(EU) 2025/415Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2025/415 ze dne 13. prosince 2024, kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/1114, pokud jde o regulační technické normy upřesňující úpravu kapitálových požadavků a minimální prvky programů zátěžových testů pro vydavatele tokenů vázaných na aktiva nebo elektronických peněžních tokenů

1.   Příslušný orgán domovského členského státu (dále jen „příslušný orgán“) poskytne vydavateli tokenů vázaných na aktiva nebo elektronických peněžních tokenů návrh svého rozhodnutí požadovat navýšení kapitálu v souladu s čl. 35 odst. 3 nařízení (EU) 2023/1114, přičemž náležitě zohlední stanoviska vyjádřená příslušným vydavatelem.

2.   Návrh uvedený v odstavci 1 stanoví:

a)	částku, o kterou musí být kapitál navýšen, a procentní podíl vyšší, než je výše rezervy aktiv vyplývající z použití čl. 35 odst. 1 prvního pododstavce písm. b) nařízení (EU) 2023/1114;

b)	příslušné odůvodnění vyššího stupně rizika;

c)	zda tento vyšší stupeň rizika může mít podstatný dopad na finanční situaci příslušného vydavatele nebo na finanční stabilitu širšího finančního systému;

d)	zda tento vyšší stupeň rizika vzniká nezávisle na modelu správy a řízení příslušného vydavatele nebo jeho obchodním modelu;

e)	lhůtu, ve které příslušný vydavatel navýší svůj kapitál v souladu s článkem 3.

3.   Vydavatel tokenů vázaných na aktiva nebo elektronických peněžních tokenů se vyjádří k jakémukoli z prvků uvedených v odstavci 2 do 25 pracovních dnů od obdržení návrhu.

4.   Příslušný orgán oznámí vydavateli tokenů vázaných na aktiva nebo elektronických peněžních tokenů své konečné rozhodnutí, které zahrnuje prvky uvedené v odstavci 2.

5.   Vydavatel tokenů vázaných na aktiva nebo elektronických peněžních tokenů předloží příslušnému orgánu do 25 pracovních dnů od obdržení rozhodnutí uvedeného v odstavci 4 podrobný plán navýšení kapitálu ve lhůtě stanovené příslušným orgánem. Plán obsahuje:

a)	časově vymezené kroky, konkrétní opatření a postupy k provedení navýšení ve stanovené lhůtě;

b)	potvrzení, že předpokládané použití položek kapitálu a kapitálových nástrojů ke splnění požadavku na navýšení plně odpovídá podmínkám stanoveným v čl. 35 odst. 2 nařízení (EU) 2023/1114.

6.   Pokud je lhůta podle článku 3 stanovená pro dokončení navýšení kapitálu delší než tři měsíce, informuje vydavatel tokenů vázaných na aktiva nebo elektronických peněžních tokenů příslušné orgány každý měsíc o pokroku v provádění plánu.

7.   V případě, že některého kroku nebo postupu nelze dosáhnout ve lhůtě respektující požadavky stanovené v článku 3, vydavatel tokenů vázaných na aktiva nebo elektronických peněžních tokenů o tom neprodleně informuje příslušný orgán.

8.   Příslušný orgán pečlivě sleduje provádění plánu.

9.   Pokud bylo zřízeno kolegium podle čl. 119 odst. 1 nařízení (EU) 2023/1114, příslušný orgán průběžně informuje Evropský orgán pro bankovnictví o všech informacích uvedených v odstavcích 2 až 8, včetně návrhu a konečného rozhodnutí, plánu a veškerých příslušných aktualizací.

1.   Aniž je dotčen odstavec 2, stanoví příslušný orgán vydavateli tokenů vázaných na aktiva nebo elektronických peněžních tokenů lhůtu pro přizpůsobení se vyšším kapitálovým požadavkům stanoveným na základě posouzení příslušného orgánu podle čl. 35 odst. 3 nařízení (EU) 2023/1114, která nesmí být delší než šest měsíců od oznámení konečného rozhodnutí uvedeného v čl. 2 odst. 4.

