(EU) 2016/1718Nařízení Komise (EU) 2016/1718 ze dne 20. září 2016, kterým se mění nařízení (EU) č. 582/2011 z hlediska emisí z těžkých nákladních vozidel, pokud jde o ustanovení o zkoušení pomocí přenosného systému pro měření emisí (PEMS) a o postup zkoušení životnosti náhradních zařízení k regulaci znečišťujících látek (Text s významem pro EHP)
Publikováno: | Úř. věst. L 259, 27.9.2016, s. 1-41 | Druh předpisu: | Nařízení |
Přijato: | 20. září 2016 | Autor předpisu: | Evropská komise |
Platnost od: | 17. října 2016 | Nabývá účinnosti: | 17. října 2016 |
Platnost předpisu: | Ano (od 1. července 2031 zrušen předpisem (EU) 2024/1257) | Pozbývá platnosti: | 1. července 2031 |
Text předpisu s celou hlavičkou je dostupný pouze pro registrované uživatele.
NAŘÍZENÍ KOMISE (EU) 2016/1718
ze dne 20. září 2016,
kterým se mění nařízení (EU) č. 582/2011 z hlediska emisí z těžkých nákladních vozidel, pokud jde o ustanovení o zkoušení pomocí přenosného systému pro měření emisí (PEMS) a o postup zkoušení životnosti náhradních zařízení k regulaci znečišťujících látek
(Text s významem pro EHP)
EVROPSKÁ KOMISE,
s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,
s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 595/2009 ze dne 18. června 2009 o schvalování typu motorových vozidel a motorů z hlediska emisí z těžkých nákladních vozidel (Euro VI) a o přístupu k informacím o opravách a údržbě vozidel, o změně nařízení (ES) č. 715/2007 a směrnice 2007/46/ES a o zrušení směrnic 80/1269/EHS, 2005/55/ES a 2005/78/ES (1), a zejména na čl. 4 odst. 3, čl. 5 odst. 4 a článek 12 uvedeného nařízení,
vzhledem k těmto důvodům:
(1) |
Zkoušení shodnosti v provozu představuje jeden z hlavních stavebních kamenů postupu schvalování typu a umožňuje ověřit výkonnost systémů regulace emisí během životnosti vozidla. V souladu s nařízením Komise (EU) č. 582/2011 (2) se zkoušky provádějí pomocí přenosných systémů pro měření emisí (PEMS), které posuzují emise během provozu při běžném používání. Přístup opírající se o systém PEMS se rovnocenně používá k ověřování emisí mimo cyklus při certifikaci schválení typu. |
(2) |
Nařízení (EU) č. 582/2011 stanoví, že jakékoliv dodatečné požadavky s ohledem na zkoušení emisí u vozidel v provozu mimo cyklus by měly být zavedeny po posouzení postupu zkoušky stanoveného v uvedeném nařízení. |
(3) |
Komise proto provedla důkladnou analýzu postupu zkoušky. Při této analýze byla zjištěna řada nedostatků, které oslabují účinnost evropských právních předpisů týkajících se schvalování typu a které je třeba odstranit, aby se zaručila odpovídající úroveň ochrany životního prostředí. |
(4) |
V současnosti nejsou posuzovány emisní vlastnosti vozidel během zahřívání, a to ani v rámci prokazovací zkoušky při schvalování typu, ani při zkoušce shodnosti v provozu. S cílem překlenout stávající mezeru v poznatcích a připravit nový postup zkoušky pro provoz se studeným startem by měla být zahájena fáze monitorování, během níž budou shromážděny údaje ze zkoušek při schvalování typu a zkoušek shodnosti v provozu. |
(5) |
V souladu s nařízením (EU) č. 582/2011 má být náhradní zařízení k regulaci znečišťujících látek schváleno z hlediska typu v souladu s požadavky na emise podle normy Euro VI, jakmile budou v uvedeném nařízení vymezeny konkrétní požadavky na zkoušení životnosti. |
(6) |
Proto je nutné stanovit postup, jímž bude řádně posouzena životnost náhradních dílů, které jsou uváděny na trh Unie, a jímž se zaručí, že tyto náhradní díly splňují požadavky na ochranu životního prostředí, které jsou slučitelné s požadavky stanovenými pro obdobné systémy, jež se vyrábějí jako původní díly vozidel. |
(7) |
Postup zkoušky založený na zrychleném stárnutí náhradních zařízení k regulaci znečišťujících látek v důsledku tepelných účinků a účinků spojených se spotřebou maziva splňuje cíl spočívající v přesném a objektivním řešení otázky životnosti náhradních zařízení k regulaci znečišťujících látek a pro výrobní odvětví nepředstavuje nadměrnou zátěž. |
(8) |
Nařízení (EU) č. 582/2011 vymezuje požadavky ohledně opatření, která musejí výrobci vozidel zavést, aby zabránili nedovoleným úpravám systémů pro regulaci emisí. Tyto požadavky by měly účinně řešit problematiku nejběžnějších způsobů nedovolených úprav, aniž by na výrobní odvětví kladly nadměrnou zátěž. |
(9) |
Měly by být aktualizovány odkazy na mezinárodní normy v nařízení (EU) č. 582/2011. |
(10) |
Aby byla výrobcům vozidel poskytnuta dostatečná doba na přípravu, než změní své výrobky v souladu s novým požadavkem ohledně výkonové hranice, měl by tento požadavek nabýt účinku dne 1. září 2018 pro nové typy a dne 1. září 2019 pro všechna nová vozidla. |
(11) |
Je vhodné, aby se nové požadavky na zkoušení v provozu nevztahovaly zpětně na motory a vozidla, která nebyla schválena v souladu s těmito požadavky. Proto se nová ustanovení vymezená v příloze II vztahují pouze na zkoušky shodnosti v provozu prováděné u nových typů motorů a vozidel, které byly schváleny v souladu s pozměněným zněním nařízení (EU) č. 582/2011. |
(12) |
Nařízení (EU) č. 582/2011 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno. |
(13) |
Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Technického výboru – motorová vozidla, |
PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:
Článek 1
Nařízení (EU) č. 582/2011 se mění takto:
1) |
v článku 14 se zrušuje odstavec 3; |
2) |
v článku 15 se zrušuje odstavec 5; |
3) |
vkládá se nový článek 17a, který zní: „Článek 17a Přechodná ustanovení pro určitá schválení typu a prohlášení o shodě 1. S účinkem od 1. září 2018 odmítnou vnitrostátní orgány z důvodů souvisejících s emisemi udělit ES schválení typu nebo vnitrostátní schválení typu novým typům vozidel nebo motorů, které byly zkoušeny pomocí postupů, jež nevyhovují bodům 4.2.2.2 a 4.2.2.2.1 a 4.2.2.2.2 a 4.3.1.2 a 4.3.1.2.1 a 4.3.1.2.2 dodatku 1 přílohy II. 2. S účinkem od 1. září 2019 musí vnitrostátní orgány v případě nových vozidel, která nevyhovují bodům 4.2.2.2 a 4.2.2.2.1 a 4.2.2.2.2 a 4.3.1.2 a 4.3.1.2.1 a 4.3.1.2.2 dodatku 1 přílohy II, považovat prohlášení o shodě týkající se uvedených vozidel za již neplatná pro účely článku 26 směrnice 2007/46/ES a z důvodů souvisejících s emisemi zakážou registraci, prodej a uvedení takových vozidel do provozu. S účinkem od 1. září 2019 a s výjimkou náhradních motorů pro vozidla v provozu vnitrostátní orgány zakážou prodej či používání nových motorů, které nevyhovují bodům 4.2.2.2 a 4.2.2.2.1 a 4.3.1.2 a 4.3.1.2.1 dodatku 1 přílohy II.“; |
4) |
příloha I se mění v souladu s přílohou I tohoto nařízení; |
5) |
příloha II se mění v souladu s přílohou II tohoto nařízení; |
6) |
příloha VI se mění v souladu s přílohou III tohoto nařízení; |
7) |
příloha XI se mění v souladu s přílohou IV tohoto nařízení; |
8) |
příloha XIII se mění v souladu s přílohou V tohoto nařízení; |
9) |
příloha XIV se mění v souladu s přílohou VI tohoto nařízení. |
Článek 2
Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.
