(EU) 2025/351Nařízení Komise (EU) 2025/351 ze dne 21. února 2025, kterým se mění nařízení (EU) č. 10/2011 o materiálech a předmětech z plastů určených pro styk s potravinami, nařízení (EU) 2022/1616 o materiálech a předmětech z recyklovaných plastů určených pro styk s potravinami a o zrušení nařízení (ES) č. 282/2008 a nařízení (ES) č. 2023/2006 o správné výrobní praxi pro materiály a předměty určené pro styk s potravinami, pokud jde o recyklované plasty a další záležitosti týkající se kontroly kvality a výroby materiálů a předmětů z plastů určených pro styk s potravinami

(1)

Nařízení Komise (EU) č. 10/2011 (2) stanoví zvláštní pravidla, pokud jde o materiály a předměty z plastů určené pro styk s potravinami. Konkrétně kapitola II uvedeného nařízení stanoví požadavky na složení materiálů a předmětů z plastů, které mají zajistit, aby konečné materiály z plastů určené pro styk s potravinami byly dostatečně bezpečné, a to za účelem splnění požadavků článku 3 nařízení (ES) č. 1935/2004.

(2)

V kapitole II požadavky na složení látek, které lze používat k výrobě materiálů a předmětů z plastů, odkazují konkrétně na „plastové vrstvy“ v materiálech a předmětech z plastů. V mnoha případech však materiály a předměty z plastů nemají strukturu složenou z vrstev, nýbrž sestávají pouze z jednoho homogenního materiálu složitého tvaru, což vede k nejednoznačnosti. Kapitola II nařízení (EU) č. 10/2011 by proto měla místo na plastové vrstvy odkazovat na materiály a předměty z plastů. Vzhledem k tomu, že nové znění by mohlo vyvolat pochybnosti o tom, zda se požadavky na složení stanovené v nařízení (EU) č. 10/2011 vztahují i na neplastové vrstvy materiálů a předmětů z plastů, jako jsou adhezivní látky, tiskařské barvy, laky a materiály pro povrchovou úpravu, mělo by být vyjasněno, že na uvedené vrstvy se tyto požadavky na složení nevztahují. Odkaz na „plastové vrstvy“ v kapitole III nařízení (EU) č. 10/2011 by však měl být zachován, neboť ve vztahu k vícevrstvým materiálům a předmětům umožňuje, aby se některá ustanovení uvedené kapitoly vztahovala na některé vrstvy, a na jiné nikoli. Zejména plastová vrstva, kterou ve vícevrstvých materiálech od potravin odděluje funkční bariéra, může být vyrobena s použitím látek, které nejsou na seznamu Unie. Mělo by být rovněž i nadále možné ověřovat dodržování migračních limitů v souladu s nařízením (EU) č. 10/2011 u materiálů a předmětů spadajících do jeho oblasti působnosti, které jsou spojené adhezivními látkami nebo které jsou potištěné a/nebo opatřené povrchovou úpravou.

(3)

Podle definice „plastu“ v nařízení (EU) č. 10/2011 sestávají „plasty“ z polymerů, k nimž mohou být přidány přísady nebo další látky za účelem dosažení určitého fyzikálního nebo chemického účinku v daném plastu. Uvedené nařízení povoluje přísady a výchozí látky jako dvě různé kategorie. Přísada proto nemůže být použita jako výchozí látka, není-li jako výchozí látka povolena, a naopak. Přísady obvykle nejsou chemicky navázány na polymery. Některé částice, vlákna nebo jiné pevné materiály používané v plastech k dosažení určitého fyzikálního účinku však na polymer navázány jsou, a to za použití pojiva, či bez něj, aby byla zajištěna celková integrita materiálu. Vzhledem k definicím plastu, přísad, polymerů a výchozích látek v nařízení (EU) č. 10/2011 mohou v případě, že je tímto navázáním chemická vazba, existovat pochybnosti o tom, zda má být takový pevný materiál považován za přísadu, nebo za výchozí látku. Vyvstává tudíž nejistota ohledně toho, zda má být tento pevný materiál povolen jako přísada, nebo jako výchozí látka. Je proto vhodné vyjasnit definici přísad. Zejména vzhledem k tomu, že výchozí látky jsou ze své podstaty vhodné pro polymerizaci, což je proces, který zahrnuje významnou chemickou přeměnu, zatímco pevné materiály používané jako přísady zůstávají v zásadě ve formě, v níž byly přidány, by se mělo mít za to, že pevný materiál, který je chemicky navázán na polymer, k němuž je přidán, funguje jako přísada, a nikoli jako výchozí látka, ačkoli jeho povrch může s polymery v plastu reagovat.

