových ingotů dodávaných společností ALBA. Podle společnosti Komise neprokázala, že ceny dováženého hliníku odpovídají převládajícím marockým podmínkám.

(437)

Společnost rovněž tvrdila, že výhoda určená pro tento program by neměla být přiřazena k celkovému obratu společnosti v plné výši. Vzhledem k tomu, že hliníkové ingoty zakoupené od společnosti Wisdom představovaly pouze část všech ingotů pořízených během období šetření, měla Komise přiřadit pouze odpovídající část vypočtené výhody.

(438)

Komise zamítla tvrzení uvedená ve 434. až 437. bodě odůvodnění.

(439)

Za prvé, Komise se zabývala tvrzeními společnosti týkajícími se referenční úrokové sazby v 399. bodě odůvodnění. Rovněž v případě referenční úrokové sazby pro úvěry denominované v USD Komise poskytla společnosti zdrojové údaje v příloze 2 (list „Referenční hodnota – úvěry v USD“) k poskytnutí informací o společnosti. Úroková sazba očekávaná u dluhopisů vydaných firmami s ratingem na úrovni B je vhodným zástupným ukazatelem úrokové sazby, kterou by musela zaplatit firma s vysoce rizikovým profilem, pokud by si chtěla půjčit finanční prostředky v USD.

(440)

Zadruhé, Komise určila subvencování pro konkrétní období šetření. V tomto období zkoumala vážený průměr cen účtovaných společností Wisdom a společností ALBA. Komise považovala žádost společnosti o provedení srovnání na základě kratšího období za neopodstatněnou.

(441)

Zatřetí, Komise se domnívala, že dovozní cena hliníkových ingotů dodávaných společností ALBA je vhodným zástupným ukazatelem vnitrostátních marockých cen ingotů, neboť dovážené ingoty musely cenově konkurovat surovině pocházející z domácích zdrojů.

(442)

A konečně také měla Komise za to, že uplatnila konzervativní přístup, když výhodu rozložila na celkový obrat společnosti. Je nesporné, že společnost DMA využila celou hodnotu výhody stanovené pro tento program, nikoli pouze část odpovídající podílu hliníkových ingotů dodaných společností Wisdom na celkovém množství ingotů nakoupených v období šetření. Naopak by se dalo tvrdit, že vzhledem k tomu, že ingoty byly použity k výrobě pouze části celkového množství hliníkových kol vyrobených během období šetření, měla být celková hodnota přidělena pouze odpovídajícímu podílu na celkovém obratu.

(443)

Tyto příspěvky jsou rovněž specifické, neboť spadají do rámce dvoustranné investiční dohody mezi čínskou a marockou vládou, jak je podrobně uvedeno v oddíle 3.4. Tyto programy jsou specifické zejména podle čl. 4 odst. 2 písm. a) základního nařízení, jelikož faktický úvěr a přímý převod peněžních prostředků prostřednictvím zvýhodněných cen hliníkových ingotů jsou na základě marockých preferenčních politik podrobně popsaných v oddíle 3.3 omezeny na jediný konkrétní podnik automobilového průmyslu, a dále jsou regionálně specifické, jelikož jsou prováděny v průmyslové akcelerační zóně, která je mimo jiné rovněž popsána v oddíle 3.3. Konkrétně prostřednictvím subjektu Dicastal Asia poskytla společnost Wisdom půjčky společnosti DMA, aby je mohla použít jako investice do této společnosti.

(444)

Sazba subvence zjištěná pro tento režim subvencí během období šetření u spolupracujících vyvážejících výrobců činí:

Přímý převod peněžních prostředků v souvislosti s dodávkami hliníkových ingotů v rámci spolupráce mezi marockou a čínskou vládou

(445)

Žadatel tvrdil, že maročtí vyvážející výrobci měli prospěch z grantů poskytnutých fondem IDIF v rámci investičních dohod podepsaných dotyčnými společnostmi a marockou vládou.

(446)

IDIF je veřejný investiční fond poskytující granty svým příjemcům, původně vytvořený marockou vládou na základě rámcového zákona č. 18-95, kterým se stanoví Investiční charta (95), a nazvaný „Fonds de promotion des investissements“ na základě finančního zákona z roku 1995 a jeho následných změn (96). V roce 2015 byl fond přejmenován na „Fonds de Développement Industriel et des Investissements“, aby se zdůraznilo jeho zaměření na průmysl. Cílem fondu IDIF je konsolidovat průmyslové činnosti země, modernizovat je a rozvíjet schopnost země nahrazovat dovážené výrobky.

(447)

Fond IDIF je přímo řízen marockou vládou, konkrétně předsedou vlády, ministrem financí a ministrem průmyslu, jak je uvedeno v článku 1 vyhlášky č. 2-14-715, kterou se provádí finanční zákon z roku 2015. (97)

(448)

IDIF je vládní nástroj, který poskytuje investiční podporu ve formě grantů udělovaných investorům. Druhy operací v působnosti fondu IDIF jsou popsány jako „financování průmyslového rozvoje“, „hrazení nákladů na výhody poskytované investorům v rámci režimu investičních smluv ze strany státu“ a „výdaje potřebné na podporu a propagaci investic“.

(449)

Aby bylo možné fond IDIF využít, musí být projekt klasifikován jako „strategický projekt“ nebo „strukturální projekt“ podle Plánu akcelerace průmyslu (2014–2020). Automobilový průmysl je jedním ze strategických průmyslových odvětví podporovaných Plánem akcelerace průmyslu, jak je zdůrazněno v oddíle 3.3 výše. Využití je rovněž podmíněno podpisem investiční dohody mezi marockou vládou a investorem podle zákona o Investiční chartě. Kromě toho kritéria způsobilosti investičních projektů musí splňovat přinejmenším jedno z následujících pěti kritérií stanovených v Investiční chartě: i) projekt musí být ve výši alespoň 200 milionů MAD (tj. 18,5 milionu EUR) nebo vyšší po dobu 3 let; ii) musí být prováděn v jedné z provincií nebo prefektur uvedených ve vyhlášce č. 2-98-520 (ze dne 30. června 1998) (98); iii) umožňuje vytvoření minimálně 250 stabilních pracovních míst během tří let; iv) zajišťuje přenos technologií; v) přispívá k ochraně životního prostředí.

(450)

Fond IDIF poskytuje finanční příspěvky formou grantů vybraným investorům a jeho roční rozpočet činí 3 miliardy MAD (tj. 280 milionů EUR). V rámci tohoto fondu jsou k dispozici tyto příspěvky:

(451)

Oba vyvážející výrobci hliníkových kol, kteří jsou předmětem šetření, podepsali s marockým státem dvoustrannou investiční dohodu. Oba projekty, které jsou v rámci Plánu akcelerace průmyslu označeny za „strategické“ pro zemi, vytvořily přibližně 1 200 pracovních míst pro společnost DMA a 1 300 pracovních míst pro společnost Hands. (99)

(452)

Investiční dohody pro obě společnosti se vztahovaly pouze na část programu týkající se investičních subvencí. Vyvážející výrobci nepožadovali prémie za růst vývozu ani za nahrazení dovozu. Kromě toho bylo zjištěno, že ačkoli byly obě společnosti způsobilé pro poskytnutí tohoto druhu podpory, společnost DMA nesplnila určitá formální kritéria stanovená v dohodě, a proto v období šetření o investiční podporu dosud nepožádala. Část investiční podpory obdržela zatím pouze společnost Hands 8, a to v souladu s podmínkami stanovenými v investiční dohodě uzavřené mezi společností Hands Corporation (mateřskou společností) a marockou vládou.

(453)

Tento režim podpory představuje finanční příspěvek ve formě přímého převodu peněžních prostředků od marocké vlády ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) základního nařízení. Marocká vláda vyplatila společnosti Hands 8 finanční příspěvek související s první fází investičního projektu ve výši 30 % celkových investic, jak je stanoveno v upravené investiční dohodě; toto čerpání se týkalo období od roku 2020 do roku 2023 včetně.

(454)

Finanční příspěvek poskytuje výhodu rovnající se výši grantu.

(455)

Jelikož jsou související výhody vyplývající z investiční dohody spojeny s aktivy, výhoda pro období šetření byla vypočtena rozvržením částky grantu podle doby odpisování aktiv, do nichž bylo investováno, konkrétně 30 let u pozemků a budov a 7 až 10 let u strojů.

(456)

Tento program je specifický podle čl. 4 odst. 2 písm. a) základního nařízení, jelikož je na základě marockých preferenčních politik podrobně popsaných v oddíle 3.3 omezen na vybrané investory pro průmyslové činnosti podniku konečného příjemce, který je součástí automobilového odvětví. Je dále regionálně specifický, neboť je prováděn v průmyslové akcelerační zóně, která je mimo jiné rovněž popsána v oddíle 3.3.

(457)

Sazba subvence zjištěná pro tuto subvenci během období šetření u spolupracujících vyvážejících výrobců činí:

Granty poskytnuté z fondu IDIF

(458)

Fond krále Hassana II. pro hospodářský a sociální rozvoj (dále jen „HIIF“) byl poprvé založen v roce 1999 a financován z privatizace státních podniků. V roce 2002 byl fond HIIF zákonem č. 36-01 transformován na veřejnoprávní subjekt („établissement public“), který je samostatnou právnickou osobou. Fond nemá základní kapitál, ale je plně financován z marockého státního rozpočtu.

(459)

Článek 1 zákona č. 36-01 stanoví, že marocký stát má pravomoc dohlížet na činnost fondu a jeho celkové řízení. Kromě toho nejvyššímu řídícímu orgánu fondu, správní radě, která dohlíží na veškerou činnost fondu, předsedá předseda marocké vlády, který má v radě při hlasování největší váhu. Správní rada sestává rovněž z vládních orgánů a ředitele národní centrální banky Maroka Bank Al-Maghrib. Podle článku 6 má správní rada konečnou kontrolní a dohledovou pravomoc, mimo jiné nad kritérii výběru způsobilých projektů a nad samotnými rozhodnutími o financování a vyplácení finančních prostředků.