S výjimkou bodu 8 písm. c), který se vztahuje na všechna vozidla ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost, se příloha II začne od 1. ledna 2017 používat na všechny nové typy vozidel.
Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech v souladu se Smlouvami.
V Bruselu dne 20. září 2016.
Za Komisi
předseda
Jean-Claude JUNCKER
(1) Úř. věst. L 188, 18.7.2009, s. 1.
(2) Nařízení Komise (EU) č. 582/2011 ze dne 25. května 2011, kterým se provádí a mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 595/2009 z hlediska emisí z těžkých nákladních vozidel (Euro VI) a kterým se mění přílohy I a III směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/46/ES (Úř. věst. L 167, 25.6.2011, s. 1).
PŘÍLOHA I
Příloha I nařízení (EU) č. 582/2011 se mění takto:
1) |
bod 1.1.2 se nahrazuje tímto:
(*) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/70/ES ze dne 13. října 1998 o jakosti benzinu a motorové nafty a o změně směrnice Rady 93/12/EHS (Úř. věst. L 350, 28.12.1998, s. 58).“;" |
2) |
bod 1.1.5 se nahrazuje tímto:
|
3) |
bod 3.1 se nahrazuje tímto:
|
4) |
vkládají se nové body 3.2.1.1 až 3.2.1.6, které znějí:
|
5) |
v bodě 4.2 se písmeno b) nahrazuje tímto:
|
6) |
v dodatku 4 se devátý, desátý a jedenáctý odstavec nahrazují tímto: „V případě žádosti o ES schválení typu motoru nebo rodiny motorů jako samostatného technického celku se vyplní obecná část a části 1 a 3. V případě žádosti o ES schválení typu vozidla se schváleným motorem z hlediska emisí a přístupu k informacím o opravách a údržbě vozidel se vyplní obecná část a část 2. V případě žádosti o ES schválení typu vozidla z hlediska emisí a přístupu k informacím o opravách a údržbě vozidel se vyplní obecná část a části 1, 2 a 3.“; |
7) |
dodatek 9 se nahrazuje tímto: „Dodatek 9 Systém číslování certifikátů ES schválení typu Oddíl 3 čísla ES schválení typu vydaného podle čl. 6 odst. 1, čl. 8 odst. 1 a čl. 10 odst. 1 se skládá z čísla prováděcího regulačního aktu či posledního pozměňujícího regulačního aktu použitelného na ES schválení typu. Po tomto čísle následuje písmeno označující požadavky na systémy OBD a SCR podle tabulky 1: Tabulka 1
|
(1) Požadavky na monitorování „OTL pro NOx“ stanovené v tabulce 1 přílohy X pro vznětové a dvoupalivové motory a vozidla a v tabulce 2 přílohy X pro zážehové motory a vozidla se zážehovým motorem.
(2) Požadavky na monitorování „OTL pro PM“ stanovené v tabulce 1 přílohy X pro vznětové a dvoupalivové motory a vozidla.
(3) Požadavky na „monitorování činnosti“ stanovené v bodě 2.1.1 přílohy X.
(4) „Zaváděcí“ požadavky na jakost činidla stanovené v bodě 7.1 přílohy XIII.
(5) „Obecné“ požadavky na jakost činidla stanovené v bodě 7.1.1 přílohy XIII.
(6) Požadavky na monitorování „OTL pro CO“ stanovené v tabulce 2 přílohy X pro zážehové motory a vozidla.
(7) „Zaváděcí“ požadavky na poměr výkonu v provozu (IUPR) stanovené v oddíle 6 přílohy X.
(8) „Obecné“ požadavky na poměr výkonu v provozu (IUPR) stanovené v oddíle 6 přílohy X.
(9) Pro zážehové motory a vozidla vybavená takovými motory.
(10) Pro vznětové a dvoupalivové motory a vozidla vybavená takovými motory.
(11) Vztahuje se pouze na zážehové motory a vozidla vybavená takovými motory.
(12) Dodatečná ustanovení týkající se požadavků na monitorování stanovených v odstavci 2.3.1.2 přílohy 9 A předpisu EHK OSN č. 49.
(13) Specifikace IUPR jsou vymezeny v příloze X. Na zážehové motory a vozidla vybavená takovými motory se IUPR nevztahuje.
(14) Požadavky týkající se řízení volnoběžných otáček (ISC) jsou vymezeny v dodatku 1 k příloze II.
