(EU) 2016/2284Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/2284 ze dne 14. prosince 2016 o snížení národních emisí některých látek znečišťujících ovzduší, o změně směrnice 2003/35/ES a o zrušení směrnice 2001/81/ES (Text s významem pro EHP )
Publikováno: | Úř. věst. L 344, 17.12.2016, s. 1-31 | Druh předpisu: | Směrnice |
Přijato: | 14. prosince 2016 | Autor předpisu: | Evropský parlament; Rada Evropské unie |
Platnost od: | 31. prosince 2016 | Nabývá účinnosti: | 31. prosince 2016 |
Platnost předpisu: | Ano | Pozbývá platnosti: | |
Text aktualizovaného znění s celou hlavičkou je dostupný pouze pro registrované uživatele.
Tento dokument slouží výhradně k informačním účelům a nemá žádný právní účinek. Orgány a instituce Evropské unie nenesou za jeho obsah žádnou odpovědnost. Závazná znění příslušných právních předpisů, včetně jejich právních východisek a odůvodnění, jsou zveřejněna v Úředním věstníku Evropské unie a jsou k dispozici v databázi EUR-Lex. Tato úřední znění jsou přímo dostupná přes odkazy uvedené v tomto dokumentu
SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2016/2284 ze dne 14. prosince 2016 o snížení národních emisí některých látek znečišťujících ovzduší, o změně směrnice 2003/35/ES a o zrušení směrnice 2001/81/ES (Úř. věst. L 344 17.12.2016, s. 1) |
Ve znění:
|
|
Úřední věstník |
||
Č. |
Strana |
Datum |
||
SMĚRNICE KOMISE V PŘENESENÉ PRAVOMOCI (EU) 2024/299 ze dne 27. října 2023, |
L |
1 |
17.1.2024 |
SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2016/2284
ze dne 14. prosince 2016
o snížení národních emisí některých látek znečišťujících ovzduší, o změně směrnice 2003/35/ES a o zrušení směrnice 2001/81/ES
(Text s významem pro EHP)
Článek 1
Cíle a předmět
Tato směrnice rovněž přispívá k dosažení:
cílů v oblasti kvality ovzduší stanovených v právních předpisech Unie a pokroku při plnění dlouhodobého cíle Unie, jímž je dosáhnout úrovní kvality ovzduší v souladu s pokyny týkajícími se kvality ovzduší vydanými Světovou zdravotnickou organizací;
cílů Unie v oblasti biologické rozmanitosti a ekosystémů v souladu se 7. akčním programem pro životní prostředí;
lepší součinnosti mezi politikou Unie v oblasti kvality ovzduší a dalšími relevantními politikami Unie, zejména v oblasti klimatu a energetiky.
Článek 2
Oblast působnosti
Článek 3
Definice
Pro účely této směrnice se rozumí:
„emisí“ uvolňování látky z bodového nebo difuzního zdroje do ovzduší;
„antropogenními emisemi“ emise znečišťujících látek do ovzduší spojené s činnostmi člověka;
„prekurzory ozonu“ oxidy dusíku, nemethanové těkavé organické sloučeniny, methan a oxid uhelnatý;
„cíli v oblasti kvality ovzduší“ mezní hodnoty, cílové hodnoty a maximální expoziční koncentrace pro kvalitu ovzduší, jak stanoví směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/50/ES a 2004/107/ES ( 1 );
„oxidem siřičitým“ nebo „SO2“ všechny sloučeniny síry vyjádřené jako oxid siřičitý, včetně oxidu sírového (SO3), kyseliny sírové (H2SO4), a sloučeniny redukované síry, jako je sirovodík (H2S), merkaptany a dimethylsulfidy;
„oxidy dusíku“ nebo „NOx“ oxid dusnatý a oxid dusičitý vyjádřené jako oxid dusičitý;
„nemethanovými těkavými organickými sloučeninami“ nebo „NMVOC“ všechny nemethanové organické sloučeniny, jež jsou schopné reakcemi s oxidy dusíku za přítomnosti slunečního světla tvořit fotochemické oxidanty;
„jemnými částicemi“ nebo „PM2,5“ částice s aerodynamickým průměrem do 2,5 mikrometru (μm);
„černým uhlíkem“ nebo „BC“ uhlíkaté částice pohlcující světlo;
„národním závazkem ke snížení emisí“ povinnost členského státu snížit emise určité látky; specifikuje snížení emise, které musí být přinejmenším dosaženo v cílovém kalendářním roce jako procentní podíl celkového množství emisí v průběhu výchozího roku (2005);
„přistávacím a vzletovým cyklem“ cyklus zahrnující pojíždění na dráhu a pojíždění z dráhy, vzlet, stoupání po vzletu, přibližování, přistání a všechny ostatní činnosti letadla, které probíhají ve výšce nižší než 3 000 stop;
„mezinárodní námořní dopravou“ vykonávání plaveb na moři a v pobřežních vodách plavidly plujícími pod jakoukoliv vlajkou, jež vyplouvají z území jedné země a připlouvají na území jiné země, a to s výjimkou rybářských plavidel;
„zónou kontroly znečištění“ mořská oblast, která nesahá dále než 200 námořních mil od základních linií, od nichž se měří rozsah teritoriálních vod, a kterou stanoví členský stát s cílem zabránit, snížit a kontrolovat znečišťování z plavidel v souladu s obecně přijatými mezinárodním normami a standardy;
„právními předpisy Unie v oblasti omezování znečištění ovzduší u zdroje“ právní předpisy Unie, jejichž cílem je snížit emise látek znečišťujících ovzduší, na které se vztahuje tato směrnice, provedením zmírňujících opatření u zdroje.
Článek 4
Národní závazky ke snížení emisí
Členské státy mohou sledovat nelineární trajektorii snižování emisí, pokud je to z hospodářského nebo technického hlediska efektivnější a pokud se od roku 2025 bude postupně přibližovat k lineární trajektorii snižování emisí a nepříznivě neovlivní závazky ke snížení emisí pro rok 2030. Členské státy uvedou tuto nelineární trajektorii a důvody jejího sledování v národních programech omezování znečištění ovzduší, které mají být předloženy Komisi v souladu s čl. 10 odst. 1.
Pokud emise pro rok 2025 nemohou být omezeny podle stanovené trajektorie snižování emisí, uvedou členské státy příslušné důvody pro takovou odchylku, jakož i opatření, která členské státy na trajektorii vrátí, v následných informativních zprávách o inventurách poskytovaných Komisi v souladu s čl. 10 odst. 2.
Pro účely plnění odstavců 1 a 2 se nezapočítávají tyto emise:
emise z letadel mimo přistávací a vzletový cyklus;
emise z vnitrostátní námořní dopravy směřující na území a z území uvedených v čl. 2 odst. 2;
emise z mezinárodní námořní dopravy;
emise oxidů dusíku a nemethanových těkavých organických sloučenin v důsledku činností spadajících do nomenklatury pro podávání zpráv z roku 2014 (dále jen „NFR“) podle kategorie 3B (Hospodaření se statkovými hnojivy) a 3D (Zemědělské půdy) Úmluvy o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států.