2.   Při stanovení lhůty, v níž se má vydavatel tokenů vázaných na aktiva nebo elektronických peněžních tokenů přizpůsobit vyšším kapitálovým požadavkům, příslušný orgán zohlední případný vyšší stupeň rizika, který může mít podstatný dopad na finanční stabilitu širšího finančního systému nebo vydavatele, a případné nedostatky ve správě a řízení příslušného vydavatele nebo v jeho obchodním modelu.

1.   Vydavatelé tokenů vázaných na aktiva nebo elektronických peněžních tokenů zajistí, aby jejich program zátěžových testů byl schůdný a realistický a aby výsledkem zátěžových testů bylo informované rozhodování na všech úrovních řízení o všech stávajících a potenciálních rizicích, která mají podstatný dopad na finanční situaci vydavatele.

2.   Vydavatelé tokenů vázaných na aktiva nebo elektronických peněžních tokenů svůj program zátěžových testů pravidelně přezkoumávají a vyhodnocují, aby určili jeho účinnost, spolehlivost a vhodnost jak s ohledem na rizikové charakteristiky příslušného vydavatele samotného, tak na rizikové charakteristiky příslušných vydávaných tokenů, a průběžně jej aktualizují. Toto hodnocení se provádí každoročně a plně zohledňuje vnější i vnitřní podmínky.

3.   Při navrhování programu zátěžových testů zohlední vydavatelé tokenů vázaných na aktiva nebo elektronických peněžních tokenů všechny následující prvky:

a)	účinnost programu z hlediska splnění jeho zamýšlených cílů;

b)	potřebu zlepšení;

c)	zjištěné rizikové faktory, zdůvodnění a návrh příslušných scénářů, předpoklady modelu a citlivost výsledků vůči těmto předpokladům, jakož i úlohu odborného posouzení s cílem zajistit, aby byl program doplněn spolehlivou analýzou;

d)	výkonnost modelu, včetně jeho výkonnosti při použití údajů získaných mimo vzorek, jako jsou údaje, které nebyly použity pro vývoj modelu;

e)	způsob začlenění možných nepříznivých cyklů, při nichž se vzájemně ovlivňuje solventnost a likvidita;

f)	přiměřenost možné provázanosti zátěžových testů solventnosti a zátěžových testů likvidity;

g)	zpětnou vazbu od příslušných orgánů v rámci jejich dohledových nebo jiných zátěžových testů;

h)	přiměřenost datové infrastruktury (implementace systémů a kvalita dat);

i)	odpovídající úroveň zapojení vrcholového vedení a řídícího orgánu;

j)	všechny předpoklady, včetně obchodních a/nebo řídicích předpokladů, a zamýšlená řídicí opatření na základě účelu, druhu a výsledku zátěžových testů, včetně posouzení proveditelnosti řídicích opatření v zátěžových situacích a měnícím se podnikatelském prostředí;

k)	přiměřenost a transparentnost příslušné dokumentace.

4.   Všechny druhy prováděných zátěžových testů jsou v rámci programu zátěžových testů náležitě zdokumentovány.

5.   Program zátěžových testů se vyhodnocuje v rámci celé organizace, například výborem pro rizika a interními auditory. Na hodnocení tohoto procesu se podílejí i organizační jednotky, které nejsou odpovědné za návrh a provádění programu, nebo nezávislí odborníci, a to s ohledem na příslušné odborné znalosti konkrétních subjektů.

6.   Vydavatelé tokenů vázaných na aktiva nebo elektronických peněžních tokenů zajistí, aby jak v případě počátečního návrhu, tak v případě hodnocení programu zátěžových testů proběhl účinný dialog se zapojením odborníků ze všech podnikových oblastí vydavatele a aby program a jeho aktualizace byly řádně přezkoumány vedoucími osobami a řídícím orgánem vydavatele, které jsou rovněž odpovědné za sledování provádění programu a dohled nad ním.

1.   Vydavatelé tokenů vázaných na aktiva nebo elektronických peněžních tokenů provádějí zátěžový test solventnosti a zátěžový test likvidity.