(460)

Účelem fondu HIIF je poskytovat finanční pomoc (ve formě kapitálových investic, záloh nebo návratných půjček či nenávratných finančních příspěvků) na programy hospodářského a finančního rozvoje, podporu zaměstnanosti prostřednictvím mikroúvěrů a na všechny projekty přispívající k podpoře investic a zaměstnanosti.

(461)

V rámci Národního paktu pro rozvoj průmyslu, který později nahradil Plán akcelerace průmyslu, fond HIIF poskytuje podporu třem odvětvím (automobilovému odvětví, letectví a odvětví elektroniky). Pokud jde o automobilový průmysl, fond se podílel na poskytování grantů na zakládání podniků, financování odborného vzdělávání a zřizování integrovaných průmyslových platforem, tj. průmyslových akceleračních zón, kde byli usazeni spolupracující vývozci. Bylo zjištěno, že fond HIIF má kapitálový podíl ve dvou průmyslových akceleračních zónách a poskytl rovněž granty na rozvoj infrastruktury v těchto zónách.

(462)

Na základě skutečnosti, že fond HIIF provádí politiky marocké vlády v oblasti hospodářského a sociálního rozvoje, že jeho financování v konečném důsledku zajišťuje marocká vláda a že jeho rozhodování v konečném důsledku kontroluje marocká vláda, dospěla Komise k závěru, že fond HIIF je veřejnoprávním subjektem ve smyslu judikatury WTO (100).

(463)

Skutečnost, že marocká vláda měla prostřednictvím fondu HIIF kontrolu nad cenou, kterou si průmyslové akcelerační zóny účtovaly za pozemky, a že fond HIIF poskytoval granty na rozvoj infrastruktury, se promítla do zvýhodněné ceny, kterou za pozemky platili spolupracující vyvážející výrobci. Tyto transakce byly analyzovány v rámci režimu subvencí týkajících se poskytování pozemků za cenu nižší než přiměřenou v oddíle 3.8.

(464)

Žadatel tvrdí, že bankovní sektor poskytuje integrovanou a konkurenceschopnou nabídku financování na základě dohody o partnerství uzavřené mezi státem a bankovním sektorem, který se zavázal podporovat průmyslové podniky (konkurenceschopné sazby, podpora restrukturalizace, podpora internacionalizace atd.). Obsah dohody o partnerství mezi státem a bankovním sektorem není veřejný, ale přední bankovní instituce v zemi, banka AttijariWafa Bank, se o její existenci zmiňuje na svých internetových stránkách. (101) Bankovní nabídka pod názvem „Plan Automotive“ se týká „finančních řešení a doprovodných mechanismů ve spolupráci s „Caisse Centrale de Garantie“, „Maroc PME“ a ministerstvem průmyslu a obchodu“. Podle žadatele existence tohoto dokumentu nazvaného „Plan Automotive“ naznačuje, že finanční zdroje a služby, jako jsou půjčky nebo záruky, jsou příjemci poskytovány za určitých podmínek, které ovlivňuje stát jakožto smluvní strana dohody o partnerství.

(465)

Právním základem pro preferenční financování jednoho ze spolupracujících vyvážejících výrobců je dohoda o partnerství ze dne 14. července 2015 mezi Ministerstvem průmyslu a obchodu, Marockým sdružením automobilového průmyslu a obchodu (dále jen „AMICA“) a skupinou AttijariWafa Bank (dále jen „skupina AWB“) (dále jen „dohoda o partnerství“). Dohoda byla podepsána v souvislosti s Plánem akcelerace průmyslu na období 2014–2020 a příslušnými smlouvami o výkonu pro automobilový průmysl.

(466)

Smlouva o výkonu automobilového průmyslu podepsaná v souvislosti s Plánem akcelerace průmyslu na období 2014–2020 odkazuje na dohodu podepsanou dne 14. července 2015 mezi Ministerstvem hospodářství a financí, Ministerstvem průmyslu a obchodu, skupinou AWB, Banque Centrale Populaire a Banque Marocaine du Commerce Exterieur s cílem poskytnout podporu a pomoc subjektům v automobilovém průmyslu. Obsah dohod není veřejný a marocká vláda jej nezpřístupnila ani Komisi v rámci svých odpovědí a inspekce na místě.

(467)

Vzhledem k tomu, že Komise požadované informace nezískala, měla za to, že neobdržela zásadní a nezbytné informace týkající se tohoto aspektu šetření. Komise proto informovala marockou vládu o možném použití čl. 28 odst. 1 základního nařízení a využití dostupných údajů ve vztahu k těmto bodům.

(468)

V reakci na to marocká vláda předložila pouze dohodu o partnerství ze dne 14. července 2015 podepsanou se skupinou AWB. Tato dohoda o partnerství výslovně odkazuje na Plán akcelerace průmyslu marocké vlády a související projekty rozvoje pro automobilový ekosystém. Zdůrazňuje také závazek skupiny AWB podporovat společnosti působící v automobilovém průmyslu prostřednictvím vhodných nabídek financování a podpůrných iniciativ a odkazuje na politické cíle dohody, konkrétně na „společnou ambici stran jednat společně za účelem posílení průmyslové základny země a vzniku konkurenceschopných automobilových ekosystémů“. Účelem dohody je „podporovat společnosti působící v automobilových ekosystémech tím, že jim poskytne komplexní nabídku podpory a financování, která má urychlit jejich rozvoj a zlepšit jejich konkurenceschopnost“.

(469)

Podle článku 4 dohody o partnerství se skupina AWB zavazuje poskytovat co nejlepší podporu podnikům působícím v automobilovém průmyslu, a to formou specifických nabídek financování pro všechny potřeby podniků působících v automobilovém průmyslu, jakož i strukturovanou podporou rozvoje ekosystémů. Zvýhodněné podmínky jsou podrobně uvedeny u každého z konkrétních nástrojů financování. Tyto zvýhodněné podmínky zahrnují krátké lhůty pro vyřízení žádosti o úvěr, slevy nebo prominutí poplatků za žádost, záruky související s projektem, minimální zvýhodněné úrokové sazby definované ve smlouvě konkrétně pro automobilový průmysl, včetně zvýhodněných úrokových sazeb pro úvěry v cizí měně, zvýhodněné nájemné v případě leasingových smluv.

(470)

Marocká vláda tvrdí, že výše uvedená dohoda o partnerství byla podepsána v souvislosti s Plánem akcelerace průmyslu na období 2014–2020, který již v okamžiku podpisu smlouvy o půjčce mezi dceřinou společností skupiny AWB a společností DMA, k němuž došlo v roce 2023, nebyl platný.

(471)

Jak je však zdůrazněno v 141. bodě odůvodnění, pobídky zavedené v rámci Plánu akcelerace průmyslu na období 2014–2020 byly převzaty do nové Investiční charty a marocká vláda nadále podporuje automobilový průmysl prostřednictvím zvláštních finančních ujednání (například jsou s dalšími bankami nadále uzavírány dohody o partnerství podobné té, která byla podepsána se skupinou AWB (102)). Dohoda o partnerství navíc neuvádí žádné datum, kdy končí její platnost. Na internetových stránkách skupiny AWB je také stále uvedena dostupnost financování v rámci programu „Plan Automotive“ (103).

(472)

S ohledem na výše uvedené skutečnosti Komise dospěla k závěru, že dohoda o partnerství se skupinou AWB obsahovala podmínky týkající se poskytnutí zvýhodněných úvěrů pro toto odvětví. Vzhledem k tomu, že nebyly k dispozici informace o všech dalších dohodách, které marocká vláda uzavřela s ostatními bankami, Komise vyvodila, že tyto dohody rovněž obsahovaly podmínky týkající se poskytnutí zvýhodněných úvěrů pro toto odvětví.

(473)

Společnost DMA získala úvěr od Attijari International Bank (dále jen „AIB“). Banka AIB je specializovaný marocký off-shore subjekt, který je součástí skupiny AWB. Jako taková uskutečňuje transakce v cizí měně a poskytuje půjčky pouze společnostem, které mají tzv. „off-shore projekty“, tj. společnostem, které jsou v zahraničním vlastnictví a mají sídlo v marockých zvláštních ekonomických zónách nebo průmyslových akceleračních zónách, u nichž se má za to, že stojí mimo domácí marocký finanční trh. Na domácím finančním trhu totiž platí omezení pro poskytování úvěrů v cizí měně domácím subjektům.

(474)

To potvrzují i internetové stránky banky, kde se uvádí, že jejím cílem je „podporovat propagaci zahraničních investic, která vedla k vytvoření svobodné vývozní zóny v Tangeru. Bankovní skupina AttijariWafa rozšiřuje prostřednictvím svých činností nabídku bankovních produktů a služeb pro nadnárodní společnosti působící v různých zónách volného obchodu v Maroku i pro mezinárodní subjekty. AIB má dobrou pověst jako přední banka v tangerské offshorové finanční zóně.

(475)

V roce 2017 představila bankovní skupina AttijariWafa „Offshore Plan“, novou nabídku založenou na službách společnosti Offshore Attijari International Bank (AIB), s cílem poskytovat podporu ze strany odborníků z mezinárodního finančního trhu, jakož i každodenní bankovní služby nabízející zvýhodněné podmínky pro účty.

(476)

Prostřednictvím této nabídky se bankovní skupina AttijariWafa aktivně podílí na podpoře zahraničních investorů při realizaci jejich projektů a rozvoji jejich aktivit. …. AIB je přední zahraniční bankou, pokud jde o podíl na trhu vkladů (51 %) i závazků (35 %)“. Tzv. Offshore Plan stále existuje, protože jeho nabídka financování je stále k dispozici na internetových stránkách banky (104).

(477)

AIB je dceřinou společností AWB, která je jejím stoprocentním vlastníkem. Majoritním akcionářem společnosti AWB (46,5 %) je fond Al Mada. Al Mada je investiční fond patřící marocké královské rodině a jeho posláním je usilovat o vznik moderní ekonomiky a zlepšení životních podmínek území a obyvatel, s nimiž spolupracuje.