N/A |
Nepoužije se.“ |
PŘÍLOHA II
Příloha II nařízení (EU) č. 582/2011 se mění takto:
1) |
bod 2.1 se nahrazuje tímto:
|
2) |
bod 2.3 se nahrazuje tímto:
|
3) |
bod 4.1 se nahrazuje tímto: „4.1 Užitečné zatížení vozidla Normální užitečné zatížení vozidla se pohybuje v rozmezí od 10 do 100 % normálního užitečného zatížení vozidla. Maximální užitečné zatížení je rozdíl mezi maximální technicky přípustnou hmotností naloženého vozidla a hmotností vozidla v provozním stavu stanovenou podle přílohy I směrnice 2007/46/ES. Pro účely zkoušek shodnosti v provozu může být nově stanoveno užitečné zatížení a může být použito umělé zatížení. Schvalovací orgány mohou požádat o zkoušku vozidla s užitečným zatížením v rozmezí od 10 do 100 % maximálního užitečného zatížení vozidla. V případě, že hmotnost přenosného systému pro měření emisí (PEMS) nutného pro provoz přesahuje 10 % maximálního užitečného zatížení vozidla, lze tuto hmotnost považovat za minimální užitečné zatížení. Vozidla kategorie N3 se ve vhodných případech vyzkouší s návěsem.“; |
4) |
body 4.4.1 až 4.5.5 se nahrazují tímto: 4.4.1 Zkušební mazací olej je tržní olej a musí splňovat specifikace výrobce motoru. Odeberou se vzorky oleje. 4.4.2 Palivo Zkušebním palivem musí být palivo z prodejní sítě odpovídající směrnici 98/70/ES a příslušným normám CEN nebo referenční palivo specifikované v příloze IX tohoto nařízení. Odeberou se vzorky paliva. Výrobce může požádat, aby nebyl odebrán vzorek paliva z plynového motoru. 4.4.2.1 Jestliže výrobce v souladu s oddílem 1 přílohy I tohoto nařízení prohlásil, že je schopen splnit požadavky tohoto nařízení týkající se paliv z prodejní sítě stanovené v bodě 3.2.2.2.1 informačního dokumentu, který je vymezen v dodatku 4 k příloze I tohoto nařízení, musí zkoušky zahrnovat alespoň jedno z deklarovaných paliv z prodejní sítě. 4.4.3 U systémů následného zpracování výfukových plynů, které ke snížení emisí používají činidlo, se musí jednat o činidlo tržní, které musí vyhovovat specifikacím výrobce motoru. Odebere se vzorek činidla. Činidlo nesmí být zmrazené. 4.5 Požadavky na jízdu Části jízdy se vyjadřují v procentech z celkové délky jízdy. Jízda sestává z jízdy v městském provozu, po které následuje jízda v silničním a dálničním provozu v poměru stanoveném v bodech 4.5.1 až 4.5.4. V případě, že je z praktických důvodů opodstatněné jiné pořadí zkoušek – a se souhlasem schvalovacího orgánu –, může být zvoleno jiné pořadí jízdy, zkouška však bude vždy zahájena v městském provozu. Pro účely tohoto oddílu „přibližně“ znamená cílovou hodnotu ± 5 %. Městskou, silniční a dálniční část jízdy lze určit buď na základě:
V případě, že je složení jízdy určeno na základě zeměpisných souřadnic, vozidlo by nemělo během kumulativní doby, která není delší než 5 % celkové doby trvání každé části jízdy, přesáhnout tuto rychlost:
V případě, že je složení jízdy určeno na základě metody prvního zrychlení, první zrychlení nad 55 km/h (70 km/h v případě vozidel kategorií M1 a N1) označuje začátek jízdy v silničním provozu a první zrychlení nad 75 km/h (90 km/h v případě vozidel kategorií M1 a N1) označuje začátek jízdy v dálničním provozu. Kritéria pro rozlišení jízdy v městském, silničním a dálničním provozu se před začátkem zkoušky dojednají se schvalovacím orgánem. Průměrná rychlost při jízdě v městském provozu se pohybuje v rozmezí od 15 do 30 km/h. Průměrná rychlost při jízdě v silničním provozu se pohybuje v rozmezí od 45 do 70 km/h (60 a 90 km/h v případě vozidel kategorií M1 a N1). Průměrná rychlost při jízdě v dálničním provozu je vyšší než 70 km/h (90 km/h v případě vozidel kategorií M1 a N1). 4.5.1 V případě vozidel kategorií M1 a N1 jízda sestává přibližně ze 34 % v městském provozu, z 33 % v silničním a 33 % v dálničním provozu. 4.5.2 U vozidel kategorie N2, M2 a M3 jízda sestává přibližně ze 45 % z jízdy v městském provozu, z 25 % z jízdy v silničním provozu a z 30 % z jízdy v dálničním provozu. U vozidel kategorie M2 a M3 třídy I, II nebo třídy A definované v předpise EHK OSN č. 107 jízda sestává přibližně ze 70 % z jízdy v městském provozu a z 30 % z jízdy v silničním provozu. 4.5.3 U vozidel kategorie N3 jízda sestává přibližně z 20 % z jízdy v městském provozu, z 25 % z jízdy v silničním provozu a z 55 % z jízdy v dálničním provozu. 4.5.4 Pro účely posouzení složení jízdy se doba jednotlivých částí jízdy počítá od okamžiku, kdy teplota chladicí kapaliny poprvé dosáhla 343 K (70 °C), nebo od okamžiku, kdy se teplota chladicí kapaliny stabilizovala po dobu 5 minut v rozmezí +/– 2 K, podle toho, co nastane dříve, ale nejpozději od okamžiku, který nastane 15 minut po nastartování motoru. V souladu s odstavcem 4.5 probíhá jízda v době, která je nutná k tomu, aby teplota chladicí kapaliny dosáhla 343K (70 °C), za jízdních podmínek v městském provozu. Zakazuje se umělé zahřívání systémů pro regulaci emisí před začátkem zkoušky. 4.5.5 Jako doplňkové vodítko při hodnocení jízdy může posloužit toto rozvržení typických charakteristik jízdy v databázi WHDC:
|
5) |
bod 4.6.5 se nahrazuje tímto:
|
6) |
bod 4.6.10 se nahrazuje tímto:
|
7) |
bod 5.1.2.2 se nahrazuje tímto:
|
8) |
dodatek 1 se mění takto:
|
9) |
v dodatku 2 se bod 3.1 nahrazuje tímto: „3.1 Připojení průtokoměru výfukových plynů k výfukové trubce Montáží průtokoměru výfukových plynů se nesmí zvýšit protitlak výfukového systému na hodnotu vyšší, než je hodnota doporučená výrobcem motoru, a délka výfukové trubky se nesmí zvětšit o více než 2 m. Stejně jako u všech součástí zařízení přenosného systému měření emisí musí montáž průtokoměru výfukových plynů splňovat požadavky platných místních pravidel bezpečnosti silničního provozu a pojistné požadavky.“ |