Článek 5
Flexibilita
Pro účely zjištění, zda jsou splněny příslušné podmínky stanovené v části 4 přílohy IV, se za datum stanovení závazků ke snížení emisí pro období let 2020 až 2029 považuje 4. květen 2012.
V případě emisních faktorů nebo metodik používaných k určení emisí z určitých kategorií zdrojů, které se významně liší od těch, jež byly očekávány v důsledku provádění dané normy či standardu podle právních předpisů Unie týkajících se omezování znečištění ovzduší u zdroje, se v souladu s přílohou IV částí 4 bodem 1 písm. d) podbody ii) a iii) budou od roku 2025 na úpravy vztahovat tyto dodatečné podmínky:
po zohlednění poznatků z vnitrostátních programů pro dohled nad dodržováním pravidel a jejich prosazování, jimiž se sleduje účinnost právních předpisů Unie týkajících se omezování znečištění ovzduší u zdroje, prokáže dotčený členský stát, že z vnitrostátního provádění či prosazování těchto předpisů nevyplývají výrazně odlišné emisní faktory;
dotčený členský stát informoval Komisi o významné odlišnosti emisních faktorů, která v souladu s čl. 11 odst. 2 prošetří, zda je potřeba přijmout další opatření.
Povinnosti členského státu podle článku 4 se považují za splněné na období nejvýše tří let, pokud nedodržení jeho závazků ke snížení emisí v případě příslušných znečišťujících látek vyplývá z náhlého a mimořádného přerušení nebo ztráty kapacity v rámci systému dodávek energie nebo tepla nebo systému jejich výroby, které nebylo možné rozumně předvídat, a pokud jsou splněny tyto podmínky:
dotčený členský stát prokazatelně vyvinul veškeré přiměřené úsilí pro zajištění dodržování závazků, včetně provádění nových opatření a politik, a pokud toto úsilí bude vyvíjeno i nadále s cílem co nejvíce toto období nedodržování zkrátit, a
dotčený členský stát prokázal, že zavedení opatření a politik nad rámec opatření a politik uvedených v písmenu a) by vedlo k nepřiměřeným nákladům, podstatně by ohrozilo národní energetickou bezpečnost nebo by pro významnou část obyvatelstva představovalo značné riziko energetické chudoby.
Pokud Komise dospěje k názoru, že využití dané možnosti flexibility není v souladu s příslušnými podmínkami uvedenými odstavci 1 tohoto článku a v části 4 přílohy IV nebo v odstavcích 2, 3 nebo 4 tohoto článku, přijme do devíti měsíců ode dne obdržení příslušné zprávy uvedené v čl. 8 odst. 4 rozhodnutí, kterým dotčený členský stát informuje, že použití dané možnosti flexibility nelze přijmout, a uvede v něm důvody pro toto zamítnutí. Pokud Komise ve lhůtě devíti měsíců ode dne obdržení příslušné zprávy uvedené v čl. 8 odst. 4 nevysloví žádné námitky, považuje dotčený členský stát využití této flexibility za platné a přijaté pro daný rok.
Článek 6
Národní programy omezování znečištění ovzduší
Při vypracovávání, přijímání a provádění programu uvedeného v odstavci 1 členské státy:
s případným použitím údajů a metodik vyvinutých v rámci programu spolupráce při monitorování a vyhodnocování dálkového přenosu látek znečišťujících ovzduší v Evropě (EMEP) podle Protokolu o dlouhodobém financování programu spolupráce pro monitorování a vyhodnocování dálkového přenosu látek znečišťujících ovzduší v Evropě připojeném k Úmluvě o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států posoudí, do jaké míry mohou národní zdroje emisí ovlivnit kvalitu ovzduší na jejich území a na území sousedních členských států;
zohlední potřebu snížit emise látek znečišťujících ovzduší v zájmu dosažení souladu s cíli v oblasti kvality ovzduší na svém území, a v příslušných případech i na území sousedních členských států;
při přijímání opatření ke splnění národních závazků ke snížení emisí jemných částic upřednostní opatření ke snížení emisí černého uhlíku;
zajistí soudržnost s ostatními příslušnými plány a programy vytvořenými na základě požadavků uvedených ve vnitrostátních nebo unijních právních předpisech.
Za účelem splnění příslušných národních závazků ke snížení emisí členské státy do svých národních programů omezování znečištění ovzduší zahrnou opatření ke snížení emisí stanovená jako povinná v části 2 přílohy III a mohou zahrnout v uvedených programech opatření ke snížení emisí stanovená jako nepovinná v části 2 přílohy III nebo opatření mající rovnocenný zmírňující účinek.
Článek 7
Finanční podpora
Komise v souladu s právními předpisy upravujícími stávající finanční prostředky Unie usiluje o usnadnění přístupu k těmto prostředkům s cílem podpořit opatření, která mají být přijata za účelem dosažení souladu s cíli této směrnice.
Tyto prostředky Unie zahrnují současné a budoucí dostupné financování, mimo jiné v rámci:
rámcového programu pro výzkum a inovace;
evropských strukturálních a investičních fondů, včetně příslušného financování v rámci společné zemědělské politiky;
nástrojů k financování činnosti v oblasti životního prostředí a klimatu, jako je program LIFE.
Komise posoudí možnost vytvořit jednotné kontaktní místo, na němž si každá zúčastněná strana může snadno ověřit dostupnost financování Unie, a související postupy týkající se přístupu k němu, pokud jde o projekty zaměřené na problematiku znečištění ovzduší.
Článek 8
Národní emisní inventury a prognózy a informativní zprávy o inventurách
Členské státy mohou zpracovat a každoročně aktualizovat národní emisní inventury znečisťujících látek uvedených v tabulce B přílohy I, a to v souladu s požadavky stanovenými v této tabulce.
Článek 9
Monitorování dopadů znečištění ovzduší
Členské státy za tímto účelem koordinují s jinými monitorovacími programy zřízenými právními předpisy Unie, včetně směrnice 2008/50/ES, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES ( 2 ) a směrnice Rady 92/43/EHS ( 3 ) a případně Úmluvy o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států, a v případě potřeby využívají údaje získané v jejich rámci.
Členské státy mohou za účelem splnění požadavků tohoto článku použít nepovinné ukazatele pro monitorování uvedené v příloze V.
Článek 10
Podávání zpráv členskými státy
Pokud se národní program aktualizuje podle čl. 6 odst. 4, předloží dotyčný členský stát do dvou měsíců aktualizovaný program Komisi.
Komise národní programy omezování znečištění ovzduší a jejich aktualizace přezkoumá s ohledem na požadavky stanovené v čl. 4 odst. 2 a v článku 6.
Předkládání těchto materiálů musí odpovídat podávání zpráv sekretariátu Úmluvy o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států.