(478)

S ohledem na vlastnictví banky, která poskytla úvěr společnosti DMA, na skutečnost, že jejími jedinými zákazníky jsou společnosti se sídlem v průmyslové akcelerační zóně, které jsou podporovány marockou vládou prostřednictvím Plánu akcelerace průmyslu, a na existenci smlouvy mezi marockou vládou a skupinou AWB týkající se preferenční podpory automobilového průmyslu, Komise dospěla k závěru, že dotčená banka byla marockou vládou pověřena a bylo jí nařízeno, aby poskytla úvěr v souladu se státní politikou.

(479)

Po poskytnutí konečných informací uvedly marocká vláda a společnost DMA, že zjištění Komise, podle nichž jsou finanční instituce pověřeny/usměrněny poskytovat financování výrobcům hliníkových kol, jsou v rozporu s čl. 3 odst. 1 písm. a) bodem iv) základního nařízení a čl. 1 odst. 1.1 písm. a) bodem 1 podbodem iv) Dohody WTO o subvencích a vyrovnávacích opatřeních. Komise podle nich nenaplnila právní normu pro pověření a usměrnění, tj. neprokázala, že marocká vláda pověřila soukromé finanční instituce nebo uplatnila svou pravomoc nad nimi, aby poskytly finanční příspěvek společnosti DMA.

(480)

Zejména marocká vláda a společnost DMA tvrdily, že: i) v Maroku neexistuje žádná vládní kontrola nad soukromým bankovním sektorem a marocký finanční trh je plně konkurenční a soukromé banky poskytují úvěry všem podnikům na základě úrokových sazeb vznikajících na volném a konkurenčním trhu; ii) AIB je soukromá banka a dohoda o partnerství z roku 2015 nemá vliv na její obchodní chování; iii) dohoda o partnerství se v každém případě týkala pouze úvěrů v cizí měně do výše 12 milionů MAD, zatímco úvěr, který obdržela společnost DMA, měl mnohem vyšší hodnotu; iv) zákaznická základna banky AIB nebyla omezena na společnosti se sídlem v průmyslové akcelerační zóně; v) banka AIB neuzavřela smlouvu o úvěru se společností DMA na základě smlouvy mezi marockou vládou a skupinou AWB týkající se zvýhodněné podpory automobilového průmyslu; vi) smlouva o úvěru nebyla uzavřena automaticky, ale výhradně na základě obchodních úvah, které byly podloženy žádostí o úvěr a jejím posouzením ze strany banky AIB; vii) banka AIB si mohla zákazníky vybírat dle svého uvážení a mohla určovat podmínky financování, které nabízela. Ukázkovým příkladem této autonomie je rozhodnutí banky AIB odmítnout prodloužení úvěru společnosti Hands 8.

(481)

Komise toto tvrzení zamítla. Zaprvé, horní hranice úvěru ve výši 12 milionů MAD podle dohody o partnerství se týká krátkodobých úvěrů (nebo spíše úvěrových linek na financování provozního kapitálu), a proto ji uvádí článek 4.1.2 dohody. Úvěr poskytnutý společnosti DMA, který se týkal zařízení, by spíše spadal pod článek 4.1.1 dohody (financování investic), který takovou horní hranici nestanoví a neuvádí konkrétní měnu. Kromě toho článek 4.1.2.6 dohody o partnerství stanoví možnost poskytovat specifické (tj. individuálně nastavené) úvěry pro automobilový průmysl, například specifické nabídky průkopnickým společnostem nebo společnostem se specifickým know-how nebo odborností. Příklady uvedené v tomto článku se týkají financování v dirhamech i v cizí měně a článek neuvádí žádné horní hranice financování.

(482)

Zadruhé, úvěr, který společnost DMA obdržela, byl poskytnut se zvýhodněnou úrokovou sazbou, jak předpokládá dohoda o partnerství, navzdory nízké úvěruschopnosti společnosti, kterou potvrzují 385. až 388. bod odůvodnění výše a nízký interní úvěrový rating, který banka AIB přiřadila společnosti DMA, jak bylo zjištěno během inspekce na místě u marocké vlády (105). V žádosti společnosti DMA o úvěr (106) byla navíc zmíněna potřeba financovat již nainstalované, ale dosud nezaplacené zařízení projektu, protože „stávající zdroje společnosti [nám] neumožňují financování“.

(483)

Zatřetí, pokud jde o zákaznickou základnu banky a úvěry poskytnuté jiným společnostem, Komise v dodatečných informacích poskytnutých bankou po poskytnutí konečných informací zjistila, že 78 % poskytnutých prostředků se týkalo zahraničních společností působících v automobilovém odvětví, které mají sídlo buď v průmyslové akcelerační zóně, nebo ve zvláštních ekonomických zónách (v případě společností, které byly založeny před vstupem právních předpisů o průmyslových akceleračních zónách v platnost), a dalších 6 % se týkalo rozvoje průmyslových akceleračních zón (tj. 84 % financování poskytla banka automobilovému odvětví a společnostem se sídlem v průmyslové akcelerační zóně). Z toho vyplývá, že financování banky je značně vychýleno směrem k zahraničním subjektům s investicemi v automobilovém průmyslu, na které se vztahuje dohoda o partnerství a které jsou spojeny s Plánem akcelerace průmyslu, jakož i s rozvojem průmyslových akceleračních zón.

(484)

A konečně, tvrzení o údajném odmítnutí banky AIB prodloužit úvěr společnosti Hands 8 nebylo možné ověřit, protože tato informace byla zjištěna až po poskytnutí informací, nebyla podložena žádnými dokumenty ani odkazy a v rozporu s tvrzením marocké vlády v podání po poskytnutí informací nebyla projednána během inspekce na místě. I kdyby však toto tvrzení bylo správné, skutečnost, že banka AIB odmítla prodloužení úvěru společnosti Hands 8, sama o sobě nedokazuje, že banka AIB jednala svobodně jako účastník trhu bez pokynů ze strany marocké vlády. Skutečností zůstává, že banka AIB poskytla úvěr se zvýhodněnou úrokovou sazbou společnosti, které udělila nízký interní rating (viz 482. bod odůvodnění výše), a že rozhodování banky AIB bylo vychýleno směrem k zahraničním společnostem spadajícím do oblasti působnosti Plánu akcelerace průmyslu a společnostem se sídlem v průmyslové akcelerační zóně, jak je vysvětleno ve 483. bodě odůvodnění.

(485)

Všechny výše uvedené skutečnosti potvrzují, že banka AIB jedná jako pověřená/usměrňovaná finanční instituce a jako taková poskytuje financování podporovanému automobilovému průmyslu, aniž by náležitě zohledňovala obchodní hlediska.

(486)

Úvěr, který společnost DMA získala od banky AIB (a nepřímo od společnosti AWB), představoval finanční příspěvek ve formě přímého převodu prostředků, jelikož dotčená finanční instituce byla marockou vládou pověřena a bylo jí nařízeno, aby poskytovala preferenční financování konkrétně pro automobilový průmysl. K financování rozvoje automobilového průmyslu se vláda zavázala v několika politických dokumentech, například v Národním paktu pro vznikající průmysl nebo Plánu akcelerace průmyslu. Jak je vysvětleno v 136. a 137. bodě odůvodnění, ve smlouvě o výkonu podepsané v rámci Plánu akcelerace průmyslu ohledně ekosystému hnacích ústrojí, do něhož patří výroba hliníkových kol, se marocká vláda zavázala mobilizovat investiční banky, aby podpořily zahraniční investory. Poté vytvořila zvláštní funkci spočívající v poskytování finanční podpory automobilovému průmyslu. Smlouva o výkonu přímo odkazuje na dohodu o partnerství uzavřenou mezi marockou vládou a skupinou AWB. Na druhé straně hlavní politiky přijaté marockou vládou pro rozvoj automobilového průmyslového odvětví, včetně Plánu akcelerace průmyslu a smlouvy o výkonu pro ekosystém hnacích ústrojí, popisuje i investiční dohoda podepsaná mezi marockou vládou a společností CITIC Dicastal. Komise se proto domnívala, že společnost AIB jednala na pokyn marocké vlády, aby splnila závazek marocké vlády poskytovat financování automobilovému odvětví a provedla konkrétní úkol, který za tímto účelem marocká vláda stanovila.

(487)

Komise rovněž analyzovala, zda je poskytování půjček za zvýhodněných podmínek funkcí, která se v žádném smyslu neliší od vládních funkcí. Toto kritérium vyžaduje kladné zjištění ohledně toho, že poskytování zboží pověřenými soukromými subjekty se v žádném smyslu neliší od hypotézy, že toto zboží poskytla samotná vláda. Komise má za to, že tomu tak je. Namísto toho, aby marocká vláda poskytovala zvýhodněné úvěry přímo za účelem dosažení cílů své veřejné politiky v oblasti podpory rozvoje automobilového průmyslu, nařizovala soukromým subjektům, aby tak činily jejím jménem. Navíc vzhledem k tomu, že takové poskytování úvěrů zahrnuje určité výdaje na straně příjmů (jako je obětování tržních výnosů ze strany soukromých subjektů), je třeba takové jednání chápat jako typické funkce, které jsou obvykle svěřeny vládě. (107).

(488)

Dotyčná půjčka poskytuje výhodu, která se rovná rozdílu mezi úrokem, který příjemce zaplatil za půjčku, a částkou, která by byla zaplacena za srovnatelný komerční úvěr.

(489)

Při určování referenční úrokové sazby Komise zvažovala dobu trvání úvěru, jeho měnu a úvěruschopnost společnosti měřenou její krátkodobou likviditou a poměrem dluhu k vlastnímu kapitálu. Jak je vysvětleno v 385. až 388. bodě odůvodnění, Komise konstatovala, že společnost DMA měla z hlediska potenciálních věřitelů a investorů vysoce rizikový profil. Na tomto základě Komise použila index ICE BofA Euro High Yield, který sleduje výkonnost podnikových dluhopisů denominovaných v eurech a s nižším investičním stupněm, veřejně emitovaných na domácích trzích eura nebo na trzích s eurobondy.