2.   Zátěžový test solventnosti zachycuje dopad určitého vývoje včetně makroekonomických nebo mikroekonomických scénářů na celkovou kapitálovou pozici vydavatele tokenů vázaných na aktiva nebo elektronických peněžních tokenů, mimo jiné i na jeho minimální nebo dodatečné kapitálové požadavky, a to prostřednictvím projekce kapitálových zdrojů a požadavků vydavatele, zdůrazněním jeho zranitelných míst a posouzením jeho schopnosti absorbovat ztráty a dopadu na jeho solventnost.

3.   Zátěžový test likvidity zachycuje dopad určitého vývoje včetně makroekonomických nebo mikroekonomických scénářů z hlediska financování a tržního rizika a šoků na likviditu rezervy aktiv a na celkovou likviditní pozici vydavatele tokenů vázaných na aktiva nebo elektronických peněžních tokenů, včetně dopadu na jeho minimální nebo dodatečné požadavky na likviditu.

4.   Konkrétní podoba, složitost a úroveň podrobnosti metodik zátěžových testů musí odpovídat povaze tokenů vázaných na aktiva nebo elektronických peněžních tokenů, včetně povahy, rozsahu a objemu práv na zpětnou výměnu, jakož i složitosti, koncentraci a složení rezervních aktiv vydavatele.

1.   Zátěžový test solventnosti se provádí alespoň čtvrtletně u vydavatelů významných tokenů vázaných na aktiva nebo elektronických peněžních tokenů a pololetně u vydavatelů tokenů vázaných na aktiva nebo elektronických peněžních tokenů, které nejsou významné.

2.   Zátěžový test likvidity se provádí u všech vydavatelů tokenů vázaných na aktiva nebo elektronických peněžních tokenů alespoň jednou měsíčně.

1.   Program zátěžových testů vydavatele tokenů vázaných na aktiva nebo elektronických peněžních tokenů přijímá jeho řídící orgán, který odpovídá za jeho provádění v souladu s tímto nařízením a nařízením (EU) 2023/1114.

2.   Součástí programu zátěžových testů je posouzení, zda členové řídícího orgánu mají společně dostatečné znalosti, dovednosti a zkušenosti k tomu, aby mohli provádět všechny následující činnosti:

a)	plně porozumět dopadu zátěžových situací na celkový rizikový profil vydavatele;

b)	zajistit, aby v souvislosti s prováděním zátěžových testů byly přiděleny jasné odpovědnosti a dostatečné zdroje, jako jsou kvalifikované lidské zdroje a systémy informačních technologií;

c)	aktivně se zapojovat do diskusí se zaměstnanci podílejícími se na zátěžových testech a s osobami, kterým jsou úkoly související se zátěžovými testy zadávány externě;

d)	přezkoumávat klíčové modelové předpoklady, výběr scénářů a obecně předpoklady, z nichž zátěžové testy vycházejí;

e)	rozhodovat o nezbytných řídicích opatřeních a projednávat je s příslušnými orgány.

3.   Program zátěžových testů je koncipován tak, aby umožňoval provádění zátěžových testů v souladu s příslušnými interními zásadami a postupy vydavatele.

4.   Vydavatelé tokenů vázaných na aktiva nebo elektronických peněžních tokenů zajistí, aby všechny prvky programu zátěžových testů, včetně jeho posouzení, byly náležitě zdokumentovány v interních zásadách a postupech a případně pravidelně aktualizovány.

5.   Vydavatelé tokenů vázaných na aktiva nebo elektronických peněžních tokenů zajistí, aby koncepce program zátěžových testů počítala s účinnou komunikací napříč jejich obory podnikání a úrovněmi řízení s cílem zvýšit informovanost, zlepšit kulturu rizik a podnítit diskusi o stávajících a potenciálních rizicích, jakož i o možných řídicích opatřeních.

6.   Program zátěžových testů je koncipován jako nedílná součást rámce řízení rizik daného vydavatele. Zátěžové testy jsou navrženy tak, aby podporovaly různá obchodní rozhodnutí a procesy i strategické plánování. Strategická rozhodnutí zohledňují nedostatky, omezení a zranitelnosti zjištěné během zátěžových testů.