PŘÍLOHA III
Příloha VI nařízení (EU) č. 582/2011 se mění takto:
1) |
bod 8 se nahrazuje tímto: „8. DOKUMENTACE Bod 11 přílohy 10 předpisu EHK OSN č. 49 se vykládá takto:
|
2) |
dodatek 1 se mění takto:
|
PŘÍLOHA IV
Příloha XI nařízení (EU) č. 582/2011 se mění takto:
1) |
bod 4.3.2.4 se nahrazuje tímto: „4.3.2.4 Životnost emisních vlastností: Systém následného zpracování výfukových plynů zkoušený podle bodu 4.3.2.2, který zahrnuje náhradní zařízení k regulaci znečišťujících látek, musí být podroben zkouškám životnosti popsaným v dodatku 3.“; |
2) |
vkládá se nový bod 4.3.5, který zní: „4.3.5 Paliva V případě popsaném v bodě 1.1.2 přílohy I se postup zkoušky vymezený v bodech 4.3.1 až 4.3.2.7 této přílohy provede za použití paliv uvedených výrobcem původního systému motoru. Avšak po dohodě se schvalovacím orgánem může být postup zkoušky životnosti vymezený v dodatku 3 a uvedený v bodě 4.3.2.4 proveden pouze za použití paliva, které představuje nejhorší případ z hlediska stárnutí.“; |
3) |
vkládají se nové body 4.6 až 4.6.5, které znějí: „4.6 Požadavky ohledně kompatibility s opatřeními k regulaci emisí NOx (použitelné pouze pro náhradní zařízení k regulaci znečišťujících látek, která mají být montována do vozidel vybavených čidly, která přímo měří koncentraci NOx ve výfukovém plynu) 4.6.1 Prokázání kompatibility s opatřeními k regulaci emisí NOx se vyžaduje pouze tehdy, pokud bylo původní zařízení k regulaci znečišťujících látek monitorováno v původní konfiguraci. 4.6.2 Kompatibilita náhradního zařízení k regulaci znečišťujících látek s opatřeními k regulaci emisí NOx se prokáže uplatněním postupů popsaných v příloze XIII tohoto nařízení na náhradní zařízení k regulaci znečišťujících látek určená k montáži do motorů nebo vozidel, jejichž typ byl schválen v souladu s nařízením (ES) č. 595/2009 a tímto nařízením. 4.6.3 Ustanovení předpisu EHK OSN č. 49, která se vztahují na součásti jiné než zařízení k regulaci znečišťujících látek, se nepoužijí. 4.6.4 Výrobce náhradního zařízení k regulaci znečišťujících látek může použít stejný postup stabilizace a zkoušení, jaký byl použit v průběhu původního schvalování typu. V tomto případě schvalovací orgán, který udělil původní schválení typu motoru vozidla, zpřístupní na požádání a za nediskriminačních podmínek informační dokument uvedený jako dodatek k informačnímu dokumentu, jenž je stanoven v dodatku 4 k příloze I, který obsahuje počet a druh stabilizačních cyklů a druh zkušebního cyklu, který byl použit výrobcem původní výbavy ke zkouškám opatření k regulaci emisí NOx prováděným na zařízení k regulaci znečišťujících látek. 4.6.5 Bod 4.5.5 se použije na opatření k regulaci emisí NOx monitorovaná systémem OBD.“; |
4) |
dodatek 3 se nahrazuje tímto: „Dodatek 3 Postup zkoušky životnosti pro hodnocení emisních vlastností náhradního zařízení k regulaci znečišťujících látek 1. Tento dodatek vymezuje postup zkoušky životnosti uvedený v bodě 4.3.2.4 přílohy XI, který slouží k hodnocení emisních vlastností náhradního zařízení k regulaci znečišťujících látek. 2. POPIS POSTUPU ZKOUŠKY ŽIVOTNOSTI 2.1 Postup zkoušky životnosti sestává z fáze shromažďování údajů a programu akumulace doby provozu. 2.2 Fáze shromažďování údajů 2.2.1 Zvolený motor, vybavený kompletním systémem následného zpracování výfukových plynů, který obsahuje náhradní zařízení k regulaci znečišťujících látek, se ochladí na teplotu okolního prostředí a provede se jeden zkušební cyklus WHTC se startem za studena v souladu s odstavci 7.6.1 a 7.6.2 přílohy 4 předpisu EHK OSN č. 49. 2.2.2 Bezprostředně po zkušebním cyklu WHTC se startem za studena se motor podrobí devíti po sobě jdoucím zkušebním cyklům WHTC se startem za tepla v souladu s odstavcem 7.6.4 přílohy 4 předpisu EHK OSN č. 49. 2.2.3 Postup zkoušky popsaný v bodech 2.2.1 a 2.2.2 se provede podle pokynů stanovených v odstavci 7.6.5 přílohy 4 nařízení EKH/OSN č. 49. 2.2.4 Jinak lze relevantní údaje shromáždit při jízdě s plně zatíženým vozidlem, které je vybaveno zvoleným systémem následného zpracování výfukových plynů, který obsahuje náhradní zařízení k regulaci znečišťujících látek. Zkoušku lze provést buď na silnici v souladu s požadavky na jízdu stanovenými v bodech 4.5 až 4.5.5 přílohy II tohoto nařízení, přičemž jsou komplexně zaznamenány údaje o jízdě manuálně, nebo na vhodném vozidlovém dynamometru. Je-li zvolena zkouška na silnici, jízda vozidla probíhá v průběhu zkušebního cyklu za studena, jak stanoví dodatek 5 k této příloze, po němž následuje devět zkušebních cyklů za tepla, které jsou totožné se zkušebním cyklem za studena v tom, že práce vyvíjená motorem je stejná jako práce, jíž je dosaženo podle bodů 2.2.1 a 2.2.2. Je-li zvolen vozidlový dynamometr, simulovaný sklon silnice při zkušebním cyklu podle dodatku 5 se přizpůsobí tak, aby odpovídal práci vyvinuté motorem v průběhu cyklu WHTC. 2.2.5 Schvalovací orgán odmítne teplotní údaje získané podle bodu 2.2.4, pokud se domnívá, že jsou tyto údaje nerealistické, a požádá buď o to, aby byla zkouška zopakována, nebo o to, aby byla provedena zkouška podle bodů 2.2.1, 2.2.2 a 2.2.3. 2.2.6 Teploty v náhradním zařízení k regulaci znečišťujících látek se zaznamenávají během celého postupu zkoušky, a to v místě s nejvyšší teplotou. 2.2.7 V případech, kdy se místo s největší teplotou v průběhu času mění nebo kdy je toto místo obtížné určit, by mělo být zaznamenáváno více teplot v lůžku ve vhodných místech. 