(490)

Ve svých připomínkách po poskytnutí informací marocká vláda a společnost DMA tvrdily, že Komise dospěla k nesprávnému závěru, že společnost DMA byla pro banku AIB vysoce riziková. Úvěr představoval pro banku AIB minimální riziko, neboť výstavba závodu byla v době poskytnutí úvěru již dokončena. Kromě toho má společnost DMA stabilní zákaznickou základnu, jejímž příkladem je dlouhodobá smlouva se společností CITIC Dicastal.

(491)

Marocká vláda rovněž tvrdila, že Komise použila pro výpočet výhody nevhodnou referenční hodnotu. Měla za to, že stanovení sazeb Komisí je v rozporu s čl. 14 písm. b) Dohody WTO o subvencích a vyrovnávacích opatřeních. Podle marocké vlády se index ICE BofA Euro High Yield Index, jehož zdrojem je Federal Reserve Bank of St. Louis a který Komise použila, netýká úvěrů a nemá nic společného s komerčními úvěry poskytovanými v Maroku.

(492)

Marocká vláda tvrdila, že Komise měla namísto toho použít jako referenční hodnotu údaje MMF o marockých úrokových sazbách, zejména proto, že údaje MMF jsou pravidelně používány vyšetřovacími orgány v řízeních na ochranu obchodu v jiných zemích (zejména v USA). Na rozdíl od indexu ICE BofA Euro High Yield Index uvádí referenční hodnota MMF úrokové sazby podle jednotlivých zemí. Jako možnou alternativu navrhla marocká vláda také úrokové sazby, které banka AIB reálně uplatňovala na úvěry denominované v eurech, které byly poskytnuty marockým offshorovým společnostem.

(493)

První tvrzení týkající se výběru referenční hodnoty Komisí je stejné povahy jako tvrzení společnosti DMA ohledně výpočtu výhody z přeshraničních úvěrů, které je popsáno v 393. až 394. bodě odůvodnění výše a následně řešeno a zamítnuto v 399. bodě odůvodnění, kde Komise zdůraznila, že referenční hodnota představuje výnos vysoce rizikového podnikového dluhu denominovaného v EUR, tzn. kolik by vydělal věřitel, který by poskytl úvěr v eurech společnosti s takovým rizikovým profilem, úvaha tedy odráží druh dluhu společnosti DMA, měnu dluhu společnosti DMA a profil investičního rizika společnosti DMA. Komise rovněž přezkoumala sazby peněžního trhu podle MMF pro Maroko, které marocká vláda navrhla jako vhodnější referenční hodnotu. Dospěla k závěru, že navrhovaná sazba peněžního trhu podle MMF odpovídá spíše mezibankovní zápůjční sazbě (108) nežli úrokové sazbě banky účtované podniku. Proto v tomto případě neodráží úvěrové riziko úvěru, a není tudíž vhodná jako referenční hodnota.

(494)

Komise dále uvedla, že tabulka ve formátu Excel, která uvádí úrokové sazby účtované bankou AIB u úvěrů v eurech se zřejmě týká především společností v automobilovém průmyslu a/nebo společností se sídlem ve zvláštních ekonomických zónách. Aby byla reprezentativní jako srovnávací kritérium, musela by zahrnovat informace o společnostech, kterých se netýkají preferenční politiky marocké vlády. Několik řádků, které by se případně takových společností mohly týkat, však bylo doplněno až po poskytnutí konečných informací a nebylo možné je ověřit. Poskytnuté informace nejsou dostatečné k tomu, aby bylo možné s jistotou určit, zda tyto úvěry nespadají pod preferenční politiku marocké vlády, a nejsou ani dostatečné k tomu, aby bylo možné určit úvěruschopnost příjemců poskytnutých úvěrů.

(495)

Výše úrokové sazby totiž souvisí nejen s měnou úvěrové sazby, ale také s individuálním úvěrovým rizikem společnosti. V tomto ohledu Komise již v 385. až 388. bodě odůvodnění stanovila, že finanční situace společnosti nebyla dobrá, a použitá referenční hodnota tuto situaci odráží, neboť představuje výnos vysoce rizikového podnikového dluhu, tj. kolik by vydělal věřitel, který by půjčil peníze společnosti s takovým rizikovým profilem, a je denominována v eurech, což odráží měnu dluhu společnosti DMA a profil investičního rizika společnosti DMA. Komise proto použila vhodnou referenční hodnotu přizpůsobenou specifickým vlastnostem úvěru poskytnutého společnosti DMA.

(496)

Tento program je specifický podle čl. 4 odst. 2 písm. a) základního nařízení, jelikož je na základě marockých preferenčních politik podrobně popsaných v oddíle 3.3 omezen na konkrétní podporovaný podnik, který je součástí automobilového odvětví, a je dále regionálně specifický, neboť je prováděn v průmyslové akcelerační zóně, která je mimo jiné rovněž popsána v oddíle 3.3.

(497)

Po poskytnutí konečných informací marocká vláda a společnost DMA zpochybnily zjištění Komise ohledně specifičnosti režimu. Podle marocké vlády jak žádost společnosti DMA o úvěr, tak výsledky jejího přezkoumání bankou AIB prokázaly, že dotčený úvěr nebyl poskytnut na základě žádné politiky marocké vlády ani z důvodu umístění společnosti DMA v průmyslové akcelerační zóně. Marocká vláda také tvrdila, že podporovaná odvětví jako celek netvoří dostatečně samostatný segment hospodářství, aby představovala „určitá odvětví“ ve smyslu čl. 4 odst. 2 písm. a) základního nařízení a čl. 2 odst. 2.1 písm. a) Dohody WTO o subvencích a vyrovnávacích opatřeních. Společnost DMA rovněž zdůraznila skutečnost, že úvěry banky AIB se neomezují pouze na automobilový průmysl a na společnosti se sídlem v průmyslové akcelerační zóně.

(498)

Komise toto tvrzení zamítla. Jak je vysvětleno v 481. bodě odůvodnění, výše uvedený úvěr je spojen s politikou marocké vlády a s dohodou o partnerství, a je tedy mechanismem podpory automobilového průmyslu. Souvisí také s rozvojem průmyslové akcelerační zóny. Tvrzení, které vyslovila marocká vláda a společnost DMA po poskytnutí informací, podle nichž dotyčný úvěr nebyl poskytnut na základě politik marocké vlády nebo z důvodu umístění společnosti DMA v průmyslové akcelerační zóně, představovala prohlášení, jež nebyla podložena důkazy.

(499)

Sazba subvence zjištěná pro tuto subvenci během období šetření u spolupracujících vyvážejících výrobců činí:

Preferenční financování poskytnuté marockou vládou

(500)

Žadatel tvrdí, že společnosti se sídlem v průmyslové akcelerační zóně využívají subvencí ve formě osvobození od řady daňových, celních a správních opatření. Aby mohly společnosti využívat těchto daňových, celních a správních opatření, musí mít povolení k usazení v průmyslové akcelerační zóně.

(501)

Zóny volného obchodu byly v Maroku zřízeny zákonem č. 19-94 a královskou vyhláškou dahir č. 1-95-1 ze dne 26. ledna 1995. Podle článku 21 zákona č. 19-94 je zboží vstupující do zóny volného obchodu osvobozeno od dovozního cla.

(502)

Podle článku 6 marockého všeobecného daňového zákoníku z roku 2023 a kapitoly I oběžníku č. 733 o daňových ustanoveních finančního zákona č. 50-22 pro finanční rok 2023 jsou společnosti působící v průmyslových akceleračních zónách osvobozeny od daně z příjmu celkem po dobu prvních pěti po sobě jdoucích let.

(503)

Podle článku 6 zákona č. 47-06, následně pozměněného zákonem č. 07-20, jsou společnosti usazené v průmyslových akceleračních zónách osvobozeny od daně z podnikání.

(504)

Průmyslové akcelerační zóny jsou zřízeny marockou legislativou na základě zákona č. 19-94 a královské vyhlášky dahir č. 1-95-1 ze dne 26. ledna 1995 (dříve se nazývaly „svobodné zóny pro vývoz“). Průmyslové akcelerační zóny jsou zvláštní oblasti území určené pro činnosti v oblasti průmyslového vývozu a související služby. Na průmyslové akcelerační zóny se nevztahují běžné předpisy pro zahraniční obchod a devizovou kontrolu. Jednotlivé průmyslové akcelerační zóny jsou zřízeny a vymezeny vyhláškou, která stanoví povahu a činnosti společností, které v ní mohou být usazeny.

(505)

Aby se podniky mohly usadit v průmyslové akcelerační zóně podle zákona č. 19-94, musí podat žádost a získat povolení od místní komise pro vývozní zpracovatelské zóny, které předsedá guvernér regionu, a alespoň 70 % jejich obratu musí pocházet z vývozu.

(506)

Oba spolupracující vyvážející výrobci byli usazeni v průmyslové akcelerační zóně. Komise zjistila, že využívali:

(507)

Pokud jde o investiční majetek, společnost DMA u značného počtu transakcí neuvedla kódy zboží, pod kterými bylo zařízení dovezeno, nebo je uvedla nesprávně. Zároveň společnost u žádné z vykázaných transakcí neuvedla kód související s příslušnou sazbou dovozního cla.

(508)

Vzhledem k tomu, že Komise požadované informace neměla k dispozici, měla za to, že neobdržela zásadní a nezbytné informace týkající se tohoto aspektu šetření. Komise proto použila čl. 28 odst. 1 základního nařízení a ve vztahu k těmto bodům vycházela z dostupných údajů.

(509)

Uvedené praktiky představují finanční příspěvek ve formě ušlých vládních příjmů (dovozní cla, daň z příjmu právnických osob, daň z podnikání), které by byly vybrány, pokud by vláda výjimku neudělila.

(510)

Výhoda vzniklá příjemci v rámci těchto osvobození se rovná výši dovozního cla a daňových úspor (částka, která je obvykle splatná, ale není vybraná).