(4)

Některé povolené látky uvedené v příloze I nařízení (EU) č. 10/2011 jsou získány z materiálů přírodního původu, včetně nerostných surovin a živých organismů, které se rovněž používají jako přísady v plastech jako vlákna nebo jako malé částice. Tyto materiály byly v minulosti považovány za látky používané k výrobě plastů, a tudíž za látky spadající do oblasti působnosti uvedeného nařízení. Složení těchto látek je však komplexní, proměnlivé a nemusí být zcela známé. V důsledku toho je obtížné vymezit totožnost těchto látek, což způsobuje obtíže, neboť jasné vymezení těchto látek je důležité pro jejich individuální odlišení od jiných látek. Na tyto látky se v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 (3) odkazuje jako na látky neznámého nebo proměnlivého složení, komplexní reakční produkty nebo biologické materiály (dále jen „UVCB“). Aby se zajistil lepší soulad nařízení (EU) č. 10/2011 s nařízením (ES) č. 1907/2006, a zejména aby se usnadnilo budoucí sladění posuzování rizik a povolování těchto látek, je vhodné použít tento koncept látek UVCB rovněž v rámci nařízení (EU) č. 10/2011.

(5)

Podle článku 5 nařízení (EU) č. 10/2011 obsahuje seznam látek Unie stanovený v příloze I uvedeného nařízení látky, jež je povoleno „záměrně“ používat při výrobě materiálů a předmětů z plastů. V některých případech obsahuje příloha I rovněž specifikace týkající se nečistot, které mohou být v látce přítomny, pokud jsou relevantní pro posouzení rizik a mohou ovlivnit lidské zdraví. Totéž platí pro jakékoli reakční a rozkladné produkty související s danou látkou, které mohou vzniknout při výrobě materiálu nebo předmětu z plastů. Tyto nečistoty a reakční a rozkladné produkty však nejsou v daném materiálu nebo předmětu z plastů přítomny záměrně. Je proto vhodné zrušit v článku 5 nařízení (EU) č. 10/2011 slovo „záměrně“.

(6)

Látky uvedené v tabulce 1 přílohy I nařízení (EU) č. 10/2011 jsou označeny svým číslem látky – materiálu pro styk s potravinami, referenčním číslem a svým chemickým názvem, a je-li k dispozici, svým registračním číslem Chemical Abstracts Service (CAS). Zkušenosti však ukazují, že mohou přetrvávat pochybnosti o přesné totožnosti povolených látek. Vzhledem k tomu, že žádost o povolení látky má obsahovat informace o totožnosti látky, jako je chemický název, chemické složení, úroveň čistoty, molekulová hmotnost a spektroskopické údaje, a tyto informace ověřuje Evropský úřad pro bezpečnost potravin (dále jen „úřad“), měla by být vymezená totožnost látek uvedených v tabulce 1 přílohy I nařízení (EU) č. 10/2011 posuzována ve vztahu k totožnosti látky uvedené ve stanovisku úřadu. Pokud tedy přetrvávají určité pochybnosti o označení látky, měl by být konzultován úřad.