Komise za pomoci Evropské agentury pro životní prostředí a po konzultaci s dotčenými členskými státy provede v prvním roce podávání zpráv přezkum údajů z národních emisních inventur, který poté provádí pravidelně. Tento přezkum zahrnuje:
kontroly s cílem ověřit transparentnost, přesnost, konzistentnost, porovnatelnost a úplnost předložených informací;
kontroly s cílem stanovit, zda byly inventurní údaje zpracovány v souladu s požadavky mezinárodního práva, zejména Úmluvy o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států;
případně výpočet nezbytných výsledných technických korekcí, po konzultaci s dotčeným členským státem.
Pokud dotčený členský stát a Komise nejsou s to dosáhnout dohody o nutnosti či obsahu technických korekcí podle písmene c), Komise přijme rozhodnutí, kterým se stanoví technické korekce, jež má dotčený členský stát uplatnit.
Členské státy předkládají Komisi a Evropské agentuře pro životní prostředí tyto informace, na které se odkazuje v článku 9:
do 1. července 2018 a následně každé čtyři roky polohu monitorovacích stanovišť a související ukazatele použité pro monitorování dopadů znečištění ovzduší a
do 1. července 2019 a následně každé čtyři roky údaje získané při monitorování uvedeném v článku 9.
Článek 11
Zprávy Komise
Do 1. dubna 2020 a poté každé čtyři roky předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu o pokroku dosaženém při provádění této směrnice, jejíž součástí bude zhodnocení podílu Komise na dosažení cílů uvedených v článku 1, včetně:
pokroku, pokud jde o:
orientační úrovně emisí a závazky ke snížení emisí uvedené v článku 4, a případně včetně důvodů jakéhokoli nedodržení;
úrovně kvality vnějšího ovzduší v souladu s pokyny týkajícími se kvality ovzduší vydanými Světovou zdravotnickou organizací;
cíle Unie v oblasti biologické rozmanitosti a ekosystémů v souladu se 7. akčním programem pro životní prostředí;
určení dalších opatření, která jsou na úrovni Unie a na úrovni členských států nezbytná k dosažení cílů uvedených v písmenu a);
využití finančních prostředků Unie na podporu opatření přijatých za účelem splnění cílů této směrnice;
výsledků přezkumu národních programů omezování znečištění ovzduší a jejich aktualizací podle čl. 10 odst. 1 třetího pododstavce ze strany Komise;
zhodnocení zdravotních, environmentálních a socioekonomických dopadů této směrnice.
Článek 12
Evropské fórum pro čisté ovzduší
Komise zřídí evropské fórum pro čisté ovzduší, které bude poskytovat podklady pro pokyny a usnadňovat koordinované provádění právních předpisů Unie a politik souvisejících se zlepšováním kvality ovzduší a na němž se budou v pravidelných intervalech scházet všechny zúčastněné strany, včetně příslušných orgánů členských států na všech příslušných úrovních, Komise, zástupců průmyslu, občanské společnosti a vědecké obce. V rámci evropského fóra pro čisté ovzduší dochází k výměně zkušeností a osvědčených postupů, mimo jiné ohledně snižování emisí z vytápění domácností a silniční dopravy, které mohou být podkladem pro národní programy omezování znečištění ovzduší a jejich provádění a posilovat je.
Článek 13
Přezkum
V případě potřeby předloží Komise legislativní návrhy týkající se závazků ke snížení emisí pro období po roce 2030.
Pokud jde o amoniak, Komise v rámci svého přezkumu posoudí zejména:
nejnovější vědecké důkazy;
aktualizace nejlepších dostupných technik definovaných v čl. 3 bodu 10 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/75/EU ( 6 );
agroenvironmentální opatření v rámci společné zemědělské politiky.
Článek 14
Přístup k informacím
V souladu se směrnicí 2003/4/ES zajistí členské státy aktivní a systematické šíření informací veřejnosti jejich zveřejněním na veřejně přístupných internetových stránkách, pokud jde o:
národní programy omezování znečištění ovzduší a jakékoli aktualizace;
národní emisní inventury (případně včetně upravených národních emisních inventur), národní emisní prognózy, informativní zprávy o inventurách a další zprávy a informace, které se Komisi poskytují podle článku 10.
Komise na svých internetových stránkách zveřejní:
základní předpoklady, které byly u každého členského státu zohledněny při stanovování jejich národního potenciálu pro snížení emisí, použité při přípravě TSAP 16;
seznam příslušných právních předpisů Unie v oblasti omezování znečištění ovzduší u zdroje a
výsledky přezkumu uvedeného v čl. 10 odst. 1 třetím pododstavci.
Článek 15
Spolupráce se třetími zeměmi a koordinace v rámci mezinárodních organizací
Aniž je dotčen článek 218 Smlouvy o fungování EU, Unie a případně členské státy v zájmu zdokonalování základny pro usnadnění snižování emisí rozvíjí dvoustrannou a mnohostrannou spolupráci se třetími zeměmi a koordinaci v rámci příslušných mezinárodních organizací, jako jsou Program OSN pro životní prostředí (UNEP), EHK OSN, Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO), Mezinárodní námořní organizace (IMO) a Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO), včetně spolupráce formou výměny informací o technickém a vědeckém výzkumu a vývoji.
Článek 16
Výkon přenesené pravomoci
Článek 17
Postup projednávání ve výboru
Pokud výbor nevydá žádné stanovisko, Komise navrhovaný prováděcí akt nepřijme a použije se čl. 5 odst. 4 třetí pododstavec nařízení (EU) č. 182/2011.
Článek 18
Sankce
Členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých podle této směrnice a přijmou veškerá opatření nezbytná k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.
Článek 19
Změna směrnice 2003/35/ES
V příloze I směrnice 2003/35/ES se doplňuje nové písmeno, které zní:
„g) Čl. 6 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/2284 ze dne 14. prosince 2016 o snížení národních emisí některých látek znečisťujících ovzduší, o změně směrnice 2003/35/ES a o zrušení směrnice 2001/81/ES ( *1 ).
Článek 20
Provedení ve vnitrostátním právu
Odchylně od prvního pododstavce uvedou členské státy v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s čl. 10 odst. 2 do 15. února 2017.
Členské státy o nich neprodleně uvědomí Komisi.
Tyto předpisy přijaté členskými státy obsahují odkaz na tuto směrnici nebo je takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob takového odkazu si stanoví členské státy.
Článek 21
Zrušující a přechodná ustanovení
Odchylně od prvního pododstavce se:
články 1 a 4 a příloha I směrnice 2001/81/ES nadále uplatňují do 31. prosince 2019,
články 7 a 8 a příloha III směrnice 2001/81/ES zrušují ke dni 31. prosince 2016.
Odkazy na zrušenou směrnici se považují za odkazy na tuto směrnici v souladu se srovnávací tabulkou obsaženou v příloze VI.
Článek 22
Vstup v platnost
Tato směrnice vstupuje v platnost dne 31. prosince 2016.