(511)

Finanční výhoda, která společnostem plyne z osvobození od dovozního cla, se rovná výši úspory dovozního cla. Pokud by vláda výjimku neudělila, vybralo by se dovozní clo ve výši 2,5 % až 40 % hodnoty výrobku.

(512)

Pokud jde o otázku částečného odepření spolupráce ze strany společnosti DMA, které popisují 113. a 117. bod odůvodnění, Komise na základě dostupných údajů použila pro nesprávně vykázané nebo nevykázané kódy komodity týkající se investičního majetku sazby dovozních cel zjištěné v databázi MacMap (109). V případě, že nebylo možné kódy zboží určit, byly použity nejreprezentativnější celní sazby pro dovážený investiční majetek.

(513)

V případě investičního majetku Komise přiřadila do období šetření část celkové výhody odpovídající podílu odpisů na hodnotě dovezených aktiv společnosti. V případě materiálů a náhradních dílů se Komise domnívala, že výhoda spočívá v celkové částce dovozního cla, které bylo po období šetření prominuto.

(514)

Finanční výhoda, která společnostem plyne z osvobození od daně z příjmu právnických osob, se rovná nevybrané dani, která by u společností se sídlem mimo průmyslovou akcelerační zónu a bez téhož osvobození činila 32 %.

(515)

Finanční výhody, které společnosti získaly díky osvobození od daně z podnikání, spočívají v tom, že se v průběhu období šetření vyhnuly finančnímu výdaji ve výši 0,25 % z celkového obratu a v účetním období předcházejícím období šetření ve výši 0,003 % celkové hodnoty aktiv.

(516)

Výhody spojené s osvobozením od dovozního cla a daní jsou specifické ve smyslu čl. 4 odst. 2 písm. a) základního nařízení, neboť jsou zákonem výslovně vyhrazeny společnostem usazeným ve zvláštních ekonomických zónách, přičemž společnosti musí za tímto účelem nejprve podat žádost a poté je musí stát vybrat a schválit.

(517)

Po poskytnutí konečných informací vznesly marocká vláda a společnosti DMA a Hands 8 několik připomínek týkajících se různých poskytnutých subvencí v podobě prominutých nebo nevybraných státních příjmů.

(518)

Marocká vláda a společnost DMA poznamenaly, že Komise musí provést posouzení specifičnosti pro každý údajný program nebo nástroj, který chce napadnout, namísto aby se spokojila s jednou větou o specifičnosti pro čtyři různé údajné programy, jak tomu bylo ve výše uvedeném 516. bodě odůvodnění.

(519)

Pokud jde konkrétně o snížení daně z příjmu, marocká vláda a společnost DMA tvrdily, že se vztahuje na velmi širokou a různorodou škálu průmyslových odvětví a sektorů, a proto se údajný program neomezuje na segment marockého hospodářství, který je dostatečně oddělený, aby jej bylo možné považovat za „specifický“ ve smyslu čl. 2 odst. 2.1 písm. a) Dohody WTO o subvencích a vyrovnávacích opatřeních. Zejména bylo tvrzeno, že všechny společnosti, ať už působí v průmyslové akcelerační zóně či nikoli, využívají pětileté výjimky pro povolené průmyslové činnosti. Pro společnosti mimo zónu stanoví vyhláška č. 2-17-743 ze dne 19. června 2018 seznam odvětví, který je velmi široký a zahrnuje prakticky všechna průmyslová odvětví v Maroku. V důsledku povahy podmínek v něm stanovených (objektivní, neutrální, horizontální použití) proto není program specifický.

(520)

Pokud jde o osvobození od daně z podnikání, marocká vláda a společnosti DMA a Hands 8 uvedly, že každá nově založená profesní činnost je po dobu 5 let od daně z podnikání zcela osvobozena, což platí i pro společnosti mimo průmyslové akcelerační zóny.

(521)

Pokud jde o údajnou výhodu vyplývající z pozastavení cla na suroviny, marocká vláda a společnosti DMA a Hands 8 uvedly, že každá společnost se sídlem mimo průmyslovou akcelerační zónu má rovněž nárok na vrácení cla podle článků 101 až 103 (Odpočet a vrácení cla) marockého všeobecného daňového zákoníku a článku 159 (Navracení cla) marockého celního zákoníku, pokud zaplatila dovozní clo na suroviny a následně vyvezla hotové výrobky, které obsahují tyto vstupy.

(522)

Podle marocké vlády se totéž údajně vztahuje na osvobození od cla pro investiční majetek: toto osvobození je univerzálně použitelné ve všech odvětvích bez ohledu na to, zda se společnost nachází v průmyslové akcelerační zóně či nikoli. Toto osvobození je uděleno podle článku 164-1-p zákoníku o nepřímých daních, který se vztahuje na zboží určené pro projekty v rámci investičních programů v hodnotě 50 milionů DH nebo vyšší.

(523)

Komise tato tvrzení zamítla. Výhody plynoucí z výše popsaného preferenčního daňového a celního zacházení jsou spojeny s umístěním společnosti v průmyslové akcelerační zóně.

(524)

Osvobození od daně z příjmu a daně z podnikání pro společnosti se sídlem mimo průmyslové akcelerační zóny je omezeno na prvních 5 let činnosti společnosti. Společnost DMA i společnost Hands 8 byly v období šetření činné po dobu více než pěti let. Z hlediska přínosu a specifičnosti by mělo být provedeno srovnání mezi společnostmi ve stejné situaci během období šetření, tj. mezi společnostmi činnými déle než 5 let a majícími sídlo v průmyslové akcelerační zóně a společnostmi působícími déle než 5 let, které mají sídlo mimo průmyslovou akcelerační zónu. Při tomto srovnání lze snadno zjistit, že společnosti DMA a Hands 8 mohly v období šetření využívat osvobození od daně z příjmu a daně z podnikání pouze proto, že měly sídlo v průmyslové akcelerační zóně. Kromě toho jsou výjimky i během prvních pěti let činnosti podniku omezeny na uzavřený seznam průmyslových odvětví, která jsou výslovně jednotlivě vyjmenována ve vyhlášce č. 2-17-743 ze dne 19. června 2018 a pro která marocká vláda nepředložila žádná objektivní kritéria výběru.

(525)

S ohledem na režim navracení cla a následné osvobození od dovozního cla na suroviny se na společnosti mimo průmyslové akcelerační zóny potenciálně vztahuje vrácení těchto cel. Aby byl tento režim považován za řádný režim navracení cla, měl by být podmíněn ověřením spotřeby dovezených surovin při výrobě vyváženého zboží. Naopak, společnosti se sídlem v průmyslové akcelerační zóně jsou od platby těchto dovozních cel osvobozeny před výrobou a vývozem a toto osvobození je automatické. Celní zákoník navíc omezuje režim navracení cla mimo průmyslové akcelerační zóny pouze na určité dovážené výrobky, obvykle spojené s konkrétním konečným použitím (110). Suroviny dovážené výrobci hliníkových kol nejsou v tomto seznamu uvedeny. Pokud by tedy měli výrobci sídlo mimo průmyslovou akcelerační zónu, nemohli by vůbec využít vrácení cla.

(526)

Osvobození od dovozního cla na investiční majetek mimo průmyslové akcelerační zóny je rovněž omezeno na určitá odvětví, tj. na společnosti s podepsanou investiční dohodou, a to pouze na dobu tří let od založení společnosti s možností prodloužení o další dva roky (111). Jak již bylo vysvětleno v 524. bodě odůvodnění výše, během období šetření byly společnost DMA i společnost Hands 8 činné již více než pět let. V situaci, která panovala během období šetření, tedy mohly obě společnosti využívat osvobození od dovozního cla pouze proto, že měly sídlo v průmyslové akcelerační zóně. Kromě toho i během prvních pěti let činnosti společnosti omezuje čl. 164 odst. 1 celního zákoníku osvobození od dovozního cla na investiční majetek na společnosti, které podepsaly investiční dohodu s marockou vládou. Jak bylo zdůrazněno v celkovém kontextu marockých průmyslových politik v oddíle 3.3, ve vysvětlení investičního projektu společnosti DMA v oddíle 3.4.3 a vysvětlení týkajícím se fungování fondu IDIF v oddíle 3.6.1 výše, investiční dohody jsou neodmyslitelně spjaty s preferenčními politikami marocké vlády pro podporovaná průmyslová odvětví, jako jsou odvětví zastřešená Plánem akcelerace průmyslu. Schválení a podepsání investiční dohody s marockou vládou je například podmínkou pro získání grantů z fondu IDIF nebo levných pozemků v průmyslové akcelerační zóně. Osvobození od dovozního cla na investiční majetek je proto omezeno na odvětví podporovaná marockou vládou v rámci Plánu akcelerace průmyslu, a to i během prvního pětiletého období činnosti.

(527)

Sazba subvence zjištěná pro tuto subvenci během období šetření u spolupracujících vyvážejících výrobců činí:

Osvobození od daní a dovozních cel platných v průmyslových akceleračních zónách

(528)

Žadatel uvádí, že Plán akcelerace průmyslu zavazuje marocký stát k poskytnutí 1 000 hektarů na zřízení nových průmyslových pozemků připravených k využití, a to na základě poptávky a za „atraktivní ceny“. Integrované odvětvové průmyslové platformy navíc často využívají statusu svobodné zóny a kombinují pozemky, budovy, logistiku, služby a odbornou přípravu na místě (112). Marocký stát každoročně vyhlašuje výzvu k vyjádření zájmu za účelem výběru projektů vytvoření nebo renovace průmyslových pozemků, které splňují podmínky pro získání finanční subvence od marocké vlády.

(529)

S odkazem na roky, které předcházely období šetření, žadatel poukázal na skutečnost, že v roce 2018 marocký Účetní dvůr („Cour des Comptes“) upozornil, že v zájmu minimalizace nákladů je výběr pozemků pro vytvoření nových průmyslových ploch určován právním statusem pozemků (ve státním nebo kolektivním vlastnictví). Většina nových průmyslových pozemků je proto ve státním nebo kolektivním vlastnictví. (113) Celkové náklady na provoz a rozvoj nových průmyslových parků jsou financovány státem. V roce 2016 dosáhly v případě integrovaných průmyslových parků částky 11,87 miliardy MAD (1,1 miliardy EUR) a 3,86 miliardy MAD (360 milionů EUR) v případě průmyslových parků. Kromě prací na staveništi veřejnoprávní subjekty financovaly také práce mimo staveniště (dodávky vody a elektřiny, kanalizace a přístupová infrastruktura), a to až do výše 1,12 miliardy MAD (100 milionů EUR).