(7)

Do různých materiálů, včetně plastů, které mohou přijít do styku s potravinami, mohou být zapracovány biocidní přípravky obsahující účinné látky. Nařízení (EU) č. 10/2011 stanoví, že aby bylo možné při výrobě materiálů a předmětů z plastů pro styk s potravinami použít látky, jejichž přítomnost v konečných materiálech nebo předmětech z plastů je záměrná a které mají biocidní funkci, musí být tyto látky povoleny Komisí, anebo dokud nebudou povoleny, musí být jednou z látek uvedených na prozatímním seznamu zmíněném v článku 7 uvedeného nařízení. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 528/2012 (4) však stanoví pravidla pro povolování typů biocidních přípravků uvedených v příloze V zmíněného nařízení, včetně přípravků určených k zapracování do materiálů a předmětů pro styk s potravinami, a pro uvádění ošetřených předmětů obsahujících tyto přípravky, jako jsou materiály a předměty pro styk s potravinami, na trh. V souladu se zmíněným nařízením může být biocidní přípravek obsahující účinnou látku zapracován do materiálů pro styk s potravinami za předpokladu, že tato látka i přípravek obsahující tuto látku jsou pro uvedené použití schváleny a povoleny podle nařízení (EU) č. 528/2012. Nařízení (EU) č. 10/2011 by proto mělo odkazovat na nařízení (EU) č. 528/2012, pokud jde o biocidní účinné látky a biocidní přípravky, které mohou být použity při výrobě materiálů z plastů pro styk s potravinami a mohou v nich být přítomny záměrně.

(8)

Nařízení (EU) č. 10/2011 v současné době stanoví, že látky používané při výrobě plastových vrstev v materiálech a předmětech z plastů musí vykazovat takovou čistotu, která je vhodná pro zamýšlené a předvídatelné použití příslušných materiálů nebo předmětů. Zkušenosti ukazují, že v zájmu zajištění vysoké úrovně ochrany lidského zdraví a s cílem pomoci provozovatelům podniků při posuzování souladu materiálů a předmětů s nařízením (EU) č. 10/2011 by měl být definován pojem čistoty látek používaných k výrobě materiálů a předmětů pro styk s potravinami. Vzhledem k současným vědeckým informacím a regulačním ustanovením, pokud jde o povolování látek používaných při výrobě materiálů a předmětů pro styk s potravinami, je vhodné definovat vysoký stupeň čistoty látek používaných při výrobě materiálů nebo předmětů pro styk s potravinami ve vztahu k jejich totožnosti a v příslušných případech ve vztahu ke specifikacím nebo omezením stanoveným v příloze I nařízení (EU) č. 10/2011, k posuzování rizika v souladu s článkem 19 nebo k příslušným pokynům úřadu. V tomto ohledu úřad ve svých pokynech pro přípravu žádosti o posouzení bezpečnosti látky, která má být použita v materiálech z plastů pro styk s potravinami (5), stanovil zásadu, že čím vyšší je expozice spotřebitelů prostřednictvím migrace látek obsažených v materiálech nebo předmětech pro styk s potravinami do potravin, tím více toxikologických údajů bude zapotřebí. Úřad se zejména domnívá, že pokud má látka používaná při výrobě materiálů nebo předmětů pro styk s potravinami úroveň migrace do potravin nižší než 0,00015 mg látky/kg potraviny (0,15 μg/kg), je riziko genotoxicity nepravděpodobné a žádné zkoušky toxicity migrující látky nejsou zapotřebí (6), a pokud má úroveň migrace vyšší než 0,15 μg/kg, avšak nižší než 0,05 mg/kg, jsou zapotřebí pouze údaje o zkouškách genotoxicity (7). V raných fázích výrobního procesu materiálů a předmětů z plastů však další výrobní kroky a/nebo konečné použití materiálů a předmětů nemusí být dostatečně známy, aby bylo možné úrovně migrace látky do potravin vypočítat. Za účelem posouzení toho, zda látka používaná při výrobě materiálu nebo předmětu pro styk s potravinami tyto prahové hodnoty splňuje, je tudíž vhodné zohlednit faktory, které ovlivňují její koncentraci v konečných materiálech a předmětech a její migraci z těchto materiálů a předmětů do potravin. Kromě toho, je-li vyžadováno posouzení genotoxicity konkrétní látky, mělo by být možné jej nahradit posouzením genotoxicity skupiny látek, avšak pouze při splnění zvláštních požadavků (8).