Článek 23
Určení
Tato směrnice je určena členským státům.
PŘÍLOHA I
MONITOROVÁNÍ EMISÍ DO OVZDUŠÍ A PODÁVÁNÍ ZPRÁV
Tabulka A
Požadavky na každoroční podávání zpráv o emisích podle čl. 8 odst. 1 prvního pododstavce
Prvek |
Znečišťující látky |
Časová řada |
Den, k němuž se zpráva podává |
— SO2, NOx, NMVOC, NH3, CO — těžké kovy (Cd, Hg, Pb) (3) |
Roční, počínaje r. 1990 do roku podání zprávy minus 2 roky (X-2) |
15. února (9) |
|
Celkové národní emise podle kategorie zdroje NFR (2) |
— PM2,5, PM10 (8), a jsou-li údaje k dispozici, BC |
Roční, počínaje r. 2000 do roku podání zprávy minus 2 roky (X-2) |
15. února (9) |
(1)
Nomenklatura pro podávání zpráv (NFR), kterou stanoví Úmluva o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států.
(2)
Přirozené emise se vykazují podle metodik stanovených v Úmluvě o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států a podle příručky EMEP/EEA pro inventury emisí látek znečišťujících ovzduší. Nezahrnují se do celkových národních emisí a vykazují se samostatně.
(3)
Cd (kadmium), Hg (rtuť), Pb (olovo).
(4)
POP (perzistentní organické znečišťující látky).
(5)
PAU (polycyklické aromatické uhlovodíky).
(6)
PCB (polychlorované bifenyly).
(7)
HCB (hexachlorbenzen).
(8)
„PM10“ se rozumí částice s aerodynamickým průměrem do 10 mikrometrů (μm).
(9)
Při výskytu chyb musí být upravené zprávy znovu předloženy do čtyř týdnů a musí zahrnovat jasné vysvětlení provedených změn. |
Tabulka B
Požadavky na každoroční podávání zpráv o emisích podle čl. 8 odst. 1 druhého pododstavce
Prvek |
Znečišťující látky |
Časová řada |
Den, k němuž se zpráva podává |
Celkové národní emise podle kategorie zdroje NFR (1) |
— těžké kovy (As, Cr, Cu, Ni, Se a Zn a jejich sloučeniny) (2) — TZL (3) |
Roční, počínaje r. 1990 (od r. 2000 pro TZL) do roku podání zprávy minus 2 (X-2) |
15. února |
(1)
Přirozené emise se vykazují podle metodik stanovených v Úmluvě o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států a podle příručky EMEP/EEA pro inventury emisí látek znečišťujících ovzduší. Nezahrnují se do celkových národních emisí a vykazují se samostatně.
(2)
As (arsen), Cr (chrom), Cu (měď), Ni (nikl), Se (selen), Zn (zinek).
(3)
TZL (tuhé znečišťující látky). |
Tabulka C
Požadavky na podávání zpráv o emisích a prognózách podle čl. 8 odst. 2
Prvek |
Znečišťující látky |
Časová řada/cílové roky |
Den, k němuž se zpráva podává |
Národní rastrové prostorové údaje o emisích podle kategorie zdroje (GFNR) |
— SO2, NOx, NMVOC, CO, NH3, PM10, PM2,5 — těžké kovy (Cd, Hg, Pb) — POP (celkové množství PAU, HCB, PCB, dioxiny/furany) — BC (jsou-li údaje k dispozici) |
Každé čtyři roky pro rok podání zprávy minus 2 roky (X-2) od roku 2017 |
1. května (1) |
Velké bodové zdroje podle kategorie zdroje (GFNR) |
— SO2, NOx, NMVOC, CO, NH3, PM10, PM2,5 — těžké kovy (Cd, Hg, Pb) — POP (celkové množství PAU, HCB, PCB, dioxiny/furany) — BC (jsou-li údaje k dispozici) |
Každé čtyři roky pro rok podání zprávy minus 2 roky (X-2) od roku 2017 |
1. května (1) |
Emisní prognózy podle kategorie zdroje NFR |
— SO2, NOx, NH3, NMVOC, PM2,5, a jsou-li údaje k dispozici, BC |
Každé dva roky, se zahrnutím těch roků, na něž se vztahuje prognóza: 2020, 2025, 2030, a jsou-li údaje k dispozici, 2040 a 2050 od roku 2017 |
15. březen |
(1)
Při výskytu chyb musí být upravené zprávy znovu předloženy do čtyř týdnů a musí zahrnovat jasné vysvětlení provedených změn. |
Tabulka D
Požadavky na každoroční předkládání informativní zprávy o inventurách podle čl. 8 odst. 3
Prvek |
Znečišťující látky |
Časová řada/cílový rok |
Den, k němuž se zpráva podává |
Informativní zpráva o inventurách |
— SO2, NOx, NMVOC, NH3, CO, PM2,5, PM10 — těžké kovy (Cd, Hg, Pb) a BC — POP (celkové množství PAU, benzo[a]pyren, benzo[b]fluoranthen, benzo[k]fluoranthen, indeno[1,2,3-cd]pyren, dioxiny/furany, PCB, HCB) — jsou-li údaje k dispozici, těžké kovy (As, Cr, Cu, Ni, Se a Zn a jejich sloučeniny) a TZL |
Všechny roky (podle tabulek A-B-C) |
15. března |
PŘÍLOHA II
ZÁVAZKY KE SNÍŽENÍ NÁRODNÍCH EMISÍ
Tabulka A
Členský stát |
Snížení SO2 oproti roku 2005 |
Snížení NOx oproti roku 2005 |
Snížení NMVOC oproti roku 2005 |
||||||
Pro jaký-koli rok od r. 2020 do r. 2029 |
|
Pro jaký-koli rok od r. 2030 |
Pro jaký-koli rok od r. 2020 do r. 2029 |
|
Pro jakýkoli rok od r. 2030 |
Pro jakýkoli rok od r. 2020 do r. 2029 |
|
Pro jakýkoli rok od r. 2030 |
|
Belgie |
43 % |
|
66 % |
41 % |
|
59 % |
21 % |
|
35 % |
Bulharsko |
78 % |
|
88 % |
41 % |
|
58 % |
21 % |
|
42 % |
Česká republika |
45 % |
|
66 % |
35 % |
|
64 % |
18 % |
|
50 % |
Dánsko |
35 % |
|
59 % |
56 % |
|
68 % |
35 % |
|
37 % |
Německo |
21 % |
|
58 % |
39 % |
|
65 % |
13 % |
|
28 % |
Estonsko |
32 % |
|
68 % |
18 % |
|
30 % |
10 % |
|
28 % |
Řecko |
74 % |
|
88 % |
31 % |
|
55 % |
54 % |
|
62 % |
Španělsko |
67 % |
|
88 % |
41 % |
|
62 % |
22 % |
|
39 % |
Francie |
55 % |
|
77 % |
50 % |
|
69 % |
43 % |
|
52 % |
Chorvatsko |
55 % |
|
83 % |
31 % |
|
57 % |
34 % |
|
48 % |
Irsko |
65 % |
|
85 % |
49 % |
|
69 % |
25 % |
|
32 % |
Itálie |
35 % |
|
71 % |
40 % |
|
65 % |
35 % |
|
46 % |
Kypr |