(530)

Poskytování pozemků za zvýhodněných podmínek vychází z těchto dokumentů:

(531)

Oba spolupracující vyvážející výrobci mají sídlo v průmyslové akcelerační zóně. Společnost DMA v Atlantické svobodné zóně v Kenitře (dále také „AFZ“), společnost Hands 8 v zóně Tanger Automotive City/Tanger Free Zone (dále jen „TAC/TFZ“). Průmyslové akcelerační zóny vlastní a provozují správcovské společnosti:

(532)

Oba spolupracující vyvážející výrobci zakoupili pozemky od společností spravujících příslušné průmyslové akcelerační zóny. Společnost musí mít k usazení v průmyslové akcelerační zóně povolení marocké vlády prostřednictvím investiční dohody.

(533)

Společnost MEDZ je téměř stoprocentně vlastněna společností CDG Développement (dále jen „CDGD“) (sedm fyzických osob vlastní po jedné akcii, společnost CDGD vlastní 21,5 tisíce akcií a společnost Caisse de Dépôt et de Gestion (dále jen „CDG“) jednu akcii). CDGD je dceřiná společnost stoprocentně vlastněná státní společností CDG, která je veřejnoprávním subjektem zřízeným a upraveným právními předpisy (královskou vyhláškou dahir č. 1-59-074 ze dne 10. února 1959). Jejím úkolem je mobilizovat zdroje na podporu veřejných politik ve prospěch hospodářského rozvoje Maroka.

(534)

TMG je státem vlastněná společnost. Jejím hlavním akcionářem je fond HIIF s podílem ve výši 87,5 %, po kterém následují menšinoví akcionáři: marocká vláda (12,38 %) a skupina CDG (0,12 %). Jak je uvedeno v 462. bodě odůvodnění, fond HIIF je veřejnoprávní subjekt.

(535)

Nezastavěné pozemky, které získaly správcovské společnosti, byly většinou ve vlastnictví státu, neboť se jednalo o kmenové pozemky v kolektivním vlastnictví spravované Ministerstvem zemědělství. Cenu za tyto pozemky určila vládní komise. Práce na infrastruktuře potřebné k tomu, aby se pozemky staly vhodnými pro průmyslové investory, provedly správcovské společnosti v souladu s podnikatelským plánem schváleným státem. Fond HIIF navíc poskytl správcovským společnostem granty na část těchto infrastrukturních prací. V neposlední řadě jsou správcovské společnosti na základě smlouvy podepsané s marockou vládou povinny účtovat za zastavěné pozemky po dokončení infrastrukturních prací cenu stanovenou vládou ve výše uvedené smlouvě. Tyto příslušné zvýhodněné ceny jsou předem stanoveny marockou vládou v přílohách k prováděcím dohodám uvedeným v 344. bodě odůvodnění mezi fondem HIIF, ministerstvy marocké vlády a správcovskými společnostmi průmyslových akceleračních zón uvedenými v písmenu a). Součástí těchto dohod je závazek správcovských společností průmyslových akceleračních zón dodržovat tento cenový plán. Během inspekce na místě marocká vláda uznala, že tato cena je nižší než běžná tržní cena, neboť zahrnuje ziskové rozpětí, které je nižší než běžný zisk požadovaný soukromým provozovatelem. Kromě toho marocká vláda potvrdila, že správcovským společnostem poskytla subvence na rozvoj infrastruktury financované z fondu HIIF, což dále snižuje prodejní cenu těchto pozemků. V neposlední řadě smlouva uzavřená mezi správcovskou společností a marockou vládou zavazuje správcovskou společnost, aby snížila prodejní cenu stanovenou marockou vládou, pokud jí vzniknou nižší náklady na infrastrukturní práce, než se předpokládalo. Správcovským společnostem tudíž bylo nařízeno, aby stanovily cenu pozemků prodávaných společnostem usazeným v průmyslových akceleračních zónách na úrovni, která byla nižší než běžná tržní cena.

(536)

Po poskytnutí konečných informací marocká vláda tvrdila, že zjištění Komise týkající se „veřejnoprávního subjektu“, pokud jde o Fond krále Hassana II. pro hospodářský a sociální rozvoj (dále jen „HIIF“), jsou v rozporu s čl. 2 písm. b) základního nařízení a čl. 1 odst. 1.1 písm. a) bodem 1 Dohody WTO o subvencích a vyrovnávacích opatřeních. Zjištění, že marocká vláda vykonávala účinnou kontrolu nad fondem HIIF, bylo nesprávné, protože Komise považovala za důkaz účinné kontroly pouhé jmenování vedení tohoto subjektu. Vládní prohlášení poukázalo na skutečnost, že fond HIIF je povinen jednat nezávisle a v souladu s rozhodnutími představenstva. Představenstvo se skládá ze tří členů nezávislých na vládě. Podle článku 10 zákona č. 36.01 má operativní kontrolu nad rozhodnutími fondu HIIF představenstvo, nikoli správní rada.

(537)

Komise toto tvrzení zamítla. Jak je vysvětleno v 458. až 463. bodě odůvodnění, fond HIIF je plně financován z marockého státního rozpočtu, marocký stát má pravomoc dohledu nad činností fondu a jeho celkovým řízením a má konečnou kontrolní a dozorovou pravomoc, mimo jiné nad kritérii výběru způsobilých projektů a nad vlastními rozhodnutími o financování a vyplácení finančních prostředků. Podle odpovědi fondu HIIF na dotazník navíc představenstvu fondu předsedá předseda vlády a jejími členy je několik vysokých vládních úředníků, zatímco výkonná rada fondu (která se skutečně skládá ze tří členů) nebyla dosud jmenována, s výjimkou jejího předsedy. Předseda výkonné rady fondu HIIF měl být jmenován podle článku 49 Ústavy, jak to vyžaduje zákon č. 08-21 (114). V dodatku č. 1 posledně uvedeného zákona („Seznam strategických veřejných institucí a podniků“) je jasně uveden fond HIIF. Článek 49 Ústavy (115) hovoří o jmenování „na návrh předsedy vlády a z podnětu příslušného ministra, …., jakož i vedoucích představitelů strategických veřejných institucí a podniků. Seznam těchto strategických podniků a společností stanoví organický zákon“.

(538)

Takové praktiky představují finanční příspěvek ve formě poskytnutí pozemků ve vlastnictví subjektů řízených marockých vládou za cenu nižší než přiměřenou. Společnosti MEDZ a TMG, které nepřímo vlastní stát, jsou na základě prováděcích smluv pověřeny zajišťováním levných pozemků, a tím plní veřejnou funkci, kterou je naplňování cílů marocké vlády týkajících se rozvoje automobilového průmyslu.

(539)

Výhoda poskytovaná v rámci tohoto programu se vypočítá jako rozdíl mezi částkou, kterou příjemci skutečně zaplatili, a částkou, kterou by museli zaplatit, pokud by si zboží nebo služby koupili za tržních podmínek.

(540)

Vzhledem k tomu, že všechny ceny stanovené v podobných zónách jsou zvýhodněné, a vzhledem k tomu, že chybí informace o tržní ceně zastavěných pozemků v Maroku během období šetření, Komise jako referenční tržní cenu pozemků použila hypoteční smlouvu společnosti DMA, v níž banka nezávisle ocenila reálnou tržní hodnotu pozemků, které společnost DMA poskytla jako zajištění. Jelikož byla hypoteční smlouva uzavřena v roce 2023, ale spolupracující vyvážející výrobci realizovali nákup pozemků v letech 2018 a 2019, Komise upravila referenční hodnotu podle změny indexu cen průmyslových nemovitostí pro Maroko. Vzhledem k očekávání, že pozemek bude využíván po delší dobu, Komise přidělila na období šetření jednu třicetinu celkové výhody.

(541)

Po poskytnutí konečných informací marocká vláda a společnost DMA tvrdily, že Komise nemůže použít hypoteční smlouvu společnosti DMA z roku 2023, včetně odhadu hodnoty pozemku, jako referenční hodnotu pro tržní cenu pozemků zakoupených v letech 2018 a 2019. Podle marocké vlády a společnosti DMA sice Komise upravila referenční hodnotu podle změny indexu cen průmyslových nemovitostí v Maroku, tato referenční hodnota pro cenu pozemků však nebyla reprezentativní pro pozemky v různých částech Maroka, které nejsou srovnatelné.

(542)

Komise toto tvrzení zamítla. Referenční hodnotou použitou pro výpočet výhody byla ve skutečnosti tržní hodnota pozemků společnosti DMA upravená o inflaci k období šetření.

(543)

Rovněž společnost Hands 8 ve svých připomínkách po zveřejnění namítala, že referenční hodnota použitá pro stanovení tržní hodnoty pozemků je nevhodná. Společnost poukázala na to, že má sídlo v Tangeru, zatímco referenční hodnota použitá Komisí se týkala pozemků v Kenitře. Společnost Hands 8 tvrdila, že existují značné rozdíly v ceně pozemků v závislosti na jejich poloze. V této souvislosti strana předložila nezávislou hodnotící zprávu s odhadem tržní hodnoty pozemků ve vlastnictví společnosti Hands 8, který vycházel z cen pozemků nacházejících se v blízkosti zóny TAC a mimo ni, jak je eviduje registr nemovitostí v Tangeru (Conservation Foncière de Tanger).