2.2.8 Počet a místa měření teplot zvolí výrobce po dohodě se schvalovacím orgánem schvalujícím typ, a to na základě nejlepšího technického úsudku. 2.2.9 Se souhlasem schvalovacího typu lze použít jedinou teplotu v lůžku katalyzátoru nebo teplotu na vstupu katalyzátoru, pokud se ukáže, že více teplot v lůžku nelze změřit nebo že je takové měření obtížné. Obr. 1. Příklad umístění čidel teploty v obecném zařízení k následnému zpracování výfukových plynů Obr. 2. Příklad umístění čidel teploty u filtru částic vznětového motoru (DPF) 2.2.10 Teploty se během postupu zkoušky měří a zaznamenávají s minimální frekvencí jednou za vteřinu (1 Hz). 2.2.11 Naměřené teploty se vepíší do tabulky histogramu s teplotními koši, které nepřesahují 10 °C. V případě uvedeném v bodě 2.2.7 je nejvyšší teplota v každé vteřině teplota zapsaná v histogramu. Každý sloupec histogramu představuje kumulovanou frekvenci naměřených teplot spadajících do určitého koše vyjádřenou ve vteřinách. 2.2.12 Musí se určit doba vyjádřená v hodinách, která odpovídá každému teplotnímu koši, a poté se tato doba musí extrapolovat vůči životnosti náhradního zařízení k regulaci znečišťujících látek v souladu s hodnotami uvedenými v tabulce 1. Extrapolace je založena na předpokladu, že jeden cyklus WHTC odpovídá 20 km jízdy. Tabulka 1. Životnost náhradního zařízení k regulaci znečišťujících látek pro každou kategorii vozidel a rovnocenné zkušební cykly WHTC a hodiny provozu
2.2.13 Je povoleno provádět fázi shromažďování údajů pro různá zařízení současně. 2.2.14 V případě systémů, které jsou provozovány s aktivní regenerací, se zaznamená počet, délka a teploty regenerací, k nimž dojde v průběhu postupu zkoušky definovaného v bodech 2.2.1 a 2.2.2. Pokud k aktivní regeneraci nedošlo, rozšíří se postup zkoušky za tepla definovaný v bodě 2.2.2 tak, aby zahrnoval alespoň dvě aktivní regenerace. 2.2.15 Zaznamená se celkový objem maziva v g/h spotřebovaného ve fázi shromažďování údajů, a to pomocí jakékoli vhodné metody, např. pomocí postupu vypuštění a zvážení, který je popsán v dodatku 6. Za tímto účelem motor běží 24 hodin a je podroben po sobě jdoucím cyklům WHTC. V případech, kdy nelze měřením získat přesné hodnoty spotřebovaného oleje, může výrobce po dohodě se schvalovacím orgánem využít k určení spotřeby maziva tyto možnosti:
2.3 Výpočet rovnocenné doby stárnutí odpovídající referenční teplotě. 2.3.1 Teploty zaznamenané podle bodů 2.2 až 2.2.15 se sníží na referenční teplotu Tr, kterou si vyžádá výrobce po dohodě se schvalovacím orgánem, a to v rozmezí teplot zaznamenaných ve fázi shromažďování údajů. 2.3.2 V případě uvedeném v bodě 2.2.13 se hodnota Tr může pro jednotlivá zařízení lišit. 2.3.3 Pro každý koš uvedený v bodě 2.2.11 se vypočítá rovnocenná doba stárnutí odpovídající referenční teplotě pomocí následující rovnice: rovnice 1:
kde: R= tepelná reaktivita náhradního zařízení k regulaci znečišťujících látek. Použijí se tyto hodnoty:
Tr = referenční teplota, v K. = středový bod teploty (v K) teplotního koše i, které je vystaveno náhradní zařízení k regulaci znečišťujících látek ve fázi shromažďování údajů, zaznamenaný v teplotním histogramu. = doba v hodinách, která odpovídá teplotě , upravená na celou životnost, např. pokud histogram představoval 5 hodin a životnost je 4 000 hodin podle tabulky 1, všechny časové údaje histogramu se vynásobí . = rovnocenná doba stárnutí v hodinách, která je při vystavení náhradního zařízení k regulaci znečišťujících látek teplotě Tr nutná k dosažení stejného stárnutí, jako je stárnutí, jehož by bylo dosaženo vystavením náhradního zařízení k regulaci znečišťujících látek teplotě po dobu . i= číslo koše, kdy 1 je číslo pro koš s nejnižší teplotou a n je hodnota pro koš s nejvyšší teplotou. 2.3.4. Celková rovnocenná doba stárnutí se vypočítá pomocí tohoto vzorce: rovnice 2:
kde: AT= celková rovnocenná doba stárnutí v hodinách, která je při vystavení náhradního zařízení k regulaci znečišťujících látek teplotě Tr nutná k dosažení stejného stárnutí, jako je stárnutí, jehož by bylo dosaženo vystavením náhradního zařízení k regulaci znečišťujících látek během jeho životnosti teplotě po dobu každého z košů i zapsaných v histogramu. = rovnocenná doba stárnutí v hodinách, která je při vystavení náhradního zařízení k regulaci znečišťujících látek teplotě Tr nutná k dosažení stejného stárnutí, jako je stárnutí, jehož by bylo dosaženo vystavením náhradního zařízení k regulaci znečišťujících látek teplotě po dobu . i= číslo koše, kdy 1 je číslo pro koš s nejnižší teplotou a n je hodnota pro koš s nejvyšší teplotou. n= celkový počet teplotních košů. 2.3.5 V případě uvedeném v bodě 2.2.13 se hodnota AT vypočítá pro každé zařízení. 2.4 Program akumulace doby provozu 2.4.1 Obecné požadavky 2.4.1.1 Program akumulace doby provozu umožňuje urychlit stárnutí náhradního zařízení k regulaci znečišťujících látek za použití informací shromážděných ve fázi shromažďování údajů vymezené v bodě 2.2. 2.4.1.2 Program akumulace doby provozu sestává z programu tepelné akumulace a programu akumulace spotřeby maziva v souladu s bodem 2.4.4.6. Po dohodě se schvalovacím orgánem nemusí být výrobce povinen provádět program akumulace spotřeby maziva v případě, že jsou náhradní zařízení k regulaci znečišťujících látek umístěna za filtr následného zpracování výfukových plynů (např. filtr částic vznětového motoru), a to po směru proudění plynů. Program tepelné akumulace sestává z opakování řady tepelných sekvencí, program akumulace spotřeby maziva sestává z opakování řady sekvencí spotřeby maziva. 