7.   Výstupy zátěžových testů se použijí jako vstupy do procesu stanovení ochoty vydavatele podstupovat riziko a jeho limitů a slouží jako nástroj plánování pro určení účinnosti nových a stávajících obchodních strategií a pro posouzení možného dopadu na kapitál a likviditu.

1.   Vydavatelé tokenů vázaných na aktiva nebo elektronických peněžních tokenů zajistí, aby byl program zátěžových testů podpořen odpovídající a transparentní datovou infrastrukturou.

2.   Vydavatelé tokenů vázaných na aktiva nebo elektronických peněžních tokenů zajistí, aby jejich datová infrastruktura byla schopna reagovat na rozsáhlé datové potřeby jejich program zátěžových testů a aby měli zavedeny mechanismy zajišťující nepřetržitou a konzistentní schopnost provádět zátěžové testy podle plánu v souladu s programem.

3.   Vydavatelé tokenů vázaných na aktiva nebo elektronických peněžních tokenů zajistí, aby datová infrastruktura umožňovala jak flexibilitu, tak odpovídající úroveň kvality a kontroly.

4.   Vydavatelé tokenů vázaných na aktiva nebo elektronických peněžních tokenů zajistí, aby jejich datová infrastruktura byla přiměřená jejich velikosti, složitosti a rizikovému a obchodnímu profilu a umožňovala provádění zátěžových testů pokrývajících všechna podstatná rizika, kterým je instituce vystavena.

5.   Vydavatelé tokenů vázaných na aktiva nebo elektronických peněžních tokenů vyčlení dostatečné lidské, finanční a materiální zdroje, aby zajistili účinný rozvoj a údržbu své datové infrastruktury, včetně systémů informačních technologií.

1.   Vydavatelé tokenů vázaných na aktiva nebo elektronických peněžních tokenů určí následující kategorie rizik:

a)	rizika týkající se hodnoty, převoditelnosti, likvidity, dostupnosti nebo směnitelnosti tokenů vázaných na aktiva nebo elektronických peněžních tokenů a rezervních aktiv;

b)

rizika vyplývající ze systémů, o něž se tokeny vázané na aktiva nebo elektronické peněžní tokeny opírají, včetně základního distribuovaného registru nebo jakékoli jiné technologie tokenů a jakékoli obchodní platformy, tržní infrastruktury nebo platebního systému používaných pro vydávání nebo převod tokenů;

c)

rizika vyplývající z plnění smluvních ujednání, která příslušný vydavatel uzavřel s jinými vydavateli, poskytovateli služeb souvisejících s kryptoaktivy, finančními institucemi nebo jakoukoli jinou fyzickou či právnickou osobou za účelem vydání nebo převodu tokenů nebo za účelem vytvoření, správy, úschovy nebo investování rezervních aktiv, včetně jakýchkoli ujednání, na jejichž základě vydavatel zadává úkoly externím subjektům.

2.   Pro posouzení rizik uvedených v odstavci 1 určí vydavatelé tokenů vázaných na aktiva nebo elektronických peněžních tokenů konkrétní rizikové scénáře s využitím historických scénářů a/nebo hypotetických scénářů ve vztahu k různým kategoriím rizik uvedeným v odstavci 1.

3.   Konkrétní rizikové scénáře uvedené v odstavci 2 musí být dobře definovány a jejich potenciální dopad musí být kvantifikovatelný.

4.   Při určování konkrétních rizik specifikují vydavatelé tokenů vázaných na aktiva nebo elektronických peněžních tokenů časový horizont tří let pro rizikové události týkající se zátěžového testu solventnosti a nejvíce jeden rok pro zátěžový test likvidity, rizikové aktivum a přesný popis rizikového scénáře.

5.   Vydavatelé tokenů vázaných na aktiva nebo elektronických peněžních tokenů provedou kvantifikaci nebo přibližný odhad závažnosti a věrohodnosti stanovených zátěžových scénářů, jakož i potenciálních ztrát plynoucích z těchto scénářů.