83 % |
|
93 % |
44 % |
|
55 % |
45 % |
|
50 % |
Lotyšsko |
8 % |
|
46 % |
32 % |
|
34 % |
27 % |
|
38 % |
Litva |
55 % |
|
60 % |
48 % |
|
51 % |
32 % |
|
47 % |
Lucembursko |
34 % |
|
50 % |
43 % |
|
83 % |
29 % |
|
42 % |
Maďarsko |
46 % |
|
73 % |
34 % |
|
66 % |
30 % |
|
58 % |
Malta |
77 % |
|
95 % |
42 % |
|
79 % |
23 % |
|
27 % |
Nizozemsko |
28 % |
|
53 % |
45 % |
|
61 % |
8 % |
|
15 % |
Rakousko |
26 % |
|
41 % |
37 % |
|
69 % |
21 % |
|
36 % |
Polsko |
59 % |
|
70 % |
30 % |
|
39 % |
25 % |
|
26 % |
Portugalsko |
63 % |
|
83 % |
36 % |
|
63 % |
18 % |
|
38 % |
Rumunsko |
77 % |
|
88 % |
45 % |
|
60 % |
25 % |
|
45 % |
Slovinsko |
63 % |
|
92 % |
39 % |
|
65 % |
23 % |
|
53 % |
Slovensko |
57 % |
|
82 % |
36 % |
|
50 % |
18 % |
|
32 % |
Finsko |
30 % |
|
34 % |
35 % |
|
47 % |
35 % |
|
48 % |
Švédsko |
22 % |
|
22 % |
36 % |
|
66 % |
25 % |
|
36 % |
Spojené království |
59 % |
|
88 % |
55 % |
|
73 % |
32 % |
|
39 % |
EU 28 |
59 % |
|
79 % |
42 % |
|
63 % |
28 % |
|
40 % |
(*1)
Členské státy, které se podle Úmluvy o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států mohou rozhodnout, že budou jako základ pro dodržování používat celkové národní emise vypočítané na základě spotřebovaných paliv, si mohou v zájmu zajištění soudržnosti mezi mezinárodním a unijním právem tuto možnost ponechat. |
Tabulka B
Členský stát |
Snížení NH3 oproti roku 2005 |
Snížení PM2,5 oproti roku 2005 |
||||
Pro jakýkoli rok od r. 2020 do r. 2029 |
|
Pro jakýkoli rok od r. 2030 |
Pro jakýkoli rok od r. 2020 do r. 2029 |
|
Pro jakýkoli rok od r. 2030 |
|
Belgie |
2 % |
|
13 % |
20 % |
|
39 % |
Bulharsko |
3 % |
|
12 % |
20 % |
|
41 % |
Česká republika |
7 % |
|
22 % |
17 % |
|
60 % |
Dánsko |
24 % |
|
24 % |
33 % |
|
55 % |
Německo |
5 % |
|
29 % |
26 % |
|
43 % |
Estonsko |
1 % |
|
1 % |
15 % |
|
41 % |
Řecko |
7 % |
|
10 % |
35 % |
|
50 % |
Španělsko |
3 % |
|
16 % |
15 % |
|
50 % |
Francie |
4 % |
|
13 % |
27 % |
|
57 % |
Chorvatsko |
1 % |
|
25 % |
18 % |
|
55 % |
Irsko |
1 % |
|
5 % |
18 % |
|
41 % |
Itálie |
5 % |
|
16 % |
10 % |
|
40 % |
Kypr |
10 % |
|
20 % |
46 % |
|
70 % |
Lotyšsko |
1 % |
|
1 % |
16 % |
|
43 % |
Litva |
10 % |
|
10 % |
20 % |
|
36 % |
Lucembursko |
1 % |
|
22 % |
15 % |
|
40 % |
Maďarsko |
10 % |
|
32 % |
13 % |
|
55 % |
Malta |
4 % |
|
24 % |
25 % |
|
50 % |
Nizozemsko |
13 % |
|
21 % |
37 % |
|
45 % |
Rakousko |
1 % |
|
12 % |
20 % |
|
46 % |
Polsko |
1 % |
|
17 % |
16 % |
|
58 % |
Portugalsko |
7 % |
|
15 % |
15 % |
|
53 % |
Rumunsko |
13 % |
|
25 % |
28 % |
|
58 % |
Slovinsko |
1 % |
|
15 % |
25 % |
|
60 % |
Slovensko |
15 % |
|
30 % |
36 % |
|
49 % |
Finsko |
20 % |
|
20 % |
30 % |
|
34 % |
Švédsko |
15 % |
|
17 % |
19 % |
|
19 % |
Spojené království |
8 % |
|
16 % |
30 % |
|
46 % |
EU 28 |
6 % |
|
19 % |
22 % |
|
49 % |
(*1)
Členské státy, které se podle Úmluvy o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států mohou rozhodnout, že budou jako základ pro dodržování používat celkové národní emise vypočítané na základě spotřebovaných paliv, si mohou v zájmu zajištění soudržnosti mezi mezinárodním a unijním právem tuto možnost ponechat. |
PŘÍLOHA III
OBSAH NÁRODNÍCH PROGRAMŮ OMEZOVÁNÍ ZNEČIŠTĚNÍ OVZDUŠÍ UVEDENÝCH V ČLÁNCÍCH 6 a 10
ČÁST 1
Minimální obsah národního programu omezování znečištění ovzduší
1. Počáteční národní program omezování znečištění ovzduší, který stanoví články 6 a 10, musí zahrnovat přinejmenším:
národní politický rámec v oblasti kvality a znečištění ovzduší, v jehož kontextu byl program vytvořen, přičemž je třeba uvést:
priority politiky a jejich vztah k prioritám stanoveným v dalších příslušných oblastech politiky, mj. v oblasti změny klimatu a případně zemědělství, průmyslu a dopravy;
příslušnost úřadů na celostátní, regionální i místní úrovni;
pokrok dosažený při snižování emisí a zlepšování kvality ovzduší prostřednictvím stávajících politik a opatření a dále míru souladu s vnitrostátními povinnostmi a povinnostmi na úrovni Unie;
odhadovaný další vývoj za předpokladu, že v již přijatých politikách a opatřeních nedojde k další změně;
zvažované možnosti politiky, jimiž se má dosáhnout splnění závazků pro období let 2020 až 2029 a pro období od roku 2030 dále a průběžné úrovně emisí stanovené pro rok 2025 ke snížení emisí a jež mají pomoci dále zlepšovat kvalitu ovzduší, i analýzu těchto možností, včetně její metody; jsou-li údaje k dispozici, jednotlivé či společné dopady těchto politik a opatření na snížení emisí, kvalitu ovzduší a životní prostředí, jakož i související nejistoty;
opatření a politiky, které byly vybrány k přijetí, včetně harmonogramu jejich přijetí, plnění a přezkumu a orgánů pro ně příslušných;
případně vysvětlení důvodů, proč nelze dosáhnout orientačních úrovní emisí pro rok 2025 bez opatření obnášejících nepřiměřené náklady;
případně informace o využití možností flexibility stanovených v článku 5 a případných důsledcích vyplývajících z jejich využití pro životní prostředí;
posouzení, jak se u vybraných politik a opatření zajistí soudržnost s plány a programy stanovenými v dalších relevantních oblastech politiky.