(9)

Nařízení (EU) č. 10/2011 neukládá omezení týkající se zdroje látek, které lze používat při výrobě materiálů a předmětů z plastů, a proto mohou být tyto látky vyráběny i z odpadu. Látky vyrobené z odpadu však mohou obsahovat sekundární kontaminaci. V zájmu ochrany lidského zdraví a vzhledem k tomu, že některé výrobní procesy látek mohou přítomnost sekundárních kontaminujících látek eliminovat nebo ji mohou snížit, aby se zajistilo, že kontaminace konečného materiálu z plastů nepovede k riziku pro lidské zdraví, by mělo být požadováno, aby látky vyrobené z odpadu měly rovněž vysokou úroveň čistoty.

(10)

Je třeba stanovit zvláštní pravidla, pokud jde o čistotu látek přírodního původu, tzv. látek UVCB. V některých případech pochází látka z části organismu, u níž nebyla odstraněna žádná z jejích složek, nebo z přírodního materiálu, který byl čištěn pouze částečně, a v důsledku toho může být její úplné složení neznámé nebo proměnlivé. V jiných případech, kdy lze přírodní látku z přírodního materiálu extrahovat a dále čistit, je však možné získat látku se známým chemickým složením. Pokud jde o látky přírodního původu, je proto vhodné upřesnit, jak má být určena jejich totožnost, aby bylo možné uplatnit požadavek na vysoký stupeň čistoty. Na základě nejnovějších poznatků úřad popisuje totožnost těchto látek co nejpodrobněji, včetně složení dané látky, jejího zdroje a postupu použitého k jejímu získání, a co nejvíce specifikuje její necharakterizovanou část. Pokud však v minulosti takové podrobné označení poskytnuto nebylo, měl by být určujícím faktorem pro identifikaci látky její název.

(11)

Při výrobě materiálů a předmětů z plastů není možné zcela zabránit produkci odřezků, šrotu a jiných vedlejších produktů. Možnost přepracování těchto vedlejších produktů k výrobě materiálů a předmětů z plastů může přispět k redukci výskytu nepoužitelných výrobních materiálů. Pokud lze vedlejší produkty použít při výrobě plastů přímo bez jakýchkoli dalších operací, než jsou běžné průmyslové postupy, jako je drcení a regranulace, nepovažují se za odpad. Vzhledem k tomu, že na tyto vedlejší produkty se nevztahuje nařízení Komise (EU) 2022/1616 (9) a je třeba vyjasnit, které vedlejší produkty lze považovat za bezpečné pro přepracování, měla by být stanovena pravidla, která zajistí bezpečnost jejich použití. Je proto vhodné uvést definici přepracování, aby se jasně rozlišilo mezi produkty, na něž se vztahuje nařízení (EU) č. 10/2011, a produkty, na něž se vztahuje nařízení (EU) 2022/1616, a stanovit pravidla pro bezpečné přepracování těchto vedlejších produktů.

(12)

Vzhledem k tomu, že směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/904 (10) odrazuje od používání materiálů z plastů na jedno použití určených pro styk s potravinami vzhledem k jejich dopadu na životní prostředí, jsou materiály a předměty z plastů, které jsou ve styku s potravinami, stále častěji koncipovány pro opakované použití. Opakované použití však může mít za následek opotřebení materiálu nebo předmětu z plastů, a vést tak ke zvýšené migraci jeho složek do potravin, což může ohrozit lidské zdraví. Takové opotřebení materiálů a předmětů z plastů se projevuje různě, například vznikem povrchových puklin a prasklin, bublinek, štěpením na vrstvy, scvrkáváním či jinými deformacemi a žloutnutím nebo jinou trvalou změnou barvy či ztrátou lesku nebo průhlednosti. Za opotřebení materiálu nebo předmětu se však v zásadě nepovažují změny související s jeho používáním, jako je zbarvení způsobené barvivy z potravin, včetně lykopenu a kurkuminu. Aby se zabránilo používání opotřebovaných předmětů z plastů, měl by výrobce nebo jiný provozovatel odpovědný za uvedení konečného předmětu z plastů pro styk s potravinami na trh poskytnout uživatelům předmětů z plastů pro styk s potravinami informace o tom, jak opotřebení zabránit nebo jej zpomalit, jakož i informace o změnách, které jsou známkou opotřebení způsobeného opakovaným používáním.