(544)

Komise toto tvrzení zamítla. Zaprvé, hodnotící zpráva je datována v lednu 2024 a společnost ji předložila až po poskytnutí konečných informací. Proto nebylo možné vyloučit, že společnost zadala vypracování zprávy pouze pro účely tohoto šetření, aby Komisi poskytla údajnou tržní hodnotu pozemku. A co více, k informacím uvedeným v hodnotící zprávě nebyly přiloženy podklady, na jejichž základě byla hodnota pozemku stanovena. Komise například nemohla ze zprávy potvrdit umístění pozemků, srovnatelnost pozemků s pozemky ve vlastnictví společnosti Hands 8, jakož i správnost celkové ceny a velikosti zohledňovaných pozemků.

(545)

Výhody spojené s poskytováním pozemků za nižší než přiměřenou odměnu jsou specifické ve smyslu čl. 4 odst. 2 písm. a) základního nařízení, neboť způsobilé jsou pouze společnosti vybrané marockou vládou, které mají sídlo ve zvláštních ekonomických zónách, tj. určených zeměpisných oblastech v působnosti orgánu poskytujícího podporu (viz 535. bod odůvodnění).

(546)

Jak je uvedeno v 124. až 127. bodě odůvodnění, Národní pakt pro vznikající průmysl, který byl později nahrazen Plánem akcelerace průmyslu, výslovně označil automobilový průmysl za jedno z klíčových odvětví, jehož rozvoj bude podporován mimo jiné zřízením integrovaných průmyslových platforem. Marocká vláda pro automobilový průmysl vymezila dvě takové platformy, jednu v Kenitře a druhou v Tangeru, a udělila jim status průmyslové akcelerační zóny.

(547)

Investiční dohody podepsané mezi marockou vládou a investory obou spolupracujících vyvážejících výrobců potvrzují, že marocká vláda výslovně poskytla společnostem možnost usadit se v příslušných průmyslových akceleračních zónách. Dohody rovněž odkazují na skutečnost, že příslušné zóny, v nichž jsou investice umístěny, využívají výhod vyplývajících ze zvláštních režimů Maroka v těchto zónách, včetně režimu podle zákona 19/94, jak je dále popsáno v 124. až 127. bodě odůvodnění. Marocká vláda se rovněž zavázala poskytnout společnostem pomoc při získávání pozemků v těchto zónách.

(548)

Sazba subvence zjištěná pro tuto subvenci během období šetření u spolupracujících vyvážejících výrobců činí:

Poskytování pozemků za cenu nižší než přiměřenou

(549)

Nebyly nalezeny žádné důkazy o subvencích u těchto programů:

(550)

Komise vypočítala výši napadnutelných subvencí pro spolupracující společnosti v souladu s ustanoveními základního nařízení tak, že zkoumala každou subvenci nebo program subvencí a sečtením těchto výsledků vypočítala celkovou výši subvence pro každého z vyvážejících výrobců za období šetření. Pro výpočet celkové subvence Komise nejprve vypočítala procento subvence: výši subvence jako procento z obratu společnosti v období šetření. Tento procentní podíl byl poté použit k výpočtu výše subvence, jež připadá na vývoz dotčeného výrobku do Unie v období šetření. Tato výše subvence byla později vyjádřena jako procento z hodnoty nákladů, pojištění a přepravného (dále jen „CIF“) u téhož vývozu.

(551)

Vzhledem k tomu, že nebyl použit výběr vzorku, a tudíž nebyli použiti žádní další spolupracující vyvážející výrobci, nebyla vypočtena vážená průměrná sazba subvence.

(552)

Vzhledem k tomu, že úroveň spolupráce byla vysoká, Komise považovala za vhodné stanovit zbytkovou sazbu subvence na úrovni spolupracující společnosti s nejvyšší sazbou subvence.

(553)

Vzhledem k tomu, že situace společnosti DMA byla spíše neobvyklá (Komise nenašla důkazy o podobném subvencování ze strany marocké vlády ve spolupráci s čínskou vládou nebo vládami jiných třetích zemí, pokud jde o společnost Hands 8), Komise považovala za vhodné odečíst částky subvencí související se spoluprací mezi marockou a čínskou vládou. Výsledná částka byla o něco nižší než výše subvence zjištěná pro společnost Hands 8 (5,05 %), a proto se jako zbytková sazba použije sazba stanovená pro společnost Hands 8.

(554)

Na tomto základě výše napadnutelných subvencí vyjádřená jako procentní podíl z ceny CIF s dodáním na hranice Unie před proclením činí:

(555)

Po poskytnutí konečných informací společnost DMA tvrdila, že podle čl. 19 odst. 19.3 Dohody WTO o subvencích a vyrovnávacích opatřeních by měla být konečná sazba subvence upravena o tu část subvencování, která již byla řešena souběžně uloženými antidumpingovými opatřeními. Odkazovala na situace, kdy vyrovnávací clo představuje plnou výši subvence a kdy jsou současně uložena antidumpingová cla, která jsou alespoň do určité míry vypočtena na základě stejné subvence. To je pravděpodobné v případě, kdy se dumpingová rozpětí vypočítávají na základě metodiky netržního hospodářství podle judikatury WTO, o kterou se opírá společnost DMA (116). Společnost DMA zejména poukázala na to, že v samostatném antidumpingovém řízení bylo dumpingové rozpětí společnosti DMA založeno na nejvyšším dumpingovém rozpětí zjištěném u typů výrobku prodávaných v reprezentativním množství spolupracujícím vyvážejícím výrobcem, společností Hands 8. Kromě toho společnost DMA tvrdila, že na základě zjištění tohoto antisubvenčního šetření neměla společnost Hands 8 výhodu z dodávek investičního majetku nebo surovin za nižší než přiměřenou odměnu. V této souvislosti společnost DMA požadovala přinejmenším úpravu dumpingového rozpětí o výši faktického úvěru spojeného s investičním majetkem a o preferenční cenu vstupů pro společnost DMA v souladu s čl. 19 odst. 19.3 Dohody WTO o subvencích a vyrovnávacích opatřeních.

(556)

Komise s tím nesouhlasila. Komise úvodem uvedla, že odpovídajícím ustanovením pro čl. 19 odst. 19.3 Dohody WTO o subvencích a vyrovnávacích opatřeních je čl. 15 odst. 2 základního nařízení. Argument společnosti DMA je založen na nesprávném pochopení metodiky, která byla použita v antidumpingovém řízení v důsledku naprostého odepření spolupráce ze strany společnosti DMA. Její argumentace je zejména založena na nesprávném předpokladu, že Komise by použila běžnou hodnotu společnosti Hands 8 pro srovnání s vývozními cenami společnosti DMA. To není pravda. V důsledku naprostého odepření spolupráce ze strany společnosti DMA v antidumpingovém řízení se na tuto společnost začalo vztahovat zbytkové clo použitelné na všechny nespolupracující společnosti v Maroku. Toto celostátní clo bylo stanoveno na základě podskupiny dumpingových rozpětí pro typy výrobku prodávané v reprezentativním množství jediným spolupracujícím vyvážejícím výrobcem v antidumpingovém šetření, tj. společností Hands 8. Dumpingová rozpětí byla výsledkem běžné hodnoty i vývozní ceny vypočtené pro společnost Hands 8, které byly stejným způsobem ovlivněny případným subvencováním. Taková metodika proto nemůže vést k možnému dvojímu započítání ve smyslu čl. 15 odst. 2 základního nařízení. Metodika použitá k výpočtu běžné hodnoty pro společnost Hands 8 byla standardní metodikou pro tržní ekonomiky, a nikoli metodikou pro netržní ekonomiky, o kterou se opírala judikatura WTO, na niž se odvolávala společnost DMA. V případě standardní metodiky by dvojí započítání mohlo nastat pouze v případě vývozní subvence, která přímo snižuje vývozní cenu. O takovou situaci se v tomto případě nejedná, neboť v případě společnosti Hands 8 nedošlo k dvojímu započítání podle čl. 15 odst. 2 nebo čl. 24 odst. 1. V tomto ohledu by uplatnění tvrzení společnosti DMA vedlo k paradoxní situaci, kdy by sice nedošlo k dvojímu započítání a odpočtu pro společnost Hands 8, naopak společnost DMA by takového odpočtu dosáhla na základě svého údajného a neopodstatněného dvojího započítání. Skutečnost, že společnost Hands 8 neměla prospěch z poskytování vstupů za nižší než přiměřenou odměnu nebo z faktického úvěru, je z právního hlediska irelevantní a na tomto závěru nic nemění. Komise v každém případě poznamenala, že takto vypočtené dumpingové rozpětí bylo v kontextu dostupných skutečností vybráno jako zástupný ukazatel pro stanovení zbytkového dumpingového rozpětí pro nespolupracující výrobce, včetně společnosti DMA, aby nahradilo rozpětí, které by bylo vypočteno, kdyby společnost DMA spolupracovala. Komise tudíž toto tvrzení zamítla. .

(557)

Po poskytnutí konečných informací se společnost DMA dále odvolala na čl. 19 odst. 19.1, 19.4 a čl. 21 odst. 21.1 Dohody WTO o subvencích a vyrovnávacích opatřeních a na čl. VI odst. 3 dohody GATT 1994, přičemž poukázala na to, že k prokázání přetrvávající potřeby vyrovnávacích cel musí vyšetřující orgán dojít ke zjištění subvencování, tj. určit, zda subvence nadále existuje či nikoli.

(558)

V této souvislosti společnost poukázala na skutečnost, že společnost DMA na konci období šetření změnila vlastníka. Jak je vysvětleno v 247. a 262. bodě odůvodnění, společnost Dicastal Asia prodala svůj podíl ve společnosti DMA společnosti CITIC Dicastal. Společnost DMA tvrdila, že Komise měla vzít v úvahu zjištění panelu WTO ve věci USA – Olovo a bizmut II. Podle bodu 6.81 zprávy panelu v případě změny vlastnictví za spravedlivou tržní hodnotu jednorázový finanční příspěvek poskytnutý předchozí společnosti ruší finanční příspěvek a výhodu poskytnutou nepřímo nástupnické společnosti.

(559)

V této souvislosti společnost DMA tvrdila, že poskytla dostatečné důkazy o tom, že během období šetření došlo ke změně vlastnictví za spravedlivou tržní hodnotu. Komise však podle společnosti DMA neanalyzovala pokračující existenci finančního příspěvku a výhody po převzetí společnosti DMA společností CITIC Dicastal.