2. Aktualizace národního programu omezování znečištění ovzduší podle článků 6 a 10 musí zahrnovat přinejmenším:
zhodnocení pokroku, jehož bylo prováděním programu dosaženo, snížení emisí a snížení koncentrací;
jakékoli významné změny v rámci politiky, hodnocení, programu či harmonogramu pro jeho realizaci.
ČÁST 2
Opatření ke snížení emisí uvedená v Čl. 6 odst. 2 druhém pododstavci
Členské státy zohlední příslušný metodický dokument pro amoniak a využijí nejlepší dostupné techniky v souladu se směrnicí 2010/75/EU.
A. Opatření ke snížení emisí amoniaku
1. Členské státy vytvoří národní kodex správné zemědělské praxe obsahující doporučení zaměřená na snížení emisí amoniaku a zohlední při tom rámcový kodex správné zemědělské praxe ke snížení emisí amoniaku EHK OSN z roku 2014, přičemž tento národní kodex zahrnuje přinejmenším:
nakládání s dusíkem s ohledem na celý dusíkový cyklus;
krmné strategie;
nízkoemisní techniky aplikace statkových hnojiv živočišného původu (dále jen „statková hnojiva“);
nízkoemisní systémy skladování statkových hnojiv;
nízkoemisní systémy ustájení zvířat;
možnosti omezení emisí amoniaku způsobených používáním minerálních hnojiv.
2. K monitorování změn v celkových ztrátách reaktivního dusíku v zemědělství, do nichž se mimo jiné započítávají změny u amoniaku, oxidu dusného, amonia, dusičnanů a dusitanů, mohou členské státy zřídit národní bilanci dusíku, a to na základě zásad, které stanoví metodický dokument EHK OSN k bilancím dusíku ( 9 ).
3. Členské státy zakáží používání hnojiv s obsahem uhličitanu amonného a mohou snížit emise amoniaku z anorganických hnojiv pomocí těchto postupů:
nahrazením hnojiv na bázi močoviny hnojivy na bázi dusičnanu amonného;
pokud se hnojiva na bázi močoviny nadále používají, použitím metod, u nichž bylo již prokázáno snížení emisí amoniaku přinejmenším o 30 % ve srovnání s použitím referenčních metod, jak je uvedeno v metodickém dokumentu pro amoniak;
podporou nahrazování anorganických hnojiv hnojivy organickými a v případech, kdy se anorganická hnojiva nadále používají, jejich aplikací v souladu s předpokládanými nároky příslušné plodiny nebo travinného porostu na dusík a fosfor a s přihlédnutím ke stávajícímu obsahu živin v půdě a k živinám získaným z jiných hnojiv.
4. Členské státy mohou emise amoniaku ze statkových hnojiv snížit prostřednictvím těchto postupů:
snížením emisí z použití tekutých a pevných statkových hnojiv na orných půdách a travinných porostech pomocí metod, které ve srovnání s referenční metodou popsanou v metodickém dokumentu pro amoniak sníží emise přinejmenším o 30 %, přičemž je třeba dodržet tyto podmínky:
aplikovat pevná a tekutá statková hnojiva pouze v souladu s předpokládaným nárokem příslušné plodiny nebo travinného porostu na živiny, pokud jde o dusík a fosfor, a to s přihlédnutím ke stávajícímu obsahu živin v půdě a k živinám získaným z jiných hnojiv;
neaplikovat pevná a tekutá statková hnojiva, pokud je půda podmáčená, zaplavená, zmrzlá nebo pokrytá sněhem;
aplikovat tekutá statková hnojiva na travinné porosty pomocí vlečné hadice, botkových aplikátorů nebo mělkým či hloubkovým vstřikováním;
zapravovat pevná a tekutá statková hnojiva používaná na orných půdách do půdy do čtyř hodin od nanesení;
snížením emisí ze skladování statkových hnojiv mimo přístřešky pro zvířata, přičemž se použijí tyto postupy:
u skladů tekutých statkových hnojiv vystavěných po 1. lednu 2022 použití nízkoemisních systémů nebo technik skladování, které v porovnání s referenčními metodami popsanými v metodickém dokumentu pro amoniak prokazatelně snižují emise amoniaku přinejmenším o 60 %, a u stávajících skladů použití systémů a technik, které emise snižují přinejmenším o 40 %;
zastřešení skladů na pevná statková hnojiva;
zajištění dostatečné kapacity zemědělských podniků k uskladnění statkových hnojiv, aby k aplikaci statkových hnojiv docházelo pouze v období vhodném z hlediska růstu plodin;
snížení emisí z ustájení zvířat pomocí systémů, které v porovnání s referenční metodou popsanou v metodickém dokumentu pro amoniak prokazatelně snižují emise amoniaku minimálně o 20 %;
snížení emisí ze statkových hnojiv použitím strategií krmení krmivem s nízkým obsahem bílkovin, které v porovnání s referenční metodou popsanou v metodickém dokumentu pro amoniak prokazatelně snižují emise amoniaku minimálně o 10 %.
B. Opatření ke snížení emisí s cílem omezit emise jemných částic a černého uhlíku
1. Aniž je dotčena příloha II nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1306/2013 ( 10 ), mohou členské státy zakázat spalování posklizňových zbytků a odpadu a lesnických zbytků v otevřených ohništích.
Členské státy budou monitorovat a vymáhat uplatňování zákazu zavedeného v souladu s prvním pododstavcem. Případné výjimky z tohoto zákazu se budou týkat pouze preventivních programů k zamezení vzniku ničivých požárů, k regulaci škůdců či k ochraně biologické rozmanitosti.
2. Členské státy mohou vytvořit národní kodex doporučení týkající se osvědčených zemědělských postupů v oblasti správného nakládání s posklizňovými zbytky, a to na základě těchto postupů:
zlepšení struktury půdy vpravením posklizňových zbytků;
kvalitnější techniky vpravování posklizňových zbytků;
alternativní využití posklizňových zbytků;
zlepšení živného statutu a struktury půdy vpravováním statkových hnojiv podle požadavků pro optimální růst plodin, čímž se zamezí spalování statkových hnojiv (chlévská mrva, hluboká podestýlka).