(13)

Článek 15 nařízení (ES) č. 1935/2004 stanoví, že k materiálům a předmětům, které při uvedení na trh ještě nejsou ve styku s potravinami, mají být, je-li to nezbytné, připojeny konkrétní pokyny, které se mají dodržovat pro jejich bezpečné a vhodné užívání. Mělo by se mít za to, že pokud nařízení (ES) č. 10/2011 stanoví omezení týkající se použití předmětů z plastů, je vždy nezbytné, aby tyto konkrétní pokyny byly spotřebitelům poskytnuty.

(14)

V čl. 14 odst. 4 nařízení (EU) č. 10/2011 se stanoví, že pravidla pro migrační limity uvedená v článcích 11 a 12 se nevztahují na plastové vrstvy ve vícevrstvých materiálech a předmětech z více materiálů. Jelikož však konečné vícevrstvé materiály nebo předměty z více materiálů, v nichž je vrstva v přímém styku s potravinami vrstvou plastovou, mohou představovat stejná potenciální zdravotní rizika jako materiály nebo předměty z plastů, měla by být tato vrstva v souladu s ustanoveními týkajícími se migrace uvedenými v nařízení (EU) č. 10/2011. Naproti tomu články 11 a 12 nařízení (EU) č. 10/2011 by se nadále neměly vztahovat na neplastové vrstvy ve vícevrstvých materiálech z více materiálů. Mohou se na ně vztahovat jiné právní předpisy Unie nebo vnitrostátní pravidla. Migrační limity stanovené v nařízení (EU) č. 10/2011 se však nadále vztahují na plastové vrstvy v materiálech a předmětech, které jsou potištěné, opatřené povrchovou úpravou nebo spojené adhezivními látkami.

(15)

Za účelem dalšího upřesnění povinností provozovatelů podniků, pokud jde o informace, které mají poskytovat příslušným orgánům, by mělo být požadováno, aby provozovatelé podniků zpřístupňovali příslušným orgánům v každé fázi výrobního procesu informace o složení výchozích látek a podpůrné doklady. Tato dokumentace by měla rovněž dokládat soulad s pravidly týkajícími se vysoké úrovně čistoty zavedenými tímto nařízením.

(16)

Aby byl zajištěn soulad s nařízením (EU) č. 10/2011, musí mít členské státy zavedena účinná kontrolní opatření, včetně odběru vzorků materiálů a předmětů z plastů, jakož i meziproduktů výrobního procesu materiálů a předmětů z plastů. Zkušenosti však ukazují, že inspektoři se mohou v určitých fázích výrobního procesu při odběru vzorků v místech výroby potýkat s praktickými problémy. Je proto vhodné požadovat, aby výrobci usnadňovali inspekce tím, že zajistí, aby inspektoři mohli odebírat vzorky v příslušných fázích výrobního procesu a aby mohli odebírat vzorky látek a (meziproduktů) materiálů používaných při výrobě, které jsou v místě výroby přítomny.