(560)

Komise s tím nesouhlasila. Tyto argumenty vycházejí z nesprávného předpokladu, že společnosti CITIC Dicastal, Changsha Dicastal, Dicastal Asia, Dicastal HK a DMA nebyly subjekty ve spojení a že podkladové transakce byly provedeny za spravedlivou tržní hodnotu. Jak je podrobně uvedeno v 248. až 252., 256., 258., 262., 263., 269., 270. a 293. až 313. bodě odůvodnění, Komise dospěla k závěru, že společnost CITIC Dicastal byla ve spojení se společností DMA a že všechny tyto subjekty byly ve spojení od počátku a po celou dobu realizace marockého projektu. Společnost DMA nepředložila důkazy o tom, že tyto subjekty nebyly ve spojení, ani o tom, že příslušné transakce byly provedeny za obvyklých tržních podmínek a odrážely spravedlivou tržní hodnotu. Tato tvrzení byla proto zamítnuta.

(561)

Obdobný výrobek vyrábělo v Unii v období šetření přibližně 27 výrobců. Tito výrobci představují „výrobní odvětví Unie“ ve smyslu čl. 9 odst. 1 základního nařízení.

(562)

Celková výroba v Unii během období šetření byla odhadnuta na přibližně 46,8 milionu kusů. Komise stanovila tento číselný údaj na základě všech dostupných informací, které se týkají výrobního odvětví Unie, například odpovědí na makroekonomický dotazník poskytnutých žadatelem. Jak je uvedeno v 49. bodě odůvodnění, výrobci v Unii zařazení do vzorku představovali přibližně 22 % hodnoty odhadu celkové výroby obdobného výrobku v Unii.

(563)

Komise stanovila spotřebu v Unii na základě objemu celkového prodeje výrobního odvětví Unie v Unii a celkového dovozu ze třetích zemí do Unie. Údaje o prodeji výrobního odvětví Unie na trhu Unie byly získány z podnětu a pro období šetření byly upraveny podle údajů uvedených v odpovědích výrobců v Unii zařazených do vzorku. V případě dovozu vycházela Komise z databáze Eurostatu Comext. Jelikož však databáze Eurostatu Comext poskytuje pouze údaje o hmotnosti dovozu, a nikoli o počtu dovezených kusů hliníkových kol, bylo nutné tuto hmotnost přepočítat na kusy. Žadatel v podnětu použil tentýž přepočítací koeficient, jaký byl použit v samostatném antidumpingovém šetření na stejný výrobek, tj. 11,3 kg/ks. Žádná zúčastněná strana v tomto ohledu neposkytla žádné připomínky. Proto byl tento koeficient potvrzen a byl použit při stanovení spotřeby v Unii v kusovém vyjádření.

(564)

Trh Unie je rozdělen na dva distribuční kanály: trh OEM a následný trh. Většina prodeje se však týká trhu OEM, jehož podíl činí 90 %. Vzhledem k tomu, že maročtí výrobci prodávali výhradně na trhu OEM a že následný trh představuje jen malou část celkového trhu Unie, bylo rozhodnuto spotřebu mezi tyto dva distribuční kanály nerozdělovat.

(565)

Spotřeba v Unii se vyvíjela takto:

Tabulka 1

Spotřeba v Unii

(566)

Spotřeba v Unii od roku 2020 do období šetření vzrostla o 15 %. Rok 2020 byl však kvůli pandemii COVID-19 pro začátek nízkou základnou. V roce 2020 výroba v automobilovém průmyslu značně poklesla, což mělo přímý dopad na dodavatele hliníkových kol, neboť v důsledku přerušení výroby a odstávkám závodů klesl objem jejich prodeje. V roce 2021 se situace na trhu mírně zlepšila, ale v období šetření byla spotřeba stále výrazně pod úrovní před pandemií. Konkrétně v roce 2019 činila spotřeba přibližně 74 milionů kusů, tj. o 14 % více než spotřeba během období šetření.

(567)

Objem dovozu stanovila Komise na základě databáze Eurostatu Comext. Podíl dovozu na trhu byl stanoven na základě podílu tohoto dovozu na celkové spotřebě v Unii.

(568)

Dovoz do Unie z dotčené země se vyvíjel takto:

Tabulka 2

Objem dovozu (v tis. kusů) a podíl na trhu

(569)

V roce 2020 činil dovoz z Maroka přibližně 878 tisíc kusů a jeho podíl na trhu dosahoval 2 %. Dovoz v průběhu posuzovaného období výrazně rostl a v období šetření dosáhl objemu 5,9 milionu kusů a podílu na trhu ve výši 9 %. K tomuto růstu došlo i přesto, že antidumpingová cla vstoupila v platnost v červenci 2022 po vstupu prozatímního nařízení v platnost (117). Tento dovoz se týkal výhradně trhu OEM.

(570)

Ceny dovozu stanovila Komise na základě databáze Eurostatu Comext. Cenové podbízení u dovážených výrobků bylo stanoveno na základě údajů od spolupracujících vyvážejících výrobců a spolupracujících výrobců v Unii.

(571)

Průměrná cena dovozu z dotčené země do Unie se vyvíjela takto:

Tabulka 3

Ceny dovozu (EUR/kus)

(572)

Průměrná cena dovozu z Maroka vzrostla během posuzovaného období o 30 %. Tato cena dovozu je však přibližně o 16 % nižší než průměrná cena výrobního odvětví Unie a přibližně o 9 % nižší než dovoz obdobného výrobku z nejbližší třetí země během období šetření (viz tabulky 7 a 11 níže).

(573)

Cenové podbízení v období šetření Komise stanovila srovnáním:

(574)

Srovnání cen bylo provedeno podle jednotlivých typů transakcí na stejné obchodní úrovni, v případě potřeby s náležitou úpravou a po odečtení rabatů a slev. U prodeje na trhu OEM / následném trhu nebyly žádné úpravy považovány za nezbytné, kanál následného trhu, který představuje přibližně 10 % objemu prodeje, má na celkové posouzení trhu Unie omezený dopad. Komise tudíž rozhodla, že pro účely tohoto šetření nebude rozdělovat spotřebu mezi tyto dva prodejní kanály. Výsledek srovnání byl vyjádřen jako procentní podíl teoretického obratu výrobců v Unii zařazených do vzorku v období šetření. Ukázal, že rozpětí cenového podbízení u dovozu z dotčené země na trh Unie se pohybovalo mezi 17,1 % a 46,5 %.

(575)

Kromě toho v období šetření ceny dovozu z Maroka ve srovnání s rokem 2022 klesly, přičemž se zvýšil jeho objem a podíl na trhu Unie. To způsobilo v období šetření významné stlačení cen ve výrobním odvětví Unie, které muselo snížit své ceny pod úroveň výrobních nákladů a absorbovat ztráty, aby si udrželo určitý podíl na trhu, přestože výrobní náklady zůstávaly ve srovnání s rokem 2022 nadále vysoké.

(576)

V souladu s čl. 8 odst. 4 základního nařízení zahrnovalo posouzení dopadu subvencovaného dovozu na výrobní odvětví Unie posouzení všech hospodářských ukazatelů, které ovlivňovaly stav výrobního odvětví Unie v posuzovaném období.

(577)

Jak je uvedeno v 49. bodě odůvodnění, za účelem zjištění možné újmy způsobené výrobnímu odvětví Unie byl proveden výběr vzorku.

(578)

Pro účely zjištění újmy Komise rozlišovala mezi makroekonomickými a mikroekonomickými ukazateli újmy. Komise vyhodnotila makroekonomické ukazatele na základě údajů, které obdržela od žadatele v jeho odpovědi na makroekonomický dotazník, a upravila je na základě údajů poskytnutých v odpovědích výrobců v Unii zařazených do vzorku za období šetření. Makroekonomické údaje se tudíž týkaly všech výrobců v Unii. Mikroekonomické ukazatele posuzovala Komise na základě údajů obsažených v odpovědích na dotazník od výrobců v Unii zařazených do vzorku. Údaje se týkaly výrobců v Unii zařazených do vzorku. Oba soubory údajů byly pro hospodářskou situaci výrobního odvětví Unie shledány jako reprezentativní.

(579)

Makroekonomickými ukazateli jsou výroba, výrobní kapacita, využití kapacity, objem prodeje, podíl na trhu, růst, zaměstnanost, produktivita, rozsah subvenčního rozpětí a překonání účinků dřívějšího subvencování.

Mikroekonomickými ukazateli jsou průměrné jednotkové ceny, jednotkové náklady, náklady práce, zásoby, ziskovost, peněžní tok, investice, návratnost investic a schopnost opatřit si kapitál.

(580)

Celková výroba v Unii, výrobní kapacita a využití kapacity se v posuzovaném období vyvíjely takto:

Tabulka 4

Výroba, výrobní kapacita a využití kapacity

(581)

Objem výroby výrobního odvětví Unie klesl od roku 2020 do roku 2022 o 3 %. Kvůli dopadům pandemie COVID-19 byl objem výroby na nízké úrovni již v roce 2020. Během období šetření došlo ke zvýšení výroby, což bylo způsobeno zejména oživením výrobního odvětví po zastavení výroby během pandemie COVID-19 a narušení celosvětového dodavatelského řetězce. Objem výroby dosažený v období šetření je však stále o téměř 18 % nižší než před pandemií (57 097 000 kusů v roce 2019). Výroba kromě toho rostla v porovnání s nárůstem spotřeby v daném období mnohem menším tempem (4 % ve srovnání s 15 %, viz tabulka 1).

(582)

Zatímco výrobní kapacita výrobního odvětví Unie se během posuzovaného období snížila o 5 %, využití kapacity se pohybovalo mezi 74 % a 81 % (v období šetření to bylo 81 %).

(583)

Objem prodeje a podíl výrobního odvětví Unie na trhu se v posuzovaném období vyvíjely takto:

Tabulka 5

Objem prodeje a podíl na trhu