C. Předcházení dopadům na malé zemědělské podniky
Při přijímání opatření popsaných v oddílech A a B členské státy zajistí, aby byly plně zohledněny dopady na malé a nejmenší zemědělské podniky.
Členské státy například mohou malé a mikro zemědělské podniky z uvedených opatření vyjmout, pokud je to z hlediska použitelných závazků na snížení emisí možné a přiměřené.
PŘÍLOHA IV
METODIKY PRO PŘÍPRAVU A AKTUALIZACI NÁRODNÍCH EMISNÍCH INVENTUR A PROGNÓZ, INFORMATIVNÍCH ZPRÁV O INVENTURÁCH A UPRAVENÝCH NÁRODNÍCH EMISNÍCH INVENTUR PODLE ČLÁNKŮ 5 A 8
Pro znečišťující látky uvedené v příloze I zpracují členské státy národní emisní inventury, případné upravené národní emisní inventury, národní emisní prognózy, prostorově rozlišené národní emisní inventury, inventury velkých bodových zdrojů a informativní zprávy o inventurách za použití metodik, které přijaly smluvní strany Úmluvy o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států (pokyny k podávání zpráv EMEP), přičemž se jim ukládá, aby použily příručku EMEP/EEA pro inventury emisí látek znečišťujících ovzduší (příručka EMEP/EEA), na kterou se zde odkazuje. Podle této příručky by nadto měly být připraveny doplňující informace, zejména údaje o činnostech, jichž je zapotřebí ke zhodnocení národních emisních inventur a prognóz.
Použitím pokynů k podávání zpráv EMEP nejsou dotčeny další podmínky uvedené v této příloze a požadavky na podávání zpráv týkající se nomenklatury, časových řad a dnů, k nimž se zpráva podává, stanovené v příloze I.
ČÁST 1
Roční národní emisní inventury
1. Národní emisní inventury musí být transparentní, konzistentní, porovnatelné, úplné a přesné.
2. Emise z vymezených klíčových kategorií se vypočítají podle metodik uvedených v příručce EMEP/EEA, přičemž cílem je využít metodiku úrovně 2 nebo vyšší (podrobnější).
Členské státy mohou pro stanovení národních emisních inventur použít jiné vědecky podložené kompatibilní metodiky, pokud použitím těchto metodik získají přesnější odhady než s použitím výchozích metodik vymezených v příručce EMEP/EEA.
3. Členské státy provedou výpočet emisí z dopravy a podají o nich zprávu v souladu s národními energetickými bilancemi, které předkládají Eurostatu.
4. Výpočet a podávání zpráv o emisích ze silniční dopravy vycházejí z paliv prodaných ( 11 ) v daném členském státě. Členské státy mohou dále podat zprávu o emisích ze silniční dopravy na základě spotřebovaných paliv nebo počtu kilometrů najetých v daném členském státě.
5. Členské státy podají zprávu o ročním stavu emisí v příslušných jednotkách uvedených v šabloně NFR pro podávání zpráv Úmluvy o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států.
ČÁST 2
Národní emisní prognózy
1. Národní emisní prognózy musí být transparentní, konzistentní, porovnatelné, úplné a přesné a podávané informace musí zahrnovat přinejmenším:
jasné vymezení přijatých i plánovaných politik a opatření zahrnutých v prognózách;
ve vhodných případech výsledky analýzy citlivosti provedené pro stanovení prognóz;
popis metodik, modelů, výchozích předpokladů a klíčových vstupních a výstupních parametrů.
2. Emisní prognózy se odhadují a vykazují podle kategorie zdroje NFR. Není-li to možné z důvodu nedostatku dostatečně podrobných údajů, uvede se v informativní zprávě o inventurách odůvodnění pro podávání zpráv na agregovanější úrovni. Členské státy poskytnou pro každou znečišťující látku tzv. prognózu „s opatřeními“ (přijatá opatření) a případně „s dalšími opatřeními“ (plánovaná opatření) v souladu s pokyny uvedenými v příručce EMEP/EEA.
3. Národní emisní prognózy musí být v souladu s ročními národními inventurami pro rok x-3 a s prognózami, o nichž byla podána zpráva podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 525/2013 ( 12 ).
ČÁST 3
Informativní zpráva o inventurách
Informativní zprávy o inventurách se zpracují podle pokynů k podávání zpráv EMEP a podávají s použitím šablony pro inventurní zprávy obsažené v těchto pokynech. Zpráva o inventurách musí zahrnovat minimálně tyto údaje:
popisy, odkazy a zdroje informací k jednotlivým metodikám, předpokladům, emisním faktorům a údajům o činnostech a také odůvodnění jejich výběru;
popis národních klíčových kategorií zdrojů emisí;
informace o nejistotách, zajištění kvality a ověřování;
popis institucionálního rámce pro přípravu inventury;
přepočty a plánovaná zlepšení;
případně informace o využití možností flexibility, které stanoví čl. 5 odst. 1, 2, 3 a 4;
případně informace o důvodech odchylky od trajektorie snižování určené podle čl. 4 odst. 2, jakož i opatření, která umožní návrat na trajektorii;
souhrn.
ČÁST 4
Úpravy národních emisních inventur
1. Členský stát, který v souladu s čl. 5 odst. 1 navrhuje úpravy národní emisní inventury, zahrne do návrhu předkládaného Komisi přinejmenším tyto podklady:
doklad o překročení příslušných národních závazků;
doklad o rozsahu, o nějž se danou úpravou emisní inventury snižuje překročení závazku, a jak tato úprava přispívá k souladu s dotčenými národními závazky ke snížení emisí;
odhad, zda a kdy se očekává dosažení příslušných národních závazků ke snížení emisí na základě národních emisních prognóz bez úpravy;
doklad, že úprava je v souladu s jednou nebo více z následujících tří okolností. Je případně možné odkázat i na některé z předchozích úprav:
v případě nových kategorií zdrojů emisí:
byly-li ke stanovení emisí ze zvláštních kategorií zdrojů použity významně odlišné emisní faktory:
byly-li ke stanovení emisí ze zvláštních kategorií zdrojů použity významně odlišné metodiky:
2. Členské státy mohou k provádění úprav na základě podobných podmínek předložit totožné podklady za předpokladu, že každý členský stát předloží sám za sebe požadované informace uvedené v odstavci 1, jež jsou pro každou zemi specifické.
3. Členské státy provedou přepočet upravených emisí tak, aby byl v největší možné míře zajištěn soulad s časovými řadami pro každý rok, v němž se příslušné úpravy použijí.