(17)

Jako základ pro pravidla zkoušení migrace stanovená v nařízení (EU) č. 10/2011 slouží skutečný poměr povrchu ku objemu konečného předmětu z plastů pro styk s potravinami. Uvedené nařízení však rovněž stanoví, že u některých materiálů a předmětů se má v zájmu snadnějšího stanovení úrovně migrace použít pevný poměr povrchu ku objemu, a to zejména při zkoušení předmětů, které ještě nejsou ve styku s potravinami, u nichž není možné určit povrch, který je ve styku s potravinami, nebo kompenzovat očekávanou míru nadhodnocení nebo podhodnocení expozice spotřebitelů složkám těchto materiálů a předmětů. V některých případech však může použití pevného poměru povrchu ku objemu vést k podhodnocení expozice spotřebitelů složkám těchto materiálů a předmětů, které mohou ohrozit lidské zdraví. Je proto vhodné, aby se provozovatelé podniků mohli rozhodnout, že použijí skutečný poměr povrchu ku objemu, namísto toho, aby byli povinni použít pevný poměr povrchu ku objemu stanovený pro tyto výjimky.

(18)

V tabulce 2 bodě 07.04 přílohy III nařízení (EU) č. 10/2011 jsou určeny simulanty potravin pro kategorie sýrů. Současná určení, zejména v případě kategorií 07.04.B a 07.04.C, však neodpovídají běžnému výkladu a používání výrazů „přírodní sýry“ a „zpracované sýry“. Konkrétně tavené sýry jsou obvykle považovány za sýry zpracované, zatímco sýry podobné sýru cottage jsou obvykle považovány za nezpracované přírodní sýry. Současná určení se rovněž neřídí terminologií použitou v klasifikaci „FoodEx2“ stanovené úřadem (11), zejména pokud jde o nevyzrálé (čerstvé) a vyzrálé sýry. Je proto vhodné příslušné kategorie změnit, aby byly přírodní a zpracované sýry a vyzrálé a nevyzrálé sýry lépe klasifikovány, a zároveň na základě stávajících určení stanovit určení simulantů odpovídající těmto novým kategoriím sýrů.

(19)

Aby byla zajištěna bezpečnost, musí provozovatelé podniků obdržet veškeré informace, jež jsou relevantní pro bezpečnost materiálů a předmětů z plastů, které vyrábějí nebo používají. Nařízení (EU) č. 10/2011 však pouze vyžaduje, aby písemné prohlášení o shodě obsahovalo informace o použitých látkách nebo jejich rozkladných produktech, pro něž jsou v přílohách I a II uvedeného nařízení stanovena omezení a/nebo specifikace. V zájmu dalšího zvýšení bezpečnosti je vhodné požadovat, aby prohlášení o shodě obsahovalo rovněž informace o nezáměrně přidaných látkách, jako jsou nečistoty a meziprodukty reakce nebo rozkladné či reakční produkty vzniklé během výrobního procesu materiálu nebo předmětu z plastů, které by mohly být přítomny v konečném materiálu nebo předmětu pro styk s potravinami.

(20)

Přestože látky vyrobené z odpadu mohou potenciálně obsahovat kontaminující látky pocházející z odpadu, které by mohly ohrozit lidské zdraví, stávající pravidla týkající se písemného prohlášení o shodě nevyžadují, aby bylo upřesněno, zda byl materiál z plastů vyroben za použití látek vyrobených z odpadu. Ustanovení týkající se prohlášení o shodě je proto třeba změnit tak, aby výrobce konečného předmětu z plastů obdržel odpovídající informace, které by mu umožnily zajistit soulad s požadavkem stanoveným v čl. 3 odst. 1 nařízení (ES) č. 1935/2004 ohledně toho, že materiály a předměty z plastů nemají ohrozit zdraví lidí.

(21)

V zájmu dosažení srovnatelných výsledků je třeba, aby laboratoře prováděly zkoušky shody za standardizovaných zkušebních podmínek. Kromě toho je třeba důsledně provádět analýzu výsledků zkoušek. Je proto vhodné dále upřesnit pravidla pro ověřování zkoušek shody v příloze V nařízení (EU) č. 10/2011.