2.4.1.3 V případě náhradního zařízení k regulaci znečišťujících látek, která jsou provozována s aktivní regenerací, se tepelná sekvence doplní režimem aktivní regenerace. 2.4.1.4 U programů akumulace doby provozu, které sestávají jak z programů tepelné akumulace, tak akumulace spotřeby maziva, se jejich příslušné sekvence střídají tak, aby u každé tepelné sekvence, kterou je třeba provést, následující sekvence odpovídala spotřebě maziva. 2.4.1.5 Je povoleno provádět program akumulace doby provozu pro různá zařízení současně. V takovém případě se pro všechna zařízení vymezí jediný program akumulace doby provozu. 2.4.2 Program tepelné akumulace 2.4.2.1 Program tepelné akumulace simuluje účinek tepelného stárnutí na výkonnost náhradního zařízení k regulaci znečišťujících látek do konce jeho životnosti. 2.4.2.2 Motor použitý k provedení programu akumulace doby provozu, vybavený systémem následného zpracování výfukových plynů, který obsahuje náhradní zařízení k regulaci znečišťujících látek, je provozován alespoň po dobu tří po sobě jdoucích tepelných sekvencí, jak stanoví dodatek 4. 2.4.2.3 Zaznamenají se teploty alespoň u dvou tepelných sekvencí. První sekvence provedená za účelem zahřátí se pro účely shromáždění údajů o teplotách nezohlední. 2.4.2.4. Teploty se zaznamenávají ve vhodných místech, která jsou zvolena v souladu s body 2.2.6 až 2.2.9, a to alespoň jednou za vteřinu (1 Hz). 2.4.2.5 Skutečná doba stárnutí odpovídající tepelným sekvencím uvedeným v bodě 2.4.2.3 se vypočítá pomocí těchto rovnic:
kde: = skutečná doba stárnutí v hodinách, která je při vystavení náhradního zařízení k regulaci znečišťujících látek teplotě Tr nutná k dosažení stejného stárnutí, jako je stárnutí, jehož by bylo dosaženo vystavením náhradního zařízení k regulaci znečišťujících látek teplotě Ti během vteřiny i. Ti = teplota v K naměřená ve vteřině i v každé z tepelných sekvencí. R= tepelná reaktivita náhradního zařízení k regulaci znečišťujících látek. Výrobce se dohodne se schvalovacím orgánem na tom, jaká hodnota R se použije. Rovněž bude možné použít jako alternativu tyto standardní hodnoty:
Tr = referenční teplota v K, stejná jako hodnota v rovnici 1. AE= skutečná doba stárnutí v hodinách, která je při vystavení náhradního zařízení k regulaci znečišťujících látek teplotě Tr nutná k dosažení stejného stárnutí, jako je stárnutí, jehož by bylo dosaženo vystavením náhradního zařízení k regulaci znečišťujících látek během doby trvání tepelné sekvence. AT= celková rovnocenná doba stárnutí v hodinách, která je při vystavení náhradního zařízení k regulaci znečišťujících látek teplotě Tr nutná k dosažení stejného stárnutí, jako je stárnutí, jehož by bylo dosaženo vystavením náhradního zařízení k regulaci znečišťujících látek během jeho životnosti teplotě po dobu každého z košů i zapsaných v histogramu. i= počet měření teploty. p= celkový počet měření teploty. nc = počet tepelných sekvencí, které byly provedeny za účelem shromáždění údajů o teplotě v souladu s bodem 2.4.2.3. C= celkový počet tepelných sekvencí, které byly provedeny za účelem shromáždění údajů o teplotě. 2.4.2.6 Celkový počet tepelných sekvencí, které mají být zařazeny do programu akumulace doby provozu, se určí pomocí této rovnice: rovnice 5: NTS = AT/AE kde: NTS = celkový počet tepelných sekvencí, které mají být provedeny během programu akumulace doby provozu. AT= celková rovnocenná doba stárnutí v hodinách, která je při vystavení náhradního zařízení k regulaci znečišťujících látek teplotě Tr nutná k dosažení stejného stárnutí, jako je stárnutí, jehož by bylo dosaženo vystavením náhradního zařízení k regulaci znečišťujících látek během jeho životnosti teplotě po dobu každého z košů i zapsaných v histogramu. AE= skutečná doba stárnutí v hodinách, která je při vystavení náhradního zařízení k regulaci znečišťujících látek teplotě Tr nutná k dosažení stejného stárnutí, jako je stárnutí, jehož by bylo dosaženo vystavením náhradního zařízení k regulaci znečišťujících látek během doby trvání tepelné sekvence. 2.4.2.7 Je povoleno snížit počet NTS a následně zkrátit program akumulace doby provozu tím, že se zvýší teploty, jimž je každé zařízení vystaveno při každém režimu cyklu stárnutí, a to uplatněním jednoho či více následujících opatření:
2.4.2.8 Při uplatňování opatření uvedených v bodech 2.4.4.6 a 2.4.4.7 nesmí být celková doba stárnutí vypočtená z hodnoty NTS kratší než 10 % životnosti uvedené v tabulce 1, např. vozidlo kategorie N1 nemá hodnotu NTS nižší než 286 tepelných sekvencí, pokud předpokládáme, že každá sekvence trvá 1 hodinu. 2.4.2.9 Je povoleno zvýšit počet NTS a následně prodloužit program akumulace doby provozu tím, že se sníží teploty v každém režimu cyklu stárnutí, a to uplatněním jednoho či více následujících opatření:
2.4.2.10 V případě uvedeném v bodě 2.4.1.5 se uplatní tato ustanovení:
2.4.2.11 V případě sestavy náhradních zařízení k regulaci znečišťujících látek, která představuje systém ve smyslu čl. 3 odst. 25 směrnice 2007/46/EC, lze pro účely tepelného stárnutí zařízení zvážit jednu z těchto dvou možností:
2.4.3 Pozměněný program tepelné akumulace pro zařízení, která jsou provozována s aktivní regenerací 2.4.3.1 Pozměněný program tepelné akumulace pro zařízení, která jsou provozována s aktivní regenerací, simuluje účinek stárnutí v důsledku tepelného zatížení a aktivní regenerace na náhradní zařízení k regulaci znečišťujících látek na konci jeho životnosti. 2.4.3.2 Motor použitý pro program akumulace doby provozu, vybavený systémem následného zpracování výfukových plynů, který obsahuje náhradní zařízení k regulaci znečišťujících látek, je provozován alespoň po dobu tří pozměněných tepelných sekvencí, přičemž každá z nich sestává z tepelné sekvence popsané v dodatku 4, po níž následuje úplná aktivní regenerace, během které by špičková teplota, jíž dosáhne systém následného zpracování, neměla být nižší než špičková teplota zaznamenaná ve fázi shromažďování údajů. 2.4.3.3 Zaznamenají se teploty alespoň u dvou pozměněných tepelných sekvencí. První sekvence, provedená za účelem zahřátí, se pro účely shromáždění údajů o teplotách nezohlední. 2.4.3.4 Aby se co nejvíce zkrátila doba, která uplyne mezi tepelnou sekvencí stanovenou v dodatku 4 a následnou aktivní regenerací, výrobce může uměle zahájit aktivní regeneraci tím, že po každé tepelné sekvenci stanovené v dodatku 4 nechá motor běžet v ustáleném režimu, který motoru umožňuje produkovat vysoké množství sazí. V takovém případě se ustálený režim rovněž považuje za část pozměněné tepelné sekvence stanovené v bodě 2.4.3.2. 2.4.3.5 Skutečná doba stárnutí, která odpovídá každé pozměněné tepelné sekvenci, se vypočítá pomocí rovnic 3 a 4. 2.4.3.6 Celkový počet pozměněných tepelných sekvencí, které mají být provedeny během programu akumulace doby provozu, se vypočítá pomocí rovnice 5. 2.4.3.7 Je povoleno snížit počet NTS a následně zkrátit program akumulace doby provozu tím, že se zvýší teploty v každém režimu pozměněné tepelné sekvence, a to uplatněním jednoho či více opatření stanovených v bodě 2.4.2.7. 2.4.3.8 Kromě opatření uvedených v bodě 2.4.3.7 lze počet NTS rovněž snížit tím, že se zvýší špičková teplota aktivní regenerace v rámci pozměněné tepelné sekvence, aniž by však teplota v lůžku za jakýchkoli okolností přesáhla 800 °C. 2.4.3.9 NTS není nikdy nižší než 50 % počtu aktivních regenerací, které náhradní zařízení k regulaci znečišťujících látek během své životnosti podstoupí, přičemž tento počet se získá pomocí následující rovnice: rovnice 5:
kde: NAR = počet sekvencí aktivní regenerace v průběhu životnosti náhradního zařízení k regulaci znečišťujících látek. tWHTC = rovnocenný počet hodin, který odpovídá kategorii vozidla, pro kterou je náhradní zařízení k regulaci znečišťujících látek určeno, získaný z tabulky 1. tAR = doba trvání aktivní regenerace v hodinách. tBAR = doba mezi dvěma po sobě jdoucími aktivními regeneracemi v hodinách. 2.4.3.10 Pokud v důsledku uplatnění minimálního počtu pozměněných tepelných sekvencí, jenž je stanoven v bodě 2.4.3.9, hodnota AE × NTS vypočtená pomocí rovnice 4 přesáhne hodnotu AT vypočtenou pomocí rovnice 2, lze dobu každého režimu tepelné sekvence stanovenou v dodatku 4 a začleněnou do pozměněné tepelné sekvence vymezené v bodě 2.4.3.2 zkrátit o stejný podíl, aby bylo dosaženo výsledku AE × NTS = AT. 2.4.3.11 Je povoleno zvýšit počet NTS a následně prodloužit program akumulace doby provozu tím, že se sníží teploty v každém režimu tepelné aktivní regenerační sekvence, a to uplatněním jednoho či více opatření stanovených v bodě 2.4.2.9. 2.4.3.12 V případě uvedeném v bodě 2.4.1.5 se uplatní body 2.4.2.10 a 2.4.2.11. 2.4.4 Program akumulace spotřeby maziva 2.4.4.1 Program akumulace spotřeby maziva simuluje účinek stárnutí v důsledku chemické kontaminace nebo tvorby usazenin způsobených spotřebou maziva na výkon náhradního zařízení k regulaci znečišťujících látek na konci jeho životnosti. 2.4.4.2 Spotřebované mazivo vyjádřené v g/h se určí v průběhu nejméně 24 tepelných sekvencí nebo odpovídajícího počtu pozměněných tepelných sekvencí pomocí jakékoli vhodné metody, např. postupu vypuštění a zvážení popsaného v dodatku 6. Použije se čerstvé mazivo. 2.4.4.3 Motor je vybaven olejovou vanou se stálým objemem, aby se zabránilo nutnosti vyloučit horní hodnoty, jelikož úroveň oleje ovlivňuje rychlost spotřeby oleje. Lze použít jakoukoli vhodnou metodu, např. metodu popsanou v normě ASTM D7156-09. 2.4.4.4 Teoretická doba vyjádřená v hodinách, po kterou by musel být prováděn příslušný program tepelné akumulace nebo pozměněný program tepelné akumulace, který programu tepelné akumulace odpovídá, aby byla získána stejná spotřeba maziva, jako je spotřeba, která odpovídá životnosti náhradního zařízení k regulaci, se vypočítá pomocí této rovnice: rovnice 6:
kde: tTAS = teoretická doba trvání programu tepelné akumulace vyjádřená v hodinách, nutná k získání stejné spotřeby maziva, jako je spotřeba, která odpovídá životnosti náhradního zařízení k regulaci, pokud program akumulace doby provozu sestává pouze z řady po sobě jdoucích tepelných sekvencí nebo po sobě jdoucích pozměněných tepelných sekvencí. LCRWHTC = rychlost spotřeby maziva v g/h určená podle bodu 2.2.15. tWHTC = rovnocenný počet hodin, který odpovídá kategorii vozidla, pro kterou je náhradní zařízení k regulaci znečišťujících látek určeno, získaný z tabulky 1. LCRTAS = rychlost spotřeby maziva v g/h určená podle bodu 2.4.4.2. 2.4.4.5 Počet tepelných sekvencí nebo pozměněných tepelných sekvencí odpovídající hodnotě tTAS se vypočítá za použití následujícího poměru: rovnice 7:
kde: N= počet tepelných sekvencí nebo pozměněných tepelných sekvencí odpovídající hodnotě tTAS. tTAS = teoretická doba trvání tepelné akumulace vyjádřená v hodinách, nutná k získání stejné spotřeby maziva, jako je spotřeba, která odpovídá životnosti náhradního zařízení k regulaci, pokud program akumulace doby provozu sestával pouze z řady po sobě jdoucích tepelných sekvencí nebo po sobě jdoucích pozměněných tepelných sekvencí. tTS = doba trvání jedné tepelné sekvence nebo pozměněné tepelné sekvence vyjádřená v hodinách. 2.4.4.6 Hodnota N se srovná s hodnotou NTS vypočtenou v souladu s bodem 2.4.2.6 nebo v případě zařízení, která jsou provozována s aktivní regenerací, v souladu s bodem 2.4.3.5. Je-li N ≤ NTS, není nutné program tepelné akumulace doplnit o program akumulace spotřeby maziva. Je-li N > NTS, doplní se program tepelné akumulace o program akumulace spotřeby maziva. 2.4.4.7 Program akumulace spotřeby maziva se doplnit nemusí, pokud již bylo zvýšením spotřeby maziva podle bodu 2.4.4.8.4 potřebné spotřeby maziva dosaženo provedením odpovídajícího programu tepelné akumulace, který sestává z provedení počtu NTS tepelných sekvencí nebo pozměněných tepelných sekvencí. 2.4.4.8 Příprava programu akumulace spotřeby maziva 2.4.4.8.1 Program akumulace spotřeby maziva sestává z řady sekvencí spotřeby maziva, které se několikrát opakují, přičemž každou sekvenci spotřeby maziva střídá tepelná sekvence nebo pozměněná tepelná sekvence. 2.4.4.8.2 Každá sekvence spotřeby maziva sestává z ustáleného režimu při stálém zatížení a rychlosti, přičemž zatížení a rychlost se zvolí tak, aby se co nejvíce zvýšila spotřeba maziva a co nejvíce omezilo skutečné tepelné stárnutí. Daný režim určí výrobce po dohodě se schvalovacím orgánem na základě nejlepšího technického úsudku. 2.4.4.8.3 Doba trvání každé sekvence spotřeby maziva se určí následujícím způsobem:
2.4.4.8.4 Rychlost spotřeby maziva je vždy nižší než 0,5 % rychlosti, s jakou motor spotřebovává palivo, aby se zabránilo nadměrnému hromadění popela na čelní ploše náhradního zařízení k regulaci znečišťujících látek. 2.4.4.8.5 K hodnotě AE vypočtené pomocí rovnice 4 je povoleno doplnit tepelné stárnutí v důsledku provedení sekvence spotřeby maziva. 2.4.5 Příprava úplného programu akumulace doby spotřeby 2.4.5.1 Program akumulace doby spotřeby je vytvořen střídáním tepelné nebo pozměněné tepelné sekvence podle potřeby se sekvencí spotřeby maziva. Výše zmíněný model se opakuje v počtu NTS, přičemž hodnota NTS je hodnota vypočtená buď v souladu s oddílem 2.4.2, nebo oddílem 2.4.3 podle toho, který z nich je vhodný. Příklad úplného programu akumulace doby provozu je uveden v dodatku 7. Schéma, které popisuje přípravu úplného programu akumulace doby provozu, je uvedeno v dodatku 8. 2.4.6 Průběh programu akumulace doby provozu 2.4.6.1 Motor vybavený systémem následného zpracování výfukových plynů, který obsahuje náhradní zařízení k regulaci znečišťujících látek, je podroben programu akumulace doby provozu vymezenému v bodě 2.4.5.1. 2.4.6.2 Motor použitý k provedení programu akumulace doby provozu může být jiný než motor použitý ve fázi shromažďování údajů, přičemž motor použitý ve fázi shromažďování údajů musí být vždy ten, pro nějž bylo navrženo náhradní zařízení k regulaci znečišťujících látek, jehož typ má být schválen, a ten, který má být podroben zkoušce emisí podle bodu 2.4.3.2. 2.4.6.3 Má-li motor použitý k provedení programu akumulace doby provozu zdvihový objem o 20 % či více vyšší než motor použitý ve fázi shromažďování údajů, výfukový systém prvního motoru se vybaví obtokem, aby byl co nejvěrněji napodoben průtok výfukových plynů druhého motoru za zvolených podmínek stárnutí. 2.4.6.4 V případě uvedeném v bodě 2.4.6.2 se typ motoru použitého k provedení programu akumulace doby provozu schválí v souladu s nařízením (ES) č. 595/2009. Kromě toho v případě, že má/mají být zkoušené zařízení/zkoušená zařízení namontováno/namontována do systému motoru s recirkulací výfukových plynů, vybaví se touto recirkulací také systém motoru použitý k programu akumulace doby provozu. Pokud zkoušené zařízení/zkoušená zařízení do systému motoru s recirkulací výfukových plynů být namontováno nemá/namontována nemají, nevybaví se systémem s recirkulací plynů ani systém motoru použitý k programu akumulace doby provozu. 2.4.6.5 Mazivo a palivo, která byla použita v programu akumulace doby provozu, se co nejvíce podobají mazivu a palivu, která byla použita ve fázi shromažďování údajů vymezené v bodě 2.2. Mazivo musí vyhovovat doporučení výrobce motoru, pro nějž je zařízení k regulaci znečišťujících látek navrženo. Měla by být použity tržní paliva, která vyhovují odpovídajícím požadavkům směrnice 98/70/ES. Na žádost výrobce lze použít také referenční paliva v souladu s tímto nařízením. 2.4.6.6 Mazivo se mění pro účely údržby, a to v intervalech naplánovaných výrobcem motoru, který byl použit ve fázi shromažďování údajů. 2.4.6.7 V případě selektivní katalyzační redukce se v souladu se strategií definovanou výrobcem náhradního zařízení k regulaci znečišťujících látek provede vstřik močoviny.“; |
(5) |
doplňují se nové dodatky 4 až 8, které znějí: „Dodatek 4 Sekvence pro tepelné stárnutí
Dodatek 5 Zkušební cyklus pro vozidlový dynamometr nebo shromažďování údajů v silničním provozu
Dodatek 6 Postup vypuštění a zvážení
Dodatek 7 Příklad programu akumulace doby provozu včetně tepelné sekvence, sekvence spotřeby maziva a regenerační sekvence Dodatek 8 Schéma průběhu programu akumulace doby provozu |
PŘÍLOHA V
Příloha XIII nařízení (EU) č. 582/2011 se mění takto:
1) |
body 2.1.2.2.1. a 2.1.2.2.2 se nahrazují tímto:
|
2) |
body 8. a 8.1 se nahrazují tímto: „8. SPOTŘEBA ČINIDLA A DÁVKOVÁNÍ 8.1 Opatření týkající se monitorování spotřeby činidla a dávkování jsou stanovena v oddílu 8 přílohy 11 předpisu EHK OSN č. 49.“. |
PŘÍLOHA VI
Příloha XIV nařízení (EU) č. 582/2011 se mění takto:
1) |
bod 2.2.1 se nahrazuje tímto:
|
2) |
bod 2.2.4 se nahrazuje tímto:
|