PŘÍLOHA V
NEPOVINNÉ UKAZATELE PRO MONITOROVÁNÍ DOPADŮ ZNEČIŠTĚNÍ OVZDUŠÍ PODLE ČLÁNKU 9
U sladkovodních ekosystémů: stanovení míry biologického poškození včetně citlivých receptorů (mikrofyty, makrofyty a rozsivky) a úbytku populací ryb a bezobratlých:
U suchozemských ekosystémů: posouzení kyselosti půdy, ztráty půdních živin, stavu a bilance dusíku a ztráty biologické rozmanitosti:
klíčový ukazatel – kyselost půdy: výměnné frakce bazických kationtů (nasycení zásadami) a výměnný hliník v půdě:
klíčový ukazatel – vyplavování dusičnanů z půdy (NO3,leach):
četnost odběru vzorků: jednou za rok;
klíčový ukazatel – poměr uhlíku a dusíku (C/N) a podpůrný ukazatel – celkové množství dusíku v půdě (Ntot):
četnost odběru vzorků: jednou za deset let;
klíčový ukazatel – bilance živin v listoví (N/P, N/K, N/Mg):
četnost odběru vzorků: jednou za čtyři roky.
U suchozemských ekosystémů: posouzení negativních dopadů ozonu na růst vegetace a biologickou rozmanitost:
klíčový ukazatel – růst vegetace a poškození listoví a podpůrný ukazatel – tok uhlíku (Cflux):
četnost odběru vzorků: jednou za rok;
klíčový ukazatel překročení kritických úrovní založených na toku:
četnost odběru vzorků: jednou za rok během vegetačního období.
PŘÍLOHA VI
SROVNÁVACÍ TABULKA
Směrnice 2001/81/ES |
Tato směrnice |
Článek 1 |
Článek 1 |
Čl. 2 první a druhý pododstavec písm. c), d) a e) |
Článek 2 |
Čl. 3 písm. e) |
Čl. 3 bod 1 |
— |
Čl. 3 body 2, 3, 4, 5, 8, 9, 12 a 13 |
Čl. 3 písm. i) |
Čl. 3 bod 6 |
Čl. 3 písm. k) |
Čl. 3 bod 7 |
Čl. 3 písm. h) |
Čl. 3 bod 10 |
Čl. 3 písm. g) |
Čl. 3 bod 11 |
Článek 4 |
Čl. 4 odst. 1 a 2 |
Čl. 2 druhý pododstavec písm. a) a b) |
Čl. 4 odst. 3 |
— |
Článek 5 |
Čl. 6 odst. 1 |
Čl. 6 odst. 1 |
Čl. 6 odst. 2 |
Čl. 6 odst. 2 a 5 až 10 |
Čl. 6 odst. 3 |
Čl. 6 odst. 3 a 4 |
— |
Článek 7 |
Čl. 7 odst. 1 |
Čl. 8 odst. 1 první pododstavec |
— |
Čl. 8 odst. 1 druhý pododstavec a odst. 2 až 4 |
Čl. 7 odst. 2 |
Čl. 8 odst. 5 |
Čl. 7 odst. 3 |
Čl. 8 odst. 6 |
Čl. 7 odst. 4 |
Čl. 8 odst. 7 |
— |
Článek 9 |
Čl. 8 odst. 2 |
Čl. 10 odst. 1 |
Čl. 8 odst. 1 |
Čl. 10 odst. 2 |
— |
Čl. 10 odst. 3 a 4 |
Článek 9 |
Článek 11 |
— |
Článek 12 |
Článek 10 |
Článek 13 |
Čl. 6 odst. 4 |
Čl. 14 odst. 1 |
Čl. 7 odst. 3 a čl. 8 odst. 3 |
Čl. 14 odst. 2 a 3 |
Článek 11 |
Článek 15 |
Čl. 13 odst. 3 |
Článek 16 |
Čl. 13 odst. 1 a 2 |
Článek 17 |
Článek 14 |
Článek 18 |
— |
Článek 19 |
Článek 15 |
Článek 20 |
— |
Článek 21 |
Článek 16 |
Článek 22 |
Článek 17 |
Článek 23 |
Čl. 8 odst. 1 a příloha III |
Příloha I |
Příloha I |
Příloha II |
— |
Přílohy III, V a VI |
Příloha III |
Příloha IV |
Prohlášení Komise o přezkumu emisí methanu
Komise se domnívá, že pokud jde o kvalitu ovzduší, existuje závažný důvod i nadále přezkoumávat vývoj emisí metanu v členských státech za účelem snížení koncentrací ozonu v EU a s cílem podpořit snížení emisí methanu na mezinárodní úrovni.
Komise potvrzuje, že na základě vykázaných národních emisí hodlá dále posoudit dopad emisí metanu na dosahování cílů stanovených v čl. 1 odst. 2 směrnice o národních emisních stropech a že zváží opatření ke snížení těchto emisí a případně za tímto účelem předloží legislativní návrh. Ve svém posouzení Komise zohlední řadu studií, které v této oblasti probíhají a které mají být dokončeny v roce 2017, jakož i další mezinárodní vývoj v této oblasti.
( 1 ) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/107/ES ze dne 15. prosince 2004 o obsahu arsenu, kadmia, rtuti, niklu a polycyklických aromatických uhlovodíků ve vnějším ovzduší (Úř. věst. L 23, 26.1.2005, s. 3).
( 2 ) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES ze dne 23. října 2000, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky (Úř. věst. L 327, 22.12.2000, s. 1).
( 3 ) Směrnice 92/43/EHS ze dne 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (Úř. věst. L 206, 22.7.1992, s. 7).
( 4 ) Rozhodnutí 2012/11, ECE/EB/AIR/113/Add. 1.
( 5 ) Rozhodnutí ECE/EB.AIR/127, bod 36e.
( 6 ) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/75/EU ze dne 24. listopadu 2010 o průmyslových emisích (integrované prevenci a omezování znečištění) (Úř. věst. L 334, 17.12.2010, s. 17).
( 7 ) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1367/2006 ze dne 6. září 2006 o použití ustanovení Aarhuské úmluvy o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí na orgány a subjekty Společenství (Úř. věst. L 264, 25.9.2006, s. 13).
( 8 ) Úř. věst. L 123, 12.5.2016, s. 1.
( *1 ) Úř. věst. L 344, 17.12.2016, s. 1.“
( 9 ) Rozhodnutí 2012/10, ECE/EB.AIR/113/Add 1.
( 10 ) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1306/2013 ze dne 17. prosince 2013 o financování, řízení a sledování společné zemědělské politiky a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 352/78, (ES) č. 165/94, (ES) č. 2799/98, (ES) č. 814/2000, (ES) č. 1290/2005 a (ES) č. 485/2008 (Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 549).
( 11 ) Členské státy, které se podle Úmluvy o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států mohou rozhodnout, že budou jako základ pro dodržování používat celkové národní emise vypočítané na základě spotřebovaných paliv, si mohou v zájmu zajištění soudržnosti mezi mezinárodními a unijními právními předpisy tuto možnost ponechat.
( 12 ) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 525/2013 ze dne 21. května 2013 o mechanismu monitorování a vykazování emisí skleníkových plynů a podávání dalších informací na úrovni členských států a Unie vztahujících se ke změně klimatu a o zrušení rozhodnutí č. 280/2004/ES (Úř. věst. L 165, 18.6.2013, s. 13).