(22)

Nařízení (EU) 2022/1616 vyžaduje, aby materiály a předměty z recyklovaných plastů byly v souladu s kapitolami II, III a V nařízení (EU) č. 10/2011. Požadavek na vysokou čistotu stanovený tímto nařízením v kapitole II nařízení (EU) č. 10/2011 se vztahuje na látky používané při výrobě materiálů a předmětů z plastů. Není však třeba, aby se požadavek na vysokou čistotu vztahoval na látky obsažené ve vstupu a zůstávající ve výstupu procesu dekontaminace plastového odpadu, neboť nařízení (EU) 2022/1616 zajišťuje, aby během výroby materiálů z recyklovaných plastů určených pro styk s potravinami byla z materiálu odstraněna sekundární kontaminace do té míry, aby byly splněny požadavky článku 3 nařízení (ES) č. 1935/2004. Pokud jde o výrobu materiálů a předmětů z recyklovaných plastů, požadavek na vysokou čistotu by se tudíž měl vztahovat pouze na veškeré látky přidané během recyklačního procesu a na veškeré meziprodukty reakce a rozkladné či reakční produkty vzniklé z uvedené látky. Je proto vhodné v nařízení dále upřesnit, která ustanovení nařízení (EU) č. 10/2011 se vztahují na materiály a předměty z recyklovaných plastů.

(23)

Nařízení (EU) 2022/1616 stanoví pravidla týkající se systémů zabezpečování jakosti pro sběr, předzpracování, dekontaminaci a recyklaci plastového odpadního materiálu. Toto nařízení zavádí pravidla pro přepracování plastových vedlejších produktů z výroby plastů. V zájmu dalšího zvýšení bezpečnosti potravin by měla být v nařízení Komise (ES) č. 2023/2006 (12) stanovena podrobná pravidla správné výrobní praxe, pokud jde o přepracování a recyklaci.

(24)

Plastové vedlejší produkty určené pro přepracování by mohly být přepracovány v jiném místě výroby, než ze kterého původně pochází. Pokud však není jasné, pro jaký účel by tyto vedlejší produkty byly vhodné, nebo pokud během jejich skladování nebo přepravy z výrobního zařízení, z něhož pocházejí, dojde k jejich kontaminaci, mohlo by jejich přepracování představovat riziko. Aby se tudíž zabránilo jakémukoli použití plastových vedlejších produktů pro účely, pro které nejsou vhodné, a kontaminaci plastových vedlejších produktů od okamžiku jejich výroby až do okamžiku jejich přepracování, měla by být v nařízení Komise (ES) č. 2023/2006 stanovena příslušná pravidla. Kromě toho, jsou-li tyto vedlejší produkty uváděny na trh, mělo by prohlášení o shodě uvedené v článku 15 nařízení (EU) č. 10/2011 obsahovat informace požadované pro jejich přepracování, zejména pokud jde o jejich vhodnost pro konkrétní použití.

(25)

Aby se provozovatelé mohli přizpůsobit změnám stanoveným v tomto nařízení, je vhodné stanovit, že materiály a předměty z plastů, které jsou v souladu s nařízením (EU) č. 10/2011 ve znění platném přede dnem vstupu tohoto nařízení v platnost, a veškerými dalšími příslušnými právními předpisy Unie, mohou být poprvé uváděny na trh po dobu osmnácti měsíců po vstupu tohoto nařízení v platnost a zůstat na trhu až do vyčerpání zásob. Výroba konečných materiálů a předmětů z plastů však obvykle zahrnuje dodávky několika produktů a látek, které jsou meziprodukty výroby, od jiných provozovatelů. V zájmu bezpečnosti spotřebitelů by mělo být dosaženo plného souladu s tímto nařízením co nejefektivněji a s co nejmenší prodlevou. Provozovatelé, kteří v období devíti měsíců před uplynutím osmnáctiměsíčního přechodného období uvádějí na trh meziprodukty a látky, jež dosud nejsou v souladu s tímto nařízením, by proto měli mít povinnost informovat uživatele těchto produktů o tom, že je nelze použít k výrobě materiálů a předmětů z plastů, které mají být uvedeny na trh po uplynutí přechodného období.

(26)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro rostliny, zvířata, potraviny a krmiva,